20 C 266/2023

Plný text

Okresní soud v Teplicích rozhodl soudcem Janem Sýkorou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované pro zaplacení 407 500 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 407 500 Kč s úrokem z prodlení v sazbě 15 % ročně z této částky od 26. 6. 2023 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni k rukám právního zástupce žalobkyně na plné náhradě nákladů řízení 220 755 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se v řízení domáhala žalobou, podanou u zdejšího soudu dne 3. 7. 2023, zaplacení plnění jak v I. výroku shora z titulu ústní komisionářské smlouvy na nákup serveru, který však žalobkyně neobdržela, ačkoliv uhradila zálohovou fakturu č. hodnota-2021-0001. Doplnila (č. l. 23), že žalovaná nikdy nepředložila doklad o úhradě daně z přidané hodnoty (dále jen „DPH“), ač byla v minulosti opakovaně vyzývána, nesplnila povinnosti komisionáře a nabyté nepřevedla na žalobkyni, ani neumožnila prohlídku či přístup do serverovny, kde měl být server údajně umístěn. Doplnila (č. l. 42), že žalovaná jako dodavatel IT služeb pracovala pro žalobkyni a tím i pro sesterskou právnická osoba, propojené osobou jednatele. Dne 1. 2. 2023 byla mezi stranami (a sesterskou firmou žalobkyně) rozvázána spolupráce dle dosavadních příkazních smluv, došlo k předání hesel, nikoliv však serveru. Žalobkyně má pochybnosti, zda definovaný server vůbec existoval (podrobně např. vyjádření z 18. 3. 2024 na č. l. 74.) a proti jednateli žalované je vedeno několik exekučních řízení (č. l. 82). Anonymizované faktuře od žalované nedůvěřuje z několika důvodů (č. l. 44), ověřovali u prodejce (právnická osoba.), že takovou fakturu nikdy nevystavili (č. l. 39 p. v.). Poukázala na skutečnost (č. l. 150), že pro ni nebyla rozhodná sériová čísla komponent, ale pouze existence serveru a pořizovacích dokladů. Poukázala na procesní závazky žalované, které nebyly dodrženy (č. l. 101), týkající se zejména doložení autenticity faktury od právnická osoba., odevzdání serveru do datacentra právnická osoba., a doložení mlčenlivosti vůči právnická osoba. Na smírné řešení byla v lednu 2024 připravena přistoupit po zaplacení 375 000 Kč (č. l. 68).

2. Žalovaná podala proti soudem vydanému platebnímu rozkazu včasný odpor již dne 24. 7. 2023 s tím, že server byl zakoupen, nainstalován a probíhal na něm testovací provoz IPTV vysílání obsahu žalobkyně Anonymizováno. Jednatel žalobkyně jméno FO však následně od původně zamýšleného projektu odstoupil, nesouhlasil s úhradou 493 075 Kč (cena serveru a DPH) a odmítl převzít server, po dvou letech odstoupil od smlouvy požadoval již jen vrácení zálohy, ačkoliv server již ztratil záruku, resp. možnost vrácení a také technickou hodnotu. Tu (k lednu 2024) odhadovala dle vyjádření třetích stran v rozmezí 191 525 Kč až 264 500 Kč (č. l. 67). Doplněním ze dne 23. 8. 2023 (č. l. 20) dodala, že budou schopni prokázat dohodu, že se jednalo o cenu, která měla být navýšena o DPH. Mělo být dohodnuto zapůjčení serveru od prodejce na jeden rok s možností jeho vrácení, pokud by projekt nebyl úspěšný, a to bylo důvodem zatímního neúčtování DPH. Server do tří měsíců úspěšně nahráli a nakonfigurovali, byl to jednatel žalobkyně, kdo si projekt rozmyslel. Server včetně DPH žalobkyni řádně vyúčtovali, ale k proplacení nedošlo. Podáním č. l. 32 ze dne 29. 12. 2023 doplnila emailovou komunikaci s jednatelem žalobkyně, kterou se podařilo vyvolat z bitové kopie, a faktury od poskytovatele hostingu (právnická osoba.), kde měl být server umístěn a zapojen v testovacím provozu. Při jednání dne 3. 1. 2024 (č. l. 38) doplnila, že jednatel žalované dříve pracoval pro žalobkyni, jednatel žalobkyně chtěl nahradit dražší hostingové služby právnická osoba, vlastním serverem, což se jim podařilo připravit. Server musel být pro testování umístěn na neveřejném datovém okruhu, přestěhovali ho z Anonymizováno do Anonymizováno adresa. Již tím byl server předán žalobkyni, stalo se tak k jejímu pokynu, server tam musel být zapojen k testovacímu provozu (č. l. 88). Pak se pracovně nepohodl s panem jméno FO, odmítal proplácet výdaje a práce, měl více firem (právnická osoba, Jméno žalobkyně., právnická osoba.), pak i odmítl server převzít (č. l. 88) a odstoupil od smlouvy. Nabízeli úhradu snížené ceny, odpovídají opotřebení a zastarání serveru, pan jméno FO na to nepřistoupil. Jelikož se žalobkyni příkazní smlouvu sjednanou neměli, pořízení serveru je závazkem koupě a žalované nesvědčí povinnost předkládat nabývací doklady (č. l. 66, 87 p. v.). Vyjádřila se rekapitulací i dne 11. 6. 2024 (č. l. 106). Teprve na č. l. 153 (podání z 9. 12. 2024) uvedla, že dodací list č. l. 116 č. hodnota odpovídá předmětnému hardwaru (serveru), ale společnost právnická osoba., zaslala špatnou fakturu (nevysvětlila, proč předložila i dodací list č. hodnota s druhostrannou fakturou stejného čísla, rovněž částečně anonymizovanou (avšak stále typově diametrálně odlišnou od č. l. 64). Poukázala na to, že pokud by mezi stranami byla sjednána komisionářská smlouva, pak by musela obsahovat ujednání o odměně. Uvedla, že žalobkyně se dosud o umístění serveru a náklady s tím spojené nezajímala, ačkoliv správu jiného serveru od žalované mezitím hradila. Uvedla, že druhý jednatel jméno FO má na starosti masérské služby a o chodu společnosti je jen informován. právnická osoba, sídlila v jedné budově, žalobkyně v sousední budově (č. l. 138). Celkovou správu IT infrastruktury dělal externě pan jméno FO, oni však řešili úkoly na místě, které bylo třeba fyzicky obratem vykonat.

3. Navrhla zkoumat server znalecky a uložit je v soudní úschově. Nejprve na č. l. 132 až 136 předložila reprodukce fotografií serveru, následně jej k jednomu z jednání (27. 2. 2025, č. l. 163) předložila i fyzicky a soud server s ohledem na četné pochybnosti o jeho existenci a autenticitě dokladů jako důkaz přijal jako přílohu spisu. Znalecké zkoumání se pak již soudu jevilo jako procesně nadbytečné, když k ohledání sériových čísel komponent došlo přímo při jednání.

4. Soud k projednání věci nařídil jednání, bylo třeba jej několikrát odročit, vyslechl četné svědky.

5. Po skutkové stránce soud dospěl po provedení a zhodnocení níže uvedených důkazů k následujícím závěrům.

6. Dle příkazní smlouvy č. l. 58 ze dne 1. 11. 2018, č. l. 48 ze dne 1. 9. 2019 a č. l. 61 ze dne 1. 3. 2020 žalovaná vykonávala pro společnost právnická osoba, (jednatel jméno FO) na základě příkazní smlouvy servis v oblasti IT služeb, na dobu neurčitou, za měsíční odměnu 49 800 Kč. Strany však nebyly ve sporu ohledně toho, že projednávané pořízení serveru bylo dohodnuto mimo rámec těchto příkazních smluv zvlášť (č. l. 70).

7. Dle emailové zprávy č. l. 33 od žalované měl jednatel žalobkyně dne 20. 8. 2021 odepsat jednateli žalované, že souhlasí s jeho návrhem pořídit server s možností jeho vrácení po delším testovacím provozu za 407 500 Kč bez DPH, v případě úspěchu dokoupení dalšího. Neprokázalo se tedy tvrzení žalobkyně (č. l. 43), že by cena bez daně činila jen 336 777 Kč. Ze strany žalované přitom bylo dle citace předchozí zprávy navrženo zakoupení žalovanou a následné přefakturování. V návrhu je uvedeno „zálohu bych tak nechal v této výši, v případě že neuspějeme, o to jednodušší bude navrácení (vratka DPH)“. Žalovaná konstatovala (což je i soudu zjevné), že DPH nebylo požadováno i proto, že podstatnou částí jejího úkolu bylo naprogramování vysílání na server a zprovoznění, což by bylo následně fakturováno zvlášť a tedy s možností zohlednění i doplatku DPH (č. l. 70). Soud má tedy za prokázané, že cena 407 500 Kč byla mezi stranami dohodnuta bez DPH (pro výsledek řízení však měla význam jiná skutečnost), o čemž strany poučil již dne 29. 2. 2024 (č. l. 70).

8. Emailovou zprávou ze dne 8. 9. 2021 (č. l. 47) žalobkyně prokázala, že žalovaná uváděla, že server bude k dispozici do 3 – 4 týdnů a pořizuje jej formou koupě s možností odstoupení do 4 měsíců proti vrácení celé kupní ceny od společnosti právnická osoba.

9. Dle zálohové faktury č. l. 13/57 ze dne 8. 9. 2021 dodala žalovaná žalobkyni server „2x Intel Xeon E5-2630 v2 128GB 6x 400GB SSD 30x 4TB SATA3 HDD 4x 10G SFP+ 2x AOC STGN-I2S“ (zkráceno) z 407 500 Kč bez uvádění daně a se splatností 18. 9. 2021. Dle daňového dokladu č. l. 14/51 byla částka dne 10. 9. 2021 bezhotovostně žalované uhrazena a je včetně DPH (70 723 Kč).

10. Dle faktury č. l. 64 ze dne 1. 12. 2021 měl být ze strany subjektu, jehož nacionále jsou začerněny, dodán žalované server „2x Intel Xeon E5-2630 v2 128GB 6x 400GB SSD 30x 4TB SATA3 HDD 4x 10G SFP+ 2x AOC STGN-I2S“ (zkráceno) za 407 500 Kč a 85 575 Kč DPH se splatností 14. 12. 2021. Na faktuře jsou četná sériová čísla komponent serveru: skříň CN07KF7P4294028L00MYA01, základní desky CN0VWT90701632C401B8A08, riser adaptérů CN0DD3F61374025B0CHLA00/CN0MPGD913740288005CA00/CN0VKRHF1374025B0443A00, RAIDu CN0K09CJ137402AD04H7A01, NDC karty MY0R1XCF1240228N00BKA00, napájení CN06W2PW732452730292A00 a RAM MT36KSF2G72PZ-1G6E1439..S0D55B994, S0D55E9B7. K faktuře se obsáhle vyjadřovala žalobkyně, poukazovala na jednotlivé nesrovnalosti. Soud konstatuje, že předposlední začernění se jeví příliš krátkým, aby zde mohl být zapsán řetězec „Anonymizováno“, natož „Anonymizováno“. Ohledně této faktury se strany obšírně vyjadřovaly při jednání dne 29. 2. 2024 (č. l. 70) a rovněž následně, pro výsledek řízení však byla podstatná odlišná skutková okolnost. Soud usiloval o vyjádření společnosti právnická osoba., k faktuře, např. přípisem č. l. 70 p. v. Ta nejprve uvedla (č. l. 95), že fakturu nevystavila. Žalovaná při jednání uvedla (č. l. 139), že o faktuře s právnická osoba., komunikovali a mělo jít o chybné vyjádření – soud proto dotaz opakoval a upřesnil (č. l. 139 p. v.). Ta vyjádřením ze dne 30. 9. 2024 (č. l. 142) potvrdila, že takovou fakturu nevystavili, nepoužívají ani stejnou grafickou podobu faktur. To přímo odporuje vyjádření žalované (č. l. 153) v tom smyslu, že by jim společnost právnická osoba., jen zaslala chybnou fakturu.

11. Žalovaná soudu předložila dodací listy od právnická osoba., z let 2019 až 2023 (č. l. 108 – 118), na nesouvisející plnění z oblasti IT komponent. Prokazují, že byly objednávány přímo na adresu společnosti právnická osoba, zjevně však mají jinou podobu, než sporná faktura č. l.

64. Jejich podoba v průběhu let se však podstatně nezměnila a zjevně pocházejí ze shodného softwarového rozhraní (účetního programu). Soud v rámci ediční povinnosti vyzval žalobkyni (č. l. 120), aby předložila fakturu, korespondující s dodacím listem č. l. 108, k porovnání se spornou fakturou č. l.

64. Žalobkyně to splnila a předložila fakturu č. l.

123. Z té je zřejmé, že pochází ze shodného softwarového rozhraní, jako dodací listy, a faktuře č. l. 64 se nijak nepodobá. Název společnosti právnická osoba., je všude uváděn v majuskulích, tak jako je zapsán v obchodním rejstříku a mimo grafické logo je uváděn s dodatkem právní formy (s. r. o.), proto je tím více nepravděpodobné, že by mohl být vměstnán do předposlední začerněné pozice na č. l.

64. Jednateli žalované bylo soudem uloženo (č. l. 139), aby doplnil i dodací list k faktuře č. l. 64, k požadavku žalobkyně případně i zálohou fakturu, což však žalovaná v řízení nesplnila.

12. Žalovaná teprve následně uvedla, že tato faktura byla žalované poskytnuta ze strany právnická osoba., omylem a jako doklad pořízení serveru označila dodací list č. l. (č. l. 116/155). Ten je však datován 2. 11. 2022. adresa dvou serverových procesorů Intel obsahuje jediný serverový procesor AMD a již ten tedy zjevně nemůže představovat klíčový komponent dohodnutého hardwaru (serveru). Totéž pak platí i pro první položku dodacího listu – základní desku, rovněž určenou výhradně pro konkurenční procesory AMD (SP3), jak je soudu známo. Žalobkyně trefně poznamenala, že na faktuře č. l. 154 p. v. od právnická osoba., jsou rovněž některé údaje začerněny, avšak není to název, ale tentokráte ceny. Takové výběrové anonymizování na klíčových důkazech považuje za krajně nevěrohodné a účelové jednání. Za účelové a nevěrohodné takové anonymizování údajů považuje i soud, neboť takto žalovaná zjevně ukryla před žalobkyní i soudem klíčový údaj, který by bylo možno porovnat s částkou 407 500 Kč.

13. Soud vyzval žalovanou poté, co soudu předložila hardware serveru, aby sdělila, z jaké faktury mají být spárována sériová čísla, označila č. l. 154 a 155. I když žalobkyně označila hned dvě různé zakázky, zkoumáním výrobních čísel hardwaru byla dohledána jediná shoda – bootovací SATA disk Supermicro OA225S018818. Kódy ke spárování přitom z hardwarových komponent odečítal sám jednatel žalované, nikoliv soud či žalobkyně. Bylo tedy pouze na žalované, zda nezaměňuje výrobní čísla se sériovými čísly a podobně. Nebylo tedy prokázáno, že by žalobkyně předložila zařízení, které by odpovídalo přinejmenším převážnou částí komponentů dodatečně označeným dodacím listům. Shoda v jediném disku je v tomto ohledu marginální, jde o vyjímatelné paměťové médium, které se v jiném serveru mohlo ocitnout pouhou náhodou při změnách konfigurace a použitím dílů z jiných serverů. Žalovaná opětovně dne 27. 2. 2025 (č. l. 164) přislíbila předložení správné faktury ve lhůtě 7 dnů. Do rozhodnutí soudu žádnou nepředložila.

14. Byla k dispozici emailová komunikace mezi jméno FO a jméno FO v období 8. 3. 2023 až 22. 3. 2023 (č. l. 54 – 56), týkající se období rozvazování spolupráce dle příkazních smluv. jméno FO podmiňuje doplacení DPH nad rámec 407 500 Kč předáním „nabývací faktury“ od právnická osoba., ze které vyplyne, že DPH bylo počítáno a uhrazeno z 407 500 Kč.

15. Dle dopisu č. l. 15 ze dne 28. 4. 2023 byla žalovaná vyzvána k vydání serveru do 5. 5. 2023 s pohrůžkou odstoupení od komisionářské smlouvy, je přiložena dodejka č. l. 16, dle které došlo k doručení do sídla žalované dne 2. 5. 2023 jméno FO.

16. Dle dopisu č. l. 17 ze dne 9. 6. 2023 žalobkyně od smlouvy odstoupila a vyzvala žalovanou k zaplacení 407 500 Kč do 25. 6. 2023 a dle doručenky č. l. 18 došlo k doručení datovou schránkou dne 11. 6. 2023.

17. Dle emailové zprávy č. l. 45 ze dne 2. 7. 2023 (předloženo žalobkyní) žalovaná mimo jiné právnímu zástupci žalobkyně sdělila, že pořízení serveru nepovažuje za závazek komise, ale za koupi, kdy ze strany žalobkyně nedošlo k zaplacené celé kupní ceny. Přílohou této emailové zprávy má být (zřejmě?) anonymizovaná faktura („Skener_20230702.jpg“).

18. Žalovanou předložená vyúčtování č. l. 34 až 37 zjevně nemají k věci přímý vztah, týkají se serverového hostingu až za období 5/2023 až 7/2023 a nelze v nich rozpoznat, jakého serveru se týkají. Žalobkyně k nim namítá, že v takovém období již pro hrazení zapojení nebyl důvod, žalovaná připustila že cca 30 % kapacity hostingu využíval ještě jiný server (č. l. 38 p. v). Žalovaná k nim uváděla (č. l. 69 p. v.), že kapacitu rezervovali na tři roky v očekávání zprovoznění vysílání, což však vyúčtování sama o sobě neprokazují.

19. Žalobkyně výpisem z Centrální evidence exekucí (dále jen „CEE“) na č. l. 82 prokázala své tvrzení, že proti jednateli žalované je vedeno několik exekučních řízení, a to již od 2004, výpis obsahuje 21 záznamů. Dle výpisu z obchodního rejstříku (č. l. 85) je přesto (nikoliv jediným) jednatelem žalované. Jednatel žalované jméno FO při jednání dne 24. 4. 2024 (č. l. 89) k tomu uvedl, že žalované společnosti se toto nijak nedotýká, nemá ani žádné daňové či povinné odvodové nedoplatky, což prokázala při jednání (nebylo se souhlasem stran žurnalizováno – č. l. 89).

20. Výslechem svědka jméno FO (č. l. 119), zaměstnance společnosti právnická osoba, zjistil, že v minulosti pracoval pod vedením jméno FO, dokud byl rovněž u nich zaměstnán. Má však na starosti agendu juniorního IT specialisty a o hardwarovém vybavení či o topologii serverů a ukládání dat tak nemá přehled, navíc byl v roce 2023 v pracovní neschopnosti a jméno FO si vždy v zaměstnání řešil i další, soukromé aktivity. Pokud se něco v roce 2022 dozvídal o přípravě serveru, bylo to jen ze sdělení jméno FO, pracovali tam jen oni dva. O nějakém předávání serveru slyšel, ale nechtěl se ho účastnit, tehdy ještě chodil o berlích, pan jméno FO si to chtěl řešit sám, ale k žádnému předání serveru nedošlo. Pokud žalovaná následně uvedla (č. l. 156), že svědek byl krátce po výslechu z pracovního poměru propuštěn, soud takovou skutečnost nemá jak ověřit, ani nemůže blíže objasnit projednávaný nárok. Postižení svědka v pracovněprávní oblasti pro pouhý pravdivý obsah svědecké výpovědi před soudem (pokud z něj nevyplynulo protiprávní jednání zaměstnance samotného) by nepochybně nepředstavovalo akceptovatelné jednání, to však nemůže tížit toto nalézací řízení.

21. Výslechem svědkyně tituly před jménem jméno FO (č. l. 137 p. v.) soud zjistil, že pracovala jako vedoucí vysílání Leo TV, spolupracovala se žalovaným, zajišťoval IT služby, např. i její počítačovou stanici, na které stříhala video. Do jisté doby posílali video data („play-out“) právnická osoba, ti zajišťovali vysílání obsahu. Ví o úkolu připravit vysílání na vlastním serveru, 8 hodinová vysílací smyčka, což splnili, o hardwaru toho příliš neví, měl být v jejich prostorách, jejím úkolem byla koordinace činností. Za dva měsíce po splnění zadání dávala výpověď.

22. Výslechem svědka jméno FO (č. l. 163) soud ověřil, že svědek s jméno FO v letech 2021 až 2023 coby zástupce právnická osoba., spolupracoval v oblasti poskytování konektivity, pevných linek a služeb datového centra. Zda mají údaje ke konkrétnímu použitému hardwaru, bez dohledání písemných podkladů neví (soud jej nicméně na tuto potřebu předem připravoval přinejmenším emailovou zprávou č. l. 157, efekt na svědka to však nemělo). Měl za to, že i když vysílání erotického obsahu připravovali, k podpisu finální smlouvy nakonec nedošlo, projekt se nerealizoval, právnická osoba, od něj po půl roce ustoupila, rackový prostor si pronajala žalovaná, má v racku k dispozici asi 5 10U pozic, ale neví, kolik jich reálně bylo využíváno.

23. Soud vyzval žalovanou, aby prokázala (č. l. 120), že předmětný server je stále umístěn v datacentru (adresa) a aby jej současně identifikovala sériovými čísly komponent, porovnatelných s fakturou č. l.

64. Žalovaná místo toho avizovala (č. l. 153), že server vyzvedla, má jej u sebe a soudu jej předloží při jednání – což učinila.

24. Dodací list č. hodnota (č. l. 116/155) žalovaná předložila po koncentraci řízení, tedy zpozdile. Uvedla však k němu, že byla ze strany právnická osoba., uvedena v omyl tím, že od ní obdrželi nesprávnou fakturu. Soud tedy důkaz připustil, byť se později ukázalo, že takové tvrzení ze strany žalované je zřejmě nepravdivé a společnost právnická osoba., se k takové faktuře logicky nijak nehlásí a není tedy důvod, aby ji poskytovala žalované (přinejmenším ne jako fakturu vlastní). Nadto žalobkyně logicky namítala (č. l. 162), že datum na dodacím listu („faktura 2“) je z listopadu 2022, tedy o téměř rok později.

25. Dne 4. 6. 2025 se konalo poslední jednání s účastníky, žalovaná se bez omluvy nedostavila. Přestože předchozí jednání bylo odročeno z důvodů na straně žalované a k odročenému jednání byla předvolána do datové schránky, otevřené z její strany již dne 15. 4. 2025. Ačkoliv bylo avizováno, že se žalované nedaří zaslat soudu soubor s velikost 45MB, dosud žádný takový obsah soud neobdržel. Soud odročil jednání za účelem vyhlášení rozsudku, protokol zaslal i žalované a ta schránku otevřela dne 5. 6. 2025. Přesto do 11. 6. 2025, kdy soud vyhlásil tento rozsudek, soudu žádné podání nedošlo. Podání sice došlo dne 11. 6. 2025 v 11:22 hodin, soudce však rozsudek vyhlašoval v 16:00 hodin a do té doby došlé datové zprávy nebyly podatelnou zpracovány (taková podání jsou zpravidla do spisu zakládána následujícího dne). V podání se omluvila za promeškání jednání, uvedla nejednoznačné informace k rozporu mezi platformou Intel a AMD a konečně uvedla, že neví, jak soudu zaslat nespecifikovanou „technickou dokumentaci a datové soubory“, když do datové schránky nejdou vměstnat a informaci o nemožnosti donést důkazy k jednání na vlastním datovém mediu si vyložil tak, že datové médium soudu nelze zaslat vůbec. K tomu lze pouze poznamenat, že podání bylo zpozdilé, neboť bylo zasláno datovou zprávou v den úkonu soudu. Je nesrozumitelné, neboť není jasné, jak si má soud vyložit důvody rozporu mezi údaji o platformách Intel a AMD (které nelze vysvětlit předložením důkazů, ale je nutno je v prvé řadě vyjádřit srozumitelným skutkovým tvrzením). A konečně je také úvahově pomílené, neboť soudem poskytnutá informace o nemožnosti provést důkaz daty na datovém médiu (tak ji přinejmenším tvrdil jméno FO v podání č. l. 176), doneseném až k jednání, neznamená, že by soud takové médium nemohl přijmout (ostatně byla to sama žalovaná, která soudu svěřila celý server, plný různých datových médií) a nevylučuje načtení dat po předchozí kontrole média a dat z oblasti kybernetické bezpečnosti. Ve vztahu k dodavateli IT služeb soud nepředpokládá, že by bylo potřebné problematiku kybernetické bezpečnosti počítačového vybavení orgánu státní správy blíže objasňovat. Došlé podání tak již nemohlo rozhodnutí soudu ovlivnit a neovlivnilo by jej ani v případě, že by došlo včas, neboť žalovaná bez omluvitelného důvodu (doslova uvedla jen „chybné uložení do firemního kalendáře“) promeškala jednání, při kterém mohlo být naposledy procesně zpracováno. Pokud zmiňuje rozhořčení soudu, není zřejmé, z čeho takový emočně podmíněný stav (soudce?) dovozuje.

26. Soud se v řízení musel (k nelibosti žalobkyně, např. č. l. 100, 150) do doby (ne)prokázání existence hardwaru (serveru), odpovídajícího faktuře č. l. 64, vypořádávat i s argumentací žalované, která tvrdila, že server předat chtěla, ale žalobkyně se tomu zprvu bránila z důvodu neochoty hradit DPH. V tomto bodě žalovaná svá tvrzení unesla a strany skutečně sjednaly, že cena 407 500 Kč nezahrnuje DPH, které bude třeba dodatečně uhradit – za podmínky doložení úhrady žalovanou původnímu prodejci hardwaru (serveru). Souběžně s tím však bylo vedeno dokazování k existenci samotného serveru, resp. serveru, který ke splnění závazku označila žalovaná. Ta byla limitována pouze dohodnutými parametry serveru, dobou obstarání a lhůtou zkušební zápůjčky, a bylo pouze na ní, jakým dokladem prokáže oprávněnost přijetí zálohy 407 500 Kč a posléze zakoupení za 493 075 Kč.

27. Žalovaná však neprokázala, že by odpovídající server v takové době a za takovou cenu zakoupila. Tím není vyloučeno, že žalovaná obdobný server v přibližně téže době skutečně zakoupila (například pro sebe či pro jiného zákazníka). Nevěrohodným dokladem č. l. 64 však neprokázala, zda se již nejednalo o hardware starší, případně zamýšlený k jinému účelu, natož jakou měl hodnotu a zda jej skutečně bylo možné v době realizace projektu předat se všemi právy kupujícího (především zárukou) žalobkyni. Žalovaná zjevně je schopna opatřit hardware obdobných parametrů, s těmito servery pracovala nepochybně i ve vztahu k jiným zakázkám jiných klientů. Neprokázala však, že takový server získala jako nové zařízení, za deklarovanou cenu, ani že se tak stalo v příslušné době a výlučně pro žalobkyni. Nepředání nabývacích dokladů by neumožnilo žalobkyni domáhat se záručních práv a z dokazování nevyplývalo, že žalovaná měla vůči žalobkyni vystupovat jako prodejce serveru, přebírajícím vůči žalobkyni například i odpovědnost za záruku funkčnosti hardwaru. Ani znalecké zkoumání serveru, tj. zda svými parametry odpovídá sporné faktuře, či zda se v době konfigurace a zkušebního provozu jednalo o nové, dosud nepoužité zařízení, na výše zmíněných nedostatcích již nemohlo nic změnit. Proto k němu již soud nepřistupoval.

28. Po právní stránce soud uplatněný nárok posoudil následujícím způsobem:

29. Podstatou závazku žalované (dle vyjádření samotného jednatele žalované v emailové zprávě ze dne 2. 8. 2021 na č. l. 33) bylo pořízení serveru s definovanými parametry za definovanou cenu (s možností její změny při prodlení s pokynem), která má být v případě úspěšné realizace (k níž žalovaná avizovala předchozí úspěšné zkušenosti) „přefakturována“ na žalobkyni. Po dobu prvních čtyř měsíců však měl být server pouze zapůjčen oproti záloze, nezahrnující budoucí DPH, a tuto zálohu žalovaná žalobkyni skutečně fakturovala a žalobkyně ji žalované uhradila. Je tedy prokázáno, že teprve následně mělo dojít k přechodu vlastnického práva na žalovanou a ta jej poté měla převést na žalobkyni. Žalovaná mohla předložit jakoukoliv fakturu, která by alespoň rámcově odpovídala dohodě, prvotní prodejce serveru výslovně ujednán nebyl. Žalovaná se rozhodla předložit fakturu v pouhé kopii a s anonymizací (č. l. 64). Následně však neprokázala ani existenci takové (platné faktury), ani že by disponovala hardwarem (serverem), který faktura zachycuje (s výjimkou jednoho jediného datového disku). Bez předložení (platného) nabývacího dokladu žalovaná nemohla prokázat, že server skutečně do vlastnictví nabyla, natož kdy se tak stalo, za jakou cenu se tak stalo, zda šlo o totožný hardware (server), který soudu předala jako přílohu spisu. Nemohla tak ani prokázat, že byla skutečně v době, kdy se po žalobkyni oprávněně domáhala doplacení DPH, schopna proti zaplacení převést vlastnické právo k odpovídajícímu hardwaru.

30. Žalobkyně v řízení prokázala, že strany sjednali ústní komisionářskou smlouvu (§ 2455 a násl. o. z.). Ačkoliv ujednání o výši odměny nebylo explicitní ani určité, strany zjevně mínily tuto činnost honorovat a to buď v rámci povinností dle příkazní smlouvy, dle které žalovaná zjevně vykonávala činnosti bez rozlišování mezi právnická osoba, a žalobkyní, případně později v rámci vyúčtování ceny celého úkolu. Ten totiž nebyl vyčerpán pořízením hardwaru serveru, ale současně spočíval ve zprovoznění internetového vysílání, nezávislého na současném dodavateli (právnická osoba). Hodnotu takového plnění soud kvantifikovat neumí. Spíše než o závazek komise či koupě tak mohlo jít i o dílo, kde server mohl být méně nákladnou položkou celkového plnění (díla), resp. pro žalovanou položkou neziskovou, existující pouze jako podpůrný závazek (zajištění hardwaru, na kterém bude IT projekt fungovat). Ani případné alternativní právní posouzení závazku nemění obsah povinnosti žalované následně převést na žalobkyni i vlastnické právo k hardwaru (serveru), což přinejmenším implicitně vyplývá z dohody, zachycené v emailové zprávě (č. l. 33). Pro výsledek řízení však zůstalo podstatné, že žalovaná neprokázala, že svůj závazek splnila, tj. že by takový server existoval, resp. byl pořízen dle faktury č. l. 64 a nikoliv jindy, za jiných okolností, za jiným účelem. Pro výsledek řízení tak není významné, zda má žalovaná povinnost vrátit zálohu 407 500 Kč například na základě nesplněného závazku komise, zálohy na kupní cenu z nerealizované koupě či coby vydání předmětu bezdůvodného obohacení. Povinnost žalované předložit pravou fakturu vyplývá i bez nutnosti platného závazkového vztahu mezi stranami řízení již z toho, že žalovaná po žalobkyni požadovala (jako podmínku vydání serveru) doplacení DPH a ničím jiným, než takovou fakturou, splnění daňové povinnosti v této výši (a z tohoto konkrétního daňového důvodu) žalovaná žalobkyni nedokládala. Žalobě tak soud musel vyhovět v plném rozsahu a pro výsledek řízení již nebylo podstatné, na základě jakých důvodů nedošlo k pokusu o předání serveru později a doplacení DPH. Žalovaná dokonce ani do samého konce řízení neprokázala, že by alespoň v současnosti disponovala serverem, za který v září 2021 inkasovala zálohu 407 500 Kč. V serveru, který soudu předala, je základní deska Anonymizováno H12SSW-NT, určená pro procesory s paticí SP3 platformy AMD, tedy diametrálně odlišná serverová platforma, než strany dohodly v emailové komunikaci. Sama žalovaná na č. l. 176 přitom vyjádřila, že platforma AMD se pro streamování video obsahu zřejmě vůbec nehodí. Lze tedy uzavřít, že žalovaná při předkládání faktury č. l. 64 ani dodatečné faktury č. l. 154 p. v. nejednala v dobré víře, že prokazuje svůj nárok. Zda listiny takto anonymizovala záměrně sama (a zda to lze ve smyslu § 347a odst. 1 trestního zákoníku v kontextu jejích skutkových tvrzení kvalifikovat jako pozměnění či padělání listiny v rámci maření spravedlnosti) či zda se skutečně dopustila předkládáním těchto listin (a posléze i zcela odlišného serveru) jen série omylů, jak sama prostřednictvím jednatele jméno FO tvrdila, nelze s dostatečnou jistotou stanovit.

31. Vyhovět mohl soud s odkazem na § 1970 o. z. i v rozsahu úroku z prodlení, požadovaného v sazbě v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. a od 26. 6. 2023, což s rezervou ve prospěch žalované odpovídá odstoupení od smlouvy i předžalobní výzvě.

32. O nákladech řízení soud rozhoduje z úřední povinnosti. V daném případě byla žalobkyně v řízení zcela úspěšná, soud tedy dle procesního výsledku sporu v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. této přiznal k tíži žalované právo na úhradu veškerých účelně vynaložených nákladů řízení.

33. Celková výše těchto nákladů pak sestává z patnácti mimosmluvních odměn dle § 7 bod 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, po 9 940 Kč a patnácti paušálních částek náhrad hotových výdajů 12x á 300 Kč a 3x á 450 Kč (v roce 2025) ve smyslu § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, odpovídajících nákladům, spojeným s převzetím a přípravou věci, s podáním žaloby, s vyjádřením k odporu z 12. 9. 2023, s účastí na jednání dne 3. 1. 2024, s písemným podáním ze dne 14. 2. 2024, s účastí na jednání dne 29. 2. 2024, které přesáhlo i se započtením přestávky dvě hodiny trvání, s účastí na jednání dne 24. 4. 2024, s podáním ze dne 25. 4. 2024 (které právní zástupce ve vyúčtování opomenul a soud je považuje za účelně vykonané), s účastí na jednání dne 13. 6. 2024, s účastí na jednání dne 18. 9. 2024, s písemným podáním ze dne 9. 12. 2024, s písemným podáním ze dne 13. 2. 2025, s účastí na jednání dne 27. 2. 2025 a s účastí na jednání dne 4. 6. 2025. Naopak soud nepřiznal tři účtované úkony – účast na jednání dne 29. 2. 2024 byla účtována 2x, podání ze dne 18. 3. 2024 soud po žalobkyni dle obsahu předchozího protokolu nežádal a účast na jednání dne 18. 9. 2024 byla rovněž účtována 2x. Dále na cestovních náhradách náleží v roce 2024 za 5 jednání celkem 7 231,78 Kč (jedna cesta 190 km; spotřebu vozidla 5,2 litru na 100 ujetých kilometrů motorové nafty právní zástupce prokázal technickým průkazem č. l. 169) a v roce 2025 za 2 jednání 2 889,68 Kč. Na náhradách za promeškaný čas na cestě k 5 jednáním (za každou cestu 6 započatých půlhodin) v roce 2024 celkem 3 000 Kč a ke 2 jednáním v roce 2025 dalších 1 800 Kč. Jelikož je advokát plátcem DPH, přísluší mu tak dále navýšení, odpovídající aktuálně platné sazbě této daně ve výši 21 % z těchto všech částek. Dále je součástí náhrady hodnota zaplaceného soudního poplatku ve výši 16 300 Kč. Náhrada nákladů řízení je však dle § 149 odst. 1 o. s. ř. splatná k rukám advokáta jako celek.

34. O lhůtách k plnění soud v obou případech rozhodl dle § 160 odst. 1 věta první o. s. ř., neboť pro jinou, než základní (třídenní) lhůtu k plnění, nebyl shledán žádný mimořádný důvod a žalovaná se ničeho v tomto ohledu nedomáhala. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do patnácti dnů ode dne doručení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Teplicích. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nebude-li povinnost uložená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně ve stanovených lhůtách k plnění, může oprávněný navrhnout soudní výkon rozhodnutí nebo provedení exekuce.