20 C 198/2022

Plný text

Okresní soud v Teplicích rozhodl samosoudcem Janem Sýkorou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného datovou schránkou anonymizována dvě slova pro zaplacení 5 985 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 11 835 Kč s úroky z prodlení v sazbách: 8,5 % ročně z částky 5 985 Kč od [datum] do zaplacení, 11,75 % ročně z částky 5 250 Kč od [datum] do zaplacení, a to vše ve splátkách po nejméně 2 200 Kč měsíčně, splatných vždy do každého 26. dne v měsíci, za který splátka přísluší, počínaje měsícem, následujícím po měsíci, ve kterém tento rozsudek nabyde právní moci, pod sankcí ztráty výhody splátek.

II. Žalovaný není povinen platit žalobkyni náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne [datum] domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni shora uvedené plnění z titulu úhrady zákonného příspěvku nepojištěných za nepojištěné období od [datum] až [datum] (171 dní) a od [datum] do [datum] (150 dní) ve spojené věci (původně sp. zn. 21 C 197/2022), když žalovaný jako vlastník či provozovatel (dle šetření a zajištění kupní smlouvy) osobního automobilu se zdvihovým objemem motoru mezi 1 000 do 1 350 cm3 s [registrační značka] ([příjmení] [anonymizováno]) neuzavřel v rozhodném období pojištění odpovědnosti z provozu uvedeného vozidla (5 985 Kč, resp. 5 250 Kč), a poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek (2x 300 Kč).

2. Soud věc rozhodl postupem dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) bez nařízení jednání, neboť žalobkyně s takovým postupem souhlasila předem a žalovanému soud zaslal výzvu k vyjádření se k případnému souhlasu s tímto postupem a připojil doložku ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. pro případ, že zůstane pasivní. Jelikož žalovaný na výzvu ve stanovené lhůtě nereagoval, důsledkem je předpoklad jeho souhlasu s tímto postupem. Žalovaný v řízení zůstal pasivní (v důsledku jeho nezájmu o dosažitelnost ve své datové schránce ID dnxch5q se nejspíše o probíhajícím soudním řízení ani nedozvěděl), jinou adresu pro doručování vedle své adresy trvalého pobytu či datové schránky ohlašovně nenahlásil.

3. Po skutkové stránce soud dospěl po provedení a zhodnocení níže uvedených důkazů k následujícím závěrům. Vlastnické právo žalovaného k předmětnému vozu bylo prokázáno kupní smlouvou ze dne [datum] (č. l. 13). Žalovaný jako vlastník a provozovatel [značka automobilu] se zdvihovým objemem motoru 1 239 cm3, maximálním výkonem 40 kW a maximální hmotností 1 160 kg s [registrační značka] neuzavřel v tvrzené době povinné smluvní pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem tohoto vozidla. Výzvou ze dne [datum], resp. [datum] (spojená věc) žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částek 5 985 Kč, resp. 5 250 Kč. Žalovaný na výzvy žalobkyně nereagoval, a proto jej žalobkyně o zaplacení upomněla upomínkami ze dne [datum] a [datum] (spojená věc), doručovanými rovněž na platnou adresu trvalého pobytu žalovaného. Dne [datum], resp. [datum] zástupce žalobkyně odeslal žalovanému předžalobní upomínku ve smyslu § 142a o. s. ř. z téhož dne na shodnou adresu.

4. Zjištěný skutkový stav soud posoudil po právní stránce podle ustanovení (zejména § 1 odst. 2, § 4 a § 15) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, a vyhlášky č. 205/1999 Sb., a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, a proto jí vyhověl a žalovanému uložil, aby zaplatil žalobkyni plnění dle I. výroku shora. Protože je žalovaný v prodlení s plněním peněžitého dluhu, má žalobkyně vedle práva na zaplacení pohledávky podle § 1970 občanského zákoníku nárok na zaplacení úroku z prodlení a použitá sazba odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Stejně tak má žalobkyně nárok na částku 3x 300 Kč, která jí přísluší coby odměna za proces (předsoudního) vymáhání. Důvod ke krácení příslušné sazby dle zdvihové kubatury motoru soud v případě tohoto vozidla neshledal. Pokud žalovaný již není faktickým vlastníkem vozidla, či vozidlo neexistuje nebo není provozuschopné, měl by evidovaný stav v registru vozidel ve vlastním zájmu co nejrychleji dát do souladu se skutečností, jinak bude analogickému nároku čelit opětovně, ostatně dalším řízením je sp. zn. 11 C 273/2022, kde již dne [datum] došlo k vyhlášení rozsudku pro obdobný nárok za předcházející období [datum] až [datum] (spojení řízení s touto věcí se senátu 20C zavčasu nezdařilo), právní osud období [datum] až [datum], které v těchto třech řízeních projednáno nebylo, ačkoliv je právě mezi žalovanými a projednanými časovými úseky, není soudu znám.

5. O lhůtě k plnění soud rozhodl dle § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř., neboť se jedná o poměrně vysoké plnění, které v sobě zahrnuje i sankční složku, trvá energetická, inflační i uprchlická krize a nelze vyloučit, že žalovaný si rizika vzniku takového problému nebyl vůbec vědom, maje datovou schránku, zatímco žalobkyně se o zjištění takové skutečnosti pravděpodobně ani nepokusila (ostatně povinné nikdy nelustruje ani v registru občanů, ačkoliv k tomu má zákonné oprávnění). K ochraně zájmů žalobkyně soud stanovil sankci ztrátou výhody splátek pro případ, že žalovaný poskytnutého dobrodiní splátkovým kalendářem včas nevyužije. Proto soud z důvodu patřičné ochrany žalovaného na straně druhé poskytl přibližně půlroční splátkový kalendář, aby měl reálnou příležitost případně pohledávku uhradit před podáním důvodného návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí nebo exekuce, která pohledávku navýší o náklady exekuce (hotové výdaje soudního exekutora a odměna soudního exekutora, zpravidla nejméně 6 555 Kč; případně dále odměna právního zástupce za zastupování v exekučním řízení). Dlužník si přitom může být téměř jist, že v případě včasného nesplnění platební povinnosti k návrhu na provedení exekuce žalobkyně přistoupí, neboť právě vymožení plnění a odměna za zastupování je důvodem vedení nalézacího řízení, zahájeného spřízněným právním zástupcem. Pro jinou, delší lhůtu k plnění, či dokonce mírnější splátkový kalendář, nebyl shledán žádný mimořádný důvod 6. O nákladech řízení soud rozhoduje z úřední povinnosti. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně byla ve sporu plně úspěšná, proto by jí soud přiznal veškeré náhrady účelně vynaložených nákladů řízení. Soud se v tomto případě však nejprve zajímal o skutečnost, zda žalobkyně tyto náklady vynaložila v souběžných řízeních účelně, když spojený projednávaný návrh byl podán až 2. 4. 2022 a věc sp. zn. 11 C 273/2022 dokonce až 30. 5. 2022 (ačkoliv se jednalo o nejstarší období). Předžalobní výzvy v takovém řízení shodná právní zástupkyně (shodné) žalobkyně vyhotovila ve dnech [datum], resp. 2. 3. 2022 (sp. zn. 11 C 273/2022). Pokud tedy předmětný nárok uplatnila až [datum] (spojená věc) a 17. 4. 2022 (sp. zn. 11 C 273/2022), je zřejmé, že postupovala bez ohledu na existenci kumulace nároků. Soudu je z předchozích četných řízení a jejich souběhů známo, že žalobkyně první nárok (což je nárok sp. zn. 11 C 273/2022) vymáhá i prostřednictvím [právnická osoba], a. s., přičemž takovou upomínku v té věci skutečně předložila a je datována [datum] Ani tato souvislost tedy není s to logicky vysvětlit, proč právní zástupkyně žalobkyně nároky nespojila do jediného návrhu. Pokud lze ve prospěch jednání právní zástupkyně argumentovat alespoň tím, že v projednávané věci podala návrh [datum] a teprve o den později ([datum]) odeslala předžalobní výzvy v obou později podaných návrzích, na straně samotné žalobkyně již takovou omluvu najít nelze.

7. Absenci racionalizace počínání samotné žalobkyně, pokud ve vztahu ke stejným osobám vymáhá obdobné nároky opakovaně, nelze z dlouhodobého hlediska omluvit, tím spíše, že je za svou činnost honorována paušální částkou 300 Kč. Souběžné existence všech tří nároků si žalobkyně byla (resp. měla být) vědoma již od [datum], tedy dříve, než právní zástupkyně vypravila první předžalobní výzvu ([datum] v předmětné věci). Soud proto podání tří samostatných návrhů nepovažuje za účelný postup a náklady přiznává tak, jako by žalobkyně podala návrh jediný. V tomto kontextu pak lze konstatovat, že podání obou návrhů společně by nevedlo k přiznání vyšších nákladů řízení a jelikož v řízení sp. zn. 11 C 273/2022 již bylo přiznáno 1 489 Kč, soud již další náhradu žalobkyni nepřiznal, soudní poplatek 400 Kč nevyjímaje. Plnění by sice v součtech překonalo 10 000 Kč, v předmětné věci by však soud náhradu nákladů řízení stanovil odlišně i po právní stránce. Soudní poplatek by činil 800 Kč (ze součtu všech tří nároků) a dále z 2x 100 Kč, coby náhrady nezastoupenému účastníkovi dle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. odpovídajících nákladům, spojených s podáním žalobního návrhu a s jednou předžalobní výzvou (když i tyto učinila všechny v době, kdy již žalovaný byl upomínán ohledně všech 3 období, za což je žalobkyně již honorována částkou 3x 300 Kč). Jelikož je i sama žalobkyně plátcem DPH, příslušela by jí tak částka 2x 121 Kč, odpovídající navýšení paušální částky dle aktuálně platné sazby této daně.

8. K otázce zastoupení soud shodně odkazuje na závěry nálezu Ústavního soudu ve sp. zn. I. ÚS 3344/12, když na žalobkyni lze v otázce agendy výběru a vymáhání placení příspěvků do garančního fondu klást vyšší požadavky, než na běžné subjekty soukromého práva, což se neslučuje s paušální delegací veškeré této agendy na advokáta, resp. nárokování mimosmluvní odměny za jeho služby. Jedná se o přesně vymezený nárok, žalobkyně bazíruje na přesné aplikaci vyhlášky (přesto, že ji soud prvního stupně považuje v kritériu zdvihového objemu motorů za archaicky koncipovanou a obsoletní), jsou používány formulářové výzvy i návrhy a jedná se o agendu, která je žalobkyni (s přestávkou) svěřena již po mnoho let. Zjištění stavu registru vozidel a případné šetření ke zjištění skutečného vlastníka je ostatně nucena činit žalobkyně svými silami a je za to také sama (teprve od roku 2018, což předchozí judikatura, na kterou žalobkyně v této souvislosti odkazuje, nemohla zohlednit) honorována paušální odměnou 300 Kč, a současně i denní sazbou příspěvku, který nepochybně zahrnuje i sankční navýšení. Tím pokrývá náklady činnosti žalobkyně při správě takového fondu, resp. agendy spojené s výběrem či plněním poškozeným. Právní zastoupení (v žalovanými nesporovaných případech) pak již nepřináší jinou hodnotu, než pouhý administrativní přepis údajů, zpracovaných žalobkyní v podobě kvalifikované výzvy a upomínek, do podoby formulářového návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, s pouze několika proměnnými údaji (značka vozidla, [příjmení] vozidla, kategorie zdvihového objemu motoru vozidla, období absence pojištění, počet dnů v tomto období, aritmetický dopočet náhrady a konstatování, zda jde o osobu, zjištěnou dle registru vozidel, či šetřením u předchozího vlastníka). Žalobkyně dlouhodobě ani nepracuje se svým zákonným oprávněním dle § 18 odst. 12 zákona č. 168/1999 Sb. nahlížet do registru obyvatel a spoléhá na průpis údajů ze základních registrů do agendy registru vozidel. Ignoruje tak již několik let poučení od senátu 20C zdejšího soudu (resp. 28C Okresního soudu v Děčíně) v tom smyslu, že ohledně adresy trvalého pobytu občana se nelze spoléhat na jinou databázi, než na základní registr obyvatel – v četných případech tak doručuje všechny písemnosti na neaktuální adresy trvalého pobytu. Případně se žalobkyně odvolává na obsoletní ustanovení § 11 zákona č. 56/2001 Sb., které má význam již jen pro aktuálnost údajů na osvědčení o registraci vozidla (které je s tímto hlášením nutno fyzicky vyměnit, neboť adresu obsahuje) a nereflektuje uplynulou elektronizaci státní správy a které již není v praxi využíváno (jak soud výslovně ověřil dotazem na registr vozidel při Magistrátu města Teplice v jiném obdobném řízení – sp. zn. 20 C 178/2022). Přitom žalobkyni lze aktuálně považovat za nejčastěji zastoupeného žalobce v praxi (přinejmenším zdejšího) okresního soudu v agendě občanskoprávních sporných řízení, aktuálně násobně převyšující i počet řízení České televize při vymáhání koncesionářských poplatků. Za rok 2022 se jen v senátu 20C zdejšího soudu jednalo do září 2022 o 67 žalob, což činí více než pětinu nápadu soudce, a 844 žalob za celý zdejší soud. Je tak zřejmé, že činnost žalobkyně i její právní zástupkyně je především agendou rutinního zpracování desítek tisíc případů ročně, přičemž u každého vozidla se dokonce může jednat o nárok, opakující se po cca 3 měsících trvání nepojištěného stavu. Soud se při vyzývání právní zástupkyně žalobkyně nezřídka setkává i s nepochopením (resp. ignorováním) smyslu procesní výzvy a dostává odpověď, složenou z obecných tvrzení, aniž by byla postižena podstata problému v příslušném řízení – což s největší pravděpodobností svědčí o zapojení administrativních pracovníků bez právního vzdělání. Žalobkyně sama by tedy měla být schopna přinejmenším ve fázi, kdy nároku nikdo neodporuje, jednat vůči soudům vlastními silami, zejména pokud lze totéž požadovat od České televize, která dokonce ani není primárně zřízena za účelem nakládání s finančními prostředky a není povinna vést agendu neuhrazených příspěvků, jak je tomu naopak u žalobkyně, a které ani nesvědčí nárok na poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva, což Českou televizi proti žalobkyni naopak znevýhodňuje.

9. Byť je krácení odměny v těchto dvou věcech příslovečnou kapkou v moři celkového počínání žalobkyně, která nároky spojuje do jediného návrhu jen zřídka (chaoticky?), soud nemůže takové skutečnosti ignorovat. Jelikož by soud za uplatnění všech tří období jediným žalobním návrhem přiznával žalobkyni 1 284 Kč a 1 489 Kč již bylo přiznáno v řízení sp. zn. 11 C 273/2022, nepřiznal II. výrokem shora na náhradě nákladů řízení k tíži žalovaného již žádnou částku.