20 C 275/2022

Plný text

Okresní soud v Teplicích rozhodl samosoudcem Janem Sýkorou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného naposledy bytem adresa žalovaného pro zaplacení 20 179 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 20 179 Kč s úrokem z prodlení v sazbách: 10 % ročně z částky 1 040 Kč od datum do zaplacení, 8,25 % ročně z částky 1 548 Kč od datum do zaplacení, 8,25 % ročně z částky 4 183 Kč od datum do zaplacení, 8,5 % ročně z částky 4 512 Kč od datum do zaplacení, 8,5 % ročně z částky 7 396 Kč od datum do zaplacení, a to vše ve splátkách po nejméně 2 000 Kč měsíčně, splatných vždy do každého 26. dne v měsíci, za který splátka přísluší, počínaje měsícem, následujícím po měsíci, ve kterém tento rozsudek nabyde právní moci, pod sankcí ztráty výhody splátek.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám právního zástupce žalobkyně na náhradě nákladů řízení 2 260, a to do 21 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne datum domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni shora v I. výroku uvedené plnění z titulu úhrady zákonného příspěvku nepojištěných v celkem pěti případech. Ohledně vozidla s registrační značkou (dále jen„ RZ“) anonymizováno číslo za nepojištěné období od datum do datum (16 dní), ohledně vozidla s registrační značka za období datum až datum (18 dní) a dále od datum do datum (86 dní), u vozidla s registrační značka za období od datum do datum (89 dní) a u vozidla s registrační značka za období od datum do datum (96 dní), u nichž žalovaný jako vlastník či provozovatel (dle údajů z kupních smluv) osobních (resp. jednoho nákladního – registrační značka) automobilů se zdvihovým objemem motoru mezi 1 350 do 1 850 cm3 (registrační značka a anonymizováno číslo), resp. mezi 1 850 do 2 500 cm3 (registrační značka) neuzavřel v rozhodném období pojištění odpovědnosti z provozu uvedeného vozidla s úrokem z prodlení, a poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek (5x 300 Kč).

2. Soud věc rozhodl postupem dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) bez nařízení jednání, neboť žalobkyně s takovým postupem souhlasila předem a žalovanému soud zaslal výzvu k vyjádření se k případnému souhlasu s tímto postupem a připojil doložku ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. pro případ, že zůstane pasivní. Jelikož žalovaný na výzvu ve stanovené lhůtě nereagoval, důsledkem je předpoklad jeho souhlasu s tímto postupem. Žalovaný v řízení zůstal pasivní (v důsledku jeho nezájmu o dosažitelnost na adrese trvalého pobytu by se nejspíše o probíhajícím soudním řízení ani nedozvěděl), adresu pro doručování vedle své adresy trvalého pobytu ohlašovně nenahlásil. Soud vypátral jeho možnou poslední adresu (jak v záhlaví shora) a doručil žalovanému i zde, ovšem rovněž pouze náhradním způsobem. Od novely občanského soudního řádu, provedené zákonem č. 7/2009 Sb., je adresát odpovědný za existenci adresy pro doručování a ochranu vlastních zájmů a je též povinen zajistit přijímání písemností na této adrese bez ohledu na to, zda se zde zdržuje. Je věcí adresáta, zda se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu doručování, kde je pro něho bezpečné, že mu bude zásilka doručena. Soud na zákonem stanovenou adresu doručuje povinně, i kdyby mu bylo známo, že na ní k předání a převzetí listiny nemůže dojít, a byť by se dozvěděl ze sdělení některého z účastníků či jiných osob nebo ze své úřední činnosti, kde se adresát fakticky zdržuje. Adresátu lze doručit i na jinou adresu, to však nemá vliv na povinnost soudu doručovat na povinnou adresu pro doručování. Omluvitelným důvodem, pro nějž by bylo možno vyslovit neúčinnost náhradního doručení, nemůže být skutečnost, že se fyzická osoba na adrese pro doručování trvale nezdržuje (usnesení Nejvyššího soudu ve sp. zn. 32 Cdo 80/2012). I nadále je tedy oficiální doručovací adresou žalovaného adresa dle registru obyvatel a z doručení na adresu faktického pobytu lze procesně vycházet pouze a jen tehdy, pokud dojde k převzetí do vlastních rukou (k čemuž zde nedošlo). Žalovaný by tedy měl zvážit, zda se chce i nadále před písemnostmi„ skrývat“ za formální adresou, či zda se stane dosažitelným pro úřední korespondenci. Pro účely doručování přitom každý může vedle své adresy trvalého pobytu vůči ohlašovně (typicky obecní/městský úřad v místě trvalého pobytu) nahlásit i tzv. doručovací adresu (§ 10b zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel), pokud je odlišná. Taková adresa je pak zobrazena v každém výpisu z centrálního registru obyvatel pro všechny státní instituce. Její uvedení není na rozdíl od trvalého pobytu podmíněno doložením právního vztahu k nemovitosti. Obecně lze konstatovat, že nedosažitelnost žalovaných ze strany státních orgánů je – při existenci celé řady i bezplatných poraden, poskytujících alespoň hrubé, avšak užitečné informace o možnostech právní ochrany před žalobou - jednou z významných příčin, proč posléze žalovaní čelí "neočekávanému" vymáhání již pravomocných exekučních titulů (nález Ústavního soudu ve sp. zn. I. ÚS 3923/2011 ze dne datum). Ignorováním svých práv žalovaný (s největší pravděpodobností) nezískává žádnou reálnou výhodu a pouze se sám připravuje o možnost účastnit se řízení, vznášet nejrůznější procesní námitky, kterými lze podstatnou část soudy projednávaných nároků ze spotřebitelských závazků odrazit (neb jsou poměrně často relativně neplatnými), či přinejmenším ve svůj prospěch ovlivnit lhůtu ke splnění povinnosti (zejm. splátkový kalendář, který si tak nemusí„ zaplatit“ v nákladech následné exekuce). Případně si včas neuvědomí, jaké následky má nedůslednost při přepisování a pojišťování vozidel (byť je zřejmě nakupuje ve stavu k následné likvidaci vozidel).

3. Soud posoudil předložené listinné důkazy a tvrzení žalobkyně a dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalovaný dle registru obyvatel měl trvalý pobyt do května 2020 na adrese adresa.

4. K vozidlu s registrační značka (anonymizována tři slova) žalobkyně doložila výzvu k zaplacení nároku ve výši 1 340 Kč ze dne datum, zaslanou na tehdy aktuální adresu trvalého pobytu, stejně jako upomínky ze dne datum a datum a ze dne datum od právnická osoba, a. s. (zde na již neaktuální adresu) a datum od právního zástupce (zde na již neaktuální adresu).

5. K vozidlu s registrační značka (anonymizována čtyři slova) žalobkyně doložila kupní smlouvu ze dne datum, dle které vozidlo zakoupil (na náhradní díly – ohledně odhlášení vozidla však soudu nebylo nic tvrzeno) od jméno příjmení z obec, dále výzvu k zaplacení nároku ve výši 1 848 Kč ze dne datum, zaslanou na tehdy aktuální adresu trvalého pobytu, stejně jako upomínky ze dne datum a datum (na již neaktuální adresu) a ze dne datum od právnická osoba, a. s. (zde na již neaktuální adresu) a datum od právního zástupce (zde na již neaktuální adresu). V navazujícím období doložila výzvu k zaplacení nároku ve výši 7 696 Kč ze dne datum, zaslanou na tehdy aktuální adresu trvalého pobytu, stejně jako upomínky ze dne datum a datum (na aktuální adresu) a datum od právního zástupce (na aktuální adresu).

6. K vozidlu s registrační značka (příjmení příjmení anonymizováno) žalobkyně doložila kupní smlouvu ze dne datum, dle které žalovaný nabyl vozidlo od jméno příjmení, výzvu k zaplacení nároku ve výši 4 483 Kč ze dne datum, zaslanou na tehdy aktuální adresu trvalého pobytu, stejně jako upomínky ze dne datum a datum (na již neaktuální adresy) a ze dne datum od právnická osoba, a. s. (zde na již neaktuální adresu) a datum od právního zástupce (zde na již neaktuální adresu).

7. K vozidlu s registrační značka (anonymizována tři slova) žalobkyně doložila kupní smlouvu ze dne datum, dle které žalovaný nabyl vozidlo od jméno příjmení, výzvu k zaplacení nároku ve výši 4 812 Kč ze dne datum, zaslanou na tehdy aktuální adresu trvalého pobytu, stejně jako upomínku ze dne datum a datum a ze dne datum od právnická osoba, a. s. a datum od právního zástupce (vše na aktuální adresu).

8. Zjištěný skutkový stav soud posoudil po právní stránce podle ustanovení (zejména § 1 odst. 2, § 4 a § 15) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, a vyhlášky č. 205/1999 Sb., a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, a proto jí vyhověl a žalovanému uložil, aby zaplatil žalobkyni plnění dle I. výroku shora. Příležitost prokázat, že žalovaný vozidlo již nevlastní, či je dokonce fakticky zničeno, žalovaný promeškal – přestože po něm soud pátral a pokusil se mu doručit i jinam, než měl za povinnost. Protože je žalovaný v prodlení s plněním peněžitého dluhu, má žalobkyně vedle práva na zaplacení pohledávky podle § 1970 občanského zákoníku nárok na zaplacení úroku z prodlení a použitá sazba odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Dále má nárok na úhradu nákladů spojených s uplatněním všech pěti pohledávek ve výši 300 Kč. Důvod ke krácení příslušné sazby dle zdvihové kubatury motoru soud v případě jednoho z vozidel neshledal, procesně ekonomicky by to pro žalovaného nepředstavovalo výhodu a rozpor v parametru zdvihového objemu a rizika zvýšených škod vůči ostatním účastníkům silničního provozu zde nedosahuje takové zjevné intenzity, aby se soud odchyloval od platné vyhlášky. Nedoručení některých ze shora uvedených písemností (upomínek) nemá vliv na skutečnost, že nároky byly uplatněny řádně – výzvami ve smyslu § 4 zákona č. 168/1999 Sb.

9. Pokud žalovaný již není faktickým vlastníkem vozidla (v případě již prodaného vozidla srov. zejm. nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 114/20), či vozidlo neexistuje nebo není provozuschopné, měl by evidovaný stav v registru vozidel ve vlastním zájmu co nejrychleji dát do souladu se skutečností, jinak bude analogickému nároku čelit opětovně, ostatně v řízení sp. zn. 17 C 181/2022 (skončená věc) a 21 C 366/2022 (nevyřízená věc!) se tak ve vztahu k nárokům od téže žalobkyně již dělo či děje a je otázkou, zda budou uplatňována i období následná u již jednou prosouzených vozidel. Jelikož žalobkyně má přístup pouze k adrese dle registru obyvatel (nadto dlouhodobě vychází pouze z údajů v registru vozidel, které mohou být zatíženy chybou), veškeré písemnosti bude žalovanému doručovat na jeho trvalé bydliště (zjištěnou doručovací adresu v tomto řízení si aparát žalobkyně a právní zástupkyně, zpracovávající ročně desítky tisíc obdobných návrhů a systematicky chybující, pravděpodobně ani nepovšimne).

10. O nákladech řízení soud rozhoduje z úřední povinnosti. V daném případě byla žalobkyně v řízení zcela úspěšná, soud tedy dle procesního výsledku sporu v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. této přiznal k tíži žalovaného právo na úhradu veškerých účelně vynaložených nákladů řízení. Celková výše těchto nákladů pak sestává ze tří mimosmluvních odměn dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, po 300 Kč a tří paušálních částek náhrad hotových výdajů á 100 Kč ve smyslu § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, odpovídajících nákladům, spojeným s převzetím a přípravou věci, se zasláním kvalifikované předžalobní výzvy a s podáním žalobního návrhu. Jelikož je advokát plátcem DPH, přísluší mu tak dále navýšení, odpovídající aktuálně platné sazbě této daně ve výši 21 % z těchto všech částek. Dále je součástí náhrady hodnota zaplaceného soudního poplatku ve výši 808 Kč. Náhrada nákladů řízení je však dle § 149 odst. 1 o. s. ř. splatná k rukám advokáta jako celek. Důvod ke krácení odměny na úroveň nezastoupeného účastníka soud v tomto případě výjimečně neshledal s ohledem na kumulaci nároků ke čtyřem vozidlům. Ve smyslu § 142a o. s. ř. ani nedoručení většiny upomínek na aktuální adresu trvalého pobytu nemělo vliv na přiznání náhrady za ostatní úkony právní služby (k nimž minimálně u jednoho z vozidel došlo řádně a víc požadováno není), neboť v důsledku pasivního přístupu žalovaného k soudem doručené žalobě je zřejmé, že řízení proběhnout muselo a ostatní náklady právního zastoupení tím z hlediska účelnosti dodatečně„ konvalidovaly“. Stejně tak soud neshledal ani dopad (na účelnost vynaložených nákladů v navazujícím řízení) u sp. zn. 17 C 181/2022, kde bylo přiznáno plnění k vozidlu s registrační značka, neboť předmětné řízení bylo vedeno i ve vztahu k dalším třem vozidlům a tedy proběhnout muselo.

11. O lhůtách k plnění soud v obou případech rozhodl dle § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř., neboť rozsudek bude zřejmě třeba pro doručení vyvěsit na úřední desce soudu a jedná se o relativně vysoké plnění, u kterého nelze očekávat jednorázové splnění, zejména s přihlédnutím k tomu, že zdejší soud vůči žalovanému povolil v tomto roce již jednu exekuci. Příspěvek do Garančního fondu zahrnuje i sankční složku. Je tedy více než zřejmé, že ani případným obratem zahájeným exekučním řízením po nesplnění platební povinnosti po uplynutí krátké lhůty k plnění by žalobkyně zřejmě dřívějšího uspokojení své pohledávky nedosáhla, když případná další exekuce by zřejmě vedla toliko k čekání na vymožení předchozích závazků a časové hledisko splnění povinností žalovaného tak zjevně nehraje hlavní roli. K ochraně zájmů žalobkyně soud stanovil sankci ztrátou výhody splátek pro případ, že žalovaný poskytnutého dobrodiní splátkovým kalendářem včas nevyužije. Proto soud z důvodu patřičné ochrany žalovaného na straně druhé poskytl přibližně roční splátkový kalendář, resp. přiměřeně navýšil lhůtu k plnění ohledně nákladového výroku (fakticky se jedná o„ nultou“ splátku), aby měl reálnou příležitost případně pohledávku uhradit před podáním důvodného návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí nebo exekuce, která pohledávku navýší o náklady exekuce (hotové výdaje soudního exekutora a odměna soudního exekutora, zpravidla nejméně 6 555 Kč; případně dále odměna právního zástupce za zastupování v exekučním řízení). Dlužník si přitom může být téměř jist, že v případě včasného nesplnění platební povinnosti k návrhu na provedení exekuce žalobkyně přistoupí, neboť právě vymožení plnění a odměna za zastupování je důvodem vedení nalézacího řízení, zahájeného spřízněným právním zástupcem. Pro jinou, delší lhůtu k plnění, či dokonce mírnější splátkový kalendář, nebyl shledán žádný mimořádný důvod a sám žalovaný zůstal pasivní a neposkytl tedy soudu žádné argumenty, proč by měl být zájem žalovaného upřednostněn na úkor žalobkyně a jejího právního zástupce tím, že by soud poskytl lhůtu k plnění delší. Žalovaný by měl nicméně postupovat v součinnosti s příslušnými soudními exekutory (případně hradit splátky z nezabavitelných částek svého příjmu, což výše splátky zřejmě umožňuje), aby se nedopouštěl trestných činů zvýhodnění věřitele či maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání (zatajením a spotřebováním disponibilního majetku).

12. Údaje ke splnění peněžité pohledávky žalovaný nalezne v již dříve doručovaném žalobním návrhu v sekci F), soud nicméně neručí za jejich případnou změnu v mezidobí a jejich ověření je tak záležitostí mezi účastníky řízení (tj. bez ingerence soudu, pro který řízení končí vydáním rozsudku). Pro usnadnění je zde soud přejímá: číslo účtu bankovní účet, variabilní symbol. Dále je již výlučně na žalovaném, zda doručení tohoto rozsudku a z jeho strany nezasloužené navýšení zákonné třídenní lhůty k plnění pochopí jako příležitost uhradit pohledávku a předejít vzniku dalších nákladů (zejm. náhrada zastupování v exekučním řízení, odměna a náklady soudního exekutora), či nikoliv. Soudní exekutor již po povinném z úřední povinnosti a na náklady povinného pátrat musí. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do patnácti dnů ode dne doručení a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Teplicích. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nebude-li povinnost uložená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně ve stanovených lhůtách k plnění, může oprávněný navrhnout soudní výkon rozhodnutí nebo provedení exekuce.