20 C 273/2021

Plný text

Okresní soud v Teplicích rozhodl samosoudcem Janem Sýkorou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného fakticky bytem adresa žalovaného pro zaplacení částka s příslušenstvím

I. Řízení se zastavuje co do částek částka a částka.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částka s úrokem z prodlení v kapitalizované výši částka a dále v sazbě 9,75 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, a to vše v měsíčních splátkách po nejméně částka měsíčně, splatných vždy do každého 26. dne v měsíci, za který splátka přísluší, počínaje měsícem, následujícím po měsíci, ve kterém tento rozsudek nabyde právní moci, pod sankcí ztráty výhody splátek.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám právního zástupce žalobkyně na poměrné náhradě nákladů řízení částka, a to do 7 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. V souladu s § 157 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) obsahuje tento rozsudek pouze zjednodušené odůvodnění.

2. Žalobkyně se v řízení domáhala žalobním návrhem, podaným u zdejšího soudu dne datum, plnění ze smlouvy o úvěru číslo ze dne datum, ve znění dodatku ze dne datum (navýšení jistiny z částka na částka), sjednanou s právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba Soud vyzval žalobkyni k doplnění skutkových tvrzení ohledně řádného zkoumání úvěruschopnosti, žalobkyně podáním ze dne datum vzala žalobu zpět co do částek dle výroku I. shora s tím, že již není schopna prokázat způsob, jakým byla úvěruschopnost případně zkoumána, a nadále se domáhala toliko plnění dle výroku II. shora z titulu vydání jistiny se zákonným úrokem z prodlení.

3. Podle § 96 odst. 1, 2 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) platí, že žalobce (navrhovatel) může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví.

4. Soud v důsledku částečného zpětvzetí žaloby výrokem I tohoto rozsudku vyhověl a řízení v požadovaném rozsahu zastavil. Souhlasu žalovaného s tímto postupem nebylo třeba, neboť dosud nedošlo k zahájení jednání čtením žaloby u (dosud ne-) nařízeného jednání (§ 96 odst. 4 tamtéž).

5. Soud věc rozhodl postupem dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) bez nařízení jednání, neboť žalobkyně s takovým postupem souhlasila předem a žalovanému soud zaslal výzvu k vyjádření se k případnému souhlasu s tímto postupem a připojil doložku ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. pro případ, že zůstane pasivní. Jelikož žalovaný na výzvu ve stanovené lhůtě nereagoval, důsledkem je předpoklad jeho souhlasu s tímto postupem. Žalovaný v řízení zůstal pasivní (v důsledku jeho nezájmu o dosažitelnost na pouhé evidenční adrese by se nejspíše o probíhajícím soudním řízení ani nedozvěděl), adresu pro doručování vedle své adresy trvalého pobytu ohlašovně nenahlásil. Soudu se však podařilo jeho skutečný pobyt zjistit (byť k tomu soud nebyl povinen) a na takto zjištěné adrese (dle záhlaví shora) se mu podařilo doručit do vlastních rukou dne datum. Od novely občanského soudního řádu, provedené zákonem č. 7/2009 Sb., je adresát odpovědný za existenci adresy pro doručování a ochranu vlastních zájmů a je též povinen zajistit přijímání písemností na této adrese bez ohledu na to, zda se zde zdržuje. Je věcí adresáta, zda se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu doručování, kde je pro něho bezpečné, že mu bude zásilka doručena. Soud na zákonem stanovenou adresu doručuje povinně, i kdyby mu bylo známo, že na ní k předání a převzetí listiny nemůže dojít, a byť by se dozvěděl ze sdělení některého z účastníků či jiných osob nebo ze své úřední činnosti, kde se adresát fakticky zdržuje. Adresátu lze doručit i na jinou adresu, to však nemá vliv na povinnost soudu doručovat na povinnou adresu pro doručování. Omluvitelným důvodem, pro nějž by bylo možno vyslovit neúčinnost náhradního doručení, nemůže být skutečnost, že se fyzická osoba na adrese pro doručování trvale nezdržuje (usnesení Nejvyššího soudu ve sp. zn. 32 Cdo 80/2012). I nadále je tedy oficiální doručovací adresou žalovaného evidenční adresa dle registru obyvatel a z doručení na adresu faktického pobytu lze procesně vycházet pouze a jen tehdy, pokud dojde k převzetí do vlastních rukou. Žalovaný by tedy měl zvážit, zda se chce i nadále před písemnostmi„ skrývat“ za evidenční adresou, či zda se stane dosažitelný pro úřední korespondenci. Obecně lze konstatovat, že nedosažitelnost žalovaných ze strany státních orgánů je - při existenci celé řady i bezplatných poraden, poskytujících alespoň hrubé, avšak užitečné informace o možnostech právní ochrany před žalobou - jednou z významných příčin, proč posléze žalovaní čelí "neočekávanému" vymáhání již pravomocných exekučních titulů (nález Ústavního soudu ve sp. zn. I. ÚS 3923/2011 ze dne datum). Ignorováním svých práv se žalovaný sám připravuje o možnost účastnit se řízení, vznášet nejrůznější procesní námitky, kterými lze podstatnou část soudy projednávaných nároků ze spotřebitelských závazků odrazit (neb jsou až nezdravě často relativně neplatnými), či přinejmenším ve svůj prospěch ovlivnit lhůtu ke splnění povinnosti (zejm. splátkový kalendář, který si tak nemusí„ zaplatit“ v nákladech následné exekuce).

6. Případné záměrné vyhýbání se úředním písemnostem s sebou přináší četná rizika a procesní nevýhody, nemluvě o tom, že pro soud, Policii ČR či soudního exekutora je dohledání osoby poměrně jednoduché (byť nákladné a časově náročné). Zejména ignorováním soudních písemností přichází dlužníci o povědomí o uplatnění nároku před soudem, o účast při jednání, při němž mohou uplatňovat nejrůznější procesní obrany (námitky aj.), činit žádosti (o zajištění jinak nedostupných důkazů, o právo plnit ve splátkách aj.) a zejména pak o povědomí o uložení platební povinnosti a o lhůtě k jejímu dobrovolnému splnění, po jejímž marném uplynutí pravidelně následuje zahájení (samostatného) exekučního řízení, které s sebou nese další položky nákladů řízení (odměna právního zástupce oprávněného, odměna soudního exekutora).

7. Vůči zdejšímu soudu jako celku (tzn. písemností, adresované správě soudu bez uvedení konkrétní spisové značky) může žalovaný ohlásit aktuální doručovací adresu, která může být odlišná od místa trvalého bydliště (např. i v hotelu, v ubytovně, v zaměstnání, u rodinného příslušníka, u známého), pokud má zajištěno, že bude informován i v případě, že jej zde doručující orgán nezastihne osobně a že mu zde byla zanechána výzva k vyzvednutí zásilky (některé písemnosti, u nichž není náhradní doručení vyloučeno, jsou po uplynutí desetidenní úložní doby do schránky vhozeny). Nicméně ani tímto způsobem není zcela zaručeno, že se budou soudci a jiní referenti tohoto soudu touto adresou řídit, neboť jde pouze o záznam ve správním deníku soudu, o němž se zpravidla konkrétní referent spisu nedozví, a o poznámku v elektronickém informačním systému, která není sama o sobě v dalších řízeních závazná. Jiné instituce se pak o této adrese, uvedené u soudu, nedozví vůbec.

8. Univerzálním řešením je proto pouze udržování záznamu o adrese trvalého bydliště v centrální evidenci obyvatel aktuálním. Pro účely doručování si může vedle své adresy trvalého pobytu vůči ohlašovně (typicky obecní/městský úřad v místě vašeho trvalého pobytu) nahlásit i tzv. doručovací adresu (§ 10b zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel), pokud je odlišná. Taková adresa je pak zobrazena v každém výpisu z centrálního registru obyvatel pro všechny státní instituce. Její uvedení není na rozdíl od trvalého pobytu podmíněno doložením právního vztahu k nemovitosti. Nemusí se přitom jednat o adresu fyzické osoby, lze například použít služby České pošty, s. p.,„ poste restante“, P.O.Box, odnos a podobně. Je však třeba mít na paměti, že k informaci o trvalém bydlišti/doručovací adrese nemají přístup soukromoprávní subjekty (banky, pojišťovny, dodavatelé energií, jiní věřitelé či smluvní partneři). Tyto subjekty musí o případné změně bydliště/doručovací adresy být informovány jednotlivě, ostatně tato povinnost bývá pravidelnou součástí smluvních ujednání. Dále je možno si zřídit datovou schránku (informace poskytne každý CzechPoint), která má při doručování státními institucemi vždy přednost, její zřízení i provoz jsou bezplatné a její obsluha je uživatelsky obdobně jednoduchá, jako provoz emailové schránky. Své smluvní partnery však musí každý spotřebitel o zřízení datové schránky a vůli být obesílán takto informovat, neboť adresa pro doručování se přednostně řídí smluvním ujednáním. Jedině těmito způsoby může předejít tomu, aby jej v budoucnu nezastihla písemností jiná státní instituce či soudce v jiném řízení, případně ve vztahu ke smluvním partnerům předejde nedoručeným písemnostem (upomínkám apod.).

9. Po skutkové stránce soud dospěl po provedení a zhodnocení níže uvedených důkazů k následujícím závěrům. Dohodou č. l. 14, potvrzením o úhradě kupní ceny č. l. 22, výňatkem ze seznamu postoupených pohledávek č. l. 24 a samostatně též oznámením původního věřitele č. l. 23 bylo prokázáno, že žalobkyně může předmětnou pohledávkou disponovat. Smlouvou č. l. 27 ze dne datum (s vlastnoručním podpisem žalovaného), smlouvou č. l. 29 ze dne datum a výpisem z účtu č. l. 39 bylo prokázáno, že žalovaný načerpal nejpozději dnem datum celkem částka. Byla doložena upomínka ze dne datum. Právní zástupce žalobkyně doložil dopisem (č. l. 42) vypracování i zaslání (č. l. 43) předžalobní výzvy ve smyslu § 142a o. s. ř. do dispoziční sféry žalovaného.

10. Po právní stránce soud uplatněný nárok posoudil následujícím způsobem. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 tamtéž platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 tamtéž platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku k nemožnému. Z úpravy tak vyplývá, že případné nesplnění takové povinnosti věřitele má za následek neplatnost absolutní, tedy soudem zohledňovanou z úřední povinnosti. Soud dovozuje (a to i ve shodě s rozsudkem Soudního dvora EU pod zn. C číslo), že splnění této povinnosti je třeba zkoumat z úřední povinnosti, neboť jde o důvod absolutní neplatnosti (tedy i po zrušení zákona č. 145/2010 Sb. s účinností ke dni datum a nahrazení zákonem č. 257/2016 Sb.).

11. Jelikož zkoumání úvěruschopnosti nebylo prokazováno, soud shledal úvěrovou smlouvu absolutně neplatnou od počátku (ex tunc). S odkazem na ustanovení o nutnosti vydání jistiny dle § 87 odst. 1 věta poslední zákona č. 257/2016 Sb. tak mohl přiznat toliko nárok na čerpanou jistinu částka a s odkazem na § 1970 tamtéž i na odpovídající úrok z prodlení (v kapitalizované výši a dále v sazbě 9,75 % ročně z jistiny do zaplacení od požadovaného data, kdy byl žalovaný každopádně v prodlení s jejím splácením – jak bylo prokázáno upomínkou od věřitele, byť z jiného právního důvodu, než ze závazku úvěru). Tomu odpovídá II. výrok shora.

12. O nákladech řízení soud rozhoduje z úřední povinnosti. Podle § 146 odst. 2 o. s. ř. platí, že jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný. V daném případě byla žalobkyně v řízení z větší části úspěšná (64,19 % při kapitalizaci příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku), soud tedy dle procesního výsledku sporu v souladu s § 142 odst. 2 ve spojení se shora citovaným § 146 odst. 2 věta první o. s. ř. této přiznal k tíži žalovaného právo na úhradu poměrné části účelně vynaložených nákladů řízení (64,19 % - 35,81 % = 28,38 %). Celková výše těchto nákladů pak sestává ze dvou a půl (jak bylo požadováno přímo v návrhu) mimosmluvních odměn dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, po částka a tří paušálních částek náhrad hotových výdajů á částka ve smyslu § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, odpovídajících nákladům, spojeným s převzetím a přípravou věci, se zasláním jednoduché předžalobní výzvy a s podáním žalobního návrhu. Jelikož je advokát plátcem DPH, přísluší mu tak dále navýšení, odpovídající aktuálně platné sazbě této daně ve výši 21 % z těchto všech částek. Dále je součástí náhrady hodnota zaplaceného soudního poplatku ve výši částka. Náhrada nákladů řízení je však dle § 149 odst. 1 o. s. ř. splatná k rukám advokáta jako celek.

13. O lhůtách k plnění soud v obou případech rozhodl dle § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř. ve spojení s § 87 odst. 1 věta poslední zákona č. 257/2016 Sb. („ Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.“), zejména s přihlédnutím k nouzovému stavu, nadcházejícím svátečním dnům i k tomu, že zdejší soud vůči žalovanému povolil v letech 2020 a 2021 již několik jiných exekucí. Je tedy více než zřejmé, že ani případným obratem zahájeným exekučním řízením po nesplnění platební povinnosti po uplynutí krátké lhůty k plnění by žalobkyně zřejmě dřívějšího uspokojení své pohledávky nedosáhla, když případná další exekuce by zřejmě vedla toliko k čekání na vymožení předchozích závazků a časové hledisko splnění povinností žalovaného tak zjevně nehraje hlavní roli. V této věci se však soudu zřejmě podaří rozsudek žalovanému doručit do vlastních rukou, není tak vyloučeno, že žalovaný bude mít zájem, aby další jeho pohledávka nepřerostla v exekuci, která celkovou pohledávku prakticky znásobí o náklady exekučního řízení (které již nejsou snížené, jako odměna dle § 14b advokátního tarifu a nebudou bonifikovány částečným procesním úspěchem). K ochraně zájmů žalobkyně soud stanovil sankci ztrátou výhody splátek pro případ, že žalovaný poskytnutého dobrodiní splátkovým kalendářem včas nevyužije. Proto soud z důvodu patřičné ochrany žalovaného na straně druhé poskytl přibližně tříměsíční splátkový kalendář, resp. přiměřeně navýšil lhůtu k plnění ohledně nákladového výroku (fakticky se jedná o„ nultou“ splátku), aby měl reálnou příležitost případně pohledávku uhradit před podáním důvodného návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí nebo exekuce. Pro jinou, delší lhůtu k plnění, či dokonce mírnější splátkový kalendář, nebyl shledán žádný mimořádný důvod.

14. Žalovaný by měl nicméně postupovat v součinnosti s příslušnými soudními exekutory (případně hradit splátky z nezabavitelných částek svého příjmu, což výše splátky zřejmě umožňuje), aby se nedopouštěl trestných činů zvýhodnění věřitele či maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání (zatajením a spotřebováním disponibilního majetku). Proti výroku I. a III. tohoto rozsudku lze podat odvolání do patnácti dnů ode dne doručení a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Teplicích. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Proti výroku II. tohoto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.). Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně ve stanovených lhůtách k plnění, může oprávněný navrhnout soudní výkon rozhodnutí nebo provedení exekuce.