20 C 140/2024

Plný text

Okresní soud v Teplicích rozhodl samosoudcem Janem Sýkorou ve věci žalobkyně: Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 pro zaplacení 12 697 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částka s úrokem z prodlení v kapitalizované výši částka a dále v sazbě 15 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, a to ve splátkách po nejméně částka měsíčně, splatných vždy do každého 26. dne v měsíci, za který splátka přísluší, počínaje měsícem, následujícím po měsíci, ve kterém tento rozsudek nabyde právní moci, pod sankcí ztráty výhody splátek.

II. Žalovaný není povinen platit žalobkyni náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se návrhem, došlým soudu dne datum, domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni shora v I. výroku uvedené plnění z titulu úhrady zákonného příspěvku nepojištěných (částka) za nepojištěné období od datum do datum (64 a 101 dní), resp. datum do datum když žalovaný jako vlastník či provozovatel (dle údajů v registru silničních vozidel) osobního automobilu se zdvihovým objemem motoru mezi 1 350 do 1 850 cm3 s registrační značkou SPZ (Anonymizováno Anonymizováno), resp. Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno (Anonymizováno Anonymizováno) neuzavřel v rozhodném období pojištění odpovědnosti z provozu uvedeného vozidla s úrokem z prodlení, a poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek (3x částka).

2. Soud věc rozhodl postupem dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) bez nařízení jednání, neboť žalobkyně s takovým postupem souhlasila předem a žalovanému soud zaslal výzvu k vyjádření se k případnému souhlasu s tímto postupem a připojil doložku ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. pro případ, že zůstane pasivní. Jelikož žalovaný na výzvu ve stanovené lhůtě nereagoval, důsledkem je předpoklad jeho souhlasu s tímto postupem. Žalovaný v řízení zůstal pasivní (v důsledku jeho nezájmu o dosažitelnost na adrese trvalého pobytu (a podnikatelského sídla) se nejspíše o probíhajícím soudním řízení ani nedozvěděl), adresu pro doručování vedle své adresy trvalého pobytu ohlašovně nenahlásil. Soud po něm pátral, ani na zjištěné alternativní adrese však nedošlo k prokazatelnému doručení a i tato adresa je tedy z procesního hlediska bez významu. Žalovaný nereagoval ani na datovou schránku živnostníka (ačkoliv tam soud nebyl povinen nic zasílat, neboť žalovaný není v žalobě jako podnikatel označen). Na adrese trvalého pobytu mu tak bylo doručeno náhradním způsobem a obálka se poté vrátila soudu, neboť doručující orgán (právnická osoba.) nenalezl označenou domovní schránku.

3. Od novely občanského soudního řádu, provedené zákonem č. 7/2009 Sb., je adresát odpovědný za existenci adresy pro doručování a ochranu vlastních zájmů a je též povinen zajistit přijímání písemností na této adrese bez ohledu na to, zda se zde zdržuje. Je věcí adresáta, zda se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu doručování, kde je pro něho bezpečné, že mu bude zásilka doručena. Soud na zákonem stanovenou adresu doručuje povinně, i kdyby mu bylo známo, že na ní k předání a převzetí listiny nemůže dojít, a byť by se dozvěděl ze sdělení některého z účastníků či jiných osob nebo ze své úřední činnosti, kde se adresát fakticky zdržuje. Adresátu lze doručit i na jinou adresu, to však nemá vliv na povinnost soudu doručovat na povinnou adresu pro doručování. Omluvitelným důvodem, pro nějž by bylo možno vyslovit neúčinnost náhradního doručení, nemůže být skutečnost, že se fyzická osoba na adrese pro doručování trvale nezdržuje (usnesení Nejvyššího soudu ve sp. zn. spisová značka). I nadále je tedy oficiální doručovací adresou žalovaného adresa dle registru obyvatel a z doručení na adresu faktického pobytu lze procesně vycházet pouze a jen tehdy, pokud takovou adresu vůbec soud zkusí obesílat (což při ceně přes částka za každou takovou písemnost nelze považovat za samozřejmé) a dojde na ní k převzetí do vlastních rukou. Žalovaný by tedy měl zvážit, zda se chce i nadále před písemnostmi „skrývat“ za formální adresou, či zda se stane dosažitelným pro úřední korespondenci. Pro účely doručování přitom každý může vedle své adresy trvalého pobytu vůči ohlašovně (typicky obecní/městský úřad v místě trvalého pobytu) nahlásit i tzv. doručovací adresu (§ 10b zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel), pokud je odlišná. Taková adresa je pak zobrazena v každém výpisu z centrálního registru obyvatel pro všechny státní instituce. Její uvedení není na rozdíl od trvalého pobytu podmíněno doložením právního vztahu k nemovitosti. Nejspolehlivějším řešením je však bezplatná datová schránka. Obecně lze konstatovat, že nedosažitelnost žalovaných ze strany státních orgánů je – při existenci celé řady i bezplatných poraden, poskytujících alespoň hrubé, avšak užitečné informace o možnostech právní ochrany před žalobou - jednou z významných příčin, proč posléze žalovaní čelí "neočekávanému" vymáhání již pravomocných exekučních titulů (nález Ústavního soudu ve sp. zn. I. ÚS 3923/2011 ze dne datum). Ignorováním svých práv žalovaný (s největší pravděpodobností) nezískává žádnou reálnou výhodu a pouze se sám připravuje o možnost účastnit se řízení, vznášet nejrůznější procesní námitky, kterými lze podstatnou část soudy projednávaných nároků ze spotřebitelských závazků odrazit (neb jsou poměrně často relativně neplatnými), či přinejmenším ve svůj prospěch ovlivnit lhůtu ke splnění povinnosti (zejm. splátkový kalendář, který si tak nemusí „zaplatit“ v nákladech následné exekuce). Tím spíše to platí u nároků této žalobkyně, které mají tendenci se opakovat za navazující období, či být překvapivá v situaci, kdy nový vlastník (nepojištěné) vozidlo řádně nepřeregistruje či likvidátor vozidla neoznámí jeho vyřazení z provozu.

4. Soud posoudil předložené listinné důkazy a tvrzení žalobkyně a dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalovaný jako vlastník a provozovatel osobního automobilu Anonymizováno a Anonymizováno se zdvihovým objemem motoru 1 390, resp. 1 598 cm3, maximálním výkonem 55, resp. 83 kW a maximální hmotností 1 740, resp. 1705 kg s RZ jak výše neuzavřel v tvrzené době povinné smluvní pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem tohoto vozidla. Výzvou ze dne datum, datum a datum žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky částka, částka a částka. Žalovaný na výzvy žalobkyně nereagoval, a proto jej žalobkyně o zaplacení upomněla upomínkami ze dne datum, datum, datum, datum, doručovanými rovněž na platnou adresu trvalého pobytu žalovaného. Dále byla dne datum, datum a datum zasílána upomínka od inkasní agentury právnická osoba., kterou žalobkyně ze soudu neznámého důvodu považuje za účelnou, přestože jde pouze o třetí výzvu v řadě, zasílanou (dle obsahu všech dosavadních řízení senátu 20C) zpravidla na shodnou adresu, kam následně míří i předžalobní výzva od advokáta. Přitom tyto upomínky ani nesplňují všechny zákonné náležitosti výzvy (§ 4 odst. 7 tehdy platného zákona č. 168/1999 Sb.), nemohou tedy v případě obeslání správné adresy ani přivodit následek včasného uplatnění nároku v prekluzivní lhůtě. Je však věcí žalobkyně, jak případně marní částku částka, na kterou má nárok i bez zasílání této upomínky. Dne datum, datum a datum zástupce žalobkyně odeslal žalovanému předžalobní upomínku ve smyslu § 142a o. s. ř. z téhož dne na shodnou adresu.

5. Zjištěný skutkový stav soud posoudil po právní stránce podle ustanovení (zejména § 1 odst. 2, § 4 a § 15) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, a vyhlášky č. 205/1999 Sb., a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, a proto jí vyhověl a žalovanému uložil, aby zaplatil žalobkyni plnění dle I. výroku shora. Příležitost prokázat, že žalovaný vozidla již nevlastnil, či v rozhodné době byla fakticky zničena (o čemž poplatníky ve výzvách povinně poučuje žalobkyně), žalovaný procesně promeškal. Protože je žalovaný v prodlení s plněním peněžitého dluhu, má žalobkyně vedle práva na zaplacení pohledávky podle § 1970 občanského zákoníku nárok na zaplacení úroku z prodlení a použitá sazba odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud úrok, běžící ze tří základů samostatně, pro účel výroku rozsudku zjednodušil, částečně jej kapitalizoval a následně již běží ze základu společného. Dále má nárok na úhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši částka. Důvod ke krácení příslušné sazby dle zdvihové kubatury motoru soud v případě tohoto vozidla neshledal, neboť rozpor v parametru zdvihového objemu a rizika zvýšených škod vůči ostatním účastníkům silničního provozu zde nedosahuje takové zjevné intenzity, aby se soud odchyloval od platné vyhlášky.

6. O lhůtách k plnění soud v obou případech rozhodl dle § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř., neboť rozsudek bude zřejmě třeba pro doručení vyvěsit na úřední desce soudu a jedná se o relativně vysoké plnění, u kterého nelze očekávat jednorázové splnění, zejména s přihlédnutím k tomu, že zdejší soud vůči žalovanému povolil v letech 2023 a 2024 již 3 exekuce. Současně však není vyloučeno, že žalovaný se o nároku dozví, neboť jej soud obešle i do datové schránky podnikatele. Je tedy více než zřejmé, že ani případným obratem zahájeným exekučním řízením po nesplnění platební povinnosti po uplynutí krátké lhůty k plnění by žalobkyně zřejmě dřívějšího uspokojení své pohledávky nedosáhla, když případná další exekuce by zřejmě vedla toliko k čekání na vymožení předchozích závazků a časové hledisko splnění povinností žalovaného tak zjevně nehraje hlavní roli. K ochraně zájmů žalobkyně soud stanovil sankci ztrátou výhody splátek pro případ, že žalovaný poskytnutého dobrodiní splátkovým kalendářem včas nevyužije. Proto soud z důvodu patřičné ochrany žalovaného na straně druhé poskytl přibližně půlroční splátkový kalendář, aby měl reálnou příležitost případně pohledávku uhradit před podáním důvodného návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí nebo exekuce (která může pohledávku podstatně navýšit o náklady exekuce - hotové výdaje soudního exekutora a odměna soudního exekutora, případně dále odměna právního zástupce za zastupování v exekučním řízení). Dlužník si přitom může být téměř jist, že v případě včasného nesplnění platební povinnosti k návrhu na provedení exekuce žalobkyně přistoupí, neboť právě vymožení plnění a odměna za zastupování je důvodem vedení nalézacího řízení, zahájeného spřízněným právním zástupcem. Pro jinou, delší lhůtu k plnění, či dokonce mírnější splátkový kalendář, nebyl shledán žádný mimořádný důvod a sám žalovaný zůstal pasivní a neposkytl tedy soudu žádné argumenty.

7. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně byla ve sporu plně úspěšná, proto by jí soud přiznal náhradu veškerých účelně vynaložených nákladů řízení. Soud se v tomto případě však nejprve zajímal o skutečnost, zda žalobkyně tyto náklady vynaložila ve třech souběžných řízeních účelně. Ve věci sp. zn. spisová značka, vedené pro jistinu částka od datum již bylo na náhradě nákladů řízení žalobkyni přiznáno částka. Ve věci sp. zn. spisová značka, vedené pro jistinu částka od datum již bylo na náhradě nákladů řízení žalobkyni přiznáno také částka. Pokud tedy předmětný žalobní návrh podala až v lednu 2024 přestože byly splatné nejpozději v červnu 2023, je zřejmé, že postupovala bez ohledu na existenci kumulace nároků. Soud již tak žalobkyni přiznává náhradu částka za nárok, jehož rozsah si sama určuje, přičemž soudu ani po několika letech analýz těchto nároků není zřejmé, co rozhoduje o zažalování (někdy) např. 2 měsíců a (jindy) např. 6 měsíců. Fakt, že žalobkyně ještě několik měsíců nároky vymáhá rozesíláním výzev, její postupy neomlouvá a zasílání dalších tří výzev u každého nároku bylo zcela zjevně zbytečné, když již k vymáhání předávala starší nároky a např. ve sp. zn. spisová značka z ledna 2023 proti žalovanému vedla exekuci. V některých případech je tak již sama kumulace paušální odměny částka sporná u nároků z jediného vozidla, tím spíše pak u souběžného obesílání (mnohdy na zcela odlišné adresy) za vozidla různá. Pro úplnost lze doplnit, že následné exekuční tituly svěřuje k vymáhání různým exekutorským úřadům, čímž poškozuje i své vlastní zájmy, neboť takové exekuce nelze spojit (bez návrhu povinného) a náklady racionalizovat. Pokud je pak soud dále konfrontován s několika žalobami, podávanými s odstupem dnů až týdnů za nároky, splatné před více než rokem, je zjevné, že takové okolnosti již nelze z pohledu účelnosti požadovaných nákladů řízení přehlížet. Soud proto podání všech tří návrhů nepovažuje za účelný postup a náklady přiznává tak, jako by žalobkyně podala jediný návrh, když v řízení jak výše jí již bylo na náhradě nákladů řízení přiznáno 2x částka. Při společném uplatnění by tyto činily částka, neboť by se uplatnil § 14b odst. 1 písm. c) bod 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, po částka, a soudní poplatek by činil částka. Soud proto již další náhradu nepřiznal. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do patnácti dnů ode dne doručení a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Teplicích. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nebude-li povinnost uložená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně ve stanovených lhůtách k plnění, může oprávněný navrhnout soudní výkon rozhodnutí nebo provedení exekuce.