20 C 179/2022

Plný text

Okresní soud v Teplicích rozhodl samosoudcem Janem Sýkorou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného doručovací adresou adresa žalovaného pro zaplacení 17 798,12 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 11 398,12 Kč s úrokem z prodlení v kapitalizované výši 75,72 Kč a dále v sazbě 8,25 % ročně z částky 11 398,12 Kč od [datum] do zaplacení, a to vše ve splátkách po nejméně 600 Kč měsíčně, splatných vždy do každého 26. dne v měsíci, za který splátka přísluší, počínaje měsícem, následujícím po měsíci, ve kterém tento rozsudek nabyde právní moci, pod sankcí ztráty výhody splátek.

II. Co do částky 6 400 Kč se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám právního zástupce žalobkyně na poměrné náhradě nákladů řízení v rozsahu 33,64 % částku 4 209 Kč, a to vše ve splátkách po nejméně 400 Kč měsíčně, splatných vždy do každého 26. dne v měsíci, za který splátka přísluší, počínaje měsícem, následujícím po měsíci, ve kterém tento rozsudek nabyde právní moci, pod sankcí ztráty výhody splátek.

1. Žalobkyně se v řízení domáhala žalobním návrhem, podaným u zdejšího soudu dne [datum], zaplacení vyúčtované dodávky plynu do odběrného místa žalovaného na adrese [adresa], dále smluvní pokuty za předčasné ukončení smlouvy na dobu určitou za měsíce duben 2021 až srpen 2022 á 400 Kč (tj. 6 400 Kč).

2. Soud po žalovaném pátral, zjistil jeho skutečnou adresu a doručil mu návrh do vlastních rukou. Žalovaný podáním ze dne [datum] namítnul, že byt užívala [jméno] [příjmení], jeho bývalá přítelkyně a sám žádnou smlouvu nepodepisoval. Vztah s ní ukončil [datum] (č. l. 81), tedy až po podpisu předmětné smlouvy, kdy již měl současný občanský průkaz ([číslo]), vydaný dne [datum]. Tamtéž i nadále bydleli její prarodiče. Při prvním jednání doplnil, že ti bydleli v patře v bytě nalevo, on s přítelkyní bydlel 10 měsíců v přízemním bytě vpravo, na domácnost jí přispíval, o vše se starala ona sama.

3. K projednání věci soud musel nařídit jednání. V několika obdobných řízeních soud žalobkyni vyzýval v souvislosti s podepisováním dokumentace prostřednictvím biometrického podpisu, aby popsala bližší okolnosti podpisu, neboť soud považuje za notorietu, že v těchto případech je poskytnut podpis dříve, než je zhotoven takto podepsaný dokument a přítomnost takového podpisu tak není plnohodnotným ekvivalentem vlastnoručního podpisu listiny. V předmětném řízení již tento způsob podpisu nebyl zjišťován (neboť je zjevně dlouhodobě totožný), i když u podpisů žalovaného chybí drobným písmem datum a čas, jak to ještě donedávna bylo u dokumentů žalobkyně zvykem. Současně je však zjevné, že podpis je proveden nezvykle malým provedením a s nápadnou rastrovitostí – i v předmětné věci tak zjevně došlo k užití biometrického podpisu. Soud považuje za účelné rekapitulovat, co vyplynulo z několika předchozích řízení téže žalobkyně a je tak pro soud notorietou, tzn. že žalobkyně v přechozích případech popisovala kontraktační proces na obchodním místě. V této souvislosti žalobkyně již dříve uvedla, že vzorové smluvní dokumenty je možné předem nastudovat na veřejně přístupné webové prezentaci, kontraktace pak na obchodním místě žalobkyně probíhá vždy tak, že na základě ústně zjištěných údajů je koncipována smluvní dokumentace, se kterou je zákazník seznámen jak ústně, tak na monitoru, který je vyčleněn pouze jemu a na kterém mu obchodní zástupce předkládá dokument k pročtení a pokud zákazník není spokojen s tímto způsobem čtení dokumentu, může mu být dokumentace vytištěna k prostudování doma a nalezen další termín jednání. V této věci předložila výňatek z interních pravidel pro uzavírání a ukončování smluv (č. l. 89 a 90), ovšem pouze k otázce ověření identity. V této konkrétní věci (když žalovaný zpochybnil své podpisy) dále uvedla (č. l. 64 p. v.), že identita je zkoumána dle občanského průkazu. Soud vyzval žalobkyni i k prokázání tohoto tvrzení (č. l. 77, 81 p. v.), ta dále předložila výňatek z interních pravidel pro ověřování zákazníků (č. l. 87, byť zjevně zpracované až v roce 2022 – srov. č. l. 106 p. v.) s tím, že identita je ověřována nahlédnutím do dokladu totožnosti. Namítla, že soud v řízení sp. zn. 20 C 110/2021 akceptoval slovy popsaný způsob kontraktace. Zde soud konstatuje, že v takovém řízení byla řešena platnost sjednané smlouvy, nikoliv identita klienta a tedy jde o zcela nepatřičný argument, a jelikož právní zástupce současně předložil soudu jeho vlastní rozsudek, je si toho z jeho odůvodnění dobře vědom. Stejně tak si je dobře vědom nejednotnosti v rozhodovací činnosti okresních a odvolacích soudů v otázce platnosti sjednání smluvní pokuty, přičemž pro mandatorní anonymizaci soudních rozhodnutí je to paradoxně prakticky pouze žalobkyně, kdo má o této nejednotnosti v současné době přehled, neboť na rozdíl od soustavy českých soudů jako jediná disponuje všemi vydanými rozsudky.

4. Po skutkové stránce soud dospěl po provedení a zhodnocení níže uvedených důkazů k následujícím závěrům.

5. Žalobkyně smlouvou č. l. 16 ze dne [datum] prokázala závazek žalovaného hradit řádně dodaný a vyúčtovaný plyn v tarifu Benefit+ v odběrném místě jak shora, se shodnou adresou pro doručování, zálohy byly původně stanoveny na 1 350 Kč. Ve smlouvě je u žalovaného uveden kontaktní telefon [tel. číslo] a emailová adresa [email]. K těmto oběma údajům žalovaný uvedl, že náleží jeho bývalé přítelkyni, byť to číslo již také zrušila. Při jednání (na č. l. 81 p. v.) však připustil, že šlo o jejich společné číslo. Smlouva je koncipována značně nestandardně (resp. soudce se za celý svůj gramotný život s takovouto formální podobou jakékoliv spotřebitelské smlouvy nesetkal, až teprve u této žalobkyně), neboť pod označením„ smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny“ je drobnějším fontem uvedeno„ (strana 2/2)“, přičemž následuje označení smluvních stran včetně všech individualizovaných údajů, ujednání o doručovací adrese, o platebních podmínkách, o smluvních podmínkách dodávky, specifikace odběrného místa, datum zahájení dodávky ([datum]), nevyplněná kolonka pro zvláštní ujednání, a podpisy stran s datem právního jednání. Na této straně je v záhlaví vyvedeno firemní logo„ innogy“ s dominující grafickou složkou. Druhou stranu smlouvy pak v záhlaví tvoří čárový kód technického charakteru, shodné uvození„ smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny“ a drobnějším fontem pak„ (dále jen Smlouva - strana 1/2)“. Grafické logo žalobkyně zde chybí. [příjmení] postrádá odlišení barevného pozadí textových polí, jakékoliv kolonky k vyplnění či vyznačení volby. Vše na této straně evokuje, že se jedná o neměnný, vzorový text. Následují tolika dva sloupce textu na stránku (tzn. s relativně krátkými řádky), graficky dále nečleněného, zprava nezarovnaného, když velikost fontu odpovídá zhruba 80 řádkům textu na listu A4, přerušovaného toliko názvy, provedenými velkými písmeny (tj. verzálkami): předmět smlouvy, dodávka plynu, uzavření a trvání smlouvy, cenové podmínky, ostatní ujednání a prohlášení zákazníka. Zápatí tohoto listu tvoří noticka„ Smlouva pokračuje na další straně“. Uprostřed masy textu odstavce s názvem trvání smlouvy je obsažena věta:„ Smlouva je uzavřena na dobu určitou 2 měsíců („ Základní doba“) ode dne její účinnosti a nelze ji předčasně vypovědět, nestanoví-li zákon jinak.“. Uprostřed masy textu odstavce s názvem ostatní ujednání je obsaženo následující souvětí (sic!): 6. „ Učiní-li Zákazník bez souhlasu innogy jakýkoliv právně relevantní projev vůle (bez ohledu na to, zda byl či nebyl určen a/nebo doručen innogy, zda se tak stalo opožděně, či zda trpěl vadami, a na to, jak a kým je Smlouva následně ukončena) směřující k předčasnému ukončení Smlouvy sjednané na dobu určitou a/nebo dodávky od innogy (v roli subjektu zúčtování u operátora trhu) probíhající na základě takové Smlouvy (za takový projev vůle se považuje i plná moc ke změně dodavatele či opožděně doručené oznámení o ukončení Smlouvy na dobu určitou ve sjednaném termínu; za takový projev vůle se naopak nepovažuje pouhý návrh na předčasné ukončení Smlouvy dohodou) a/nebo Zákazník opakovaně (tzn. dva a vícekrát) poruší kteroukoliv platební povinnost vyplývající ze Smlouvy (bez ohledu na to, zda jde o tutéž či různé povinnosti a zda následně dojde k jednostrannému ukončení Smlouvy ze strany [anonymizováno]) a/nebo Zákazník způsobí svým jednáním nemožnost dodávky, je innogy oprávněna účtovat Zákazníkovi pokutu zahrnující též případnou náhradu škody vzniklé innogy neodebráním pro Zákazníka nasmlouvaného množství plynu ve výši 400 Kč pro kat. Domácnost a 2 000 Kč pro kat. Maloodběratel, a to za každý kalendářní měsíc i jeho část následující po dni ukončení nebo přerušení dodávky od innogy v důsledku výše uvedeného jednání Zákazníka do konce sjednané doby trvání Smlouvy (vč. případné Prolongace).“ 7. Součástí téhož odstavce je ujednání o smluvní pokutě 100 Kč za každé prodlení delší deseti dnů, rozsahem textu jen mírně přesahující dva řádky. K formální podobě smlouvy lze dále poznamenat, že číslování stran není vyvedeno žádným dalším způsobem (např. v záhlaví či v zápatí, odděleně od dalšího textu). Soud si tak není vědom jiného obsahového či formálního způsobu naznačení, že strana„ 2/2“ představuje zadní, pokračující stranu smlouvy. Dále žalobkyně doložila na č. l. 15 oboustranně vyvedený informativní leták s obdobným grafickým členěním textu. Pořadí stran zde není nijak vyjádřeno, záhlaví první strany tvoří opět (jen částečně čitelný) čárový kód technického charakteru, grafické logo žalobkyně, nadpis ve verzálkách„ informace pro zákazníka – spotřebitele“, graficky odlišené identifikační údaje žalobkyně a technické informace, včetně graficky provedených informací v polovině titulní stránky, vyjadřujících skutečnost, že se jedná o smlouvu na dobu určitou v trvání 22 měsíců s automatickým prodlužováním platnosti - ovšem již bez navazující informace o smluvních pokutách. Teprve na druhé straně je uvedeno, že„ případné smluvní pokuty jsou zakotveny ve Smlouvě“. Leták pokračuje informativním textem do poloviny druhé strany, kde je datum ([datum]) a podpis žalovaného.

8. Podpis žalovaného byl na obou dokumentech učiněn prostřednictvím zařízení SignDoc, neboť podpisy jsou nápadně malé. Žalobkyně k prvnímu jednání předložila zvětšené podpisy žalovaného (č. l. 53-56) a z elektronických doložek vyplynulo, že byly učiněny v rozmezí 10:53:52 a 10:55:27, tedy v intervalu 95 sekund v pořadí 1. souhlas se zpracováním osobních údajů, 2. poučení, 3. smlouva, 4. plná moc. Dále žalobkyně předložila nájemní smlouvu č. l. 58 až 59 ze dne [datum], dle níž si žalovaný pronajal na adrese odběrného místa byt v 1. patře vlevo od schodů na 13 měsíců. Těchto celkem 5 podpisů se navzájem významně neliší. Žalovaný k tomu uvedl (č. l. 60 p. v.), že ač to jako jeho podpis vypadá, není si vědom, že by takové dokumenty podepisoval, uvedl, že v bytě bydlela [jméno] [příjmení], [datum]. K nájemní smlouvě č. l. 58 předložil výpis messengerové komunikace s profilem se jménem [jméno] [příjmení] (č. l. 78) ze dne [datum], kde tato potvrzuje, že její matka předložila pro účel„ zapojení od elektrárny“ nájemní smlouvu se jménem žalovaného, ačkoliv měla tentýž byt pronajatý na své jméno. Soud vyžádal takovou smlouvu z moci úřední (č. l. 101-103) a ověřil, že [datum] si shodný byt pronajala rodina [příjmení] do [datum], přičemž smlouvy č. l. 58 a 102 p. v. jsou jinak obsahově prakticky totožné. Následně si shodný byt rodina [příjmení] pronajala i od [datum] do [datum] (č. l. 101).

9. Žalobkyně v rámci dokazování upřesnila (č. l. 64), že k téže adrese má k dispozici údaje i k přízemnímu bytu vpravo, kdy v tomto odebírala od [datum] na odběrném místě [anonymizována dvě slova] [jméno] [příjmení], která zde bydlela dle nájemní smlouvy již od prosince 2019, od [datum] pak [jméno] [příjmení] (dle žalovaného jde o dědu [jméno] [příjmení]). Předmětná smlouva (žalovaného) se však týká bytu v 1. patře vlevo (EIC [anonymizováno]). To doložila výpisy ze systému č. l. 66 – 67, nájemní smlouvou [jméno] [příjmení] (č. l. 71), odběrního smlouvou [jméno] [příjmení] (č. l. 75), nájemní smlouvou [jméno] [příjmení] (č. l. 73) a odběrní smlouvou [jméno] [příjmení] (č. l. 76) z [datum], na které je uvedena emailová adresa žalovaného, ale shodné tel. č. ([tel. číslo]). Soudu neušlo, že obě smlouvy jsou koncipovány analogicky, resp. identicky, a obě jsou na dobu určitou 22 měsíců.

10. Byl předložen ceník č. l. 19, kterým žalobkyně prokázala, že pro pásmo odběru u žalovaného (11 MWh/rok poskytuje odměnu 1 500 Kč s rozvazovací podmínkou, že nedojde k ukončení smlouvy dříve než za 12 měsíců. Poskytnutou cenu samotného plynu (0,745 Kč/kWh) nemá soud s čím porovnat, cena plynu nemá v tomto případě degresivní charakter po 10 měsících trvání. Byly předloženy obchodní podmínky č. l. 21, které jsou pro věc bez významu, ostatně žalobkyně netvrdila, že by byly žalovanému předány spolu se smlouvou, což by znamenalo podstatně zmnožení dokumentace k prostudování při podpisu (viz dále).

11. Dopisem č. l. 25 bylo doloženo zahájení dodávky plynu dnem [datum]. Byl předložen plán měsíčních záloh (č. l. 26).

12. Bylo prokázáno oznámení z [datum] (č. l. 27) o možném přerušení dodávky plynu v daném odběrném místě, s obsahem upomínky. Bylo předloženo řádné vyúčtování spotřeby plynu v období jak výše (č. l. 28) částkou 4 036,35 Kč se splatností [datum] po odečtu zaplacených záloh, smluvní pokuty 100 Kč a po započtení bonusu 1 500 Kč. Bylo prokázáno oznámení z [datum] (č. l. 31) o možném přerušení dodávky plynu v daném odběrném místě, s obsahem upomínky. Bylo předloženo konečné vyúčtování spotřeby plynu v období jak výše (č. l. 34) částkou 7 461,77 Kč se splatností [datum] včetně smluvních pokut 3x 100 Kč a nároku na vrácení poskytnutého bonusu. Skutečná spotřeba plynu (vč. stálých a distribučních plateb) tak cca 6 měsíců zřejmě odpovídala cca 2 300 Kč měsíčně. Dále vyúčtování smluvní pokuty 6 400 Kč za výše uvedené období (č. l. 33). Dopisem č. l. 36 bylo prokázáno odstoupení žalobkyně od smlouvy dnem [datum]. Dopisem č. l. 38 ze dne [datum] byla prokázána předžalobní upomínky od žalobkyně a dopisem ze dne [datum] (č. l. 40) pak i od právního zástupce žalobkyně. Všechny dopisy byly adresovány na výše uvedenou doručovací adresu žalovaného dle smlouvy.

13. K osobě žalovaného soud disponoval zprávou Úřadu práce č. l. 43, dle níž byl v evidenci uchazečů o zaměstnání od února 2021 a v květnu 2021 nastoupil k [anonymizováno] [právnická osoba] Kdyby oznámil jako kontaktní (a aktuální) adresu [ulice a číslo] v [obec], ze zprávy nevyplynulo, dle přehledu č. l. 46 se tak nejpozději stalo v dubnu 2021.

14. Soud při jednání v předchozí obdobné věci v lednu 2022 usiloval o prokázání tvrzení žalobkyně v tom smyslu, že plní podmínky dle § 11a odst. 1 energetického zákona ohledně zveřejňování podmínek svých smluv (v předchozích případech, projednaných v senátu 20C toto prokázáno nebylo). V tomto případě byl při jednání dohledán dokument ve formátu.pdf, který koncept sjednané smlouvy obsahoval, pokud byl použit fulltextový vyhledávač na stránkách [webová adresa]. Ve shodném řízení žalobkyně spontánně předložila zvukovou nahrávku z obchodního místa, kde došlo ke kontraktaci, z níž vyplynulo, že zástupce žalobkyně sám předložil klientovi smlouvu na dobu určitou, aniž by jej informoval o možnosti sjednat smlouvu na dobu neurčitou a k podpisu předkládal„ souhlas se zpracováním, poučení, smlouvu a plnou moc“, tj. čtyři dokumenty naráz, přičemž o smluvní pokutě nebylo zmíněno ničeho. Tyto informace nelze pominout navzdory procesní neaktivitě žalovaných (resp. v tomto případě žalovaný tvrdí, že smlouvu sám nepodepisoval, což však neprokázal), neboť jsou již soudu známy a vše nasvědčuje tomu, že žalobkyně tímto způsobem postupuje pravidelně. Současně však ne vždy má k dispozici zvukový záznam z příslušné kontraktace. Z toho důvodu (a rovněž z důvodu procesní obrany žalovaného) soud žalobkyni i v tomto řízení vyzval k předložení zvukové nahrávky z kontraktačního procesu, žalobkyně takový důkaz neposkytla, neboť jej nemá k dispozici (č. l. 64 p. v., 85 p. v.).

15. Soud dále z občanského průkazu žalovaného (č. l. 105) (laicky) zkonstatoval podobnost podpisů (č. l. 53-58) žalovaného s jeho podpisovým vzorem. Právní zástupce rovněž poukázal na podpis žalovaného na jeho písemném podání v této věci (č. l. 50), kde soud (laicky) zkonstatoval zjevnou podobnost zápisu jména i příjmení žalovaného zejména s č. l. 54-56. Soud tak shledal, že důkazní břemeno k tvrzení, že žalovaný odběrní smlouvu nepodepsal, tíží v řízení žalovaného. Pokud soud vyzval žalovaného k případné důkazní iniciativě, žalovaný se i po procesním poučení rozhodl jiný důkaz již nenavrhovat.

16. Soud tak po skutkové stránce shledal, že žalovaný neprokázal, že by odběrní smlouvu na obchodním místě nepodepsal. Ačkoliv žalovaný prokázal, že někdo z rodiny [příjmení] vyhotovil nájemní smlouvu č. l. 58 (a současně soud nezjistil konkrétní důvod, proč tak někdo učinil, když pravou nájemní smlouvu získal přímo od místního kontaktního pracoviště Úřadu práce a nešlo tak o podvod, směřující k čerpání sociálních dávek), nebylo jednoznačně prokázáno, že by pouze z této okolnosti mohl soud vyvodit, že se za žalovaného na obchodním místě žalobkyně vydávala nezjištěná osoba a napodobila zde jeho podpisy. Soudu ostatně v řízení nebylo nic bližšího známo ohledně dodávek elektřiny, internetového připojení či jiných služeb, spojených s nájmem bytu, aby mohl dospět k jednoznačnému závěru, že falzum nájemní smlouvy mohlo vzniknout jen a pouze za účelem předstírání právního jednání ke sjednání předmětné odběrní smlouvy na plyn za žalovaného. Ostatně žalovaný potvrdil, že v době sjednání smlouvy jeho vztah (a soužití) s [jméno] [příjmení] stále trval, argument ukončení soužití a odpadnutí motivace k takovému jednání tak nebyl nevývratný. Ani skutečnost, že v předmětném bytě žalovaný nebydlel, není (samostatně dostatečným) důvodem k pochybnostem o autenticitě právního jednání, když i z praxe zdejšího soudu je zřejmé, že v rodinách s výskytem dluhů jsou tyto smlouvy často sjednávány na další členy domácnosti či třetí osoby, s jejichž bonitou distributor energetické komodity dosud nemá problém. Výsledek řízení tak již v dalším závisel pouze na právním posouzení listin, předložených žalobkyní.

17. Po právní stránce soud uplatněný nárok posoudil následujícím způsobem. Účastníci spolu platně sjednali závazek ze sdružených dodávek plynu dle § 72 energetického zákona, s podpůrným uplatněním ustanovení o koupi dle občanského zákoníku [číslo] Sb. (dále jen„ o. z.“), s charakterem spotřebitelského závazku. Ze závazku žalobkyně dodávkami plynu plnila řádně, plnění řádně vyúčtovala, žalovaný však zálohy ani cenu plnění neuhradil, stejně jako neuhradil ani vyúčtované smluvní pokuty. Důvodné je i účtování řádně fakturovaných smluvních pokut á 100 Kč za neuhrazené zálohy, jakkoliv je forma takového ujednání na samotné hraně akceptovatelnosti platného ujednání se spotřebitelem. Svou výší se však nejedná o natolik podstatnou platební povinnost (neboť vyjadřuje spíše skutečný, spotřebitelem předvídatelný náklad takové služby, než-li sankční plnění), aby bylo nutno trvat na jejím uvedení v samotném závazku. Soud vychází ohledně údajů o výši nesplněného závazku ze skutkových tvrzení žalobního návrhu, neboť břemeno tvrzení a dokazování k případnému opaku (tj. zda již pohledávku žalobkyně neuhradil) v řízení tížilo žalovaného. Soud tak mohl žalobě vyhovět v rozsahu I. výroku shora vyhovět, včetně úroků z prodlení, důvodně požadovaných dle § 1970 o. z., když počátek prodlení odpovídá splatnosti původních faktur a použitá sazba odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

18. Pokud se však týká nároku na smluvní pokuty á 400 Kč za měsíce předčasného ukončení dodávek plynu, platí následující. [jméno] výše pokuty, kterou si žalobkyně jistí zisk za odběrné místo bez ohledu na to, kdo jej v budoucnu zásobuje a kdo zde odebírá, je kompenzováno (byť nepatrně) výhodnějším cenovým tarifem a není tak vyloučeno, aby se v návaznosti na předpokládanou a skutečnou spotřebu jednalo o vzájemně souměřitelné plnění. Výše záloh sice byla stanovena poměrně vysoko a skutečná měsíční spotřeba byla vyšší, samotnou výši pokuty 400 Kč/měsíc proto soud v projednávaném případě nepovažuje za nesouměřitelné plnění či plnění rozporné s dobrými mravy. Problematickou však soud shledává formu sjednání takového závazku.

19. Soud předně konstatuje, že v jednom z nedávných předchozích řízení téže žalobkyně s analogickým nárokem na smluvní pokutu á 400 kč za měsíc měl soud k dispozici záznam z telefonického hovoru klienta při předčasném ukončování tohoto typu smlouvy na dobu určitou, kde ze strany zaměstnance žalobkyně nedošlo k připomenutí následku v podobě smluvní pokuty navzdory tomu, že šlo o odběr elektřiny v kanceláři v rozsahu cca 300 Kč měsíčně a důvodem ukončení smlouvy byl přesun podnikatelského sídla. V dalším obdobném řízení (sp. zn. 20 C 283/2021) měl soud k dispozici záznam z kontraktačního jednání na obchodním místě žalobkyně. Citováno z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně: Ze zvukové nahrávky 2020 [číslo] vyplynulo, že žalovaný se dne [datum] dostavil na obchodní místo žalobkyně, celé jednání je zachyceno prostorovým mikrofonem, v místnosti průběžně hlasitě hovoří nejméně dvě další osoby (zřejmě další dvě obsluhované zákaznické přepážky), měl za to, že byt, k němuž chtěl sjednat odběr elektřiny, není připojen k distribuční síti elektroměrem („ bylo odpojen elektrárnou“), žalovaný uváděl, že dosud bydlel na zahradě, topil a vařil na propanbutanové lahvi, účet nemá, SIPO neprovozuje, důchod si vyzvedává na poště, k podpisu byly připravovány listiny (dle monologu pracovníka v čase 10:02)„ souhlas se zpracováním, poučení, smlouva a plná moc“, aby mohly být předány kolegyni v kanceláři (zřejmě kvůli montáži, čas 20:30), aby byly okopírovány (skenovány?), která věc dořeší, ať telefonicky zjistí, zda byl odpojen před více než rokem či méně než před rokem a dle toho případně žalovaný donese revizní zprávu, v čase okolo 14:20 byl žalovaný vyzván k podpisu listin, aniž by soud zaznamenal poskytnutí času k prostudování listin, byl opakovaně ujištěn (okolo času 15:00), že je mu nabízena smlouva na dobu určitou s automatickým prodlužováním, z toho důvodu, že je to pro něj výhodné, má sníženou sazbu, pojištění zdarma na rok jako dárek. Ani jedenkráte po celý hovor však nebyl upozorněn na existenci smluvní pokuty a ani jedenkráte nebyl poučen, že existuje i možnost sjednání závazku odběru elektřiny na dobu neurčitou. Byl instruován, aby zajistil elektroinstalační revizi odběrného místa a opětovně se dostavil. Žalovaný spontánně uváděl, že si to nebude pamatovat, po úrazu má psychické problémy („ je jako praštěný“), dále že neví, jak funguje SIPO, používal ho možná naposledy před dvěma lety, pracovník si od něj smlouvu vzal a vyznačil mu, co bude potřebovat kvůli připojení a zřízení SIPO. Druhá nahrávka je datována [datum], proto byla z pohledu kontraktace bez významu, skutková tvrzení a listinné důkazy k okolnosti zpozdilého zahájení dodávek elektřiny již byly pro účel tohoto řízení již dostatečné i bez této další nahrávky. Z výše uvedeného soud čerpá základ pro nezbytnost prokazování obsahu kontraktačního procesu u této žalobkyně, neboť v kontextu podoby smluvní dokumentace a používání biometrického podpisu je zřejmé, že do uplatnění nároku na tuto smluvní pokutu žalobkyně zřejmě nečiní nic, čím by svým klientům připomněla (před její splatností) existenci smluvní pokuty, která tak zřejmě vůbec neplní funkci preventivní, ale toliko sankční či uhrazovací. Žalobkyně v tomto řízení nedokládá, zda vyúčtování smluvních pokut á 400 Kč za měsíce předčasného ukončení dodávek elektřiny i plynu č. l. 34 žalovanému skutečně zaslala (konečná faktura je vystavena následujícího dne [datum] na č. l. 34 a o den později je doloženo odeslání písemnosti s nezjištěným obsahem – č. l. 37), není tak vyloučeno, že se tak nestalo, ze samotných upomínek již nelze zjistit povahu částky 6 400 Kč („ faktura“).

20. Podle § 13 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“) platí, že každý, kdo se domáhá právní ochrany, může důvodně očekávat, že jeho právní případ bude rozhodnut obdobně jako jiný právní případ, který již byl rozhodnut a který se s jeho právním případem shoduje v podstatných znacích; byl-li právní případ rozhodnut jinak, má každý, kdo se domáhá právní ochrany, právo na přesvědčivé vysvětlení důvodu této odchylky. Přestože zdejší odvolací soud setrvává v obdobných řízeních na platnosti takového ujednání po stránce obsahové, v projednávané věci soud prvního stupně zjistil další okolnosti (zejm. okolnosti kontraktace, spočívající v použití technického prostředku k biometrickému podpisu na obchodním místě, resp. průběh jednání s klienty dle zvukových nahrávek), které zakládají podstatné rozdíly oproti již projednaným věcem (zejm. 20 C 235/2019 10 Co 279/2019; 20 C 179/2020). Především se ale odlišné rozhodnutí neslučuje se svědomím soudce soudu prvního stupně, neboť má za to, že kontraktační proces, kterým je naznačeným způsobem na obchodním místě sjednávána smlouva na dobu neurčitou, je pro běžného spotřebitele vysoce netransparentní a okolnosti, zjištěné ze zvukové nahrávky v předchozím řízení, považuje soud za zcela zásadní pro všechny aspekty nároku. V neposlední řadě nelze odhlédnout od vývoje ceny zemního plynu, když žalovaný je v tomto případě sankcionován za neodebrání plynu od dubna 2021 do srpna 2022, když v tomto období tržní cena plynu, který žalobkyně (pokud soud vychází z její setrvalé argumentace v obdobných řízení ohledně forwardových nákupů této komodity v závislosti na jednotlivých smlouvách s odběrateli na dobu určitou) nakupovala v roce 2020, dosáhla v průměru více než dvojnásobku. Vymáhání této sankce v situaci, když žalobkyní tvrzený obchodní model by měl vést k jejímu významnému (v soudobé terminologii„ nadměrného“) zisku, zcela postrádá rozměr uhrazovací (kompenzační) funkci.

21. Podle § 1811 odst. 1 o. z. platí, že veškerá sdělení vůči spotřebiteli musí podnikatel učinit jasně a srozumitelně v jazyce, ve kterém se uzavírá smlouva. Podle § [číslo] tamtéž platí, že (1) lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější. (2) K ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele se nepřihlíží. To platí i v případě, že se spotřebitel vzdá zvláštního práva, které mu zákon poskytuje. Podle § 1815 o. z. platí také to, že k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. Soud prvního stupně zdůrazňuje již na tomto místě, že paušální argumentace starořímskou zásadou pacta sunt servanda je v případě těchto práv spotřebitele zcela nepřípadná, neboť ochrana spotřebitele je ve své podstatě právě výjimkou z obecných zásad závazkového práva. Podle § 1798 odst. 1 o. z. platí, že ustanovení o smlouvách uzavíraných adhezním způsobem platí pro každou smlouvu, jejíž základní podmínky byly určeny jednou ze smluvních stran nebo podle jejích pokynů, aniž slabší strana měla skutečnou příležitost obsah těchto základních podmínek ovlivnit. Podle § 1800 odst. 1 o. z. současně platí, že obsahuje-li smlouva uzavřená adhezním způsobem doložku, kterou lze přečíst jen se zvláštními obtížemi, nebo doložku, která je pro osobu průměrného rozumu nesrozumitelná, je tato doložka platná, nepůsobí-li slabší straně újmu nebo prokáže-li druhá strana, že slabší straně byl význam doložky dostatečně vysvětlen. Zejména posledně citované ustanovení považuje soud za zcela zásadní pro věc účastníků. S ohledem na předchozí i následující důvody však soud nemohl postupovat ani dle § 577 o. z. (které by se v případě adhezních smluv užilo přednostně před obecným § 2051 o. z.) a výši sankce upravit, neboť shledal i další důvod (absolutní) neplatnosti tohoto ujednání.

22. Soud totiž shledává formu ujednání, sankcionující předčasné ukončení smluvního vztahu, zaviněné odběratelem, neplatným, nikoliv však z jediného důvodu, ale z množství a celkového kontextu níže rozvedených dílčích důvodů, které svou kombinací vytvářejí pro spotřebitele značně nepřehledné ujednání, naprosto odporující jeho zásadnímu významu. Tím spíše to platí pro jednání na obchodním místě, kde jsou listiny podepisovány dříve, než jsou k dispozici v tištěné podobě a kde nejrůznější faktické okolnosti i rozsah současně podepisovaných listin (vedle smlouvy a informačního letáku, který tak neplní svou funkci být k dispozici před podpisem vlastní smlouvy, jsou obvykle podepisovány i další listiny, v projednávané věci prokazatelně přinejmenším souhlas se zpracováním osobních údajů a plná moc jako poslední dokument), to vše v průběhu 95 sekund – tedy zjevně dle potřeb pracovníka zaměstnankyně, nikoliv potřeb klienta k prostudování. To vše v souhrnu brání v dostatku času k prostudování jejich obsahu, aby spotřebitel měl šanci rozpoznat, že nabízené„ výhody“ jsou vyvažovány potenciální smluvní pokutou.

23. V tomto konkrétním případě soud nevede argumentaci rovněž k přiměřenosti ve smyslu § 1813 o. z., ačkoliv i v tomto případě smluvní pokuta žalobkyni zajišťuje prakticky shodný zisk, jako při řádném pokračování smluvního vztahu (nemluvě o odpadnutí nákladů spojených s administrací odběrného místa). Žalobkyně se prosazováním tohoto smluvního ujednání a jeho vymáháním zjevně snaží o zajištění příjmu i v případě, že odběrné místo zůstane nevyužíváno, zabezpečuje je jiný dodavatel, případně zde energetickou komoditu dodává novému odběrateli sama žalobkyně. V jiných smluvních vztazích, které zdejší soud prvního stupně v nedávné době hojně projednával, totiž například žalobkyně uplatňovala ujednání z pronájmu LED žárovek, bezdrátových snímačů odběru či detektorů kouře/CO, které dle způsobu ukončení smlouvy buď převádí do vlastnictví odběratele za symbolickou 1 Kč, nebo naopak požaduje„ zůstatkovou cenu“, jejíž výši se spotřebitel dozví až z jejího vyúčtování, přičemž tomu odpovídající původní cenu položky v době sjednání závazku spotřebitel vůbec nezná. Projednávané ujednání o smluvní pokutě má tedy bez ohledu na konkrétní objekt právního vztahu zjevně stejný účel – zajistit žalobkyni nárok na další plnění i v případě předčasného ukončení závazku na dobu určitou zaviněním odběratele (při prodlení s platbami, při znemožnění dodávky v odběrném místě či při předčasné výpovědi smlouvy odběratelem, kterou se žalobkyně rozhodne neakceptovat bez sankce). Podle svého obsahu by tak soud veškerá tato ujednání posuzoval jako skrytou smluvní pokutu. Přirozeně nelze nic namítat proti oprávnění sjednání závazku na dobu určitou, který pro spotřebitele znamená, že uhradí určitou minimální částku bez ohledu na to, že sám zaviní předčasné ukončení závazku odběru zboží, služeb či energetické komodity. [příjmení] energií představují specifické tržní prostředí, kde jsou s existujícími odběrnými místy spojeny další náklady nespotřebního charakteru, které buď žalobkyně toliko přeúčtovává a odpovídá za jejich odvod (cena za distribuci, daň, případně její vlastní provozní náklady, které nejsou přímou úměrou závislé jen na dodaném množství silové elektřiny a jsou navýšeny s každým dalším smluvním vztahem). Smluvní pokuty za předčasné ukončení závazku na dobu určitou jsou po spotřebitelích požadovány i jinými dodavateli energetických komodit, obvykle však jsou svou výší omezeny pevnou částkou do cca 6 tis. Kč či jsou stanovány proporčně zlomkem ke skutečné spotřebě. V projednávaném případě však soud neshledává problematickou výši částky, ale způsob jejího sjednání. Žalobkyně dále pro tarify (s výjimkou elektřiny u D01d/C01d) rozlišuje (v roce 2020, aktuální podoba smluv je odlišná, stejně jako výše pokut) toliko dvě sazby smluvních pokut a stejnou částku tak hradí spotřebitel, jehož měsíční platba odpovídá např. 200 Kč, stejně jako spotřebitel, který hradí např. 2 000 Kč. Takové ujednání je pak vůči menším spotřebitelům (které žalobkyně nepochybně dokáže odlišit již ve fázi zpracování plánu záloh) zjevně diskriminační a především představuje významný zásah do jejich majetkové sféry, aby bylo nutno důsledně prosazovat základní práva na ochranu spotřebitele, resp. při absenci jiných námitek žalovaného (ty se týkaly pouze nesjednání smlouvy) ta, k nimž má soud přihlížet z moci úřední (ex officio).

24. Soud současně považuje za lichou argumentaci (s níž se soud v řízeních o analogickém předmětu sporu u stejné žalobkyně setkává), že dodavatel energie utrpí ztrátu tím, že jeden konkrétní odběratel ukončí odběr předčasně. Dodavatel energetických komodit, zajišťující spotřebitelům základní životní potřebu, jehož fixní náklady jsou spotřebitelem hrazeny na základě pravidel, daných obecně platnými předpisy, nemůže žádnou argumentací dosáhnout stavu, kdy bude na úkor spotřebitelů při porušení smluvních povinností neomezeně inkasovat násobky obvyklého plnění jen proto, že taková praktika dosud nebyla pozitivním právem upravena či zapovězena rozhodovací činností vyšších soudů obdobně, jako v oblasti spotřebitelských a hypotečních úvěrů, bankovnictví, pojišťovnictví, e-komerce apod., kde je zpravidla výše plnění i výslovně omezena zákonem. Pokud v minulosti žalobkyně argumentovala účtováním smluvních pokut i dalšími svými konkurenty, lze konstatovat, že pokuty v průměrné výši cca 6 tis. Kč jsou skutečně účtovány i jinými dodavateli (což však nelegitimizuje případnou nepřiměřenost těch nejvyšších) a to nejčastěji bez ohledu na zbývající dobu sjednaného trvání závazku. Jsou-li současně sjednány jasným, srozumitelným a přehledným způsobem, nelze proti nim ničeho namítat a je na samotných spotřebitelích, jak bude příslušný obchodní model na volném trhu úspěšný. Zde však soud dospěl k závěru, že úvaha spotřebitele a utváření tržní rovnováhy vůbec nesehrává svou úlohu, pokud spotřebitel o tomto parametru neví (byť tento žalovaný v prvé řadě tvrdil, že smlouvu nesjednával vůbec), přičemž soud prvního stupně nepovažoval, nepovažuje a nikdy nebude považovat plnění v řádu tisíců Kč za zanedbatelnou položku, pokud jde o nároky spotřebitele a současně uspokojování základních existenčních služeb – bydlení, kde spotřebitel běžně neočekává vznik sankčního závazku v rozsahu (nejméně) týdenního čistého příjmu.

25. I pokud žalobkyně (pravidelně) argumentuje náklady, které vynaložila na„ forwardové“ kontrakty dané komodity pro budoucí období a v důsledku předčasného ukončení dodávek jí pak vznikají zbytečně zakoupené objemy komodity, jen stěží lze na jednotlivé spotřebitele přenášet rizika, spojená s nákupem komodity pro desítky až stovky tisíc odběratelů na několik let do budoucna. Nákup takové komodity se nepochybně řídí kritérii na úrovni celého portfolia, statistickými a ekonomickým úvahami, nežli dopadem jednotlivých smluvních vztahů drobných konečných odběratelů na obchodní činnost žalobkyně, což je zřejmé již z toho, že takto vysokou sankci uplatňuje v daném oboru prakticky pouze žalobkyně. Ztráta odběratele je v tomto ohledu nepochybně kalkulována předem a statisticky, stejně jako tento trend kompenzující přírůstky klientů v odběratelské síti. Stejně tak nelze paušálně argumentovat, že žalobkyni s předčasným ukončením odběru drobného konečného spotřebitele vznikne vždy ztráta, když ceny energií na trhu kolísají v průběhu každého delšího smluvního vztahu oběma směry, a může se tak projevit i pozitivní efekt pro žalobkyni – v případě žalovaného se tak dokonce stát mělo, když smlouvu uzavíral v době dlouhodobě neměnné ceny zemního plynu, která krátce poté začala strmě stoupat, a pokud žalobkyně popisuje svůj obchodní model realisticky, měla by na smlouvě žalovaného vydělat řádově desítky tisíc Kč. Právě v tomto období energetické a inflační krize, kdy předem nakoupené objemy elektřiny (sankce za období až do srpna 2022) za stávajícího dramatického růstu cen s dlouhodobým výhledem představují pro žalobkyni doslova požehnání a prevenci nutnosti ukončení podnikání, jak se tomu stalo u některých jejích konkurentů. Z ceníku příslušného tarifu plynu nelze dovodit, že by žalovaný jako protihodnotu sjednané smlouvy se sankcí obdržel tomu odpovídající slevu z ceny. Proti negativnímu vývoji je naopak žalobkyně chráněna právě forwardovými nákupy, prakticky tedy nehrozí (opět za předpokladu, že žalobkyně popisuje svůj obchodní model realisticky), že by to naopak mohla být ona, kdo by desítkami tisíc dotoval nevýhodně sjednané smlouvy. Žalobkyně si je dobře vědoma značného rizika předčasného ukončení odběru a významnější slevu ve skutečnosti i v případě degresivních tarifů (jak vyplynulo z těch řízení, kde předkládala ceníky s odlišnými cenami plynu pro každých 10 měsíců trvání závazku) poskytuje až v pozdější fázi smluvního vztahu. Pokud žalobkyně prokázala, že žalovaný by v tomto konkrétním (a nutno dodat velmi specifickém a cenově turbulentním) období získal skutečnou cenovou výhodu, pokud by v odběru řádně pokračoval, je tedy nutno na straně druhé dodat, že v důsledku nesplnění délky odběru získala tuto výhodu naopak žalobkyně (pokud skutečně v důsledku sjednání závazku se žalovaným zakoupila o to více elektřiny na dobu 22 měsíců a nyní ji může s násobně vyšším ziskem prodávat jiným (novým?) zákazníkům. I z tohoto hlediska je tedy výše smluvní pokuty pro jednotlivého spotřebitele nepoměrně vysoká a zasluhuje si vynucování důrazu na řádnou formu kontraktace se spotřebitelem. Soud prvního stupně je toho názoru, že žalobkyně by měla být vedena k povinnosti transparentní kontraktace, nikoliv povzbuzována k prohlubování strategie exploatace neperspektivních klientů, kteří představují množinu, která nemá důvod být v následujících letech jakkoliv zmenšována. Aktuálně pak žalobkyně nabízí smlouvy, které se již jeví (o několik procent) přehledněji, současně však došlo ke zdvojnásobení smluvní sankce. Jak výše uvedeno, rizika žalobkyně přitom s tržní cenou nutně nenarůstají, zjevně však narůstá potenciál k exploataci odběratelů, kteří aktuálně sjednávají odběr plynu za ceny, násobně převyšující ceny v době předmětné kontraktace.

26. Za přiměřenou také nelze považovat takovou výši smluvní pokuty, která se aritmeticky rovná rizikům nedodržení smluvních povinností ze strany samotného dodavatele energetické komodity, který obsluhuje desítky až stovky tisíc odběrných míst, má možnost sjednání pojištění či obecně rozptýlení náhodně vyšších výdajů v rámci úspor z rozsahu svého podnikání. Jinak řečeno, pokud je dodavatel energetické komodity výjimečně povinen uhradit spotřebiteli škodu vyšší (např. při delším, neomluvitelném výpadku dodávky do odběrného místa, zaviněném nikoliv distributorem, ale obchodníkem), neznamená to nutně, že by jednotlivý spotřebitel měl ve formě smluvní pokuty odpovídat za škodu v aritmeticky shodné výši plnění. Taková povinnost kontrastuje s neskonale vyšší ekonomickou silou žalobkyně. Dále je třeba konstatovat, že smluvní pokuta je navázána (dle libovůle žalobkyně) i na situaci, kdy se odběratel míní z odběrného místa odstěhovat a je odkázán na ochotu žalobkyně zrušit/změnit odběrné místo bez uplatnění sankce, či ani nemá možnost rozhodnout o dodavateli energií svobodně (např. si nalezne nové nájemní bydlení, kde je dodavatel energie již dán pronajímatelem a závazek odběru komodity tak nelze„ přenést“ na jiné odběrné místo). Takové uplatnění smluvní pokuty by současně soud považoval za jednání absolutně neplatné pro hrubý rozpor s dobrými mravy (rovněž by se jednalo o neakceptovatelnou překážku svobody pohybu), žalovaný však v tomto případě odběrné místo již od počátku sám ani neužíval a ukončení závazku inicioval vlastním (ne-) jednáním (byť lze předpokládat, že tak učinil v neznalosti smluvních sankcí), proto nemá procesního významu zde tuto eventualitu více rozvádět.

27. Nelze pominout ani formální podobu adhezní smlouvy, kterou byla smluvní pokuta sjednávána, přestože zdejší odvolací soud (v [obec], pro pobočku v [obec] to bezvýhradně neplatí) tento aspekt dlouhodobě nepovažuje za významný. Žalobkyně koncipuje smlouvu běžným způsobem, kdy jedná ekonomicky silný podnikatel s drobným spotřebitelem, tedy nezbytnou drobnou úpravou individuálních ujednání na straně, kterou účastníci podepisují, a vytištěním obchodních podmínek na straně zadní – které však překvapivě obsahují proměnný údaj – o délce vázací doby u smlouvy na dobu určitou. Pravděpodobně tak činí (v předchozích řízení to nicméně žalobkyně výslovně popírá) z důvodu nálezu Ústavního soudu ve sp. zn. I. ÚS 3512/11, dle jehož odůvodnění je absolutně neplatné ujednání ohledně povinnosti, která je sjednána toliko v rámci obecných obchodních podmínek, k nimž žalovaný nepřipojuje svůj podpis, a jako běžný spotřebitel očekává, že ujednání obsahují toliko technické smluvní klauzule, nikoliv podstatnou platební povinnost. Případně vzhledem k odůvodnění (a právní větě) rozsudku Nejvyššího soudu ve sp. zn. 32 Cdo 3530/2016 ze dne 19. 6. 2018, dle kterého je uvádění takových smluvních povinností v navazujících dokumentech nepřípustnou překážkou pro to, aby se s povinnostmi spotřebitel mohl seznámit. Žalobkyně tak učinila obchodní podmínky součástí smlouvy již tím, že jsou vytištěny na shodné listině. Nepochybně právě proto žalobkyně přistoupila k označení stran smlouvy v rozporu se zaužívanou formální podobou smluv a strany smlouvy označila miniaturním textem a na neobvyklém místě (namísto nejvyššího bodu záhlaví či naopak nejnižšího bodu zápatí listu) proti běžné intuici tak, že smlouva začíná ujednáními všeobecných obchodních podmínek a končí individuálními ujednáními. Označení této strany jako strany drobným písmem první nic nemění na tom, že ji běžný spotřebitel bude považovat za stranu druhou, nepodepisovanou. Pokud to žalobkyně považuje za následováníhodnou inovaci ve formální podobě dokumentů, soud si dovoluje poukázat na to, že značná část spotřebitelů si existence této smluvní povinnosti není vědoma do chvíle, než je nárok jako splatný vymáhán. Žalobkyně zjevně záměrně nepostupovala obvyklým způsobem, tj. aby spotřebitel svůj podpis umisťoval na konci textu strany„ 1/2“ a závaznost další strany ujednání by tak nemohl nepředpokládat. O tom přímo svědčí i umístění grafického loga na„ druhou“ stranu, podoba a zavádějící obsah informačního letáku a produkování a podepisování smlouvy v rámci„ fasciklu“ smluvní dokumentace v počtu 3 a více dokumentů.

28. Jsou-li však soudy České republiky nadány pravomocí chránit práva spotřebitele a vykládat obecná ustanovení tak, aby byly naplněny cíle a zásady těchto pravidel, přijatých do českého právního řádu v souladu s normativními právními akty Evropského společenství, nelze takovou formu„ nežádoucí tvořivosti“ (idiom„ perverzní právní tvořivost“ žalobkyně považuje za příliš pejorativní, soud jej proto neužil, byť je legitimní součástí akademického diskurzu) žalobkyně ponechat bez odezvy a tím takové postupy vůči spotřebitelům legitimizovat. Z nepoctivého úmyslu usvědčuje žalobkyně sama sebe již tím, že své grafické obchodní logo umisťuje na stranu, kterou sama deklaruje jako stranu druhou, která má upoutat a ukotvit pozornost spotřebitele, neboť soudu není znám žádný další podnikatel, který by své logo záměrně umisťoval na stranu druhou. Toto logo v běžném obchodním styku evokuje samo o sobě, která strana je titulní a obsahuje podstatné údaje. Sám informativní leták má již logo na titulní straně a žalobkyně tak jeho význam ve skutečnosti zcela zjevně chápe obdobně, jako soud, nicméně v případě smlouvy tento úzus zneužívá proti spotřebitelům záměrně. Proti nepoctivému značení pořadových čísel strany (které informační leták příznačně neobsahuje vůbec!) pak vedle umístění grafického loga současně stojí další typické formální znaky lícové a rubové strany smlouvy (která je koncipována na jediný list A4) – zejména umístění personálií stran, úprava podstatných ujednání závazkového vztahu, grafické odlišení údajů k vyplnění oproti spotřebitelsky nezměnitelným (adhezním) obecným obchodním podmínkám, absence spotřebitelsky nečitelných a nevzhledných údajů (čárový kód). U předmětné smlouvy je tak s výjimkou údajů o čísle strany (drobným písmem pod názvem smlouvy a na„ první“ straně („ 1/2“) i zápatí smlouvy – což však z výše uvedených důvodů spotřebitel považuje za poslední řádek textu celé smlouvy) navozen dojem, že podstatná ujednání závazkového vztahu jsou obsažena na„ druhé“ straně („ 2/2“) smlouvy, zakončené podpisy stran, zatímco„ první“ strana („ 1/2“) smlouvy obsahuje toliko obecná ujednání (u nichž spotřebitel oprávněně očekává, že neobsahují další podstatná ujednání, zejména ne informaci o vázací době smlouvy a o podstatné platební povinnosti). Jinak řečeno – pokud si spotřebitel nepovšimne na straně, kterou přirozeně považuje za stranu první („ 2/2“), hlavní, drobného písma pod nadpisem„ SMLOUVA“, nemá důvodu číst stranu druhou, kterou již nepodepisuje – neboť předpokládá, že je právním řádem České republiky chráněn proti eventualitě, že jde zde obsažena zcela zásadní smluvní povinnost. Pokud odvolací instance nepovažuje souvětí se smluvní pokutou za nesrozumitelné či záměrně skryté, pak soud prvního stupně uvádí, že ukrytí informace o tom, že smlouva je na dobu určitou a jak dlouhá tato doba je, do souvislého neměnného textu„ první“ strany jednoduše nepatří, pokud všechny ostatní proměnné údaje jsou logickým a již přehledně zpracovaným obsahem strany další. Konstatování, že spotřebitel má povinnost prostudovat smlouvu, jde-li o jediný list papíru, je v kontextu všech ostatních okolností předmětné smlouvy zcela zjevně nedostatečné. Žalobkyně si je dobře vědoma, že drtivá většina spotřebitelů si této skutečnosti nepovšimne, pokud již do kontraktace nevstupuje s vědomím, že chce porovnat výhodnost smlouvy na dobu určitou od smlouvy na dobu neurčitou, a většina těch, co povinnost zaznamenají, ji nepochybně nedokáže promyslet v okamžiku kontraktace nad 21 řádků dlouhým souvětím, plného interpunkce, odkazovaných pojmů, vložených a rozvíjejících vět, v přítomnosti pracovníka, připravujícího k podpisové„ baterii“ několik samostatných dokumentů. Takových spotřebitelů je nepochybně menšina. [jméno] žalobkyně zřejmě nečiní nic proto, aby pozornost spotřebitele nasměrovala k této okolnosti, ačkoliv jde (přinejmenším vedle jednotkové ceny plynu) o nejdůležitější parametr odběrní smlouvy, ačkoliv by tak prostřednictvím informačního letáku a osobního jednání zaměstnance nepochybně činit měla. Dalším zcela nepominutelným momentem, které činí kontraktaci v tomto (a všech obdobných případech na obchodním místě s biometrickým podepisováním) případě (v rozsahu smluvní pokuty částečně) neplatnou je skutečnost, že žalobkyně zjevně neposkytuje informační leták tak, jak je zákonodárcem koncipován, pokud jej žalovaný podepisuje v rámci„ baterie“ dokumentů a nikoliv v předstihu přes samotnou smlouvou.

29. Přitom je smluvním stranám poskytována ochrana proti jednáním, které obsah předmětné smlouvy zakládá, dokonce i mimo privilegovaný rámec spotřebitelského práva. Ostatně spotřebitelem je každá osoba, která jedná mimo rámec své podnikatelské činnosti (či výkonu svého povolání), tedy i fyzická osoba podnikající (srov. odst. 67 v rozsudku Nejvyššího soudu ve sp. zn. 23 ICdo 56/2019). Dle § 1753 o. z. platí, že ustanovení obchodních podmínek, které druhá strana nemohla rozumně očekávat, je neúčinné, nepřijala-li je tato strana výslovně; k opačnému ujednání se nepřihlíží. Zda se jedná o takové ustanovení, se posoudí nejen vzhledem k jeho obsahu, ale i ke způsobu jeho vyjádření. Argumentaci obecnými zásadami (zejm.„ pacta sunt servanda“) s odkazem na § 574 o. z. tak soud prvního stupně v tomto případě považuje za zjevně nedostatečnou a příliš obecnou, než aby mohla konkurovat speciálním ustanovením spotřebitelského práva, resp. je dokonce anulovat. Dále je třeba konstatovat, že v kontextu ustanovení § 4 odst. 1 o. z. (Má za to, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností a že to každý od ní může v právním styku důvodně očekávat.) je dle soudu zjevné, že takto koncipované ujednání zcela zjevně klade na rozum průměrného člověka přehnané nároky, za kterého je žalovaný coby běžný spotřebitelem zákonem nezbytně považován i pro případ, že by disponoval právnickým vzděláním. Průměrný spotřebitel (např. má-li jen specializované odborné vzdělání, toliko nejnutnější všeobecný základ a pracuje v dělnické či nenáročné administrativní profesi) nemusí být v běžném životě schopen analyzovat takto rozsáhlý právnický text a dospět ke zjištění, že se v daném případě jedná o smlouvu na dobu určitou, kterou není (bez dospění k dohodě s dodavatelem) oprávněn předčasně ukončit, aniž by musel za sjednanou dobu předem uhradit 400 Kč za každý měsíc - tedy dokonce i v případě, že již bude bydlet v jiném odběrném místě a tutéž komoditu čerpat od stejného či jiného dodavatele.

30. Konkrétněji lze konstatovat následující: V projednávaném případě totiž„ první“ strana („ 1/2“) smlouvy pro spotřebitele značně významná ujednání obsahuje a teprve zde lze rozlišit, zda se jedná o smlouvu na dobu určitou, či neurčitou (což však není způsob uvažování běžného spotřebitele, ale spíše soudu v rámci právního posouzení nároku). Spotřebiteli by se informace o tom, zda žalobkyně nabízí jak smlouvy na dobu určitou, tak na dobu neurčitou (s nimiž se soud již delší dobu nesetkal a neví, zda je žalobkyně vůbec používá), nepochybně mělo dostat v přehlednější a srozumitelnější podobě, neboť jde o jeden z mála prvků smluvního ujednání, které může spotřebitel (promyslet) a zcela svobodně ovlivnit (na rozdíl od parametrů odběrného místa, výše záloh, některých tarifů apod.) a které má současně enormní dopady na rozsah práv a povinností obou stran. Pokud žalobkyně smlouvu na dobu neurčitou nenabízí, představuje to však jen další ujednání smlouvy adhezního typu, které spotřebitel nemůže ovlivnit a tím spíše by s ním měl být prokazatelně jasně a srozumitelně seznámen. Pro umístění údaje o vázací době právě na toto místo nemá soud pochopení a omluvu. Ze zvukové nahrávky v předchozím řízení (sp. zn. 20 C 283/2021) přitom vyplynulo, že žalobkyně o možnosti volby jiné smlouvy spotřebitele nijak neinformovala, smlouvu na dobu určitou mu zcela automaticky předložila jako jediné řešení jeho požadavku zřízení přípojky bytu. Od seznamu aktivně propagovaných výhod však nelze oddělit možnost získání odlišného tarifu ve spojení s povinností k úhradě smluvní pokuty v případě předčasného ukončení odběrního vztahu. Neplní-li smlouva a kontraktační proces žalobkyně tuto úlohu a průběh ústního jednání tento postup jen dále facilituje, je zjevné, že žalobkyně nepostupuje vůči spotřebiteli poctivě a činí vše pro ukrytí tohoto aspektu před spotřebitelem až do doby, kdy pro ni spotřebitel ztratí pozitivní obchodní význam a je ochotna přízeň spotřebitele vyměnit za soudně vymahatelný nárok v řádu nižších tisíc Kč až nižších desítek tisíc Kč. Graficky strohý text těchto ujednání (drobným písmem je vyhotovena prakticky celá smlouva, proto soud jako argument neuvádí samotnou velikost písma) přitom navozuje dojem, že ani nemůže obsahovat individuálně proměnlivé údaje, přesto však údaj o délce trvání závazku proměnlivým údajem je (soud se u těchto typů nároků běžně setkává s délkou 22 měsíců, 24 měsíců, 30 měsíců, 36 měsíců aj.). Toto právo je pak sjednáno v podobě jediného souvětí na celkem 21 řádcích uprostřed odstavce se spotřebitelsky„ konejšivým“ názvem„ ostatní ujednání“, přerušovaného excesivním množstvím a délkou vsuvek, uvozených závorkami, použitím velkých písmen u některých slov (smluvních zkratek – Smlouva, Zákazník, Domácnost, Podnikatel) či středníku.

31. Pokud považuje žalobkyně takovou velikost fontu za dostatečnou (ostatně stejný font používá i na straně další) a běžnou, je třeba konstatovat, že v tomto případě se jedná o informaci pro spotřebitele nesrovnatelně zásadnější, než např. popis složení a původu výrobku, který je limitován velikostí plochy (použitelné pro potištění nepropagačním textem), což není případ smlouvy v listinné podobě, a jen málokterý text, určený na výrobku spotřebiteli, může znamenat vznik nároku na plnění ve výši násobně převyšující částku životního minima či dosahující výše důchodu/minimální čisté mzdy. Stejně tak soud považuje za nepřípadné argumentováním velikostí písma soudních rozsudků, která je jednak soudům předepsána (včetně fontu [anonymizováno]), a jednak rozsudek soudu sám představuje natolik závažný dokument s pevnou strukturou výrokové i odůvodňující části, že zde nehrozí riziko přehlédnutí podstatného pro nepodstatné – soud význam svého rozhodnutí před účastníky neskrývá, ba právě naopak je veden snahou, aby rozhodnutí bylo respektováno.

32. Především ale sama jazyková forma ujednání je spotřebitelsky přinejmenším nepřívětivá, neboť s ohledem na komplikovanost hypotéz a dispozice ujednání by bylo namístě toto ujednání zpracovat samostatným odstavcem a za použití odrážek, nikoliv formou přebujelého souvětí, které prakticky nelze smysluplně interpretovat běžným čtením, bez pomůcek či opakovaného a velmi důkladného čtení, což je u spotřebitelských smluv samo o sobě nepřijatelné (srov. § 1753 in fine o. z. či § 1800 odst. 1 o. z.). K nepřehlednosti pak přispívá i relativně malá velikost textu celé smlouvy (kontrastující s promořeností populace různými očními vadami), absence zarovnání řádků a pozornost nepodporující umístění tohoto souvětí uprostřed nenápadně nazvaného odstavce takovým způsobem, že problematické je i dohledání počátku a konce tohoto souvětí i pro soud, který byl se smlouvami žalobkyně konfrontován přinejmenším v řádu vyšších desítek. Pro ukrytí tak podstatného ujednání před spotřebitelem tedy žalobkyně prakticky nemohla učinit více, aniž by všechny podmínky pro uplatnění smluvní pokuty neupravila na shodné listině (což by soud jednoduše vedlo k uplatnění důvodů usnesení Nejvyššího soudu ve sp. zn. 33 Cdo 3126/2020) či by se musela uchýlit k záměrně nečitelnému tisku. Neučiní-li soudy ve spotřebitelských věcech této praxi přítrž, žalobkyni nic nebrání tuto svou metodiku v neprospěch spotřebitele jen dále„ vylepšovat“, resp. nic nebrání ostatním soutěžitelům si tyto postupy osvojit i pro svá podnikání, tedy v oborech, kde se problematika těchto smluvních pokut nestala společenským fenoménem. Soud prvního stupně však zde zcela zřetelně rozpoznává dostatek důvodů, aby tomuto jednání postavil důsledným výkladem spotřebitelského práva překážku dříve, než tak (příliš pozdě) učiní zákonodárce v dalším (marném) pokusu chránit spotřebitele před predátorskými postupy podnikatelů v adhezních smlouvách na uspokojování běžných občanských služeb. Kazuistická úprava pravidelně vede pouze k objevení se nových forem poplatků, závislých smluv, souběžných služeb apod., kterými může predátorsky smýšlející podnikatel maximalizovat svůj zisk i tam, kde je výše smluvního plnění již zákonem omezena.

33. Konečně pak nelze pominout ani skutečnost, že toto podstatné ujednání již vůbec není obsaženo v informativním letáku č. l. 14, ačkoliv se nepochybně jedná o významnou informaci, se kterou by měl být spotřebitel srozumitelně seznámen před samotnou kontraktací – což je ostatně důvodem samotné existence takové listiny. Informační leták, zejména pokud jej žalobkyně používá souběžně se samotnou smlouvou, aniž tak byla v případě tohoto typu závazku a způsobu kontraktace povinna činit (sic!), tak paradoxně přispívá k ještě větší nepřehlednosti penza smluvních povinností spotřebitele, neboť zvyšuje množství textu, které má spotřebitel při (časově zpravidla velmi stísněné) kontraktaci pročíst, zejména pokud jsou přikládány další dokumenty (plná moc, souhlas s nakládání s osobními údaji apod.) aniž by současně plnil svou elementární informativní, zpřehledňující a především ochrannou funkci pro spotřebitele, pro niž byl v prvé řadě vytvořen. Nepochybně lze konstatovat, že smluvní pokuta v řádech tisíců Kč až nižších desítek tisíc Kč je právě takovou informací, kterou by měl spotřebitel i z informačního letáku obdržet, jinak se věřitel nemůže zaštitovat poctivým úmyslem. V tomto smyslu je použití informativního letáku jen dalším záměrným nepoctivým zneužitím práva, které má formálně spotřebitele chránit a svou existencí formálně poctivé jednání žalobkyně navozuje, žalobkyně však tohoto institutu přesto dokázala zneužít v neprospěch spotřebitele. Žalobkyně přitom neměla povinnost takový informační leták vyhotovovat, neboť jiné okolnosti (s výjimkou takové úpravy takto vysoké smluvní pokuty) obsahu závazku byly stranám předem zřejmé, neboť jde o základní infrastrukturní službu, žalobkyně má webovou prezentaci a smlouva byla sjednána v její provozovně. Pokud však tento institut ve smyslu § [číslo], případně § 1820 o. z. využila, nelze považovat za poctivé jednání, pokud tak učinila jen částečně, deklarovala trvání závazku, avšak nezmínila možnost sankce, která mohla (zde) dosáhnout až částky 8 800 Kč. Z pohledu žalobkyně se přitom nejedná o nevyužívané a zapomenuté ujednání, neboť znění tohoto souvětí bylo v průběhu let v adhezní smlouvě několikrát pozměněno a především pak soud projednává nároky na tyto smluvní pokuty pravidelně a žalobkyně má značný podíl na spotřebitelském trhu s energiemi a je obtížné nenarazit na inzerci jejích služeb.

34. Není významné, že žádná ze soudem výše vytýkaných vad jasnosti a srozumitelnosti takového ujednání by jej nečinila neplatným jednotlivě sama o sobě. Podstatná je zde právě jejich nepochybně cílená a promyšlená kumulace, z níž zcela zřetelně vyplývá záměr žalobkyně ukrýt takové ujednání před spotřebitelem nejméně k okamžiku kontraktace - a to až nebezpečně sofistikovaným způsobem. Jakékoliv drobné úpravy, které žalobkyně ohledně tohoto institutu v posledních letech činila, vždy vedly jen k cizelování překvapivosti tohoto ujednání pro spotřebitele a nikdy (přinejmenším do sjednání předmětné smlouvy) tomu nebylo opačně. Činí tak kombinací nuancí, jdoucích proti spotřebitelským návykům a intuicím, které v místě a čase vyplývají ze zavedené formy obdobných dokumentů, aniž by tuto praxi obdobným predátorským způsobem narušoval jiný obdobně silný podnikatel – konkurenční dodavatelé energií. Soud se nicméně nesetkává s takovými praktikami ani u jiných institucionálních věřitelů, dokonce ani tam, kde rozpoznává lichevní praktiky u spotřebitelských úvěrů – kde však zákonodárce výši smluvní pokuty již dokonce výslovně omezil (§ 122 zákona č. 257/2016 Sb.). Pokud se výjimečně vyskytne drobný podnikatel, soudům nečiní obtíže jednání obdobného charakteru (s překvapivou, leč o to nákladnější platební povinností) považovat za absolutně neplatné. Ujednání v této podobě je zjevným využitím silnějšího postavení žalobkyně – podnikatelského profesionála, na úkor běžného spotřebitele, který kontrole obsahu smluvních dokumentů adhezního typu nevěnuje a zpravidla ani nemůže věnovat tolik pozornosti a úsilí, kolik mu při přípravě vzorového ujednání věnovala žalobkyně. Pokud soud v minulosti vyjadřoval závěry o úmyslném zastírání této smluvní povinnosti pouze zdrženlivě a v hypotetické rovině, po několika letech nezměněné praxe již nelze dospět k jinému závěru, než že žalobkyně takto postupuje zcela záměrně, jsa sále utvrzována rozhodnutími, která jí vyhovují. S ohledem na převážnou rozhodovací činnost soudů v obdobných (nikoliv však shodných, jak zmíněno výše s odkazem na průběh kontraktačního jednání dle zvukové nahrávky ve sp. zn. 20 C 283/2021) případech není ke změně jednání nucena a zejména v případě insolvenčních řízení svých klientů těží z umělého navýšení svých pohledávek na úkor ostatních věřitelů, jejichž nároky jsou proporcionální výši jimi poskytnutého plnění (k tomu srov. odst. 77 odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ve sp. zn. 23 ICdo 56/2019). Argumentem ve prospěch žalobkyně zde nemůže být ani všeobecná pasivita spotřebitelů na straně žalovaných v nalézacích řízeních soudů o těchto typech nároků (v důsledku které zdejší soud dosud neví o jediném sporu s touto smluvní pokutou a odkazem na neplatnost pro formu a obsah právního jednání, kterým by se zabýval Nejvyšší soud), ani ochota spotřebitelů přistupovat k narovnáním v rámci mimosoudního vymáhání pohledávek. Soud nemůže rezignovat na takový výklad českého spotřebitelského práva, nota bene v případě uspokojování základních existenčních potřeb, který považuje za konformní s evropskou (na ochranu spotřebitele) pouze proto, že je svědkem masivního materiálního porušování těchto práv a doposud lhostejného přístupu i ze strany soudů, které akcentují procesní pasivitu spotřebitelů, aniž byla akcentována skutečnost, že tato jednání lze pro zjevnost kvalifikovat jako absolutně neplatná ve smyslu § 588 o. z., a tudíž je zohledňovat z moci úřední (v rámci níž nelze ignorovat skutečnosti, které jsou soudu známy z předchozí úřední činnosti) bez ohledu na pasivitu spotřebitelů. Současně soud nemůže na tomto místě nepřipomenout, že k některým neplatným ujednáním se spotřebitelem se nepřihlíží (§ 1812 odst. 2 o. z.), pokud se jich spotřebitel sám (aktivně) nedovolává, což činí jeho případnou procesní aktivitu v nalézacím řízení zcela nerozhodnou.

35. Předmětná smlouva přitom sama o sobě činí vše proto, aby svou„ stranou 1/2„ navodila dojem pouhých obchodních podmínek adhezní smlouvy, která sice shora popsanými souvislostmi obchází ustanovení § 1799 o. z. (neboť je součástí téže listiny a nelze tak dospět k nezvratnému závěru, že jde o text„ mimo vlastní text smlouvy“), nemůže však již současně vyloučit dopad ustanovení § 1800 odst. 1 o. z., dle kterého obsahuje-li smlouva uzavřená adhezním způsobem doložku, kterou lze přečíst jen se zvláštními obtížemi, nebo doložku, která je pro osobu průměrného rozumu nesrozumitelná, je tato doložka platná, nepůsobí-li slabší straně újmu nebo prokáže-li druhá strana, že slabší straně byl význam doložky dostatečně vysvětlen. Pokud toto smluvní ujednání není upraveno způsobem, které jej činí čitelné jen se zvláštními obtížemi, soud prvního stupně již neví, jakým extrémnějším (a nikoliv již skutkově absurdním) způsobem lze takovou zákonnou hypotézu naplnit, aby nepředstavovala jen nadbytečné a bezobsažné ustanovení zákona, které je součástí právního řádu rozvinutých zemí po desítkách let zkušeností s volným trhem. Tím více to platí, pokud kontraktace ani neprobíhá běžnou písemnou formou, u které lze po spotřebiteli vyžadovat jistou míru obezřetnosti a nezbytného úsilí, ale spotřebitel je vybízen k podpisu dokumentu („ biometrickým“ prostředkem), aniž měl možnost se s ním nerušeně a v obvyklé formě seznámit, přičemž podmínky zcela vytváří a moderuje podnikatel a spotřebitel je zcela vydán na (ne-) milost podnikatele v tom smyslu, zda se mu dostane i informace o rizicích, spojených s takovou smlouvou, která zcela zásadně omezuje svobodu volby dodavatele energie a dokonce i svobodu pohybu (prostřednictvím volby pobytu).

36. Běžnému spotřebiteli se poctiví podnikatelé doslova„ podbízejí“ jednoduše a přehledně strukturovanými dokumenty, se zdůrazněním podstatných povinností. A to právě s ohledem na přísná práva na ochranu spotřebitele a přinejmenším stagnující úroveň průměrné funkční gramotnosti v České republice. Zatímco síť každodenních právních, administrativních a ekonomických vztahů se pro rozum průměrného člověka stává nepřístupnější díky zvyšování komplexity, digitalizaci, technologizaci, specializaci všech odvětví lidské činnosti apod. Žalobkyně postupuje přesně opačně a klade na rozum průměrného člověka nároky, s nimiž se snad vypořádá soudce, advokát či průměrný vysokoškolsky vzdělaný člověk bez nekompenzované oční vady či poruchy pozornosti, ovšem současně zvyklý pracovat s obsáhlými či komplikovanými právními texty, u kterých současně předpokládá možnost překvapivého ustanovení v jakékoliv části dokumentu. To je však již třeba považovat spíše za profesní deformaci, než kýženou obecnou vlastnost populace, pro kterou by mělo být prostředí spotřebitelských závazků rozhodovací činností soudů obecně kultivováno směrem k přehlednosti a transparentnosti, nikoliv navyšováním očekávání ke zvládnutí stále širšího počtu možných kontraktačních nástrah, jehož sítem v rámci všech soudních okresů denně propadnou další desítky spotřebitelů. Průměrný spotřebitel, který se s problematikou tohoto typu závazku setkává pouze ojediněle, často bez jakékoliv vlastní předchozí skutečnosti a mnohdy i v ekonomické a časové tísni, nemůže taková nerealistická očekávání naplnit. Žalobkyně však na tom zjevně založila svůj obchodní model.

37. Ochrana, která je spotřebitelům poskytována v případě spotřebitelských úvěrů (nezbytné zkoumání úvěruschopnosti pod sankcí absolutní neplatnosti, omezení nákladů při předčasném zesplatnění) či pojišťovnictví (pojistné jen za dobu trvání pojištění), v tomto odvětví podnikání (prozatím) zcela absentuje, resp. regulace cen energetických komodit a soutěž na energetickém volném trhu distributorů a odběratelů je ukládáním smluvních pokut účinně obcházena, neboť v rámci širšího portfolia umožňuje žalobkyni dosáhnout vyššího zisku, než jaký odpovídá množství obsluhovaných odběrných míst a průměrné spotřebě v nich. Pokud je však spotřebitelský úvěr zbytný, dodávka energie nikoliv, proto je poměrně rozšířeno sjednávání energií jménem jiného člena téže domácnosti. Již výše byl naznačen mechanismus oddálení konfrontace se smluvní sankcí, který může vést k tomu, že i další člen předlužené domácnosti může nevědomky sjednat tentýž typ smlouvy dříve, než vyplyne její úskalí. V předmětné věci je nejlépe patrné, jak provázaná jsou některá odběrná místa a odběratelé. V jiné projednávané věci této žalobkyně (sp. zn. 20 C 168/2020 17 Co 20/2021) dokonce z audiozáznamu jednání s klientem při odstoupení od smlouvy explicitně vyplynulo, že informace o uplatnění této smluvní pokuty byla komunikována až jejím písemným vyúčtováním v době, kdy již klient odstoupení od smlouvy ani nemohl ovlivnit.

38. Pokud by žalobkyně měla v úmyslu předejít překvapivému ustanovení tohoto druhu a dosáhnout i preventivního účinku takové smluvní pokuty, v ujednání by zdůraznila, že ač smlouva svou rubovou („ 2/2“) stranou působí nerozeznatelně od jiných jejích smluv na dobu neurčitou, jedná se v tomto případě o smlouvu na dobu určitou, kde je poskytnutí nižšího tarifu (zde u elektřiny prakticky až od 10. a 20. měsíce odběru) kompenzováno možností významné smluvní pokuty, nebude-li odebíráno po dobu - která je v případě stále se zvyšující nedostupnosti vlastního bydlení sama o sobě značně významným a mnohdy nerealistickým závazkem. Vnucovat spotřebitelům povinnost odběru energetické komodity na několik let dopředu (bez skutečně zodpovědného projednání poměrů spotřebitele a alternativ trvání závazku) je samo o sobě na samé hranici akceptovatelného, když stále větší část populace je vystavena potřebě či nutnosti častého stěhování mezi nájemními byty (a ne vždy jen v důsledku své špatné platební morálky). Zatímco v oblasti poskytování úvěrů bylo věřitelům již od roku 2011 uloženo zkoumat úvěruschopnost dlužníků, žalobkyně po celou dekádu trh konečných spotřebitelů takřka nerušeně exploatuje platebními povinnostmi zcela souměřitelnými s přísnými sankcemi ze spotřebitelských úvěrů, přičemž i ve fázi vymáhání je povaha sankce zjevně záměrně maskována, jak vyplynulo z předchozích řízení, kde i na formuláři k uznání dluhu bylo toto plnění vydáváno za fakturaci energie, zatímco smluvní pokuta 100 Kč byla transparentně vypsána. Poznání skutečné povahy tohoto plnění je tak nejčastěji závislé na tom, zda spotřebitel obdrží dokument č. l. 33 (a je schopen dle smlouvy dešifrovat jeho skutkovou a právní podstatu). Jeho samostatné doručení však není prokazováno, soud je odkázán na pouhý předpoklad, že listina je přiložena k upomínce či konečnému vyúčtování, zatím běžný dlužník zpravidla dluží i za dodávky komodity, čelí dodatečnému a pravidelně i opravnému vyúčtování, stejně tak i četným smluvním pokutám á 100 Kč, v důsledku čehož si běžný dlužník ani nemusí uvědomit, jaký nárok navyšuje jeho celkovou pohledávku„ za energie“. I s přispěním toho je energetický trh i nadále plný spotřebitelů, kteří se s touto smluvní praktikou dosud neseznámili ani z doslechu a jsou vůči smluvnímu formuláři žalobkyně zranitelní. O tom se ostatně může přesvědčit každý, kdo vzorovou smlouvu předloží běžným spotřebitelům ve svém okolí s dotazem, zda vysoká je sankce, pokud nebudou zvládat hrazení fakturace (což je samo o sobě dostatečně návodné, aby vzbudilo ostražitost, jakou návštěva obchodního místa žalobkyně nevyvolá).

39. Soud tak neshledává žádný důvod k nadměrné shovívavosti, proč spotřebiteli v projednávaném případě odepřít zákonnou ochranu před výše popsanou obchodní praktikou, kterou svou povahou zcela zjevně v obchodní praxi vyčnívá a lze ji bez přehánění nazvat predátorskou, neboť kombinuje jak nepřijatelnou formu kontraktace, zahlcení spotřebitele množstvím dokumentace a osobním jednáním, diskvalifikaci samotného preventivního aspektu smluvní pokuty (pokud jej spotřebitel neočekává a nekalkuluje s ním), tak i její výši, pravidelně převyšující reparační aspekt smluvní pokuty. Takto sjednaná smluvní pokuta má vůči (zpravidla již bývalým) odběratelům spíše charakter„ retribuční“, umožňující žalobkyni zatížit (tj.„ vytěžit“) již neperspektivního klienta závazkem, který pro ni představuje snadnější formu zisku, než pokračování ve smluvním vztahu ve vysoce konkurenčním prostředí, plném nebonitních odběratelů.

40. Pokud odvolací soud v minulosti s tímto závěrem soudu prvního stupně nesouhlasil v případě běžné písemné formy kontraktace, je třeba zdůraznit, že v projednávané věci k těmto okolnostem objektivně přistoupily další reálné překážky seznámení spotřebitele s penzem jeho práv a povinností – podepisování za podmínek, navozených obchodním zástupcem, a stále zjevnější snaha skrytí této smluvní povinnosti nejen před potenciálním zákazníkem, ale i před stávajícím i bývalým zákazníkem a tím zřejmě i před povědomím veřejnosti. Z pohledu soudu prvního stupně je triviálním faktem, že prostudování takto náročného dokumentu v přítomnosti proškoleného pracovníka dodavatele je nesrovnatelné s možností prostudování dokumentu za podmínek, vyhovujících spotřebiteli (např. doma, s pomocí důvěryhodné osoby, s použitím internetu apod.). Jedině tehdy jsou vyloučeny psychosociální vlivy, působící proti možnostem a schopnostem spotřebitele soustředit se na písemný text bez rušivých vlivů a tlaků. Schopnost analyzovat takto složitý dokument není závislá ani tak na kognitivních schopnostech spotřebitele (byť může být nadán schopností rychločtení či soustředění i v prostředí plném rušivých vlivů), jako spíše na asertivitě v jednání a obecné skepsi k poctivosti jednání v obchodních vztazích. Zatímco od jiných spotřebitelských smluv (pokud si spotřebitel věc rozmyslí, či zjistí její nevýhodnost) lze běžně odstoupit s nejvýše zanedbatelnou sankcí, v případě takto sjednané a především takto využívané smluvní sankce je po podpisu smlouvy již pozdější zjištění pro spotřebitele bezpředmětné a je doslova vydán na milost žalobkyně, zda sankci po skončení odběrního vztahu uplatní či nikoliv. Výhodnost smlouvy na dobu určitou v tomto případě spočívá pro spotřebitele především v tom, že nasmlouvaná cena energie se po vázací dobu nemůže zvýšit, když rozdíl mezi fixovanými a„ běžnými“ cenami soud nikdy v případě žalobkyně neshledal natolik významný, aby odůvodňoval zajištění takto přísnou smluvní sankcí. Pro žalobkyni ostatně taková situace neznamená automaticky ztrátu – tu zaznamená pouze pokud nasmlouvané množství energie není v daném období schopna prodat za stejnou či vyšší cenu. Tato problematika se však u žalobkyně rozkládá do portfolia stovek tisíc odběrných míst, přičemž míru nově získaných a ztracených odběratelů lze nepochybně statisticky predikovat. Podstatnější ztrátou pro žalobkyni je spíše ztráta odběratele – tedy situace, s níž se musí umět smířit každý podnikatel na volném trhu. Žalobkyně si však pomáhá způsobem, který je (v jiných případech) pro spotřebitele likvidační (sankce mohou dosáhnout až 2x 14 400 Kč při kumulaci odběru plynu i elektřiny na 36 měsíců, dle aktuální sazby dokonce dvojnásobků těchto částek) a zároveň volí formu kontraktace, která mnohem spíše vede k nevědomosti spotřebitele ohledně existence sankce.

41. Popis kontraktace, poskytnutý žalobkyní v předchozích věcech (o kterém se ostatně může přesvědčit každý návštěvou obchodního místa), i přes svou formálně-technickou korektnost nemůže vyloučit negativní vlivy na straně samotného obchodního zástupce, který může bezpočtem formálních i neformálních prostředků vytvářet (třebas nevědomě a nezáměrně, jsa hodnoceným dle pracovního výkonu a jak se ukazuje – pravidelně i nahrávaným) časový tlak na spotřebitele, který tak dokument podepíše, aniž by usiloval o jeho prostudování, či dokonce o vyžádání si dokumentu k vytištění a stanovení nového termínu (což v případě dodávek energií představuje jen další v řadě nepraktických okolností, než výhodu). Žalobkyní v jiném řízení popsaný způsob kontraktace (zobrazení smluvní dokumentace na monitoru, určeném na obchodním místě spotřebiteli) předpokládá, že obchodní zástupce zodpovědně a pravdivě spotřebitele i ústní formou informuje o tom, co je pro spotřebitele podstatné (čemuž by mělo odpovídat souběžné zobrazení příslušné pasáže na monitoru). Ústní prezentace zde písemné formě zjevně konkuruje, podnikatel by proto měl být ohledně prezentace smluvních parametrů posuzován přísněji, nikoliv benevolentněji s nepřijatelným argumentem v tom smyslu, že spotřebitel si mohl vybrat, zda bude dávat větší pozor na text na obrazovce či na obsah přednesu obchodníka. Pokud soud prvního stupně v minulosti v této souvislosti uváděl, že bez zvukového záznamu z takové jednání nelze rozhodnout, zda je takový postup pro spotřebitele výhodný či právě naopak, tedy že nelze bez dalšího odkázat na obsah písemné formy, vzešlé z tohoto procesu komplexní interakce zaměstnanec-zákazník, v předchozím řízení (sp. zn. 20 C 283/2021) věci bylo prokázáno, že celý proces je pro spotřebitele jen další v dlouhé řadě nevýhod, přistupující ke všem výše uvedeným nedostatkům formy kontraktace této smluvní pokuty. Pro soud je přitom jak spontánní předložení takové audionahrávky, tak i samotná její existence překvapením, neboť do té doby navzdory desítkám obdobných řízení netušil, že spotřebitelé jsou na obchodním místě nahráváni (zda o tom vědí či nikoliv soudu není známo, v záznamu takovou ústně podanou informaci nezaznamenal, nicméně záznam byl obtížně srozumitelný sám o sobě). Tamní spotřebitel (který sám sebe prezentoval jako kognitivně handicapovaný důchodce) prokazatelně nebyl upozorněn na souvětí, rozkládající se na 22 řádcích stránky, navázané na ujednání, ukryté ve druhé třetině odstavce jiného sloupce, ani ústně. Přitom je taková sankce pro spotřebitele doslova tím nejpodstatnějším následkem předčasného ukončení odběru - který je při délce 30 měsíců velmi reálnou možností, zasluhující zmínění i v informačním dokumentu. V případě současného předložení více dokumentů k „ biometrickému“ podpisu (formulář, smlouva, plná moc, souhlas s použitím osobních údajů, smlouva o údržbě spotřebičů apod.) je tedy legitimní otázkou, zda jejich současné předložení k podpisu se samotnou smlouvou je projevem upřímně míněné snahy poskytnout spotřebiteli čas a prostor seznámit se s obsahem smluvních povinností, které mají ovlivňovat jeho život po následujících 22, 30 či 36 měsíců, či naopak snahou spotřebitele zahltit a znemožnit mu odhalení stinné stránky smluvní konstrukce, kterou žalobkyně sama volí jako jedinou prezentovanou nabídku. Zdejší soud má za to, že úmysl žalobkyně je zřejmý a své jednání dlouhodobě cizelovala k „ dokonalosti“. [příjmení] ujednání předmětné smluvní pokuty by mohla vzhledem ke své obtížné srozumitelnosti obstát pouze v případě, že by spotřebitel měl skutečnou možnost se s obsahem celé smlouvy podrobně seznámit, a nikoliv pouze možnost hypotetickou pro případ, že v průběhu prezentace smlouvy obchodním zástupcem, nedůvěřujíc jeho ujištěním, asertivně dospěje k závěru, že je třeba smlouvu vytisknout, přezkoumat a k podpisu se dostavit později. Z praxe zdejšího soudu by bylo spíše dílem šťastné náhody, pokud by spotřebitel bez předchozí informace o existenci takové smluvní pokuty v průběhu takto pojatého kontraktačního procesu existenci smluvní pokuty odhalil dříve, než jej zaměstnanec vyzve, aby se podepsal do zařízení„ signdoc“ ve vztahu k listinám, které se před spotřebitelem doslova jen míhají na monitoru (s ohledem na rozestupy podpisů v řádech nižších desítek sekund). Pro závěr soudu o platnosti předmětného ujednání by bylo třeba, aby kontraktační proces nezatěžovala většina z výše uvedených překážek, ne-li dokonce všechny, neboť každou jednotlivou z nich soud prvního stupně považuje za součást systematické záměrné snahy žalobkyně prosazovat tato ujednání vůči co největšímu okruhu spotřebitelů a následně těžit z velké části (většiny? všech?) vinou spotřebitele předčasně ukončených smluv. Pokud by shodným způsobem postupovali všichni konkurenti žalobkyně, nepochybně by se obchodní model stal široce kritizovaným, obchodně i sociálně neúnosným, které by vyřešil trh opětovnou nabídkou„ nepredátorské“ smlouvy, případně by zákonodárce by pravděpodobně přijal výslovné zapovězení takové sankce, neboť pouhý aplikační výklad závazkového a spotřebitelského práva soudem prvního stupně zjevně není většinově přijímán a žalobkyně nereaguje na množinu nevyhovujících rozhodnutí změnou praxe, ale naopak zatvrzelejším (a nutno dodat z pohledu právního zastoupení úspěšným) procesním postupem. Připuštění stávající praxe žalobkyně v soudní praxi je však současně zcela zjevně závislé na existenci těch konkurentů žalobkyně, kteří tímto způsobem se zákazníky nezacházejí, resp. se smluvních sankcí v praxi ani nedomáhají (soudě dle skladby cca 450 řízení běžného senátu C zdejšího soudu ročně). Přitom je však zcela zjevné, že takto koncipovaná smluvní povinnost nemůže být zákonodárcem adoptována jako všeobecná norma (obdobné překážky volné soutěže jsou pravidelně zapovídány, jakmile jsou dostatečně tematizovány), případně je lze připustit jen v případě, že spotřebitel bude mít na výběr, zda přijme fixaci s kalkulovaným rizikem sankce, či zvolí dodávku dle proměnného tarifu. Soud však opakuje, že problémem v předmětné věci (s faktickou cenou spotřeby 2 300 Kč měsíčně) není samotná nepřiměřenost smluvní sankce, ale její skrytost do okamžiku právního jednání – biometrického podpisu.

42. Z posuzované formy ujednání tedy soud dospěl k závěru, že nelze akceptovat výslednou kumulaci těchto„ drobných prohřešků“ proti zavedené obchodní praxi kontraktace se spotřebitelem, která zjevně směřuje proti chráněným hodnotám dle všech shora citovaných jednotlivých práv na spotřebitelovu ochranu. Žalobkyně sofistikovaným způsobem rozpracovala postup, který není § 1814 o. z. zapovězen v demonstrativním výčtu výslovně, avšak je zjevné, že na obdobné případy nikdy nemůže být pamatováno z hlediska legislativní techniky jinak, než právě použitím generální klauzule § 1811 odst. 1 o. z., kterou pak v praxi naplňují svým výkladem soudy. V projednávané věci se k tomu připojuje problematická dostupnost informací o skutečném obsahu smlouvy (lze jej na webové prezentaci nalézt, ale pouze v případě fulltextového hledání, nikoliv logickým hledáním v tematické struktuře webových stránek) a postup, při němž proces seznamování se se smluvními povinnostmi„ moderuje“ zaměstnanec žalobkyně, který zjevně nemá v popisu práce nadnést při kontraktaci téma i případných negativních aspektů závazkového vztahu. V projednávaném případě je proto ze všech shora uvedených důvodů zřejmé, že přinejmenším této záměrně propracované„ složené“ formě kontraktace nelze přiznat právní ochranu, neboť nepřispívá k utvrzení právní jistoty ani tím, že probíhá na zákaznickém středisku, neboť toliko usnadňuje zaměstnanci žalobkyně práci a vygenerování smluvní dokumentace při kontaktu s klienty a současně může v procesu negativní aspekt závazkového vztahu ještě více maskovat. Je na žalobkyni, aby svou praxi oprostila od netransparentního sjednávání smluvních pokut. V opačném případě by soud aproboval stav, kdy je podnikatelskému profesionálovi povoleno postupnými drobnými úpravami zavedených zvyklostí suspendovat pozornost a obezřetnost běžného spotřebitele a následně i možnost s obsahem ujednání nerušeně a dostatečně seznámit a být tak vždy o krok napřed oproti schopnosti soudů, respektive zákonodárného sboru chránit běžného spotřebitele před agresivními (predátorskými) technikami podnikatelů, zabezpečujících spotřebitelům elementární infrastrukturní služby, kterými uměle navyšují pohledávky o částky, které jsou pro nemalou část spotřebitelů doslova likvidační. Je zřejmé, že možnosti dalších obdobných úprav formy ujednání jsou ne-li nekonečné, tak značně široké, a na ochranu spotřebitele nelze rezignovat jen proto, že podnikatel svůj nepoctivý záměr realizuje v postupných drobných, individuálně téměř bezvýznamných a nepostřehnutelných krocích a pro soudy je individuální posuzování těchto nároků náročné. Soud již přijednaly dostatek obdobných nároků, aby byl celkový obraz podnikatelského záměru a jeho systematického provádění zřetelný.

43. Žalobkyně tedy v projednávané věci neprokázala, že by ujednání o tom, že se jedná o smlouvu na dobu určitou s významnou smluvní pokutou pro případ předčasného ukončení závazku z důvodů, přičitatelných zavinění spotřebitele (odběratele), sjednala nepřekvapivým, jasným a srozumitelným způsobem. Ujednání soud považuje za přinejmenším neplatné dle § [číslo] odst. 1 a tedy bez dalšího neúčinné dle [číslo] odst. 2 (tj. k němuž se nepřihlíží i přes absenci procesní aktivity žalovaného). Proto k takovému ujednání soud nemůže přihlížet a žalobu v rozsahu smluvní pokuty zamítnul.

44. O nákladech řízení soud rozhoduje z úřední povinnosti. V daném případě byla žalobkyně v řízení v převážné míře úspěšná (66,82 % při kapitalizaci příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku), soud tedy dle procesního výsledku sporu v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř. této přiznal k tíži žalovaného právo na úhradu poměrné části účelně vynaložených nákladů řízení (33,64 %). Celková výše těchto nákladů pak sestává ze sedmi úkonů právní služby.

45. První tři náleží dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, po 300 Kč a tří paušálních částek náhrad hotových výdajů á 100 Kč ve smyslu § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, odpovídajících nákladům, spojeným s převzetím a přípravou věci, se zasláním předžalobní výzvy a s podáním žalobního návrhu. Pokud se týká podřazení úkonů právních služeb v řízení pod § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., lze uvést toliko, že takováto podání naplňují beze zbytku všechna kritéria dle § 14b odst. 1 tamtéž, když žaloba je podávána na ustáleném vzoru, který se od své předlohy odlišuje jen v minimální míře, a to právě takové, aby mohla být žaloba co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizována. Ostatně vzor je používán prakticky doslovně v desítkách či stovkách dalších žalob stejného žalobce a právního zástupce jen u zdejšího soudu, když neměnný text s vyplněnými individualizovanými údaji lze vyplnit i proškolenou osobou bez právnického vzdělání, která formulářovou žalobou dále doplní o standardizované důkazní návrhy. Na tom nic nemění ani skutečnost, že žalobkyně uplatňuje vícero typových nároků, z nich návrh formou„ modulů“ sestavuje (vyúčtování elektřiny, plynu, pojištění, předplacených [příjmení] karet, žárovek, detektorů kouře/CO, smluvních pokut aj.). Větší počet typových nároků na závěru soudu ničeho nemění, množství nároků představuje výhodu žalobkyně, nikoliv naopak. Všechny tyto služby žalobkyně administruje, vyúčtovává a dokonce i sama upomíná vlastními zaměstnanci, není tedy rozpoznatelného důvodu, proč by sestavení takového„ modulárního“ návrhu nepodléhalo stejnému posouzení, jako typový nárok jediný. Složitost, daná modularitou těchto návrhů (jejichž pořadí lze libovolně zaměňovat), nepředstavuje složitost právního posouzení, ale komplikovanost ryze administrativní. Ostatně dle četnosti těchto návrhů v senátu 20 C (tedy jediného senátu C z 86 okresních soudů) lze odhadnout, že se jedná o nižší tisíce návrhů ročně, a není tedy ani v silách podepsaného advokáta takové množství návrhů jednotlivě zpracovával tak, aby mu za každé podání spravedlivě náležela plná tarifní odměna.

46. Za následné procesní úkony (účast na jednání dne [datum], které nepřesáhlo dvě hodiny trvání, písemné podání ze dne [datum], účast na jednání dne [datum], které nepřesáhlo dvě hodiny trvání a účast na jednání dne [datum], které nepřesáhlo dvě hodiny trvání) již náleží plná odměna dle advokátního tarifu (§ 14b tamtéž lze aplikovat pouze do podání žaloby). Další odměna tak sestává ze čtyř mimosmluvních odměn dle § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, po 1 820 Kč a čtyř paušálních částek náhrad hotových výdajů á 300 Kč ve smyslu § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, odpovídajících nákladům, spojeným s vyjmenovanými úkony právní služby (které v případě účasti na jednání vždy obstaral v substituci advokát se sídlem v obvodu zdejšího soudu).

47. Jelikož je advokát plátcem DPH, přísluší mu tak dále navýšení, odpovídající aktuálně platné sazbě této daně ve výši 21 % z těchto všech částek. Dále je součástí náhrady hodnota zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč Celkem tedy (před poměrným krácením) činila odměna 12 513 Kč. Náhrada nákladů řízení je však dle § 149 odst. 1 o. s. ř. splatná k rukám advokáta jako celek.

48. Další písemné podání (ze dne [datum]) již dle soudu nepředstavuje účelně vynaložený náklad, neboť soud již při prvním jednání vyzýval žalobkyni k prokázání identity osoby, která učinila biometrický podpisy jménem žalovaného, žalobkyně se k tomu již vyjadřovala prvním písemným podáním. Přesto i po následném jednání měl soud i nadále za to, že identita prokázána nebyla a v tomto smyslu žalobkyni poučil. Žalobkyně druhým písemným podáním toliko poskytla výňatky z interních pokynů (a rozsudek z jiné věci senátu 20C, což nepředstavuje důkazní návrh, ale toliko nezpůsobilý pokus„ sjednotit“ rozhodovací praxi senátu 20C), které však (odkazem na válku na Ukrajině) zjevně pocházejí z doby po předmětné kontraktaci (a i bez toho by jejich důkazní význam byl spíše ilustrativní) a identitu podepisujícího opět neprokázala. K tomu došlo až jejím podnětem při jednání dne [datum], kdy soud nasměrovala k posouzení podpisu na podání žalovaného (a soud dále posoudil podpis na občanském průkazu žalovaného).

49. O lhůtách k plnění soud v obou případech rozhodl dle § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř., neboť se jedná o relativně vysoké plnění, u kterého nelze očekávat jednorázové splnění, zejména s přihlédnutím k tomu, že trvá energetická, inflační a uprchlická krize a ačkoliv soud neměl za prokázané, že by žalovaný smlouvu nepodepsal (v důsledku neunesení důkazního břemene žalovaným), nelze vyloučit, že se tak stalo a podpis žalovaného byl napodoben důsledně např. tím, kdo ve prospěch rodiny [příjmení] falzifikoval nájemní smlouvu č. l.

58. Taktéž soud přihlédl k tomu, že žalobkyně se (za předpokladu pravdivosti jejích obvyklých tvrzení o forwardových nákupech na základě sjednaných smluv na dobu určitou s odběrateli) v dané věci na smlouvě žalovaného již tak významně obohatila, neboť energii v cenách první poloviny roku 2020 mohla po dramatickém (drastickém) nárůstu cen plyn hned poté výhodně zpeněžit. Je pravděpodobné, že ani případným obratem zahájeným exekučním řízením po nesplnění platební povinnosti po uplynutí krátké lhůty k plnění by žalobkyně zřejmě dřívějšího uspokojení své pohledávky nedosáhla, když žalovaný má příjem nekvalifikovaného dělníka. K ochraně zájmů žalobkyně soud stanovil sankci ztrátou výhody splátek pro případ, že žalovaný poskytnutého dobrodiní splátkovým kalendářem včas nevyužije. Proto soud z důvodu patřičné ochrany žalovaného na straně druhé poskytl přibližně dvouletý splátkový kalendář ohledně plnění samého, resp. necelého roku ohledně nákladového výroku, aby měl reálnou příležitost případně pohledávku uhradit před podáním důvodného návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí nebo exekuce, která pohledávku navýší o náklady exekuce (hotové výdaje soudního exekutora a odměna soudního exekutora, zpravidla nejméně 6 555 Kč; případně dále odměna právního zástupce za zastupování v exekučním řízení). Ostatně žalovaný již s cenou exekucí, vedených pro zanedbatelně vysoké částky, zkušenosti má (již vymožené sp. zn. 62 EXE 5711/2021 a 69 EXE 1897/2021). Dlužník si přitom může být téměř jist, že v případě včasného nesplnění platební povinnosti k návrhu na provedení exekuce žalobkyně i v tomto případě přistoupí, neboť právě vymožení plnění a odměna za zastupování je důvodem důsledného vedení nalézacího řízení, zahájeného spřízněným právním zástupcem. Pro jinou, delší lhůtu k plnění, či dokonce mírnější splátkový kalendář, nebyl shledán žádný mimořádný důvod, ostatně dvouletý splátkový kalendář je praktickým maximem toho, co lze soudem vnutit úspěšnému účastníkovi řízení.