Okresní soud v Teplicích · Rozsudek

20 C 250/2023

č. j. 20 C 250/2023-69

V PLATNOSTI

Rozhodnuto 2023-11-01 · ZAMITNUTI · ECLI:CZ:OSTP:2023:20.C.250.2023.1

Citované zákony (7)

Plný text

Okresní soud v Teplicích rozhodl samosoudcem Janem Sýkorou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného doručovací adresou adresa žalovaného pro zaplacení 25 640 Kč s příslušenstvím,

I. Žaloba se v celém rozsahu zamítá.

II. Žalobkyně není povinna platit žalovanému náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se návrhem, došlým soudu dne [datum], domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni plnění z titulu úhrady zákonného příspěvku nepojištěných za nepojištěné období od [datum] do [datum] (141 dní), [datum] do [datum] (125 dní), [datum] do [datum] (132 dní) a [datum] do [datum] (122 dní), když žalovaný jako vlastník či provozovatel (dle údajů v registru silničních vozidel) osobního automobilu se zdvihovým objemem motoru mezi 1 350 do 1 850 cm3 s [registrační značka] ([anonymizována dvě slova]) neuzavřel v rozhodném období pojištění odpovědnosti z provozu uvedeného vozidla (6 627 Kč; 5 875 Kč; 6 204 Kč; 5 734 Kč) s úrokem z prodlení, a poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek (4x 300 Kč).

2. Soud věc rozhodl postupem dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) bez nařízení jednání, neboť žalobkyně s takovým postupem souhlasila předem a žalovanému soud zaslal výzvu k vyjádření se k případnému souhlasu s tímto postupem a připojil doložku ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. pro případ, že zůstane pasivní. Jelikož žalovaný na výzvu ve stanovené lhůtě nereagoval, důsledkem je předpoklad jeho souhlasu s tímto postupem. Žalovaný v řízení zůstal pasivní (v důsledku jeho nezájmu o dosažitelnost na adrese trvalého pobytu by se nejspíše o probíhajícím soudním řízení ani nedozvěděl), adresu pro doručování vedle své adresy trvalého pobytu ohlašovně nenahlásil. Soud jej však vypátral, zkontaktoval jej na tel. č. [tel. číslo], žalovaný sdělil doručovací adresu v azylovém domě jak v záhlaví shora a tam mu bylo doručováno - náhradním způsobem a obálka byla poté vhozena do označené domovní schránky. Telefonicky sice žalovaný uvedl, že vozidlo nemá, nevyjádřil se však řádnou písemnou formou, natož aby označil jakýkoliv důkaz.

3. Soud posoudil předložené listinné důkazy a tvrzení žalobkyně a dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalovaný jako zapsaný vlastník a provozovatel osobního automobilu Škoda Felicia se zdvihovým objemem motoru 1 598 cm3, maximálním výkonem 55 kW a maximální hmotností 1 450 kg s [registrační značka] neuzavřel v tvrzené době povinné smluvní pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem tohoto vozidla. Žalobkyně navrhla (4x), aby si soud zápis vlastnického práva v registru vozidel ověřil. Soud takový zápis nezpochybňuje, vlastnické právo žalovaného však prokazuje identita osoby, která vozidlo pojistila jako své ode dne [datum] (č. l. 18). Žalovaný takový důkaz neoznačil, neměl by však ani možnost tak učinit, stejně jako žalobkyně, která získává pouze údaje o pojištění, nikoliv však o osobě pojistníka, vlastníka či provozovatele vozidla. Z obsahu spisu tak vyplynulo pojištění vozidla (č. l. 18), přičemž ani jeden z účastníků nemůže získat údaj o pojistníkovi. Soud proto vyzval [právnická osoba], a tato sdělila (č. l. 56), že pojistitelem, vlastníkem i provozovatelem byl [jméno] [příjmení], což doložila nabídkou č. l. 57 p. v. a záznamem č. l.

59. Jmenovaný totéž soudu telefonicky potvrdil (úřední záznam č. l. 66) s tím, že žalovaný na přepis vozidla nedorazil. Později vozidlo odevzdal nějakému muži k likvidaci a recyklaci katalyzátoru. Soud také ověřil, zda to byl skutečně žalovaný, kdo vozidlo vlastnil v předchozí době a to se smlouvou č. l. 63 ze dne [datum] potvrdilo.

4. Výzvou ze dne [datum] žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky 6 627 Kč. Žalovaný na výzvu žalobkyně nereagoval, a proto jej žalobkyně o zaplacení upomněla upomínkou ze dne [datum], doručovanou rovněž na adresu [adresa žalovaného] adresu trvalého pobytu [ulice a číslo] v [obec]. Dne [datum] zástupce žalobkyně odeslal žalovanému předžalobní upomínku ve smyslu § 142a o. s. ř. z téhož dne na shodnou (a tedy již neaktuální) adresu.

5. Výzvou ze dne [datum] žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky 6 175 Kč. Žalovaný na výzvu žalobkyně nereagoval, a proto jej žalobkyně o zaplacení upomněla upomínkou ze dne [datum] a [datum], doručovanou rovněž na adresu [adresa žalovaného], neboť ji nahradila dle č. l. 12 stávající adresa trvalého pobytu žalovaného. To by ostatně žalobkyně snadno zjistila opětovnou lustrací registru vozidel, kterou však zjevně činí vždy jen jedenkráte pro každý nárok, neoprávněně spoléhaje na její neměnnost. Na výpisu č. l. 32 ze dne [datum] je přitom aktuální adresa patrná, zjevně tak dochází k automatizovanému průpisu adresy trvalého pobytu osoby (jak v podrobnostech dále).

6. Výzvou ze dne [datum] žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky 6 204 Kč. Žalovaný na výzvu žalobkyně nereagoval, a proto jej žalobkyně o zaplacení upomněla upomínkou ze dne [datum], doručovanou rovněž na adresu trvalého pobytu žalovaného jak v záhlaví shora. Dne [datum] zástupce žalobkyně odeslal žalovanému předžalobní upomínku ve smyslu § 142a o. s. ř. z téhož dne na shodnou adresu.

7. Výzvou ze dne [datum] žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky 5 734 Kč. Žalovaný na výzvu žalobkyně nereagoval, a proto jej žalobkyně o zaplacení upomněla upomínkou ze dne [datum], doručovanou rovněž na adresu trvalého pobytu žalovaného jak v záhlaví shora. Dne [datum] zástupce žalobkyně odeslal žalovanému předžalobní upomínku ve smyslu § 142a o. s. ř. z téhož dne na shodnou adresu.

8. Soud nemůže na tomto místě než zopakovat, co žalobkyni soustavně opakuje již několik let. Žalobkyně dlouhodobě nepracuje se svým zákonným oprávněním dle § 18 odst. 12 zákona č. 168/1999 Sb. nahlížet do registru obyvatel a (implicitně) spoléhá na průpis údajů ze základních registrů do agendy registru vozidel. Zde lze totéž konstatovat i k údajům v živnostenském rejstříku a totéž soud v řízení sp. zn. 20 C 148/2023 zjistil i ve vztahu k sídlu právnické osoby, u kterých lze shodně dovozovat jejich průpis do registru vozidel. To ostatně odpovídá zjevně mechanickému provádění agendy vymáhání těchto nároků jak u žalobkyně, tak u advokátní kanceláře Mgr. [jméno] [příjmení], které je třeba někdy výzvy zasílat opakovaně a apelovat, aby byly svěřeny k vyřízení osobě, schopné pochopit smysl procesní výzvy a nezaslat pouze vzorovou odpověď. Přitom se již dříve v jiném řízení (sp. zn. 20 C 178/2022) opět potvrdilo výslovným sdělením Magistrátu města Teplice, že průpis těchto údajů mezi jednotlivými registry je nespolehlivý i pro samotný registr vozidel, ačkoliv s ním státní správa počítá. Žalobkyně i tato právní zástupkyně si toho z desítek (či spíše stovek) tisíc dosavadních řízení již musí být mnoho let dobře vědomy, zjevně to však ignorují, spoléhaje na úspěch v převážné většině řízení. Právě proto však je živnostenský rejstřík, obchodní rejstřík i seznam držitelů datových schránek (kde k IČO u žalovaného žalobkyně datovou schránku nalezne) všem veřejně přístupný, resp. žalobkyni je dokonce zákonem výslovně poskytnut přístup do registru obyvatel, čímž oproti veškerým ryze soukromoprávním subjektům získává nesporné privilegium - jaké se jinak těší jen orgány veřejné správy a samosprávy. Žalobkyně však ani jeden přístup zjevně nevyužívá (soudu není známo, zda o faktické/technické zřízení přístupu do registru obyvatel dle zákonného oprávnění vůbec kdy usilovala) a ignoruje tak již několik let poučení (přinejmenším) od senátu 20C zdejšího soudu (resp. 28C Okresního soudu v Děčíně) v tom smyslu, že ohledně adresy trvalého pobytu občana se na jinou databázi, než na základní registr obyvatel (natož pak jiné zdroje neoficiálních údajů), nelze zcela spoléhat, neboť je zatížena nenulovou chybovostí, resp. v případě historické kupní smlouvy má toliko historickou relevanci. Totéž lze analogicky dovodit i pro živnostenský rejstřík (či sídlo právnické osoby). V četných případech tak doručuje všechny písemnosti na neaktuální adresy trvalého pobytu.

9. Případně se žalobkyně odvolává (v jiných řízeních) na zjevně obsoletní ustanovení § 11 zákona č. 56/2001 Sb. To však nereflektuje uplynulou elektronizaci státní správy a není již ani v úřední v praxi využíváno (jak soud v tomto řízení ověřil dotazem na registr vozidel při Magistrátu města Teplice). V běžné úřední praxi občan oznámí změnu adresy trvalého pobytu vůči agendě evidence obyvatel a logicky spoléhá na sdílení tohoto údaje nejen v rámci téhož obecního/městského/magistrátního úřadu, ale rovněž napříč ostatními (elektronicky vedenými) veřejnými registry – což je ostatně v souladu s § 51 odst. 3 písm. g) zákona č. 111/2009 Sb., o základních registrech, a stejně tak je to v souladu se základními zásadami dobré veřejné správy (zejm. § 6 odst. 2 správního řádu č. 500/2004 Sb.). Občan nemůže být nucen, aby při změně adresy trvalého bydliště obcházel veškeré agendy státní zprávy a činil totéž. Na tom nic nemění, pokud občan zanedbá výměnu osvědčení o registraci vozidla, kde má do doby výměny dokladu nadále vedenu původní adresu, neboť elektronicky je dle vyjádření úřadu vyznačován údaj aktuální. Občan má právo ohledně nároku na příspěvek do Garančního fondu spoléhat na vedení údaje o trvalém pobytu v registru obyvatel, což však žalobkyně (a její právní zástupkyně) dlouhodobě ignoruje, nyní již zřejmě i proto, že tímto nedostatkem mohou trpět desítky tisíc dobrovolně splněných či soudem pravomocně přiznaných nároků a žalobkyně se zřejmě bojí tuto praxi jakkoliv tematizovat (ostatně kdykoliv je její nárok rozsudkem zcela zamítnut, bere žaloby zpět, aby dosáhla zrušení takového rozsudku – pravděpodobně proto, aby nebyl veřejně publikován).

10. Žalobkyně přinejmenším zdejším soudem byla již v minulosti informována, že se jedná o nespolehlivé zdroje údajů o osobách, zatížené nezanedbatelnou chybovostí, jejichž příčinu soud nezná (může se jednat o chybu úředníka, technický problém při přenosu/zápisu dat mezi dvěma registry aj.). V projednávané věci se však ukazuje, že i když k průpisu těchto údajů dojde, žalobkyně a následně ani její právní zástupkyně to nezjistí, neboť to již nezjišťují, a to dokonce ani pokud vůči témuž žalovanému souběžně uplatňuje více nároků, když v jednom již zjistí aktuální adresu, zatímco u starších nároků stále pracuje s adresou původní.

11. Při výkladu dvou vzájemně si konkurujících ustanovení je nutné (vedle zdravého rozumu a profesní opatrnosti a odpovědnosti) aplikovat systematický výklad práva a postupovat takovým způsobem, který více chrání občana, když žalobkyně zde vykonává zákonné oprávnění, které se blíží přenesenému výkonu státní správy. Obdobně to nepochybně platí i na poměry podnikající fyzické osoby i právnické osoby a jejich podnikatelská sídla. Žalobkyně přitom ignoruje oprávnění, dané jí„ jejím vlastním“ složkovým zákonem (č. 168/1999 Sb.), pokud se toliko odvolává na ustanovení jiného správního předpisu ([číslo] Sb.) a tam uvedenou povinností vlastníků vozidel, o níž však žalobkyně stejně dobře jako soud ví, že není v praxi důsledně využívána, resp. že souvisí spíše s výměnou dokladů než se stavem zápisu v elektronicky vedených registrech. Případně, jako v tomto řízení, vychází z jiného zdroje informací, aniž výsledek konfrontovala s aktuálním stavem živnostenského či obchodního rejstříku. Přitom tuto činnost vykonává za garantovanou náhradu 300 Kč a žalobkyni lze aktuálně považovat za nejčastěji zastoupeného žalobce v praxi (přinejmenším zdejšího) okresního soudu v agendě občanskoprávních sporných řízení, aktuálně násobně převyšující i počet řízení České televize při vymáhání koncesionářských poplatků. Za rok 2022 se jen v senátu 20C zdejšího soudu jednalo o 131 žalob, což činí téměř třetinu nápadu soudce, a 1 529 žalob za celý úsek C zdejšího soudu (do čehož vůbec nespadají rozkazní řízení v agendě„ [příjmení]“, kterých je zpravidla početně více). Její odpovědnost za správnost jednání má tedy nesporně i etické aspekty s dopadem na velkou část veřejnosti, a to nejen z řad„ neplatičů“, ale rovněž osob, vůči kterým kupující vozidla nesplnil smluvní i zákonnou povinnost oznámení změny vlastníka vozidla, což je za současné právní úpravy mnohdy skutečně nezáviděníhodná situace (srov. zejm. nález Ústavního soudu ve sp. zn. Pl. ÚS 114/2020). Žalobkyně neváhá investovat do informativních spotů do celoplošných médií (zbytné finanční prostředky tedy zjevně má), sama je však ke svým povinnostem dlouhodobě lhostejná. Soud si přitom nedokáže vysvětlit, proč by někdo vědomě a z legitimního důvodu ignoroval takovou nespornou výsadu, jakou je přístup do registru obyvatel. Je zřejmé, že činnost žalobkyně i její právní zástupkyně z řad advokátů je především agendou rutinního zpracování desítek tisíc případů ročně, přičemž u každého vozidla se dokonce může jednat o nárok, opakující se po cca 3 měsících trvání nepojištěného stavu. Sazba příspěvku nadto násobně převyšuje obvyklé komerční pojistné, má tedy i výrazný sankční rozměr, což rovněž navyšuje míru zodpovědnosti, s jakou má žalobkyně (i její právní zástupkyně) ke svěřené agendě přistupovat. Pokud tedy složkový zákon žalobkyni výslovně poskytuje oprávnění, nečiní tak z rozmaru zákonodárce a v rámci řádného výkonu takové činnosti nelze než takové oprávnění považovat současně za povinnost takové oprávnění využívat, jinak logicky dochází k poškozování práv a zájmů občanů - s následky na rozhodování soudů ohledně prekluze nároku i na rozhodování o náhradě nákladů řízení. Obdobně to platí pro živnostenský a obchodní rejstřík, kam může nahlížet každý bezplatně. Žalobkyně i její právní zástupkyně přitom v projednávané věci příležitost k lustraci promeškaly několikrát.

12. Soud tedy uzavírá, že žalobkyně použila pro zaslání výzvy k uplatnění nejstaršího nároku nesprávnou, resp. neaktuální adresu. Žalobkyně, stejně jako soudy v občanském soudním řízení (srov. stanovisko Ústavního soudu ve sp. zn. Plsn [číslo], nebo usnesení Nejvyššího soudu ve sp. zn. 20 Cdo 3887/2017) musí respektovat základní principy doručování, byť u žalobkyně nejsou striktně stanoveny jako pro soudy. Žalobkyně však v rámci materiální interpretace povinnosti„ odeslat“ ve smyslu § 4 odst. 6 zákona č. 168/1999 Sb. nepochybně může a také musí rozlišovat, zda jedná vůči fyzické osobě nepodnikající (tehdy má lustrovat registr obyvatel, případně registr datových schránek), fyzické osobě podnikající či právnické osobě. Žalobkyně tak výzvu ze dne [datum] žalovanému na správnou adresu neodeslala a v roční prekluzivní lhůtě tohoto nároku svůj omyl nenapravila. První nárok tedy zanikl a k prekluzi soud povinně přihlíží z moci úřední.

13. Pokud se týká zbývajících tří nároků (ke shodnému vozidlu za další období), je prokázáno, že vozidlo vlastnila jiná osoba. Proto soud zamítl žalobu i v celém zbývajícím rozsahu.

14. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně byla ve sporu plně zcela neúspěšná, proto by soud přiznal náhradu veškeré náhrady účelně vynaložených nákladů řízení žalovanému. Tomu však dle obsahu spisu s řízením žádné takové náklady nevznikly.

Dotčená ustanovení

Citovaná rozhodnutí (0)

Žádné citované rozsudky.

Tento rozsudek je citován v (0)

Doposud nikdo necituje.