20 C 156/2021

Plný text

Okresní soud v Teplicích rozhodl samosoudcem Janem Sýkorou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované doručovací adresou adresa žalované pro zaplacení částka s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni [částka] s úrokem z prodlení v kapitalizované výši [částka] a dále v sazbě 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to v měsíčních splátkách po nejméně [částka] měsíčně, splatných vždy do každého 26. dne v měsíci, za který splátka přísluší, počínaje měsícem, následujícím po měsíci, ve kterém tento rozsudek nabyde právní moci, pod sankcí ztráty výhody splátek.

II. Co do částek [částka], [částka], [částka], obchodního úroku 17,35 % ročně z jistiny [částka] od [datum] do zaplacení, úroku z prodlení v sazbě 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, [částka], [částka], [částka], obchodního úroku 27 % ročně z jistiny [částka] od [datum] do zaplacení, [částka], [částka], [částka], se žaloba zamítá.

III. Žalobkyně není povinna platit žalované poměrnou náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se v řízení domáhala žalobním návrhem, podaným u zdejšího soudu dne [datum], zaplacení plnění ze smlouvy o zápůjčkách [číslo] ze dne [datum], [číslo] ze dne [datum] a [číslo] ze dne [datum], sjednaných žalovanou a právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], jako věřitelem, s původními jistinami [částka], [částka] a [částka] (soud respektuje pořadí nároků dle návrhu, byť jsou žalobkyní řazeny anachronicky). Z prvně jmenované smlouvy požaduje uhradit jistinu [částka], poplatek [částka], úrok z prodlení v kapitalizované výši [částka] od [datum] do [datum], a dále do zaplacení v sazbě 8,05 % ročně z jistiny a obchodní úrok v kapitalizované výši [částka] od [datum] do [datum] a dále do zaplacení v sazbě 17,35 % ročně z jistiny. Na tuto smlouvu již žalovaná uhradila [částka] (nic z toho nebylo započteno na úrok z prodlení). Ze druhé smlouvy požaduje uhradit jistinu [částka], poplatek [částka], úrok z prodlení v kapitalizované výši [částka] od [datum] do [datum], a dále do zaplacení v sazbě 8,05 % ročně z jistiny a obchodní úrok v kapitalizované výši [částka] od [datum] do [datum] a dále do zaplacení v sazbě 27 % ročně z jistiny. Na tuto smlouvu již žalovaná uhradila [částka] (nic z toho nebylo započteno na úrok z prodlení). Z posledně uvedené smlouvy požaduje uhradit jistinu [částka], poplatek [částka], úrok z prodlení v kapitalizované výši [částka] od [datum] do [datum], a dále do zaplacení v sazbě 8,05 % ročně z jistiny a obchodní úrok v kapitalizované výši [částka] od [datum] do [datum] a dále do zaplacení v sazbě 27 % ročně z jistiny. Na tuto smlouvu již žalovaná uhradila [částka] (jistina již tedy byla přeplacena). Ohledně povinnosti věřitele zkoumat schopnost spotřebitele splácet peněžitý závazek v doplňujícím podání č. l. 55 uvedla, že právní předchůdce prověřil bonitu žalované tak, že od ní získal o osobních a majetkových poměrech dle zákaznické karty, prověřil žalovanou předložené doklady, a vycházeje ze zákonné i smluvní povinnosti žalované uvádět pravdivé skutečnosti, zápůjčky poskytl. K tomu předložila zákaznické karty ke každé zápůjčce.

2. Soud věc rozhodl postupem dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) bez nařízení jednání, neboť žalobkyně s takovým postupem souhlasila předem a žalované soud zaslal výzvu k vyjádření se k případnému souhlasu s tímto postupem a připojil doložku ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. pro případ, že zůstane pasivní. Jelikož žalovaná na výzvu ve stanovené lhůtě nereagovala, důsledkem je předpoklad jejího souhlasu s tímto postupem. Žalované soud doručil do vlastních rukou na adrese dle smlouvy, kterou žalovaná nejprve k telefonickému dotazu potvrdila, jako adresu pro doručování. Současně uvedla, že k obvodu zdejšího soudu má i nadále vztah, důvod k vyslovení místní nepříslušnosti tak soud neshledal. Žalovaná se dne [datum] písemně vyjádřila tak (č. l. 65), že není schopna hradit požadované plnění, má dlouhodobé zdravotní problémy (s pohybovým aparátem), nemá příjem z podnikání ani od státu, živí ji přítel, sama nemá žádný majetek, bydlí v pronájmu v jedné místnosti a všechny movité věci jsou již v soupisu soudního exekutora JUDr. [jméno] [příjmení]. K těmto tvrzením nebyl předložen žádný důkaz, soud tak k nim nemohl přihlížet.

3. Po skutkové stránce soud dospěl po provedení a zhodnocení níže uvedených důkazů k následujícím závěrům (jednotlivé závazky jsou pro přehlednost uváděny chronologicky):

4. Zákaznickou kartou ze dne [datum] (č. l. 58) bylo prokázáno, že žalovaná uvedla adresu výběru ([příjmení] [anonymizována dvě slova], [obec]) odlišnou od trvalého bydliště (v [obec]), uvedla vlastnictví bydlení, důvodem zápůjčky je nákup automobilu, středoškolské vzdělání, vdovský stav, žádné vyživované osoby, vlastnictví automobilu a účtu, živnost v oblasti nákupu a prodeje (bez uvedení [příjmení]) s čistým měsíčním příjmem [částka], s měsíčními výdaji [částka], se splátkami u stejné věřitelky [částka] měsíčně a splátkami u externích společností [částka] měsíčně s tím, že je vyznačeno předložení živnostenského listu, dokladů SIPO, pokladniční knihy a bankovních výpisů za leden až březen a daňové přiznání za rok 2015 Smlouvou o zápůjčce ze dne [datum] (č. l. 32) žalobkyně prokázala, že se žalovaná zavázala uhradit celkem [částka] v 60 týdenních hotovostních splátkách po [částka]. Ujednání o výši úrokové sazby z úvěru je vyjádřeno jak pevnou částkou [částka], tak ujednáním o 28,63 % ročně na straně 3 smlouvy (podpisy stran jsou na straně, označené jako 2). Součástí navýšení je poplatek [částka] za„ hotovostní režim splátek“.

5. Zákaznickou kartou ze dne [datum] (č. l. 59) bylo prokázáno, že žalovaná uvedla adresu výběru ([příjmení] [anonymizována dvě slova], [obec]) odlišnou od trvalého bydliště (v [obec]), uvedla vlastnictví bydlení, důvodem zápůjčky jsou opravy/rekonstrukce, učňovské vzdělání, vdovský stav, žádné vyživované osoby, vlastnictví automobilu a účtu, živnost v oblasti nákupu a prodeje (bez uvedení [příjmení]) s čistým měsíčním příjmem [částka], s měsíčními výdaji [částka], bez splátek u stejné věřitelky a splátkami u externích společností [částka] měsíčně dle žalované, resp. [částka] dle úvěrových registrů, s tím, že je vyznačeno předložení živnostenského listu, dokladů SIPO za květen a červen, pokladniční knihy, bankovních výpisů za květen až červenec a daňové přiznání za rok 2015 Smlouvou o zápůjčce ze dne [datum] (č. l. 34) žalobkyně prokázala, že se žalovaná zavázala uhradit celkem [částka] v 60 týdenních hotovostních splátkách po [částka]. Ujednání o výši úrokové sazby z úvěru je vyjádřeno jak pevnou částkou [částka], tak ujednáním o 28,63 % ročně na straně 3 smlouvy (podpisy stran jsou na straně, označené jako 2). Součástí navýšení je poplatek [částka] za„ hotovostní režim splátek“.

6. Zákaznickou kartou ze dne [datum] (č. l. 57) bylo prokázáno, že žalovaná uvedla adresu výběru ([příjmení] [anonymizována dvě slova], [obec]) odlišnou od trvalého bydliště (v [obec]), uvedla vlastnictví bydlení, středoškolské vzdělání, vdovský stav, žádné vyživované osoby, vlastnictví automobilu a bankovního účtu, živnost v oblasti nákupu a prodeje (bez uvedení [příjmení]) s čistým měsíčním příjmem [částka], s měsíčními výdaji [částka] a splátkami u externích společností [částka] s tím, že je vyznačeno předložení bankovních výpisů za měsíce červenec a srpen 2016, živnostenského listu, daňového přiznání za rok 2015 a pokladních knih. Smlouvou o zápůjčce ze dne [datum] (č. l. 36) žalobkyně prokázala, že se žalovaná zavázala uhradit celkem [částka] v 18 měsíčních hotovostních splátkách po [částka]. Ujednání o výši úrokové sazby z úvěru je vyjádřeno jak pevnou částkou [částka], tak ujednáním o 17,35 % ročně na straně 2 smlouvy. Součástí navýšení je poplatek [částka] za„ komforní a flexibilní splácení“. Z této zápůjčky byla dále ve výši [částka] refinancována předchozí zápůjčka [číslo].

7. Z výpisu věcí žalované u zdejšího soudu (č. l. 48) vyplynulo, že v letech 2001 až 2016 čelila deseti exekucím, později pak dalším 9 (ty však již nelze klást žalobkyni k tíži, lze je však zohlednit u paričních lhůt). Údaj o vybraných exekučních řízeních (69 EXE 619/2016, 69 EXE 2189/2015 a 46 EXE 130/2015) soud ověřil dotazem u soudního exekutora. Dálkový přístup k datům Exekutorské komory ČR soudy zřízen nemají, neboť to EK ČR soudům technicky neumožňuje a soud tak nemá informaci o tehdejším stavu [příjmení] a ani [příjmení] neuchovává záznamy o skončení exekucí po 6 měsících. Soudní exekutor Mgr. [jméno] [příjmení] (č. l. 51) dne [datum] sdělil, že taková exekuce byla zapsána do [příjmení] okolo [datum] a dosud probíhá. Soudní exekutor Mgr. [jméno] [příjmení] (č. l. 53) dne [datum] sdělil, že obě exekuce (69 EXE 619/2016 a 69 EXE 2189/2015) byly zapsány do [příjmení] před [datum], kdy došlo k jejich spojení (aktuálně sp. zn. 221 EX 2203/15, a obě tak dosud probíhají.

8. Dopisem ze dne [datum] (č. l. 30) žalobkyně prokázala, že právní předchůdce vypracoval oznámení o postoupení všech tří pohledávek, podacím lístkem č. l. 31 i to, že jej zaslal do dispoziční sféry žalované (adresa výběru). Taktéž smlouvou o postoupení pohledávek (č. l. 22) a výňatkem ze seznamu postoupených pohledávek (č. l. 27 až 29) žalobkyně prokázala, že na ni pohledávky za žalovanou přešly. Právní zástupce žalobkyně pak dopisem ze dne [datum] a podacím lístkem (č. l. 43) prokázal vypracování a zaslání předžalobní výzvy ve smyslu § 142a o. s. ř., na adresu výběru.

9. Po právní stránce soud uplatněný nárok posoudil následujícím způsobem. Žalovaná a právní předchůdce žalobkyně spolu usilovali o sjednání tří závazků ze smluv o zápůjčkách ve smyslu § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, s charakterem spotřebitelského závazku. Soud vychází ohledně údajů o výši nesplněného závazku (tj. nad rámec úhrad [částka], [částka] a [částka]) ze skutkových tvrzení žalobního návrhu, neboť břemeno tvrzení a dokazování k případnému opaku v řízení tížilo procesně pasivní žalovanou (soudu je z předchozích řízení ze skutkových tvrzení zlomku aktivních žalovaných známo, že dlužníci mají k těmto závazkům„ sešit“ s evidencí výběrů splátek – žádný dlužník jej však soudu reálně dosud nepředložil). Tvrzeny tak byly jen úhrady dle návrhu. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, v tehdy platném a účinném znění, platilo, že věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku k nemožnému. Z úpravy tak vyplývá, že případné nesplnění takové povinnosti věřitele má za následek neplatnost absolutní, tedy soudem zohledňovanou z úřední povinnosti. Soud dovozuje (a to i ve shodě s rozsudkem Soudního dvora EU pod zn. C [číslo]), že splnění této povinnosti je třeba zkoumat z úřední povinnosti, neboť jde o důvod absolutní neplatnosti (a to i po zrušení zákona č. 145/2010 Sb. s účinností ke dni [datum] a nahrazení zákonem č. 257/2016 Sb.).

10. Pokud se týká zjištění řízení žalované u zdejšího soudu, jedná se o elementární činnost (obecného) soudu (žalované), spojenou i se snahou o řádné doručení návrhu, k čemuž je nezbytné zkoumat i kontaktní údaje z jiných, předchozích řízení, kterými již soud disponuje. Údaj o exekucích žalované tak vyplynul přímo ze spisu a takový postup zcela jistě nelze považovat za přehnanou iniciativu soudu v občanském soudním řízení sporném, nota bene při povinnosti soudu zkoumat platnost spotřebitelského závazku z úřední povinnosti. [příjmení] aktivitu soud přitom nečinil. V projednávaném případě žalobkyně tvrdí, jakým jiným způsobem původní věřitelka zkoumala schopnost spotřebitele úvěr splácet, předložila zákaznickou kartu s vyznačením listin, které jí byly předloženy (ale které právní předchůdkyně neuchovává, resp. nebyly předloženy). Není přitom rozhodný vlastní interní postup (metodika, vzorec či algoritmus) právní předchůdkyně žalobkyně k posouzení bonity klienta, neboť ten představuje její vlastní, interní vodítko, kterak má interpretovat typové informace ve vztahu k posuzované schopnosti klienta splácet, pro soud však taková metodika není závazná a rozhodná. Soud nemůže hodnotit výstup z jiných databází, které jsou pro tento účel vhodné a věřiteli přístupné (BRKI, NRKI, [příjmení], [příjmení]), neboť jejich tehdejší výpisy žalobkyně nepředkládá. Informace z registrů typu BRKI, NRKI, [příjmení] či [příjmení], s nimiž měla právní předchůdkyně žalobkyně také možnost pracovat, nepochybně pokrývají velkou oblast ekonomického počínání dlužníků, údaj z [příjmení] je však v tomto ohledu nepominutelný, neboť případná probíhající exekuce naznačuje nejen špatnou platební morálku, ale rovněž celkovou nesolventnost povinného, který nehradí závazek i za cenu značného navýšení dodatečných nákladů (což platí tím více, oč je vymáhaná jistina nižší). Nadto je údaj z [příjmení] oproti databázím soukromoprávních subjektů obdařen limitně vysokou mírou spolehlivosti tam obsažených údajů. A to evidovaných zpravidla podstatně dříve, než dlužník vůbec začne figurovat v insolvenčním rejstříku, přístup do kterého je bezplatný. Případná exekuce přitom může pocházet od jakéhokoliv věřitele - oprávněného, tedy např. i sousedské půjčky, což představuje podstatně širší pole záběru, nežli jiné zmiňované databáze. Je také otázkou, zda údaje v jiných databázích svědčily o žalované lépe, když před sjednáním nejstarší (předmětné) zápůjčky již proti ní bylo vedeno nejméně 10 exekucí/výkonů rozhodnutí.

11. Z ustálené judikatury vyšších soudů se přitom podává, že za náležitou obezřetnost nelze považovat toliko spoléhání se na pravdivost údajů, poskytnutých samotným spotřebitelem (spolukontrahentem), jak ve svém podání tvrdí žalobkyně. Ustanovení § 9 předchozího zákona, resp. 86 aktuálně platného zákona o spotřebitelském úvěru má charakter nejen individuální, ale i generální prevence, neboť chrání spotřebitele i před nimi samými, včetně situací, kdy nejednají při žádosti o spotřebitelský úvěr v dobré víře (resp. nikoliv ve finanční tísni). Ostatně čerpání těchto krajně nevýhodných finančních produktů je zcela pravidelně činěno z důvodu dlouhodobého nedostatku peněz a finanční tísně dlužníků, kteří ani nemají přístup k výhodněji úročeným běžným bankovním půjčkám, a ponechání tohoto trhu bez náležité regulace by vedlo k rychlé pauperizaci celé sociální třídy a jejich vydání napospas těm, kteří se rozhodli své jmění, vzdělání a profesní zdatnost realizovat na úkor ekonomicky nejzranitelnější části populace. Sám spotřebitel přitom zpravidla nedisponuje takovými znalostmi a zkušenostmi, aby své budoucí ekonomické možnosti ohledně splácení úvěru mohl posoudit lépe, než profesionální poskytovatelé spotřebitelských úvěrů. Toto ustanovení má tak nepochybně i důležitý veřejnoprávní rozměr a podstatným způsobem omezuje smluvní volnost poskytovatele spotřebitelských úvěrů, který sice může své prostředky poskytnout dle své úvahy, nemůže však ve shodném rozsahu (nad rámec společensky a ekonomicky udržitelné míry) očekávat asistenci veřejné moci při jejich vymáhání. Právní předchůdce žalobkyně tedy do jisté míry má i povinnost předcházet úvěrovým podvodům, a to nikoliv jen ve vlastním ekonomickém zájmu, byť je zřejmé, že vynaložené úsilí musí být v proporcionálním poměru s rostoucí výší poskytované jistiny a požadovaného navýšení. V případě žalované však byla na místě opatrnost z několika samostatných důvodů, nemluvě o volbě krajně nevýhodného hotovostního režimu týdenních splátek, čemuž právní předchůdkyně žalobkyně v potřebné míře nedostála, přinejmenším tím, že neověřila případné probíhající exekuce proti žalované (které žalovaní v zákaznických kartách samozřejmě nepravdivě neuvádí a nejsou na ně překvapivě ani samostatnou kolonkou k vyplnění tázáni – jak je soudu notoricky známo z desítek předchozích obdobných řízení), a současně i tím, že dostupné údaje vyhodnotila zjevně nesprávně (bez ohledu na to, zda postupovala dle intuice konkrétního pracovníka či dle znalostního algoritmu). Případnou trestněprávní rovinu jednání žalované soud pomíjí, neboť žalobkyně je nepochybně sama schopna brát se za svá práva i cestou případného trestního oznámení, čemuž tak soud v tomto řízení nebude asistovat (byť v jiných, podstatně křiklavějších a zřetězených případech, tak již sám učinil). Ostatně žalobkyně měla a má o dalších závazcích a okolnostech splácení podstatně více informací, než soud, stejně tak si může dotaz na stav v Centrální evidence exekucí (dále jen„ [příjmení]“) učinit i v současnosti.

12. V projednávaném případě žalobkyně neprokázala, co bylo obsahem kontrolovaných listin od žalované, ale pouze to, jaké konkrétní listiny kontrolovala a z jakých údajů v zákaznické kartě vycházela. S ohledem na výši celkem splatných částek (s ohledem na značné navýšení jistiny nelze vycházet z jistin, ale až z částek, které má dlužník reálně uhradit, je zřejmé, že posouzení dlužníka mělo být velmi pečlivé. Současně žalovaná byla vdovou, nebylo doloženo vlastnictví konkrétní nemovitosti (a vzhledem k počtu exekucí žalované soud ani neočekává, že by žalovaná reálně mohla vlastnit exekučně nezatíženou nemovitost), ostatně žalovaná ani neměla v souladu s faktickým bydlištěm adresu svého trvalého bydliště, ohledně příjmů se žalobkyně spoléhala na údaje z roku 2015 (resp. u pokladniční knihy není zřejmé, z jakého byla období) a na výpisy z účtu, které však nelze překontrolovat, žalovaná již čerpala úvěr u stejně věřitelky a přitom zhruba třetinu (sic!) svého deklarovaného příjmu hradila na další (nijak nespecifikované) splátky. Žalovaná také již jednu zápůjčku čerpala a nejmladší zápůjčkou refinancovala, přičemž na kumulaci těchto zápůjček s takřka lichevním navýšením nelze pohlížet jinak, než jako na„ pyramidovou hru“, na jejímž konci je buď (velmi nepravděpodobné) neobvykle vysoké zbohatnutí klienta, který se z dluhové pasti vymaní, či dlouhodobě asketický způsob života s břemenem splátek, či (nejpravděpodobněji) úpadek. V případě prostřední zápůjčky přitom dokonce věřitelka zjistila negativní rozpor mezi ze strany žalované deklarovanou a věřitelkou zjištěnou výší splátek v rozsahu nezanedbatelných 2 tis. Kč. Přesto, že žalovaná deklarovala bankovní účet (a podnikání), zavázala se hradit splátky bezhotovostně a navzdory značnému navýšení o poplatky za hotovostní inkaso. Již soubor všech těchto informací měl vést k důkladné prověrce poměrů žalované, což by pravděpodobně vylučovalo poskytnutí zápůjčky téhož dne, kdy byla sepisována zákaznická karta. V tomto rozsahu žalobkyně neunesla důkazní povinnost, že by úvěruschopnost žalované řádně zkoumala, nadto bylo zřejmé, že i pokud tak činila, došla přinejmenším v případě pozdějšího úvěru k nesprávnému závěru. Zprostředkovatelé těchto typů úvěrů jsou zpravidla značně finančně zainteresováni na každém zprostředkovaném úvěru, jejich motivace k akceptování či uvádění nepodložených údajů má tedy za následek pouze omezenou důvěru soudu v takové záznamy. Soud tak nemůže přezkoumat pravost, resp. věrohodnost těchto listin, ani zhodnotit jejich obsahový význam. To však pro věc rozhodné nebylo. Již celkově splatné částky zcela zjevně kladou o to vyšší nároky na nutnost bedlivého zkoumání věrohodnosti údajů od žalované. K tomu pak přistupuje volba hotovostního režimu splácení, za které se dlužník zavazuje uhradit navíc [částka], [částka], [částka]. Vůle hradit závazek v týdenních splátkách a nikoliv převodem z účtu (či v krajním případě poštovní složenkou na účet věřitele), je sama o sobě dostatečným důvodem ke zvýšené pozornosti (a tedy aplikaci dispozice § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. (…) a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. (…). Z úřední činnosti zdejšího soudu je zřejmé, že žalovaná v době sjednávání všech tří závazků podléhala exekučnímu inhibitoriu nejméně tří exekucí (a těmto podléhá dosud). Je tedy zřejmé, že i pokud by věřitel učinil dotaz do [příjmení], musel by takovou skutečnost zjistit (a zápůjčky neposkytnout). Žalované přitom účtoval poplatky [částka], [částka] a [částka] Kč za„ administrativní činnosti“ nebo za„ zpracování“, nemůže tak žádným plausibilním důvodem ospravedlnit, proč neučinila dotaz do [příjmení], i když je tento dotaz pro soukromé subjekty zpoplatněn. U prostřední zápůjčky přitom byl zjištěn rozpor mezi žalovanou deklarovanými a zjištěnými údaji o splátkách vůči třetím osobám, žalobkyně tedy zjevně nespecifikované registry dotazovala, nevyvodila z nich však adekvátní závěry. Dle názoru soudu je tedy poskytnutí všech tří zápůjček ve smyslu citovaného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru [číslo] Sb., v tehdy platném a účinném znění, již proto nedbalé a má za následek neplatnost závazků všech tří smluv o zápůjčkách bez dalšího (§ 9 odst. 1 věta poslední tamtéž).

13. Z těchto důvodů soud posoudil všechny tři spotřebitelské úvěrové smlouvy (zápůjčky) za absolutně neplatné. Současně soud nemohl i přes procesní pasivitu žalované (která nenavrhla započtení) odhlédnout od údajů o již uhrazeném plnění ([částka], [částka] a [částka]), zápočtu na obchodní úrok a poplatek a na straně druhé od absolutní neplatnosti ujednání od počátku (ex tunc). Nepřihlédnutí k plnění, které žalovaná dle tvrzení samotné žalobkyně již uhradil na absolutně neplatné závazky, by dle soudu bylo v rozporu s § 2 odst. 1 a 3 občanského zákoníku, které má přednost před obecnou podobou (procesněprávní) zásady projednací, které by bylo možno dát přednost při neplatnosti toliko relativní. S odkazem na § 1932 odst. 1 občanského zákoníku platí, že má-li dlužník plnit na jistinu, úroky a náklady spojené s uplatněním pohledávky, započte se plnění nejprve na náklady již určené, pak na úroky z prodlení, poté na úroky a nakonec na jistinu, ledaže dlužník projeví při plnění jinou vůli. V době plnění žalovanou bylo pro absolutní neplatnost závazků možno plnit toliko na jistinu a úrok z prodlení (který však zůstal sazbou nesnížen, snížila se však jistina, z níž byl počítán). Soud proto od čerpané jistiny odečetl výši plnění, které již žalovaná uhradila. V případě prvního úvěru (opět v pořadí dle žalobního návrhu) se snížila jistina na [částka] a výrokem I přiznal nárok toliko na příslušný zbytek jistiny, a úrok z prodlení v kapitalizované výši [částka] a dále z této jistiny do zaplacení, v případě druhého stejným postupem činila zbylá jistina [částka] a kapitalizovaný úrok z prodlení [částka] a dále do zaplacení, v případě posledního pak byla jistina již zcela (o celých [částka]) přeplacena, proto zbytek veškerého požadovaného plnění byl výrokem II zamítnut. Nárok na poplatky či obchodní úrok (ať již dílem kapitalizované, tak dílem běžící do zaplacení) totiž nevznikl vůbec, neboť právní vztah mezi účastníky je třeba posoudit jako nárok na vydání předmětu bezdůvodného obohacení (z plnění bez právního důvodu ve smyslu § 2991 odst. 2 o. z.). Nárok na úrok z prodlení s odkazem na § 1970 tamtéž z jistin jak výše vznikl, bylo tedy nutno původně požadovaný z odlišných jistin poměrně snížit tak, jak se snížily jeho základy (jistiny), když počátek prodlení i sazbu (s odkazem na nařízení vlády č. 351/2013 Sb.) shledal soud jinak důvodnými. Běžící úroky z prodlení i obchodní úroky soud ve výrocích sloučil tam, kde se odlišovaly pouze jistinami, z nichž byly počítány.

14. V případě nejstaršího úvěru došlo zjevně k přeplatku jistiny, jelikož však žalovaná nepochybně hradila účelově určené splátky (za jejichž inkasování strany sjednávaly zvláštní poplatek a žalovaná v řízení netvrdila, že by k plnění této služby reálně nedocházelo) dle jednotlivých splátkových programů vždy na konkrétní úvěr, nemohl soud přeplatek zohlednit u zbylých dvou samostatných nároků. Takovou aktivitu mohou vyvinout pouze sami účastníci, soud nemůže dva samostatné nároky v rámci dodržování projednací zásady„ směšovat“ a mohl tak pouze zamítnout návrh na jakékoliv plnění ze smlouvy [číslo].

15. Soud se tak již nemusel zabývat jinými důvody absolutní neplatnosti vybraných ujednání zápůjček, zejména tedy neoprávněností požadavku na pokračující úročení (s ohledem na způsob jeho sjednání) a neoprávněností některých z poplatků, které nepředstavují skutečnou a volitelnou službu, ale toliko umělé navýšení reálného úroku, dosahujícího takto až lichevních parametrů.

16. O lhůtě k plnění soud rozhodl dle § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř., neboť se jedná se o relativně vysoké plnění, u kterého nelze očekávat jednorázové splnění, zejména s přihlédnutím k tomu, že žalovaná čelí dalším exekucím. Je tedy více než zřejmé, že ani případným obratem zahájeným exekučním řízením po nesplnění platební povinnosti po uplynutí krátké lhůty k plnění by žalobkyně zřejmě dřívějšího uspokojení své pohledávky nedosáhla, když případná další exekuce by zřejmě vedla toliko k čekání na vymožení předchozích závazků a časové hledisko splnění povinností žalované tak zjevně nehraje hlavní roli. Ostatně žalobkyně nesplnila povinnost dle zákona o spotřebitelském úvěru, a proto s eventualitou problematické vymahatelnosti musí počítat. Proto soud z důvodu patřičné ochrany žalované (před následky jejího vlastního neuváženého jednání) poskytl přibližně roční splátkový kalendář, aby měla reálnou příležitost případně pohledávku uhradit před podáním důvodného návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí nebo exekuce. Pro jinou, delší lhůtu k plnění, či dokonce mírnější splátkový kalendář, nebyl shledán žádný mimořádný důvod a sama žalovaná neprokázala nic ze svých tvrzení a neposkytla tedy soudu žádné argumenty, proč by měl být zájem žalované upřednostněn na úkor žalobkyně a jejího právního zástupce tím, že by soud poskytl lhůtu k plnění delší. Ostatně více než roční lhůtu ke splnění lze soudně přiznat jen skutečně výjimečně a na projednávané věci je jedinou výjimečnou okolností výše celkových dluhů žalované, což jen stěží může vést k bonifikaci žalované. K ochraně zájmů žalobkyně soud stanovil sankci ztrátou výhody splátek pro případ, že žalovaná poskytnutého dobrodiní splátkovým kalendářem včas nevyužije. To by však vedlo pouze k navýšení pohledávky, kterou bude žalovaný zřejmě následně hradit ve formě srážek ze mzdy/důchodů. Žalovaná by měla nicméně postupovat v součinnosti s příslušnými soudními exekutory (případně hradit splátky z nezabavitelných částek svého příjmu, což soudem stanovená splátka zřejmě umožňuje), aby se nedopouštěla trestných činů zvýhodnění věřitele či maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání (zatajením a spotřebováním disponibilního majetku).

17. O nákladech řízení soud rozhoduje z úřední povinnosti. V daném případě byla žalobkyně v řízení z větší části neúspěšná, soud by tedy dle procesního výsledku sporu v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř. měl přiznat k její tíži právo na úhradu poměrné části účelně vynaložených nákladů řízení žalované. Jelikož však z obsahu spisu nevyplývá, že by žalované nad rámec jediného písemného úkonu (který však pro absenci jakéhokoliv důkazu nelze považovat za účelně vynaložený) nějaké účelně vynaložené náklady s tímto řízením vznikly, není žalobkyně povinna dle výroku III hradit žalované ničeho.