19 C 403/2022

Plný text

Okresní soud v Teplicích rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Evou Merhovou jako samosoudkyní ve věci manželky: osobní údaje manželky a manžela: osobní údaje manžela o rozvod manželství

I. Manželství celé jméno manželky, rozené příjmení a celé jméno manžela, uzavřené dne 9. 3. 1991 před stát. instituce, se rozvádí.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Manželé se společným návrhem došlým soudu dne datum domáhali rozvodu manželství s odůvodněním, že jejich manželství je trvale rozvráceno a nemají zájem na jeho dalším zachování. Manželé spolu více než 6 měsíců nežijí ve společné domácnosti. Děti z manželství narozené jsou již zletilé. Z oddacího listu a z výslechu účastníků soud zjistil, že jejich manželství bylo uzavřeno dne 9. 3. 1991 před stát. instituce. Manželství bylo dlouhodobě spokojené, větší problémy neměli. Z manželství se narodily děti, které manželé společně vychovávali. Po cca 25 letech se manželé začali názorově rozcházet, netrávili společně volný čas, neměli žádné společné zájmy a každý měl v životě jiné priority. To vedlo k tomu, že si manželka našla nového partnera. Dle shodného tvrzení spolu účastníci od datum nežijí a nevedou společnou domácnost. O zachování manželství nemají zájem. Podle ust. § 755 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Podle ust. § 756 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství, a přitom zjišťuje jeho příčiny, pokud není dále stanoveno jinak. Podle ust. § 757 odst. 1 písm. a), písm. b), písm. c), odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, soud manželství rozvede, aniž zjišťuje příčiny rozvratu manželství, dojde-li k závěru, že shodné tvrzení manželů, pokud se jedná o rozvrat manželství a o záměr dosáhnout rozvodu, je pravdivé, a pokud manželství ke dni zahájení řízení o rozvod trvalo nejméně jeden rok a manželé spolu déle než šest měsíců nežijí, manželé, kteří jsou rodiči nezletilého dítěte, které nenabylo plné svéprávnosti, se dohodli na úpravě poměrů tohoto dítěte pro dobu po rozvodu a soud jejich dohodu schválil, a jsou-li současně předloženy písemné smlouvy s úředně ověřenými podpisy účastníků upravující pro dobu po rozvodu vypořádání vzájemných majetkových vztahů, práva a povinnosti společného bydlení a případnou vyživovací povinnost. Podle ustanovení § 758 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, manželé spolu nežijí, netvoří-li manželské či rodinné společenství, bez ohledu na to, zda mají, popřípadě vedou rodinnou domácnost, s tím, že alespoň jeden z manželů manželské společenství zjevně obnovit nechce. V projednávané věci bylo zjištěno, že manželé neuzavřeli dohodu o vypořádání majetkových poměrů a práva bydlení pro dobu po rozvodu, soud tedy v souladu se shora uvedenými ustanoveními zákona v řízení zjišťoval nejen skutečnost, zda je manželství účastníků rozvrácené, ale rovněž příčiny rozvratu manželství. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že účastníci netvoří manželské či rodinné společenství, když spolu jako manželé od listopadu 2021 nežijí a rovněž společně nehospodaří. Jejich manželství je rozvráceno a manželé vylučují obnovení manželského soužití. Soud za dané situace tedy vyhověl návrhu a manželství účastníků rozvedl. Příčinu rozvratu manželství soud spatřuje v odlišném pohledu účastníků na společný život, což ve svém důsledku vedlo k jejich citovému odcizení. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto v souladu s ust. § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, podle něhož v řízení o statusových věcech manželských nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení podle výsledku řízení. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ust. § 395 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních). Manžel, který přijal příjmení druhého manžela, může do šesti měsíců po rozvodu manželství oznámit příslušnému matričnímu úřadu, že přijímá zpět své dřívější příjmení (ust. § 759 věta první zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník).