20 C 169/2023

Plný text

Okresní soud v Teplicích rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Sýkorou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 25 626 Kč s příslušenstvím,

I. Žaloba se v celém rozsahu zamítá.

II. Žalobkyně není povinna platit žalovanému náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne [datum] domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni plnění z titulu úhrady zákonného příspěvku nepojištěných za nepojištěné období od [datum] do [datum] (65 dní) a [datum] do [datum] (226 dní), když žalovaný jako vlastník či provozovatel (dle vlastního šetření žalobkyně, která zajistila kupní smlouvu ze dne [datum]) jiného nákladního automobilu s hmotností do 3,5 tuny s [registrační značka] ([anonymizována tři slova]) neuzavřel v rozhodném období pojištění odpovědnosti z provozu uvedeného vozidla (5 590 Kč a 19 436 Kč) s úrokem z prodlení, a poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek (2x 300 Kč). Soud žalobkyni k vyjádření k okolnostem doručování nikoliv na korektní adresu žalovaného dle výsledku předchozích řízení nevyzýval, neboť v předchozích věcech vždy reagovala vzorovým podáním, která zasílá prakticky k jakékoliv výzvě soudu, a neuvádí zpravidla ani žádné specifické tvrzení, obvykle obsažené v samotném závěru podání. I v případě, že reflektuje problematiku, kterou jí soud předestírá, na žalobě trvá (a případě zamítnutí žaloby tuto bere po doručení zamítavého rozsudku zpět). Vyzývá žalobkyně je tak zcela zjevně neúčelné.

2. Soud věc rozhodl postupem dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) bez nařízení jednání, neboť žalobkyně s takovým postupem souhlasila předem a žalovanému soud zaslal výzvu k vyjádření se k případnému souhlasu s tímto postupem a připojil doložku ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. pro případ, že zůstane pasivní. Jelikož žalovaný na výzvu ve stanovené lhůtě nereagoval, důsledkem je předpoklad jeho souhlasu s tímto postupem. Žalovaný v řízení zůstal pasivní, ostatně má toliko evidenční adresu. Kontaktní není ani na adrese možného faktického pobytu na adrese [ulice a číslo], odkud se obálka (obyčejného psaní) vrátila rovněž, a to dokonce i s možností vhozu do schránky [jméno] [příjmení].

3. Soud posoudil předložené listinné důkazy a tvrzení žalobkyně a dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

4. Žalovaný jako vlastník a provozovatel nákladního automobilu s [registrační značka] neuzavřel v tvrzené době povinné smluvní pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem tohoto vozidla. Kupní smlouvou žalobkyně prokázala, že se stal vlastníkem vozidla dne [datum] a toho dne uvedl adresu„ [ulice a číslo]“. Dle registru obyvatel má evidenční adresu v [obec] nepřetržitě od roku 2016 dosud. Dle výpisů č. l. 14 a 15 je žalobkyní v její databázi u žalovaného vedena adresa dle smlouvy, nikoliv evidenční adresa. Výzvou ze dne [datum] a [datum] žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částek jak výše, adresovala je však nikoliv na evidenční adresu, ale na [ulice a číslo] v [obec]. Doručení oprávněné osobě do vlastních rukou či dodání do dispoziční sféry žalovaného, tak z důkazu nevyplývá, ani ve spojení s výpisy č. l. 27 až 37. Žalovaný na výzvu žalobkyně nereagoval, a proto jej žalobkyně o zaplacení upomněla upomínkami ze dne [datum], [datum] a [datum], doručovanými rovněž na adresu dle smlouvy. Dále byla dne [datum] a [datum] zasílána upomínka od inkasní agentury [právnická osoba], na shodnou adresu. Dne [datum] a [datum] zástupce žalobkyně odeslal žalovanému předžalobní upomínky ve smyslu § 142a o. s. ř. z téhož dne opět na shodnou adresu. Žalobkyně tak opět sama sebe usvědčila z toho, že čerpala ze své„ databáze“ či ze smlouvy, aniž by aktuálnost údaje o adrese ověřila v registru obyvatel (kam si zřejmě dosud dálkový přístup nezajistila, jakkoliv by soud očekával, že bude postupovat s péčí řádného hospodáře a tohoto svého zákonného oprávnění využije).

5. Podle § 4 odst. 6 zákona č. 168/1999 Sb. platí, že povinnost zaplatit příspěvek a náklady [anonymizováno] podle odstavce 4 zaniká, pokud [anonymizováno] do 1 roku ode dne vzniku povinnosti zaplatit příspěvek neodešle osobě povinné k zaplacení příspěvku výzvu k zaplacení příspěvku podle odstavce 7, jde-li o osobu zapsanou jako vlastník či provozovatel vozidla v registru silničních vozidel. V ostatních případech lhůta 1 roku nezačne běžet dříve, než se [anonymizováno] prokazatelně dozví, kdo je vlastníkem či provozovatelem vozidla. Podle odst. 7 tamtéž pak platí, že výzva k zaplacení příspěvku musí obsahovat popis důvodů vzniku nároku na příspěvek, vyčíslení výše příspěvku a nákladů [anonymizováno], lhůtu ke splnění povinnosti zaplatit příspěvek v trvání nejméně 30 dní ode dne doručení výzvy, poučení adresáta o jeho právech a povinnostech včetně možnosti doložit [anonymizováno] okolnosti vylučující vznik nároku na příspěvek a poučení o možnosti [anonymizováno] uplatnit nárok na zaplacení příspěvku a nákladů [anonymizováno] u soudu.

6. Zjištěný skutkový stav soud posoudil po právní stránce podle ustanovení dle předchozího odstavce jako zaniklý prekluzí. Žalobkyně by k zachování (alespoň části) nároku musela tento uplatnit do [datum], resp. [datum]. Výzvu však ze soudu neznámého důvodu doručovala na adresu žalovaného dle historické kupní smlouvy. Resp. soud se obává, že vzniklá situace je opět jen odrazem nezájmu žalobkyně i jiný údaj, než obsažený v registru vozidel/ve smlouvě. Soud již v předchozím řízení (20 C 178/2022, kde rozsudek nebude zveřejněn, neboť žalobkyně vzala žalobu před právní mocí zamítavého rozsudku žalobu zpět), oslovil ohledně původu adresy v registru vozidel Magistrát města Teplice (v tamním řízení soud předpokládal provedení přihlášení vozidla s uvedením adresy, s níž do řízení přišla žalobkyně), úřad nejprve podáním ze dne [datum] sdělil, že v registru vozidel se údaj o změně trvalého pobytu zobrazí poté, co občan o změnu takové adresy požádá v agendě Evidence obyvatel. Pokud se občan dostaví v zápětí i na registr vozidel, je změna provedena ihned; pokud se nedostaví, změna se zpravidla propíše automaticky během následujícího dne, někdy to však neproběhne automatizovaně a úřad adresu zapíše manuálně. Dále úřad v doplňujícím podání doplnil výslovně, že údaje o pobytech jsou do Centrálního registru vozidel automaticky generovány z Informačního systému základních registrů. Do registru obyvatel má žalobkyně povolen přístup (§ 18 odst. 2 tamtéž), dlouhodobě jej však rovněž nevyužívá, což ostatně z jejího vyjádření i v předchozím řízení sp. zn. 20 C 178/2022 vyplývá konkludentně.

7. Soud nemůže na tomto místě než zopakovat, co žalobkyni soustavně opakuje již několik let. Žalobkyně dlouhodobě nepracuje se svým zákonným oprávněním dle § 18 odst. 12 zákona č. 168/1999 Sb. nahlížet do registru obyvatel a (implicitně) spoléhá na průpis údajů ze základních registrů do agendy registru vozidel, resp. v tomto případě na údaj z historické kupní smlouvy, který se však mohl změnit již následujícího dne. To ostatně odpovídá zjevně mechanickému provádění agendy vymáhání těchto nároků jak u žalobkyně, tak u advokátní kanceláře Mgr. [jméno] [příjmení], které je třeba někdy výzvy zasílat opakovaně a apelovat, aby byly svěřeny k vyřízení osobě, schopné pochopit smysl procesní výzvy a nezaslat pouze vzorovou odpověď. Přitom se již dříve v jiném řízení (sp. zn. 20 C 178/2022) opět potvrdilo výslovným sdělením Magistrátu města Teplice, že průpis těchto údajů mezi jednotlivými registry je nespolehlivý i pro samotný registr vozidel, ačkoliv s ním státní správa počítá. Žalobkyně i tato právní zástupkyně si toho z desítek (či spíše stovek) tisíc dosavadních řízení již musí být vědoma, zjevně to však ignorují, spoléhaje na úspěch v převážné většině řízení. Žalobkyni je zákonem výslovně poskytnut přístup do registru obyvatel, čímž oproti veškerým ryze soukromoprávním subjektům získává nesporné privilegium - jaké se jinak těší jen orgány veřejné správy a samosprávy. Žalobkyně však tento přístup (ale ani jiné, např. do veřejného živnostenského rejstříku či seznamu držitelů datových schránek, jak vyplynulo např. ze sp. zn. 20 C 177/2023, kde již rovněž vzala žalobu, která byla zamítnuta, zpět) zjevně nevyužívá (soudu není známo, zda o faktické/technické zřízení přístupu do registru obyvatel dle zákonného oprávnění vůbec kdy usilovala) a ignoruje tak již několik let poučení (přinejmenším) od senátu 20C zdejšího soudu (resp. 28C Okresního soudu v Děčíně) v tom smyslu, že ohledně adresy trvalého pobytu občana se na jinou databázi, než na základní registr obyvatel (natož pak jiné zdroje neoficiálních údajů), nelze zcela spoléhat, neboť je zatížena nenulovou chybovostí, resp. v případě historické kupní smlouvy má toliko historickou relevanci. V četných případech tak doručuje všechny písemnosti na neaktuální adresy trvalého pobytu, v tomto případě na adresu dle kupní smlouvy (v níž ani nebylo uvedeno, v jakém městě se ulice nachází a žalobkyně tak [příjmení] pouze odhadla).

8. Případně se žalobkyně odvolává (v jiných řízeních) na zjevně obsoletní ustanovení § 11 zákona č. 56/2001 Sb. To však nereflektuje uplynulou elektronizaci státní správy a není již ani v úřední v praxi využíváno (jak soud v tomto řízení ověřil dotazem na registr vozidel při Magistrátu města Teplice). V běžné úřední praxi občan oznámí změnu adresy trvalého pobytu vůči agendě evidence obyvatel a logicky spoléhá na sdílení tohoto údaje nejen v rámci téhož obecního/městského/magistrátního úřadu, ale rovněž napříč ostatními (elektronicky vedenými) veřejnými registry – což je ostatně v souladu s § 51 odst. 3 písm. g) zákona č. 111/2009 Sb., o základních registrech, a stejně tak je to v souladu se základními zásadami dobré veřejné správy (zejm. § 6 odst. 2 správního řádu č. 500/2004 Sb.). Na tom nic nemění, pokud občan zanedbá výměnu osvědčení o registraci vozidla, kde má do doby výměny dokladu nadále vedenu původní adresu, neboť elektronicky je dle vyjádření úřadu vyznačován údaj aktuální. Občan má právo ohledně nároku na příspěvek do Garančního fondu spoléhat na vedení údaje o trvalém pobytu v registru obyvatel, což však žalobkyně (a její právní zástupkyně) dlouhodobě ignoruje, nyní již zřejmě i proto, že tímto nedostatkem mohou trpět desítky tisíc dobrovolně splněných či soudem pravomocně přiznaných nároků.

9. Žalobkyně přinejmenším zdejším soudem byla již v minulosti informována, že se jedná o nespolehlivé zdroje údajů o osobách, zatížené nezanedbatelnou chybovostí, jejichž příčinu soud nezná (může se jednat o chybu úředníka, technický problém při přenosu/zápisu dat mezi dvěma registry aj.). Analogicky pak lze totéž dovodit i na poměry žalovaného – nepodnikatele. I zde nepochybně má docházet k průpisu sídla do dalších registrů. Soudu není známo, proč na č. l. 14 a 15 k takovému průpisu nedošlo, pravděpodobně však jde o pouhý zápis adresy z kupní smlouvy a nikoliv výsledek dotazu do registru vozidel k osobě žalovaného (např. k jinému vozidlu, když toto k němu není vedeno). Tyto dokumenty však nejsou skutečným výpisem z veřejného registru, ale toliko stavem vlastní databáze žalobkyně, která do ní zapisuje údaje z jiných zdrojů dat, dle míry chybovosti zřejmě ručně.

10. Při výkladu dvou vzájemně si konkurujících ustanovení je nutné (vedle zdravého rozumu a profesní opatrnosti a odpovědnosti) aplikovat systematický výklad práva a postupovat takovým způsobem, který více chrání občana, když žalobkyně zde vykonává zákonné oprávnění, které se blíží přenesenému výkonu státní správy. Žalobkyně přitom ignoruje oprávnění, dané jí„ jejím vlastním“ složkovým zákonem (č. 168/1999 Sb.), pokud se toliko odvolává na ustanovení jiného správního předpisu ([číslo] Sb.) a tam uvedenou povinností vlastníků vozidel, o níž však žalobkyně stejně dobře jako soud ví, že není v praxi důsledně využívána, resp. že souvisí spíše s výměnou dokladů než se stavem zápisu v elektronicky vedených registrech. Případně, jako v tomto řízení, vychází z jiného zdroje informací, aniž výsledek konfrontovala s aktuálním stavem registru obyvatel. Přitom tuto činnost vykonává za garantovanou náhradu 300 Kč a žalobkyni lze aktuálně považovat za nejčastěji zastoupeného žalobce v praxi (přinejmenším zdejšího) okresního soudu v agendě občanskoprávních sporných řízení, aktuálně násobně převyšující i počet řízení České televize při vymáhání koncesionářských poplatků. Za rok 2022 se jen v senátu 20C zdejšího soudu jednalo o 131 žalob, což činí téměř třetinu nápadu soudce, a 1 529 žalob za celý úsek C zdejšího soudu (do čehož vůbec nespadají rozkazní řízení v agendě„ [příjmení]“, kterých je zpravidla početně více). Její odpovědnost za správnost jednání má tedy nesporně i etické aspekty s dopadem na velkou část veřejnosti, a to nejen z řad„ neplatičů“, ale rovněž osob, vůči kterým kupující vozidla nesplnil smluvní i zákonnou povinnost oznámení změny vlastníka vozidla, což je za současné právní úpravy mnohdy skutečně nezáviděníhodná situace (srov. zejm. nález Ústavního soudu ve sp. zn. Pl. ÚS 114/2020). Je zřejmé, že činnost žalobkyně i její právní zástupkyně z řad advokátů je především agendou rutinního zpracování desítek tisíc případů ročně, přičemž u každého vozidla se dokonce může jednat o nárok, opakující se po cca 3 měsících trvání nepojištěného stavu. Sazba příspěvku nadto násobně převyšuje obvyklé komerční pojistné, má tedy i výrazný sankční rozměr, což rovněž navyšuje míru zodpovědnosti, s jakou má žalobkyně (i její právní zástupkyně) ke svěřené agendě přistupovat. Pokud tedy složkový zákon žalobkyni výslovně poskytuje oprávnění, nečiní tak z rozmaru zákonodárce a v rámci řádného výkonu takové činnosti nelze než takové oprávnění považovat současně za povinnost takové oprávnění využívat, jinak logicky dochází k poškozování práv a zájmů občanů - s následky na rozhodování soudů ohledně prekluze nároku i na rozhodování o náhradě nákladů řízení. Žalobkyně i její právní zástupkyně přitom v projednávané věci příležitost k lustraci sídla žalovaného promeškaly hned devětkrát.

11. Soud tedy uzavírá, že žalobkyně použila pro zaslání výzvy k uplatnění nároku nesprávnou, resp. neaktuální adresu. Žalobkyně, stejně jako soudy v občanském soudním řízení (srov. stanovisko Ústavního soudu ve sp. zn. Plsn [číslo], nebo usnesení Nejvyššího soudu ve sp. zn. 20 Cdo 3887/2017) musí respektovat základní principy doručování, byť u žalobkyně nejsou striktně stanoveny jako pro soudy. Žalobkyně však v rámci materiální interpretace povinnosti„ odeslat“ ve smyslu § 4 odst. 6 zákona č. 168/1999 Sb. nepochybně může a také musí lustrovat registr obyvatel, případně registr datových schránek. Jakkoliv žalovaný měl evidenční adresu, může oprávněně očekávat, že písemnost od úřadů budou vždy adresovány právě sem, pokud má žalobkyně přístup do registru obyvatel, logicky musí dát přednost adrese takto zjištěné. Pokud se žalovaný rozhodne riskovat nepřevzetí písemností ve svém občanském životě, neznamená to, že by se žalobkyně svých elementárních povinností zprostila tím, že si libovolně vybere pro doručování adresu, určenou pro jiné situace, nadto potenciálně již dávno neaktuální, neboť vyplývá jen z kupní smlouvy ze srpna roku 2021.

12. Ve smyslu § 4 odst. 6 zákona č. 168/1999 Sb., tak oba nároky žalobkyně prekluzí zanikly, žalovaný se o nároku se všemi obsahovými náležitostmi dosud nedozvěděl, neboť ani písemnost od soudu neobsahuje všechny zákonem stanovené náležitosti (soud ostatně takovou povinnost v rámci procesního postupu nemá). I kdyby byly řádně doručovány alespoň předžalobní výzvy od advokáta, ani tyto neobsahují všechny náležitosti výzvy – konkrétně postrádají lhůtu ke splnění povinnosti zaplatit příspěvek v trvání nejméně 30 dní ode dne doručení výzvy a současně také poučení adresáta o jeho právech a povinnostech včetně možnosti doložit [anonymizováno] okolnosti vylučující vznik nároku na příspěvek. Žalobkyně měla povinnost výzvy zaslat na aktuální evidenční adresu žalovaného nebo je doručit do vlastních rukou či případné datové schránky a jedině v takovém případě by soud nárok žalobkyni přiznal (bez ohledu na to, zda by se žalovaný o nároku z evidenční adresy dozvěděl či nikoliv). Ani případný záznam o doručení doporučeného psaní (což v projednávané věci ani nenastalo) není dostatečným důkazem, že si písemnost převzala oprávněná osoba, když na dané adrese již žalovaný nesídlil a mohl zde mít toliko označenou domovní schránku, o případné dosílce nelze ze záznamu jako na č. l. 32 až 37 ničeho vyčíst. Soud proto žalobu v celém rozsahu I. výrokem shora zamítnul.

13. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť žalobkyně byla ve sporu zcela neúspěšná, žalovanému však dle obsahu spisu s řízením žádné účelně vynaložené náklady řízení nevznikly, proto soud povinnost k náhradě nákladů řízení v jeho prospěch žalobkyni neukládal.