19 C 292/2020

Plný text

Okresní soud v Teplicích rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Evou Merhovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o zrušení spoluvlastnictví k nemovitosti

I. Podílové spoluvlastnictví účastníků k nemovitým věcem, a to k pozemku parc. [číslo] o výměře [výměra] - zahrada, pozemku parc. [číslo] o výměře [výměra] - zahrada a pozemku parc. [číslo] o výměře [výměra] - zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba [adresa] - rodinný dům, zapsaným u Katastrálního úřadu pro Ústecký kraj, Katastrální pracoviště Teplice pro obec a k. ú. [obec] na [list vlastnictví], se zrušuje.

II. Soud nařizuje prodej předmětných nemovitých věcí ve veřejné dražbě s tím, že její výtěžek bude rozdělen mezi účastníky tak, že žalobci připadne 1/3 výtěžku a žalované 2/3 výtěžku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobce je povinen zaplatit ČR – Okresnímu soudu v Teplicích na náhradě nákladů řízení částku ve výši 2 480 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. ČR – Okresnímu soudu v Teplicích se vůči žalované právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

1. Žalobce se svou žalobou doručenou soudu dne 16. 11. 2020 a opravenou dne 13. 1. 2021 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud zrušil spoluvlastnictví účastníků k nemovitostem ve výroku I. specifikovaným a nařídil prodej těchto nemovitostí ve veřejné dražbě s tím, že výtěžek dražby bude mezi účastníky rozdělen podle výše jejich spoluvlastnických podílů, t.j. 2/3 žalované a 1/3 žalobci. Svou žalobu odůvodnil tím, že účastníci jsou spoluvlastníky předmětných nemovitostí, když žalobce nabyl vlastnictví od předchozích spoluvlastníků - [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] a Ing. [jméno] [příjmení], kupní smlouvou ze dne 5. 3. 2020. Oba vydražili své podíly v nedobrovolné dražbě od povinných [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Žalovaná svůj podíl nabyla postupně kupní smlouvou z roku 1972, dědictvím v roce 1995 a darem od své dcery paní [příjmení] z prosince 2019. Žalobce zaslal žalované dne 2. 9. 2020 a dne 5. 10. 2020 dopisy s informací o změně ve spoluvlastnictví, s informací o tom, že nechce trvale ve spoluvlastnictví setrvat a s požadavkem na úhradu za užívání nemovitosti žalovanou nad rámec jejího spoluvlastnického podílu. Již právní předchůdci žalobce nabídli žalované své podíly za 250 000 Kč (celkově tedy za 500 000 Kč), když vycházeli z odhadu ceny za celou nemovitost 1 500 000 Kč. Žalobce proto žádá za svůj podíl ve výši 1/3 nemovitosti částku ve výši 500 000 Kč. Žalobce také žádal žalovanou o úhradu za to, že sama užívá nad rámec svého spoluvlastnického podílu celou nemovitost. Na výzvy reagoval zástupce žalované negativně s tím, že žalobce může nemovitost sám také užívat. Nikoliv byt s příslušenstvím, ale pozemek, vedlejší stavby nebo podkroví, vše bez příslušenství. Klíče žalovaná ovšem žalobci předat nemůže, protože sama má jen klíče od bytu, který zabírá celé přízemí domu. Prozatím žalovaná neplatí za užívání nic, žaloba však podána nebyla. Žalobce si je vědom vysokého věku žalované, avšak ve spoluvlastnictví setrvávat nechce a ani jej k tomu nemůže nikdo nutit. Potřebuje právní řešení vztahů za současné situace. Následný návrh na výkon rozhodnutí či exekuci podle vydaného rozsudku může být podán až s časovým odstupem. S odkladem zrušení spoluvlastnictví žalobce nesouhlasí. Společné užívání žalobce a žalované není možné. Nemovitost není možné rozdělit podle spoluvlastnických podílů ani pro účely společného užívání, natož pak pro změnu vlastnictví. Žalobce nehodlá převzít vlastnictví celé nemovitosti. Podle informací žalobce o převzetí vlastnictví celé nemovitosti nemá zájem ani žalovaná. Proto zbývá poslední zákonem uvedený způsob vypořádání zrušeného spoluvlastnictví, a to nařízení prodeje celé nemovitosti v dražbě s rozdělením výtěžku dražby mezi spoluvlastníky.

2. Žalovaná k žalobě sdělila, že je jí 86 let a žije v předmětném domě v podstatě celý svůj život. Její zdravotní stav je výrazně nepříznivý, neboť se špatně pohybuje, je téměř slepá na 1 oko, trpí motolicemi a velkými bolestmi. Zrušení spoluvlastnictví a prodej předmětných nemovitých věcí by pro žalovanou představovalo tak tíživou životní situaci, která by pro ni v jejím stavu byla situací nezvládnutelnou. Oproti tomu žalobce nabyl předmětné nemovité věci v dražbě prováděné v exekučním řízení vedeném k vymožení dluhů, se kterými žalovaná neměla nic společného a s cílem svého ekonomického profitu. Žalobce v žalobě sice poukazuje, že předmětné nemovité věci nabyl kupní smlouvou od [právnická osoba] [anonymizováno] s. r. o. a Ing. [jméno] [příjmení], ale z údajů obchodního rejstříku vyplývá, že tyto subjekty jsou fakticky spojeny jedinou osobou Ing. [jméno] [příjmení], a takto je třeba podle žalované nahlížet i na skutková tvrzení žalobce ohledně způsobu jeho nabytí předmětných nemovitých věcí. Žalovaná má proto za to, že jsou dány důvody pro zamítnutí žaloby o zrušení spoluvlastnictví k předmětným nemovitým věcem ve smyslu ustanovení § 1140 odst. 2 věty druhé občanského zákoníku, podle kterého nelze žádat zrušení spoluvlastnictví jen k újmě některého ze spoluvlastníků. Žalovaná má rovněž za to, že by žaloba měla být zamítnuta pro zjevné zneužití práva žalobce podle § 8 občanského zákoníku. Zájem žalované na zachování spoluvlastnictví z důvodu jejího výrazně vysokého věku v souvislosti s jejím výrazně nepříznivým zdravotním stavem nepochybně převažuje nad toliko ekonomickými zájmy žalobce. Pro případ, že by nedošlo k zamítnutí žaloby, má žalovaná za to, že lze nemovité věci rozdělit tak, že by žalobci připadl pozemek parc. [číslo] žalované pak pozemek parc. [číslo] jehož součástí je dům [adresa]. Tímto rozdělením by byla žalované i nadále zachována možnost bydlení v domě a žalobci by se současně dostalo hodnoty odpovídající velikosti jeho spoluvlastnického podílu. Případné korekce hodnot by bylo možné provést i rozdělením pozemku parc. [číslo] jehož zrušení a vypořádání spoluvlastnictví mezi účastníky se však žalobce nedomáhá. Pokud jde o užívání předmětných nemovitých věcí, žalovaná uvedla, že užívala a užívá pouze přízemí domu, a tak rozsah tohoto užívání odpovídá i velikosti jejího spoluvlastnického podílu a rozhodně tak společné nemovité věci neužívá nad rámec svého podílu. Společné nemovité věci neužívá ani nikdo jiný se souhlasem žalované. Žalovaná v užívání společných nemovitých věcí žalobci nikdy nebránila.

3. Toto vyjádření obsahovalo, a to ze stejných důvodů, vzájemný návrh žalované na odklad zrušení spoluvlastnictví o 2 roky.

4. Vzájemný návrh žalované soud zamítl částečným rozsudkem ze dne 17. února 2022, č. j. 19 C 292/2020-121, který nabyl právní moci dne 6. 4. 2022.

5. Ve věci zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví soud následně nařídil jednání.

6. Ze shodného tvrzení účastníků soud zjistil, že pozemky parc. [číslo] o výměře [výměra] - zahrada, parc. [číslo] o výměře [výměra] - zahrada a parc. [číslo] o výměře [výměra] - zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba [adresa] - rodinný dům, zapsané u Katastrálního úřadu pro Ústecký kraj, Katastrální pracoviště Teplice pro obec a k. ú. [obec] na [list vlastnictví] jsou ve spoluvlastnictví žalobce a žalované, přičemž výše podílu žalobce na nemovitých věcech je 1/3 a podílu žalované je 2/3.

7. Z části znaleckého posudku [číslo] 2019 vypracovaného pro Exekutorský úřad [okres] bylo zjištěno, že dům [adresa] má jedno nadzemní podlaží a podkroví a že je v domě pouze 1 bytová jednotka o velikosti 4+1. Byt v 1. NP zaujímá kotelnu, chodbu, koupelnu, WC, kuchyni, obývací pokoj a ložnici. V podkroví, které je přístupné po vnějším ocelovém schodišti a terase jsou 2 místnosti.

8. Z písemné komunikace mezi účastníky bylo zjištěno, že spolu před podáním žaloby jednali o řešení situace.

9. Z vyjádření znalce [celé jméno znalce] ze dne 23. 8. 2022 soud zjistil, že pozemky parc. [číslo] parc. [číslo] v k.ú. [obec] u [obec] tvoří spolu s pozemkem parc. [číslo] jehož součástí je stavba z [adresa] – rodinný dům, jednotný funkční celek o celkové výměře 980 m2. Případné udělení samostatného pozemku parc. [číslo] o výměře [výměra] – zahrada je vzhledem k jeho geometrickému tvaru méně vhodné, protože jeho šířka cca 10 m negativně ovlivňuje budoucí stavbu. Jako vhodnější se tedy jeví možnost oddělit z jednotného funkčního celku pozemek parc. [číslo] o výměře [výměra] – zahrada a pozemek parc. [číslo] o výměře [výměra] – zahrada. Celková výměra takto vzniklého pozemku činí [výměra] a geometrický tvar a skutečnost, že pozemek parc. [číslo] přiléhá k místní komunikaci, pak představují vlastnosti, které by v základních požadavcích splňovaly předpoklady pro budou výstavbu rodinného domu. Pro tuto by však bylo dále třeba zajistit další podmínky. Dopad oddělení pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] ze stávajícího jednotného funkčního celku na pozemek parc. [číslo] jehož součástí je stavba [adresa], lze jednoznačně vyhodnotit jako negativní s tím, že dojde ke znehodnocení stávajícího jednotného funkčního celku a ke ztrátě jakéhokoliv budoucího rozvojového potenciálu. To s ohledem na skutečnost, že velikost pozemku parc. [číslo] je [výměra], umístění stávající stavby je téměř na hranici se sousedním pozemkem a přístup k vedlejším stavbám na pozemku za rodinným domem je ztížený. Rozdělení stávajícího jednotného funkčního celku na část s pozemky parc. [číslo] parc. [číslo] na samostatný pozemek parc. [číslo] jehož součástí je stavba [adresa], by nadto neodpovídalo současným spoluvlastnickým podílům, když obvyklá cena jednotného funkčního celku představuje částku 3 130 000 Kč a obvyklá cena nově oddělených pozemků odpovídá částce 1 490 000 Kč.

10. Z provedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav: Účastníci jsou podílovými spoluvlastníky nemovitých věcí, a to pozemku parc. [číslo] o výměře [výměra] - zahrada, parc. [číslo] o výměře [výměra] - zahrada a parc. [číslo] o výměře [výměra] - zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba [adresa] - rodinný dům, zapsané u Katastrálního úřadu pro Ústecký kraj, Katastrální pracoviště Teplice pro obec a k. ú. [obec] na LV [číslo] to žalobce podílem ve výši 1/3 a žalovaná podílem ve výši 2/3. Nemovité věci obývá žalovaná. Žalobce nechce setrvávat ve spoluvlastnickém vztahu a nemá zájem získat nemovité věci do svého výlučného vlastnictví. Žalovaná nemá na získání nemovitých věcí do svého výlučného vlastnictví finanční prostředky. Reálné rozdělení nemovitých věcí vzhledem k jejich charakteru není možné. Stejně tak není možné oddělení části nemovitých věcí tak, aby nedošlo k jejich znehodnocení a aby byla zachována výše spoluvlastnictvích podílů účastníků na nemovitých věcech.

11. Podle § 8 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 (dále jen o.z.), zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany.

12. Podle § 1140 odst. 2 o.z., každý ze spoluvlastníků může kdykoli žádat o své oddělení ze spoluvlastnictví, lze-li předmět spoluvlastnictví rozdělit, nebo o zrušení spoluvlastnictví. Nesmí tak ale žádat v nevhodnou dobu nebo jen k újmě některého ze spoluvlastníků.

13. Podle § 1143 o.z., nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků.

14. Podle § 1144 odst. 1 o.z., je-li to možné, rozhodne soud o rozdělení společné věci; věc ale nemůže rozdělit, snížila-li by se tím podstatně její hodnota.

15. Podle § 1147 věta prvá o.z., není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě; v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky.

16. Po provedeném dokazování a právním posouzení věci dospěl soud k závěru, že žalobě je třeba vyhovět. Soud neshledal důvod pro zamítnutí žaloby, ať již z důvodu vyjádřeného v ust. § 8 o.z., či pro jednu z výjimek vyjádřených v ust. § 1140 odst. 2 o.z. Je toho názoru, že v daném případě nejsou dány žádné okolnosti, které by bylo možné považovat za zjevné zneužití práva ze strany žalobce. Žalobce nemůže být nucen setrvávat ve spoluvlastnictví, a mohl tedy podat žalobu na jeho zrušení. Skutečnost, že tak činí za situace, kdy získal spoluvlastnický podíl na nemovitých věcech v dražbě (nesporně za výhodnou cenu s cílem ekonomického profitu), v předmětných nemovitých věcech nikdy nebydlel a pro své bydlení je ani v budoucnu nevyužije (obchodní korporace potřebu bydlení nemá), žalované je 87 let, její zdravotní stav je nepříznivý, v předmětných nemovitých věcech dlouhodobě bydlí a není v jejích reálných možnostech si zajistit jiné bydlení, nelze považovat za šikanózní jednání žalobce, jehož smyslem je záměrné poškození žalované. Žalobce pouze využil svého práva, které mu zákon zaručuje. Protože případná pluralita soudních řízení by tento názor soudu nezměnila, soud důkazní návrh žalované (rozsudky ostatních okresních soudů v řízeních o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, ve kterých jako žalobce vystupuje [anonymizována tři slova], [právnická osoba] [anonymizováno], s.r.o. či Ing. [jméno] [anonymizována dvě slova], nebo žalobami a vyjádřeními žalovaných tam, kde dosud rozsudek vydán nebyl), jako nadbytečný zamítl. Pokud jde o výjimky vyjádřené v ust. § 1140 odst. 2 o.z., ty musí být na straně žalované přechodného charakteru, a ani o tuto situaci se v tomto konkrétním případě nejedná. Pokud jde o věk žalované, či její nepříznivý zdravotní stav, nelze reálně očekávat zlepšení situace, jde tedy zjevně o okolnosti trvalé povahy. Jak již uvedeno výše, žalobce nelze nutit, aby setrvával ve spoluvlastnickém vztahu, proto je na místě spoluvlastnictví zrušit a vypořádat. Ačkoliv přednostním způsobem vypořádání je reálné rozdělení věci, je nepochybné, že tato varianta nepřipadá s ohledem na charakter nemovitých věcí v úvahu. Oddělení části nemovitých věcí rovněž možné není. Podle názoru znalce [příjmení] [celé jméno znalce] by sice bylo možné oddělit z jednotného funkčního celku pozemek parc. [číslo] o výměře [výměra] – zahradu a pozemek parc. [číslo] o výměře [výměra] – zahradu a vytvořit tak novou stavební parcelu, ovšem došlo by tím ke znehodnocení stávajícího jednotného funkčního celku a ke ztrátě jakéhokoliv budoucího rozvojového potenciálu pozemku parc. [číslo] jehož součástí je stavba [adresa], když výměra této parcely je pouze [výměra]. Dále by takovýmto oddělením pozemků nebyla zachována výše spoluvlastnických podílů účastníků. Stejně tak není možné přikázat nemovité věci jednomu ze spoluvlastníků, když žalobce o převzetí nemovitých věcí do svého výlučného vlastnictví zájem nemá a žalovaná nemá finanční prostředky na výplatu vypořádacího podílu. Z tohoto důvodu soud zrušil podílové spoluvlastnictví účastníků s tím, že nařídil prodej předmětných nemovitých věcí ve veřejné dražbě. Takto získaný výtěžek pak bude rozdělen mezi účastníky tak, že žalobci připadne 1/3 výtěžku a žalované 2/3 výtěžku.

17. O nákladech řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., a to s ohledem na nález Ústavního soudu ze dne 5. 4. 2022 sp. zn. IV. ÚS 404/22. Řízení o vypořádání spoluvlastnictví má zvláštní povahu, jde o tzv. iudicium duplex, může být zahájeno na základě žaloby kteréhokoli spoluvlastníka a soud není vázán návrhy účastníků na vypořádání spoluvlastnictví. Soud je vázán pouze zákonným pořadím jednotlivých možností vypořádání podle § 1143 a násl. o.z. Volba konkrétního způsobu vypořádání je tedy v konečném důsledku na úvaze soudu. Není proto logické odvíjet procesní úspěch ve věci od toho, co bylo mezi účastníky sporné, a k čemu tedy bylo vedeno dokazování (konkrétní možnost způsobu vypořádání). Nadto žádná z procesních stran výsledkem řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví po finanční stránce neztrácí, obě odcházejí od soudu se stejnou majetkovou hodnotou (k okamžiku rozhodnutí ve věci), se kterou do něj vstoupily. Proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

18. Soud současně rozhodl o povinnosti žalobce zaplatit České republice - Okresnímu soudu v Teplicích částku ve výši 2 480 Kč odpovídající polovině nákladů za vypracované odborné vyjádření znalce (celkem ve výši 4 960 Kč), kdy náklady nebyly kryty zálohou a proto je během řízení nesl stát. Stát má ve smyslu ust. § 148 o.s.ř. právo, aby mu byly nahrazeny náklady, které platil. Vzhledem k výsledku řízení soud rozhodl tak, jak ve výroku IV. a V. rozsudku uvedeno, přičemž na straně žalované zohlednil tu skutečnost, že jsou u ní dány předpoklady pro osvobození od soudních poplatků ve smyslu ust. § 138 o.s.ř.

19. Lhůty k plnění uložených povinností soud stanovil podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.