20 C 14/2026

Plný text

Okresní soud v Teplicích rozhodl soudcem Janem Sýkorou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem tamtéž proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného trvale bytem Adresa žalovaného pro 33 465,43 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 29 000 Kč, a to ve splátkách po nejméně 500 Kč měsíčně, splatných vždy do každého 26. dne v měsíci, za který splátka přísluší, počínaje měsícem, následujícím po měsíci, ve kterém tento rozsudek nabyde právní moci, pod sankcí ztráty výhody splátek.

II. Co do částky 4 465,43 Kč s úrokem z prodlení v sazbě 15 % ročně z částky 29 000 Kč od 2. 11. 2023 do zaplacení, se řízení zastavuje.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám právního zástupce žalobkyně na poměrné náhradě nákladů řízení 1 727 Kč, a to do 90 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se v řízení domáhala žalobním návrhem, podaným u zdejšího soudu dne 14. 11. 2025, zaplacení plnění z úvěrové smlouvy č. , hodnota, ze dne 11. 6. 2023, kterou považuje za revolvingovou s platební kartou s možností navýšení limitu až na 150 000 Kč. Žalovaný čerpal jen do výše 29 000 Kč a domáhá se tak této jistiny, poplatků 1 000 Kč, smluvní pokuty 1 500 Kč, dlužného pojistného 444,75 Kč a úroků 1 520,68 Kč. Dále se domáhala úroku z prodlení jak ve II. výroku shora. Smlouvu žalovaný sjednal s právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, ., žalobkyně pohledávku zakoupila.

2. Žalovaného soud vypátral v zařízení Vězeňské služby ČR, tam mu doručil. Žalovaný se nevyjádřil, zájem o účast na jednání neprojevil, soud jednal v jeho nepřítomnosti. Jeho vyjádření však v tomto případě nebylo nezbytně třeba, neboť se jedná o spotřebitelský úvěr a soud by měl zohlednit ustanovení na ochranu spotřebitele a dobré mravy z moci úřední, což senát 20C činí.

3. Soud u těchto nároků pravidelně shledává hrubé porušení řádné péče při zkoumání schopnosti spotřebitele splácet poskytovaný úvěr ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb. (dále jen „ZoSÚ“), k čemuž je povinen dle § 121 o. s. ř. přihlížet. V této věci tomu nebylo jinak. Zde ostatně tato obligatorní skutková tvrzení opět zcela chyběla a již proto soud nemohl vydat platební rozkaz a věc byla převedena do senátu soudce. Zkoumáním toho, zda věřitel skutečně řádně splnil povinnost dle § 86 ZoSÚ se musí soud zabývat z úřední povinnosti (ve shodě s rozsudkem Soudního dvora EU pod zn. C-679/18), pouhé tvrzení se dlouhodobě ukazuje jako nedostatečný předpoklad (drtivá většina soudem projednávaných nebankovních úvěrů je poskytnuta navzdory zjevnému předlužení spotřebitelů). Rovněž případné zjištění, že došlo k aplikaci některého z četných lichevních schémat (resp. k jejich kombinaci), které již soud u daného (původního) věřitele již opakovaně odhalil (§ 121 o. s. ř.), je rovněž zjevně dostatečnou překážkou toho, aby soud rozhodl rozsudkem pro uznání či pro zmeškání, vydal platební rozkaz nebo schvaloval smír, neboť závazkový vztah zde utrpěl a nadále trpí porušením kogentních ustanovení hmotného práva, a to nejen těch k ochraně spotřebitele. Nezohlední-li obecný soud ochranu spotřebitele dle čl. 38 Listiny základních práv Evropské unie a právní úpravu přijatou k zajištění této ochrany, postupuje v rozporu s čl. 1 odst. 2 ve spojení s čl. 10a a čl. 4 Ústavy České republiky, a porušuje tím právo účastníků řízení na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (nález Ústavního soudu ve sp. zn. II. ÚS 2778/19).

4. Soud již z přehledu řízení žalovaného u zdejšího soudu pojal obavu, že žalovaný podléhal v době čerpání úvěru mnohonásobnému exekučnímu inhibitoriu, vyžádal si proto bez dalšího výpis z Centrální evidence exekucí (dále jen „CEE“). Z něho zjistil, že žalovaný v době čerpání úvěru měl devět exekucí. Právního zástupce žalobkyně o této skutečnosti informoval, neboť výsledek řízení tím byl determinován (zejména pokud se jedná o revolvingový úvěr, kde může spotřebitel dosáhnout limitu závratných 150 000 Kč).

5. Právní zástupce soud takřka zaskočil částečným zpětvzetím, při kterém v rozsahu výroku II shora vzal žalobu částečně zpět a domáhal se již jen toliko jistiny 29 000 Kč. S upuštěním od požadavku na úrok z prodlení se zdejší soud prakticky nesetkává, dokonce i rozhodovací činnost zdejšího odvolacího soudu je v tomto ohledu více než nejednotná.

6. Podle § 96 odst. 1, 2 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) platí, že žalobce (navrhovatel) může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví.

7. Soud v důsledku zpětvzetí části žaloby I. výrokem tohoto rozhodnutí vyhověl a řízení v požadovaném rozsahu zastavil. Absence výslovného nesouhlasu žalované (a vážného důvodu) s tímto postupem nebylo třeba, neboť žalovaný se k jednání nedostavil a tím se připravil o právo takový úkon učinit (§ 96 odst. 4 tamtéž). Zbývalo tedy rozhodnout o jistině 29 000 Kč. Z jednání se omluvila i žalobkyně, soud proto jednal v nepřítomnosti obou účastníků.

8. Po skutkové stránce soud dospěl po provedení a zhodnocení níže uvedených důkazů k následujícím závěrům. Postoupení pohledávky je dostatečně prokázáno již dopisem původního věřitele č. l.

28. Úvěrovou smlouvou č. l. 17 je prokázáno, že původní strany usilovaly o úvěr s limitem 30 000 Kč a úrokem 18,86 % ročně a měsíční splátkou 1 588 Kč, když první čerpání žalovaný vypotřeboval na koupi nespecifikovaného mobilního telefonu u prodejce/zprostředkovatele , právnická osoba, . Součástí je pojištění schopnosti splácet ve variantě „Jistota“, které výši splátky navyšovalo. Informační letáky č. l. 14, 15, 16, všeobecné obchodní podmínky č. l. 21 a ceník č. l. 23 neměly na výsledek řízení vliv. Dle úvěrové historie č. l. 24 žalovaný čerpal 29 000 Kč a neuhradil ničeho. Čerpání dokládá i bankovní výpis transakce č. l.

47. Dopisem č. l. 25 bylo prokázáno odstoupení od smlouvy původní věřitelkou dne 2. 10. 2023. Byla doložena kopie občanského průkazu žalovaného č. , hodnota, na č. l. 48.

9. K osobě žalovaného lze konstatovat, že dle výpisu z Centrální evidence vězněných osob č. l. 32 má do 26. 6. 2026 plánovaný trest odnětí svobody ve věznici , adresa, .

10. Žádná snaha splnění povinnosti původního věřitele zkoumat schopnosti spotřebitele splácet poskytovaný úvěr ve smyslu § 86 ZoSÚ nebyla ani tvrzena. Shodně postupuje většina poskytovatelů spotřebitelských úvěrů, s vědomím, že pro takové úsilí obligatorní tehdejší výpisy úvěrových registrů již nelze opatřit dodatečně, neboť přinejmenším v NRKI a BRKI se archivují pouze údaje o závazcích, nevymožených v posledních 4 letech. Již tím by byl výsledek řízení determinován, neboť takto vysoké příslušenství a limit nelze poskytnout bez značné míry opatrnosti. Senát 20C zdejšího soudu si nicméně neváhá výpisy opatřovat alespoň v aktuální podobě, což ve většině projednávaných nároků ze spotřebitelských úvěrů postačuje ke spolehlivému dovození jejich absolutní neplatnosti. Soud zajistil i kombinovaný výpis z registru NRKI (CNCB) a BRKI (CBCB) žalovaného (od společnosti , právnická osoba, .). Z něj (č. l. 36) vyplývá, že jiný věřitel v posledních 4 letech stejnou chybu, jako , právnická osoba, ., neučinil, a žalovaný jiný úvěr nemá. Nejsou ale patrné ani žádosti o jiné úvěry.

11. Z přehledu řízení žalovaného u zdejšího soudu (č. l. 37) je zřejmé, že měl exekuce i před rokem 2023, s ohledem na stav CEE a výpis z registru obyvatel č. , tel. číslo, . 9 je zřejmé, že žalovaný měl exekuce i u předchozího obecného soudu (do roku 2002 bydlel v , adresa, ; do roku , adresa, ).

12. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZOSÚ“), platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 tamtéž platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 tamtéž platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku k nemožnému. Z úpravy tak vyplývá, že případné nesplnění takové povinnosti věřitele má za následek neplatnost absolutní, tedy soudem zohledňovanou z úřední povinnosti. Soud dovozuje (a to i ve shodě s rozsudkem Soudního dvora EU pod zn. C-679/18), že splnění této povinnosti bylo třeba i před 28. 5. 2022 zkoumat z úřední povinnosti, neboť jde o důvod absolutní neplatnosti (tedy i po zrušení zákona č. 145/2010 Sb. s účinností ke dni 1. 12. 2016 a nahrazení zákonem č. 257/2016 Sb.). Od 28. 5. 2022 je tato povinnost (v souladu se závaznými předpisy Společenství) uzákoněna výslovně jako povinná součást soudního přezkumu nároku ze spotřebitelského úvěru.

13. Z ustálené judikatury vyšších soudů se především podává, že za náležitou obezřetnost nelze vždy považovat toliko spoléhání se na pravdivost údajů, poskytnutých samotným spotřebitelem (spolukontrahentem), jak obdobní věřitelé často soudu nesmyslně tvrdí (ačkoliv tak nízký standard zkoumání je myslitelný jen u úvěrů, které nemají lichevní parametry). Ustanovení § 9 předchozího zákona, resp. 86 aktuálně platného zákona o spotřebitelském úvěru má charakter nejen individuální, ale i generální prevence, neboť chrání spotřebitele i před nimi samými, včetně situací, kdy nejednají při žádosti o spotřebitelský úvěr v dobré víře (resp. nikoliv ve finanční tísni). Dostupnost splatitelných úvěrů spotřebitelům je z hlediska (nejen) měnové politiky státu klíčová a nezbytně regulovaná oblast a ponechání tohoto trhu bez náležité regulace by vedlo k rychlé pauperizaci celé sociální třídy a její vydání napospas těm, kteří se rozhodli své jmění, vzdělání a profesní zdatnost realizovat na úkor ekonomicky nejzranitelnější části populace. Sám spotřebitel přitom zpravidla nedisponuje takovými znalostmi a zkušenostmi, aby své budoucí ekonomické možnosti ohledně splácení úvěru mohl posoudit lépe, než profesionální poskytovatelé spotřebitelských úvěrů. Posouzení úvěruschopnosti je především zákonnou povinností věřitele, současně i garantovanou službou pro zájemce o spotřebitelský úvěr, teprve druhotně se jedná o překážku pro případně nedostatečně bonitního dlužníka na cestě ke sjednání úvěru. Zodpovědnost za splnění povinnosti dle § 86 tedy musí být na věřiteli.

14. Údaj z Centrální evidence exekucí (dále jen „CEE“) je však v tomto ohledu nepominutelný, neboť případná probíhající exekuce naznačuje nejen špatnou platební morálku, ale rovněž celkovou nesolventnost povinného, který nehradí závazek i za cenu značného navýšení dodatečných nákladů (což platí tím více, oč je vymáhaná jistina nižší). Nadto je údaj z CEE oproti databázím soukromoprávních subjektů obdařen limitně vysokou mírou spolehlivosti tam obsažených údajů. A to evidovaných zpravidla podstatně dříve, než dlužník vůbec začne figurovat v insolvenčním rejstříku, přístup do kterého je bezplatný. Případná exekuce přitom může pocházet od jakéhokoliv věřitele - oprávněného, tedy např. i sousedské půjčky, což představuje podstatně širší pole záběru, nežli jiné zmiňované databáze. Poskytnutí úvěru osobě, podléhající exekučnímu inhibitoriu, pak zpravidla nelze považovat za zodpovědné jednání věřitele. Náklady ověření stavu CEE se pohybují v řádu desítek Kč, ať již je zajišťuje sám věřitel, či je má předložit sám dlužník. Je také otázkou, zda údaje v jiných databázích bonity spotřebitelů svědčily o žalovaném lépe (v době poskytování zápůjček, soud má přehled pouze o současném stavu databáze, v níž se neuchovávají údaje starší 4 let), když má rozvinutou historii exekučních řízení.

15. Zde věřitel úsilí získání nároku z platně sjednané úvěrové smlouvy vzdal, proto soud uvádí výše uvedené jen pro úplnost. Není třeba blíže rozvíjet obsah povinnosti dle § 86 ZoSÚ v dalších souvislostech (šetření a ověření příjmové a výdajové stránky života spotřebitele) a jak tyto věřitel naplnil, když zjištěný nedostatek v absenci kontroly CEE vedl i právního zástupce k závěru, že není třeba se zbývajícími částmi zkoumání zabývat a výsledek řízení je determinován. Žádné lichevní schéma soud v tomto případě nezjistil, zejména tedy ne předchozí úvěry mezi týmiž účastníky, jistina byla ostatně nesporně čerpána na nákup telefonu a u tohoto věřitele se soud neobává ani dalších zapovězených praktik (souběžné úvěry, excesivní poplatky za odklad splatnosti). Na samostatné zprostředkovatelské smlouvy (uplatňované samostatnými návrhy jinými subjekty) rovněž soud u nároků tohoto věřitele nenarazil. Proto soud neměl důvod nepovažovat jistinu 29 000 Kč za reálně poskytnutou. V daném případě tak nebyla jistina žádnými úhradami snížena, přiznat lze tedy s odkazem na ustanovení o nutnosti vydání jistiny dle § 87 odst. 1 věta poslední ZoSÚ nárok na celých 29 000 Kč. Úroku z prodlení se žalobkyně ani nedomáhala (a dle § 1970 o. z. by v důsledku nesplnění zákonné povinnosti na něj ani neměla nárok).

16. O nákladech řízení soud rozhoduje z úřední povinnosti. V daném případě byla žalobkyně v řízení z větší části úspěšná (65,84 % při kapitalizaci příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku, když o příslušenství se v úvěrových věcech tvrdí a dokazuje především), soud tedy dle procesního výsledku sporu v souladu s § 142 odst. 1 ve spojení s § 146 odst. 2 (v rozsahu zastavené části, když žalobkyně zastavení řízení zavinila) o. s. ř. této přiznal k tíži žalovaného právo na úhradu poměrné části (31,68 %) účelně vynaložených nákladů řízení. Celková výše těchto nákladů pak sestává ze čtyř mimosmluvních odměn dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, po 700 Kč a tří paušálních částek náhrad hotových výdajů á 100 Kč ve smyslu § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, odpovídajících nákladům, spojeným s převzetím a přípravou věci, se zasláním kvalifikované předžalobní výzvy, s podáním žalobního návrhu a s částečným zpětvzetím (pouhé doplnění tvrzení by nebylo samo o sobě účelným úkonem, neboť ta mají být již součástí žalobního návrhu). Jelikož je advokát plátcem DPH, přísluší mu tak dále navýšení, odpovídající aktuálně platné sazbě této daně ve výši 21 % z těchto všech částek. Dále je součástí náhrady hodnota zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 578 Kč. Náhrada nákladů řízení je však dle § 149 odst. 1 o. s. ř. splatná k rukám advokáta jako celek.

17. Pokud se týká podřazení úkonů právních služeb v řízení pod § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., lze uvést toliko, že takováto podání naplňují beze zbytku všechna kritéria dle § 14b odst. 1 tamtéž, když žaloba je podávána na ustáleném vzoru, který se od své předlohy odlišuje jen v minimální míře, a to právě takové, aby mohla být žaloba co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizována. Ostatně vzor je používán prakticky doslovně v desítkách dalších žalob stejného žalobce (např. sp. zn. , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, ) a právního zástupce jen u zdejšího soudu, když neměnný text s vyplněnými individualizovanými údaji lze vyplnit i proškolenou osobou bez právnického vzdělání, která formulářovou žalobou dále doplní o standardizované důkazní návrhy.

18. O lhůtách k plnění soud v obou případech rozhodl dle § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř. ve spojení s § 87 odst. 1 věta poslední zákona č. 257/2016 Sb. („Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.“), neboť se jedná o relativně vysoké plnění, u kterého nelze očekávat jednorázové splnění, zejména s přihlédnutím k tomu, že do června 2026 má plánován trest odnětí svobody a má dlouhou řadu exekucí. Spor o přiměřenou dobu ve smyslu § 87 odst. 2 tamtéž pro neúčast stran při jednání nevznikl, proto soud rozhoduje dle stavu dokazování. Režim splátek také v situaci předlužení umožní umořování závazku z nezabavitelných částek, aniž by nutně docházelo ke krácení věřitelů se staršími splatnými pohledávkami. Spotřebitel je v důsledku nikoliv řádného zkoumání úvěruschopnosti ze strany profesionálního věřitele poškozen (bylo mu odepřeno řádné posouzení jeho úvěruschopnosti, představující samostatnou informační hodnotu). Úmysly žalovaného při sjednání úvěru soud nemá jak zkoumat. Je tedy více než zřejmé, že ani případným obratem zahájeným exekučním řízením po nesplnění platební povinnosti po uplynutí krátké lhůty k plnění by žalobkyně zřejmě dřívějšího uspokojení své pohledávky nedosáhla, když případná další exekuce by zřejmě vedla toliko k čekání na vymožení předchozích závazků a časové hledisko splnění povinností žalovaného tak zjevně nehraje hlavní roli. K ochraně zájmů žalobkyně soud stanovil sankci ztrátou výhody splátek pro případ, že žalovaný poskytnutého dobrodiní splátkovým kalendářem včas nevyužije. Proto soud z důvodu patřičné ochrany žalovaného na straně druhé stanovil takovou výši splátky, která odpovídá jeho dlouhodobým poměrům (kdy pravděpodobně bude mít obtíže dosáhnout byť jen minimální mzdy a dlouhodobě bude omezen na nezabavitelnými částkami – s čímž původní věřitel měl počítat), resp. přiměřeně navýšil lhůtu k plnění ohledně nákladového výroku (fakticky se jedná o „nultou“ splátku), odpovídající předpokládané době propuštění na svobodu, aby měl reálnou příležitost případně pohledávku uhradit před podáním důvodného návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí nebo exekuce (která může pohledávku podstatně navýšit o náklady exekuce - hotové výdaje soudního exekutora a odměna soudního exekutora, případně dále odměna právního zástupce za zastupování v exekučním řízení). Dlužník si přitom může být téměř jist, že v případě včasného nesplnění platební povinnosti k návrhu na provedení exekuce žalobkyně přistoupí, neboť právě vymožení plnění a odměna za zastupování je důvodem vedení nalézacího řízení, zahájeného spřízněným právním zástupcem – který má dokonce shodné sídlo, jako jeho klient a soud se tak obává, že stav Evidence skutečných majitelů nemusí vystihovat vztah advokáta a žalobkyně, jak se stává v praxi těchto úvěrů obvyklé. Pro jinou, delší lhůtu k plnění, či dokonce mírnější splátkový kalendář, nebyl shledán žádný mimořádný důvod a sám žalovaný zůstal pasivní a neposkytl tedy soudu žádné argumenty. Žalovaný by měl nicméně postupovat v součinnosti s příslušnými soudními exekutory (případně hradit splátky z nezabavitelných částek svého příjmu, což však výše soudem určené splátky zřejmě umožňuje), aby se nedopouštěl trestných činů zvýhodnění věřitele či maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání (zatajením a spotřebováním disponibilního majetku).

19. Údaje ke splnění peněžité pohledávky žalovaný nalezne v již dříve doručovaném žalobním návrhu v sekci F), soud nicméně neručí za jejich případnou změnu v mezidobí a jejich ověření je tak záležitostí mezi účastníky řízení (tj. bez ingerence soudu, pro který řízení končí vydáním rozsudku).