20 C 175/2021

Plný text

Okresní soud v Teplicích rozhodl samosoudcem Janem Sýkorou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného doručovací adresou adresa žalovaného o zaplacení částka s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení v kapitalizované výši [částka] a dále v sazbě 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to vše v měsíčních splátkách po nejméně [částka] měsíčně, splatných vždy do každého 26. dne v měsíci, za který splátka přísluší, počínaje měsícem, následujícím po měsíci, ve kterém tento rozsudek nabyde právní moci, pod sankcí ztráty výhody splátek.

II. Co do částek [částka], [částka], [částka], [částka], úroku z prodlení v sazbě 8,05 % ročně z částky [částka] a obchodního úroku v sazbě 23,72 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalobkyně není povinna hradit žalovanému poměrnou náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se v řízení domáhala žalobním návrhem, podaným u zdejšího soudu dne [datum], zaplacení plnění ze smlouvy o půjčce [číslo] ze dne [datum], resp. [číslo] ze dne [datum] (soud respektuje anachronické pořadí závazků dle žalobního návrhu), sjednaných žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], jako věřitelem, s původními jistinami 2x [částka]. Konkrétně z prvně uváděné požaduje uhradit jistinu [částka], poplatek [částka], úrok z prodlení v kapitalizované výši [částka] a dále do zaplacení v sazbě 8,05 % ročně od [datum] z jistiny a obchodní úrok v kapitalizované výši [částka] a dále do zaplacení v sazbě 23,72 % ročně od [datum] do zaplacení z jistiny. Žalovaný již na závazek uhradil [částka] (z toho nic nebylo započteno na úrok z prodlení). Z následně uváděné požaduje uhradit jistinu [částka], poplatek [částka], úrok z prodlení v kapitalizované výši [částka] a dále do zaplacení v sazbě 8,05 % ročně od [datum] z jistiny a obchodní úrok v kapitalizované výši [částka] a dále do zaplacení v sazbě 23,72 % ročně od [datum] do zaplacení z jistiny. Žalovaný již na závazek uhradil [částka] (z toho nic nebylo započteno na úrok z prodlení). Ohledně povinnosti věřitele zkoumat schopnost spotřebitele splácet peněžitý závazek uvedla, že právní předchůdce prověřil bonitu žalovaného tak, že od něj získal o osobních a majetkových poměrech dle zákaznické karty, prověřil žalovaným předložené doklady, a vycházeje ze zákonné i smluvní povinnosti žalovaného uvádět pravdivé skutečnosti, zápůjčky poskytl.

2. Soud věc rozhodl postupem dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) bez nařízení jednání, neboť žalobkyně s takovým postupem souhlasila předem a žalovanému soud zaslal výzvu k vyjádření se k případnému souhlasu s tímto postupem a připojil doložku ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. pro případ, že zůstane pasivní. Jelikož žalovaný na výzvu ve stanovené lhůtě nereagoval, důsledkem je předpoklad jeho souhlasu s tímto postupem. Žalovaný v řízení zůstal pasivní, nevyjádřil se ani k návrhu, soud po jeho pobytu pátral (ač k tomu není povinen), podařilo se jej kontaktovat skrze facebookový profil ID [anonymizováno] a žalovaný sdělil adresu pro doručování ke svému (stejnojmennému) otci jak v záhlaví shora, kde návrh převzal do vlastních rukou dne [datum]. Od novely občanského soudního řádu, provedené zákonem č. 7/2009 Sb., je adresát odpovědný za existenci adresy pro doručování a ochranu vlastních zájmů a je též povinen zajistit přijímání písemností na této adrese bez ohledu na to, zda se zde zdržuje. Je věcí adresáta, zda se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu doručování, kde je pro něho bezpečné, že mu bude zásilka doručena. Soud na zákonem stanovenou adresu doručuje povinně, i kdyby mu bylo známo, že na ní k předání a převzetí listiny nemůže dojít, a byť by se dozvěděl ze sdělení některého z účastníků či jiných osob nebo ze své úřední činnosti, kde se adresát fakticky zdržuje. Adresátu lze doručit i na jinou adresu, to však nemá vliv na povinnost soudu doručovat na povinnou adresu pro doručování. Omluvitelným důvodem, pro nějž by bylo možno vyslovit neúčinnost náhradního doručení, nemůže být skutečnost, že se fyzická osoba na adrese pro doručování trvale nezdržuje (usnesení Nejvyššího soudu ve sp. zn. 32 Cdo 80/2012). Soudu se tak pro dané řízení podařilo (za žalované) doručovací adresu ustanovit, v jiných řízeních však toto zjištění opět nebude závazné, pokud žalovaný nevyřeší otázku své doručovací adresy koncepčně. Obecně lze konstatovat, že nedosažitelnost žalovaných ze strany státních orgánů je - při existenci celé řady i bezplatných poraden, poskytujících alespoň hrubé, avšak užitečné informace o možnostech právní ochrany před žalobou - jednou z významných příčin, proč posléze žalovaní čelí "neočekávanému" vymáhání již pravomocných exekučních titulů (nález Ústavního soudu ve sp. zn. I. ÚS 3923/2011 ze dne [datum]).

3. Po skutkové stránce soud dospěl po provedení a zhodnocení níže uvedených důkazů k následujícím závěrům:

4. Smlouvou o„ půjčce“ ze dne [datum] (č. l. 31) žalobkyně prokázala, že se žalovaný zavázal uhradit celkem [částka] v 58 týdenních hotovostních splátkách po [částka], za hotovostní režim splátek se zavazuje uhradit [částka]. Ujednání o výši úrokové sazby z úvěru je vyjádřeno jak pevnou částkou [částka], tak ujednáním o 23,72% ročně ve smluvních podmínkách za podpisem (na tomtéž archu formátu A5). Ze zákaznické karty č. l. 33 vyplývá, že žalovaný deklaroval vedle evidenční adresy u [stát. instituce] faktickou adresu [adresa], bydlí s rodiči, má dvě nezaopatřené děti ([číslo] a [rok]), nemá jiný úvěr, než u téže společnosti (o kterém soudu není nic známo), nevlastní automobil, pracuje jako dělník u [anonymizována tři slova], s měsíčním čistým příjmem [částka]. Jako další příjem domácnosti deklaroval„ mateřskou“ [částka] a„ příspěvek na děti“ [částka], celkem tedy [částka] na straně příjmů. Jako výdaje deklaroval nájem/inkaso [částka], výdaje domácnosti [částka], jako splátky/půjčky/alimenty„ [anonymizováno] + [částka]“ a jako výdaje na telefon [částka], celkem tedy na straně výdajů [částka]. Je vyznačeno předložení občanského průkazu, výplatních pásek, pracovní smlouvy, nájemní smlouvy a SIPO.

5. Smlouvou o„ půjčce“ ze dne [datum] (č. l. 34) žalobkyně prokázala, že se žalovaný zavázal uhradit celkem [částka] v 58 týdenních hotovostních splátkách po [částka], za hotovostní režim splátek se zavazuje uhradit [částka]. Ujednání o výši úrokové sazby z úvěru je vyjádřeno jak pevnou částkou [částka], tak ujednáním o 23,72% ročně ve smluvních podmínkách za podpisem (na tomtéž archu formátu A5). Ze zákaznické karty č. l. 36 vyplývá, že žalovaný požadoval půjčit [částka], deklaroval vedle adresy u [stát. instituce] faktickou adresu [adresa], a to výslovně s rodiči a partnerem, svobodný stav, již tři nezaopatřené děti, absenci jiného úvěru, než u téže společnosti (se splátkou [částka] měsíčně), zaměstnání dělníka u [anonymizována tři slova], s měsíčním čistým příjmem [částka]. Jako další příjem domácnosti deklaroval„ mateřskou“ [částka] a přídavky na děti [částka], celkem tedy [částka] na straně příjmů. Jako výdaje deklaroval nájem/inkaso [částka], výdaje domácnosti [částka], jako splátky úvěrů [částka] a jako ostatní výdaje [částka], celkem tedy na straně výdajů [částka]. Je vyznačeno předložení výplatní pásky, pracovní smlouvy, nájemní smlouvy, SIPO a výměry přídavků na děti.

6. Z výpisu věcí žalovaného u zdejšího soudu (č. l. 44) vyplynulo, že v roce 2011 až 2015 čelil 10 exekucím, dodnes pak dalším čtyřem exekucím. Údaje o vybraných řízeních (62 EXE 178/2014, 46 EXE 2987/2013 a 45 EXE 450/2013) soud ověřil dotazem u příslušného soudního exekutora. Dálkový přístup k datům Exekutorské komory ČR soudy zřízen nemají, neboť to EK ČR soudům technicky neumožňuje a soud tak nemá informaci o stavu [příjmení], a ani sama [příjmení] neuchovává záznamy o skončení exekucí po 6 měsících. Soudní exekutor Mgr. [jméno] [příjmení] zprávou č. l. 52 potvrdil, že exekuce byla do [příjmení] zapsána [datum] a stále probíhá. Soudní exekutor JUDr. [jméno] [příjmení] zprávou č. l. 54 potvrdil, že exekuce byla do [příjmení] zapsána okolo [datum] a z dokumentů v rejstříku zdejšího soudu vyplývá, že ještě v prosinci 2018 probíhala. Soudní exekutor Mgr. [jméno] [příjmení] zprávou č. l. 56 potvrdil, že exekuce byla do [příjmení] zapsána [datum] a stále probíhá. Dalších dotazů na konkrétní exekutorské úřady ohledně exekucí nebylo třeba, údaje o pozdějších řízeních nemohou tížit žalobkyni (ovlivní však lhůtu k plnění). Dopisem ze dne [datum] (č. l. 29) žalobkyně prokázala, že právní předchůdce vypracoval oznámení o postoupení pohledávek, podacím archem č. l. 30 i to, že jej zaslal do dispoziční sféry žalovaného. Již tím žalobkyně prokázala, že na ni pohledávky za žalovaným přešly. Právní zástupce žalobkyně pak dopisem ze dne [datum] a podacím lístkem (č. l. 40) prokázal vypracování a zaslání předžalobní výzvy ve smyslu § 142a o. s. ř.

7. Po právní stránce soud uplatněný nárok posoudil následujícím způsobem. Žalovaný a právní předchůdce žalobkyně spolu usilovali o sjednání dvou závazků zápůjčky ve smyslu § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, s charakterem spotřebitelských závazků. Soud vychází ohledně údajů o výši nesplněného závazku (tj. nad rámec úhrad [částka] a [částka]) ze skutkových tvrzení žalobního návrhu, neboť břemeno tvrzení a dokazování k případnému opaku v řízení tížilo procesně pasivního žalovaného. Tvrzeny tak byly jen úhrady dle návrhu. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, v tehdy platném a účinném znění, platilo, že věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku k nemožnému. Z úpravy tak vyplývá, že případné nesplnění takové povinnosti věřitele má za následek neplatnost absolutní, tedy soudem zohledňovanou z úřední povinnosti. Soud dovozuje (a to i ve shodě s rozsudkem Soudního dvora EU pod zn. C [číslo]), že splnění této povinnosti je třeba zkoumat z úřední povinnosti, neboť jde o důvod absolutní neplatnosti (a to i po zrušení zákona č. 145/2010 Sb. s účinností ke dni [datum] a nahrazení zákonem č. 257/2016 Sb.).

8. Z ustálené judikatury vyšších soudů se přitom podává, že za náležitou obezřetnost nelze považovat toliko spoléhání se na pravdivost údajů, poskytnutých samotným spotřebitelem (spolukontrahentem), jak ve svém podání tvrdí žalobkyně. Ustanovení § 9 předchozího zákona, resp. 86 aktuálně platného zákona o spotřebitelském úvěru má charakter nejen individuální, ale i generální prevence, neboť chrání spotřebitele i před nimi samými, včetně situací, kdy nejednají při žádosti o spotřebitelský úvěr v dobré víře (resp. nikoliv ve finanční tísni). Ostatně čerpání těchto krajně nevýhodných finančních produktů je zcela pravidelně činěno z důvodu dlouhodobého nedostatku peněz a finanční tísně dlužníků, kteří ani nemají přístup k výhodněji úročeným běžným bankovním půjčkám, a ponechání tohoto trhu bez náležité regulace by vedlo k rychlé pauperizaci celé sociální třídy a jejich vydání napospas těm, kteří se rozhodli své jmění, vzdělání a profesní zdatnost realizovat na úkor ekonomicky nejzranitelnější části populace. Sám spotřebitel přitom zpravidla nedisponuje takovými znalostmi a zkušenostmi, aby své budoucí ekonomické možnosti ohledně splácení úvěru mohl posoudit lépe, než profesionální poskytovatelé spotřebitelských úvěrů. Toto ustanovení má tak nepochybně i důležitý veřejnoprávní rozměr a podstatným způsobem omezuje smluvní volnost poskytovatele spotřebitelských úvěrů, který sice může své prostředky poskytnout dle své úvahy, nemůže však ve shodném rozsahu (nad rámec společensky a ekonomicky udržitelné míry) očekávat asistenci veřejné moci při jejich vymáhání. Právní předchůdce žalobkyně tedy do jisté míry má i povinnost předcházet úvěrovým podvodům, a to nikoliv jen ve vlastním ekonomickém zájmu, byť je zřejmé, že vynaložené úsilí musí být v proporcionálním poměru s rostoucí výší poskytované jistiny a požadovaného navýšení. V případě žalovaného však byla na místě opatrnost z několika samostatných důvodů, nemluvě o volbě krajně nevýhodného hotovostního režimu týdenních splátek, čemuž právní předchůdkyně žalobkyně v potřebné míře nedostála, přinejmenším tím, že neověřila případné probíhající exekuce proti žalovanému (které žalovaní v zákaznických kartách samozřejmě nepravdivě neuvádí a nejsou na ně překvapivě ani samostatnou kolonkou k vyplnění tázáni – jak je soudu notoricky známo z desítek předchozích obdobných řízení). A stejně tak svým povinnostem nedostála tím, že dostupné údaje vyhodnotila zjevně nesprávně (bez ohledu na to, zda postupovala dle intuice konkrétního pracovníka či dle znalostního algoritmu). Případnou trestněprávní rovinu jednání žalovaného soud pomíjí, neboť žalobkyně je nepochybně sama schopna brát se za svá práva i cestou případného trestního oznámení, čemuž tak soud v tomto řízení nebude asistovat (byť v jiných, podstatně křiklavějších a zřetězených případech, tak již sám učinil). Ostatně žalobkyně má o dalších závazcích a okolnostech splácení podstatně více informací, než soud, stejně tak si může dotaz na stav v Centrální evidence exekucí (dále jen„ [příjmení]“) učinit i v současnosti.

9. Pokud se týká zjištění řízení žalovaného u zdejšího soudu, jedná se o elementární činnost (obecného) soudu (žalovaného), spojenou i se snahou o řádné doručení návrhu, k čemuž je nezbytné zkoumat i kontaktní údaje z jiných, předchozích řízení, kterými již soud disponuje. K případné místní nepříslušnosti se žalovaný měl vyjádřit (č. l. 49), výzvu soudu však ignoroval a soud tak nezískal dostatek informací k vyslovení místní nepříslušnosti. Údaj o předchozích exekucích žalovaného tak vyplynul přímo ze spisu a takový postup zcela jistě nelze považovat za přehnanou iniciativu soudu v občanském soudním řízení sporném, nota bene při povinnosti soudu zkoumat platnost spotřebitelského závazku z úřední povinnosti. Jelikož takto zjištěné údaje nelze aplikovat bez doplňujícího ověření data zápisu a výmazu (resp. trvání) v [příjmení] či u konkrétního soudního exekutora, soud proto údaj ověřil. [příjmení] aktivitu soud přitom nečinil. V projednávaném případě žalobkyně tvrdí, jakým jiným způsobem zkoumala schopnost spotřebitele úvěr splácet, předložila zákaznickou kartu s vyznačením listin, které jí byly předloženy (ale které právní předchůdkyně neuchovává, resp. nebyly předloženy). Není přitom rozhodný vlastní interní postup (metodika, vzorec či algoritmus) právní předchůdkyně žalobkyně k posouzení bonity klienta, neboť ten představuje její vlastní, interní vodítko, kterak má interpretovat typové informace ve vztahu k posuzované schopnosti klienta splácet, pro soud však taková metodika není závazná a rozhodná. Dle názoru soudu by však měl být nejméně dotaz do [příjmení] učiněn jako naprosté minimum toho, co může věřitel učinit, aby se ujistil, že neposkytuje prostředky k úhradě (obcházení) exekuce osobě, podléhající exekučnímu inhibitoriu. Soud nemůže hodnotit výstup z jiných databází, které jsou pro tento účel vhodné a věřiteli přístupné (BRKI, NRKI, [příjmení]), neboť jejich tehdejší výpisy žalobkyně nepředkládá. Informace z registrů typu BRKI, NRKI či [příjmení], s nimiž měla právní předchůdkyně žalobkyně také možnost pracovat, nepochybně pokrývají velkou oblast ekonomického počínání dlužníků, údaj z [příjmení] je však v tomto ohledu nepominutelný, neboť případná probíhající exekuce naznačuje nejen špatnou platební morálku, ale rovněž celkovou nesolventnost povinného, který nehradí závazek i za cenu značného navýšení dodatečných nákladů (což platí tím více, oč je vymáhaná jistina nižší). Nadto je údaj z [příjmení] oproti databázím soukromoprávních subjektů obdařen limitně vysokou mírou spolehlivosti tam obsažených údajů. A to evidovaných zpravidla podstatně dříve, než dlužník vůbec začne figurovat v insolvenčním rejstříku, přístup do kterého je bezplatný. Případná exekuce přitom může pocházet od jakéhokoliv věřitele - oprávněného, tedy např. i sousedské půjčky, což představuje podstatně širší pole záběru, nežli jiné zmiňované databáze. Je také otázkou, zda údaje v jiných databázích svědčily o žalovaném lépe, když před poskytnutím obou zápůjček již nejméně 10 exekucím čelil.

10. V projednávaném případě žalobkyně neprokázala, jaké konkrétní listiny kontrolovala, pouze uvedla, z jakých údajů v zákaznické kartě vycházela. S ohledem na výši celkem splatné částky (s ohledem na značné navýšení jistiny nelze vycházet z jistin [částka], ale až z částek, které má dlužník reálně uhradit – [částka]) je zřejmé, že posouzení dlužníka mělo být s ohledem na výši jeho dělnického výdělku pečlivé. Věřitel nezohlednil okolnost evidenční adresy dlužníka, která sama o sobě indikuje problémy v oblasti dluhů a exekucí, nezhodnotil dosavadní úvěr (o kterém soudu nebylo sděleno ničeho), nevěnoval se dostatečně další osobě, jejíž příjmy byly započteny do celkových příjmů a bez nichž by žalovaný nebyl schopen další úvěr hradit, ani se blíže nevěnoval uváděným výdajovým položkám, které opět zahrnují celou domácnost, tedy nejen osobu dlužníka. V tomto rozsahu žalobkyně neunesla důkazní povinnost, že by schopnost žalovaného řádně zkoumala, nadto bylo zřejmé, že i pokud tak činila, došla zcela zjevně k nesprávnému závěru. Zprostředkovatelé těchto typů úvěrů jsou zpravidla značně finančně zainteresováni na každém zprostředkovaném úvěru, jejich motivace k uvádění nepodložených údajů má tedy za následek pouze omezenou důvěru soudu v takové záznamy. Soud tak nemůže přezkoumat pravost, resp. věrohodnost těchto listin, ani zhodnotit jejich obsahový význam. To však pro věc rozhodné nebylo. Již celkově splatné částky zcela zjevně kladou o to vyšší nároky na nutnost bedlivého zkoumání věrohodnosti údajů od žalovaného. K tomu pak přistupuje volba výplaty v hotovosti a hotovostního režimu splácení, za které se dlužník zavazuje uhradit navíc 2x [částka]. Vůle hradit závazek v týdenních splátkách (když většina legitimních příjmů je vyplácena měsíčně) a nikoliv převodem z účtu, je sama o sobě dostatečným důvodem ke zvýšené pozornosti (a tedy aplikaci dispozice § 9 zákona o spotřebitelském úvěru (…) a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. (…). Dalším pádným důvodem pro zvýšenou opatrnost věřitele je pak údaj o značně napjatých příjmových a výdajových poměrech, zahrnujících příjmy a výdaje další osob, jejichž povědomí o závazku a především pak ochota podílet se na jeho úhradě nemůže být pominuta. Z úřední činnosti zdejšího soudu je zřejmé, že žalovaný v době sjednávání závazku podléhal exekučnímu inhibitoriu nejméně tří exekucí. Je tedy zřejmé, že pokud by věřitel učinil dotaz do [příjmení], musel by takovou skutečnost zjistit (a zápůjčku neposkytnout) a ke shodnému výsledku by vedlo náležité zhodnocení úvěrů, které měl věřitel k dispozici dle zákaznických karet. Žalovanému přitom účtoval poplatky 2x [částka] za„ administrativní“ činnosti, nemůže tak žádným plausibilním důvodem ospravedlnit, proč neučinil dotaz do [příjmení], i když je tento dotaz pro soukromé subjekty zpoplatněn. Dle názoru soudu je tedy poskytnutí takových zápůjček ve smyslu citovaného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru [číslo] Sb. již proto nedbalé a má za následek neplatnost obou závazků bez dalšího.

11. Z těchto důvodů soud posoudil obě spotřebitelské úvěrové smlouvy (zápůjčky) za absolutně neplatné. Současně soud nemohl i přes procesní pasivitu žalovaného odhlédnout od údajů o již uhrazeném plnění ([částka] a [částka]), zápočtu na obchodní úrok a poplatek a na straně druhé od absolutní neplatnosti ujednání od počátku (ex tunc). Nepřihlédnutí k plnění, které žalovaný dle tvrzení samotné žalobkyně již uhradil na absolutně neplatný závazek, by dle soudu bylo v rozporu s § 2 odst. 1 a 3 občanského zákoníku, které má přednost před obecnou podobou (procesněprávní) zásady projednací, které by bylo možno dát přednost při neplatnosti toliko relativní. S odkazem na § 1932 odst. 1 občanského zákoníku platí, že má-li dlužník plnit na jistinu, úroky a náklady spojené s uplatněním pohledávky, započte se plnění nejprve na náklady již určené, pak na úroky z prodlení, poté na úroky a nakonec na jistinu, ledaže dlužník projeví při plnění jinou vůli. V době plnění žalovaným bylo pro absolutní neplatnost prvně uváděného závazku možno plnit toliko na jistinu a úrok z prodlení. V daném případě tak byla u prvně uváděného závazku jistina deklarovanými úhradami uhrazena v rozsahu [částka], přiznat lze tedy s odkazem na ustanovení o nutnosti vydání předmětu bezdůvodného obohacení dle § [číslo] a [číslo] tamtéž nárok pouze na zbývající část [částka], a s odkazem na § 1970 tamtéž i na takto snížené jistině odpovídající část úroku z prodlení (v kapitalizované výši [částka] a dále v sazbě 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení). U následně uváděného závazku byla jistina deklarovanými úhradami uhrazena v rozsahu [částka], přiznat lze tedy s odkazem na ustanovení o nutnosti vydání předmětu bezdůvodného obohacení dle § [číslo] a [číslo] tamtéž nárok pouze na zbývající část [částka], a s odkazem na § 1970 tamtéž i na takto snížené jistině odpovídající část úroku z prodlení (v kapitalizované výši [částka] a dále v sazbě 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení). Ve zbylé části (úrok z prodlení ze zbytku jistiny, kapitalizovaný i běžící obchodní úrok, veškeré poplatky) byla žaloba nedůvodná (zamítavý výrok II shora).

12. O lhůtě k plnění soud rozhodl dle § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř., neboť se jedná se o relativně vysoké plnění, u kterého nelze očekávat jednorázové splnění, zejména s přihlédnutím k tomu, že zdejší soud vůči žalovanému tolik exekucí a většina jich pravděpodobně probíhá dosud. Je tedy více než zřejmé, že ani případným obratem zahájeným exekučním řízením po nesplnění platební povinnosti po uplynutí krátké lhůty k plnění by žalobkyně zřejmě dřívějšího uspokojení své pohledávky nedosáhla, když případná další exekuce by zřejmě vedla toliko k čekání na vymožení předchozích závazků a časové hledisko splnění povinností žalovaného tak zjevně nehraje hlavní roli. K ochraně zájmů žalobkyně soud stanovil sankci ztrátou výhody splátek pro případ, že žalovaný poskytnutého dobrodiní splátkovým kalendářem včas nevyužije. Proto soud z důvodu patřičné ochrany žalovaného (před následky jeho vlastního jednání) na straně druhé poskytl přibližně roční splátkový kalendář, aby měl reálnou příležitost případně pohledávku uhradit před podáním důvodného návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí nebo exekuce. Pro jinou, delší lhůtu k plnění, či dokonce mírnější splátkový kalendář, nebyl shledán žádný mimořádný důvod a sám žalovaný zůstal pasivní a neposkytl tedy soudu žádné argumenty, proč by měl být zájem žalovaného upřednostněn na úkor žalobkyně a jejího právního zástupce tím, že by soud poskytl lhůtu k plnění delší. Žalovaný by měl nicméně postupovat v součinnosti s příslušnými soudními exekutory (případně hradit splátky z nezabavitelných částek svého příjmu – což určená výše splátky zřejmě umožňuje), aby se nedopouštěl trestných činů zvýhodnění věřitele či maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání (zatajením a spotřebováním disponibilního majetku). Pokud si žalovaný zavčasu uvědomí, že dodržením splátkového kalendáře může předejít vzniku dalšího dluhu, který jej bude do budoucna ekonomicky dusit (v daném případě by na nákladech soudního exekutora a případného právního zastoupení oprávněného advokátem v exekučním řízení mohl dluh narůst o vyšší jednotky tisíc Kč), může s následky svého dosavadního neuváženého jednání začít bojovat již nyní.

13. O nákladech řízení soud rozhoduje z úřední povinnosti. V daném případě byla žalobkyně v řízení v převážné míře neúspěšná, soud by tedy dle procesního výsledku sporu v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř. měl přiznat k její tíži právo na úhradu poměrné části účelně vynaložených nákladů řízení žalovanému. Jelikož však z obsahu spisu nevyplývá, že by žalovanému nějaké účelně vynaložené náklady s tímto řízením vznikly (žalovaný se nikdy nevyjádřil řádnou písemnou formou a ani k věci samé, toliko k doručovací adrese), není žalobkyně povinna dle výroku II hradit žalovanému ničeho.