20 C 148/2023

Plný text

Okresní soud v Teplicích rozhodl samosoudcem Janem Sýkorou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 7 180 Kč s příslušenstvím a 4 170 s příslušenstvím,

I. Co do částky 7 180 Kč s úrokem z prodlení v sazbě 11,75 % ročně z částky 6 880 Kč od [datum] do zaplacení, se žaloba zamítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 4 170 Kč s úrokem z prodlení v sazbě 15 % ročně z částky 3 870 Kč od [datum] do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalobkyně není povinna platit žalovanému poměrnou náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne [datum] domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni shora v I. výroku uvedené plnění z titulu úhrady zákonného příspěvku nepojištěných za nepojištěné období od [datum] do [datum] (80 dní), když žalovaný jako vlastník či provozovatel (dle registru vozidel) nákladního automobilu do hmotnosti 3,5t s [registrační značka] neuzavřel v rozhodném období pojištění odpovědnosti z provozu uvedeného vozidla (6 880 Kč), úroku z prodlení, a poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek (300 Kč). Soud se pokusil o spojení ostatních nároků, které žalobkyně proti žalované uplatnila. Ke společnému projednání a rozhodnutí tak spojil věc sp. zn. 20 C 157/2023, podanou ke zdejšímu soudu [datum] Touto se domáhala, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni shora v II. výroku uvedené plnění z titulu úhrady zákonného příspěvku nepojištěných za nepojištěné období od [datum] do [datum] (45 dní), když žalovaný jako vlastník či provozovatel (dle registru vozidel) nákladního automobilu do hmotnosti 3,5t s [registrační značka] neuzavřel v rozhodném období pojištění odpovědnosti z provozu uvedeného vozidla (3 870 Kč), úroku z prodlení, a poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek (300 Kč).

2. Soud věc rozhodl postupem dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) bez nařízení jednání, neboť žalobkyně s takovým postupem souhlasila předem a žalované soud zaslal výzvu k vyjádření se k případnému souhlasu s tímto postupem a připojil doložku ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. pro případ, že zůstane pasivní. Jelikož žalovaná na výzvu ve stanovené lhůtě nereagovala, důsledkem je předpoklad jejího souhlasu s tímto postupem. Žalovaná v řízení zůstala pasivní (v důsledku jejího nezájmu o dosažitelnost na adrese podnikatelského sídla i ve své datové schránce se nejspíše o probíhajícím soudním řízení ani nedozvěděla).

3. Soud posoudil předložené listinné důkazy a tvrzení žalobkyně a dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu nejprve ohledně nároku ve vedoucí spisové značce:

4. Ve vedoucí spisové značce žalovaná jako vlastník a provozovatel jiného nákladního automobilu Ford Transit 100 s [registrační značka] neuzavřela v tvrzené době povinné smluvní pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem tohoto vozidla. Výzvou ze dne [datum] žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě částky 7 180 Kč, adresovala ji však na [ulice a číslo] v [obec], kde měla žalovaná sídlo dle obchodního rejstříku jen do [datum]. Výzvu nezasílala datovou zprávou (soudu je z četné předchozí úřední činnosti známo, že žalobkyně podnikatele ani právnické osoby do datových schránek při uplatňování nároků překvapivě vůbec nevyzývá), ale dle výpisu doručování č. l. 19 doporučeným psaním. U té je prokázáno„ doručení příjemci zásilky“, což však bez dalšího neprokazuje doručení oprávněné osobě, neboť stejný záznam generuje vhození do označené domovní schránky. Doručení oprávněné osobě do vlastních rukou či dodání do dispoziční sféry žalované, která na dané adrese již neměla několik let sídlo, tak z důkazu nevyplývá. Žalovaná na výzvu žalobkyně nereagovala, a proto ji žalobkyně o zaplacení upomněla upomínkami ze dne [datum] a [datum], doručovanými rovněž na již neplatnou adresu podnikatelského sídla žalované. Dále byla dne [datum] zasílána upomínka od inkasní agentury [právnická osoba] Současně bylo doručováno do datové schránky (č. l. 23). Dne [datum] zástupce žalobkyně odeslal žalované předžalobní upomínku ve smyslu § 142a o. s. ř. z téhož dne na shodnou adresu, současně bylo doručováno do datové schránky (č. l. 24).

5. Podle § 4 odst. 6 zákona č. 168/1999 Sb. platí, že povinnost zaplatit příspěvek a náklady [anonymizováno] podle odstavce 4 zaniká, pokud [anonymizováno] do 1 roku ode dne vzniku povinnosti zaplatit příspěvek neodešle osobě povinné k zaplacení příspěvku výzvu k zaplacení příspěvku podle odstavce 7, jde-li o osobu zapsanou jako vlastník či provozovatel vozidla v registru silničních vozidel. V ostatních případech lhůta 1 roku nezačne běžet dříve, než se [anonymizováno] prokazatelně dozví, kdo je vlastníkem či provozovatelem vozidla. Podle odst. 7 tamtéž pak platí, že výzva k zaplacení příspěvku musí obsahovat popis důvodů vzniku nároku na příspěvek, vyčíslení výše příspěvku a nákladů [anonymizováno], lhůtu ke splnění povinnosti zaplatit příspěvek v trvání nejméně 30 dní ode dne doručení výzvy, poučení adresáta o jeho právech a povinnostech včetně možnosti doložit [anonymizováno] okolnosti vylučující vznik nároku na příspěvek a poučení o možnosti [anonymizováno] uplatnit nárok na zaplacení příspěvku a nákladů [anonymizováno] u soudu.

6. Zjištěný skutkový stav soud posoudil po právní stránce podle ustanovení dle předchozího odstavce jako zaniklý prekluzí. Žalobkyně by k zachování (alespoň části) nároku musela tento uplatnit do [datum]. Výzvu však ze soudu neznámého důvodu doručovala na již neaktuální podnikatelské sídlo. Resp. soud se obává, že vzniklá situace je odrazem nezájmu žalobkyně i jiný údaj, než obsažený v registru vozidel. Soud již v předchozím řízení (20 C 178/2022, kde rozsudek nebude zveřejněn, neboť žalobkyně vzala žalobu před právní mocí zamítavého rozsudku žalobu zpět), oslovil ohledně původu adresy v registru vozidel Magistrát města Teplice (v tamním řízení soud předpokládal provedení přihlášení vozidla s uvedením adresy, s níž do řízení přišla žalobkyně), úřad nejprve podáním ze dne [datum] sdělil, že v registru vozidel se údaj o změně trvalého pobytu zobrazí poté, co občan o změnu takové adresy požádá v agendě Evidence obyvatel. Pokud se občan dostaví v zápětí i na registr vozidel, je změna provedena ihned; pokud se nedostaví, změna se zpravidla propíše automaticky během následujícího dne, někdy to však neproběhne automatizovaně a úřad adresu zapíše manuálně. Dále úřad v doplňujícím podání doplnil výslovně, že údaje o pobytech jsou do Centrálního registru vozidel automaticky generovány z Informačního systému základních registrů.

7. V této věci je projednáván nárok proti právnické osobě, soud se však obává, že žalobkyně postupuje shodně i vůči těmto a do jiných databází nenahlíží, ačkoliv zde se jedná o veřejně dostupný obchodní rejstřík a nikoliv registr obyvatel, k němuž má žalobkyně také povolen přístup (§ 18 odst. 2 tamtéž), dlouhodobě jej však nevyužívá, což ostatně z jejího vyjádření i v předchozím řízení sp. zn. 20 C 178/2022 vyplývá konkludentně.

8. Soud nemůže na tomto místě než zopakovat, co žalobkyni soustavně opakuje již několik let. Žalobkyně dlouhodobě nepracuje se svým zákonným oprávněním dle § 18 odst. 12 zákona č. 168/1999 Sb. nahlížet do registru obyvatel a (implicitně) spoléhá na průpis údajů ze základních registrů do agendy registru vozidel, resp. v tomto případě na údaj z kupní smlouvy. Zde lze totéž konstatovat i k údajům o sídlech právnické osoby, u kterých lze shodně dovozovat jejich průpis do registru vozidel. Přitom se již dříve v jiném řízení (sp. zn. 20 C 178/2022) opět potvrdilo výslovným sdělením Magistrátu města Teplice, že průpis těchto údajů mezi jednotlivými registry je nespolehlivý i pro samotný registr vozidel, ačkoliv s ním státní správa počítá. Zde však žalobkyně nevycházela ani z takového zdroje údajů a vycházela z obsahu (historické) soukromé listiny. Právě proto však je žalobkyni zákonem výslovně poskytnut přístup do registru obyvatel, čímž oproti veškerým ryze soukromoprávním subjektům získává nesporné privilegium - jaké se jinak těší jen orgány veřejné správy a samosprávy. V předmětné věci je obchodní rejstřík dostupný každému. Žalobkyně však ani jeden přístup zjevně nevyužívá (soudu není známo, zda o faktické/technické zřízení přístupu do registru obyvatel dle zákonného oprávnění vůbec kdy usilovala) a ignoruje tak již několik let poučení (přinejmenším) od senátu 20C zdejšího soudu (resp. 28C Okresního soudu v Děčíně) v tom smyslu, že ohledně adresy trvalého pobytu občana se na jinou databázi, než na základní registr obyvatel (natož pak jiné zdroje neoficiálních údajů), nelze zcela spoléhat, neboť je zatížena nenulovou chybovostí, resp. v případě historické kupní smlouvy má toliko historickou relevanci. Totéž lze nyní analogicky dovodit i pro sídlo právnické osoby. V četných případech tak doručuje všechny písemnosti na neaktuální adresy trvalého pobytu, v tomto případě na historickou adresu sídla.

9. Případně se žalobkyně odvolává (v jiných řízeních) na zjevně obsoletní ustanovení § 11 zákona č. 56/2001 Sb. To však nereflektuje uplynulou elektronizaci státní správy a není již ani v úřední v praxi využíváno (jak soud v tomto řízení ověřil dotazem na registr vozidel při Magistrátu města Teplice). V běžné úřední praxi občan oznámí změnu adresy trvalého pobytu vůči agendě evidence obyvatel a logicky spoléhá na sdílení tohoto údaje nejen v rámci téhož obecního/městského/magistrátního úřadu, ale rovněž napříč ostatními (elektronicky vedenými) veřejnými registry – což je ostatně v souladu s § 51 odst. 3 písm. g) zákona č. 111/2009 Sb., o základních registrech, a stejně tak je to v souladu se základními zásadami dobré veřejné správy (zejm. § 6 odst. 2 správního řádu č. 500/2004 Sb.). Na tom nic nemění, pokud občan zanedbá výměnu osvědčení o registraci vozidla, kde má do doby výměny dokladu nadále vedenu původní adresu, neboť elektronicky je dle vyjádření úřadu vyznačován údaj aktuální. Občan má právo ohledně nároku na příspěvek do Garančního fondu spoléhat na vedení údaje o trvalém pobytu v registru obyvatel, což však žalobkyně (a její právní zástupkyně) dlouhodobě ignoruje, nyní již zřejmě i proto, že tímto nedostatkem mohou trpět desítky tisíc dobrovolně splněných či soudem pravomocně přiznaných nároků. Analogicky pak lze totéž dovodit i na poměry žalované – právnické osoby. I zde nepochybně má docházet k průpisu změny sídla do dalších registrů. Soudu není známo, proč na č. l. 11 k takovému průpisu nedošlo, když na č. l. 11 spojené věci již ano. Tento výpis však žalobkyně zřejmě pořizovala později (viz„ přijato dne [datum]“), když již k průpisu mohlo se zpožděním dojít.

10. Žalobkyně však přinejmenším zdejším soudem byla již v minulosti informována, že se jedná o nespolehlivé zdroje údajů o osobách, zatížené nezanedbatelnou chybovostí, jejichž příčinu soud nezná (může se jednat o chybu úředníka, technický problém při přenosu/zápisu dat mezi dvěma registry aj.). Při výkladu dvou vzájemně si konkurujících ustanovení je nutné (vedle zdravého rozumu a profesní opatrnosti a odpovědnosti) aplikovat systematický výklad práva a postupovat takovým způsobem, který více chrání občana, když žalobkyně zde vykonává zákonné oprávnění, které se blíží přenesenému výkonu státní správy. Obdobně to nepochybně platí i na poměry právnické osoby a její podnikatelské sídlo. Žalobkyně přitom ignoruje oprávnění, dané jí„ jejím vlastním“ složkovým zákonem (č. 168/1999 Sb.), pokud se toliko odvolává na ustanovení jiného správního předpisu ([číslo] Sb.) a tam uvedenou povinností vlastníků vozidel, o níž však žalobkyně stejně dobře jako soud ví, že není v praxi důsledně využívána, resp. že souvisí spíše s výměnou dokladů než se stavem zápisu v elektronicky vedených registrech. Případně, jako v tomto řízení, vychází z jiného zdroje informací, aniž výsledek konfrontovala s aktuálním stavem obchodního rejstříku. Přitom tuto činnost vykonává za garantovanou náhradu 300 Kč a žalobkyni lze aktuálně považovat za nejčastěji zastoupeného žalobce v praxi (přinejmenším zdejšího) okresního soudu v agendě občanskoprávních sporných řízení, aktuálně násobně převyšující i počet řízení České televize při vymáhání koncesionářských poplatků. Za rok 2022 se jen v senátu 20C zdejšího soudu jednalo o 131 žalob, což činí téměř třetinu nápadu soudce, a 1 529 žalob za celý úsek C zdejšího soudu (do čehož vůbec nespadají rozkazní řízení v agendě„ [příjmení]“, kterých je zpravidla početně více). Její odpovědnost za správnost jednání má tedy nesporně i etické aspekty s dopadem na velkou část veřejnosti, a to nejen z řad„ neplatičů“, ale rovněž osob, vůči kterým kupující vozidla nesplnil smluvní i zákonnou povinnost oznámení změny vlastníka vozidla, což je za současné právní úpravy mnohdy skutečně nezáviděníhodná situace (srov. zejm. nález Ústavního soudu ve sp. zn. Pl. ÚS 114/2020). Je zřejmé, že činnost žalobkyně i její právní zástupkyně z řad advokátů je především agendou rutinního zpracování desítek tisíc případů ročně, přičemž u každého vozidla se dokonce může jednat o nárok, opakující se po cca 3 měsících trvání nepojištěného stavu. Sazba příspěvku nadto násobně převyšuje obvyklé komerční pojistné, má tedy i výrazný sankční rozměr, což rovněž navyšuje míru zodpovědnosti, s jakou má žalobkyně (i její právní zástupkyně) ke svěřené agendě přistupovat. Pokud tedy složkový zákon žalobkyni výslovně poskytuje oprávnění, nečiní tak z rozmaru zákonodárce a v rámci řádného výkonu takové činnosti nelze než takové oprávnění považovat současně za povinnost takové oprávnění využívat, jinak logicky dochází k poškozování práv a zájmů občanů - s následky na rozhodování soudů ohledně prekluze nároku i na rozhodování o náhradě nákladů řízení. Tím spíše to platí pro obchodní rejstřík, kam může nahlížet každý bezplatně. Žalobkyně i její právní zástupkyně přitom v projednávané věci příležitost k lustraci sídla žalované promeškaly hned třikrát (než vymáhací agentura přistoupila k doručování do datové schránky).

11. Soud tedy uzavírá, že žalobkyně použila pro zaslání výzvy k uplatnění nároku neaktuální adresu sídla. Ve smyslu § 4 odst. 6 zákona č. 168/1999 Sb., tak nárok žalobkyně prekluzí zanikl, žalovaná se o nároku se všemi obsahovými náležitostmi poprvé dozvěděla (resp. mohla a měla dozvědět) až z písemnosti od soudu, tj. po uplynutí prekluzivní lhůty – dne [datum]. Upomínky již byly doručovány do datové schránky a tím by byl nedostatek v adrese sídla zhojen, avšak upomínky neobsahují všechny náležitosti výzvy – konkrétně postrádají lhůtu ke splnění povinnosti zaplatit příspěvek v trvání nejméně 30 dní ode dne doručení výzvy a současně také poučení adresáta o jeho právech a povinnostech včetně možnosti doložit [anonymizováno] okolnosti vylučující vznik nároku na příspěvek. Žalobkyně měla povinnost výzvy zaslat na aktuální podnikatelské sídlo žalované a jedině v takovém případě by soud nárok žalobkyni přiznal (bez ohledu na to, zda by se žalovaná o nároku z adresy svého sídla dozvěděla či nikoliv). Ani záznam o doručení doporučeného psaní není dostatečným důkazem, že si písemnost převzala oprávněná osoba, když na dané adrese již žalovaná nesídlila a mohla zde mít toliko označenou domovní schránku, o případné dosílce nelze ze záznamu č. l. 19 ničeho vyčíst. Soud proto žalobu v rozsahu plnění ve vedoucí spisové značce I. výrokem shora zamítnul.

12. Soud dále posoudil předložené listinné důkazy a tvrzení žalobkyně a dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve spojené spisové značce:

13. V této žalovaná jako vlastník a provozovatel jiného nákladního automobilu Ford Transit 100 s [registrační značka] neuzavřela v tvrzené době povinné smluvní pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem tohoto vozidla. Výzvou ze dne [datum] žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě částky 7 180 Kč, adresovala ji již na správnou adresu, kde měla žalovaná sídlo i dle obchodního rejstříku. Výzvu nezasílala datovou zprávou (soudu je z četné předchozí úřední činnosti známo, že žalobkyně podnikatele ani právnické osoby do datových schránek při uplatňování nároků překvapivě vůbec nevyzývá), ale doporučeným psaním. Žalovaná na výzvu žalobkyně nereagovala, a proto ji žalobkyně o zaplacení upomněla upomínkou ze dne [datum], doručovanou rovněž na platnou adresu podnikatelského sídla žalované. Dále byla dne [datum] a [datum] zasílána upomínka od inkasní agentury [právnická osoba], na adresu sídla i do datové schránky (č. l. 15). Dne [datum] zástupce žalobkyně odeslal žalované předžalobní upomínku ve smyslu § 142a o. s. ř. z téhož dne na shodnou adresu, zřejmě bylo doručováno do datové schránky (č. l. 18).

14. Zjištěný skutkový stav soud posoudil po právní stránce podle ustanovení (zejména § 1 odst. 2, § 4 a § 15) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, a vyhlášky č. 205/1999 Sb., a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, a proto jí vyhověl a žalované uložil, aby zaplatila žalobkyni plnění dle II. výroku shora. Protože je žalovaná v prodlení s plněním peněžitého dluhu, má žalobkyně vedle práva na zaplacení pohledávky podle § 1970 občanského zákoníku nárok na zaplacení úroku z prodlení a použitá sazba odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Důvod ke krácení příslušné sazby dle zdvihové kubatury motoru soud v případě tohoto vozidla neshledal, ostatně vozidlo formální spadá pod nákladním automobily a soud skutečný stav vozidla nezná. Pokud žalovaná již není faktickým vlastníkem vozidla, či vozidlo neexistuje nebo není provozuschopné, měla by evidovaný stav v registru vozidel ve vlastním zájmu co nejrychleji dát do souladu se skutečností a současně informovat žalobkyni, jinak bude analogickému nároku čelit opětovně. Soudu není známo, zda žalobkyně tuto informační povinnost ve své výzvě splnila (druhou stranu výzvy soudu nepředkládá), proto soud z opatrnosti činí toto poučení alespoň v elementární podobě.

15. O lhůtě k plnění soud rozhodl dle § 160 odst. 1 věta první o. s. ř., neboť pro jinou, než základní (třídenní) lhůtu k plnění, nebyl shledán žádný mimořádný důvod a žalovaná zůstala pasivní a neposkytla tedy soudu žádné argumenty, proč by měl být zájem žalované upřednostněn na úkor žalobkyně tím, že by soud poskytl lhůtu k plnění delší.

16. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť žalobkyně byla ve sporu z větší části neúspěšná, žalované však dle obsahu spisu s řízením žádné účelně vynaložené náklady řízení nevznikl, proto soud povinnost k náhradě nákladů řízení v její prospěch žalobkyni neukládal.