20 C 198/2021

Plný text

Okresní soud v Teplicích rozhodl samosoudcem Janem Sýkorou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení částka s příslušenstvím, Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částka s úrokem z prodlení v sazbě 8,5 % ročně z této částky od datum do zaplacení a na náhradě nákladů řízení dále částka, a to vše v měsíčních splátkách po nejméně částka měsíčně, splatných vždy do každého 26. dne v měsíci, za který splátka přísluší, počínaje měsícem, následujícím po měsíci, ve kterém tento rozsudek nabyde právní moci, pod sankcí ztráty výhody splátek.

1. Žalobkyně se v řízení domáhala žalobním návrhem, podaným u zdejšího soudu dne datum, zaplacení jízdného částka a přirážky k jízdnému ve výši částka za jízdu žalované prostředkem hromadné přepravy osob žalobkyně bez předložení platného dokladu o zaplacení jízdného dne datum při přepravní kontrole cestujících. V souladu s § 157 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) obsahuje tento rozsudek pouze zjednodušené odůvodnění.

2. Soud věc rozhodl postupem dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) bez nařízení jednání, neboť žalobkyně s takovým postupem souhlasila předem a žalované soud zaslal výzvu k vyjádření se k případnému souhlasu s tímto postupem a připojil doložku ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. pro případ, že zůstane pasivní. Jelikož žalovaná na výzvu ve stanovené lhůtě nereagovala, důsledkem je předpoklad jejího souhlasu s tímto postupem. Žalovaná v řízení zůstala pasivní, adresu pro doručování vedle své adresy trvalého pobytu ohlašovně nenahlásil, návrh však převzala na trvalém bydlišti do vlastních rukou dne datum, kam dle Úřadu práce čerpá příspěvek na živobytí (částka) a příspěvek na bydlení (částka).

3. Po skutkové stránce soud dospěl po provedení a zhodnocení níže uvedených důkazů k následujícím závěrům. Žalovaná se dle zápisu o přepravní kontrole č. l. 12 neprokázala v dopravním prostředku městské hromadné dopravy, provozované žalobkyní na území Statutárního města Ústí nad Labem, platným jízdním dokladem kontrolorovi žalobkyně (doklad měl prošlou platnost), přičemž výše jízdného v době této jízdy činila částka a výše přirážky v případě, že se cestující nemůže prokázat platným jízdním dokladem, činila částka (notorieta z místní znalosti). Totožnost žalované byla ověřena občanským průkazem číslo. Žalobkyně prokázala vypracování a zaslání předžalobní výzvy č. l. 13 ve smyslu § 142a o. s. ř. ze dne datum do dispoziční sféry žalované (č. l. 14).

4. Zjištěný skutkový stav posoudil soud po právní stránce podle ustanovení § 18a odst. 2 písm. c) a odst. 3 a § 18b odst. 2 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, podle ustanovení § 7 odst. 3, 5 a 6 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu a podle ustanovení Smluvních přepravních podmínek dopravního podniku města Ústí nad Labem, a. s. (notorieta; webová adresa), a dospěl k závěru, že žalobkyní uplatněný nárok je po právu, a uložil proto žalované povinnost zaplatit žalobkyni požadované plnění v celém rozsahu, včetně důvodně požadovaného úroku z prodlení, když počátek prodlení žalobkyně stanovila korektně, stejně jako i sazbu, odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

5. O nákladech řízení soud rozhoduje z úřední povinnosti a jejich výši stanovuje svým rozhodnutím i v případě, že není výslovně požadována částka nižší, než na jakou má účastník, kterému právo přísluší, nárok, tzn. pokud se nároku na náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti výslovně nevzdá. V daném případě byla žalobkyně v řízení zcela úspěšná, soud tedy dle procesního výsledku sporu v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. této přiznal k tíži žalovaného právo na úhradu veškerých účelně vynaložených nákladů řízení. Celková částka těchto nákladů pak sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši částka, a jelikož předžalobní výzvu a žalobu vypracovala a podala sama žalobkyně, i jí přísluší paušální částka náhrady hotových výdajů á částka ve smyslu § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., odpovídající nákladům, spojeným s příslušným úkonem ve smyslu § 1 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.

6. O lhůtách k plnění soud v obou případech rozhodl dle § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř., neboť se jedná se o relativně vysoké plnění, u kterého nelze očekávat jednorázové splnění, zejména s přihlédnutím k tomu, že žalovaná čerpá dávky hmotné nouze a státní sociální podpory z roku 2020 již čelí dvěma exekucím. Je tedy více než zřejmé, že ani případným obratem zahájeným exekučním řízením po nesplnění platební povinnosti po uplynutí krátké lhůty k plnění by žalobkyně zřejmě dřívějšího uspokojení své pohledávky nedosáhla, když případná další exekuce by zřejmě vedla toliko k čekání na vymožení předchozích závazků a časové hledisko splnění povinností žalovaného tak zjevně nehraje hlavní roli. K ochraně zájmů žalobkyně soud stanovil sankci ztrátou výhody splátek pro případ, že žalovaná poskytnutého dobrodiní splátkovým kalendářem včas nevyužije. Proto soud z důvodu patřičné ochrany žalované na straně druhé poskytl přibližně půlroční splátkový kalendář, aby měla reálnou příležitost případně pohledávku uhradit před podáním důvodného návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí nebo exekuce. Pro jinou, delší lhůtu k plnění, či dokonce mírnější splátkový kalendář, nebyl shledán žádný mimořádný důvod a splátka je již tak zanedbatelně vysoká. Nezbývá, než doufat, že žalovaná tohoto dobrodiní využije a nepřipustí, aby se i tato drobná pohledávka obratem navýšila o náklady exekučního řízení, které ji více než znásobí. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.). Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně ve stanovených lhůtách k plnění, může oprávněný navrhnout soudní výkon rozhodnutí nebo provedení exekuce.