20 C 276/2021

Plný text

Okresní soud v Teplicích rozhodl samosoudcem Janem Sýkorou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení částka ,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni [částka], a to ve splátkách po nejméně [částka] měsíčně, splatných vždy do každého 26. dne v měsíci, za který splátka přísluší, počínaje měsícem, následujícím po měsíci, ve kterém tento rozsudek nabyde právní moci, pod sankcí ztráty výhody splátek.

II. Co do částky [částka], se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se v řízení domáhala žalobním návrhem, podaným u zdejšího soudu dne [datum], zaplacení plnění z úvěrové smlouvy ze dne [datum], sjednané pro jistinu [částka] prostředky elektronické komunikace na dálku. Konkrétně se domáhala [částka] na jistině, [částka] na poplatcích spojených s prodlením a vymáháním, [částka] na smluvní pokutě a [částka] na poplatku za poskytnutí úvěru. Identita žalovaného byla potvrzena občanským průkazem i platbou z jeho bankovního účtu, úvěruschopnost žalobkyně zkoumala lustracemi v databázích třetích subjektů i doloženým příjmem žalovaného.

2. Soud k projednání věci nařídil jednání. Žalovaný v řízení zůstal pasivní, adresu pro doručování vedle své adresy trvalého pobytu ohlašovně nenahlásil, bylo mu doručováno náhradním způsobem (a nevyzvednutou písemnost poté bylo možno zanechat v označené domovní schránce).

3. Po skutkové stránce soud dospěl po provedení a zhodnocení níže uvedených důkazů k následujícím závěrům. Dle registru obyvatel je žalovaný svobodný a bezdětný. Formulářem č. l. 42 žalobkyně prokázala, že zkoumala poměry žalovaného ve vztahu k výši mzdy, kterou doložil výplatními páskami za únor až duben 2021, lustrací v centrální evidenci exekucí (č. l. 39) nezjistila žádnou exekuci a shledala žalovaného úvěruschopným. Z výplatních pásek nevyplývají srážky ze mzdy a tento zaměstnavatel sám soudu na č. l. 32 potvrdil, že žalovaný u nich skutečně pracuje. Průměrně dosahoval čisté mzdy [anonymizována dvě slova]. Kč měsíčně. Soud tak více netematizoval stav rejstříku soudu, dle kterého žalovaný čelil v letech 2011 až 2020 devíti exekucím, v roce 2021 pak jedné další, neboť s ohledem na příjem žalovaného není vyloučeno, že tato plnění již byla vymožena a stav [příjmení] tak skutečně mohl být v květnu 2021 bez záznamu (jakkoliv je to spíše dílem šťastné náhody, než skutečným odrazem ekonomického jednání žalovaného).

4. Žalobkyně výpisem z obchodního rejstříku prokázala, že je oprávněna podnikat v oboru poskytování spotřebitelských úvěrů. Předsmluvním formulářem č. l. 12 prokázala, že ve smyslu § 95 zákona č. 257/2016 Sb. vypracovala informační formulář, nezmínila v něm však dvojí sazbu poplatku (vyšší pro případ prodlení), jak je uváděno v následné smlouvě. Dále nezmiňuje smluvní pokutu v sazbě 0,1 % denně z dlužné částky, jak je uváděno v následné smlouvě a požadováno žalobou. Poplatky za prodlení ([částka], [částka] a [částka]) upraveny jsou, stejně jako úrok 39 % ročně ([částka]). Úvěrovou smlouvu č. l. 14 žalobkyně prokázala, že žalovaný se zavázal po načerpání [částka] na svůj bankovní účet ([bankovní účet]) uhradit ve lhůtě 30 dnů vedle jistiny úrok 39 % ročně, poplatek [částka] nebo [částka] (vyšší v případě prodlení), odvozený od tabulky v příloze, přímo úměrně zohledňující délku splatnosti a výši jistiny, dále v případě prodlení poplatky [částka] a [částka] za první dvě upomínky a [částka] za předání pohledávky k vymáhání třetí straně, dále v případě prodlení smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky denně. Podpis obou listin je učiněn digitální cestou s uvedením IP a adresy a odpovídajících časových značek. Fotografií občanského průkazu č. l. 19 žalobkyně prokázala zkoumání identity žalovaného. Potvrzeními o platbách č. l. 20 žalobkyně prokázala, že žalovaný v rámci žádosti o úvěr zaslal nejprve ze svého účtu platbu [částka], na tento účet posléze dnem [datum] obdržel jistinu [částka]. Žalobkyně doložila dvě formulářové upomínky (které se odlišují pouze minimálně, pozdější obsahuje ještě méně údajů) ze dne [datum] a [datum], které dle podacích lístků zaslala do dispoziční sféry žalovaného. Rozpisem nákladů č. l. 44 žalobkyně prokázala, že cca 75 % každé této částky je alokováno na mzdové náklady pracovníka. Dále prokázala vypracování (č. l. 25) a zaslání (č. l. 26) předžalobní upomínky ve smyslu § 142a o. s. ř.

5. Po právní stránce soud uplatněný nárok posoudil následujícím způsobem. Soud vychází ohledně údajů o samotné výši nesplněného závazku ze skutkových tvrzení žalobního návrhu, neboť břemeno tvrzení a dokazování k případnému opaku (tedy zda již nebyl uhrazen) v řízení tížilo procesně pasivního žalovaného. Pokud se týká zkoumání úvěruschopnosti ve smyslu § 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb., soud nezjistil, že by žalobkyně při zkoumání pochybila, když s ohledem na splatnou částku, příjem a absenci exekučních řízení (s výhradou výše uvedeného) učinila této povinnosti zadost.

6. Pokud se týká závazku úvěru, soud shledal, že účastníci platně sjednali smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o. z., nicméně pouze v rozsahu jistiny, doby splatnosti a úroku, přičemž další ujednání buď soud posoudil jako absolutně neplatná, případně dle jejich skutečného obsahu dle jiného ustanovení.

7. Pokud se týká jednorázové odměny [částka], resp. [částka], soud shledal, že tato odměna jednak obchází omezení, kladené na přípustnou míru úročení pohledávek ze spotřebitelských úvěrů (která je sazbou 39 % ročně již zjevně hraniční), a jednak ve své vyšší variantě představuje skrytou smluvní pokutu, neboť pro případ prodlení je odměna stanovena výrazně vyšší. Obě částky přitom žalobkyně explicitně odvozuje od délky splatnosti i z výše jistiny (viz příloha smlouvy), zjevně se tedy jedná o skrytou složku obchodního úroku, kterou však do sazby 39 % ročně žalobkyně nezapočítává (ovlivňuje však nezbytně sazbu RPSN, která tak dosahuje skutečně astronomické výše). Nadto navýšená částka není vůbec uváděna v informačním formuláři, přestože se jedná (dle svého obsahu) o smluvní pokutu. Především ale soud aplikoval ustanovení § 110 odst. 2 věta první zákona č. 257/2016 Sb., které stanoví, že obsahuje-li smlouva o spotřebitelském úvěru informaci o zápůjční úrokové sazbě, která je nižší, než odpovídá informaci o celkové částce, kterou má spotřebitel zaplatit, snižuje se celková částka, kterou má spotřebitel zaplatit, tak, aby odpovídala zápůjční úrokové sazbě uvedené ve smlouvě o spotřebitelském úvěru. Pokud tedy soud shledal, že ujednání o částkách [částka], resp. [částka], především obchází omezení navýšení peněžité pohledávky (které vyplývá především z ustálené rozhodovací činností soudů a odpovídá zhruba trojnásobku obvyklé výše úroku, poskytovaného bankami v daném místě a čase) nad rámec 39 % ročně, pak nemohl plnění z tohoto titulu přiznat v jiné výši, než právě v rozsahu 39 % ročně (které aritmeticky odpovídá částce [částka] při splatnosti 30 dnů). Samo navýšení o 39 % ročně již zahrnuje všechny aspekty daného typu spotřebitelského úvěru, neboť taková sazba je zjevně násobkem obvyklé bankovní sazby a relativně malá výše této částky odpovídá krátké době splatnosti. Užití násobku obvykle bankovní sazby pak kompenzuje skutečnost, že se jedná o drobný úvěr, s nímž jsou spojeny administrativní náklady (nikoliv však tak vysoké, jak je například žalobkyně vyčísluje u poplatků). Soud tak nemohl přiznat částku [částka] a tato tvoří (snížená o [částka]) část zamítnutého plnění ve II. výroku shora. Naopak [částka] soud přiznal s odkazem na výše citované ustanovení, neboť jedině tato částka je oprávněným navýšením jistiny o obchodní úrok. I pokud by soud dospěl k odlišnému právnímu posouzení, i nadále by se jednalo v rozsahu [částka] o skrytou smluvní pokutu a tato by s ohledem na § 122 odst. 3 zákona č. 257/2016 Sb. musela být korigována (a jak uvedeno dále, většina smluvní pokuty je již konzumována jiným plněním).

8. Pokud se týká smluvní pokuty [částka], konstruované z ujednání o navýšení o 0,1 % denně z dlužné částky, soud konstatuje, že takové ujednání nebylo platně sjednáno. Ačkoliv je explicitní součástí smlouvy samotné, nebylo řádně uvedeno v informačním formuláři, jehož je dle § 95 odst. 1 písm. l) povinnou součástí, kde se však uvádí toliko odkaz na„ smluvní pokuty dle smlouvy“, což je zcela zjevně nedostatečné a popírající smysl informační povinnosti před sjednáním závazku se spotřebitelem. Tento zákon sice výslovně neuvádí jiný následek porušení této povinnosti, než spáchání správního přestupku ve smyslu § 153 tamtéž, to je však dle názoru soudu dostatečný důvod k posouzení tohoto ujednání jako absolutně neplatného, neboť institut předběžných informací slouží právě k ochraně práva spotřebitele a musí tak mít na sféru právního jednání, které z něj vzešlo, přímý dopad. Domáháním se takto sjednané smluvní pokuty by tedy dle právního názoru soudu žalobkyně jednala v rozporu se zákazem zneužití práva dle § 6 odst. 2 občanského zákoníku, neboť se jím zřejmě dopustila přestupkového jednání. I částka [částka] tak tvoří část zamítnutého plnění ve II. výroku shora.

9. Konečně pak soud přiznal nárok na [částka], [částka] a [částka], nikoliv však z titulu sjednaných poplatků, ale z titulu skryté smluvní pokuty (§ 2048 a násl. o. z.), které povaha těchto plnění odpovídá. Proti posouzení těchto částek jakožto poplatků svědčí jejich výše, progrese i kumulace. Obsah první upomínky neodpovídá ceně [částka], neboť tato je jednoduchým dokumentem, který lze vygenerovat automatizovaně, a skutečné náklady (v racionálně fungující obchodní společnosti, fungující v internetovém prostředí) by nepřevýšily cca [částka]. Nárůst poplatku o [částka] u další upomínky, která nadto obsahuje ještě méně individualizovaných údajů, je o to nepřípadnější. Konečně pak částka [částka] za předání k vymáhání se soudu jeví již jako zcela účelová, neboť popírá smysl předchozích upomínek a současně žalobkyně neprokázala žádný konkrétní postup či výsledek takového dalšího vymáhání (tj. činnosti mezi odesláním dvou upomínek žalobkyní a podáním žaloby k soudu), s výjimkou předžalobní výzvy č. l. 25, vypracované společností [právnická osoba] Pomine-li soud absenci přidané hodnoty další jednoduché výzvy k plnění, zaslané dalším doporučeným psaním na shodnou adresu, jedná se o úkon, za který by žalobkyni náležela náhrada nákladů řízení a účast třetího subjektu v tomto rozsahu je zcela zjevně neúčelná (přinejmenším z procesního pohledu). V rozsahu [částka] však lze toto smluvní ujednání, které je i součástí informačního letáku, posoudit jako smluvní pokutu, spojenou s procesem upomínání a prodlení, a proto soud plnění v tomto rozsahu I. výrokem shora skutečně přiznal. Takto přiznaná smluvní pokuta nepřevýšila limitaci částkou [částka] § 122 odst. 3 zákona č. 257/2016 Sb.

10. O lhůtě k plnění soud rozhodl dle § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř., neboť teprve nedávno skončil dlouhodobý nouzový stav, trvají některá omezení ekonomiky, jedná se o relativně vysoké plnění, u kterého nelze očekávat jednorázové splnění, zejména s přihlédnutím k tomu, že zdejší soud vůči žalovanému povolil v roce 2021 další exekuci. V neposlední řadě soud přiznal podstatně méně, než o kolik byl žalobkyní dlouhodobě upomínán. Je dále zřejmé, že ani případným obratem zahájeným exekučním řízením po nesplnění platební povinnosti po uplynutí krátké lhůty k plnění by žalobkyně zřejmě dřívějšího uspokojení své pohledávky nedosáhla, když případná další exekuce by zřejmě vedla toliko k čekání na vymožení předchozích závazků a časové hledisko splnění povinností žalovaného tak zjevně nehraje hlavní roli. K ochraně zájmů žalobkyně soud stanovil sankci ztrátou výhody splátek pro případ, že žalovaný poskytnutého dobrodiní splátkovým kalendářem včas nevyužije. Proto soud z důvodu patřičné ochrany žalovaného na straně druhé poskytl čtyřměsíční splátkový kalendář, aby měl reálnou příležitost případně pohledávku uhradit před podáním důvodného návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí nebo exekuce. Pro jinou, delší lhůtu k plnění, či dokonce mírnější splátkový kalendář, nebyl shledán žádný mimořádný důvod a sám žalovaný zůstal pasivní a neposkytl tedy soudu žádné argumenty, proč by měl být zájem žalovaného upřednostněn na úkor žalobkyně tím, že by soud poskytl lhůtu k plnění delší. Žalovaný by měl nicméně postupovat v součinnosti s příslušnými soudními exekutory (případně hradit splátky z nezabavitelných částek svého příjmu, což výše splátky zřejmě umožňuje), aby se nedopouštěl trestných činů zvýhodnění věřitele či maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání (zatajením a spotřebováním disponibilního majetku).

11. O nákladech řízení soud rozhoduje z úřední povinnosti. V daném případě byla žalobkyně v řízení úspěšná i neúspěšná v prakticky shodném rozsahu (rozdíl nepřevyšuje 10 %), soud tedy dle procesního výsledku sporu v souladu s § 142 odst. 2 in fine o. s. ř. nepřiznal právo na náhradu žádnému z účastníků.