19 C 272/2025

Plný text

Okresní soud v Teplicích rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Evou Merhovou jako samosoudkyní ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 35 347,24 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 18 615,78 Kč s 12 % úrokem z prodlení ročně od 25. 4. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se pro částku ve výši 16 731,46 Kč s 12 % úrokem z prodlení ročně od 3. 3. 2025 do zaplacení a pro úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 18 615,78 Kč od 3. 3. 2025 do 24. 4. 2025, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyni se vrací přeplatek soudního poplatku ze žaloby ve výši 114 Kč.

1. Žalobkyně se svou žalobou doručenou soudu dne 30. 8. 2025 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku v celkové výši 35 347,24 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, a žalovanou byla distančním způsobem uzavřena dne 31. 8. 2024 smlouva o úvěru č. , hodnota, a žalované byla poskytnuta částka ve výši 26 000 Kč na její bankovní účet. Žalovaná se zavázala tuto částku zaplatit spolu se smluvním úrokem ve výši 9 347,24 Kč nejpozději do 2. 3. 2025. Žalovaná svůj závazek nesplnila. Pohledávka za žalovanou byla postoupena žalobkyni.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Účastníci, ač řádně a včas předvoláni, se k jednání nedostavili, soud proto jednal ve smyslu ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. v jejich nepřítomnosti.

4. Z listiny nazvané „Smlouva o úvěru č. , hodnota, “ bylo zjištěno, že zde právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, vystupuje jako věřitel a žalovaná jako klient. Klient je označen jménem a příjmením žalované, je zde uvedeno rodné číslo, číslo občanského průkazu, adresa, číslo účtu, e-mailová adresa a telefonní číslo. Předmětem smlouvy je částka 26 000 Kč. Dále je zde uvedeno, že tato částka bude převedena na označený bankovní účet klienta a má být vrácena nejpozději do 12 měsíců ode dne poskytnutí finančních prostředků. U podpisu smluvních stran je u klienta uvedeno, že se jedná o podpis potvrzovacím kódem ze dne 31. 8. 2024 v 14:38:54.

5. Z výpisu z běžného účtu a ze zprávy , právnická osoba, . ze dne 18. 9. 2025 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, zaslala žalované na její účet č. , č. účtu, dne 31. 8. 2024 částku 26 000 Kč.

6. Z potvrzení o finančních transakcích k úvěrové smlouvě č. , hodnota, právní předchůdkyně žalobkyně společnosti , právnická osoba, soud zjistil, že na tento úvěr byla připsána z účtu č. , č. účtu, dne 4. 10. 2024 a dne 11. 12. 2024 vždy částka ve výši 3 692,11 Kč.

7. Z upomínky ze dne 1. 1. 2025, z výzvy ze dne 30. 1. 2025 a 2. 3. 2025 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně opakovaně upomínala žalovanou o úhradu dlužné částky.

8. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 16. 4. 2025 bylo zjištěno, že společnost , právnická osoba, oznámila žalované postoupení pohledávky žalobkyni.

9. Z předžalobní výzvy ze dne 16. 4. 2025 a z podacího lístku ze dne 16. 4. 2025 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky, přičemž výzvu jí zaslala na adresu trvalého pobytu.

10. Zjištěný skutkový stav soud nejprve posoudil po právní stránce podle § 1824 a násl. a § 2390 a násl. občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 a dospěl k závěru, že žalobkyně předloženými důkazy neprokázala, že by byla mezi účastníky distančním způsobem v zákonem stanovené formě uzavřena smlouva o úvěru, na základě které byla žalované poskytnuta částka ve výši 26 000 Kč a na základě, které se žalovaná zavázala za sjednaných podmínek tuto zápůjčku vrátit. Doložené listiny soud považuje za nedostatečné k prokázání tvrzení, že mezi žalobkyní a žalovanou vznikl tvrzený smluvní vztah a že žalovaná akceptovala tvrzené smluvní podmínky, včetně sjednání smluvního úroku. Podpis žalované ve tvaru potvrzovacího kódu nijak neztotožňuje žalovanou jako fyzickou osobu a neprokazuje její vůli souhlasit s uzavřením smluvního vztahu a akceptaci tvrzených smluvních podmínek. Nárok žalobkyně soud ovšem posoudil podle ust. § 2991 odst. 1 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014, když v řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované na její účet dne 31. 8. 2024 částku ve výši 26 000 Kč. Žalovaná dle tvrzení samotné žalobkyně tyto finanční prostředky žalobkyni nevrátila. Z potvrzení právní předchůdkyně žalobkyně společnosti , právnická osoba, však bylo zjištěno, že žalovaná na úvěr ze svého účtu uhradila dne 4. 10. 2024 a dne 11. 12. 2024, tedy před postoupením pohledávky žalobkyni, částku v celkové výši 7 384,22 Kč (2x 3 692,11 Kč). Soud má tedy za prokázané, že se žalovaná na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila a uložil jí proto povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 18 615,78 Kč (26 000 Kč – 7 384,22 Kč). Ostatní žalobou uplatněné nároky jako nedůvodné soud zamítl. Soud byl připraven žalobkyni poučit ve smyslu ust. § 118a odst. 3 o. s. ř. o povinnosti označit důkazy k prokázání tvrzení ohledně uzavření smlouvy o úvěru za sjednaných podmínek, ovšem žalobkyně se k nařízenému jednání nedostavila a dobrovolně se tak vzdala práva na poučení soudem o své povinnost unést důkazní břemeno a o následcích jeho neunesení.

11. Protože je žalovaná v prodlení se zaplacením peněžité pohledávky, má žalobkyně vedle práva na zaplacení pohledávky podle § 1970 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 právo na zaplacení úroku z prodlení, a soud jí tedy přiznal zákonný úrok z prodlení. Ten počínaje dnem následujícím po marné výzvě k vrácení bezdůvodného obohacení, do zaplacení, a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Jako okamžik účinné výzvy k vrácení částky vzal soud ve smyslu ustanovení § 573 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 doručení předžalobní upomínky žalované dne 23. 4. 2025. Tedy až dnem 25. 4. 2025 se žalovaná ocitla v prodlení s vrácením částky. Z tohoto důvodu soud rovněž zamítl jako neopodstatněný úrok z prodlení uplatněný žalobkyní, který přesahoval období prodlení.

12. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť žalobkyně měla ve sporu úspěch pouze částečný.

13. Lhůty k plnění uložených povinností soud stanovil podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.

14. O vrácení přeplatku soudního poplatku ze žaloby soud rozhodl v souladu ust. § 10 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích.