20 C 272/2022

Plný text

Okresní soud v Teplicích rozhodl samosoudcem Janem Sýkorou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného doručovací adresou adresa žalovaného pro zaplacení 5 329 Kč s příslušenstvím, 5 940 s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 11 269 Kč s úrokem z prodlení v sazbách: 8,25 % ročně z částky 5 029 Kč od [datum] do zaplacení, 11,75 % ročně z částky 5 640 Kč od [datum] do zaplacení, a to vše ve splátkách po nejméně 2 250 Kč měsíčně, splatných vždy do každého 26. dne v měsíci, za který splátka přísluší, počínaje měsícem, následujícím po měsíci, ve kterém tento rozsudek nabyde právní moci, pod sankcí ztráty výhody splátek.

II. Žalovaný není povinen platit žalobkyni náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne [datum] domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni shora v I. výroku uvedené plnění z titulu úhrady zákonného příspěvku nepojištěných za nepojištěné období od [datum] do [datum] (107 dní), když žalovaný jako vlastník či provozovatel (dle údajů v registru silničních vozidel) osobního automobilu se zdvihovým objemem motoru mezi 1 350 do 1 850 cm3 s [registrační značka] ([příjmení] [anonymizována tři slova]) neuzavřel v rozhodném období pojištění odpovědnosti z provozu uvedeného vozidla (5 029 Kč) s úrokem z prodlení, a poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek (300 Kč). Současně se žalobkyně žalobou došlou soudu dne [datum] domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni shora v I. výroku uvedené plnění z titulu úhrady zákonného příspěvku nepojištěných za nepojištěné období od [datum] do [datum] (120 dní), když žalovaný jako vlastník či provozovatel (dle údajů v registru silničních vozidel) shodného osobního automobilu neuzavřel v rozhodném období pojištění odpovědnosti z provozu uvedeného vozidla (5 640 Kč) s úrokem z prodlení, a poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek (300 Kč). Soud tato řízení usnesením č. l. 29 spojil ke společnému projednání a rozhodnutí.

2. Soud věc rozhodl postupem dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) bez nařízení jednání, neboť žalobkyně s takovým postupem souhlasila předem a žalovanému soud zaslal výzvu k vyjádření se k případnému souhlasu s tímto postupem a připojil doložku ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. pro případ, že zůstane pasivní. Jelikož žalovaný na výzvu ve stanovené lhůtě nereagoval, důsledkem je předpoklad jeho souhlasu s tímto postupem. Žalovaný v řízení zůstal pasivní (v důsledku jeho nezájmu o dosažitelnost na adrese trvalého pobytu by se nejspíše o probíhajícím soudním řízení ani nedozvěděl), adresu pro doručování vedle své adresy trvalého pobytu ohlašovně nenahlásil. Soud však po žalovaném pátral, nakonec se jej po urgencích u zaměstnavatele ([IČO]) podařilo kontaktovat, žalovaný sdělil adresu pro doručování. Telefonicky naznačil, že vozidlo prodal. O to„ překvapivější“ (z pohledu praxe zdejšího soudu ale jde o zcela běžný běh procesních událostí) bylo, že žalovaný se již nijak nevyjádřil. I ze sdělené doručovací adresy se písemnost vrátila jako nedoručitelná, přestože žalovaný soud ujistil, že na schránce rodičů je„ [celé jméno žalovaného]“ a jeho otec se jmenuje stejně i jménem. Současně si žalovaný nechal písemnost doručit i informativně na emailovou adresu [email] a tam jej soud následně informoval i o závadě v doručování – obojí bez odezvy.

3. Od novely občanského soudního řádu, provedené zákonem č. 7/2009 Sb., je adresát odpovědný za existenci adresy pro doručování a ochranu vlastních zájmů a je též povinen zajistit přijímání písemností na této adrese bez ohledu na to, zda se zde zdržuje. Je věcí adresáta, zda se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu doručování, kde je pro něho bezpečné, že mu bude zásilka doručena. Soud na zákonem stanovenou adresu doručuje povinně, i kdyby mu bylo známo, že na ní k předání a převzetí listiny nemůže dojít, a byť by se dozvěděl ze sdělení některého z účastníků či jiných osob nebo ze své úřední činnosti, kde se adresát fakticky zdržuje. Adresátu lze doručit i na jinou adresu, to však nemá vliv na povinnost soudu doručovat na povinnou adresu pro doručování. Omluvitelným důvodem, pro nějž by bylo možno vyslovit neúčinnost náhradního doručení, nemůže být skutečnost, že se fyzická osoba na adrese pro doručování trvale nezdržuje (usnesení Nejvyššího soudu ve sp. zn. 32 Cdo 80/2012). I nadále je tedy pro jakékoliv jiné řízení oficiální doručovací adresou žalovaného adresa dle registru obyvatel a z doručení na adresu faktického pobytu lze procesně vycházet pouze a jen tehdy, pokud dojde k převzetí do vlastních rukou. Pouze v předmětném řízení bude soud respektovat adresu, kterou žalovaný označil pro účel doručování (i když i tam je nakonec doručováno náhradním způsobem). Žalovaný by tedy měl zvážit, zda se chce i nadále před písemnostmi„ skrývat“ za formální adresou, či zda se stane dosažitelným pro úřední korespondenci. Pro účely doručování přitom každý může vedle své adresy trvalého pobytu vůči ohlašovně (typicky obecní/městský úřad v místě trvalého pobytu) nahlásit i tzv. doručovací adresu (§ 10b zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel), pokud je odlišná. Taková adresa je pak zobrazena v každém výpisu z centrálního registru obyvatel pro všechny státní instituce. Její uvedení není na rozdíl od trvalého pobytu podmíněno doložením právního vztahu k nemovitosti. Nejspolehlivějším řešením je však bezplatná datová schránka. Obecně lze konstatovat, že nedosažitelnost žalovaných ze strany státních orgánů je – při existenci celé řady i bezplatných poraden, poskytujících alespoň hrubé, avšak užitečné informace o možnostech právní ochrany před žalobou - jednou z významných příčin, proč posléze žalovaní čelí "neočekávanému" vymáhání již pravomocných exekučních titulů (nález Ústavního soudu ve sp. zn. I. ÚS 3923/2011 ze dne [datum]). Ignorováním svých práv žalovaný (s největší pravděpodobností) nezískává žádnou reálnou výhodu a pouze se sám připravuje o možnost účastnit se řízení, vznášet nejrůznější procesní námitky, kterými lze podstatnou část soudy projednávaných nároků ze spotřebitelských závazků odrazit (neb jsou poměrně často relativně neplatnými), či přinejmenším ve svůj prospěch ovlivnit lhůtu ke splnění povinnosti (zejm. splátkový kalendář, který si tak nemusí„ zaplatit“ v nákladech následné exekuce). Tím to platí v případě předmětného nároku, o kterém navíc žalovaný ústně prohlásil, že je neoprávněný a uvedl i způsobilý důvod (nikoliv však řádnou procesní formou podání, natož aby své tvrzení prokázal).

4. Soud posoudil předložené listinné důkazy a tvrzení žalobkyně a dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalovaný jako vlastník a provozovatel osobního automobilu Ford se zdvihovým objemem motoru 1 753 cm3, maximálním výkonem 74 kW a maximální hmotností 1 760 kg s [registrační značka] neuzavřel v obou tvrzených obdobích povinné smluvní pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem tohoto vozidla. Ve vedoucí spisové značce platí, že výzvou ze dne [datum] žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky 5 329 Kč. Žalovaný na výzvu žalobkyně nereagoval, a proto jej žalobkyně o zaplacení upomněla upomínkami ze dne [datum] a [datum], doručovanými rovněž na platnou adresu trvalého pobytu žalovaného. Dále byla dne [datum] zasílána upomínka od inkasní agentury [právnická osoba], kterou žalobkyně ze soudu neznámého důvodu považuje za účelnou, přestože jde pouze o čtvrtou výzvu v řadě, zasílanou (dle obsahu všech dosavadních řízení senátu 20C) na shodnou adresu, kam následně míří i předžalobní výzva od advokáta. Dne [datum] zástupce žalobkyně odeslal žalovanému předžalobní upomínku ve smyslu § 142a o. s. ř. z téhož dne na shodnou adresu. Ve spojené věci platí, že výzvou ze dne [datum] žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky 5 640 Kč. Žalovaný na výzvu žalobkyně nereagoval, a proto jej žalobkyně o zaplacení upomněla upomínkou ze dne [datum], doručovanou rovněž na platnou adresu trvalého pobytu žalovaného. Dne [datum] zástupce žalobkyně odeslal žalovanému předžalobní upomínku ve smyslu § 142a o. s. ř. z téhož dne na shodnou adresu.

5. Zjištěný skutkový stav soud posoudil po právní stránce podle ustanovení (zejména § 1 odst. 2, § 4 a § 15) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, a vyhlášky č. 205/1999 Sb., a dospěl k závěru, že žaloba je v obou nárocích důvodná, a proto jí vyhověl a žalovanému uložil, aby zaplatil žalobkyni plnění dle I. výroku shora. Příležitost prokázat, že žalovaný vozidlo již nevlastní, či je dokonce fakticky zničeno, žalovaný bez zjevného důvodu promeškal. Protože je žalovaný v prodlení s plněním peněžitého dluhu, má žalobkyně vedle práva na zaplacení pohledávky podle § 1970 občanského zákoníku nárok na zaplacení úroku z prodlení a použitá sazba odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Dále má nárok na úhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2x 300 Kč. Důvod ke krácení příslušné sazby dle zdvihové kubatury motoru soud v případě tohoto vozidla neshledal, neboť rozpor v parametru zdvihového objemu a rizika zvýšených škod vůči ostatním účastníkům silničního provozu zde nedosahuje takové zjevné intenzity, aby se soud odchyloval od platné vyhlášky.

6. O lhůtách k plnění soud v obou případech rozhodl dle § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř., neboť rozsudek bude zřejmě třeba pro doručení vyvěsit na úřední desce soudu a jedná se o relativně vysoké plnění, u kterého nelze očekávat jednorázové splnění, zejména s přihlédnutím k tomu, že trvá energetická, inflační a uprchlická krize a zdejší soud vůči žalovanému povolil v letech 2020 až 2022 již 5 exekucí. Je tedy více než zřejmé, že ani případným obratem zahájeným exekučním řízením po nesplnění platební povinnosti po uplynutí krátké lhůty k plnění by žalobkyně zřejmě dřívějšího uspokojení své pohledávky nedosáhla, když případná další exekuce by zřejmě vedla toliko k čekání na vymožení předchozích závazků a časové hledisko splnění povinností žalovaného tak zjevně nehraje hlavní roli. K ochraně zájmů žalobkyně soud stanovil sankci ztrátou výhody splátek pro případ, že žalovaný poskytnutého dobrodiní splátkovým kalendářem včas nevyužije. Proto soud z důvodu patřičné ochrany žalovaného na straně druhé poskytl přibližně půlroční splátkový kalendář, aby měl reálnou příležitost případně pohledávku uhradit před podáním důvodného návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí nebo exekuce, která pohledávku navýší o náklady exekuce (hotové výdaje soudního exekutora a odměna soudního exekutora, zpravidla nejméně 6 555 Kč; případně dále odměna právního zástupce za zastupování v exekučním řízení). Dlužník si přitom může být téměř jist, že v případě včasného nesplnění platební povinnosti k návrhu na provedení exekuce žalobkyně přistoupí, neboť právě vymožení plnění a odměna za zastupování je důvodem vedení nalézacího řízení, zahájeného spřízněným právním zástupcem. Pro jinou, delší lhůtu k plnění, či dokonce mírnější splátkový kalendář, nebyl shledán žádný mimořádný důvod. Žalovaný by měl nicméně postupovat v součinnosti s příslušnými soudními exekutory (případně hradit splátky z nezabavitelných částek svého příjmu, což výše splátky zřejmě umožňuje), aby se nedopouštěl trestných činů zvýhodnění věřitele či maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání (zatajením a spotřebováním disponibilního majetku).

7. Údaje ke splnění peněžité pohledávky žalovaný nalezne v již dříve doručovaném žalobním návrhu v sekci F) (přinejmenším v emailové zprávě jej žalovaný obdržel), soud nicméně neručí za jejich případnou změnu v mezidobí a jejich ověření je tak záležitostí mezi účastníky řízení (tj. bez ingerence soudu, pro který řízení končí vydáním rozsudku). Dále je již výlučně na žalovaném, zda doručení tohoto rozsudku a z jeho strany nezasloužené navýšení zákonné třídenní lhůty k plnění pochopí jako příležitost uhradit pohledávku a předejít vzniku dalších nákladů (zejm. náhrada zastupování v exekučním řízení, odměna a náklady soudního exekutora), či nikoliv. Soudní exekutor již po povinném z úřední povinnosti a na náklady povinného pátrat musí.

8. O nákladech řízení soud rozhoduje z úřední povinnosti. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně byla ve sporu plně úspěšná, proto by jí soud přiznal veškeré náhrady účelně vynaložených nákladů řízení. Soud se v tomto případě však nejprve zajímal o skutečnost, zda žalobkyně tyto náklady vynaložila v souběžných řízeních účelně, když spojený projednávaný návrh byl podán až [datum] a [datum], ačkoliv u zdejšího soudu již proběhlo rozkazní řízení sp. zn. EPR [číslo] 2022, v němž byl přiznán nárok shodné žalobkyně ze shodného automobilu za období od [datum] do [datum], aktuálně vymáhaný pod sp. zn. 69 EXE 3569/2022 soudním exekutorem Mgr. [jméno] [příjmení] (204 EX 16917/22).

9. Předžalobní výzvu v takovém řízení shodná právní zástupkyně (shodné) žalobkyně vyhotovila dne [datum]. Pokud tedy předmětný nárok uplatnila již dne [datum] a ve dnech [datum] a [datum] odesílala předžalobní výzvy tatáž právní zástupkyně, je zřejmé, že žalobkyně postupovala bez ohledu na existenci kumulace nároků. Soudu je z předchozích četných řízení a jejich souběhů známo, že žalobkyně první nárok ze shodného automobilu (což je zde nárok sp. zn. 20 C 272/2022) vymáhá i prostřednictvím [právnická osoba], a. s., přičemž takovou upomínku v té věci skutečně předložila a je datována [datum] Ani tato souvislost tedy není s to logicky vysvětlit, proč právní zástupkyně žalobkyně nároky nespojila do jediného návrhu. Pokud lze ve prospěch jednání právní zástupkyně argumentovat alespoň tím, že v projednávané věci podala návrh [datum] a teprve o tři, resp. čtyři dny později ([datum] a [datum]) odeslala předžalobní výzvy v obou později podaných návrzích, na straně samotné žalobkyně již takovou omluvu najít nelze.

10. Absenci racionalizace počínání samotné žalobkyně, pokud ve vztahu ke stejným osobám vymáhá obdobné nároky opakovaně, nelze z dlouhodobého hlediska omluvit, tím spíše, že je za svou činnost honorována paušální částkou 300 Kč. Souběžné existence všech tří nároků si žalobkyně byla (resp. měla být) vědoma již od [datum] (nejpozdější upomínka od žalobkyně), tedy dříve, než právní zástupkyně vypravila kteroukoliv z předžalobních výzev. Právní zástupkyně žalobkyně není schopna řádně (natož včas) reagovat ani na procesní výzvy soudu, pro soud tak není překvapivé, že ani sama žalobkyně nekomunikuje s právní zástupkyní, aby ji zavčasu informovala o opakovaných nárocích ze shodného vozidla či ke shodné osobě. Soud proto podání tří samostatných návrhů nepovažuje za účelný postup a náklady přiznává tak, jako by žalobkyně podala návrh jediný. V tomto kontextu pak lze konstatovat, že podání obou návrhů společně by nevedlo k přiznání vyšších nákladů řízení a jelikož v řízení sp. zn. 11 C 273/2022 již bylo přiznáno 1 489 Kč, soud již další náhradu žalobkyni nepřiznal, soudní poplatek 400 Kč nevyjímaje. Plnění by sice v součtech překonalo 10 000 Kč, v předmětné věci by však soud náhradu nákladů řízení stanovil odlišně i po právní stránce. Soudní poplatek by činil 800 Kč (ze součtu všech tří nároků) a dále z 4x 100 Kč, coby náhrady nezastoupenému účastníkovi dle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. odpovídajících nákladům, spojených s podáním žalobního návrhu a se třemi předžalobními výzvami (i když i tyto učinila všechny v době, kdy již žalovaný byl upomínán ohledně všech 3 období, za což je žalobkyně již honorována částkou 3x 300 Kč – nicméně soud demonstruje, že i tak zde byl dostatek prostoru ke shovívavosti). Jelikož je i sama žalobkyně plátcem DPH, příslušela by jí tak částka xx 121 Kč, odpovídající navýšení paušální částky dle aktuálně platné sazby této daně. Ani tak by ovšem náklady nepřesáhly již přiznaných 1 489 Kč.

11. K otázce zastoupení soud shodně odkazuje na závěry nálezu Ústavního soudu ve sp. zn. I. ÚS 3344/12, když na žalobkyni lze v otázce agendy výběru a vymáhání placení příspěvků do garančního fondu klást vyšší požadavky, než na běžné subjekty soukromého práva, což se neslučuje s paušální delegací veškeré této agendy na advokáta, resp. nárokování mimosmluvní odměny za jeho služby. Jedná se o přesně vymezený nárok, žalobkyně bazíruje na přesné aplikaci vyhlášky (přesto, že ji soud prvního stupně považuje v kritériu zdvihového objemu motorů za archaicky koncipovanou a obsoletní), jsou používány formulářové výzvy i návrhy a jedná se o agendu, která je žalobkyni (s přestávkou) svěřena již po mnoho let. Zjištění stavu registru vozidel a případné šetření ke zjištění skutečného vlastníka je ostatně nucena činit žalobkyně svými silami a je za to také sama (teprve od roku 2018, což předchozí judikatura, na kterou žalobkyně v této souvislosti odkazuje, nemohla zohlednit) honorována paušální odměnou 300 Kč, a současně i denní sazbou příspěvku, který nepochybně zahrnuje i sankční navýšení. Tím pokrývá náklady činnosti žalobkyně při správě takového fondu, resp. agendy spojené s výběrem či plněním poškozeným. Právní zastoupení (v žalovanými nesporovaných případech) pak již nepřináší jinou hodnotu, než pouhý administrativní přepis údajů, zpracovaných žalobkyní v podobě kvalifikované výzvy a upomínek, do podoby formulářového návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, s pouze několika proměnnými údaji (značka vozidla, [příjmení] vozidla, kategorie zdvihového objemu motoru vozidla, období absence pojištění, počet dnů v tomto období, aritmetický dopočet náhrady a konstatování, zda jde o osobu, zjištěnou dle registru vozidel, či šetřením u předchozího vlastníka). Žalobkyně dlouhodobě ani nepracuje se svým zákonným oprávněním dle § 18 odst. 12 zákona č. 168/1999 Sb. nahlížet do registru obyvatel a spoléhá na průpis údajů ze základních registrů do agendy registru vozidel. Ignoruje tak již několik let poučení od senátu 20C zdejšího soudu (resp. 28C Okresního soudu v Děčíně) v tom smyslu, že ohledně adresy trvalého pobytu občana se nelze spoléhat na jinou databázi, než na základní registr obyvatel – v četných případech tak doručuje všechny písemnosti na neaktuální adresy trvalého pobytu. Případně se žalobkyně odvolává na obsoletní ustanovení § 11 zákona č. 56/2001 Sb., které má význam již jen pro aktuálnost údajů na osvědčení o registraci vozidla (které je s tímto hlášením nutno fyzicky vyměnit, neboť adresu obsahuje) a nereflektuje uplynulou elektronizaci státní správy a které již není v praxi využíváno (jak soud výslovně ověřil dotazem na registr vozidel při Magistrátu města Teplice v jiném obdobném řízení – sp. zn. 20 C 178/2022). Přitom žalobkyni lze aktuálně považovat za nejčastěji zastoupeného žalobce v praxi (přinejmenším zdejšího) okresního soudu v agendě občanskoprávních sporných řízení, aktuálně násobně převyšující i počet řízení České televize při vymáhání koncesionářských poplatků. Za rok 2022 se jen v senátu 20C zdejšího soudu jednalo do září 2022 o 67 žalob, což činí více než pětinu nápadu soudce, a 844 žalob za celý zdejší soud. Je tak zřejmé, že činnost žalobkyně i její právní zástupkyně je především agendou rutinního zpracování desítek tisíc případů ročně, přičemž u každého vozidla se dokonce může jednat o nárok, opakující se po cca 3 měsících trvání nepojištěného stavu. Soud se při vyzývání právní zástupkyně žalobkyně nezřídka setkává i s nepochopením (resp. ignorováním) smyslu procesní výzvy a dostává odpověď, složenou z obecných tvrzení, aniž by byla postižena podstata problému v příslušném řízení – což s největší pravděpodobností svědčí o zapojení administrativních pracovníků bez právního vzdělání. Žalobkyně sama by tedy měla být schopna přinejmenším ve fázi, kdy nároku nikdo neodporuje, jednat vůči soudům vlastními silami, zejména pokud lze totéž požadovat od České televize, která dokonce ani není primárně zřízena za účelem nakládání s finančními prostředky a není povinna vést agendu neuhrazených příspěvků, jak je tomu naopak u žalobkyně, a které ani nesvědčí nárok na poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva, což Českou televizi proti žalobkyni naopak znevýhodňuje (a soud prvního stupně se tak ztotožňuje s judikaturou, podle které již opět České televizi je přiznávána odměna za právní zastoupení dle § 14b advokátního tarifu).

12. Byť je krácení odměny v těchto dvou věcech příslovečnou kapkou v moři celkového počínání žalobkyně, která nároky spojuje do jediného návrhu jen zřídka (chaoticky?), soud nemůže takové skutečnosti ignorovat. Jelikož by soud za uplatnění všech tří období jediným žalobním návrhem přiznával žalobkyni 1 284 Kč a 1 489 Kč již bylo přiznáno v řízení sp. zn. EPR [číslo] 2022, nepřiznal II. výrokem shora na náhradě nákladů řízení k tíži žalovaného již žádnou částku.