20 C 179/2024

Plný text

Okresní soud v Teplicích rozhodl samosoudcem Janem Sýkorou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 pro zaplacení 12 129,20 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni , částka, s úrokem z prodlení v sazbě 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a s obchodním úrokem 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a na náhradě nákladů řízení dále , částka, , a to vše ve splátkách po nejméně , částka, měsíčně, splatných vždy do každého 26. dne v měsíci, za který splátka přísluší, počínaje měsícem, následujícím po měsíci, ve kterém tento rozsudek nabyde právní moci, pod sankcí ztráty výhody splátek.

II. Co do obchodního úroku v sazbě 4,9 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, se žaloba zamítá.

1. Žalobkyně se v řízení domáhala žalobním návrhem, podaným u zdejšího soudu dne , datum, , zaplacení plnění z úvěrové smlouvy č. , č. účtu, ze dne , datum, , sjednané pro jistinu , částka, , úrok 19,90 % ročně a měsíční splátky , částka, , které žalovaný nehradil a žalobkyně proto učinila úvěr předčasně splatným dnem , datum, . Domáhá se tak jistiny , částka, , poplatků , částka, (pojištění , částka, , 2x , částka, za prodlení), úroku z prodlení z jistiny od , datum, a obchodního úroku 19,9 % ročně z jistiny od , datum, do zaplacení.

2. Soud musel žalobkyni vyzvat k doplnění tvrzení ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb. (dále jen „ZSÚ“). Podáním ze dne , datum, doplnila, že úvěruschopnost žalovaného zkoumala, předložila obratovou historii účtu žalovaného č. , č. účtu, a zohlednila předchozí dva úvěry, které následně postoupila novým věřitelům.

3. Soud věc rozhodl postupem dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) bez nařízení jednání, neboť žalobkyně s takovým postupem souhlasila předem a žalovanému soud zaslal výzvu k vyjádření se k případnému souhlasu s tímto postupem a připojil doložku ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. pro případ, že zůstane pasivní. Jelikož žalovaný na výzvu ve stanovené lhůtě nereagoval, důsledkem je předpoklad jeho souhlasu s tímto postupem. Žalovaný v řízení zůstal pasivní, doručeno mu bylo do datové schránky dne , datum, . Jeho vyjádření však v tomto případě nebylo nezbytně třeba, neboť se jedná o spotřebitelský úvěr a soud by měl zohlednit ustanovení na ochranu spotřebitele a dobré mravy z moci úřední, což senát 20C činí.

4. Po skutkové stránce soud dospěl po provedení a zhodnocení níže uvedených důkazů k následujícím závěrům. Dle posouzení úvěruschopnosti č. l. 56 ze dne , datum, (zjevně se dle datace vztahuje k některému z předchozích úvěrů od žalobkyně) měl žalovaný úvěr u jiného věřitele s limitem , částka, a dva úvěry vlastní se splátkami 309 a , částka, měsíčně, byl brán v potaz jeho příjem , částka, , stav insolvenčního rejstříku a CBCB (BRKI), výdaje uvedl , částka, , bylo tedy dovozeno , částka, .

5. Tvrzení žalobkyně, že lustrovala BRKI nebylo ničím prokazováno. Shodně postupuje většina poskytovatelů spotřebitelských úvěrů, s vědomím, že tehdejší výpisy již nelze opatřit dodatečně, neboť přinejmenším v NRKI a BRKI se archivují pouze údaje o závazcích, nevymožených v posledních 4 letech. Senát 20C zdejšího soudu si nicméně neváhá výpisy opatřovat alespoň v aktuální podobě, což ve většině projednávaných nároků ze spotřebitelských úvěrů postačuje ke spolehlivému dovození jejich absolutní neplatnosti. Takto soud opatřil aktuální výpis registru NRKI (CNCB), zatímco registr BRKI (CBCB) u takového úvěru považoval za méně nezbytný. Z něj (č. l. 41) vyplývá, že je zde z úvěrů, předcházejících předmětnému, pouze jeden od , právnická osoba, ., s jistinou , částka, . K pozdějším (a četným) úvěrům nelze v tomto řízení přihlížet (jinak než v rámci lhůty k plnění). Žalovaný se bohužel stal obětí predátorských úvěrů od , právnická osoba, (které jediné již byla pro zanedbávání povinnosti zkoumat úvěruschopnost licence Českou národní bankou zcela odňata), , právnická osoba, ., , právnická osoba, , , právnická osoba, , a , právnická osoba6. Byl předložen výpis z účtu žalovaného č. , č. účtu, za říjen 2022 až únor 2023 (č. l. 46 až 55). Z něj vyplývá, že od Kone Industrial měl příjem , částka, , , částka, , , částka, , , částka, . Jsou přítomné převody Fortuně, a. s., ne však v excesivním rozsahu. Excesivní jsou četné drobné nákupy potravin, navozující zdání, že účet nevyužíval jen žalovaný, tomu odpovídají i četné příchozí platby od , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, . Je patrné čerpání úvěru s jistinou , částka, dne , datum, .

7. Z úvěrové smlouvy č. l. 10 a letáku č. l. 13 vyplývá, že žalovaný sjednal závazek úvěru s parametry jak výše. K úvěru bylo sjednáno pojištění schopnosti splácet s měsíčním pojistným , částka, . Z bilance č. l. 14 a 19 vyplývá, že žalovaný uhradil pouze , částka, . Byly doloženy dvě upomínky č. l. 18, 20, 21 a 22, doručované na odlišnou adresu (, jméno FO, 1608/7, , adresa, ). Dopisem č. l. 17 je prokázáno, že žalobkyně učinila úvěr splatným již dne , datum, .

8. Z návrhu č. l. 30 vyplývá, že žalobkyně úvěr ze dne , datum, postoupila přes I-Xon, a. s., společnosti , právnická osoba, . (což je přinejmenším zvláštní, neboť obvykle se takto žalobkyně zbavuje problematických úvěr a méně problematické si ponechává). Z návrhu č. l. 33 vyplývá, že žalovaný sjednal dne , datum, úvěr s , právnická osoba, ., s jistinou , částka, jak výše.

9. Po právní stránce soud uplatněný nárok posoudil následujícím způsobem. Žalovaný a právní předchůdce žalobkyně spolu usilovali o sjednání závazku úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, s charakterem spotřebitelského závazku. Soud vychází ohledně údajů o výši nesplněného závazku (tj. nad rámec úhrad , částka, Kč) ze skutkových tvrzení žalobního návrhu, neboť břemeno tvrzení a dokazování k případnému opaku (tj. zda neuhradil více) v řízení tížilo procesně pasivního žalovaného.

10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“), platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 tamtéž platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 tamtéž platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku k nemožnému. Z úpravy tak vyplývá, že případné nesplnění takové povinnosti věřitele má za následek neplatnost absolutní, tedy soudem zohledňovanou z úřední povinnosti. Soud dovozuje (a to i ve shodě s rozsudkem Soudního dvora EU pod zn. C-679/18), že splnění této povinnosti bylo třeba i před , datum, zkoumat z úřední povinnosti, neboť jde o důvod absolutní neplatnosti (tedy i po zrušení zákona č. 145/2010 Sb. s účinností ke dni , datum, a nahrazení zákonem č. 257/2016 Sb.). Od , datum, je tato povinnost (v souladu se závaznými předpisy Společenství) uzákoněna výslovně jako povinná součást soudního přezkumu nároku ze spotřebitelského úvěru.

11. V této věci lze konstatovat, že žalovaný dle výpisu z účtu již začal vykazovat znaky ekonomicky patologického jednání, když si v krátké době opakovaně přibíral drobné úvěry, postupně propadal sázkovým hrám a zřejmě ztrácel kontrolu nad osobní spotřebou. Je však zřejmé, že ani ti věřitelé, kteří povinnost ve smyslu § 86 ZSÚ pouze nepředstírají (kam soud žalobkyni neřadí), tímto způsobem neuvažují. V době poskytnutí úvěru měl žalovaný příjem dostatečný, míra zadlužení byla marginální a bylo čistě na něm, zda bude v nastoleném trendu ekonomicky neudržitelné životosprávy pokračovat, či se zavčasu vzpamatuje a úvěry pohodlně doplatí. V době poskytování úvěru žalobkyní měl stále otevřené obě možnosti a soud proto neplatnost úvěru nevyslovuje.

12. Žalobě proto mohl vyhovět v rozsahu I. výroku shora. Nárok na úrok z prodlení vyplývá z § 1930 občanského zákoníku, sazba i počátek prodlení byly stanoveny korektně. Soud musel žalobu zamítat jen v části obchodního úroku 4,9 % ročně (II. výrok shora), neboť dokonce ani žalobkyně si zřejmě není vědoma, že požadovat úrok nad rámec § 122 odst. 4 ZSÚ představuje správní delikt, který je postižitelný ze strany České národní banky (tak jako nejen toto omezení systematicky ignorují desítky nebankovních věřitelů).

13. O nákladech řízení soud rozhoduje z úřední povinnosti a jejich výši stanovuje svým rozhodnutím i v případě, že není výslovně požadována částka nižší, než na jakou má účastník, kterému právo přísluší, nárok, tzn. pokud se nároku na náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti výslovně nevzdá. V daném případě byla žalobkyně v řízení zcela úspěšná, soud tedy dle procesního výsledku sporu v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. této přiznal k tíži žalovaného právo na úhradu veškerých účelně vynaložených nákladů řízení a tyto jsou součástí I. výroku Celková částka těchto nákladů pak sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši , částka, (pokud by se žalobkyně nedomáhala protiprávního nároku, soud by nemusel dodatečně vybírat , částka, a mohl by vydat platební rozkaz), a jelikož předžalobní výzvu a žalobu vypracoval a podal sám žalobce, i jemu přísluší paušální částka náhrady hotových výdajů á , částka, ve smyslu § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., odpovídající nákladům, spojenými s příslušnými čtyřmi úkony ve smyslu § 1 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. Daně z přidané hodnoty se výslovně nedomáhala.

14. O lhůtách k plnění soud v obou případech rozhodl dle § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř., neboť se jedná se o relativně vysoké plnění, u kterého nelze očekávat jednorázové splnění, zejména s přihlédnutím k tomu, že zdejší soud vůči žalovanému vede řízení i ohledně jeho dalších závazků (, spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, a v roce 2024 již nařídil 4 exekuce. Režim splátek také v situaci předlužení umožní umořování závazku z nezabavitelných částek, aniž by nutně docházelo ke krácení věřitelů se staršími splatnými pohledávkami. Je tedy více než zřejmé, že ani případným obratem zahájeným exekučním řízením po nesplnění platební povinnosti po uplynutí krátké lhůty k plnění by žalobkyně zřejmě dřívějšího uspokojení své pohledávky nedosáhla, když případná další exekuce by zřejmě vedla toliko k čekání na vymožení předchozích závazků a časové hledisko splnění povinností žalovaného tak zjevně nehraje hlavní roli. K ochraně zájmů žalobkyně soud stanovil sankci ztrátou výhody splátek pro případ, že žalovaný poskytnutého dobrodiní splátkovým kalendářem včas nevyužije. Proto soud z důvodu patřičné ochrany žalovaného na straně druhé poskytl přibližně půlroční splátkový kalendář, aby měl reálnou příležitost případně pohledávku uhradit před podáním důvodného návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí nebo exekuce (která může pohledávku podstatně navýšit o náklady exekuce - hotové výdaje soudního exekutora a odměna soudního exekutora, případně dále odměna právního zástupce za zastupování v exekučním řízení). Pro jinou, delší lhůtu k plnění, či dokonce mírnější splátkový kalendář, nebyl shledán žádný mimořádný důvod a sám žalovaný zůstal pasivní a neposkytl tedy soudu žádné argumenty. V důsledku čerpání predátorských úvěrů je situace žalovaného nyní nezáviděníhodná a čelí upomínkám nehorázně navýšených nároků a neadekvátním výhrůžkám (nikoli však od žalobkyně). Žalovaný by měl nicméně postupovat v součinnosti s příslušnými soudními exekutory (případně hradit splátky z nezabavitelných částek svého příjmu, což však výše soudem určené splátky zřejmě umožňuje), aby se nedopouštěl trestných činů zvýhodnění věřitele či maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání (zatajením a spotřebováním disponibilního majetku).