20 C 196/2022

Plný text

Okresní soud v Teplicích rozhodl samosoudcem Janem Sýkorou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 1 518 Kč s příslušenstvím, Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 1 518 Kč s úrokem z prodlení v sazbě 9,75 % ročně z této částky od datum do zaplacení a na náhradě nákladů řízení dále částku 642 Kč, a to vše do 35 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se v řízení domáhala žalobním návrhem, podaným u zdejšího soudu dne datum, zaplacení jízdného 18 Kč a přirážky k jízdnému ve výši 1 500 Kč za jízdu žalované prostředkem hromadné přepravy osob žalobkyně bez předložení platného dokladu o zaplacení jízdného dne datum v 16:07 hodin při přepravní kontrole cestujících na lince číslo. V souladu s § 157 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) obsahuje tento rozsudek pouze zjednodušené odůvodnění.

2. Soud věc rozhodl postupem dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) bez nařízení jednání, neboť žalobkyně s takovým postupem souhlasila předem a žalované soud zaslal výzvu k vyjádření se k případnému souhlasu s tímto postupem a připojil doložku ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. pro případ, že zůstane pasivní. Jelikož žalovaná na výzvu ve stanovené lhůtě nereagovala, důsledkem je předpoklad jejího souhlasu s tímto postupem. Žalovaná v řízení zůstala pasivní, adresu pro doručování vedle své adresy trvalého pobytu ohlašovně nenahlásila. Soud po jejím faktickém pobytu (zejména důvodu možné místní nepříslušnosti) pátral, jinou adresu však nezjistil, na adrese trvalého bydliště jí doručil náhradním způsobem, obálka byla poté vhozena do označené domovní schránky. Obecně lze konstatovat, že nedosažitelnost žalovaných ze strany státních orgánů je – při existenci celé řady i bezplatných poraden, poskytujících alespoň hrubé, avšak užitečné informace o možnostech právní ochrany před žalobou - jednou z významných příčin, proč posléze žalovaní čelí "neočekávanému" vymáhání již pravomocných exekučních titulů (nález Ústavního soudu ve sp. zn. I. ÚS 3923/2011 ze dne 29.

3. Od novely občanského soudního řádu, provedené zákonem č. 7/2009 Sb., je adresát odpovědný za existenci adresy pro doručování a ochranu vlastních zájmů a je též povinen zajistit přijímání písemností na této adrese bez ohledu na to, zda se zde zdržuje. Je věcí adresáta, zda se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu doručování, kde je pro něho bezpečné, že mu bude zásilka doručena. Soud na zákonem stanovenou adresu doručuje povinně, i kdyby mu bylo známo, že na ní k předání a převzetí listiny nemůže dojít, a byť by se dozvěděl ze sdělení některého z účastníků či jiných osob nebo ze své úřední činnosti, kde se adresát fakticky zdržuje. Adresátu lze doručit i na jinou adresu, to však nemá vliv na povinnost soudu doručovat na povinnou adresu pro doručování. Omluvitelným důvodem, pro nějž by bylo možno vyslovit neúčinnost náhradního doručení, nemůže být skutečnost, že se fyzická osoba na adrese pro doručování trvale nezdržuje (usnesení Nejvyššího soudu ve sp. zn. 32 Cdo 80/2012). I nadále je tedy oficiální doručovací adresou žalované adresa dle registru obyvatel a z doručení na adresu faktického pobytu lze procesně vycházet pouze a jen tehdy, pokud dojde k převzetí do vlastních rukou. Žalovaná by tedy měla zvážit, zda se chce i nadále před písemnostmi„ skrývat“ za formální adresou, či zda se stane dosažitelnou pro úřední korespondenci. Obecně lze konstatovat, že nedosažitelnost žalovaných ze strany státních orgánů je – při existenci celé řady i bezplatných poraden, poskytujících alespoň hrubé, avšak užitečné informace o možnostech právní ochrany před žalobou - jednou z významných příčin, proč posléze žalovaní čelí "neočekávanému" vymáhání již pravomocných exekučních titulů (nález Ústavního soudu ve sp. zn. I. ÚS 3923/2011 ze dne datum). Ignorováním svých práv žalovaná (s největší pravděpodobností) nezískává žádnou reálnou výhodu a pouze se sama připravuje o možnost účastnit se řízení, vznášet nejrůznější procesní námitky, kterými lze podstatnou část soudy projednávaných nároků ze spotřebitelských závazků odrazit (neb jsou až nezdravě často relativně neplatnými), či přinejmenším ve svůj prospěch ovlivnit lhůtu ke splnění povinnosti (zejm. splátkový kalendář, který si tak nemusí„ zaplatit“ v nákladech následné exekuce).

3. Po skutkové stránce soud dospěl po provedení a zhodnocení níže uvedených důkazů k následujícím závěrům. Žalovaná se dle zápisu o přepravní kontrole č. l. 11 neprokázala v dopravním prostředku městské hromadné dopravy, provozované žalobkyní na území Statutárního města Ústí nad Labem (linka anonymizováno u anonymizována dvě slova), platným jízdním dokladem kontrolorovi žalobkyně, tento jí byl odebrán, přičemž výše jízdného v době této jízdy činila 18 Kč a výše přirážky v případě, že se cestující nemůže prokázat platným jízdním dokladem, činila 1 500 Kč (notorieta z místní znalosti a předchozích řízení této žalobkyně). Totožnost žalované byla ověřena z číslo obč. průkazu. Žalobkyně prokázala vypracování a zaslání předžalobní výzvy č. l. 14 ve smyslu § 142a o. s. ř. ze dne datum do dispoziční sféry žalované (č. l. 14).

4. Zjištěný skutkový stav posoudil soud po právní stránce podle ustanovení § 18a odst. 2 písm. c) a odst. 3 a § 18b odst. 2 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, podle ustanovení § 7 odst. 3, 5 a 6 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu a podle ustanovení Smluvních přepravních podmínek dopravního podniku města Ústí nad Labem, a. s. (notorieta; webová adresa), a dospěl k závěru, že žalobkyní uplatněný nárok je po právu, a uložil proto žalované povinnost zaplatit žalobkyni požadované plnění v celém rozsahu, včetně důvodně požadovaného úroku z prodlení (§ 1970 o. z.), když počátek prodlení žalobkyně stanovila korektně, stejně jako i sazbu, odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

5. O nákladech řízení soud rozhoduje z úřední povinnosti a jejich výši stanovuje svým rozhodnutím i v případě, že není výslovně požadována částka nižší, než na jakou má účastník, kterému právo přísluší, nárok, tzn. pokud se nároku na náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti výslovně nevzdá. V daném případě byla žalobkyně v řízení zcela úspěšná, soud tedy dle procesního výsledku sporu v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. této přiznal k tíži žalované právo na úhradu veškerých účelně vynaložených nákladů řízení. Celková částka těchto nákladů pak sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, a jelikož předžalobní výzvu a žalobu vypracovala a podala sama žalobkyně, i jí přísluší paušální částka náhrady hotových výdajů á 100 Kč ve smyslu § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., odpovídající nákladům, spojeným s příslušným úkonem ve smyslu § 1 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. Jelikož je žalobkyně plátcem DPH, přísluší jí tak dále navýšení, odpovídající aktuálně platné sazbě této daně ve výši 21 % z obou náhrad.

6. O společné lhůtě k plnění soud rozhodl dle § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř., neboť teprve nedávno skončil dlouhodobý nouzový stav a některá omezení ekonomiky stále trvají, žalovaná je zřejmě předlužena (od roku 2019 čelila nebo čelí exekuci pro jistinu 54 tis. Kč a v tomto roce čelí prodeji movitých věcí). Dle Úřadu práce (č. l. 17) je navíc příjemcem podpory v nezaměstnanosti od února 2022, která aktuálně zřejmě již skončila. Je zřejmé, že ani případným obratem zahájeným exekučním řízením po nesplnění platební povinnosti po uplynutí krátké lhůty k plnění by žalobkyně zřejmě dřívějšího uspokojení své pohledávky nedosáhla. Proto soud z důvodu patřičné ochrany žalované poskytl násobně delší lhůtu k plnění, která žalobkyni neohrozí a žalovaná bude mít reálnou příležitost případně pohledávku uhradit před podáním důvodného návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí nebo exekuce, která pohledávku navýší o náklady exekuce (hotové výdaje soudního exekutora a odměna soudního exekutora, zpravidla nejméně 6 555 Kč; případně dále odměna právního zástupce za zastupování v exekučním řízení).). Pro jinou, delší lhůtu k plnění, či dokonce mírnější splátkový kalendář, nebyl shledán žádný mimořádný důvod. Nezbývá, než doufat, že žalovaná tohoto dobrodiní využije a nepřipustí, aby se i tato drobná pohledávka obratem navýšila o náklady exekučního řízení a tím prohloubila problém, který bude muset nakonec řešit a vyřešit. Údaje ke splnění peněžité pohledávky žalovaná nalezne v již dříve doručovaném žalobním návrhu v sekci F), soud nicméně neručí za jejich případnou změnu v mezidobí a jejich ověření je tak záležitostí mezi účastníky řízení (tj. bez ingerence soudu, pro který řízení končí vydáním rozsudku). Pro usnadnění je zde soud přejímá: číslo účtu číslo, variabilní symbol. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.). Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně ve stanovených lhůtách k plnění, může oprávněný navrhnout soudní výkon rozhodnutí nebo provedení exekuce.