20 C 144/2021

Plný text

Okresní soud v Teplicích rozhodl samosoudcem Janem Sýkorou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení částka s příslušenstvím, Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni [částka] s úrokem z prodlení v sazbě 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a na náhradě nákladů řízení dále částku [částka], a to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se v řízení domáhala žalobním návrhem, podaným u zdejšího soudu dne [datum], zaplacení poplatku [částka] s úrokem z prodlení za nucený odtah vozidla [příjmení] [jméno] [registrační značka] [číslo] dne [datum] z ulice [ulice] v [obec], kde vozidlo tvořilo překážku silničního provozu, a [částka] za 539 dnů uschování (dosud) nevyzvednutého vozidla na parkovišti žalobkyně. Žalovaný byl ustanoven jako skutečný vlastník vozidla na základě kupní smlouvy ze dne [datum], když v registru vozidel je dosud jako vlastník/provozovatel zapsán předchozí vlastník vozidla [jméno] [příjmení].

2. Soud věc rozhodl postupem dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) bez nařízení jednání, neboť žalobkyně s takovým postupem souhlasila předem a žalovanému soud zaslal výzvu k vyjádření se k případnému souhlasu s tímto postupem a připojil doložku ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. pro případ, že zůstane pasivní. Jelikož žalovaný na výzvu ve stanovené lhůtě nereagoval, důsledkem je předpoklad jeho souhlasu s tímto postupem. Žalovaný v řízení zůstal pasivní (v důsledku jeho nezájmu o dosažitelnost na adrese trvalého bydliště se nejspíše o probíhajícím soudním řízení ani nedozvěděl), adresu pro doručování vedle své adresy trvalého pobytu ohlašovně nenahlásil. Soud mu doručil náhradním způsobem, schránku na trvalém bydlišti žalovaný označenou má, neboť tam byla písemnost po uplynutí úložní doby vhozena.

3. Po skutkové stránce soud dospěl po provedení a zhodnocení níže uvedených důkazů k následujícím závěrům. Kupní smlouvou č. l. 38 bylo prokázáno, že [jméno] [příjmení] prodal dne [datum] vozidlo žalovanému. Vozidlo bylo označeno číslem osvědčení o technickém průkazu vozidla„ UAV [číslo]“, které soud dotazem u Magistrátu města Ústí nad Labem ověřil, když dle zprávy ze dne [datum] (č. l. 51) se jedná právě o vozidlo [příjmení] [jméno] [jméno] [příjmení] s [registrační značka] [číslo]. Dle žádosti o zápis nového vlastníka tohoto vozidla ze dne [datum] (č. l. 39) požádal dosavadní vlastník dodatečně, bez součinnosti žalovaného, kupní smlouva takovou povinnost ukládá kupujícímu (žalovanému). Výzvou č. l. 40 žalobkyně prokázala, že se nejprve nároku domáhala vůči evidovanému vlastníku vozidla, výzvou č. l. 42, že tak následně učinila i vůči žalovanému (dne [datum]), použila však adresu [adresa], resp. opětovně od prosince 2019 do července 2020 na adrese [ulice a číslo] v [obec]. Výzvu tedy nedoručila do dispoziční sféry žalovaného. Žalobkyně dle č. l. 10 osvědčila, že je plátcem daně z přidané hodnoty. Pověřovací listinou č. l. 13 prokázala oprávnění svého zaměstnance - podatele jednat jménem žalobkyně ve formě uplatnění nároku u soudu. Smlouvou č. l. 17 ve znění dodatku [číslo] č. l. 31 ze dne [datum] žalobkyně prokázala, že byla pověřena [územní celek] k odstraňování silničních vozidel z místních komunikací, včetně jejich uskladnění do vydání vlastníkovi a k vymáhání náhrad z těchto plnění. Pozvánkou č. l. 14, zápisem p. v. a materiálem ke schválení č. l. 16 žalobkyně prokázala, že od roku 2011 činil poplatek za odtah vozidla [částka] a parkovné za každý následující den [částka]. Zápisem č. l. 26, prezenční listinou č. l. 28, zápisem č. l. 29, bylo prokázáno, že od [datum] činí poplatek za odtah vozidla [částka] a parkovné za každý následující den [částka]. Dle nařízení [číslo] [územní celek] ze dne [datum] (č. l. 30) není částkou [částka] za odtah překročena nejvyšší přípustná náhrada za takovou službu. Zápisem č. l. 35 bylo prokázáno, že strážník [anonymizována dvě slova] [obec] dne [datum] rozhodl o nuceném odtahu předmětného vozidla, neboť tvořilo překážku v jízdním pruhu 4. Po právní stránce soud uplatněný nárok posoudil následujícím způsobem. Podle § 45 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb. platí, že kdo způsobil překážku provozu na pozemních komunikacích, musí ji neprodleně odstranit; neučiní-li tak, odstraní ji na jeho náklad vlastník pozemní komunikace. Bylo prokázáno, že předmětné vozidlo tvořilo překážku provozu, bylo k tomu příslušným orgánem veřejné moci odtaženo a po dobu nejméně 539 dnů tak bylo v dispozici žalobkyně. [příjmení] místní komunikace je nepochybně [územní celek] a to dle § 6 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích. [příjmení] vozidla je dle kupní smlouvy ve smyslu § 2079 a násl. občanského zákoníku žalovaný, čemuž nebrání neprovedení zápisu o změně v registru vozidel, kde v době odtahu (a zřejmě až doposud) figuroval předchozí vlastník a provozovatel vozidla, [jméno] [příjmení]. Záznam v registru vozidel je toliko evidencí o vlastnických právech, vznikajících na základě odlišných právních skutečností. Částky [částka] za odtah vozidla a [částka] za parkovné za každý následující den zcela zjevně nejsou nepřiměřenými a odpovídají reálným nákladům takové služby. Soud proto shledal, že žalobě lze (při absenci jakýchkoliv námitek žalovaného proti kterémukoliv skutkovému tvrzení žalobkyně) v plném rozsahu vyhovět, včetně nároku na úrok z prodlení ve smyslu § 1970 občanského zákoníku, požadovaného toliko z poplatku za odtah vozidla.

5. O nákladech řízení soud rozhoduje z úřední povinnosti a jejich výši stanovuje svým rozhodnutím i v případě, že není výslovně požadována částka nižší, než na jakou má účastník, kterému právo přísluší, nárok, tzn. pokud se nároku na náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti výslovně nevzdá. V daném případě byla žalobkyně v řízení zcela úspěšná, soud tedy dle procesního výsledku sporu v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. této přiznal k tíži žalovaného právo na úhradu veškerých účelně vynaložených nákladů řízení. Celková částka těchto nákladů pak sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka] a žalobu vypracovala a podala sama žalobkyně, i jí přísluší paušální částka náhrady hotových výdajů á [částka] ve smyslu § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., odpovídající nákladům, spojeným s příslušným úkonem ve smyslu § 1 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. Jelikož je i plátcem DPH, přísluší jí tak částka [částka], odpovídající navýšení paušální částky dle aktuálně platné sazby této daně. Za předžalobní výzvu přirozeně náhrada nepřísluší, neboť nebyla odeslána do dispoziční sféry žalovaného, ale na adresu zkomolenou chybou žalobkyně. Ve smyslu § 142a o. s. ř. to však nemělo vliv na přiznání náhrady za ostatní úkony právní služby, neboť v důsledku pasivního přístupu žalovaného k soudem doručené žalobě je zřejmé, že řízení proběhnout muselo a ostatní náklady řízení tím z hlediska účelnosti dodatečně„ konvalidovaly“.

6. O lhůtě k plnění soud v obou případech rozhodl dle § 160 odst. 1 věta první o. s. ř., neboť pro jinou, než základní (třídenní) lhůtu k plnění, nebyl shledán žádný mimořádný důvod a sám žalovaný zůstal pasivní a neposkytl tedy soudu žádné argumenty, proč by měl být zájem žalovaného upřednostněn na úkor žalobkyně tím, že by soud poskytl lhůtu k plnění delší. Ostatně žalovaný čelí dvěma exekucím jen za rok 2021 a lze předpokládat, že je předlužen a o své finanční závazky (a následky z toho plynoucí) nedbá.

7. Žalovaný se měl neprodleně zamyslet nad dalším osudem předmětného vozidla, neboť toto je zřejmě i nadále v dispozici žalobkyně a možné (další) finanční následky tak nemusí být tímto řízením vyčerpány.