20 C 237/2022

Plný text

Okresní soud v Teplicích rozhodl samosoudcem Janem Sýkorou ve věci žalobců: a) celé jméno žalobce , datum narození bytem adresa žalobce a žalobkyně b) celé jméno žalobkyně , datum narození bytem adresa žalobce a žalobkyně oba zastoupeni advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované zastoupený advokátem údaje o zástupci pro určení vlastnického práva k pozemku,

I. Žaloba na určení vlastnického práva žalobců k pozemku v katastrálním území Teplice dle geometrického plánu [číslo] zhotovitele gea-geo, s. r. o., se zamítá.

II. Žalobci jsou povinni zaplatit žalované k rukám právního zástupce žalované na náhradě nákladů řízení 12 342 Kč, a to do 21 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobci se v řízení domáhali žalobou, podanou u zdejšího soudu dne [datum], ve znění doplnění ze dne [datum] (č. l. 22) určení vlastnického práva k části pozemku parc. [číslo] v katastrálním území Teplice, který vydrželi ještě za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, neboť s ním nepřetržitě po dobu deseti let jako se součástí pozemků parc. [číslo] (jak zakresleno na č. l. 22 p. v. a 23, dále jen„ předmětná část pozemku“) nakládali v dobré víře jako s vlastním, když v listopadu 1999 zakoupili od žalované přilehlý areál koupaliště na pozemcích parc. [číslo] předmětná část pozemku o výměře 60 m2 (dle geometrického plánu 69 m2) byla součástí o dva až tři řády většího oploceného areálu a nachází se pod silničním mostem, byla využívána zejména pro skladování nářadí a posléze palivového dříví. Areál byl oceněn znalcem a ani ten po prohlídce nemovitostí neměl žádné pochybnosti o tom, že předmětem ocenění pro účel prodeje je celá oplocená plocha areálu (č. l. 63). Podáním ze dne [datum] (č. l. 29) doložili geometrický plán. Přístup do katastru nemovitostí v elektronické podobě vznikl až v roce 2004. Podle tehdejší právní úpravy nebylo vyloučeno vlastnictví pozemku pod stavbou jiného vlastníka. Oplocení žalobci nevybudovali ani neposouvali, nanejvýš opravovali jeho dílčí poškození. Přes tuto část pozemku dříve vedla cesta pro pěší, v terénu jsou patrné její pozůstatky (dlaždice), ale oplocení bylo v současném rozsahu zbudováno ještě před prodejem areálu žalobcům. V blízkosti předmětné části pozemku žalobci vystavěli rodinný dům, zkolaudovaný v roce 2002. Žalobci jsou právní laici, jejich dobrou víru v oprávněnost užívání nic nenarušilo, předmětná část pozemku nemá vzhledem k celému areálu ani např. nápadně vyčnívající tvar. Žalovaná k předmětné části pozemku v průběhu dekád nehlásila, v užívání žalobcům nebránila, s výjimkou asi tří žádostí o přístup při údržbě přemostění (č. l. 32 p. v.), teprve v listopadu roku 2021 žalobcům [anonymizována tři slova] kraje (odbor územního plánování a stavebního řádu) oznámil, že přistoupí k demolici mostu a výstavbě nového, rovněž nad předmětnou částí pozemku. Tehdy se teprve žalobci dozvěděli, že jejich předpokládané vlastnické právo není respektováno, když nebyl vyžadován jejich souhlas s umístěním nové stavby a že předmětná část pozemku je vedena jako vlastnické právo žalované, coby součást pozemku parc. [číslo] Ani na schůzce dne [datum] u žalované za účasti primátora města nebylo vlastnické právo žalobců zpochybněno. Teprve dopisem ze dne [datum] vyzvala žalovaná žalobce k odstranění oplocení předmětné části pozemku. Část pozemku, kterou měli žalobci vydržet, vymezili geometrickým plánem [číslo] zhotovitele gea-geo, s. r. o. Naléhavý právní zájem žalobců na určení jejich vlastnického práva je dán, neboť v katastru nemovitostí nejsou zapsáni jako vlastníci oni, ale žalovaná.

2. Žalovaná se poprvé vyjádřila až při prvním jednání (č. l. 32). Nárok žalobců neuznává, když město ukončilo provoz koupaliště a areál prodalo v roce 1999 žalovaným, smlouva nezmiňovala, že by součástí prodeje byla i část silničního mostu. Smlouva bonifikuje zachování, resp. obnovení funkce veřejné plovárny závazkem vrácení části kupní ceny. I když jde vzhledem k rozloze celého areálu o malou část, most je nepřehlédnutelný a nelze dovodit dobrou víru žalobců, že jej rovněž při koupi s pozemkem částečně nabyli. Jedná se o důležitou infrastrukturní stavbu a žalovaná nikdy neměla o svém vlastnickém právu pochybnosti. Nebyla schopna označit důkaz k tomu, že by před rokem 2018 došlo k vyzývání žalobců k vyklizení předmětné části pozemku či k odstranění jeho oplocení (č. l. 35).

3. Po skutkové stránce soud dospěl po provedení a zhodnocení níže uvedených důkazů k následujícím závěrům:

4. Nad předmětným pozemkem probíhá silnice I. třídy s označením I/8 (soudu známo z místní znalosti). Výpisem z katastru nemovitostí č. l. 8 a 52 žalobci prokázali, že jsou jako manželé společnými vlastníky výše uvedených 8 pozemků o celkové výměře 13 782 m2, které nabyli dle kupní smlouvy ze dne [datum] s účinky vkladu ke dni [datum] Kupní smlouva č. l. 9 ze dne [datum] (pravděpodobně však jde o chybu v psaní) má podpisy žalobců ověřené dnem [datum], nemovitosti jsou popsány slovně a odkazem na znalecký posudek Ing. [jméno] [příjmení] [číslo] ze dne [datum], celková výměra (bez pozemku parc. [číslo]) činí 13 753 m2. Byl předložen i tehdejší návrh na vklad vlastnického práva (č. l. 11). Znalec [příjmení] [příjmení] v době řízení znaleckou činnost nevykonával (úřední záznam č. l. 33 p. v.), žalobci dodatečně předložili příslušný znalecký posudek (příloha spisu) a ten byl proveden jako listinný důkaz. Z něj vyplývá, že znalec provedl v září 1999 prohlídku areálu, popsal oplocení celého areálu převážně vlnitým plechem, popsal jednotlivé budovy a vybavení na jednotlivých parcelách, o části pod mostní konstrukcí neobsahuje jmenovitou zmínku, i když jsou jednotlivé oceněny parcely [číslo] s výměrou 120 m2 a [číslo] s výměrou 10 493 m2 (str. 19 a 20). Samostatně bylo oceněno i oplocení z vlnitého plechu v konkrétní délce 126 m, 72 m a 211 m.

5. Dopisem ze dne [datum] (č. l. 12) žalobci prokázali, že uplatnili námitky proti umístění a povolení stavby vůči [anonymizována dvě slova] a [anonymizována dvě slova] (dále jen„ [anonymizováno]“), kdy kromě námitek proti blízkosti stavby u rodinného domu žalobců namítli také, že stavba má částečně zasahovat do předmětné části pozemku, který vyjádřili i grafickým zákresem a který nabyli kupní smlouvou, případně vydrželi. Dopisem ze dne [datum] (č. l. 15) s přílohovým zákresem žalobci prokázali, že byli ze strany žalované vyzváni k odstranění oplocení, zasahujícího do pozemku parc. [číslo]. Geometrickým plánem č. l. 30 žalobci prokázali přesné vymezení předmětného pozemku i jeho výměru 69 m2.

6. Jelikož žalobci v žalobě označili jako důkaz fotografie z veřejně dostupných webových stránek (a poskytli reprodukce v nízkém rozlišení) a současně strany souhlasily s tím, aby předmětnou část pozemku ohledal a zdokumentoval sám soudce, byly soudcem pořízeny fotografie č. l. 39 až 46 spolu s úředním záznamem č. l.

47. Z fotografií vyplývá, že nad pozemkem je zbudována železobetonová mostní konstrukce, po níž vedou dva jízdní pruhy silnice I. třídy I/8 ve směru na [anonymizováno] (soudu známo z místní znalosti). Pozemek parc. [číslo] je celý zakryt mostní konstrukcí, sousedí dále s pozemkem parc. [číslo] na kterém je na úrovni terénu místní komunikace, probíhající napříč pod mostní konstrukcí. Tato komunikace, vedoucí do [část obce], je běžně sjízdná (místní znalost soudce). Dále, že předmětná část pozemku je zaplocena souvislým oplocením, v místě z vlnitého plechu, kompaktně obepínajícím celý areál nemovitostí žalobců, podél předmětné části pozemků vede asfaltová cesta do [příjmení] zahrady asfaltová parkovací plocha pro veřejnost. Předmětná část pozemku je„ zastřešena“ mostní konstrukcí ve výšce cca 6 metrů nad zemí, s jedním zasahujícím příčníkem. Podél oplocení je v zákrytu mostem skladováno dřevo. Ve zbylé části prostoru pod přemostěním není umístěna jiná stavební konstrukce, než pilíře mostu a parkovací, resp. zarovnaná plocha terénu.

7. Z rozsudku zdejšího soudu číslo jednací 113 C 15/2019-371 a jeho částečného zrušení usnesením odvolacího soudu číslo jednací 84 Co 174/2022-485 vyplývá, že mezi týmiž účastníky probíhá spor o náhradu škody ve výši 3 351 946 Kč s příslušenstvím z titulu snížení hodnoty nemovitostí žalobců v důsledku plánovaných, i když dosud nerealizovaných stavebních záměrů žalované v podobě nájezdové rampy k silnici I/8. Z rozsudku vyplynulo, že záměr nájezdové rampy byl zachycen již územním plánu města Teplice v roce 2003, žalobci se k jeho změnám vyjadřovali formou připomínek dne [datum] a [datum]. Soud však nezjistil, že by územní plán byl natolik detailní, aby bylo možno dovodit vznik povědomí žalobců o hranicích vlastnických práv ohledně předmětné části pozemku.

8. Po právní stránce soud uplatněný nárok posoudil následujícím způsobem:

9. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb. platí, že vlastníkem dálnic a silnic I. třídy je stát. [příjmení] silnic II. a III. třídy je kraj, na jehož území se silnice nacházejí, a vlastníkem místních komunikací je obec, na jejímž území se místní komunikace nacházejí. [příjmení] účelových komunikací je právnická nebo fyzická osoba. Stavba dálnice, silnice a místní komunikace není součástí pozemku. Podle § 12 odst. 1 písm. b) tamtéž platí, že součástmi dálnice, silnice a místní komunikace jsou (…) mostní objekty (nadjezdy), po nichž je komunikace vedena, (…). Podle § odst. 2 tamtéž platí, že jestliže je konstrukce vozovky uložena přímo na konstrukci jiné stavby (vodního díla, metra, haly, garáží), patří mezi součásti pouze tato vozovka. Podle § 30 odst. 2 písm. b) tamtéž platí, že silničním ochranným pásmem se pro účely tohoto zákona rozumí prostor ohraničený svislými plochami vedenými do výšky 50 m a ve vzdálenosti (…) 50 m od osy vozovky nebo přilehlého jízdního pásu silnice I. třídy nebo místní komunikace I. třídy, (…).

10. Podle § 134 odst. 1 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., ve znění platném a účinném do 1. 1. 2014, platilo, že oprávněný držitel se stává vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu tří let, jde-li o movitost, a po dobu deseti let, jde-li o nemovitost. Podle § 2 tamtéž platilo, že takto nelze nabýt vlastnictví k věcem, které nemohou být předmětem vlastnictví nebo k věcem, které mohou být jen ve vlastnictví státu nebo zákonem určených právnických osob (§ 125). Podle § 129 odst. 1 tamtéž platilo, že držitelem je ten, kdo s věcí nakládá jako s vlastní nebo kdo vykonává právo pro sebe. Podle § 130 odst. 1 tamtéž platilo, že je-li držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu věc nebo právo patří, je držitelem oprávněným. V pochybnostech se má za to, že držba je oprávněná. Žalobci tvrzené vydržení v období let 1999 až 2009 se nepochybně ve smyslu § 3028 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, řídí tehdejší právní úpravou.

11. Z dokazování vyplynulo, že předmětný pozemek tvoří součást pozemku parc. [číslo] který je výlučným vlastnictvím žalované. Na tomto pozemku je v přesném zákrytu s předmětnou částí pozemku vybudována mostní konstrukce, která je spolu se silnicí I. třídy s označením I/8 majetkem České republiky, s nímž hospodaří [anonymizováno] (notorieta). Žalovaná na pozemku parc. [číslo] tak nemusí vykonávat jinou péči, než udržovat pořádek na veřejném prostranství, které tvoří nehlídané parkoviště bez jakéhokoliv vodorovného značení. [příjmení] o mostní konstrukci a silnici I. třídy žalované nepřísluší. Předmětná část pozemku je souvisle oplocena vlnitým plechem o výšce cca 2 metry (viz kalkulace ve znaleckém posudku Ing. [příjmení] na str. 23 až 25) a tedy nevyžaduje ze strany žalované žádnou péči, ostatně není volně přístupná než právě žalobcům. Sousedící pozemek parc. [číslo] představuje místní komunikaci, která je běžně sjízdná a žalovanou udržovaná, rovněž probíhá pod mostní konstrukcí. Zbývající prostor pod mostní konstrukcí za touto místní komunikací představuje zarovnanou, nevyužívanou plochu, do níž oplocení sousedícího pozemku nezasahuje a kopíruje svislý průmět mostní konstrukce do terénu. V daném místě se neuplatní ani omezení z ochranného pásma silnice I. třídy, které by na poměry žalobců dopadalo, neboť tato probíhá ve výšce nad terénem a na její úroveň tak zasahují nejvýše koruny stromů.

12. Soud shledal, že žalobcům nelze upřít, že v průběhu let 1999 až 2009 nebyli ze strany žalované informováni, že by předmětná část pozemku nikdy nebyla předmětem prodeje a že se žalovaná i nadále považuje za jejího vlastníka. Taktéž nelze žalobcům upřít, že ani písemný znalecký posudek Ing. [příjmení] jim rozpor mezi katastrální mapou a areálem, vymezeným průběhem souvislého oplocení, nemohl vyjevit, sám znalec si zřejmě rozporu nebyl vědom, resp. v posudku jej nijak nevyjádřil a ocenil přinejmenším i oplocení okolo předmětné části pozemku. Stejně tak nelze žalobcům upřít, že se jedná o cca 5 promile celkové výměry areálu bývalé plovárny, kterou zakoupili jako celek v době, kdy katastrální mapa nebyla veřejnosti přístupná v elektronické podobě, a samotná plocha předmětné části pozemku tak jejich držbu v dobré víře nevylučuje. Ostatně judikatura připouští i řádově nižší rozdíly poměrů ploch (např. rozsudek Nejvyššího soudu ve sp. zn. 22 Cdo 75/2016). Žalobcům nelze upřít ani to, že hranice oplocení nikterak neměnili a přijali stav, který panoval před okamžikem prodeje od žalované.

13. Soud však shledal, že dobrá víra žalobcům nesvědčila ve vztahu ke všem okolnostem, resp. k okolnostem zbývajícím. Posouzení, je-li držitel v dobré víře či nikoli, je třeba vždy hodnotit objektivně a nikoli pouze ze subjektivního hlediska (osobního přesvědčení) samotného účastníka. Je třeba vždy brát v úvahu, zda držitel při běžné (normální) opatrnosti, kterou lze s ohledem na okolnosti a povahu daného případu po každém požadovat, neměl, resp., nemohl mít po celou vydržecí dobu důvodné pochybnosti o tom, že mu věc nebo právo patří (rozsudek Nejvyššího soudu ve sp. zn. 28 Cdo 4227/2013). V daném případě byla původním vlastníkem areálu plovárny rovněž žalovaná, při umisťování oplocení tak nebyla omezena hranicemi jednotlivých pozemkových parcel. Oplocení zbudovala nepochybně již žalovaná, resp. jí ustanovený správce areálu. Výhodnost posunutí oplocení pod mostní konstrukci je zřejmá a zůstala zřejmá i žalobcům, kteří zde sami skladovali nářadí, později palivové dříví, čímž nahradili potřebu jeho zakrytí či zastřešení proti jeho smáčení deštěm či sněhem. Snaha uživatele pozemku nevýhody sousedství s takto vytíženou dopravní infrastrukturní stavbou alespoň částečně využít i ve svůj prospěch je zřejmá, a tím současně i nápadná.

14. Okolnost sousedství s mostní konstrukcí a významnou dopravní cestou sama o sobě poutá zvýšenou pozornost a navozuje potřebu ujasnění si možností užívání nemovitostí v její bezprostřední blízkosti. Situace, kdy obec (město) prodá fyzické osobě pozemek pod důležitou dopravní stavbou, se vzpírá obvyklé představě nejen osoby s právnickým vzděláním, ale stejně tak i běžného laika, který vnímá rozdíl mezi soukromým vlastnictvím a obecním (městským) majetkem s charakterem obecně prospěšného zařízení. Ačkoliv na pozemek žalobců pravděpodobně nedopadá žádné omezení z titulu ochranného pásma silnice I. třídy (o které však nepečuje žalovaná, ale třetí strana - [anonymizováno]), i bez toho se nepochybně jedná o nikoliv běžné parametry sousední nemovitosti, což vylučuje připuštění nezbytnosti jen takové míry péče, jakou lze vyžadovat po vlastnících sousedících pozemků, rozhraničených např. plotem, zdí, pěšinou nebo vodní plochou. Přestože v roce 1999 se žalobci nemohli přesvědčit o průběhu hranic zakoupených pozemkových parcel online náhledem do katastru nemovitostí, soud v tomto případě dovozuje, že jejich nevšímavost k okolnosti zákrytu předmětné části pozemku masivní železobetonovou konstrukcí v majetku státu je okolností neomluvitelnou a žalobci se měli zajímat o soulad alespoň té části oplocení, které sousedí s veřejnými prostranstvími a dopravní infrastrukturou, jejíž výhody („ zastřešení“) se rovněž rozhodli využívat. Tvrzená absence právního vzdělání žalobců (kterou žalovaná nezpochybňovala a soud ji v rámci dopadu principu presumpce dobré víry rovněž nemá důvod zpochybňovat) zde nemůže vést k vymizení opatrnosti, právě naopak měla žalobce jako laiky vést k obecné opatrnosti a snaze přesvědčit se, zda opravdu dochází k převodu vlastnického práva i k takové části pozemku, která má zcela zřejmý veřejný význam - který již nijak nesouvisí s funkcí plovárny a který s sebou naopak přináší potenciální omezení a komplikace, spojené s hustým automobilovým provozem, údržbou komunikace i samotné mostní konstrukce. Z pohledu soudu je spíše překvapivé, že žalobci nebyli s potřebou údržby komunikace a mostní konstrukce přístupem na jejich pozemky konfrontováni ze strany [anonymizováno] častěji (pozn. soudu: což může souviset s jejím nynějším havarijním stavem po navrtání sond dle č. l. 41 42, omezením dopravy na jediný pruh a nejvyšší povolenou rychlost 50 km/h a potřebou vybudování zcela nové mostní konstrukce, jak je soudci známo z osobní znalosti, neboť most při jízdě již několik let prakticky denně užívá), než pouze cca třikrát (č. l. 32 p. v.). Pozemek užívaný umístěním mostu a důležité dopravní komunikace nelze již proto považovat za opomíjený, ačkoliv jej nespravuje sama žalovaná, ale vlastník stavby - třetí osoba (prostřednictvím [anonymizováno]). Jednání [anonymizováno], ať již [anonymizováno] považovala žalobce za vlastníky či pouze uživatele sousedních nemovitostí, nebylo jednáním žalované, a to ani v zastoupení. Ostatně žalobci si i jako právní laici byli vědomi, že zatímco pozemky zakoupili od žalované, dopravní stavbu obhospodařoval jiný subjekt – [anonymizováno], nikoliv např. technické služby žalované. Navzdory absenci dostatečné péče žalované při prodeji městského majetku, kdy zřejmě nedošlo k žádnému (protokolárnímu) přeměření nemovitostí v terénu, ale toliko k administrativnímu odsouhlasení prodeje po zajištění znaleckého posudku, je charakter předmětné části pozemku zjevně neobvyklý a ověření průběhu vlastnických hranic i jen letmým pohledem na mapovou část katastru nemovitostí snadno odhalitelné, neboť hranice mostní konstrukce splývá s hranicí sousedního pozemku a v mapě je tak umístění předmětné části pozemku stejně nápadné, jako je nápadné v terénu.

15. Ostatně již v průběhu vydržecí doby 1999 až 2009 se katastr nemovitostí stal formou„ nahlížení“ přístupný v online podobě pro veřejnost (od roku 2004). Přitom nejpozději dne [datum], tedy před uplynutím vydržecí lhůty, se žalobci vyjadřovali k dodatku územního plánu žalované, problematiku výkonu vlastnických práv tedy intenzivně vnímali a nezájem o průběh vlastnické hranice v místě, kde žalobcům hrozila stavební činnost, je již zcela zjevně v rozporu s mírou běžné (normální) opatrnosti vlastníka, pokud se tento v dotčené části aktivně brání stavebnímu záměru, ale ani v takové situaci se nezajímá o mapové podklady k nemovitostem ve svém vlastnictví, když rozlišení územního plánu zpravidla identifikaci rozdílů v řádu jednotek metrů neumožňuje. Z těchto důvodů soud shledal, že dobrá víra žalobcům nesvědčila a to již prakticky od okamžiku převzetí nemovitostí v závěru roku 1999. Tím nemohla vydržecí lhůtě započít běh ani v následném období, ať již spadajícím do účinnosti občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., tak do účinnosti současné právní úpravy. Žalobu proto soud I. výrokem zamítnul.

16. O nákladech řízení soud rozhoduje z úřední povinnosti. V daném případě byla žalovaná v řízení zcela úspěšná, soud tedy dle procesního výsledku sporu v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. této přiznal k tíži žalobců právo na úhradu veškerých účelně vynaložených nákladů řízení. Celková výše těchto nákladů pak sestává ze tří mimosmluvních odměn dle § 7 bod 5 ve spojení s § 9 odst. 4 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, po 3 100 Kč a tří paušálních částek náhrad hotových výdajů á 300 Kč ve smyslu § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, odpovídajících nákladům, spojeným s převzetím a přípravou věci a s účastí na dvou jednáních, která nepřesáhla dvě hodiny trvání. Cestovní náhrady účtovány nebyly. Jelikož je advokát plátcem DPH, přísluší mu tak dále navýšení, odpovídající aktuálně platné sazbě této daně ve výši 21 % z těchto všech částek. Náhrada nákladů řízení je však dle § 149 odst. 1 o. s. ř. splatná k rukám advokáta jako celek.

17. O lhůtě k plnění soud rozhodl dle § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř., neboť se jedná o relativně vysokou částku a proto soud přiměřeně navýšil poměrně nepraktickou základní třídenní pariční lhůtu, aby žalobci měli příležitost případně pohledávku uhradit před podáním důvodného návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí nebo exekuce. Pro jinou, delší lhůtu k plnění, či dokonce splátkový kalendář, nebyl shledán žádný mimořádný důvod.