20 C 175/2022

Plný text

Okresní soud v Teplicích rozhodl samosoudcem Janem Sýkorou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného doručovací adresou adresa žalovaného pro určení výživného pro zletilé dítě,

I. Žalovaný je povinen přispívat na výživu žalobkyně částkou [částka] měsíčně, a to vždy k 15. dni příslušného měsíce předem, počínaje dnem [datum].

II. Nedoplatek na výživném za období od [datum] do [datum] ve výši [částka] je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Tím se mění II. výrok rozsudku Okresního soudu v Teplicích ze dne 21. 12. 2010, č. j. 15 P 296/2010-82.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám právního zástupce žalobkyně na plné náhradě nákladů řízení [částka], a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se v řízení domáhala žalobou, podanou u zdejšího soudu dne [datum], zvýšení výživného pro žalobkyni ze stávajících [částka] na [částka] od [datum]. Uvedla, že žalovaný otec se se žalovanou dlouhodobě nestýká, nehradí ani dosud stanovené výživné dle rozsudku jak ve III. výroku shora. Žalobkyně studuje na [anonymizováno] škole, bydlí s matkou, která ji živí. Žalovaný by měl být schopen dosáhnout příjmu okolo 20 tis. Kč, proto je navýšení výživného na [částka] opodstatněné. Podáním ze dne [datum] (č. l. 42) k výzvě soudu doplnila, že matka žalobkyně obývá byt 1+1 s užitnou plochou 33m2, stará se i o babičku žalobkyně, která má z toho důvodu nárok na příspěvek na péči [částka] měsíčně. Její hrubý příjem z pohostinství činil dle přiznání k dani z příjmů fyzických osob za rok 2021 246 tis. Kč, základ daně pak pouze 49 tis. Kč, dále má nárok na invalidní důchod pro II. stupeň invalidity ve výši [částka]. Žalobkyně má běžné výdaje, do školy potřebuje uniformu, jezdí na kole, absolvovala barmanský kurz za [částka]. Žalobkyně do listopadu 2019 studovala pečovatelské služby na střední škole v [obec], avšak byla fyzicky napadena, utrpěl otřes mozku a studium musela ukončit, v roce 2020 pak zahájila nové studium na hotelové škole, program kuchař-číšník. Od dětství má psychické problémy, napadení je zhoršilo, což ji limituje v možnosti přivýdělku.

2. Soud k projednání věci nařídil jednání, k němuž se ovšem žalovaný nedostavil. Nevyjádřil se ani písemně, ačkoliv jej soud kontaktoval telefonicky a písemnosti mu doručil na adrese, kterou žalovaný zvolil za doručovací. K jeho osobě tak soud vycházel jen z listinných důkazů, které měl k dispozici především z pátrání po jeho doručovací adrese.

3. Po skutkové stránce soud dospěl po provedení a zhodnocení níže uvedených důkazů k následujícím závěrům. Rozsudkem č. l. 5 bylo prokázáno, že s právní mocí dnem [datum] náleželo žalobkyni od žalovaného výživné [částka] měsíčně k rukám matky, současně měl hradit výživné i starší sestře žalobkyně, [jméno] ([číslo]). Dle oznámení soudního exekutora JUDr. [příjmení] ze dne [datum] (č. l. 7) je vedeno exekuční řízení k vymožení platební povinnosti dle takového rozsudku, když jistina činila již [částka].

4. Dle čtyř potvrzení o studiu č. l. 12, 43 a 44 bylo prokázáno, že žalobkyně zanechala v listopadu 2019 studia na Základní škole a [ulice] škole [obec] v oboru pečovatelské služby a od září 2020 řádně studuje tříletý učební obor kuchař-číšník na [anonymizováno] škole, [ulice] akademii a [ulice] průmyslové škole [obec]. Dle potvrzení od Úřadu práce ze dne [datum] (č. l. 45) byla v evidenci uchazečů o zaměstnání od ledna do srpna 2020 bez nároku na podporu v nezaměstnanosti. Dle zprávy psychologa č. l. 49 má v důsledku dlouhodobé kombinované psychické poruchy problém s výkonem některých praxí ve frekventovanějších provozech, studium však žalobkyně může řádně dokončit. Dle této zprávy z [datum] žalobkyně žila s matkou a jejím manželem v bytě 4+1, zpráva však kombinuje anamnestické údaje z vyšetření z různých období, starých v době zpracování až 1,5 roku. Ohledně žalobkyně bylo zprávou Úřadu práce ze dne [datum] (č. l. 36) zjištěno, že nečerpá dávku státní sociální podpory (soud takovou zprávu nežádal, zřejmě byla pro soud zpracována omylem).

5. Dle daňového přiznání č. l. 46 byly potvrzeny údaje žaloby o úhrnném ročním příjmu a základu daně matky žalobkyně z podnikání za rok 2021. Dle zprávy [obec] správy sociálního zabezpečení [obec] ze dne [datum] (č. l. 50) je prokázán invalidní důchod matky žalobkyně ve výši [částka] měsíčně s důvody invalidity od roku 2013. Evidenčním listem č. l. 52 bylo prokázáno, že domácnost žalobkyně na adrese [ulice a číslo] v [příjmení] má parametry 1+1 s výměrou 33m2 a nájemné se zálohami na služby (nezahrnuje elektřinu, plyn, ohřev TUV ani vytápění) činí od prosince 2021 částku [částka] měsíčně. Příspěvek na péči ve výši [částka] ve vztahu k [jméno] [celé jméno žalobkyně] ([číslo]), bytem tamtéž (dle žalobkyně jiný byt v tomtéž domě), byl prokázán rozhodnutím ze dne [datum] (č. l. 53).

6. K osobě žalovaného soud z registru obyvatel (č. l. 13) zjistil, že je od roku 2006 rozvedený a od té doby má pouze evidenční adresu ([obec a číslo]), má tři děti, vedle žalobkyně dále [jméno] ([číslo]) a [jméno] ([číslo]). Dle evidence vězněných osob (č. l. 15) nikdy trest odnětí svobody nevykonával. Z protokolu o veřejném zasedání u zdejšího soudu ze dne [datum] (č. l. 14) vyplynulo, že výživné dlouhodobě neplatí, od roku 2004 deklaruje své bezdomovectví, absenci zaměstnání a stálého příjmu. Uvádí, že prodělal četné infarkty, měl prasklý žaludek, má artrózu kolenních kloubů se začínajícím postižením kyčelních kloubů. Žalobkyně byla rovněž slyšena, uvedla, že žalovaného navštívila v nemocnici, jinak ho vídala tak jednou za 3 měsíce, k příležitostem jí dal třeba [částka]. Dle zprávy Probační a mediační služby ze dne [datum] (č. l. 16) jim matka žalobkyně sdělila, že žalovaný je na JIP chirurgického oddělení [nemocnice] a je po operaci. Dle usnesení zdejšího soudu ze dne 18. 6. 2020, číslo jednací 14 L 50/2020-6, byl soudem vysloven souhlas s jeho převzetím do péče zdravotnického zařízení, neboť byl do nemocnice přijat dne [datum] v bezvědomí a je připojen na umělé plicní ventilaci. Z přehledu řízení žalovaného u zdejšího soudu (č. l. 18) vyplývá, že je dlouhodobě (cca od roku 2000) a dramaticky předlužen. Dle Okresní správy sociálního zabezpečení Teplice (č. l. 24) není žalovaný zaměstnán, nepodniká, nepobírá důchod. Dle zprávy Policie ČR (č. l. 26) byly konstatovány jen historické kontaktní údaje. Dle zprávy Úřadu práce ze dne [datum] (č. l. 38) není žalovaný veden jako uchazeč o zaměstnání, dle zprávy ze dne [datum] (č. l. 33) nečerpá žádnou dávku státní sociální podpory a dle zprávy ze dne [datum] (č. l. 40) ani žádnou dávku hmotné nouze.

7. Po právní stránce soud uplatněný nárok posoudil následujícím způsobem: Podle § 911 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“) platí, že výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. Soud shledal, že žalobkyně se i nadále soustavně připravuje na budoucí povolání, přičemž přestup na jiný studijní obor se studijní přestávkou zbytku školního roku je dostatečně odůvodněn objektivním zdravotním stavem. Současné studium probíhá zdárně a nic tak nerozporuje oprávněnost očekávání, že po dokončení studijního oboru bude žalobkyně schopná samostatné obživy. Její zdravotní stav částečně koliduje s možností výdělečné činnosti v průběhu studia (byť je nevylučuje zcela, neboť lze nepochybně realizovat i placené praxe), v rámci profesní konkurence vrstevníků spolužáků je však v rámci výběru praxe objektivně znevýhodněna a soud tak nedovozuje k tíži žalobkyně, že by již nyní měla být schopna své potřeby částečně saturovat vlastním příjmem. Vyživovací povinnost žalovaného k žalobkyni tak nepochybně i nadále trvá a lze předpokládat, že bude trvat až do konce stávajícího učebního oboru (parametry případné dvouleté studijní nadstavby nebyly předmětem tohoto řízení).

8. Podle § 913 tamtéž dále platí, že (1) Pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. (2) Při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost. Podle § 914 tamtéž dále platí, že je-li více osob povinných, které mají vůči oprávněnému stejné postavení, odpovídá rozsah vyživovací povinnosti každé z nich poměru jejích majetkových poměrů, schopností a možností k majetkovým poměrům, schopnostem a možnostem ostatních. Pokud se týká potřeb žalobkyně, je zřejmé, že vedle uspokojení její potřeby bydlení a stravy je částka [částka] na uspokojení všech jejích ostatních potřeb (studium, doprava koníčky, volný čas, obvyklé výdaje) odůvodněná bez dalšího jejím věkem a současnou úrovní spotřebitelských cen. Životní minimum pro první zletilé dítě v domácnosti ostatně v současnosti činí obdobně vysokých [částka]. Stejně tak částka [částka] není v rozporu ani s ustanovením § 915 odst. 1 tamtéž, dle něhož platí, že životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů; toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte, neboť žalobkyně obývá skutečně minimalistický byt s matkou, jejíž zjištěný příjem se pohybuje v částce okolo 10 tis. Kč měsíčně (s ohledem nízkou cenu bydlení není vyloučeno, že s takovou částkou je domácnost matky žalobkyně schopna vyjít). Ze strany matky je tak žalobkyni poskytováno ubytování a zřejmě i péče o domácnost, což s ohledem na nízký příjem matky lze považovat za maximální plnění její vyživovací povinnosti vzhledem k jejím poměrům, možnostem a schopnostem (limitovaných objektivním zdravotním stavem matky).

9. Podle § 916 tamtéž platí, že neprokáže-li v řízení o vyživovací povinnosti rodiče k dítěti nebo o vyživovací povinnosti jiného předka k nezletilému dítěti, které nenabylo plné svéprávnosti, osoba výživou povinná soudu řádně své příjmy předložením všech listin a dalších podkladů pro zhodnocení majetkových poměrů a neumožní soudu zjistit ani další skutečnosti potřebné pro rozhodnutí zpřístupněním údajů chráněných podle jiného právního předpisu, platí, že průměrný měsíční příjem této osoby činí pětadvacetinásobek částky životního minima jednotlivce podle jiného právního předpisu. Pokud se týká schopností, možností a majetkových poměrů žalovaného, soud rozhodoval za stavu informačního deficitu, který však jednoznačně tíží procesně pasivního žalovaného. Prokázáno bylo, že žalovaný je předlužen, nezajímá se o možnost nalezení zaměstnání, zřejmě žije bez stálého bydliště (u jiných osob), aniž by se zajímal o dávky státní sociální podpory, dávky hmotné nouze či jakýkoliv druh důchodu a v nedávné době byl delší dobu hospitalizován s navozením umělého spánku a nucené plicní ventilace. Soud však nezná přesný charakter zdravotního omezení žalovaného (který tvrdí, ale neprokazuje, že se jedná o srdeční infarkty, artrózu, telefonicky uvedl [anonymizována dvě slova]), natož aby mohl případně přihlédnout k tomu, zda se o takový zdravotní stav žalovaný zasloužil svým nedbalým životem či nikoliv. Tím méně může soud posoudit míru zachování práceschopnosti žalovaného, nezná ani jeho případnou pracovní kvalifikaci. Stejně tak soud nemůže zhodnotit, zda by žalovanému náležela nějaká sociální dávka či důchod, pokud by o ně usiloval. Důsledné uplatnění § 916 o. z. pro stanovení výchozího příjmu žalovaného (pětadvacetinásobek částky životního minima – pro rok tedy [částka] v případě absence společně posuzované osoby v domácnosti) by v daném případě bylo zcela zjevně neadekvátní, neboť vše nasvědčuje tomu, že žalovaný vede nenákladný život, v rámci kterého nemá potřebu usilovat o zajištění si stálého příjmu oficiálním či legálním způsobem. Není tak důvod předpokládat, že příjem má a dovozovat jeho výši. S ohledem na žalobní požadavek žalobkyně to však pro plné vyhovění žalobě ani nebylo potřebné, neboť žalovaný by i navzdory svému zřejmě zhoršenému zdravotnímu stavu měl být schopen zajistit si příjem na úrovni minimální mzdy ([částka]) či obdobně vysoký důchod (nejspíše invalidní), a pokud mu to dosavadní způsob života (zejm. ve formě zdravotních následků/omezení; zaviněné/nezaviněné absence započitatelných dob pro pojištění) neumožňuje, měl by být schopen zajistit si zbývající prostředky ve formě nejrůznějších sociálních dávek (zejm. státní sociální podpory či hmotné nouze). V případě žalovaného je však zřejmé, že se veškeré konstruktivní aktivity zřekl a výživné je tak třeba stanovit s přihlédnutím k pouhé potencialitě jeho příjmu, tedy jakého by žalovaný zřejmě mohl dosáhnout, pokud by se (zejména) nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu. Soud tak dovodil, že za stávajícího stavu dokazování lze žalovanému vyměřit vyživovací povinnost k žalobkyni nejméně částkou [částka], coby čtvrtiny jeho potenciálního příjmu na plnění jeho jediné vyživovací povinnosti (jeho zbylé dvě děti již zjevně dosáhly schopnosti samostatné obživy), když procesně zcela pasivní žalovaný neprokázal, že by jeho možnosti, schopnosti či poměry odůvodňovaly pouze částku nižší, nebo že by svou vyživovací povinnost k žalobkyni plnil i jinou formou, než platební povinností.

10. Podle § 921 odst. 1 tamtéž platí, že výživné se plní v pravidelných dávkách a je splatné vždy na měsíc dopředu, ledaže soud rozhodl jinak nebo se osoba výživou povinná dohodla s osobou oprávněnou jinak. Soud tak mohl žalobě vyhovět a přiznat žalobkyni zvýšení výživného od podání žaloby ze stávajících [částka] měsíčně na [částka]. Žalobkyně si je zřejmě vědoma, že tak jako žalovaný neplnil ani dosavadní vyživovací povinnost a ani probíhající exekuce zřejmě nevede k zajištění plnění, tak ani zvýšení vyživovací povinnosti v případě právní moci tohoto rozsudku zřejmě bez dalšího nezajistí žalobkyni více prostředků na její obživu (ze strany žalovaného). To však není důvodem k nevyhovění jejímu nároku. Současně soud II. výrokem rozhodl o nedoplatku za období od podání žaloby do vyhlášení rozsudku (s přihlédnutím k tomu, že v rozsahu 2x [částka] je výživné již přiznáno a aktuálně exekučně vymáháno), jehož splatnost stanovil základní pariční lhůtou dle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., když dobrovolné a brzké splnění nelze s ohledem na dluh na výživném za předchozí roky předpokládat ani ve lhůtě jakkoliv prodloužené. Výrokem III. soud změnil jiným rozhodnutím doposud přiznanou vyživovací povinnost.

11. O nákladech řízení soud rozhoduje z úřední povinnosti. V daném případě byla žalobkyně v řízení zcela úspěšná, soud tedy dle procesního výsledku sporu v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. této přiznal k tíži žalovaného právo na úhradu veškerých účelně vynaložených nákladů řízení. Podle § 8 odst. 2 advokátního tarifu pro určení tarifní hodnoty tohoto sporu platí, že je-li předmětem právní služby opětující se plnění, stanoví se tarifní hodnota součtem hodnot těchto plnění; jde-li však o plnění na dobu delší než pět let nebo na dobu neurčitou, stanoví se jen pětinásobkem hodnoty ročního plnění. Tarifní hodnota tak činí šedesátinásobek měsíční výše výživného, o které byl veden soudní spor, tedy částky [částka], neboť nárok na [částka] již žalobkyni svědčil, nebyl v tomto řízení ohrožen (aby jej bylo třeba procesně bránit) a právní zástupce tak stěží může získat nárok na odměnu i v rozsahu, který již byl vypořádán nákladovým výrokem rozsudku Okresního soudu v Teplicích ze dne 21. 12. 2010, č. j. 15 P 296/2010-82, a ohledně kterého nemusel činit ničeho. Tento argument by vynikl o to více, pokud by dosavadní vyživovací povinnost činila nikoliv jen [částka] měsíčně, ale např. [částka], které by povinné nezpochybňoval (formou protinávrhu na snížení vyživovací povinnosti), a řízení by bylo vedeno pro navýšení o pouhých [částka].

12. O aspektu nákladnosti sporu o vyživovací povinnost by soud žalovaného poučil při jednání -pokud by se k němu žalovaný dostavil a využil by procesní situace (uznáním či nabídkou smíru v žalobou požadovaném navýšení měsíčního výživného), dané absencí předžalobní výzvy. I tuto příležitost však žalovaný neúčastí na jednání promeškal, přestože se soud nespokojil s náhradním doručením na jeho evidenční adresu, vypátral jej a ujistil se, že žalovaný o nařízeném jednání ví a ani jeho aktuální zdravotní stav mu v účasti nebrání (viz úřední záznam č. l. 40 p. v.).

13. Celková výše nákladů z tarifní částky [částka] pak sestává ze tří mimosmluvních odměn dle § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, po [částka] a tří paušálních částek náhrad hotových výdajů á [částka] ve smyslu § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, odpovídajících nákladům, spojeným s převzetím a přípravou věci, s podáním žalobního návrhu a s účastí zástupce na nařízeném jednání, které s přihlédnutím k přerušení jednání nepřesahovalo dvě hodiny trvání. Dále právnímu zástupci náleží náhrada za promeškaný čas na cestě k jednání a zpět do sídla advokátní kanceláře, sestávající z [částka] za dvě započaté půlhodiny cesty z [obec] do [obec] a zpět. Jelikož je advokát plátcem DPH, přísluší mu tak dále navýšení, odpovídající aktuálně platné sazbě této daně ve výši 21 % z těchto všech částek. Náhrada nákladů řízení je však dle § 149 odst. 1 o. s. ř. splatná k rukám advokáta jako celek. Za dodatečné písemné vyjádření náhrada nepřísluší, neboť šlo o odstranění nedostatků žaloby, postrádajících nezbytná skutková tvrzení k nároku na výživné a takový úkon proto sám o sobě nelze považovat za účelně vynaložený. Předžalobní výzva nebyla tvrzena ani prokazována, ve smyslu § 142a o. s. ř. to však nemělo vliv na přiznání náhrady za ostatní úkony právní služby, neboť v důsledku pasivního přístupu žalovaného k soudem doručené žalobě je zřejmé, že řízení proběhnout muselo a ostatní náklady právního zastoupení tím z hlediska účelnosti dodatečně„ konvalidovaly“.

14. I o této lhůtě k plnění soud rozhodl dle § 160 odst. 1 věta první o. s. ř., neboť pro jinou, než základní (třídenní) lhůtu k plnění, nebyl shledán žádný mimořádný důvod a ochotě či možnosti žalovaného závazek splnit v rozumné lhůtě dobrovolně nic nenasvědčuje. Není tak důvodu vykonavatelnost výroku oddalovat.