20 C 193/2021

Plný text

Okresní soud v Teplicích rozhodl samosoudcem Janem Sýkorou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované fakticky bytem adresa žalované pro zaplacení částka s příslušenstvím,

I. Smír, navržený účastníky při jednání dne [datum], se neschvaluje.

II. Žaloba se v celém rozsahu zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení [částka], a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se v řízení domáhala žalobním návrhem, podaným u zdejšího soudu dne [datum], zaplacení ze smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne [datum], sjednané mezi původní žalovanou ([celé jméno žalované], [datum]) a právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], s původní jistinou [částka], kdy do postoupení pohledávky již mělo být uhrazeno celkem [částka] a poté ještě dalších [částka]. Ohledně povinnosti věřitele zkoumat schopnost spotřebitele splácet peněžitý závazek uvedla, že právní předchůdce prověřil bonitu původní žalované tak, že od ní získal o osobních a majetkových poměrech dle zákaznické karty, prověřil předložené doklady, a vycházeje ze zákonné i smluvní povinnosti žalované uvádět pravdivé skutečnosti, zápůjčku poskytl. Následně dále podáním ze dne [datum] (č. l. 10) navrhla žalobkyně schválit smír s původní žalovanou, který přiložila a je datován dnem [datum], s podpisem„ [celé jméno žalované]“. Obsahem předmětného smírčího výroku je plné uspokojení žalobou uplatněného nároku včetně příslušenství, dále úhrada nákladů řízení žalobkyně částkou [částka] (vč. soudního poplatku), a to vše v měsíčních splátkách po [částka]. Matka původní žalované při jednání dne [datum] připustila, že nějaký smír poštou přišel a podepsala jej za dceru sama, žádnou plnou moc k takovému právnímu jednání v té době od dcery neměla.

2. Zákaznickou kartu žalobkyně v řízení nepředložila (viz podání žalobkyně ze dne [datum] na č. l. 47, dále č. l. 50, 64 p. v., 67 p. v.).

3. Soud navzdory navrženému (původnímu) smíru nařídil jednání ve věci samé, neboť pro posouzení souladu smíru s hmotným právem (§ 99 odst. 2 věta první o. s. ř.), zejména k vyloučení důvodu absolutní neplatnosti závazku pro nesplnění povinnosti řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka, bylo třeba nejprve provést navržené listinné důkazy. Nadto soud zjistil, že původní žalovaná je příjemcem invalidního důchodu pro III. stupeň invalidity a bylo tak nutné ověřit i způsobilost původní žalované k účasti na soudním řízení. K prvnímu jednání dne [datum] (č. l. 50) se dostavila matka žalované shodného jména i příjmení a uvedla, že dcera od dětství trpí [anonymizována dvě slova], je v ambulantní péči [anonymizováno] z [obec], matka je oprávněna za ni přebírat invalidní důchod. Původní žalovaná nemá omezenou svéprávnost (matka původní žalované předložila [číslo obč. průkazu]) a ani Magistrát města Teplice (č. l. 56) ani Městský úřad Louny neměly (č. l. 54) o původní žalované žádné poznatky.

4. Soud pojal podezření ohledně psychické způsobilosti žalované, stejně jako pravosti podpisů na doručence č. l. 51, na smluvní dokumentaci a na předloženém smíru a předvolal jako svědka [jméno] [příjmení], úvěrového zprostředkovatele dle smlouvy. Žalované současně ustanovil usnesením ze dne [datum] (č. l. 57) opatrovníkem její matku. Ustanovení posléze usnesením ze dne [datum] zrušil, neboť ani v dodatečně poskytnuté lhůtě nebyly prokázány skutečnosti, které matka původní žalované u soudu uvedla dne [datum]. Žalobkyně podáním ze dne [datum] (č. l. 59) dále předložila soudu žádost o splátkový kalendář ze dne [datum] (č. l. 61) a uznání závazku ze dne [datum] (č. l. 60) s (údajnými) podpisy původní žalované. Svědek [jméno] [příjmení] při jednání dne [datum] vypověděl, že v [obec] byl v domácnosti původní žalované v „ mobilhausu“ na dané adrese, předchozí jiný úvěr měla i její matka (nová žalovaná). Původní žalovaná mu předkládala důchodový výměr, občanský průkaz, matka tomu byla přítomna, ale nevzpomíná si, zda nějak zasahovala do hovoru. Úvěr pak schvalovala centrála, někdy mohlo dojít ke schválení téhož dne, pak se vracel a předával hotovost, pokud ji měl právě při sobě. Současně však uvedl, že tuto práci dělal ještě před třemi lety a v té době stále probíhal splátkový kalendář tohoto úvěru, což však z časového hlediska hrubě neodpovídá žalobou uplatněnému úvěru na 60 týdnů, sjednanému v říjnu 2014, a svědek po konfrontaci s touto okolností nevyloučil, že žalovaná mohla mít více úvěrů. Povahu invalidity původní žalované svědek nerozpoznal, ale s původní žalovanou přicházel do styku i v předchozí době, když od ní přebíral splátky úvěru matky. K této výpovědi se dne [datum] vyjádřila matka původní žalované tak, že ji tvrzení o přítomnosti dcery při jednání překvapuje, neboť ta se cizích osob bojí, má však další dvě starší dcery, které bydlí v sousedních„ mobilhausech“.

5. Při posledním jednání dne [datum] byly soudu doloženy plná moc původní žalované pro matku (žalovanou), potvrzení Úřadu práce o poskytování péče původní žalované a příspěvku na tuto péči ve výši [částka] od roku 2016, a lékařská zpráva [anonymizováno] ze dne [datum], konstatující dlouhodobou ambulantní léčbu původní žalované pro významnou poruchu chování, vyžadující pozornost a léčbu ([anonymizováno]) - [anonymizována tři slova]. Tato zpráva konstatuje i [anonymizována dvě slova] původní žalované, znemožňující navoditelnost kontaktu, neschopnost operace s čísly, přebírání korespondence, funkční negramotnost - podepisuje se jen dětským písmem, číst neumí. Prošití originálu této listiny spisovou vazbou v místě„ ne“ nastalo až po provedení důkazu při jednání, odsazení slova„ umí“ v odstavci a patrné reziduum inkoustu v místě předpokládaného vyraženého„ e“ svědčí o původním zápisu slova„ neumí“, nikoliv nynějšího„ umí“. Z toho důvodu soud usnesením ze dne [datum] (č. l. 75) původní žalované opět ustanovil opatrovníka a to její matku. Usnesení nabylo právní moci téhož dne.

6. Po skutkové stránce soud dospěl po provedení a zhodnocení níže uvedených důkazů k následujícím závěrům. Postoupení předmětné pohledávky na žalobkyni bylo dostatečně prokázáno již oznámením původní věřitelky ze dne [datum] (č. l. 28). Smlouvou o zápůjčce [číslo] bylo prokázáno, že v obou místech pro podpis dlužníka je psacím fontem dvakrát uvedeno„ [celé jméno žalované]“, místo podpisu je uvedeno„ [obec]“, jako zprostředkovatel úvěru právní předchůdkyně žalobkyně je zapsán svědek [jméno] [příjmení]. Dle této smlouvy bylo v hotovosti předáno [částka]. Listinou č. l. 61, vyplněnou k [datum], je prokázáno, že na předtisku žalobkyně bylo k předmětné zápůjčce [číslo] vyjádřeno uznání závazku v rozsahu [částka] a požádáno o možnost splnění ve splátkách po [částka]. V místě pro podpis dlužníka je vyvedeno„ [celé jméno žalované]“ psacím fontem. Listinou č. l. 60 ze dne [datum] bylo prokázáno, že k předmětnému závazku bylo předtiskem vyjádřeno, že závazek trvá ve výši [částka] a původní žalovaná se jej zavazuje uhradit ve splátkách po [částka] měsíčně od [datum] do [datum] (poslední splátka činila [částka]). V místě pro podpis dlužníka je vyvedeno„ [celé jméno žalované]“ psacím fontem. Lustrací v registru obyvatel č. l. 49 bylo prokázáno, že původní žalovaná [celé jméno žalované], [datum narození], má adresu trvalého bydliště v [obec] registrovánu již od svého narození v roce [rok], její matkou je [celé jméno žalované], [datum narození]. Zprávou OSSZ Teplice (č. l. 40) ze dne [datum] bylo prokázáno, že původní žalovaná je příjemcem invalidního důchodu pro III. stupeň invalidity. Z plné moci č. l. 71, předložené spontánně matkou původní žalované při jednání dne [datum], vyplývá, že v místě pro podpis původní žalované coby zmocnitele je odlišným psacím fontem (od zbytku ručně psaného textu plné moci) vyvedeno psacím fontem (ovšem s tiskacím„ B“ na začátku) s nepravidelným sklonem jednotlivých písmen„ [celé jméno žalované]“, v místě pro podpis zmocněnce je vyvedeno psacím fontem bez nepravidelností rukopisu„ [celé jméno žalované]“, který se nápadně podobá všem ostatním podpisům (původní) žalované v soudním spise (na smlouvě, uznáních závazku, smíru i doručenkách). Právní zástupce žalobkyně doložil dopisem (č. l. 34) vypracování i zaslání (č. l. 36) jednoduché předžalobní výzvy ve smyslu § 142a o. s. ř. na adresu původní žalované, nicméně bez uvedení data narození je adresát a tedy i skutečný příjemce vzhledem ke shodě křestních jmen matky a dcery nejednoznačný.

7. Po skutkové stránce soud dospěl na základě takto provedeného dokazování zejména k následujícím závěrům o skutkovém stavu. Soud především neuvěřil výpovědi [jméno] [příjmení] v tom rozsahu, že by tento jednal s původní žalovanou o poskytnutí zápůjčky a žalovaná (pokud vůbec jednal s jinou osobou, než pouze s matkou žalované) při takovém jednání nejevila známky nepřehlédnutelného [anonymizována dvě slova]. Přiznaný invalidní důchod i lékařská zpráva svědčily o tom, že smysluplné jednání o zápůjčce s původní žalovanou nebylo vůbec možné ani ve formě ústní, natož písemné, na čemž nic nemění ani případné předložení dokladu totožnosti či výměry invalidního důchodu. Žalobkyně nepředložila zákaznickou kartu, soud tak nemůže posoudit žádný konkrétní údaj, dle kterého byl učiněn závěr o úvěruschopnosti původní žalované. Soud nemůže s jistotou uzavřít, zda svědek vypovídal vědomě nepravdivě a zda jednal jen s matkou původní žalované či s jinou její dcerou, či zda si s ohledem na časový odstup a tvrzené poranění hlavy svědek omylem vybavil jinou situaci a smísil události jednání v téže nemovitosti k jiné zápůjčce (matky). Navzdory této nejistotě však zřejmě nelze nijak omluvit tvrzení svědka, dle kterého smlouvu č. l. 30 podepsala žena ve věku původní žalované (či jejích dvou sester, které hypoteticky mohly původní žalovanou při jednání zastoupit), když k tomuto podpisu se výslovně hlásí současná žalovaná (č. l. 76 p. v.) a takový podpis odpovídá dalším exemplářům podpisů (doručenky č. l. 51 a 65 p. v., plná moc č. l. 71, smír č. l. 12, uznání č. l. 60 a 61), odpovídajících rukopisu téže osoby, když k většině z nich se matka původní žalované rovněž přihlásila výslovně. Soud naopak nemá důvod nedůvěřovat skutkovému tvrzení matky původní žalované v tom smyslu (č. l. 77), že všechny písemnosti na adrese v [obec] přebírá toliko ona a původní žalovaná o takové záležitosti nemá zájem (resp. nemá na to [anonymizována dvě slova]) a není schopna se podepsat sama psacím fontem, neboť takové tvrzení je prokázáno zprávou [anonymizováno], dle které původní žalovaná ani neumí číst. V daném místě je doručováno vně„ mobilhausů“, lze tedy očekávat o to více ztížené podmínky pro vlastnoruční podpis, a všechny sporné exempláře podpisů přitom žádné nápadné nepravidelnosti či vyložené odchylky od psacího fontu (což by ukazovalo na původní žalovanou) nevykazují. I kdyby nebyla autentičnost podpisů (původní) žalované tímto vyvrácena, soud by k takovým právním jednáním (původní) žalované nemohl vůbec přihlížet již s ohledem na osobu původní žalované. Dle § 581 věta druhá občanského zákoníku (z. č. 89/2012 Sb., dále jen „o. z.“) platí, že neplatné je i právní jednání osoby jednající v [anonymizována dvě slova], která ji činí neschopnou právně jednat. K osobě původní žalované lze konstatovat, že provedení řízení o omezení její svéprávnosti žalované je nepochybně namístě a soud jej po skončení tohoto řízení bude iniciovat.

8. K doručence č. l. 51 (zaslání protokolu z jednání [datum]) a k doručence č. l. 65 p. v. (zaslání usnesení č. l. 65 a protokolu z jednání dne [datum]) původní žalované soud v daný okamžik může konstatovat, že skutkovým přednesem matky původní žalované bylo zpochybněno, že jsou opatřeny vlastnoručním podpisem původní žalované. Soud se bude správností těchto údajů na doručenkách (tj. veřejných listinách) zabývat z moci úřední i nadále. Na možnosti rozhodnout věc samu při jednání dne [datum] to však nemohlo mít vliv, neboť žalovaná byla při tomto jednání zastoupena jak na základě plné moci, tak (posléze) na základě opatrovnictví, aby pak z řízení vystoupila zcela. Soud nadto v přítomnosti nové žalované zopakoval v potřebném rozsahu dokazování i listinami, kterými byl důkaz veden při předchozím jednání.

9. Po právní stránce soud uplatněný nárok posoudil následujícím způsobem:

10. Soud v prvé řadě neschválil navržený smír, resp. ani jeden z nich. Soud k původnímu podání ze dne [datum] (č. l. 11) v dalším řízení již nepřihlížel již proto, že jej neměl za podepsaný původní žalovanou, dále pak proto, že jej účastníci nahradili smírem při jednání dne [datum], kde návrhu žalobkyně došlo k záměně účastníků řízení, kdy původní žalovaná z řízení vystoupila (a byl jí přiznán nárok na náhradu nákladů řízení) a na její místo vstoupila její matka. V rozsahu záměny účastníků nabylo usnesení právní moci téhož dne. Návrh na schválení tohoto smíru tak pozbyl opodstatnění. Nadto ani tato procesní záměna účastníků na straně žalované nemohla zhojit (konvalidovat) absolutní neplatnost takového hmotně právního jednání od počátku -v důsledku simulace podpisu účastníka jinou osobou a současně v důsledku setrvalé duševní poruchy (původní) žalované, které jí zjevně brání obdobná právní jednání činit dlouhodobě.

11. Soud nicméně výrokem I shora neschválil ani nově (při jednání dne [datum]) navržený smír, který měl nahradit smír předchozí a modifikovaný pouze osobou dlužnice. Z formulace platebních povinností v navrženém smíru přirozeně sám o sobě rozpor s hmotným právem nevyplývá. Soud však nemůže odhlédnout od případné absolutní neplatnosti právního jednání, z něhož takový nárok původně vznikl, ani od dalších okolností, pro které by žalobě nebylo možno vyhovět (viz dále). Účastníkům řízení přirozeně nic nebrání, aby si takovou platební povinnost ujednali mimo jakoukoliv ingerenci soudu v nalézacím řízení jakkoliv jinak, případně aby si k takové povinnosti zajistili exekuční titul (zejm. notářský zápis se svolením k vykonatelnosti). Stejně tak nic nebrání žalované, aby nárok dobrovolně hradila. Domáhají-li se však účastníci takového schválení soudem, soud nemůže odhlížet od obsahu dosavadního řízení a důkazů. Ani ochota (nové) žalované vyhovět uplatněnému nároku nemůže ničeho změnit na absolutní neplatnosti právního jednání (třetí osoby – původní žalované), z něhož taková platební povinnost původně vzešla, a která tak stíhá i další navazující právní jednání – dohodu o smíru, kterou je disponováno s totožnou pohledávkou. Což platí tím více, že důvodů tehdejší (ex tunc) absolutní neplatnosti je kumulativně více. Účastníci nemohou v současnosti (smírem) platně disponovat pohledávkou, s níž nemohli platně disponovat (oni sami ani jejich právní předchůdci) již v době jejího vzniku. Takový nedostatek právního jednání soud nemůže zhojit formalistickým (restriktivním) způsobem výkladu § 99 odst. 2 věta první o. s. ř., které by tím redukoval na pouhou formální správnost formulace platební povinnosti ve smyslu následné vykonatelnosti rozhodnutí. Obdobně by soud postupoval i v případě, že by navržený smír vzešel z protiprávního činu (v této souvislosti má soud na mysli zejména lichvu či úvěrový podvod, případně jakékoliv jiné jednání s charakterem trestného činu, přestupku či jednání v hrubém rozporu s dobrými mravy). Naopak by soud z tohoto důvodu nemohl smír neschválit, pokud by trpěl toliko nedostatkem relativní neplatnosti (a žalovaná by se tak podpisem smíru ochrany, vyplývající z relativní neplatnosti svého právního jednání, výslovně vzdala). Důvody absolutní neplatnosti projednávaného závazku pak nemohly zhojit ani dvě hmotněprávní uznání závazku dle č. l. 60 a 61 (ani pokud by navíc nebyla vyvrácena pravost podpisů původní žalované na těchto listinách).

12. Důvodů absolutní neplatnosti závazku z podkladové zápůjčky je však (kumulativně) více: Jednak podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, v tehdy platném a účinném znění, platilo, že věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku k nemožnému. Z úpravy tak vyplývá, že případné nesplnění takové povinnosti věřitele má za následek neplatnost absolutní, tedy soudem zohledňovanou z úřední povinnosti. Soud dovozuje (a to i ve shodě s rozsudkem Soudního dvora EU pod zn. C [číslo]), že splnění této povinnosti je třeba zkoumat z úřední povinnosti, neboť jde o důvod absolutní neplatnosti (a to i po zrušení zákona č. 145/2010 Sb. s účinností ke dni [datum] a nahrazení zákonem č. 257/2016 Sb.).

13. Z ustálené judikatury vyšších soudů se přitom podává, že za náležitou obezřetnost nelze vždy považovat toliko spoléhání se na pravdivost údajů, poskytnutých samotným spotřebitelem (spolukontrahentem), jak ve svém podání tvrdí žalobkyně. Ustanovení § 9 předchozího zákona, resp. 86 aktuálně platného zákona o spotřebitelském úvěru má charakter nejen individuální, ale i generální prevence, neboť chrání spotřebitele i před nimi samými, včetně situací, kdy nejednají při žádosti o spotřebitelský úvěr v dobré víře (resp. nikoliv ve finanční tísni). Ostatně čerpání těchto krajně nevýhodných finančních produktů je zcela pravidelně činěno z důvodu dlouhodobého nedostatku peněz a finanční tísně dlužníků, kteří ani nemají přístup k výhodněji úročeným běžným bankovním půjčkám, a ponechání tohoto trhu bez náležité regulace by vedlo k rychlé pauperizaci celé sociální třídy a její vydání napospas těm, kteří se rozhodli své jmění, vzdělání a profesní zdatnost realizovat na úkor ekonomicky nejzranitelnější části populace. Sám spotřebitel přitom zpravidla nedisponuje takovými znalostmi a zkušenostmi, aby své budoucí ekonomické možnosti ohledně splácení úvěru mohl posoudit lépe, než profesionální poskytovatelé spotřebitelských úvěrů. Toto ustanovení má tak nepochybně i důležitý veřejnoprávní rozměr a podstatným způsobem omezuje smluvní volnost poskytovatele spotřebitelských úvěrů, který sice může své prostředky poskytnout dle své úvahy, nemůže však ve shodném rozsahu (nad rámec společensky a ekonomicky udržitelné míry) očekávat asistenci veřejné moci při jejich vymáhání. Právní předchůdce žalobkyně tedy do jisté míry má i povinnost předcházet úvěrovým podvodům, a to nikoliv jen ve vlastním ekonomickém zájmu, byť je zřejmé, že vynaložené úsilí musí být v proporcionálním poměru s rostoucí výší poskytované jistiny a požadovaného navýšení. V případě žalované však byla na místě opatrnost z několika samostatných důvodů, nemluvě o volbě krajně nevýhodného hotovostního režimu týdenních splátek, čemuž právní předchůdkyně žalobkyně v potřebné míře nedostála, přinejmenším tím, že zprostředkovatel úvěru buď vůbec nejednal s původní žalovanou, případně nerozpoznal, že jedná s jinou osobou, či nerozpoznal nepřehlédnutelné psychické omezení původní žalované, které ji činilo zjevně neschopnou sjednat úvěrovou smlouvu (i bez soudem omezené svéprávnosti), disponovat s hotovostí a úvěr splácet, ostatně s invalidním důchodem, coby svým jediným příjmem, ani sama nedisponovala. Soud pak nemohl ani přezkoumat způsob posouzení úvěruschopnosti proto, že vůbec nebyla předložena zákaznická karta a skutková tvrzení žalobkyně tak mají charakter pouze (neprokázaných) univerzálních tvrzení (jakkoliv formulovaných zdánlivě konkrétně výčtem listin, které jsou vždy posuzovány atd.). Nebyly tedy splněny předpoklady pro vznik platného spotřebitelského závazku ze zápůjčky již tím, že nebyla řádně zkoumána úvěruschopnost původní žalované.

14. Podpis na úvěrové smlouvě dále prohlásila za svůj (nová) žalovaná a toto tvrzení je v souladu se zprávou psychiatra (a s okolností přiznání plného invalidního důchodu), což nemohla vyvrátit ani výpověď svědka [příjmení], které soud v tomto rozsahu neuvěřil. Závazkový vztah ze zápůjčky tedy platně nevznikl ani z tohoto samostatného důvodu.

15. Soud proto nemohl schválit smír, navržený dne [datum], neboť závazek ze zápůjčky, z něhož měla platební povinnost vzniknout, není možno formou smíru konvalidovat jak proto, že neprokázáním řádného zkoumání úvěruschopnosti již tehdy nebyly splněny podmínky pro jeho platný vznik, tak proto, že vůbec nedošlo k platnému právnímu jednání příslušné (podepisující) osoby, tak i proto, že příslušná osoba zjevně nebyla schopna takového právního jednání (i bez omezení svéprávnosti soudem), tak v neposlední řadě i proto, že závazek v takové výši ke dni [datum] vůbec neexistoval, neboť trval pouze v rozsahu jistiny zápůjčky coby předmětu bezdůvodného obohacení dle § 2991 a 2993 občanského zákoníku. Uznání závazku dle č. l. 60 a 61 jednak rovněž nepodepsala původní žalovaná a jednak je již vyvrácena existence platného závazku od počátku, což činí jakékoliv následné uznávající prohlášení dlužníka právně bezvýznamným, i kdyby bylo jinak samo o sobě platným právním jednáním. Soud proto výrokem I shora smír neschválil a rozsudkem dále věcně rozhodl o původně uplatněném nároku.

16. Ze zjištěných okolností je zřejmé, že jistinu [částka] (z absolutně neplatné zápůjčky) převzala žalovaná, která nakládá i s prostředky původní žalované, s níž sdílí společnou domácnost, byla přítomna sjednávání smlouvy (a s největší pravděpodobností ji i za původní žalovanou podepsala) a ve všech podstatných záležitostech ji zastupovala a nadále zastupuje. Podle § 579 odst. 2 o. z. platí, že kdo způsobil neplatnost právního jednání, nahradí škodu z toho vzniklou straně, která o neplatnosti nevěděla. Jelikož v tomto nalézacím řízení nebylo jednoznačně prokázáno, jak probíhalo jednání o poskytnutí zápůjčky (dokazování v takovém rozsahu by bylo pro rozhodnutí o skutku a vině potřebné v trestním řízení), nelze jednoznačně dospět k právní kvalifikaci v podobě vzniku odpovědnosti za škodu protiprávním jednáním konkrétní osoby (či osob), či stanovit jejích podíl na škodě. S potřebnou mírou jistoty nebylo ustanoveno, zda byla smlouva o zápůjčce (a další listiny, např. zákaznická karta) podvodně podepsána právě (současnou) žalovanou, což by vyžadovalo soudně znalecké zkoumání podpisů, či jinou osobou, ani zda (a případně do jaké míry) se na tomto jednání vědomě podílel i svědek [příjmení], který kontraktační proces zcela zjevně nepopsal pravdivě. Je tedy namístě posoudit nárok subsidiárně právě a jen dle ustanovení o bezdůvodném obohacení.

17. Soud pak nemohl i přes procesní pasivitu žalované (která nenavrhla zápočet) jednak shledat absolutní neplatnost ujednání takových povinností od počátku (ex tunc), jak vyloženo výše, a současně odhlédnout od údajů o již uhrazeném plnění a jeho zápočtu na obchodní úroky, úroky z prodlení a poplatky z identického závazkového vztahu. Nepřihlédnutí k plnění, které žalovaná (původní žalovaná?) dle tvrzení samotné žalobkyně již uhradila na tentýž, nicméně absolutně neplatný závazek, by dle soudu bylo v rozporu s ustanoveními § 2 odst. 1 a 3 o. z., které mají přednost před obecnou podobou (procesněprávní) zásady projednací, které by bylo možno dát přednost při neplatnosti toliko relativní. S odkazem na § 1932 odst. 1 o. z. platí, že má-li dlužník plnit na jistinu, úroky a náklady spojené s uplatněním pohledávky, započte se plnění nejprve na náklady již určené, pak na úroky z prodlení, poté na úroky a nakonec na jistinu, ledaže dlužník projeví při plnění jinou vůli. V době plnění žalovanou (či původní žalovanou) bylo pro absolutní neplatnost závazku zápůjčky možno plnit toliko na jistinu a úrok z prodlení. Jistina tak již byla přeplacena a žalobu tak nelze než v plném rozsahu zamítnout, včetně veškerého příslušenství již dávno uhrazené jistiny, jak ve výroku II shora.

18. Případnou trestněprávní rovinu jednání (nové) žalované či původní žalované soud pomíjí, neboť žalobkyně je nepochybně sama schopna brát se za svá práva i cestou případného trestního oznámení, čemuž tak soud v tomto řízení nebude asistovat (byť v jiných, podstatně křiklavějších a zřetězených případech, tak již sám učinil). Ostatně žalobkyně má o dalších závazcích a okolnostech splácení podstatně více informací, než soud. Původní věřitelka se také prostřednictvím svého obchodního zástupce na vyplňování zákaznické karty sama podílela, je tak otázkou, jak ve skutečnosti probíhalo příslušné jednání o sjednání zápůjčky, kdo mu byl přítomen, jaké údaje byly zaznamenány do (nepředložené) zákaznické karty a kdo fakticky rozhodoval, jaké údaje do ní zapsány budou. [obec] se však soud nadále zabývat bude, je okolnost podpisu doručenek na č. l. 51 a 65 p. v., neboť vyvstaly důvodné pochybnosti o pravosti/správností údajů na těchto veřejných listinách, které mají pro zákonnost soudního řízení (obecně) nezastupitelný význam.

19. V dané situaci svědčí (i nové) žalované v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. plný procesní úspěch, neboť žaloba byla zamítnuta v plném rozsahu. Na tom nic nemění ani vůle sjednat smír a nárok v plné výši uspokojit, pokud jej soud nemohl ze shora vyložených důvodů jako platný schválit, neboť je třeba vycházet z definitivního procesního výsledku řízení, přičemž jednání bylo nařízeno dříve, než vyšly najevo důvody pro záměnu účastníků na straně žalované a (nová) žalovaná tak potřebu konání tohoto odročeného jednání nezpůsobila. I (nové) žalované tak svědčí nárok na plnou náhradu nákladů řízení. Celková částka těchto nákladů pak sestává z paušální částky náhrady hotových výdajů á [částka] ve smyslu § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., odpovídající nákladům, spojeným s příslušným úkonem ve smyslu § 1 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., kterým je právě účast při (posledním jednání) dne [datum], resp. od okamžiku, kdy se pravomocně stala (novou) žalovanou. Jednání s přihlédnutím ke dvěma jeho přerušením a okamžiku vyhlášení tohoto usnesení nepřesáhlo dvě hodiny trvání. K účasti téže osoby na jednání dne [datum] nelze přihlížet, neboť účastníkem řízení se stala teprve dne [datum], k prvnímu jednání se dostavila bez předvolání a především bez zmocnění, jednání tak ani nemohlo proběhnout. K odročenému jednání dne [datum] se pak za žalovanou stranu žádná osoba nedostavila, ani soudu nezaslala žádné podání. Bez významu je pak i návrh na schválení smíru č. l. 11, neboť (nová) žalovaná tehdy nebyla účastníkem řízení.

20. O lhůtě k plnění soud rozhodl dle § 160 odst. 1 věta první o. s. ř., neboť pro jinou, než základní (třídenní) lhůtu k plnění, nebyl shledán žádný mimořádný důvod.