19 C 92/2025

Plný text

Okresní soud v Teplicích rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Evou Merhovou jako samosoudkyní ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , IČO IČO žalovaného sídlem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta o 22 947,25 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 22 947,25 Kč s 0,5 % smluvním úrokem z prodlení denně z částky 14 765,25 Kč od 27. 1. 2025 do zaplacení, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 13 102,80 Kč k rukám zástupkyně žalobkyně , Jméno advokátky, , advokátky se sídlem , adresa, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se svou žalobou doručenou soudu dne 27. 3. 2025 domáhala vydání rozhodnutí, který by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku ve výši 22 947,25 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že účastníci uzavřeli dne 10. 12. 2024 Smlouvu o úvěru na podporu a rozvoj podnikání č. , Anonymizováno, . Smlouva byla uzavřena s žalovaným jako podnikatelem prostřednictvím datové schránky tak, že žalobkyně zaslala žalovanému datovou schránkou znění smlouvy a žalovaný tuto datovou schránkou odsouhlasil. Žalobkyně ověřila oprávnění žalovaného k podnikatelské činnosti výpisem z živnostenského rejstříku, který je veřejně přístupný. Žalobkyně poskytla žalovanému účelový úvěr na úhradu faktury ve výši 10 000 Kč, a to na účet žalovaného č. , č. účtu, dne 10. 12. 2024. Žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 4 465,25 Kč a poplatkem za přijetí, posouzení a vyhodnocení žádosti o úvěr ve výši 300 Kč, celkově částku 14 765,25 Kč, ve třech měsíčních splátkách po 4 821,75 Kč, splatných vždy do 10. dne kalendářního měsíce počínaje 10. 1. 2025 a konče 10. 3. 2025. Účastníci si sjednali, že v případě prodlení se zaplacením kterékoliv splátky se stane úvěr a příslušné poplatky splatnými 15. kalendářním dnem od počátku prodlení. Žalovaný neuhradil řádně a včas první splátku splatnou 10. 1. 2025 a dluh se tak stal splatným dnem 26. 1. 2025. Pro případ prodlení si účastníci sjednali smluvní úrok z prodlení ve výši 0,5 % denně z celkové dlužné částky až do zaplacení, náhradu účelně vynaložených nákladů, které žalobkyni vzniknou v důsledku prodlení žalovaného s úhradou dlužné částky a smluvní pokutu ve výši 50 % z celkové dlužné částky v případě marného uplynutí 15. kalendářního dne od počátku prodlení. Žalovaný do podání žaloby ničeho neuhradil a dluží tak žalobkyni částku sestávající z jistiny ve výši 10 000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 4 465,25 Kč, poplatku za přijetí, posouzení a vyhodnocení žádosti o úvěr ve výši 300 Kč, náhrady účelně vynaložených nákladů ve výši 800 Kč, smluvní pokuty ve výši 7 382 Kč, paušálních nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč a smluvního úroku z prodlení ve výši 0,5 % denně z částky 14 765,25 Kč od 27. 1. 2025 do zaplacení.

2. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě ze dne 29. 4. 2025 uvedl, že uznává nárok žalobkyně toliko z části, a to do výše jistiny 10 000 Kč. Nerozporuje, že s žalobkyní smlouvu o úvěru uzavřel. Uzavíral ji ovšem jako spotřebitel, a nikoliv jako podnikatel, neboť jí neuzavíral v rámci své podnikatelské činnosti. Poskytnuté finanční prostředky rozhodně nesloužily k podnikání. V souvislosti s tímto tvrzením žalovaný poukázal na judikaturu Nejvyššího soudu České republiky a příslušná ustanovení občanského zákoníku. Uvedl, že na smluvní vztah je tedy potřeba aplikovat zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. V takovém případě bylo povinností žalobkyně posoudit úvěruschopnost žalovaného podle ust. § 86 tohoto zákona. To vše pak ve vztahu k výši celkových dluhů žalovaného, k výši souhrnu měsíčních splátek, jeho měsíčního příjmu i jeho platební morálky. Jen s ohledem na součet všech dlužných měsíčních splátek žalovaného bylo v době sjednání smlouvy o úvěru zcela zřejmé, že žalovaný nebude schopen poskytnutý úvěr splácet. K otázce zkoumání úvěruschopnosti žalovaného opět odkázal na rozsáhlou judikaturu Nejvyššího soudu České republiky, Ústavního soudu České republiky, Soudního dvora EU i Krajského soudu v Ostravě. Uzavřenou smlouvu pak považuje za neplatnou. Dále uvedl, že i pokud by vystupoval ve smlouvě o úvěru jako podnikatel, jednalo by se v jeho případě o ,,slabší stranu‘‘. Jak vyplývá ze smlouvy o úvěru, je zřejmé, že se jedná o adhezní smlouvu a zároveň žalovaný vystupoval mimo souvislost s jeho podnikáním. Získané peněžní prostředky z úvěru použil na úhradu svých jiných peněžitých závazků, které s podnikáním nesouviseli. Naopak žalobkyně vystupovala jako odborník, když předmětem její podnikatelské činnosti je opakované poskytování úvěrů fyzickým osobám. Žalovaný namítá, že ujednání o výši úroku (poplatku za poskytnutí úvěru) je absolutně neplatné pro rozpor s dobrými mravy. Žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč s tím, že měl žalobkyni vrátit v době tří měsíců navíc 4 465 Kč. Výše ročního úroku tak přesahovala 160 %. Jedná se tedy zcela jednoznačně o ujednání, které se příčí dobrým mravům. I v případě, kdyby byl žalovaný považován za podnikatele, nezbavovala by tato okolnost žalobkyni povinnosti posoudit schopnost žalovaného úvěr splácet. Již prostým nahlédnutím do bankovních a nebankovních registrů by žalobkyně zjistila, že výše splátek žalovaného přesahovala jeho příjem. Rovněž pokud jde o ujednání o smluvní pokutě a výši smluvního úroku, žalovaný namítá jejich rozpor s dobrými mravy. Navrhl proto, aby soud žalobu částečně zamítl a uložil mu povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 10 000 Kč v měsíčních splátkách po 1 000 Kč.

3. Žalobkyně se v replice ze dne 18. 6. 2025 vyjádřila ke všem námitkám žalovaného. Uvedla, že žalovaný uvádí, že smlouvu uzavřel jako spotřebitel, aniž by však své tvrzení doložil jakýmikoliv konkrétními okolnostmi a důkazy. Žalobkyně především konstatovala, že poskytuje úvěry výhradně podnikatelům – fyzickým osobám za účelem použití těchto úvěru pro podnikatelské účely. Žalobkyně není oprávněna poskytovat spotřebitelské úvěry podle zákona 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, což je patrné z internetových stránek žalobkyně a následného postupu před uzavřením smlouvy. Žalovaný při uzavření smlouvy prohlásil, že vystupuje jako podnikatel a že žádá o úvěr „Na podporu a rozvoj podnikání“ a rovněž uvedl obor podnikání. V této souvislosti žalobkyně poukázala na § 6 a § 7 občanského zákoníku, podle kterých má každý povinnost jednat v právním styku poctivě, přičemž se má za to, že kdo jednal určitým způsobem, jednal poctivě a v dobré víře. Žalobkyně před uzavřením smlouvy žalovanému zcela transparentně dávala najevo, že mu úvěr poskytne pouze pro účely jeho podnikatelské činnosti. Pokud tedy nyní žalovaný tvrdí, že smlouvu uzavřel jako spotřebitel, uvedl tím žalobkyni jednoznačně v omyl. Pak je třeba na jeho jednání aplikovat § 6 odst. 2 občanského zákoníku a rovněž se mohl dopustit trestného činu úvěrového podvodu. Pokud se žalovaný dovolává postavení slabší strany dle § 433 odst. 1 občanského zákoníku, opomíjí přitom znění tohoto ustanovení. Žalovaný netvrdí a neprokazuje, jak žalobkyně zneužila svého postavení, nebo využila závislosti žalovaného. K naplnění skutkové podstaty tohoto ustanovení zcela jistě nepostačuje sjednání odměny za služby nebo smluvního úroku z prodlení, které se zpětně žalovanému jeví jako nepřiměřené, aniž by byly dány další skutečnosti splňující podmínku zneužití postavení, či využívání závislosti druhé strany. Žalobkyně poskytuje krátkodobé úvěry za podmínek standardních pro tento typ úvěru. Tento typ úvěru poskytuje rovněž celá řada dalších subjektů. Žalovanému tak nic nebránilo obrátit se na jiný subjekt. Sankce pro případné porušení smlouvy o úvěru jsou navíc obsaženy přímo v těle smlouvy, nikoliv například v obchodních podmínkách, poznámkách pod čarou a podobně. § 433 odst. 1 by neměl být podle žalobkyně aplikován paušálně, pouze na základě podmínek smlouvy, ale i ve spojení s dalšími skutečnostmi. Žalovaný se nemůže dovolávat ani § 433 odst. 2 občanského zákoníku, neboť smlouvu sjednal jako podnikatel. Pokud se žalovaný dovolává neplatnosti ujednání o poplatku za poskytnutí úvěru pro rozpor s dobrými mravy, má žalobkyně za to, že k této otázce se v celé řadě svých rozhodnutí vyjadřoval Nejvyšší soud České republiky, který judikoval, že neplatnost smlouvy pro rozpor s dobrými mravy je třeba posuzovat podle konkrétních okolností případů. Žalobkyně považuje poplatky za přiměřené, když nelze přehlédnout, že i přes vysokou výši poplatků přepočteného na roční sazbu, je v dané věci úrok sjednán a také požadován nikoliv z poskytnutých peněžních prostředků, nýbrž za konkrétní časové období, které je relativně krátké (5 měsíců) a je vyjádřen pevnou částkou. Jinými slovy, v případě prodlení dlužníka se splněním závazku úrok nenarůstá. V tomto typu poskytovaného úvěru, který poskytuje i řada jiných subjektů, je přiměřenost poplatku a úroku za poskytnutí úvěru třeba posuzovat s ohledem, že nejde o typ úvěru poskytovaný bankami, a tedy jej nelze posuzovat podle jakési referenční sazby bank. Ačkoliv žalovaný výslovně nezpochybňuje sjednaný smluvní úrok 0,5 % denně, žalobkyně považuje za vhodné vyjádřit i k němu. Podle příslušné judikatury Nejvyššího soud a Ústavního soudu České republiky lze i úrok ve výši 0,5 % denně považovat za souladný s dobrými mravy vzhledem k okolnostem konkrétního případu. Žalobkyně vycházela z rizikovosti obchodu, kdy byl úvěr poskytnut bez jakéhokoliv zajištění jeho vrácení a z výše předpokládané škody, kdy v případě, že klient žalobkyni řádně nezaplatí dlužnou částku, nemůže žalobkyně tuto částku použít ke svému podnikání, tedy poskytnout tuto částku jako úvěr dalšímu klientovi. Nevrácením dlužné částky řádně včas vzniká žalobkyni škoda spočívající v ušlém zisku nevrácené částky. K přiměřenosti smluvní pokuty ve výši 50 % z dlužné částky žalobkyně uvedla, že má svou povahou především funkci prevenční. Na tuto smluvní pokutu by žalobkyni vznikl nárok až tehdy, byl-li by žalovaný v prodlení se zaplacením splátky úvěru po dobu delší než 15 dnů. Má tedy především stimulovat žalovaného k tomu, aby splátky hradil správně a včas. Protože má smluvní pokuta v tomto vztahu jinou funkci, než smluvní úrok z prodlení, nelze hovořit o jejich kumulaci. Podotkla, že žalobkyně ještě před vznikem nároku na smluvní pokutu dne 25. 1. 2025, po prodlení se splátkou splatnou dne 10. 1. 2025, žalovaného upomínala o zaplacení dlužné splátky SMS zprávami a výzvou zaslanou do datové schránky. Dále žalobkyně uvedla, že ve vztazích mezi podnikateli právní předpisy výslovně nestanoví povinnost prověřovat úvěruschopnost a ani příslušná judikatura vyšších soudů nedovozuje z nedostatečného prověření úvěruschopnosti mezi podnikateli žádné normativní závěry ve smyslu např. neplatnosti smlouvy u úvěru, pouze konstatuje, že by odpovědný věřitel schopnost dlužníka vrátit poskytnutý úvěr prověřovat měl. Žalobkyně prověřila žalovaného v databázích EUCB, aniž by to byla její zákonná povinnost. S ohledem na výši úvěru a jeho povahu nepovažovala žalobkyně za nutné zevrubně prověřovat podnikatelské vztahy a majetkové poměry žalovaného. Závěrem uvedla, že se nebrání smírnému řešení sporu, pokud uhradí žalovaný celou pohledávku v měsíčních splátkách 3 000 Kč.

4. Soud ve věci nařídil jednání. Účastníci, ač řádně a včas předvoláni, se k jednání nedostavili, soud proto jednal ve smyslu ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. v jejich nepřítomnosti.

5. Ze Smlouvy o úvěru na podporu a rozvoj podnikání č. , Anonymizováno, a z potvrzení o odeslání a doručení smlouvy ze dne 10. 12. 2024 bylo zjištěno, že účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému částku 10 000 Kč. Žalobkyně zde vystupuje jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný. Úvěrovaný je ve smlouvě označen jménem a příjmením žalovaného, je zde uvedeno identifikační číslo , IČO žalovaného, , místo podnikání , adresa, , kontaktní adresa, telefonní kontakt , tel. číslo, , emailový kontakt , e-mail, ., bankovní spojení č. účtu , č. účtu, a číslo občanského průkazu. Ve smlouvě je sjednán účel poskytnutí úvěru – úhrada faktury. Dále je zde uvedeno, že tato částka bude převedena na označený bankovní účet. Účastníci si dále ve smlouvě sjednali poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 4 465,25 Kč, poplatek za přijetí, posouzení a vyhodnocení o žádosti o úvěr ve výši 300 Kč, poplatek za odeslání jedné doporučené upomínky ve výši 500 Kč, poplatek za odeslání jedné SMS upomínky ve výši 50 Kč. Pro případ prodlení s úhradou dlužné splátky úvěru a poplatku za poskytnutí úvěru si účastníci ve smlouvě sjednali smluvní úrok z prodlení ve výši 0,5 % denně z dlužné částky až do zaplacení a smluvní pokutu ve výši 50 % z celkové dlužné částky v případě marného uplynutí 15. kalendářního dne od počátku prodlení. Celková částka ke splacení byla sjednána ve výši 14 765,25 Kč a byla splatná ve třech splátkách po 4 821,75 Kč ke dni 10. 1. 2025, 10. 2. 2025, 10. 3. 2025. Smlouva byla mezi účastníky doručována prostřednictvím datových schránek a souhlas žalovaného se smlouvou byl z jeho datové schránky odeslán do datové schránky žalobkyně dne 10. 12. 2024 v 09:49:42 hodin a dne 10. 12. 2024 v 09:55:32 hodin byl žalobkyni doručen.

6. Z výpisu z živnostenského rejstříku bylo zjištěno, že je zde od 3. 10. 2024 zapsán žalovaný s IČO , IČO žalovaného, a místem podnikání , adresa, .

7. Z potvrzení o provedení transakce bylo zjištěno, že žalobkyně odeslala dne 10. 12. 2024 na účet č. , č. účtu, částku 10 000 Kč s VS , var. symbol, a zprávou ,,, právnická osoba, dle sml. , Anonymizováno, .

8. Z přehledu odeslaných SMS zpráv a emailové komunikace bylo zjištěno, že žalobkyně dne 10. 12. 2024 komunikovala s žalovaným na telefonním čísle , tel. číslo, o uzavření smlouvy o úvěru a v období od 8. 1. 2025 do 30. 1. 2025 jej na tomto telefonním čísle upomínala o zaplacení dlužné částky. Dne 10. 12. 2024 s žalovaným vyřizovala žádost o poskytnutí úvěru rovněž emailovou formou prostřednictvím adresy , e-mail, a na tuto adresu mu v období od 8. 1. 2025 do 30. 1. 2025 rovněž zasílala upomínky o zaplacení dlužné částky.

9. Z výzvy k úhradě ze dne 25. 1. 2025 a potvrzení o dodání do datové schránky žalovaného bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné splátky úvěru 5 121,75 Kč navýšené o sjednané sankce v celkové výši 6 181,60 Kč, a to obratem, přičemž výzva byla žalovanému dodána do datové schránky dne 27. 1. 2025 v 10:58:41 hodin.

10. Z předžalobní výzvy ze dne 10. 2. 2025 a z potvrzení o doručení do datové schránky žalovaného soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného před podáním žaloby prostřednictvím své právní zástupkyně k úhradě celkové dlužné částky ve výši 31 580,84 Kč, t.j. včetně smluvní pokuty, smluvního úroku z prodlení a nároku z právního zastoupení do sedmi dnů od doručení této výzvy, přičemž výzva byla žalovanému doručena do datové schránky dne 10. 2. 2025 v 22:34:58 hodin.

11. Na základě shora popsaných skutkových zjištění učinil soud tento závěr o skutkovém stavu: Účastníci uzavřeli dne 10. 12. 2024 smlouvu o úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 10 000 Kč na jeho bankovní účet. Částka byla účelově vázána na úhradu faktury. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit sjednané poplatky (poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 4 465,25 Kč, poplatek za přijetí, posouzení a vyhodnocení o žádosti o úvěr ve výši 300 Kč), celkem částku 14 765,25 Kč, a to ve 3 měsíčních splátkách po 4 821,75 Kč dne 10. 1. 2025, dne 10. 2. 2025 a dne 10. 3. 2025. Účastníci si pro případ prodlení s úhradou dlužné splátky úvěru a poplatku za poskytnutí úvěru sjednali smluvní úrok z prodlení ve výši 0,5 % denně z dlužné částky až do zaplacení a smluvní pokutu ve výši 50 % z celkové dlužné částky v případě marného uplynutí 15. kalendářního dne od počátku prodlení. Dále si sjednali poplatky za odeslání jedné doporučené upomínky ve výši 500 Kč a za odeslání jedné SMS upomínky ve výši 50 Kč. Žalovaný porušil své povinnosti vyplývající mu ze smlouvy, nedostál své povinnosti vrátit finanční prostředky a zaplatit sjednané poplatky a žalobkyni tak, přes její výzvy k zaplacení, dluží částku v celkové výši 22 947,25 Kč.

12. Po právní stránce soud posoudil věc:Podle § 1 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti.Podle § 6 odst. 1 o. z. má každý povinnost jednat v právním styku poctivě. Podle odst. 2 téhož ustanovení nesmí nikdo těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu.Podle § 7 o. z. se má za to, že ten, kdo jednal určitým způsobem, jednal poctivě a v dobré víře.Podle § 8 o. z. zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany.Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.Podle § 433 o. z. kdo jako podnikatel vystupuje vůči dalším osobám v hospodářském styku, nesmí svou kvalitu odborníka ani své hospodářské postavení zneužít k vytváření nebo k využití závislosti slabší strany a k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran. Podle odst. 2 téhož ustanovení se má za to, že slabší stranou je vždy osoba, která vůči podnikateli v hospodářském styku vystupuje mimo souvislost s vlastním podnikáním.Podle § 547 o. z. právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.Podle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.Podle § 1793 odst. 1 o. z. zaváží-li se strany k vzájemnému plnění a je-li plnění jedné ze stran v hrubém nepoměru k tomu, co poskytla druhá strana, může zkrácená strana požadovat zrušení smlouvy a navrácení všeho do původního stavu.Podle § 1796 o. z. je neplatná smlouva, při jejímž uzavírání někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany a dá sobě nebo jinému slíbit či poskytnout plnění, jehož majetková hodnota je k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru.Podle § 1797 o. z. podnikatel, který uzavřel smlouvu při svém podnikání, nemá právo požadovat zrušení smlouvy podle § 1793 odst. 1, ani se nemůže dovolat neplatnosti smlouvy podle § 1796.Podle § 1798 odst. 1 o. z. ustanovení o smlouvách uzavíraných adhezním způsobem platí pro každou smlouvu, jejíž základní podmínky byly určeny jednou ze smluvních stran nebo podle jejích pokynů, aniž slabší strana měla skutečnou příležitost obsah těchto základních podmínek ovlivnit. Podle odst. 2 téhož ustanovení použije-li se k uzavření smlouvy se slabší stranou smluvní formulář užívaný v obchodním styku nebo jiný podobný prostředek, má se za to, že smlouva byla uzavřena adhezním způsobem.Podle § 2048 odst. 1 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Po provedeném dokazování a právním posouzení věci dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně, proto jí vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku v celkové výši 22 947,25 Kč. Mezi účastníky je nesporné, že uzavřeli dne 10. 12. 2024 smlouvu o úvěru. Žalobkyně na základě této smlouvy poskytla žalovanému na jeho účet peněžní prostředky a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky za sjednaných podmínek vrátit. Po čerpání úvěru však žalovaný neplnil smluvní podmínky a poskytnuté finanční prostředky řádně nesplácel, když nezaplatil již 1. splátku úvěru dne 10. 1. 2025. Žalobkyně ho proto o zaplacení opakovaně upomínala. Žalovaný dluh přes výzvy neuhradil. Z tohoto důvodu soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku v celkové výši 22 947,25 Kč představující jistinu úvěru ve výši 10 000 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 4 465,25 Kč, poplatek za přijetí, posouzení a vyhodnocení žádosti o úvěr ve výši 300 Kč, náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 800 Kč (500 Kč za doporučenou písemnou upomínku a 6x 50 Kč za SMS upomínky) a smluvní pokutu ve výši 7 382 Kč.

14. Pokud jde o uzavření smlouvy, žalovaný požádal žalobkyni o poskytnutí úvěru na podporu a rozvoj podnikání, ve smlouvě byl mimo jiné označen identifikačním číslem a místem podnikání v souladu s údaji uvedenými v živnostenském rejstříku a uvedl, že finanční prostředky budou použity na úhradu faktury. Z předsmluvní emailové komunikace mezi účastníky ze dne 10. 12. 2024 je nepochybné, že žalovaný požádal o podnikatelský úvěr, takto byl úvěr po celou dobu v komunikaci účastníků označován, dle pokynů žalobkyně měl žalovaný při ověřovací platbě 1 Kč ze svého účtu uvést jako variabilní symbol své identifikační číslo a rovněž měl doložit čestné prohlášení, že si půjčku bere v souvislosti se svou podnikatelskou činností. Žalovaný tedy v tomto vztahu zcela nepochybně vystupoval jako podnikatel a jeho současné tvrzení, že smlouvu uzavíral jako spotřebitel, ev. jako „slabší strana“ soud považuje za ryze účelové, ve snaze se vyhnout zaplacení sjednaných poplatků, úroků z prodlení a smluvní pokuty. Žalovaný ve své obraně netvrdí žádné konkrétní skutečnosti, které by soud k těmto závěrům vedly, jeho tvrzení jsou pouze obecná. Soud byl připraven žalovaného poučit ve smyslu ust. § 118a odst. 1 o. s. ř. o jeho povinnosti skutkových tvrzení o účelu využití finančních prostředků mimo jeho podnikatelskou činnost, tvrzení dalších skutečností, pro které by bylo možné aplikovat ust. § 433 o. z., tedy že žalobkyně zneužila svého postavení nebo kvalitu odborníka silnější strany a jakým konkrétním způsobem, resp. tvrzení existence jiných mimořádných okolností při uzavření smlouvy, pro které by bylo třeba shledat smlouvu neplatnou pro rozpor s dobrými mravy, a k takto doplněným tvrzením označit k jejich prokázání důkazy (§ 118a odst. 3 o. s. ř.), ovšem žalovaný se k nařízenému jednání nedostavil a dobrovolně se tak vzdal práva na poučení soudem o své povinnosti unést zejména břemeno tvrzení, resp. břemeno důkazní a o následcích jejich neunesení. Již s ohledem na absenci relevantních tvrzení v obraně žalovaného soud uzavřel, že žalovaný je podnikatel, který v souvislosti se svoji podnikatelskou činností uzavřel s žalobkyní smlouvu o úvěru a ochrana spotřebitele mu proto nenáleží. Pro absenci dalších významných tvrzení se soud dále nezabýval ani jeho námitkami ,,slabší strany‘‘ ve smyslu ust. § 433 o. z., resp. adhezní kontraktace ve smyslu ust. § 1798 o. z. Pokud jde o námitku žalovaného, že ujednání o výši poplatku za poskytnutí úvěru, smluvní pokutě a výši smluvního úroku je v rozporu s dobrými mravy, tedy v tomto rozsahu je smlouva absolutně neplatná, je soud toho názoru, že samotná výše sjednaných poplatků, úroků či smluvních pokut bez dalších okolností (i v tomto případě žalovaným netvrzených) nepředstavuje naplnění zákonných předpokladů rozporu s dobrými mravy ve smyslu ust. § 588 o. z. Smlouvu proto neshledal ani z tohoto důvodu neplatnou. Ke shora uvedenému srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 23 ICdo 56/2019.

15. Protože je žalovaný v prodlení se zaplacením peněžité pohledávky, má žalobkyně vedle práva na zaplacení pohledávky podle § 1970 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 právo na zaplacení úroku z prodlení, a soud jí tedy přiznal i smluvní úrok z prodlení.

16. Soud žalovanému současně uložil povinnost zaplatit žalobkyni náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč podle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

17. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně byla ve sporu plně úspěšná. Přiznaná náhrada nákladů řízení sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 148 Kč a nákladů zastoupení zahrnujících odměnu advokáta v celkové výši 8 080 Kč za čtyři učiněné úkony (přípravu a převzetí zastoupení, sepis žaloby, kvalifikovanou výzvu k plnění, vyjádření ze dne 18. 6. 2025) určenou dle § 7 bodu 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb., čtyři režijní paušály po 450 Kč přiznané dle § 11, § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 21 % DPH ve výši 2 074,80 Kč přiznanou dle § 137 odst. 3 o. s. ř.

18. Protože žalobkyně byla v řízení zastupována advokátem, uložil soud žalovanému zaplatit přiznanou náhradu nákladů řízení k rukám advokáta (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

19. Lhůty k plnění uložených povinností soud stanovil podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.