20 C 201/2020

Plný text

Okresní soud v Teplicích rozhodl samosoudcem Janem Sýkorou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného doručovací adresou adresa žalovaného pro zaplacení částka s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni [částka] s úrokem z prodlení v sazbě 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a do 7 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do částky [částka] se žaloba zamítá.

III. Žalobkyně není povinna hradit na náhradě nákladů řízení žalovanému ničeho.

1. Žalobkyně se v řízení domáhala žalobním návrhem, podaným u zdejšího soudu dne [datum], zaplacení [částka] s úrokem z prodlení jak ve výroku I shora z titulu neuhrazeného vyúčtování za dodávku elektřiny do odběrného místa žalovaného na adrese [příjmení] [číslo] v [obec] dle faktury [číslo] ([částka]), [číslo] ([částka] jako zbytek smluvní pokuty [částka] za neuhrazenou zálohu) a [číslo] (smluvní pokuta [částka] za měsíce prosinec 2019 až červen 2021 á [částka] za předčasné ukončení smluvního vztahu z dodávky plynu ve shodném odběrném místě). Doplnila, že vyúčtování spotřeby plynu v tomto odběrném místě skončilo přeplatkem, který byl započten na výše uvedenou smluvní pokutu, z vyúčtování spotřeby plynu se tedy žalobkyně nedomáhá ničeho (soud toliko požadoval zaslání vyúčtování spotřeby plynu do listopadu 2019.

2. Soud věc rozhodl postupem dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) bez nařízení jednání, neboť žalobkyně s takovým postupem souhlasila předem a žalovanému soud zaslal výzvu k vyjádření se k případnému souhlasu s tímto postupem a připojil doložku ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. pro případ, že zůstane pasivní. Jelikož žalovaný na výzvu (č. l. 36 p. v.) ve stanovené lhůtě nereagoval, důsledkem je předpoklad jeho souhlasu s tímto postupem. Žalovaný v řízení zůstal pasivní, toliko sdělil adresu pro doručování – [ulice a číslo] v [obec] a pokusil se dohledat a doslat k výzvě soudu vyúčtování spotřeby plynu do listopadu 2019, které však nedohledal (a soud k jeho předložení vyzval žalobkyni). K návrhu samotnému se blíže nevyjádřil.

3. Po skutkové stránce soud dospěl po provedení a zhodnocení níže uvedených důkazů k následujícím závěrům. Žalobkyně smlouvou č. l. 12 ze dne [datum] prokázala závazek žalovaného hradit řádně dodanou a vyúčtovanou elektřinu v tarifu D02d v odběrném místě jak shora, se shodnou adresou pro doručování, zálohy byly původně stanoveny na [částka] Smlouva je uzavřena na dobu určitou 30 měsíců. Byla doložena dohoda ze dne [datum] (č. l. 15) o předčasném ukončení této odběrní smlouvy ke dni [datum] (obtížně čitelné). Bylo předloženo konečné vyúčtování elektřiny (č. l. 16), z něhož vyplývá nedoplatek [částka] po zohlednění spotřeby. Bylo prokázáno písemné upomínání ze dne [datum] (č. l. 20) žalobkyní a jeho doručení do dispoziční sféry žalovaného podacím archem (č. l. 21). Bylo prokázáno vyúčtování smluvní pokuty [částka] (č. l. 19), oznámení o přerušení dodávky ze dne [datum] (č. l. 18).

4. Žalobkyně smlouvou č. l. 22 ze dne [datum] prokázala závazek žalovaného hradit řádně dodaný a vyúčtovaný plyn v odběrném místě jak shora, se shodnou adresou pro doručování, zálohy byly původně stanoveny na [částka] Smlouva je koncipována značně nestandardně, neboť pod označením„ smlouva o sdružených službách dodávky plynu“ je drobnějším fontem uvedeno„ (strana 2/2)“, přičemž následuje označení smluvních stran včetně všech individualizovaných údajů, ujednání o doručovací adrese, o platebních podmínkách, o smluvních podmínkách dodávky, specifikace odběrného místa, datum zahájení dodávky ([datum]), nevyplněná kolonka pro zvláštní ujednání, následně drobnějším písmem vyjádřená deklarace, že se zákazník seznámil se smluvním textem na obou stranách smlouvy, a podpisy stran s datem právního jednání. Na této straně je v záhlaví vyvedeno firemní logo„ innogy“ s dominující grafickou složkou. Druhou stranu smlouvy pak v záhlaví tvoří čárový kód technického charakteru, shodné uvození„ smlouva o sdružených službách dodávky plynu“ a drobnějším fontem pak„ (dále jen Smlouva - strana 1/2)“. Grafické logo žalobkyně zde chybí. [příjmení] postrádá odlišení barevného pozadí textových polí, jakékoliv kolonky k vyplnění či vyznačení volby. Následují tolika dva sloupce textu na stránku (tzn. s relativně krátkými řádky), graficky dále nečleněného, zprava nezarovnaného, když velikost fontu odpovídá zhruba 80 řádkům textu na listu A4, členěného toliko do odstavců s názvy, provedenými velkými písmeny (tj. verzálkami): předmět smlouvy, sdružené služby dodávky plynu, trvání smlouvy, cenové podmínky, ostatní ujednání a prohlášení zákazníka. Zápatí tohoto listu tvoří noticka„ Smlouva pokračuje na další straně“. Uprostřed masy textu odstavce s názvem trvání smlouvy je obsažena věta:„ Smlouva je uzavřena na dobu určitou 22 měsíců („ Základní doba“) ode dne její účinnosti a nelze ji vypovědět.“. Uprostřed masy textu odstavce s názvem ostatní ujednání je obsaženo následující souvětí (sic!): 5. „ V případě, že Zákazník učiní bez souhlasu innogy jakýkoliv právně relevantní projev vůle (bez ohledu na to, zda byl či nebyl určen a/nebo doručen innogy, zda se tak stalo opožděně, či zda trpěl vadami, a na to, jak a kým je Smlouva následně ukončena) směřující k předčasnému ukončení Smlouvy sjednané na dobu určitou a/nebo vedoucí k ukončení dodávky od innogy (v roli subjektu zúčtování u operátora trhu) probíhající na základě takové Smlouvy (za takový projev vůle se považuje i plná moc ke změně dodavatele či opožděně doručené oznámení o ukončení Smlouvy na dobu určitou ve sjednaném termínu; za takový projev vůle se naopak nepovažuje pouhý návrh na předčasné ukončení Smlouvy dohodou) a/nebo innogy v souladu s energetickým zákonem od takové Smlouvy oprávněně odstoupí z důvodů opakovaného porušení platebních povinností souvisejících s dodávkou ze strany Zákazníka a/nebo Zákazník způsobí svým jednáním nemožnost dodávky, je innogy oprávněna účtovat Zákazníkovi smluvní pokutu zahrnující též případnou náhradu škody vzniklé innogy neodebráním pro Zákazníka nasmlouvaného množství plynu ve výši [částka] pro kat. Domácnost a [částka] pro kat. Maloodběratel, a to za každý kalendářní měsíc i jeho část následující po dni ukončení dodávky od innogy do konce doby trvání Smlouvy (vč. případné Prolongace).“ 6. Součástí téhož odstavce je ujednání o smluvní pokutě [částka] za každé prodlení delší deseti dnů, rozsahem textu jen mírně přesahující dva řádky. K formální podobě smlouvy lze dále poznamenat, že číslování stran není vyvedeno žádným dalším způsobem (např. v záhlaví či v zápatí, odděleně od dalšího textu). Soud si tak není vědom žádného jiného obsahového či formálního způsobu naznačení, že strana„ 2/2“ představuje zadní, pokračující stranu smlouvy. Dále žalobkyně doložila oboustranně vyvedený informativní leták s obdobným grafickým členěním textu (č. l. 23). Pořadí stran zde není vyjádřeno, záhlaví první strany tvoří opět (jen částečně čitelný) čárový kód technického charakteru, grafické logo žalobkyně, nadpis ve verzálkách„ informace pro zákazníka – spotřebitele“, graficky odlišené identifikační údaje žalobkyně a technické informace, včetně graficky provedených informací v polovině titulní stránky, vyjadřujících skutečnost, že se jedná o smlouvu na dobu určitou v trvání 22 měsíců s automatickým prodlužováním platnosti, ovšem již bez jakékoliv informace o smluvních pokutách. Leták pokračuje informativním textem do poloviny druhé strany, kde je datum ([datum]) a podpis žalovaného.

7. Bylo doloženo konečné vyúčtování fakturou č. l. 51 v částce přeplatku [částka], po spotřebě 92 m3 plynu za cenu [částka] za období více než 4 měsíců ([datum] – [datum]). Bylo doloženo oznámení o zápočtu přeplatku na jiné pohledávky za žalovaným (č. l. 53). Bylo doloženo oznámení ze dne [datum] (č. l. 24) o realizaci přerušení dodávky plynu do odběrného místa žalovaného a podací arch zásilek (č. l. 25). Bylo doloženo odstoupení od smlouvy dnem [datum] (č. l. 27). Bylo prokázáno vyúčtování smluvní pokuty [částka] za období 18 měsíců (č. l. 26) do června 2021. Byla doložena upomínka ze dne [datum] (č. l. 28) včetně podacího archu č. l. 29, kterým bylo prokázáno její odeslání do dispoziční sféry žalované.

8. Po právní stránce soud uplatněný nárok posoudil následujícím způsobem. Účastníci spolu platně sjednali závazek ze sdružených dodávek elektřiny dle § 50 i plynu dle § 72 energetického zákona, s podpůrným uplatněním ustanovení o koupi dle občanského zákoníku [číslo] Sb. (dále jen„ o. z.“), s charakterem spotřebitelského závazku. Ze závazků žalobkyně dodávkami elektřiny i plynu plnila řádně, plnění řádně vyúčtovala, žalovaný však cenu plnění neuhradil, stejně jako neuhradila ani zbytek vyúčtované smluvní pokuty ([částka]). Účtování smluvní pokuty á [částka] je důvodné, jakkoliv je forma takového ujednání na samotné hraně akceptovatelnosti platného ujednání se spotřebitelem. Svou výší se však nejedná o natolik podstatnou platební povinnost (neboť vyjadřuje spíše skutečný, spotřebitelem předvídatelný náklad takové služby, nežli sankční plnění), aby bylo nutno trvat na jejím uvedení v samotném závazku. Soud vychází ohledně údajů o výši nesplněného závazku ze skutkových tvrzení žalobního návrhu, neboť břemeno tvrzení a dokazování k případnému opaku v řízení tížilo procesně pasivního žalovaného. Soud tak mohl žalobě vyhovět v rozsahu výroku I shora, včetně úroků z prodlení, důvodně požadovaných dle § 1970 o. z., když počátek prodlení odpovídá splatnosti původních faktur a použitá sazba odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O lhůtě k plnění soud rozhodl dle § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř., s ohledem na trvající nouzový stav. Pro jinou, delší lhůtu k plnění, či dokonce splátkový kalendář, nebyl shledán žádný zvláštní důvod a žalovaný sám soudu žádné argumenty nepřednesl a plnění je skutečně marginální a žalovaný o řízení již několik týdnů ví.

9. Pokud se však týká nároku na smluvní pokuty ([částka]), platí následující. Přestože je požadováno plnění za měsíce v budoucnu, je zřejmé, že žalovaný již vzniku těchto budoucích částí nároků již nemůže svým chováním (za absence nevynutitelné dobré vůle žalobkyně k novaci závazku) zabránit, jejich„ předčasné“ vyúčtování tak nelze považovat za důvod neexistence nároku. Stejně tak výše pokuty, kterou si žalobkyně jistí zisk za odběrné místo bez ohledu na to, kdo jej v budoucnu zásobuje a kdo zde odebírá, je (notorieta) kompenzováno výhodnějším cenovým tarifem (Benefit+) a při výši předpokládané měsíční spotřeby (v případě zálohy za dodávky elektřiny ve výši [částka]) by se jednalo o vzájemně souměřitelné plnění. Jestliže však soud shledal platným ujednání o smluvní pokutě [částka], ujednání o smluvní pokutě ve výši [částka] za celé sjednané období do budoucna již nikoliv, a to zejména z důvodu absolutní neplatnosti dle § 1811 a 1812 odst. 2 o. z. Podle § 4 odst. 1 o. z. se má za to, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností a že to každý od ní může v právním styku důvodně očekávat. Podle § 1811 odst. 1 o. z. platí, že veškerá sdělení vůči spotřebiteli musí podnikatel učinit jasně a srozumitelně v jazyce, ve kterém se uzavírá smlouva. Podle § [číslo] tamtéž platí, že (1) lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější. (2) K ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele se nepřihlíží. To platí i v případě, že se spotřebitel vzdá zvláštního práva, které mu zákon poskytuje. Podle § [číslo] tamtéž dále platí, že se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § 1815 o. z. platí také to, že k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá, k čemuž v projednávané věci nedošlo. Podle § 1753 o. z. dále platí, že ustanovení obchodních podmínek, které druhá strana nemohla rozumně očekávat, je neúčinné, nepřijala-li je tato strana výslovně; k opačnému ujednání se nepřihlíží. Zda se jedná o takové ustanovení, se posoudí nejen vzhledem k jeho obsahu, ale i ke způsobu jeho vyjádření.

10. Soud shledal formu ujednání, sankcionující předčasné ukončení smluvního vztahu, zaviněné odběratelem, neplatným, nikoliv však z jediného důvodu, ale z množství a celkového kontextu níže rozvedených dílčích důvodů, které svou kombinací vytvářejí pro spotřebitele značně nepřehledné ujednání, naprosto odporující jeho zásadnímu významu. Rovněž tak jde o ujednání, které vytváří značnou nerovnováhu mezi povinnostmi žalobkyně a spotřebitele a to i s přihlédnutím k reálné míře spotřeby plynu za vyúčtované období, která dle doslaného vyúčtování odpovídá cca [částka] měsíčně – včetně distribučních poplatků.

11. Předně třeba konstatovat, že žalobkyně se prosazováním tohoto smluvního ujednání a jeho vymáháním zjevně snaží o zajištění příjmu i v případě, že odběrné místo zůstane nevyužíváno, zabezpečuje je jiný dodavatel, případně zde energetickou komoditu dodává novému odběrateli sama žalobkyně. V jiných smluvních vztazích, které zdejší soud hojně projednává, totiž například žalobkyně uplatňuje ujednání z pronájmu LED žárovek, bezdrátových snímačů odběru či detektorů kouře/CO, které dle způsobu ukončení smlouvy buď převádí do vlastnictví odběratele za symbolickou [částka], nebo naopak požaduje„ zůstatkovou cenu“, jejíž výši se spotřebitel dozví až z jejího vyúčtování, přičemž tomu odpovídající původní cenu položky v době sjednání závazku spotřebitel vůbec nezná. Projednávané ujednání o smluvní pokutě má tedy bez ohledu na konkrétní objekt právního vztahu zjevně stejný účel – zajistit žalobkyni nárok na další plnění i v případě předčasného ukončení závazku na dobu určitou zaviněním odběratele (při prodlení s platbami, při znemožnění dodávky v odběrném místě či při předčasné výpovědi smlouvy odběratelem, kterou se žalobkyně rozhodne neakceptovat bez sankce). Přirozeně nelze nic namítat proti možnosti sjednání závazku na dobu určitou, který pro spotřebitele znamená, že uhradí určitou minimální částku bez ohledu na to, že sám zaviní předčasné ukončení závazku odběru zboží, služeb či energetické komodity. [příjmení] energií představují specifické tržní prostředí, kde jsou s existujícími odběrnými místy spojeny další náklady nespotřebního charakteru, zejména zřízení a údržba přípojky, rezervace výkonu/průtoku energetické komodity, distribuční náklady energetické komodity a podobně. Smluvní pokuty za předčasné ukončení závazku na dobu určitou jsou po spotřebitelích požadovány i jinými dodavateli energetických komodit, obvykle však jsou svou výší omezeny pevnou částkou či jsou stanovány proporčně zlomkem ke skutečné spotřebě. I u těch však bezezbytku platí, že soudem nejsou přiznány, nejsou-li (zejména v kontextu odůvodnění nálezu Ústavního soudu ve sp. zn. I. ÚS 3512/11) sjednány platně v rámci samotné smlouvy. Žalobkyně však pro tarify (s výjimkou elektřiny u D01d/C01d) rozlišuje toliko dvě sazby smluvních pokut a stejnou částku tak hradí spotřebitel, jehož měsíční platba odpovídá např. [částka], stejně jako spotřebitel, který hradí např. [částka]. Takové ujednání je pak vůči menším spotřebitelům (které žalobkyně nepochybně dokáže odlišit již ve fázi zpracování plánu záloh) zjevně diskriminační a především pak zjevně nepřiměřené výší smluvní sankce v neprospěch spotřebitele.

12. Soud současně považuje za lichou argumentaci (s níž se soud v řízeních o analogickém předmětu sporu u stejné žalobkyně setkává), že dodavatel energie utrpí ztrátu tím, že jeden konkrétní odběratel ukončí odběr předčasně. Soud však má za to, že dodavatel energie objednává energii v podstatně větších množstvích, do nichž se promítají konkrétní smluvní vztahy s jednotlivými koncovými odběrateli toliko statisticky - a nadto i v opačných trendech (zejm. získání nových odběratelů ve stejném období). Žalobkyně (argumentací ad absurdum) zcela jistě neposkytuje novým odběratelům energetické komodity za ceny, snížené o částky, které požaduje po dosavadních odběratelích na smluvních pokutách, jaká je zde projednávána (tím není dotčeno, že soudu v řízeních o analogickém předmětu sporu v minulosti předkládala sazebníky, které jsou v řádu vyšších jednotek procent konečné sumy vyúčtování pro spotřebitele výhodnější). I pokud by však takovou výhodu jiným spotřebitelům poskytovala, takovému jednání v neprospěch spotřebitele – zde žalované - beztak nelze přiznat soudní ochranu. V projednávaném případě totiž soud současně nemůže odhlížet od samotné formy ujednání, která je zjevně koncipována v neprospěch dlužníka kombinací způsobů, které činí ujednání pro běžného spotřebitele nepřehledným, respektive zcela přehlédnutelným, a které není žádným plausibilním důvodem (např. vměstnání smlouvy na jeden list papíru apod.) ospravedlnitelné. Intuitivní očekávání běžného spotřebitele při ukončení smluvního vztahu ohledně dodávek předem neurčeného množství nakupované komodity je takové, že za následující období již nadále nehradí stejná nebo dokonce vyšší plnění (přirozeně s výjimkou dlužného plnění s příslušenstvím), jako je tomu u předčasného splacení úvěru, ukončení pojištění či odběru telekomunikačních služeb apod., a nárok na případná další plnění (zejména smluvní pokuty) je tedy třeba s odkazem na § 1753 o. z. ujednat poctivým a přehledným způsobem. To však podle soudu v projednávaném případě nebylo splněno.

13. Předně je třeba zmínit formální podobu smlouvy. Žalobkyně koncipuje smlouvu běžným způsobem, tedy úpravou individuálních ujednání na straně, kterou účastníci podepisují, a vytištěním obecných obchodních podmínek miniaturním písmem na straně zadní. Pravděpodobně tak činí z důvodu nálezu Ústavního soudu ve sp. zn. I. ÚS 3512/11, dle jehož odůvodnění je absolutně neplatné ujednání ohledně povinnosti, která je sjednána toliko v rámci obecných obchodních podmínek, k nimž žalovaný nepřipojuje svůj podpis, a jako běžný spotřebitel očekává, že ujednání obsahují toliko technické smluvní klauzule, nikoliv podstatnou platební povinnost. Případně vzhledem k odůvodnění (a právní větě) rozsudku Nejvyššího soudu ve sp. zn. 32 Cdo 3530/2016 ze dne 19. 6. 2018, dle kterého je uvádění takových smluvních povinností v navazujících dokumentech nepřípustnou překážkou pro to, aby se s povinnostmi spotřebitel mohl seznámit. Nepochybně právě proto žalobkyně přistoupila k označení stran smlouvy v rozporu se zaužívanou formální podobou smluv a strany smlouvy označila miniaturním textem a na neobvyklém místě (namísto nejvyššího bodu záhlaví či naopak nejnižšího bodu zápatí listu) proti běžné intuici tak, že smlouva začíná ujednáními všeobecných obchodních podmínek a končí individuálními ujednáními. Pro soud není srozumitelné, proč žalobkyně jednoduše nepostupovala obvyklým způsobem, tj. že by spotřebitel svůj podpis umisťoval na konci textu strany„ 1/2“ a závaznost další strany ujednání by tak nemohl nepředpokládat. Jsou-li však soudy České republiky nadány pravomocí chránit práva spotřebitele a vykládat obecná ustanovení tak, aby byly naplněny cíle a zásady těchto pravidel, přijatých do českého právního řádu v souladu s normativními právními akty Evropského společenství, nelze takovou formu„ nežádoucí (perverzní) právní tvořivosti“ žalobkyně ponechat bez odezvy a tím takové postupy vůči spotřebitelům legitimizovat. Z nepoctivého úmyslu usvědčuje žalobkyně sama sebe již tím, že své grafické obchodní logo umisťuje na stranu, kterou sama deklaruje jako stranu druhou. Toto logo přitom samo o sobě v běžném obchodním styku evokuje, která strana je titulní a která obsahuje podstatné údaje. Přitom sám informativní leták má již logo na logické titulní straně, což rovněž přispívá k nepřehlednosti. Proti nepoctivému značení pořadových čísel strany (které informační leták příznačně neobsahuje vůbec) pak vedle umístění grafického loga současně stojí další typické formální znaky lícové a rubové strany smlouvy (která je koncipována na jediný list A4) – zejména umístění personálií stran, úprava podstatných ujednání závazkového vztahu, grafické odlišení údajů k vyplnění oproti spotřebitelsky nezměnitelným obecným obchodním podmínkám, absence spotřebitelsky nečitelných a nevzhledných údajů (čárový kód). U předmětné smlouvy je tak s výjimkou údajů o čísle strany (drobným písmem pod názvem smlouvy a na„ první“ straně („ 1/2“) i zápatí smlouvy – což však z výše uvedených důvodů spotřebitel považuje za poslední řádek textu celé smlouvy) navozen dojem, že podstatná ujednání závazkového vztahu jsou obsažena na„ druhé“ straně („ 2/2“) smlouvy, zakončené podpisy stran, zatímco„ první“ strana („ 1/2“) smlouvy obsahuje toliko obecná ujednání (u nichž spotřebitel oprávněně očekává, že neobsahují další podstatná ujednání, zejména ne podstatné platební povinnosti). Jinak řečeno – pokud si spotřebitel nepovšimne na straně, kterou přirozeně považuje za stranu první („ 2/2“), hlavní, drobného písma pod nadpisem„ SMLOUVA“, nemá důvodu číst stranu druhou, kterou již nepodepisuje. Noticka„ zákazník prohlašuje, že je oprávněn závazek pro uvedené odběrné místo uzavřít, seznámil se se smluvním textem na obou stranách Smlouvy, veškeré… nad podpisy stran rovněž takový postup žalobkyně neospravedlňuje, pouze se jej snaží alibisticky legitimizovat.

14. V projednávaném případě totiž„ první“ strana („ 1/2“) smlouvy podstatná ujednání obsahuje. Odděleně od strany s individuálními ujednáními upravuje skutečnost, že se jedná o smlouvu na dobu určitou, což je důležitá informace pro interpretaci dalšího významného následku – práva na smluvní pokutu v případě předčasného ukončení smlouvy na dobu určitou zaviněním spotřebitele. Miniaturní text přitom navozuje dojem, že ani nemůže obsahovat individuálně proměnlivé údaje, přesto však údaj o délce trvání závazku proměnlivým údajem je (soud se u těchto typů nároků běžně setkává s délkou 24 měsíců, 30 měsíců, 36 měsíců aj.). Toto právo je pak sjednáno v podobě jediného souvětí na celkem 22 řádcích uprostřed odstavce se spotřebitelsky„ konejšivým“ názvem„ ostatní ujednání“, přerušovaného excesivním množstvím a délkou vsuvek, uvozených závorkami, použitím velkých písmen u některých slov (smluvních zkratek – Smlouva, Zákazník, Domácnost, Podnikatel) či středníku. Již tato forma ujednání je spotřebitelsky přinejmenším nepřívětivá, neboť s ohledem na komplikovanost hypotéz a dispozice ujednání by bylo namístě toto ujednání zpracovat samostatným odstavcem a za použití odrážek, nikoliv formou přebujelého souvětí, které prakticky nelze smysluplně interpretovat běžným čtením, bez pomůcek či opakovaného a velmi důkladného čtení, což je u spotřebitelských smluv samo o sobě nepřijatelné (srov. § 1753 in fine o. z.). K nepřehlednosti pak přispívá i relativně malá velikost textu (kontrastující s promořeností populace různými očními vadami), absence zarovnání řádků a pozornost nepodporující umístění tohoto souvětí uprostřed nenápadně nazvaného odstavce. Pro ukrytí tak podstatného ujednání před spotřebitelem tedy žalobkyně prakticky nemohla učinit více. Pokud považuje žalobkyně takovou velikost fontu za dostatečnou (ostatně stejný font používá i na straně další) a běžnou, je třeba konstatovat, že v tomto případě se jedná o informaci pro spotřebitele nesrovnatelně zásadnější, než např. popis složení a původu výrobku, neboť jen málokterý text, určený spotřebiteli, může znamenat vznik nároku na plnění ve výši souměřitelné s minimální měsíční mzdou či sociální dávkou na měsíc.

15. Nelze pominout ani skutečnost, že toto podstatné ujednání již vůbec není obsaženo v informativním letáku č. l. 23, ačkoliv se nepochybně jedná o významnou informaci, se kterou by měl být spotřebitel srozumitelně seznámen před samotnou kontraktací. Informační leták, zejména pokud jej žalobkyně používá souběžně se samotnou smlouvou (pokud se v minulosti soud přesvědčoval, že je nabízen v internetové prezentaci žalobkyně, leták smlouvě v rámci jediného souboru dokonce předcházel), tak paradoxně přispívá k ještě větší nepřehlednosti penza smluvních povinností spotřebitele, neboť zvyšuje množství textu, které má spotřebitel při (časově zpravidla velmi stísněné) kontraktaci pročíst, aniž by současně plnil svou informativní, zpřehledňující a především ochrannou funkci pro spotřebitele, pro niž byl v prvé řadě vytvořen. Nepochybně lze konstatovat, že smluvní pokuta v řádech tisíců Kč (a případně i více) je právě takovou informací, kterou by měl spotřebitel i z informačního letáku obdržet, jinak se věřitel nemůže poctivými úmysly zaštiťovat. V tomto smyslu je použití informativního letáku spíše jen dalším záměrným nepoctivým zneužitím práva, které má formálně spotřebitele chránit a svou existencí formálně poctivé jednání žalobkyně jen navozuje.

16. Žalobkyně má obecně právo smlouvy na dobu určitou uzavírat, zejména pokud spotřebitelům jako protiplnění nabízí např. výhodnější tarif či jinou výhodu (což v jiných případech dokladuje a soud to předpokládá i v projednávaném případě), nemůže tak ale činit způsoby, které běžný (průměrný) spotřebitel vůbec nepostřehne a není tak prokazatelné, zda byl s touto podstatnou povinností při kontraktaci seznámen (a zda by na takovou podmínku přistoupil, zejména pokud by to znamenalo, že se nemůže bez přivolení dodavatele energie či naopak sankce po až tři léta z odběrného místa odstěhovat). Pokud by žalobkyně postupovala poctivě, měla by nepochybně možnost zřetelně odlišit smlouvy na dobu neurčitou a smlouvy na dobu určitou, spojené s podstatnou smluvní sankcí ve prospěch dodavatele, neboť běžný spotřebitel takové ujednání běžně nepředjímá a není vůči němu ostražitý. Není významné, že žádná ze soudem výše vytýkaných vad jasnosti a srozumitelnosti takového ujednání by jej nečinila neplatným jednotlivě sama o sobě. Podstatná je zde jejich nepochybně cílená a promyšlená kumulace, z níž zcela zřejmě vyplývá záměr žalobkyně ukrýt takové ujednání před spotřebitelem k okamžiku kontraktace, a to až nebezpečně sofistikovaným způsobem. Činí tak kombinací nuancí, jdoucích proti spotřebitelským návykům a intuicím, které v místě a čase vyplývají ze zavedené formy obdobných dokumentů, aniž by tuto praxi obdobným predátorským způsobem narušoval jiný obdobně silný podnikatel – konkurenční dodavatelé energií. Ujednání v této podobě je zjevným využitím silnějšího postavení žalobkyně – podnikatelského profesionála, na úkor běžného spotřebitele, který kontrole obsahu smluvních dokumentů nevěnuje a zpravidla ani nemůže věnovat tolik pozornosti a úsilí, kolik mu při přípravě vzorového ujednání věnovala žalobkyně. Soud nemůže s jistotou předjímat, jakým skutečným záměrem byla žalobkyně vedena při koncipování této formy smlouvy, tedy zda bylo jejím cílem toliko neodrazovat spotřebitele od podpisu nepřívětivě vypadajícím ujednáním, či zda bylo jejím cílem získat v konkurenčním prostředí ostatních dodavatelů výhodu příjmů navzdory běžné fluktuaci odběratelů (stěhováním) a špatné platební morálce, či zda šlo o důvody jiné, či kombinaci výše naznačených důvodů. Následné systematické vymáhání těchto smluvních pokut však činí původní motivaci nepodstatnou. Argumentem ve prospěch žalobkyně zde nemůže být ani všeobecná pasivita spotřebitelů na straně žalovaných v nalézacích řízeních soudů o těchto typech nároků, ani ochota spotřebitelů přistupovat k narovnáním v rámci mimosoudního vymáhání pohledávek. Soud nemůže rezignovat na takový výklad práva, který považuje za konformní s evropskou (na ochranu spotřebitele) i ústavně-právní legislativou pouze proto, že je svědkem masivního materiálního porušování těchto práv.

17. Z posuzované formy ujednání soud dospěl k závěru, že nelze akceptovat výslednou kumulaci těchto„ drobných prohřešků“ proti zavedené obchodní praxi kontraktace se spotřebitelem, která zjevně směřuje proti duchu shora odkazovaným nálezům Ústavního soudu a především proti smyslu jednotlivých práv na ochranu spotřebitele. Žalobkyně sofistikovaným způsobem rozpracovala postup, který není § 1814 o. z. zapovězen v demonstrativním výčtu výslovně, avšak je zjevné, že na obdobné případy nemůže být pamatováno z hlediska legislativní techniky jinak, než právě použitím generální klauzule § 1811 odst. 1 o. z., kterou pak v praxi naplňují svým výkladem soudy. V projednávaném případě je proto ze všech shora uvedených důvodů zřejmé, že této formě kontraktace nelze přiznat právní ochranu. V opačném případě by soud aproboval stav, kdy je podnikatelskému profesionálovi povoleno postupnými drobnými úpravami zavedených zvyklostí suspendovat pozornost a obezřetnost běžného spotřebitele a být vždy o krok napřed oproti schopnosti soudů, respektive zákonodárného sboru chránit běžného spotřebitele před agresivními (predátorskými) technikami podnikatelů, zabezpečujících spotřebitelům elementární služby, kterými uměle navyšují pohledávky o částky, které jsou pro nemalou část spotřebitelů doslova likvidační. Je zřejmé, že možnosti dalších obdobných úprav formy ujednání jsou ne-li nekonečné, tak značně široké, a na ochranu spotřebitele nelze rezignovat jen proto, že podnikatel svůj nepoctivý záměr realizuje v postupných drobných, individuálně téměř bezvýznamných a nepostřehnutelných krocích.

18. V kontextu ustanovení § 4 odst. 1 občanského zákoníku je dle soudu dále zjevné, že takto koncipované ujednání zcela zjevně klade přehnané nároky na rozum průměrného člověka, který (např. má-li jen specializované odborné vzdělání, toliko nejnutnější všeobecný základ a pracuje v dělnické či nenáročné administrativní profesi) nemusí být v běžném životě schopen analyzovat takto rozsáhlý právnický text a dospět ke zjištění, že se v daném případě jedná o smlouvu na dobu určitou, kterou není (bez dosažení dohody s dodavatelem) oprávněn předčasně ukončit, jinak bude za sjednanou dobu předem uhradit [částka] za každý měsíc - tedy dokonce i v případě, že již bude bydlet v jiném odběrném místě a tutéž komoditu čerpat od stejného či jiného dodavatele. Běžnému spotřebiteli se poctiví podnikatelé doslova„ podbízejí“ jednoduše a přehledně strukturovanými dokumenty, se zdůrazněním podstatných povinností. A to právě s ohledem na přísná práva na ochranu spotřebitele a přinejmenším stagnující úroveň průměrné funkční gramotnosti v České republice, zatímco síť každodenních právních, administrativních a ekonomických vztahů se pro rozum průměrného člověka stává nepřístupnější díky zvyšování komplexity, digitalizaci, technologizaci, specializaci daného odvětví apod. Pokud by žalobkyně měla v úmyslu předejít překvapivému ustanovení tohoto druhu, v ujednání by zdůraznila, že ač smlouva svou rubovou („ 2/2“) stranou působí nerozeznatelně od jiných jejích smluv na dobu neurčitou, jedná se v tomto případě o smlouvu na dobu určitou, kde je poskytnutí nižšího tarifu kompenzováno možností významné smluvní pokuty. Žalobkyně však postupuje přesně opačně a klade na rozum průměrného člověka nároky, s nimiž se snad vypořádá soudce, advokát či průměrný vysokoškolsky vzdělaný člověk bez nekompenzované oční vady či poruchy pozornosti, zvyklý současně pracovat s obsáhlými či komplikovanými právními texty a současně předpokládající možnost překvapivého ustanovení v jakékoliv části dokumentu. Nikoliv však průměrný spotřebitel, který se s problematikou tohoto typu závazku setkává pouze ojediněle a mnohdy v časové tísni. Žalobkyně tedy v projednávané věci neprokázala, že by ujednání o tom, že se jedná o smlouvu na dobu určitou a s významnou smluvní pokutou pro případ předčasného ukončení závazku z důvodů, přičitatelných zavinění spotřebitele (odběratele), sjednala jasným a srozumitelným způsobem. Ujednání považuje soud za zakázané (a tedy absolutně neplatné) ve smyslu § 1813 o. z. (viz dále), resp. přinejmenším za neúčinné ve smyslu § 1753 o. z., a k němuž se současně s odkazem na § 1812 odst. 2 o. z. nepřihlíží. Proto k takovému ujednání soud nemůže přihlížet a v rozsahu jistiny [částka] žalobu výrokem II shora zamítnul.

19. Samostatným důvodem pro zamítnutí této části nároku je pak i nerovnováha v právech a povinnostech žalobkyně a žalované. Dodavatel energetických komodit, zajišťující spotřebitelům základní životní potřebu, jehož fixní náklady jsou spotřebitelem hrazeny na základě pravidel, daných obecně platnými předpisy, nemůže žádnou argumentací dosáhnout stavu, kdy bude na úkor spotřebitelů při porušení smluvních povinností inkasovat násobky obvyklého plnění jen proto, že takový praktika dosud nebyla pozitivním právem upravena či zapovězena rozhodovací činností vyšších soudů obdobně, jako v oblasti spotřebitelských a hypotečních úvěrů, bankovnictví či pojišťovnictví. Za násobek je přitom třeba považovat i plnění za několik desítek měsíců sjednané doby určité, když dodavatel energií předčasným ukončením individuálního odběru nepochybně neutrpí ztrátu v tak dlouhém časovém horizontu, která by byla z pohledu obvyklé péče řádného hospodáře nevyhnutelná. Nákupy energetických komodit nepochybně nemusí být (k tíži spotřebitelů) sjednávány s fixními cenami/objemy na celé roky dopředu. Za přiměřenou ostatně nelze považovat ani takovou výši smluvní pokuty, která se aritmeticky rovná rizikům nedodržení smluvních povinností ze strany samotného dodavatele energetické komodity, který obsluhuje desítky až stovky tisíc odběrných míst, má možnost sjednání pojištění či obecně rozptýlení náhodně vyšších výdajů v rámci úspor z rozsahu svého podnikání. Jinak řečeno, pokud je dodavatel energetické komodity výjimečně povinen uhradit spotřebiteli škodu vyšší (např. při delším, neomluvitelném výpadku dodávky do odběrného místa), neznamená to nutně, že by jednotlivý spotřebitel měl ve formě smluvní pokuty odpovídat za škodu v aritmeticky shodné výši plnění. Dále je třeba konstatovat, že smluvní pokuta je navázána (dle libovůle žalobkyně) i na situaci, kdy se odběratel míní z odběrného místa odstěhovat (takové využití smluvní pokuty by současně soud považoval za jednání v rozporu s dobrými mravy). V tomto konkrétním případě navíc současně jde o nerovnováhu významnou, nepřiměřenou, tedy zohlednitelnou soudem z úřední povinnosti i bez návrhu (procesně pasivní) žalované, neboť odhadnutá měsíční spotřeba žalované činila [částka] a reálná spotřeba pak podstatně méně – cca [částka]. Soud nemá informace o způsobu, jakým strany k odhadu spotřeby dospěly, žalovaného jako spotřebitele však zjevně nemůže tížit, pokud byl zavázán hradit vysoké zálohy, které ve skutečnosti jeho spotřebě v novém odběrném místě neodpovídaly. Smluvní pokuta ve výši [částka] za každý měsíc hypotetického odběru tak znamená, že aniž by žalobkyně musela dodávat do odběrného místa plyn, má zajištěn prakticky shodný finanční nárok, významně převyšující její obvyklý zisk i rozpočítané náklady (neumí-li jim žalobkyně při rezervaci objemu komodit a distribučních služeb předcházet). Žalobkyně tak na žalovanou přenáší prakticky celé podnikatelské riziko, které se po předčasném ukončení smluvního odběru nadále omezuje toliko na vymahatelnost pohledávky. Výše smluvní pokuty pro malého odběratele typu„ domácnost“ je ve formulářovém dokumentu dlouhodobě neměnná a pro spotřebitele nezměnitelná, shodnou smluvní pokutu tak žalobkyně požaduje i po odběrateli se zálohami (a předpokládaným odběrem) násobně větším, než v případě žalovaného.

20. O nákladech řízení soud rozhoduje z úřední povinnosti. V daném případě byla žalobkyně v řízení z větší části neúspěšná, soud by tedy dle procesního výsledku sporu v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř. právo na úhradu poměrné části účelně vynaložených nákladů řízení měl přiznat žalovanému. Tomu však podle obsahu spisu žádné takové náklady v řízení nevznikly, se soudem komunikoval pouze kusými emailovými zprávami a nikoliv k věci samé, tomu pak odpovídá výrok III shora.