19 C 87/2020

Plný text

Okresní soud v Teplicích rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Evou Merhovou jako samosoudkyní ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená obecným údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o určení vlastnictví k nemovitosti

I. Určuje se, že žalobkyně [celé jméno žalobkyně], [rodné číslo], bytem [adresa původního účastníka a žalobkyně], a to stavby s č. evidenčním 772 – garáže, postavené na pozemku parc. [číslo] – zastavěná plocha a nádvoří, zapsaných u Katastrálního úřadu pro Ústecký kraj, Katastrální pracoviště Teplice pro k.ú. a obec Bílina na [list vlastnictví].

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobci [jméno] a [celé jméno původního účastníka] se svou žalobou doručenou soudu dne 21. 4. 2020 domáhali vydání rozhodnutí, kterým by soud určil, že jsou vlastníky budovy s [anonymizována dvě slova] - garáže, postavené na pozemku parc. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří o výměře 24 m2, zapsané u Katastrálního úřadu pro Ústecký kraj, Katastrálního pracoviště Teplice v k. ú. a obci [obec]. Svou žalobu odůvodnili tím, že žalobce v roce 1969 uzavřel s panem [jméno] [příjmení] kupní smlouvu, jejímž předmětem byl převod vlastnického práva ke garáži [anonymizována dvě slova] v k. ú. [obec]. Za garáž zaplatil kupní cenu. Žalobci nemovitost řádně a v dobré víře užívali přes 50 let, platili z ní daň z nemovitosti, hradili elektřinu apod. Před necelými 2 lety zjistili, že je jako vlastník v katastru nemovitostí zapsán žalovaný. Protože stav zapsaný v katastru nemovitostí není v souladu se skutečným právním stavem vyzvali žalobci žalovaného k mimosoudnímu řešení sporu, kdy nabízeli odkup pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec], jehož součástí je stavba garáže [anonymizována dvě slova], ovšem k dohodě nedošlo. Žalobci mají naléhavý právní zájem na určení jejich vlastnictví k nemovitosti, neboť na základě tohoto určení bude možné provést změnu zápisu vlastnického práva k nemovitosti v katastru nemovitostí.

2. Žalovaný k žalobě uvedl, že vlastní pozemek parc. [číslo] jehož součástí je garáž [anonymizována dvě slova], zapsaný v k. ú. [obec], a to na základě zákona č. 172/1991 Sb. Žádosti žalobců o odkoupení pozemku brání ta skutečnost, že není doklad o vlastnictví garáže [anonymizována dvě slova] postavené na pozemku [číslo] v k. ú. [obec]. Žalovaný tak nemá možnost rozhodnout o prodeji pozemku pod předmětnou garáží. V případě, že soud určí, že žalobci jsou vlastníky garáže [anonymizována dvě slova], postavené na pozemku [číslo] v k. ú. [obec], žalovaný jim pozemek prodá.

3. V průběhu řízení zemřel žalobce [celé jméno původního účastníka] a na základě rozhodnutí Okresního soudu v Teplicích ze dne 25. 1. 2021, č. j. [číslo jednací] se stala jeho jedinou dědičkou manželka [celé jméno žalobkyně]. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 25. 1. 2021. Proto pouze s ní soud dále v řízení pokračoval.

4. S ohledem na určovací povahu podané žaloby se soud na prvém místě zabýval otázkou, zda je na požadovaném určení dán naléhavý právní zájem, jak to vyžaduje ust. § 80 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“).

5. Žalobkyně má naléhavý právní zájem na určení vlastnictví nemovitých věcí, má-li dojít na podkladě vydaného rozsudku ke správnému zápisu do katastru nemovitostí; tento závěr platí zejména tam, kde žalobkyně uplatňuje argumenty či důkazy, podle nichž by měla být vlastníkem sporných nemovitých věcí. V daném řízení tato naléhavost právního zájmu je dána nutností odstranění neshody mezi stavem právním a stavem zapsaným v katastru nemovitostí. Žalobkyně tvrdí, že je vlastníkem sporných nemovitých věcí, avšak jako vlastník těchto je v katastru nemovitostí zapsán žalovaný. V případě úspěchu žaloby by následně vydané rozhodnutí tudíž mohlo být podkladem pro změnu zápisu v katastru nemovitostí. Žalobkyně proto nemůže sledovaného účelu dosáhnout žalobou na splnění povinnosti ve smyslu ust. § 80 písm. b) o.s.ř., kde by mohla být otázka vlastnictví stavby řešena jako otázka předběžná. Určovací žalobou se tak vytvoří pevný právní základ pro právní vztahy účastníků, a předejde se tak případným dalším sporům o plnění.

6. Dalším předpokladem úspěšnosti žaloby na určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, je skutečnost, že účastníci mají věcnou legitimaci, tedy že jsou účastni právního vztahu nebo práva, o němž v řízení jde. V dané právní věci je aktivní legitimace žalobkyně a pasivní legitimace žalovaného dána tím, že jsou oba účastníky práva, o které v řízení jde, kdy žalobkyně chce být zapsána a žalovaný je zapsán jako vlastník předmětných nemovitých věcí v katastru nemovitostí.

7. Protože jsou splněny podmínky existence naléhavého právního zájmu na požadovaném určení i věcná legitimace účastníků řízení, jak je shora vysvětleno, mohl se soud věcně zabývat žalobou.

8. Z výpisu z katastru nemovitostí Katastrálního úřadu pro Ústecký kraj, Katastrální pracoviště Teplice pro k. ú. a obec Bílina, [list vlastnictví] soud zjistil, že jako vlastník pozemku parc. [číslo] – zastavěná plocha a nádvoří o výměře 24 m2, jehož součástí je stavba [anonymizována dvě slova] – garáž, je zapsán žalovaný s poznámkou vznik práva ze zákona č. 172/1991 Sb.

9. Z přiznání k dani z nemovitostí podaného k Finančnímu úřadu v [obec] bylo zjištěno, že žalobce [celé jméno původního účastníka] platil daň z nemovitosti, a to garáže [anonymizována dvě slova] v k. ú. a obci [obec] v letech 1993 - 2003 s poznámkou, že se jedná o stavbu na cizím pozemku.

10. Z odpovědi žalovaného ze dne 22. 1. 2020 bylo zjištěno, že žalovaný nemůže žalobcům na základě jejich žádosti o prodej pozemku parc. [číslo] jehož součástí je stavba garáže [anonymizována dvě slova] v k. ú. [obec], pozemek prodat. Žalovaný musí vycházet ze stavu zapsaného v katastru nemovitostí, kde je uveden jako vlastník pozemku i garáže. Žalobci žalovanému nedoložili doklad, ze kterého by bylo patrné, že jsou vlastníky garáže, na základě uzavřené kupní smlouvy.

11. Z výslechu žalobce [celé jméno původního účastníka] bylo zjištěno, že garáž koupil na jaře roku 1969 od svého kolegy pana [jméno] [příjmení]. Dohodli se na kupní ceně 10 000 Kč, kterou mu žalobce předal. Žalobce a pan [příjmení] šli na místní národní výbor, kde si pracovníci do knihy zaznamenali, že byl prodej garáže uskutečněn a že došlo k předání peněz. Žalobce ani prodávající [jméno] [příjmení] jinou listinu doma neměli. Od roku 1969 žalobci garáž užívají a od doby, kdy jim vznikla povinnost platit daň z nemovitosti, tuto daň platí. Asi před 30 lety byl žalobce i s manželkou pozván na úřad v [obec], kde musela žalobkyně podepsat, že je spoluvlastnicí garáže. Asi před 2 či 3 lety v katastru nemovitostí zjistili, že nejsou u garáže zapsáni jako vlastníci a začali věc s městem řešit. Mrzí ho, že po 50 letech zjistí, že garáž není jejich a že jim ani na úřadě, když tam s manželkou následně byli, nikdo nic neřekl.

12. Z rozhodnutí o přípustnosti stavby ze dne 13. 9. 1965, [číslo jednací], z výzvy k projednání zjištěných nesrovnalostí při výstavbě garáží ze dne 6. 5. 1966, [číslo jednací] a z rozhodnutí o povolení k uvedení stavby do trvalého provozu ze dne 6. 11. 1967, č. j. výst [číslo] bylo zjištěno, že jako stavebník garáže ve [ulice] ulici v [obec] byl původně veden pan [jméno] [příjmení], který převedl své právo postavit garáž na [jméno] [příjmení] [jméno] kolaudace garáže bylo rozhodnuto dne 6. 11. 1967 s právní mocí dne 29. 11. 1967.

13. Z evidenční knihy garáží, která byla vedena pracovníky žalovaného a z vyjádření [stát. instituce], Odboru stavebního úřadu a životního prostředí ze dne 1. 10. 2020 bylo zjištěno, že pracovníci úřadu si vedli pomocnou knihu evidence vlastníků garáží ve [ulice] ulici v [obec], přičemž u garáže [anonymizována dvě slova] - pozemku parc. [číslo] je veden jako původní stavitel [jméno] [příjmení] a následně je zde vyznačena změna vlastnictví z [jméno] [příjmení] na [celé jméno původního účastníka].

14. Z provedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav: Rozhodnutím Odboru pro výstavbu Městského národního výboru v [obec] ze dne 13. 9. 1965, [číslo jednací] bylo rozhodnuto o přípustnosti staveb - 15 garáží ve [ulice] ulici v [obec]. Původním stavebníkem garáže [anonymizována dvě slova] byl dle tohoto rozhodnutí [jméno] [příjmení], který převedl své právo na [jméno] [příjmení]. [jméno] [příjmení] garáž postavil a rozhodnutím Městského národního výboru v [obec] ze dne 6. 11. 1967, č. j. výst [číslo] byla garáž uvedena do trvalého provozu (užívání). Rozhodnutí nabylo právní moci dne 29. 11. 1967. V roce 1969 [jméno] [příjmení] prodal garáž [celé jméno původního účastníka] za kupní cenu 10 000 Kč, přičemž tento převod byl u žalovaného zaevidován v evidenční knize garáží. Žalobce [celé jméno původního účastníka] spolu se svou manželkou garáž od roku 1969 užívali a platili rovněž veškeré poplatky s garáží spojené, včetně daně z nemovitostí. Jako vlastník pozemku parc. [číslo] – zastavěná plocha a nádvoří o výměře 24 m2, jehož součástí je garáž [anonymizována dvě slova] je v katastru nemovitostí zapsán žalovaný, a to na základě zákona č. 172/1991 Sb.

15. Podle § 3028 odst. 1 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014, se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Dle odst. 2 téhož ustanovení, není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů.

16. Protože ke vzniku vlastnického práva mělo dojít před 1. 1. 2014, posuzoval soud nárok žalobců podle příslušných ustanovení zák. č. 40/1964 Sb., občanského zákopníku účinného do 31. 12. 2013 (dále jen o.z.).

17. Podle § 129 odst. 1 o.z., je držitelem ten, kdo s věcí nakládá jako s vlastní nebo kdo vykonává právo pro sebe.

18. Podle § 130 odst. 1 o.z., je-li držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu věc nebo právo patří, je držitelem oprávněným. V pochybnostech se má za to, že držba je oprávněná.

19. Podle § 134 odst. 1 o.z., oprávněný držitel se stává vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu tří let, jde-li o movitost, a po dobu deseti let, jde-li o nemovitost.

20. Po provedeném dokazování, zjištění skutkového stavu a právním zhodnocení věci dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. V řízení bylo prokázáno, že v roce 1969 žalobce [celé jméno původního účastníka] uzavřel s [jméno] [příjmení] kupní smlouvu, jejímž předmětem byla garáž ve [ulice] ulici v [obec] s [anonymizována dvě slova]. Tento převod byl v písemné podobě zachycen pouze v evidenci samotného žalovaného. Žalobce byl v té době ženatý s žalobkyní [celé jméno žalobkyně]. Protože veškeré věci, které nabyl jeden z manželů za trvání manželství, byly v bezpodílovém spoluvlastnictví manželů, následně transformovaném do společného jmění manželů, byla i žalobkyně spoluvlastníkem předmětné garáže. Žalobci garáž od 1969 dosud řádně a nepřetržitě užívali a platili veškeré poplatky s garáží spojené, a to včetně daně z nemovitosti. V daném případě dlouhodobá držba garáže, která trvá více než 50 let, svědčí o dobré víře žalobců. Při obvyklé péči o majetek by totiž skutečný vlastník garáže nepochybně přistoupil k řešení věci, kdyby měl sám za to, že jeho garáž užívá někdo jiný. K této více než 50 let trvající držbě přistupují další, z hlediska dobrých mravů specifické skutečnosti. Žalobce [celé jméno původního účastníka] se na převodu vlastnického práva dohodl s původním vlastníkem garáže panem [jméno] [příjmení], dosavadní vlastník mu předal držbu garáže a převzal od něj kupní cenu 10 000 Kč. Bylo tedy vůlí stran, převést předmětnou garáž, byť tuto vůli projevili jen před orgány tehdejšího Městského národního výboru v [obec], kam se oba dostavili. Tato skutečnost je zachycena v evidenční knize garáží, kterou má žalovaný do současné doby k dispozici. Držba žalobců by byla při absenci nabývacího titulu způsobilá k tzv. mimořádnému vydržení, ovšem k tomu nedošlo, neboť občanský zákoník účinný do 31. 12. 2013 tuto možnost neznal a občanský zákoník účinný od 1. 1. 2014 tuto možnost přináší nejdříve v roce 2029. Ovšem úprava neumožňující uvést dlouhodobou držbu vykonávanou v dobré víře do souladu se stavem právním, neodpovídá tradičním principům soukromého práva a není v souladu s funkcí vydržení (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR pod sp. zn. 22 Cdo 1646/2018, či sp. zn. 22 Cdo 1778/2011). Z tohoto důvodu soud uzavřel, že žalobci vydrželi vlastnické právo ke garáži [anonymizována dvě slova] na pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec] a stali se jejími vlastníky. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobce [celé jméno původního účastníka] v průběhu řízení zemřel a jeho jedinou dědičkou se stala manželka, určil soud, že vlastníkem nemovité věci, která je předmětem tohoto řízení, je pouze žalobkyně.

21. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobkyně, která byla ve sporu plně úspěšná, se práva na náhradu nákladů řízení vzdala.