20 C 269/2023

Plný text

Okresní soud v Teplicích rozhodl samosoudcem Janem Sýkorou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované fakticky bytem adresa žalované ID DS anonymizováno pro zaplacení 383 683,32 Kč s příslušenstvím,

I. Co do částky 274 516,51 Kč s úrokem z prodlení z částky 55 383,40 Kč v sazbě 15 % ročně od [datum] do zaplacení, se řízení zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 75 727 Kč s úrokem z prodlení v sazbě 15 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, a to ve splátkách po nejméně 2 750 Kč měsíčně, splatných vždy do každého 26. dne v měsíci, za který splátka přísluší, počínaje měsícem, následujícím po měsíci, ve kterém tento rozsudek nabyde právní moci, pod sankcí ztráty výhody splátek.

III. Co do částky 33 439,81 Kč s úrokem z prodlení v sazbě 15 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, se žaloba zamítá.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na poměrně náhradě nákladů řízení částku 352 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se v řízení domáhala žalobním návrhem, podaným u zdejšího soudu dne [datum], plnění z úvěrové smlouvy ze dne [datum] [číslo] s jistinou 110 000 Kč, kterou měla žalovaná splácet 72 měsíců po 4 758 Kč měsíčně (skutečně tak měla zaplatit 342 576 Kč). Úvěr byl zesplatněn pro nedodržování splátkového kalendáře žalovanou dnem [datum] a žalobkyně se domáhala 383 683,32 Kč s úrokem z prodlení v sazbě 15 % ročně z jistiny 164 550,21 Kč od [datum] do zaplacení. Žalovaná uhradila jen tři splátky (14 274 Kč). Zdůraznila, že v případě řádného splacení se zavázala dlužníkovi vrátit polovinu uhrazených úroků (jedná se tak o skrytou smluvní pokutu). Přestože se žalobkyně jala poučovat soud o existenci zákona č. 257/2016 Sb., tvrzení ke své povinnosti zkoumat schopnost dlužníka splatit takový úvěr vůbec neuvedla. Žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce neváhala zneužít zdejší soudní tajemnicí vydaného platebního rozkazu k dalšímu nátlaku na žalovanou hradit takovou pohledávku, což dokládá žádost ze dne [datum].

2. Soud ve věci nařídil jednání, s jiným postupem žalobkyně ani nesouhlasila. Soud vyzval žalobkyni k doplnění žaloby o tvrzení k předchozímu úvěru, neboť z úvěrové smlouvy (a prakticky ve všech předchozích řízení této žalobkyně, resp. [právnická osoba], tomu nebylo jinak) vyplývá, že mezi účastníky existoval i předchozí úvěr, který byl předmětným refinancován. Soudu se však doposud nepodařilo zjistit k tomuto nápadně podobnému jednání více, neboť dlužníci jsou pravidelně procesně pasivní. Dále soud vyzval žalobkyni k prokázání průběhu kontraktace, neboť smlouva není podepsána. Vyzval žalobkyni k předložení důkazů ke zkoumání úvěruschopnosti, kterou sice netvrdí v žalobě, soudu je však známo, že takový dokument přikládá ke smlouvě jako přílohu (v jiných věcech společně se smlouvami„ Podpora“ nebo„ Inkaso“, kterými se snaží pohledávku dále znásobovat). Žalobkyni s ohledem na ekonomii soudního řízení poučil, že soud nepovažuje za jistinu úvěru částku 110 000 Kč, ale toliko reálně poskytnutých 99 000 Kč a úroková sazba převyšuje sazbu, souladnou s dobrými mravy. Žalobkyně změnila v průběhu řízení právního zástupce a nadále ji zastupoval její skutečný (nepřímý) majitel (šlo by tedy o zjevné zneužití práva na zastoupení advokátem, pokud by se i nadále domáhala mimosmluvní odměny). Údaj o nepřímém vlastnictví žalobkyně tímto právním zástupcem je pro soud notorieta z předchozích řízení, vlastnictví [právnická osoba] vyplývá z výpisu č. l. 141, s ohledem na výsledek tohoto řízení to však zůstalo bez významu. Doplnila tvrzení k úvěruschopnosti (č. l. 65) s tím, že zkoumala zejména historii účtu žalované, její příjem, IR, [příjmení], [příjmení] a REPI. Konstatovala, že zjistila tři předchozí úvěry žalované (úvěr od [anonymizována dvě slova] považovala za splacený). Detailně popsala proces a kritéria zkoumání úvěruschopnosti (zjevně v domnění, že soud rozhoduje na základě tvrzení a nikoliv výsledků dokazování). Popsala proces kontraktace prostřednictvím elektronické komunikace na dálku skrze své webové rozhraní. Nabídla soudu grafickou podobu tohoto rozhraní, z nějakého důvodu však soudu poskytla vyobrazení, které s předmětnou kontraktací vůbec nesouvisí a obsahuje diametrálně odlišné parametry úvěru. Zároveň si zjevně uvědomila, jaké jsou parametry českého právního řádu a vzala žalobu zpět až na 109 166,81 Kč s úrokem z prodlení z takové částky do zaplacení.

3. Soud žalobkyni opětovně vyzval (referát č. l. 115) k prokázání obsahu kontraktace a k prokázání lustrace žalované v databázích REPI a [příjmení], neboť předložila toliko listiny č. l. 94, 95 či 135, které si zjevně vytvořila sama žalobkyně. Žalobkyně se vyjádřila podáním č. l. 127 a opětovně popsala kontraktační proces svými slovy, podepisování dokumentů se uskutečňovalo„ SMS kódem“ a přiložila emailové zprávy z doby kontraktace (tedy opět aniž by prokázala, jak vypadala samotná kontraktace).

4. Podle § 96 odst. 1, 2 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) platí, že žalobce (navrhovatel) může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Soud v důsledku zpětvzetí části žaloby I. výrokem tohoto usnesení vyhověl a řízení v patřičném rozsahu zastavil. Žalovaná byla se zpětvzetím seznámena, žádný vážný důvod nesouhlasu se zastavením části řízení písemně ani při jednání dne [datum] neuplatnila.

5. K jednání dne [datum] se žalobkyně nedostavila, soud jednal v její nepřítomnosti. Žalovaná se dostavila a uvedla, že předchozí úvěr měl jistinu asi 50 000 Kč, ale poslali jí jen 39 000 Kč, chtěla sice více, ale paní jí do telefonu říkala, že tolik by jí vzhledem k jejímu příjmu nemohli dát, je potřeba udělat to nadvakrát. Myslí si, že od ní takto jen vylákali více na poplatku. Uvedla, že kontraktace probíhala v případě obou úvěrů emailem, do klientské zóny se nedostala, nefungovaly jí přihlašovací údaje. Chtěli po ní pracovní smlouvu a výplatní pásky, ostatní pouze diktovala. Určitě uváděla, že má dvě děti, neví, proč tam napsali„ nula“. Výdaje na bydlení souhlasí, bydlí v obecním bytě s regulovaným nájemným. Peníze měla pro přítele, žádal ji o pomoc se získáním půjčky, musela to ale splácet za něj. Potvrdila, že podstupovala oddlužení, podařilo se jí doplatit 100 % závazků za asi rok a půl. Pracuje pro obec Košťany jako asistent prevence kriminality s příjmem 15 742 Kč měsíčně, hradí výživné dle rozhodnutí zdejšího opatrovnického soudu 6 500 Kč k rukám otce, hledá si lépe placené zaměstnání, aby nemuselo být výživné snižováno, o práci v [anonymizována dvě slova] přišla, byla by pak i schopna hradit splátky rozložené asi na 3 roky.

6. Po skutkové stránce soud dospěl po provedení a zhodnocení níže uvedených důkazů k následujícím závěrům.

7. K předchozímu úvěru žalobkyně doložila předsmluvní informační formulář č. l. 76, z něhož vyplývá, že úvěrová jistina měla činit 60 000 Kč, 72 měsíčních splátek po 1 653 Kč, z jistiny si měla žalobkyně ponechat 9 000 Kč na shodně koncipované„ náklady poskytovatele“, úroková sazba činila 26 % ročně (RPSN 39,23 %), ovšem součástí splátky zde výslovně splátky služby„ Podpora“ po 942 Kč měsíčně a splátka tak ve skutečnosti činí 2 595 Kč měsíčně (žalovaná by tak celkem zaplatila 186 840 Kč). Dále doložila předchozí úvěrovou smlouvu č. l. 80, která obsahuje shodné úvěrové parametry, výslovně uvádí splátku 1 653 Kč a službu„ Podpora“ zmiňuje pouze v té souvislosti, že dle bodu [číslo] stanovuje, že„ Inkaso bude zřízeno na částku 2 595 Kč jenž představuje výši měsíční splátky a výši případných nákladů na doplňkovou službu, byla-li doplňková služba sjednána.“ Dále v kapitole VII. konstatuje sjednání služby„ Podpora“, neuvádí však u ní žádnou cenu takové služby. První přílohu smlouvy opět činí údaje k posouzení úvěruschopnosti, které jsou shodné jak dále u následné smlouvy, s výjimkou neznámo jak dopočteného parametru„ finanční zůstatek spotřebitele“, který zde činí 13 680 Kč (o 5 dnů později již pouze 11 517 Kč). Nahlížení do databází [příjmení] a REPI (č. l. 72 a 73) se zjevně uskutečnilo v souvislosti s tímto posouzením, neboť jsou datována shodně [datum] (č. l. 90) a [datum] (č. l. 94). Přesto žalobkyně účtovala žalované opětovně poplatek za nahlížení do těchto registrů (č. l. 24 p. v. a 81 p. v.). Dále je připojena druhá příloha – služba„ Podpora“. Jejím obsahem je ve stručnosti pojištění, neboť za 942 Kč měsíčně umožňuje za stanovených podmínek odklad tří splátek či přerušení splácení na 9 měsíců. Žalobkyně není pojišťovnou a nejedná o přistoupení ke komerčnímu pojištění jiného subjektu. Dle„ žádosti“ č. l. 89 žalovaná o takovou službu požádala, listina samozřejmě není podepsána, především však neobsahuje žádný údaj o poplatku s ní spojeným. Žalobkyně výpisem z insolvenčního rejstříku č. l. 91 prokázala, že věděla o nedávno skončeném oddlužení žalované. Byla předložena kopii občanského průkazu žalované (č. l. 113 a 114), kopie řidičského průkazu č. l. 112, byla lustrována databáze neplatných dokladů (č. l. 92). Byla předložena výplatní páska (č. l. 111) od [právnická osoba], překvapivě toliko za květen 2022, z níž vyplývá příjem 23 813 Kč a žádné srážky. Současně uvedený roční příjem 102 998 Kč však svědčí o průměrném měsíčním příjmu toliko 20 600 Kč. Bylo doloženo sjednání souhlasu s inkasem ve prospěch žalobkyně (č. l. 137) s limitem 6 200 Kč.

8. Z výpisu účtu žalované č. l. 96 až 110, že skrze službu SIPO platí měsíčně 4 178 Kč. Je patrná platba ve prospěch [příjmení] [příjmení] (1 160 Kč dne [datum], 4 000 Kč dne [datum]) a [příjmení] [jméno] (2 687 Kč dne [datum], [datum], [datum]) a [anonymizována dvě slova] (3 450 Kč dne [datum]). Je tak zřejmé, že údaje o úvěrech„ [anonymizováno] 4 000 Kč“ a„ [příjmení] [jméno] 2 687 Kč“ žalobkyně ve skutečnosti čerpala (nedůslednou) behaviorální analýzou z tohoto účtu, nikoliv z registrů (a také to připouští ve svém podání ze dne [datum] na č. l. 128 p. v.). Může se ale také jednat o úvěry jiné osoby (žalovaná uváděla svého tehdejšího přítele).

9. Smlouvou č. l. 23 až 30 soud zjistil, že i v tomto případě žalobkyně předkládá samotnou úvěrovou smlouvu a jako 1. přílohu posouzení úvěruschopnosti jako jediný dokument, který však nenese podpis žalované, a pouze ve formě doložky podpisem skrze SMS kód„ [číslo]“ z tel. [tel. číslo]. Soud žalobkyni poučila, že je třeba prokázat podobu dokumentu, se kterou takto žalovaná měla projevit souhlas, což žalobkyně dosud neučinila. Jakým způsobem měla být žalovaná seznámena s předsmluvními informacemi č. l. 19 až 23 nebylo zřejmé. Z obojího vyplývá, že žalovaná měla obdržet 39 001 Kč na účet a 59 999 Kč si měla ponechat žalobkyně na úhradu předchozího úvěru ze smlouvy [číslo]. Splátka dle rozpisu č. l. 22 neobsahuje plnění typu služba„ Podpora“ či„ Inkaso“. V kapitole VII. není žádná doplňková služba uvedena. Zbývajících 11 000 Kč si měla žalobkyně ponechat jako poplatek na„ náklady“ věřitele (400 Kč za lustraci, 100 Kč za expresní výplatu, 1 700 Kč na ostatní administrativní náklady, 6 000 Kč zprostředkovateli, 2 200 Kč na„ ověření úvěrového případu“). Úroková sazba měla činit 49 %, RPSN 71,94 %. V ujednání [číslo] je skutečně upravena povinnost k vrácení poloviny úroků při řádném splacení úvěru - pokud o to ovšem dlužník neopomene po šesti letech požádat. V příloze [číslo] (tato smlouva tedy nemá další přílohy – službu„ podpora“ či„ inkaso“) je vyznačeno, že žalovaná měla příjem 27 470 Kč, za bydlení vydává 4 221 Kč měsíčně, splácí 6 687 Kč, sází 287 Kč. Má závazky k „ [anonymizováno]“ z úvěru 4 000 Kč a k „ [příjmení] [jméno]“ z úvěru ve výši 2 687 Kč. Lustrace v [příjmení], IR„ bez záznamu“, lustrace v REPI„ bez negativního záznamu“. Jako doplacený úvěr je uveden„ [anonymizována dvě slova]“ mikro úvěr 3 450 Kč. Na č. l. 31 a 32 je prokázána platba 1 Kč dne [datum] od žalované žalobkyni. Na č. l. 33 je prokázán interní převod částky 59 999 Kč téhož dne (doplacení předchozího úvěru). Na č. l. 34 je prokázán výplata 39 001 Kč téhož dne na účet žalované.

10. Na č. l. 35 je emailová zpráva ze dne [datum], dle které měla pracovnice žalobkyně zaslat žalované přístupové údaje do klientského účtu, současně rekapituluje parametry úvěrové smlouvy, kde částky souhlasí, ovšem splátka 4 758 Kč se ve skutečnosti skládá z 3 239 Kč na úvěr, když úroková sazba činí pouze 29 % ročně a RPSN 39,85 %, dále pak z 303 Kč na„ možnost odkladu splátek“, 608 Kč na„ možnost přerušení – nemoc“ a 608 Kč na„ možnost přerušení – práce“. Tato ujednání přitom žalobkyně netvrdí ani neprokazuje, je tak zjevné, že listinným podkladům žalobkyně nelze důvěřovat bez toho, aniž by prokázala, jaké dokumenty byly žalované zobrazeny před tím, než s nimi měla projevit souhlas skrze SMS kód. Na č. l. 36 a 136 je emailová zpráva ze dne [datum], dle které je potvrzován podpis úvěrové smlouvy, která je žalované spolu s předsmluvní dokumentací (sic!) zasílána v příloze a žalovaná je vyzvána k zaslání verifikační platby 1 Kč k uvolnění výplaty jistiny a ke zřízení inkasa s limitem 10 516 Kč. Bylo doloženo sjednání souhlasu s inkasem ve prospěch žalobkyně (č. l. 138) s limitem 10 600 Kč. Na č. l. 37 dopis ze dne [datum] s potvrzením výplaty jistiny na všechny tři stanovené účely. Žalovaná je informována, že k její žádosti byla zřízena inkasní služba (čímž žalobkyně zjevně nemyslí dodatkovou službu„ inkaso“, za kterou si obvykle účtuje několik set Kč měsíčně) a splátky tak budou prováděny formou inkasa z jejího účtu. Dopisem č. l. 38 z téhož dne věřitel potvrzuje splacení předchozího úvěru.

11. Dopisem č. l. 39 ze dne [datum] žalobkyně prokazuje upomínku pro neuhrazenou splátku se splatností [datum], podací arch na č. l.

43. Dopisem č. l. 40 ze dne [datum] žalobkyně prokazuje upomínku pro neuhrazenou splátku se splatností [datum], pod pohrůžkou nárůstu pohledávky na 407 872 Kč, dále podací arch na č. l.

44. Dopisem č. l. 41 ze dne [datum] žalobkyně prokazuje, že její tehdejší právní zástupce vybízel k dodatečné úhradě 10 527,88 Kč nebo 17 285,88 Kč nebo 408 483,40 Kč. Právní zástupce žalobkyně doložil dopisem (č. l. 42) vypracování i zaslání (č. l. 45) kvalifikované předžalobní výzvy ve smyslu § 142a o. s. ř., do dispoziční sféry žalované (na adresu trvalého pobytu, neboť jiná adresa ve smluvní dokumentaci nefiguruje, byť žalovaná tvrdila, že sdělovala doručovací adresu v [obec]).

12. K osobě žalované soud v rámci pátrání po jejím pobytu zjistil, že dle OSSZ Teplice (č. l. 48) není zaměstnána a nečerpá žádný důchod. Dle přehledu řízení žalované u zdejšího soudu (č. l. 49) čelila nebo čelí exekuci v roce 2021 (sp. zn. 62 EXE 4692/2021), s pověřením ze dne [datum], a ve sp. zn. 69 EXE 5674/2022, s pověřením v prosinci 2022. Soud ověřil stav v Centrální evidenci exekucí (dále jen„ [příjmení]“), když u starší exekuce soud neeviduje podání soudního exekutora o skončení exekuce. [příjmení] [příjmení] ze dne [datum] (č. l. 60 a 61) zde však figuruje pouze jediná exekuce. Co z tohoto rejstříku zjistila dne [datum] žalobkyně, není z výpisu dotazu č. l. 95 vůbec zřejmé, přinejmenším bez znalosti příslušného programovacího jazyka (SOAP?) a příslušné databáze poskytovatele. Dle usnesení zdejšího insolvenčního soudu číslo jednací [insolvenční spisová značka] (č. l. 50) ze dne [datum] se žalovaná oddlužila dle svého návrhu z 277. 12. 2016, uhradila 100 % přihlášených pohledávek a dosáhla osvobození ve smyslu § 414 insolvenčního zákona. Je tak prokázáno, že insolvenční rejstřík k žalované nemohl obsahovat údaje, které by bylo možno shrnout jako„ bez záznamu“.

13. Soud si opatřil výpis CNCB (NRKI), neboť podkladům od žalobkyně soud (dlouhodobě) nedůvěřuje. Z toho vyplývá (č. l. 56), že žalovaná čerpala dne [datum] od [právnická osoba], s jistinou 22 000 Kč, který byl předčasně doplacen okolo [datum]. Dále zde figuruje úvěr ze dne [datum] úvěr u [právnická osoba], s jistinou 7 000 Kč, který byl předčasně doplacen také okolo [datum]. Dále žalovaná čerpala dne [datum] úvěr od [právnická osoba], s jistinou 12 500 Kč, který měl být splatný v říjnu 2022 částkou 15 339 Kč. Tento úvěr tedy překvapivě žalobkyně nezjistila, zjistila pouze předchozí úvěr téhož věřitele ze dne [datum] právě ve výši jistiny 3 000 Kč s jedinou splátkou 3 450 Kč dnem [datum], který deklarovala jako jediný a jako splacený (přestože je zřejmé, že se tak stalo jen za cenu čerpání podstatně vyššího úvěru). Úvěr od„ [příjmení] [jméno]“ tak soud vůbec nezjistil, přestože by neměl být doplacen před více jak 4 lety a měl by tedy v této databázi figurovat. Úvěr od„ Ferratum“ by zřejmě měl figurovat v databázi BRKI (CBCB), neboť se jedná o zahraniční banku (byť úrokovými sazbami se tento subjekt pohybuje daleko za hranicí dobrých mravů a údaj o úvěru od tohoto subjektu by tedy měl každého dalšího věřitele téhož dlužníka značně znepokojovat). Totéž platí o úvěrech od [právnická osoba], které se rovněž vyznačují absolutně neplatnými ujednáními co do navýšení úvěrových jistin. [jméno] si však soud rovněž vyžádal (č. l. 63) a takový úvěr zde není, ačkoliv by zde shodně měly být uváděny závazky do 4 let od jejich zániku. K pozdějším dvěma úvěrům soud nepřihlíží. Soud tak uzavírá, že neuvěřil tvrzením žalobkyně, že nahlížela do databáze [příjmení] či REPI, resp. že by tam zjištěné údaje zapracovala do svých podkladů, když v [příjmení] (č. l. 72) ani v REPI (č. l. 72) nic negativního nezjistila a správně zjistila (aniž by bylo jednoznačně zřejmé odkud) jen doplacený úvěr, nikoliv úvěr čerpaný. Údaj o dalších dvou úvěrech v těchto částkách zřejmě ve skutečnosti vyplynul z výpisů z běžného účtu žalované (žalobkyně to ostatně v podání ze dne [datum] na č. l. 128 p. v. výslovně připustila), ale není vyloučeno ani to, že se jedná o úvěry jiného klienta/úvěrového případu. Žalobkyně ani korektně nepřepisuje základní vyjádření, když na č. l. 71 uvádí„ bez negativního záznamu“, na č. l. 28 p. v. již pouze„ bez záznamu“, což v kontextu zkoumání úvěruschopnosti rozhodně není totéž. Žalobkyní předložené ukázky z webových stránek č. l. 69 a 70 prokazují pouze tolik, že klienti nemohou mít představu o tom, jak se liší varianty„ Půjčka [anonymizována tři slova]“ a„ [anonymizována dvě slova]“, neboť je uváděna shodná výše splátky.

14. Soud si opatřil aktuální výpis REPI (č. l. 117). Kromě již výše zjištěných úvěrů z něj vyplynul úvěr ze dne [datum] od [právnická osoba], s jistinou 30 000 Kč, kde k [datum] zbývalo doplatit 45 679 Kč a je zjevné, že s tímto údajem žalobkyně nepracovala. Úvěr od [právnická osoba], soud nedohledal, není vyloučeno, že je uveden pod některým ze současně uvedených subjektů.

15. Po právní stránce soud uplatněný nárok posoudil následujícím způsobem. Žalovaná a žalobkyně spolu usilovaly o sjednání závazku úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, s charakterem spotřebitelského závazku. Soud vychází ohledně údajů o výši nesplněného závazku (tj. nad rámec úhrad 14 274 Kč) ze skutkových tvrzení žalobního návrhu, neboť břemeno tvrzení a dokazování k případnému opaku (tj. zda neuhradila více) v řízení tížilo žalovanou. Tvrzeny tak byly jen úhrady dle návrhu.

16. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 tamtéž platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 tamtéž platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku k nemožnému. Z úpravy tak vyplývá, že případné nesplnění takové povinnosti věřitele má za následek neplatnost absolutní, tedy soudem zohledňovanou z úřední povinnosti. Soud dovozuje (a to i ve shodě s rozsudkem Soudního dvora EU pod zn. C [číslo]), že splnění této povinnosti bylo třeba i před [datum] zkoumat z úřední povinnosti, neboť jde o důvod absolutní neplatnosti (tedy i po zrušení zákona č. 145/2010 Sb. s účinností ke dni [datum] a nahrazení zákonem č. 257/2016 Sb.). Od [datum] je tato povinnost (v souladu se závaznými předpisy Společenství) uzákoněna výslovně jako povinná součást soudního přezkumu nároku ze spotřebitelského úvěru.

17. Z ustálené judikatury vyšších soudů se přitom podává, že za náležitou obezřetnost nelze vždy považovat toliko spoléhání se na pravdivost údajů, poskytnutých samotným spotřebitelem (spolukontrahentem). Ustanovení § 9 předchozího zákona, resp. 86 aktuálně platného zákona o spotřebitelském úvěru má charakter nejen individuální, ale i generální prevence, neboť chrání spotřebitele i před nimi samými, včetně situací, kdy nejednají při žádosti o spotřebitelský úvěr v dobré víře (resp. nikoliv ve finanční tísni). Ostatně čerpání těchto krajně nevýhodných finančních produktů je zcela pravidelně činěno z důvodu dlouhodobého nedostatku peněz a finanční tísně dlužníků, kteří ani nemají přístup k výhodněji úročeným běžným bankovním půjčkám. Dostupnost splatitelných úvěrů spotřebitelům je z hlediska (nejen) měnové politiky státu klíčová a nezbytně regulovaná oblast a ponechání tohoto trhu bez náležité regulace by vedlo k rychlé pauperizaci celé sociální třídy a její vydání napospas těm, kteří se rozhodli své jmění, vzdělání a profesní zdatnost realizovat na úkor ekonomicky nejzranitelnější části populace. Sám spotřebitel přitom zpravidla nedisponuje takovými znalostmi a zkušenostmi, aby své budoucí ekonomické možnosti ohledně splácení úvěru mohl posoudit lépe, než profesionální poskytovatelé spotřebitelských úvěrů. Posouzení úvěruschopnosti je především garantovanou službou pro zájemce o spotřebitelský úvěr, teprve druhotně se jedná o překážku pro případně nedostatečně bonitního dlužníka na cestě ke sjednání úvěru. Toto ustanovení má i důležitý veřejnoprávní rozměr a podstatným způsobem omezuje smluvní volnost poskytovatele spotřebitelských úvěrů, který má právo odmítnout žadatele o úvěr nebo sice může své prostředky poskytnout dle své úvahy navzdory nedostatečně zkoumané úvěruschopnosti, nemůže však ve shodném rozsahu (nad rámec společensky a ekonomicky udržitelné míry) očekávat asistenci veřejné moci při vymáhání jejich nerealistického navýšení. I hranice této volnosti však zjevně narážejí na nejzazší mez, představovanou skutkovou podstatou porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže (§ 248 odst. 2 alinea třetí trestního zákoníku). Věřitel tedy do jisté míry má i povinnost předcházet nezamýšlenému předlužení i úvěrovým podvodům, a to nikoliv jen ve vlastním ekonomickém zájmu, ale i v zájmu veřejném - byť je zřejmé, že vynaložené úsilí musí být v proporcionálním poměru s bonitou dlužníka, s rostoucí výší poskytované jistiny a s jejím požadovaným obchodním i sankčním navýšením. V projednávané věci je poskytovaná jistina tak vysoká a její požadované navýšení tak astronomicky vysoké, že by prověření poměrů mělo dosahovat maximální myslitelné míry, neboť se jedná o úvěr bez jakéhokoliv zajištění (za něž nelze považovat pojištění schopnosti splácet, které je v konečném důsledku rovněž závislé na hrazení pojistného). Z jednání věřitele je však zřejmé, že proces posouzení úvěruschopnosti nejen že nebyl řádný, ale byl zcela zjevně záměrně obcházen z důvodů, které zřejmě zná pouze žalobkyně. Její vlastník a současně i právní zástupce je přitom zřejmě autorem dizertační práce Ochrana spotřebitele u spotřebitelského úvěru z roku 2020, jak vyplývá z veřejně dostupného zdroje ([webová adresa]).

18. V projednávaném případě žalobkyně tvrdí, jakým jiným způsobem zkoumala schopnost spotřebitele úvěr splácet, předložila i údajné podklady, které si k tomu zajistila. Soud pomíjí, že tyto podklady opatřovala pouze jednou, přestože horentní poplatek si neváhala naúčtovat u obou smluv. Není přitom rozhodný vlastní interní postup (metodika, vzorec či algoritmus) právní předchůdkyně žalobkyně k posouzení bonity klienta, neboť ten představuje její vlastní, interní vodítko, kterak má interpretovat typové informace ve vztahu k posuzované schopnosti klienta splácet. Soudu je doslova lhostejné, jaký postup zkoumání úvěruschopnosti si nechala schválit u [obec] národní banky či jakého znalce přiměla k vyslovení závěru, že jí poskytované úvěrové podmínky jsou spotřebitelsky přívětivé. Úvěruschopnost nelze posuzovat dle vybraných dílčích ukazatelů, které nemohou postihnout všechny hlavní aspekty hospodaření dlužníka. Nelze tedy pominout jak otázku příjmů a jejich udržitelnosti, tak ani otázku reálných (mandatorních) výdajů na bydlení, základní obživu a případné předchozí závazky. Pro soud však taková metodika není závazná a rozhodná, pokud v projednávaném případě generuje zcela zjevně nesprávný výstup, což nelze v individuální věci ospravedlnit statistickou spolehlivostí na velké množině úvěrových případů, neboť riziko ojedinělých selhání algoritmu zde tíží právě věřitele (coby jeho tvůrce), nikoliv spotřebitele. Povinnost zkoumat úvěruschopnost zcela jistě není konzumována existencí jakékoliv metodiky, ale až existencí a aplikaci metodiky adekvátní danému typu úvěrů a poměrům daného úvěrového případu. Stejně tak není rozhodné, zda jde o metodiku, kterou věřiteli schválila [obec] národní banka. Pokud by však věřitel dle takové metodiky skutečně postupoval, případně by se nedomáhal lichevního příslušenství, pravděpodobně by obstála jakákoliv metodika.

19. V případě žalované však byla na místě opatrnost z několika samostatných důvodů, nemluvě o nedávno podstoupeném oddlužení a snaze věřitele získat na úkor žalované navýšení v rozsahu 72 % RPSN (nemluvě o ztrátě z poplatků předchozího disimulovaného úvěru), čemuž žalobkyně v potřebné míře nedostála, přinejmenším tím, že neověřila skutečný stav databází, k nimž předkládala zjevně nepravdivé výpisy, resp. když dostupné údaje (zjištěné přinejmenším z výpisů z běžného účtu žalované) vyhodnotila zjevně nesprávně (bez ohledu na to, zda postupovala dle intuice konkrétního pracovníka či dle expertního algoritmu).

20. Případnou trestněprávní rovinu jednání žalované soud zcela pomíjí, neboť žalobkyně je nepochybně sama schopna brát se za svá práva i cestou případného trestního oznámení, čemuž tak soud v tomto řízení nebude asistovat (byť v jiných, podstatně křiklavějších a zřetězených případech, tak již sám učinil). Věřitelka se ovšem prostřednictvím svého obchodního zástupce na vyplňování zákaznické karty sama podílela, je tak otázkou, kdo fakticky rozhodoval, jaké údaje/formulace do ní budou zapsány. Žalovaná věrohodně popsala, kterak byla vmanipulována do čerpání dvou úvěrů krátce po sobě a soud důvěřuje i jejímu vyjádření, že dvě vyživovací povinnosti uvedla. Žalobkyni nelze důvěřovat ani ohledně její webové prezentace, kterou soudu dlouhodobě odmítá zpřístupnit pro konkrétní případ (v tomto řízení tomu nebylo jinak, když předložila„ reprezentativní příklad“), nadto i z jejích vlastních podkladů vyplývá, že libovolně mění parametry úvěru (srov. č. l. 35). Není ani zřejmé, jak dospěla během pouhých 5 dnů k odlišné disponibilní částce (č. l. 28 vs. 84 p. v.), když podklady zjevně zajišťovala pouze pro první úvěr.

21. V projednávaném případě žalobkyně neprokázala, jaké konkrétní listiny původní věřitelka případně skutečně kontrolovala a z jakých údajů při posuzování bonity žalované vycházela. Předložené podklady zjevně neodpovídají skutečnosti, pokud je uváděno„ bez záznamu“ či„ bez negativního záznamu“. Soud nezjistil, že by žalovaná uváděla nepravdivé skutečnosti. Ostatně žalovaná je právní laik a je na věřiteli, aby proces proběhl řádně, transparentně a věrohodně. V zásadě lze uvažovat o přípustnosti konsolidačního úvěru, který má problém exekucí pomoci řešit, vylučuje však poskytnutí úvěru s relativně vysokým navýšením, který nesolventnost dlužníka jen dále prohloubí. S ohledem na výši celkem splatných částek (s ohledem na značné navýšení jistin nelze vycházet z jistin, ale až z částek, které má dlužník reálně uhradit) je zřejmé, že posouzení dlužníka mělo být extrémně pečlivé a to již proto, že žalovaná zjevně čerpala úvěr na splacení předchozích úvěrů, před [datum] načerpala jiný úvěr (rovněž s lichevními parametry) a současně se žalobkyně hodlala obohatit na žalované s podprůměrným příjmem takovou měrou, že by měla být extrémně obezřetná, aby se nevystavila riziku trestní odpovědnosti ve smyslu § 218 či 248 odst. 2 alinea třetí tr. zákoníku. Příjem žalované nečinil 23 813 Kč, ale toliko 20 600 Kč (průměr za 5 měsíců dle téže výplatní pásky) a požadovaná měsíční splátka by tak činila čtvrtinu celkového příjmu žalované, se dvěma vyživovacími povinnostmi. V tomto rozsahu žalobkyně neunesla důkazní povinnost, že by úvěruschopnost žalované zkoumala řádně, naopak se tuto povinnost snažila obcházet vmanipulováním žalované do čerpání dvou úvěrů krátce po sobě, nadto bylo zřejmé, že i pokud tak činila, došla zcela zjevně k nesprávnému závěru. Zprostředkovatelé těchto typů úvěrů nemají být (viz např. § 82 zákona č. 257/2016 Sb.) finančně zainteresováni na každém zprostředkovaném úvěru, zcela zjevně však jejich odměna musí být závislá na tom, kolik úvěrů vyřídí (ostatně soud v minulosti několik zprostředkovatelů vyslýchal). Jejich motivace k akceptování či uvádění nepodložených údajů má tedy za následek pouze omezenou důvěru soudu v takové záznamy. V tomto případě se však spíše projevila shovívavost k údajům, které byly klíčové, přesto však byly brány nekriticky, resp. snaha vmanipulovat dlužníka do sjednání pro něj krajně nevýhodné smlouvy. Přitom zde bylo hned několik důvodů ke zvýšené pozornosti, a tedy k aplikaci dispozice § 86 zákona o spotřebitelském úvěru (…) a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. (…). Je tedy zřejmé, že pokud by věřitel postupoval obezřetně, (opakovaný) úvěr by na základě údajů v tomto rozsahu (tedy bez dalšího upřesnění) nemohl poskytnout. Žalované přitom účtoval poplatky za nejrůzněji definované administrativní činnosti, nemůže tak žádným plausibilním důvodem ospravedlnit, proč postupoval takto lehkovážně, resp. cíleně s úmyslem překonat omezení (soudu není známo, zda vlastní, interní, či externí) a poskytnout úvěr s co nejvyšší jistinou. Dle závěru soudu je tedy poskytnutí úvěru ve smyslu citovaného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru [číslo] 2016 Sb. již proto nedbalé a má za následek (absolutní) neplatnost celého závazku bez dalšího. Tím je dána i neplatnost adhezního závazku ze smlouvy k asistenčním službám (ať již je žalobkyně považuje za sjednané či nikoliv), která představuje tzv. závislou smlouvu (§ 1727 o. z.) a stíhá ji stejný právní osud. Totéž platí i pro předchozí úvěrovou smlouvou, která je zjevně součástí téhož ujednání, neboť to byla žalobkyně kdo vmanipuloval žalovanou do postupného sjednání dvou úvěrových smluv k dosažení původního cíle – získání jistiny až 150 tis. Kč.

22. V této souvislosti lze zmínit skutkovou podstatu § 248 odst. 2 třetí alinea: kdo v rozporu s jiným právním předpisem upravujícím činnost osob oprávněných k podnikání na finančním trhu, činnost bank a jiných právnických osob oprávněných k provozování finanční činnosti, obchodování s investičními nástroji, penzijního připojištění a pojišťovnictví, obhospodařování a administraci investičních fondů nebo zahraničních investičních fondů, poruší závažným způsobem závazná pravidla obezřetného podnikání, obhospodařování majetku, odborné péče nebo zákaz vykonávat zákonem nebo úředním rozhodnutím určené úkony, služby nebo jiné činnosti, a způsobí tím ve větším rozsahu újmu jiným soutěžitelům nebo spotřebitelům, zadavateli nebo jinému dodavateli nebo opatří tím sobě nebo jinému ve větším rozsahu neoprávněné výhody. Je s podivem, jak laxně může postupovat společnost, která je podnikatelsky zaměřena právě na poskytování spotřebitelských úvěrů s vědomím, že se nepohybuje v prostředí, které by nebylo svázáno právními povinnostmi a omezeními, které nejsou vyčerpány dohledem a možnostmi [obec] národní banky ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb.

23. Soud se tak již nemusel zabývat případnou neplatností sjednané smlouvy s ohledem na neprůkazný (a zjevně nevěrohodný) průběh kontraktace, kdy podpis SMS kódem neprokazuje, ve vztahu k jakému ujednání byl učiněn a zda vůbec byly poskytnuty předsmluvní informace (zasílané emailem po podpisu smlouvy), ani zda se vůbec žalovaná mohla přihlásit do webového rozhraní, natož jak vypadalo, ani neplatností jednotlivých ujednání smlouvy, zejména ve vztahu k úrokové sazbě a současně k těm poplatkům, které nepředstavují reálnou, volitelnou (oddělitelnou) službu a které pouze uměle navyšují skutečné náklady úvěru, aniž by se toto navýšení odráželo v úrokové sazbě, která by pak zjevně přesáhla akceptovatelnou hranici dobrých mravů a mnohdy i trestného činu lichvy (cca 60 % ročně), což ostatně dokládá deklarovaná RPSN 72 %. Žalobkyně se ve smlouvě zavazuje k vrácení poloviny úroků při řádném hrazení (za podmínky, že o to dlužník aktivně požádá, což s ohledem na ukrytí takového ujednání do nepřehledné smlouvy soud považuje po uplynutí 6 let za astronomicky nepravděpodobnou událost, ostatně tyto úvěry zjevně nejsou poskytovány spotřebitelům, u nichž lze řádné placení po tak dlouhou dobu očekávat) a takové ujednání je dle svého obsahu nutno považovat za skrytou smluvní pokutu, uhrazenou předem formou jakési vratné zálohy. S ohledem na nikoliv řádné zkoumání úvěruschopnosti je však třeba takové plnění zohlednit v úrokové sazbě, neboť je mnohem pravděpodobnější, že dlužník bude k zaplacení takové částky nucen, čehož je toto řízení (a veškerá předchozí v senátu 20C zdejšího soudu) jen dalším důkazem. Nadto se jedná o údaj, který je vztažen k jistině 110 000 Kč, žalovaná však obdržela pouze 90 000 Kč a reálný úrok je tak podstatně vyšší. Zde může soud ve stručnosti odkázat na ustanovení § 1800 odst. 2 občanského zákoníku, které by zde nepochybně došlo uplatnění. Dále může soud ve stručnosti odkázat na ustanovení § 1800 odst. 2, 1811 odst. 1, 1812 a 1813 občanského zákoníku, které by zde nepochybně došlo uplatnění. [jméno] úroková sazba 49 % je podstatně více než trojnásobně vyšší, než příslušná sazba takového úvěru dle databáze [příjmení] [příjmení], která se v té době pohybovala okolo 7 % ročně (úvěry„ ostatní“, když tento úvěr nebyl na spotřebu, ani na bydlení, natož aby byl revolvingovým či kontokorentním, kde se aplikují násobně vyšší sazby).

24. Soud pak nemohl i přes relativní procesní pasivitu žalované (která výslovně nenavrhla zápočet) jednak shledat absolutní neplatnost ujednání takových platebních povinností od počátku (ex tunc) a současně odhlédnout od údajů o již uhrazeném plnění a jeho zápočtu na obchodní úroky, úroky z prodlení, poplatky a smluvní pokuty z identického závazkového vztahu, za který je nutno považovat i předchozí úvěr, který byl toliko simulovaným právním jednáním, které mělo (z důvodů, které soud nezná) pouze umožnit sjednání následného úvěru (a samozřejmě snížit částku, kterou věřitel reálně žalované poskytl – 90 000 Kč). Nepřihlédnutí k plnění, které žalovaná dle tvrzení samotné žalobkyně již uhradila na absolutně neplatný závazek (ať již ve formě poplatků, odečtených z poskytované jistiny, tak ve formě prvních tří splátek), by dle soudu bylo v rozporu s ustanoveními § 2 odst. 1 a 3 občanského zákoníku, které mají přednost před obecnou podobou (procesněprávní) zásady projednací, které by bylo možno dát přednost při neplatnosti toliko relativní. S odkazem na § 1932 odst. 2 občanského zákoníku platí, že je-li dlužníkem spotřebitel, který je v prodlení s plněním dluhu, započte se plnění nejprve na náklady již určené, pak na jistinu pohledávky, poté na úroky a nakonec na úroky z prodlení. V době plnění žalovanou bylo pro absolutní neplatnost závazku úvěrů možno plnit toliko na jistinu a teprve po jejím případném umoření na úroky z prodlení.

25. V daném případě tak byla reálně poskytnutá jistina úvěru 90 001 Kč deklarovanými úhradami uhrazena v rozsahu 14 274 Kč, přiznat lze tedy s odkazem na ustanovení o nutnosti vydání jistiny dle § 87 odst. 1 věta poslední zákona č. 257/2016 Sb. nárok pouze na zbývající část 75 727 Kč, a s odkazem na § 1970 tamtéž i na takto snížené jistině odpovídající část úroku z prodlení do zaplacení. Horentní sazba 15 % odpovídá tehdy platné úrokové sazbě dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to i ke dni poskytnutí jistiny, což je okamžik, který soud považuje za rozhodný pro přiznání příslušné úrokové sazby (nikoliv tedy počátek prodlení dle věřitele). Ve zbylé části (úrok z prodlení ze zbytku jistiny, kapitalizovaný i běžící obchodní úrok, veškeré poplatky) byla žaloba nedůvodná (zamítavý III. výrok shora).

26. O lhůtě k plnění soud rozhodl dle § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř. ve spojení s § 87 odst. 1 věta poslední zákona č. 257/2016 Sb. („ Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.“), neboť se jedná o vysoké plnění, u kterého nelze očekávat jednorázové splnění, zejména s přihlédnutím k tomu, že trvá inflační a uprchlická krize, podmínkou platební schopnosti žalované je opětovné nalezení si lépe placeného zaměstnání a zdejší soud vůči žalované povolil v roce 2023 již 2 exekuce. Je tedy více než zřejmé, že ani případným obratem zahájeným exekučním řízením po nesplnění platební povinnosti po uplynutí krátké lhůty k plnění by žalobkyně zřejmě dřívějšího uspokojení své pohledávky nedosáhla, když případná další exekuce by zřejmě vedla toliko k čekání na vymožení předchozích závazků a časové hledisko splnění povinností žalované tak zjevně nehraje hlavní roli. K ochraně zájmů žalobkyně soud stanovil sankci ztrátou výhody splátek pro případ, že žalovaná poskytnutého dobrodiní splátkovým kalendářem včas nevyužije. Proto soud z důvodu patřičné ochrany žalované na straně druhé poskytl přibližně tříletý splátkový kalendář, aby měla reálnou příležitost případně pohledávku uhradit před podáním důvodného návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí nebo exekuce, která pohledávku navýší o náklady exekuce (hotové výdaje soudního exekutora a odměna soudního exekutora, zpravidla nejméně 6 555 Kč; případně dále odměna právního zástupce za zastupování v exekučním řízení). Dlužník si přitom může být téměř jist, že v případě včasného nesplnění platební povinnosti k návrhu na provedení exekuce žalobkyně přistoupí, neboť právě vymožení plnění a odměna za zastupování je důvodem vedení nalézacího řízení, zahájeného spřízněným právním zástupcem. Zde se dokonce jedná v jedné osobě o vlastníka pohledávky, který by sice neměl požadovat mimosmluvní odměnu (neboť jde o zjevné zneužití práva na zastoupení advokátem), avšak žalovaná je spotřebitel a tohoto práva se pravděpodobně nebude schopna sama dovolat. Pro jinou, delší lhůtu k plnění, či dokonce mírnější splátkový kalendář, nebyl shledán žádný mimořádný důvod. Zjevně však své závazky hradit zkoušela, nelze se však divit, že pokud stát svou nečinností či nepochopením historické nevyhnutelnosti lichvy v prostředí nedostatečné regulace či nedostatečného dohledu nad existující regulací dopouští podnikání s lichevními parametry, že toho nebyla schopna po dobu celých sjednaných 6 let. Pokud má někdo nést tíži případného mírnějšího splátkového kalendáře, nechť je to třetí osoba, se kterou si případně žalovaný sjedná (konsolidační) úvěr a třetí osoba s tím bude souhlasit, po žalobkyni to již vzhledem k okolnostem nelze spravedlivě požadovat. Žalovaná by měla nicméně postupovat v součinnosti s příslušnými soudními exekutory (případně hradit splátky z nezabavitelných částek svého příjmu, což však výše soudem určené splátky zřejmě umožňuje), aby se nedopouštěla trestných činů zvýhodnění věřitele či maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání (zatajením a spotřebováním disponibilního majetku). Současně by žalovaná měla zvážit, zda bude skutečně hradit pouze 2 750 Kč měsíčně, když úrok z prodlení činí nemalých 15 % ročně a pravděpodobně by byla schopna získat spotřebitelský úvěr, úročený mírněji (a s menšími riziky, než jí hrozí od této žalobkyně, neváhající se uchylovat k predátorským praktikám prakticky v každém okamžiku – srov. výzvy v souvislosti s vydáváním platebního rozkazu č. l. 9). Údaje ke splnění peněžité pohledávky žalovaná nalezne v již dříve doručovaném žalobním návrhu v sekci F), soud nicméně neručí za jejich případnou změnu v mezidobí a jejich ověření je tak záležitostí mezi účastníky řízení (tj. bez ingerence soudu, pro který řízení končí vydáním rozsudku).

27. O nákladech řízení soud rozhoduje z úřední povinnosti. V daném případě byla žalobkyně v řízení z větší části neúspěšná (79,3 % při zohlednění příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku), soud by tedy dle procesního výsledku sporu v souladu s § 142 odst. 2 ve spojení s § 146 odst. 2 věta první (ohledně zastavené části řízení) o. s. ř. musel přiznat k její tíži právo na úhradu poměrné části účelně vynaložených nákladů řízení žalované (58,6 %). Celková částka těchto nákladů pak sestává z účasti na jednání soudu dne [datum], které přesáhlo dvě hodiny trvání (od 9:30 hodin do 12:09 hodin s přerušením na 12 minut) samotnou žalovanou, když i jí přísluší paušální částka náhrady hotových výdajů 2x 300 Kč ve smyslu § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., odpovídající nákladům, spojeným s příslušným úkonem ve smyslu § 1 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. Soud jí tak přiznal nárok na 352 Kč, lhůtu k plnění ponechal základní, neboť jde o symbolické plnění a žalobkyně zná účet žalované.