20 C 138/2023

Plný text

Okresní soud v Teplicích rozhodl samosoudcem Janem Sýkorou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované doručovací adresou adresa žalované pro zaplacení 6 410 Kč s příslušenstvím a 6 034 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 12 444 Kč s úrokem z prodlení v kapitalizované výši 118,02 Kč a dále sazbě 11,75 % ročně z částky 11 844 Kč od datum do zaplacení, a to ve splátkách po nejméně 2 400 Kč měsíčně, splatných vždy do každého 26. dne v měsíci, za který splátka přísluší, počínaje měsícem, následujícím po měsíci, ve kterém tento rozsudek nabyde právní moci, pod sankcí ztráty výhody splátek.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni k rukám právního zástupce žalobkyně na náhradě nákladů řízení 763 Kč, a to do 21 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se návrhem, došlým soudu dne datum, domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni shora v I. výroku uvedené plnění z titulu úhrady zákonného příspěvku nepojištěných za nepojištěné období od datum do datum (130 dní), když žalovaná jako vlastník či provozovatel (dle údajů v registru silničních vozidel) osobního automobilu se zdvihovým objemem motoru mezi 1 350 do 1 850 cm3 s registrační značka (anonymizována dvě slova) neuzavřela v rozhodném období pojištění odpovědnosti z provozu uvedeného vozidla (6 110 Kč) s úrokem z prodlení, a poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek (300 Kč). Dále se návrhem, došlým soudu dne datum, domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni shora v I. výroku uvedené plnění z titulu úhrady zákonného příspěvku nepojištěných za nepojištěné období od datum do datum (122 dní), když žalovaná jako vlastník či provozovatel (dle údajů v registru silničních vozidel) shodného osobního automobilu neuzavřela v rozhodném období pojištění odpovědnosti z provozu uvedeného vozidla (5 734 Kč) s úrokem z prodlení, a poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek (300 Kč). Soud tato dvě souběžná řízení identifikoval a spojil se souhlasem předsedkyně senátu 21C usnesením ze dne datum (č. l. 35) ke společnému projednání a rozhodnutí. Řízení sp. zn. 18 C 15/2023 již však bylo pravomocně skončeno (a nyní vyústilo v povolení exekuce sp. zn. 62 EXE 2661/2023).

2. Soud věc rozhodl postupem dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) bez nařízení jednání, neboť žalobkyně s takovým postupem souhlasila předem a žalované soud zaslal výzvu k vyjádření se k případnému souhlasu s tímto postupem a připojil doložku ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. pro případ, že zůstane pasivní. Jelikož žalovaná na výzvu ve stanovené lhůtě nereagovala, důsledkem je předpoklad jejího souhlasu s tímto postupem. Žalovaná v řízení zůstala pasivní (v důsledku jejího nezájmu o dosažitelnost na adrese trvalého pobytu by se nejspíše ani o těchto dvou probíhajících soudních řízeních nedozvěděla dříve než z úkonů soudního exekutora), adresu pro doručování vedle své adresy trvalého pobytu ohlašovně nenahlásila. Soudu se nicméně podařilo ji kontaktovat na tel. tel. číslo a žalovaná sdělila svou jinou doručovací adresu (jak v záhlaví shora) a kontaktní emailovou adresu email. Takto jí bylo doručeno vhozem, písemně se k věci nevyjadřovala, ačkoliv telefonicky tvrdila, že vozidlo je již prodané.

3. Od novely občanského soudního řádu, provedené zákonem č. 7/2009 Sb., je adresát odpovědný za existenci adresy pro doručování a ochranu vlastních zájmů a je též povinen zajistit přijímání písemností na této adrese bez ohledu na to, zda se zde zdržuje. Je věcí adresáta, zda se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu doručování, kde je pro něho bezpečné, že mu bude zásilka doručena. Soud na zákonem stanovenou adresu doručuje povinně, i kdyby mu bylo známo, že na ní k předání a převzetí listiny nemůže dojít, a byť by se dozvěděl ze sdělení některého z účastníků či jiných osob nebo ze své úřední činnosti, kde se adresát fakticky zdržuje. Adresátu lze doručit i na jinou adresu, to však nemá vliv na povinnost soudu doručovat na povinnou adresu pro doručování. Omluvitelným důvodem, pro nějž by bylo možno vyslovit neúčinnost náhradního doručení, nemůže být skutečnost, že se fyzická osoba na adrese pro doručování trvale nezdržuje (usnesení Nejvyššího soudu ve sp. zn. 32 Cdo 80/2012). I nadále je tedy oficiální doručovací adresou žalované v jakémkoliv jiném případném řízení v budoucnu adresa dle registru obyvatel a z doručení na adresu faktického pobytu lze procesně vycházet pouze a jen tehdy, pokud dojde k převzetí do vlastních rukou a soud se vůbec o doručování jinam pokusí, k čemuž není povinen. Žalovaná by tedy měla zvážit, zda se chce i nadále před písemnostmi„ skrývat“ za formální adresou, či zda se stane dosažitelnou pro úřední korespondenci. Soud toto poučení již poskytl bezpočtu osob, někteří z nich se již přesvědčili o jeho zásadním významu pro rozpočet domácnosti.

4. Pro účely doručování přitom každý může vedle své adresy trvalého pobytu vůči ohlašovně (typicky obecní/městský úřad v místě trvalého pobytu) nahlásit i tzv. doručovací adresu (§ 10b zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel), pokud je odlišná. Taková adresa je pak zobrazena v každém výpisu z centrálního registru obyvatel pro všechny státní instituce. Její uvedení není na rozdíl od trvalého pobytu podmíněno doložením právního vztahu k nemovitosti. Nejspolehlivějším řešením je však bezplatná datová schránka. Obecně lze konstatovat, že nedosažitelnost žalovaných ze strany státních orgánů je – při existenci celé řady i bezplatných poraden, poskytujících alespoň hrubé, avšak užitečné informace o možnostech právní ochrany před žalobou - jednou z významných příčin, proč posléze žalovaní čelí "neočekávanému" vymáhání již pravomocných exekučních titulů (nález Ústavního soudu ve sp. zn. I. ÚS 3923/2011 ze dne datum). Ignorováním svých práv žalovaná (s největší pravděpodobností) nezískává žádnou reálnou výhodu a pouze se sama připravuje o možnost účastnit se řízení, vznášet nejrůznější procesní námitky, kterými lze podstatnou část soudy projednávaných nároků ze spotřebitelských závazků odrazit, či přinejmenším ve svůj prospěch ovlivnit lhůtu ke splnění povinnosti (zejm. splátkový kalendář, který si tak nemusí„ zaplatit“ v nákladech následné exekuce). Tím spíše to platí u nároků této žalobkyně, které mají tendenci se opakovat za navazující období, či být překvapivá v situaci, kdy nový vlastník (nepojištěné) vozidlo řádně nepřeregistruje či likvidátor vozidla neoznámí jeho vyřazení z provozu.

5. Soud posoudil předložené listinné důkazy a tvrzení žalobkyně a dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalovaná jako vlastník a provozovatel osobního automobilu Mercedes A 160 se zdvihovým objemem motoru 1 598 cm3, maximálním výkonem 75 kW a maximální hmotností 1 500 kg s registrační značka neuzavřela v tvrzené době povinné smluvní pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem tohoto vozidla. Výzvou ze dne datum a datum žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě částek 6 204 a 5 734 Kč. Žalovaná na výzvy žalobkyně nereagovala, a proto ji žalobkyně o zaplacení upomněla upomínkami ze dne datum a datum, doručovanými rovněž na platnou adresu trvalého pobytu žalované. Dále byla dne datum, datum, datum a datum zasílána upomínka od inkasní agentury právnická osoba, kterou žalobkyně ze soudu neznámého důvodu považuje za účelnou, přestože jde pouze o třetí (a v některých případech i čtvrtou) výzvu v řadě, zasílanou (dle obsahu všech dosavadních řízení senátu 20C) na shodnou adresu, kam následně míří i předžalobní výzva od advokáta. Je však věcí žalobkyně, jak případně marní částku 300 Kč, na kterou má nárok i bez zasílání této upomínky. Dne datum a datum zástupce žalobkyně odeslal žalovanému předžalobní upomínku ve smyslu § 142a o. s. ř. z téhož dne na shodnou adresu.

6. Zjištěný skutkový stav soud posoudil po právní stránce podle ustanovení (zejména § 1 odst. 2, § 4 a § 15) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, a vyhlášky č. 205/1999 Sb., a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, a proto jí vyhověl a žalované uložil, aby zaplatila žalobkyni plnění dle I. výroku shora. Příležitost prokázat, že žalovaná vozidlo již nevlastnila, či v rozhodné době dokonce již bylo fakticky zničeno, žalovaná promeškala. Protože je žalovaná v prodlení s plněním peněžitého dluhu, má žalobkyně vedle práva na zaplacení pohledávky podle § 1970 občanského zákoníku nárok na zaplacení úroku z prodlení a použitá sazba odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Dále má nárok na úhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 300 Kč. Tento nárok soud nekrátil, byť jde o hraniční situaci, kdy by již v úvahu připadalo i spojení obou období k vymáhání. Důvod ke krácení příslušné sazby dle zdvihové kubatury motoru soud v případě tohoto vozidla neshledal, neboť rozpor v parametru zdvihového objemu a rizika zvýšených škod vůči ostatním účastníkům silničního provozu zde nedosahuje takové zjevné intenzity, aby se soud odchyloval od platné vyhlášky.

7. Běžící příslušenství soud ve výroku zjednodušil, když částkou 118,02 Kč kapitalizoval úrok z jistiny 6 110 Kč v období od datum do datum. Nicméně pokud by žalovaná měla plnit pod různé variabilní symboly tak, jak byly obě pohledávky uplatněna, musela by plnění opět rozdělit, když ve vedoucí spisové značce je příslušenství počítáno z jistiny 6 110 Kč a v sazbě 11,75 % ročně od datum do zaplacení a ve spojené věci je příslušenství počítáno z jistiny 5 734 Kč a v sazbě 11,75 % ročně od datum do zaplacení.

8. Pokud žalovaná již není faktickým vlastníkem vozidla (v případě již prodaného vozidla srov. zejm. nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 114/20), či vozidlo neexistuje nebo není provozuschopné, měla by evidovaný stav v registru vozidel ve vlastním zájmu co nejrychleji dát do souladu se skutečností a současně informovat žalobkyni, jinak bude analogickému nároku čelit opětovně, pokud vozidlo zůstalo nepojištěno. Soudu není známo, zda žalobkyně tuto informační povinnost ve své výzvě splnila (druhou stranu výzvy soudu nepředkládá), proto soud z opatrnosti činí toto poučení alespoň v elementární podobě. Jelikož žalobkyně má přístup pouze k adrese dle registru obyvatel (nadto dlouhodobě vychází pouze z údajů v registru vozidel, či kupních smluv a podobných podkladů od třetích osob, které mohou být a poměrně často také jsou zatíženy chybou, resp. ztrácejí v čase aktuálnost), veškeré písemnosti bude žalované doručovat na její trvalé bydliště (zjištěné doručovací adresy v tomto řízení si aparát žalobkyně a právní zástupkyně, zpracovávající ročně desítky tisíc obdobných návrhů a systematicky chybující, pravděpodobně ani nepovšimne), natož adresy emailové či kontaktního telefonu. Přimět právní zástupkyni žalobkyně k vyjádření, které obsahově koresponduje s výzvou, je v jejím případě nesamozřejmé a i pro soud překvapivě náročné. Lze tak očekávat, že se i žalovaná může setkat s mylně podanými informacemi, nemluvě o relativně komplikovaném příjmení žalované, které může být zdrojem chyb samo o sobě.

9. O nákladech řízení soud rozhoduje z úřední povinnosti. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně byla ve sporu plně úspěšná, proto jí soud přiznal veškeré náhrady účelně vynaložených nákladů řízení. Soud se v tomto případě však nejprve zajímal o skutečnost, zda žalobkyně tyto náklady vynaložila ve třech souběžných řízeních účelně. Souběžné řízení 21 C 147/2023 totiž bylo zahájeno jen nepatrně později, než vedoucí spisová značka, přestože se týkalo období, které bezprostředně navazovalo a upomínání probíhalo po většinu času souběžně. Pokud se týká řízení sp. zn. 18 C 15/2023, to bylo u zdejšího soudu zahájeno až návrhem ze dne datum, přitom již v květnu 2022 žalobkyně věděla, že marně upomínala žalovanou ohledně dalších dvou nároků a měla tak přistoupit ke společnému uplatnění, bez ohledu na to, že jeden z nároků již zřejmě předala právní zástupkyně a zbylé dva dosud nikoliv. Za zmínku stojí i řízení sp. zn. 18 C 181/2022 ze dne 26. 2. 2022, které soud objevil až při odůvodňování rozsudku v důsledku různých druhů transkripce příjmení žalované. Z toho důvodu ostatně i právní zástupkyni náleží náhrada toliko za jedinou předžalobní výzvu, neboť povinnost racionálního postupu se přenáší ze sféry žalobkyně i na její právní zástupkyni. Pokud tedy všechny tři žalobní návrhy podala samostatně, je zřejmé, že postupovala bez ohledu na existenci kumulace nároků. Soud proto podání tří návrhů nepovažuje za účelný postup a náklady přiznává tak, jako by žalobkyně podala jediný návrh, když v řízení sp. zn. 18 C 15/2023 jí již bylo na náhradě nákladů řízení přiznáno 1 489 Kč. Při společném uplatnění všech tří nároků by tyto činily 2 252 Kč, neboť by se uplatnil § 14b odst. 1 písm. c) bod 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, po 300 Kč, a soudní poplatek by činil 800 Kč. Soud proto přiznal již toliko rozdíl mezi 2 252 Kč a 1 489 Kč, tj. 763 Kč.

10. O lhůtách k plnění soud v obou případech rozhodl dle § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř., neboť se jedná o relativně vysoké plnění, u kterého nelze očekávat jednorázové splnění, zejména s přihlédnutím k tomu, že trvá inflační a uprchlická krize a zdejší soud vůči žalované povolil několik exekucí i mezi týmiž účastníky. Je tedy více než zřejmé, že ani případným obratem zahájeným exekučním řízením po nesplnění platební povinnosti po uplynutí krátké lhůty k plnění by žalobkyně zřejmě dřívějšího uspokojení své pohledávky nedosáhla, když případná další exekuce by zřejmě vedla toliko k čekání na vymožení předchozích závazků a časové hledisko splnění povinností žalované tak zjevně nehraje hlavní roli. K ochraně zájmů žalobkyně soud stanovil sankci ztrátou výhody splátek pro případ, že žalovaná poskytnutého dobrodiní splátkovým kalendářem včas nevyužije. Proto soud z důvodu patřičné ochrany žalované na straně druhé poskytl přibližně půlroční splátkový kalendář, resp. přiměřeně navýšil lhůtu k plnění ohledně nákladového výroku (fakticky se jedná o„ nultou“ splátku), aby měla reálnou příležitost případně pohledávku uhradit před podáním důvodného návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí nebo exekuce, která pohledávku navýší o náklady exekuce (hotové výdaje soudního exekutora a odměna soudního exekutora, zpravidla nejméně 6 555 Kč; případně dále odměna právního zástupce za zastupování v exekučním řízení). Dlužník si přitom může být téměř jist, že v případě včasného nesplnění platební povinnosti k návrhu na provedení exekuce žalobkyně přistoupí, neboť právě vymožení plnění a odměna za zastupování je důvodem vedení nalézacího řízení, zahájeného spřízněným právním zástupcem. Pro jinou, delší lhůtu k plnění, či dokonce mírnější splátkový kalendář, nebyl shledán žádný mimořádný důvod a sama žalovaná zůstala pasivní a neposkytla tedy soudu žádné argumenty, proč by měl být zájem žalované upřednostněn na úkor žalobkyně a jejího právního zástupce, soud ani nezná její poměry (s výjimkou toho, že je necelý rok vdaná. Žalovaná by měla nicméně postupovat v součinnosti s příslušnými soudními exekutory (případně hradit splátky z nezabavitelných částek svého příjmu, což však výše soudem určené splátky zřejmě umožňuje), aby se nedopouštěla trestných činů zvýhodnění věřitele či maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání (zatajením a spotřebováním disponibilního majetku).

11. Údaje ke splnění peněžité pohledávky žalovaná nalezne v již dříve doručovaném žalobním návrhu v sekci F), soud nicméně neručí za jejich případnou změnu v mezidobí a jejich ověření je tak záležitostí mezi účastníky řízení (tj. bez ingerence soudu, pro který řízení končí vydáním rozsudku). Pro usnadnění je zde soud přejímá: číslo účtu bankovní účet, variabilní symbol ve vedoucí spisové značce číslo a ve spojené věci číslo (k početnímu rozkladu obou samostatně uplatněných nároků viz odstavec 7 výše). Dále je již výlučně na žalovaném, zda doručení tohoto rozsudku a z jeho strany nezasloužené navýšení zákonné třídenní lhůty k plnění pochopí jako příležitost uhradit pohledávku a předejít vzniku dalších nákladů (zejm. náhrada zastupování v exekučním řízení, odměna a náklady soudního exekutora), či nikoliv. Soudní exekutor již po povinném z úřední povinnosti a na náklady povinného pátrat musí a na rozdíl od soudu k tomu má čas mnoha let. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do patnácti dnů ode dne doručení a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Teplicích. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nebude-li povinnost uložená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně ve stanovených lhůtách k plnění, může oprávněný navrhnout soudní výkon rozhodnutí nebo provedení exekuce.