20 C 282/2022

Plný text

Okresní soud v Teplicích rozhodl samosoudcem Janem Sýkorou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zvýšení výživného pro zletilé dítě,

I. Žalovaný je povinen platit žalobkyni výživné ve výši 5 500 Kč, splatné vždy do každého 15. dne v měsíci předem, počínaje od [datum].

II. Nedoplatek na výživném za období od [datum] do [datum] ve výši 16 000 Kč je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Tím se mění I. výrok rozsudku Okresního soudu v Teplicích, č. j. 0 P 21/2018-63 ze dne 18. 4. 2018.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se v řízení domáhala žalobou, podanou u zdejšího soudu dne [datum], zvýšení výživného, které jí bylo naposledy přiznáno rozsudkem zdejšího opatrovnického soudu ze dne 18. 4. 2018, číslo jednací 0 P 21/2018-63, v částce 1 500 Kč měsíčně. Uvedla, že studuje prvním rokem [anonymizována tři slova] na [anonymizováno] v [obec] a její potřeby se navýšily o cestovné, učení pomůcky, stravování a přiměřené náklady věku dítěte. Žalovaný má být zaměstnán ve stavebnictví s neznámými příjmy, navrhla zvýšení na částku 5 500 Kč měsíčně od [datum]. K výzvě soudu doplnila, že studuje prezenční (denní) studium, žijí s matkou ve společné domácnosti samy, jedná se o nájemní byt [územní celek], za který hradí nájemné 1 500 Kč měsíčně, na zálohách za služby pak 8 600 Kč. Příjem matky činí dlouhodobě 20 tis. Kč měsíčně.

2. Soud k projednání věci nařídil jednání, k němuž se žádný z účastníků nedostavil. Žalovaného soud obeslal na adresu trvalého pobytu, jinou adresu soud nezjistil. Soud věc projednal v jejich nepřítomnosti, důvod pro přerušení řízení s ohledem na charakter projednávané povinnosti neshledal. Žalovaná se z nařízeného jednání omluvila až dodatečně, s odkazem na nespecifikovanou nemoc.

3. Po skutkové stránce soud dospěl po provedení a zhodnocení níže uvedených důkazů k následujícím závěrům. Dle rodného listu č. l. 6 v připojeném spise je žalobkyně dcerou žalovaného a [celé jméno žalobkyně], narozené [datum].

4. K poměrům žalobkyně bylo zjištěno následující. Rozsudkem zdejšího opatrovnického soudu ze dne 18. 4. 2018, číslo jednací 0 P 21/2018-63 (č. l. 4) bylo zjištěno, že s právní mocí [datum] bylo ve prospěch žalobkyně od [datum] zvýšeno výživné žalovanému na částku 1 500 Kč z původních 1 000 Kč. Dle odůvodnění žalovaný měl vyživovací povinnost dále ke studujícímu synovi [jméno] ([rok]), byl vyučen jako tesař, ale vždy pracoval jen v dělnické profesi, toho času byl ve výkonu trestu [anonymizována dvě slova] pro [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] s plánovaným koncem trestu v [anonymizováno] [rok], byl předlužen a dosahoval ve věznici jen minimálního příjmu. Žalobkyně tehdy studovala střední školu s pobytem na internátu. Matka žalobkyně podstupovala oddlužení a měla příjem ze zaměstnání okolo 20 tis. Kč měsíčně. Předchozí rozsudek č. l. 8 byl pro věc již bez podstatného významu. Žalobkyně prokázala potvrzením o studiu č. l. 11 a 27, že na [příjmení] [jméno] [příjmení] [příjmení] studuje v akademickém roce 2022 [číslo] druhým rokem prezenční bakalářské studium [anonymizována dvě slova]. Evidenčním listem č. l. 28 a potvrzeními o platbách č. l. 30 bylo prokázáno, že domácnost žalované hradí měsíčně pronajímateli na holém nájmu 1 502 Kč, resp. 1548 Kč a byt obývá žalobkyně jen s matkou. Výše měsíční zálohy za služby spojené s nájemním bytem (a další případné platby) ve výši 8 695 Kč je prokázána potvrzením o platbě SIPO ze dne [datum] (č. l. 29). Roční příjem matky žalobkyně vyplynul z potvrzení o zdanitelných příjmech ze závislé činnosti za rok 2020 a 2021 (č. l. 31 až 33) a dlouhodobě činí okolo 20 tis. Kč hrubého.

5. K poměrům žalovaného bylo zjištěno, že dle registru obyvatel (č. l. 12) má dvě děti, žalobkyni a [jméno] (1999), je od rok 2004 rozvedený a trvalé bydliště nezměnil od roku 1998. Dle zprávy Úřadu práce (č. l. 9 připojeného spisu) měl žalovaný nejméně v roce 2008 živnost tesařství/pokrývačství. Dle protokolu zdejšího opatrovnického soudu ze dne [datum] (č. l. 22 připojeného spisu) žalovaný souhlasil s výlučnou péčí matky o dceru s tím, že uváděl, že je na tom finančně špatně a rodiče tak sjednaly dohodu o výživném pro žalobkyni ve výši pouhých 1 000 Kč měsíčně k rukám matky. [příjmení] [jméno] je dle registru obyvatel č. l. 13 ženatý od prosince 2020. Dle přehledu řízení žalovaného u zdejšího soudu tento již od roku 1999 čelil nebo čelí četným exekucím pro peněžité pohledávky v řádu několika set tisíc Kč, také proti němu byla opakovaně vedena trestní řízení. Dle aktuálního výpisu z Centrální evidence exekucí (č. l. 20) nadále probíhá 10 exekučního řízení, nejstarší je z roku 2010. Soud vyžádal zprávu soudního exekutora JUDr. [jméno] [příjmení], Ph.D., který k exekuci sp. zn. 067 EX 7766/16 sdělil (č. l. 23), že ke dni [datum] bylo vymáháno výživné pro žalobkyni, dosud bylo vymoženo 7 137 Kč, zbývá uhradit 147 863 Kč. Většina této částky byla získána dražbou. Dle výpisu z rejstříku trestů žalovaného (č. l. 40 připojeného spisu) byl tento již čtyřikrát odsouzen za zanedbávání povinné výživy. Dle zprávy Úřadu práce č. l. 49 připojeného spisu byl v evidenci uchazečů o zaměstnání od června 2013 do července 2014 a byl vyřazen pro neochotu projednat doporučené zaměstnání. Dle výpisu CEVO (č. l. 31 připojeného spisu) byl žalovaný ve výkonu trestu odnětí svobody od [datum] s plánovaným výstupem [datum], dle zprávy č. l. 42 tamtéž byl pracovně zařazen s příjmem okolo 5 tis. Kč. Dle zprávy ze dne [datum] (č. l. 60 připojeného spisu) byl jeho syn v pěstounské péči prarodičů. Naposledy byl odsouzen pro přečin [anonymizována dvě slova] a [anonymizována dvě slova] a [anonymizováno] dle [ustanovení pr. předpisu] trestním příkazem ze dne [datum] k podmíněně odloženému trestu odnětí svobody deseti měsíců se zkušební dobou na 3 roky a současně k peněžitému trestu v úhrnné výši 25 000 Kč, přičemž dle skutkové věty nejméně [datum] stále bydlel na adrese svého trvalého pobytu. Dle rozsudku zdejšího soudu číslo jednací 2 T 211/2022-103 žalovaný během půl roku zakoupil [hmotnost] [anonymizováno]. Dle protokolu ze dne [datum] (č. l. 61 připojeného spisu) žalovaný uvedl, že od roku 2004 nikde legálně nepracoval, nikdy nepracoval v oboru tesař, v jakém byl vyučen, vždy pracoval jen jako dělník, přestože nemá žádné zdravotní omezení.

6. K poměrům matky žalobkyně bylo zprávou ze dne [datum] (č. l. 13 připojeného spisu) zjištěno, že se žalovaným ukončila soužití v roce 2009, má dále syna [jméno] ([číslo]), pracovala jako asistentka v autoservisu s minimálním příjmem. Podáním ze dne [datum] (č. l. 28 připojeného spisu) se matka domáhala zvýšení výživného na žalobkyni na 2 500 Kč s tím, že bydlí na internátní škole, zatímco matka podstupuje v rámci oddlužení splácení. Dle zprávy ze dne [datum] (č. l. 60 připojeného spisu) již matka neměla vyživovací povinnost k [jméno], insolvenční řízení má trvat do roku 2020 (dle insolvenčního rejstříku se úspěšně oddlužila v září 2021).

7. Po právní stránce soud uplatněný nárok posoudil následujícím způsobem. Dle § 915 odst. 1 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“) platí, že životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte. Podle § 916 tamtéž platí, že neprokáže-li v řízení o vyživovací povinnosti rodiče k dítěti nebo o vyživovací povinnosti jiného předka k nezletilému dítěti, které nenabylo plné svéprávnosti, osoba výživou povinná soudu řádně své příjmy předložením všech listin a dalších podkladů pro zhodnocení majetkových poměrů a neumožní soudu zjistit ani další skutečnosti potřebné pro rozhodnutí zpřístupněním údajů chráněných podle jiného právního předpisu, platí, že průměrný měsíční příjem této osoby činí pětadvacetinásobek částky životního minima jednotlivce podle jiného právního předpisu. Podle § 921 odst. 1 tamtéž platí, že výživné se plní v pravidelných dávkách a je splatné vždy na měsíc dopředu, ledaže soud rozhodl jinak nebo se osoba výživou povinná dohodla s osobou oprávněnou jinak.

8. Soud v projednávané věci shledal, že návrh žalobkyně je důvodný. Žalovaný v řízení ničeho netvrdil, soud tak vycházel z listin, které sám opatřil či měl k dispozici z opatrovnického spisu, vedeného v době nezletilosti žalobkyně. K osobě žalobkyně bylo prokázáno, že je výživou odkázána na svou matku, zatímco se soustavně připravuje na budoucí zaměstnání v oboru speciální pedagogiky, což je studium navazující na její středoškolské vzdělání, slibuje dobré uplatnění a zároveň je v prezenční formě, což znesnadňuje (byť nevylučuje) možnost přivýdělku. Poměry matky jsou dlouhodobě shodné, příjmové poměry matky jsou dlouhodobě skromné, a i když v současnosti je již oddlužena a má dlouhodobý příjem, na výživě žalobkyně se dostatečně podílí již poskytnutím ubytování, případně osobní péčí. V tomto kontextu je požadované plnění v rozsahu 5 500 Kč zjevným ekvivalentem vyživovací povinnosti, dlouhodobě poskytované matkou žalobkyně. Současně jde o částku, která je pro současné potřeby žalobkyně plně opodstatněná a ani sama o sobě žalobkyni nepokryje všechny obvyklé potřeby. Životní minimum pro nezaopatřené zletilé dítě činí pro rok 2022 částku 3 320 Kč, pro její matku pak 4 250 Kč (první osoba ve společné domácnosti). S ohledem na náklady bydlení žalobkyně a její matky v částce okolo 10 tis. Kč je zjevné, že s příjmem okolo 20 tis. Kč se žalobkyně a její matka bez jakéhokoliv výživného od žalovaného již tak ocitají na hranici chudoby. Přitom náhradní sankční způsob stanovení příjmu dle § 916 o. z. by v případě žalovaného znamenal předpoklad jeho příjmu v rozsahu 115 500 Kč hrubého měsíčně. Soud však k aplikaci této fikce příjmu nepřistoupil, neboť je zjevné, že žalovaný nezatajuje své legitimní příjmy, nanejvýše zatajuje příjmy, které souvisí s jeho trestnou činností. Množství pervitinu, které zakoupil v průběhu půl roku naznačuje, že jej nemusel mít pouze pro svou vlastní potřebu, případně jde o skutečně těžkou formu závislosti, pokud se denní spotřeba blíží dávce celého gramu této drogy. Nic tedy nenasvědčuje tomu, že by žalovaný žil nad své oficiální poměry, ostatně mezi lety 2016 až 2020 byl ve výkonu trestu s minimálním příjmem a sám potvrdil, že dlouhodobě o skutečné pracovní uplatnění neusiluje, ačkoliv mu v tom zdravotní stav (kam však žalovaný zjevně nepočítá případnou závislost na psychotropní látce) nebrání.

9. Soud tedy v případě žalovaného postupoval dle zásady potenciality příjmu, kterého by žalovaný (po nezbytném zaléčení své závislosti či zanechání distribuce této drogy) mohl dlouhodobě dosahovat, pokud by na své pracovní uplatnění dlouhodobě nerezignoval, resp. se trestnou činností nepřipravoval o svobodu a možnost běžného pracovního uplatnění. I jako nekvalifikovaný dělník (práci v oboru tesařství se žalovaný dlouhodobě nevěnoval a nelze jej již tedy považovat bez nezbytného zácviku za kvalifikovaného) by žalovaný mohl běžně dosahovat čistého měsíčního výdělku minimálně 22 tis. Kč měsíčně, když minimální čistá mzda v roce 2022 činí 14 308 Kč a v oblasti dělnické profese panuje obecně nedostatek pracovních sil a reálná mzda je tak podstatně vyšší - pohybuje se (notorieta) mezi 20 tis. Kč (výstavba budov) až 30 tis. Kč (výkopové a kvalifikované dělnické práce). Žalovaný se práci zřejmě vyhýbá dlouhodobě, není tak důvodu v jeho případě uvažovat o minimálním příjmu v roce nástupu do zaměstnání, ale naopak o příjmu, jakého by dosáhl po několika letech kvalifikované práce. Žalovanému nemůže prospívat skutečnost, že se své vyživovací povinnosti vyhýbá prakticky již dvě dekády, a nemůže tak býti nadále poměřován s toliko nástupními platovými poměry. Jeho čistý měsíční příjem by nepochybně dlouhodobě od roku 2004 činil více než 22 tis. Kč a vyměřované výživné by tak nepřesáhlo jeho čtvrtinu. Jelikož soudu není známo, zda má žalovaný ještě další vyživovací povinnost (jeho syn [jméno] je již ženatý a soud tedy nepředkládá, že by byl nezaopatřený), je částka 5 500 Kč na výživném pro dceru po dobu jejího studia (které v případě bakalářského programu pravděpodobně bude trvat již pouze tři semestry) zjevně v (potenciálních) možnostech žalovaného. Na tom nic nemění skutečnost, že žalovaný se vyhýbá plnění své vyživovací povinnosti dlouhodobě a své vlastní dceři tak dluží již přes 150 tis. Kč. Tento rozsudek sám o sobě majetkovou situaci žalobkyně zřejmě nezlepší, to však nepředstavuje důvod odepření stanovení aktuální vyživovací povinnosti, která nadto představuje přednostní pohledávku (žalovaný má i další závazky). Soud proto žalobkyně plně vyhověl a od žalobou požadovaného data dosavadní zjevně nedostatečné výživné navýšil.

10. O nákladech řízení soud rozhoduje z úřední povinnosti a jejich výši stanovuje svým rozhodnutím i v případě, že není výslovně požadována částka nižší, než na jakou má účastník, kterému právo přísluší, nárok, tzn. pokud se nároku na náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti výslovně nevzdá. V daném případě byla žalobkyně v řízení zcela úspěšná, soud tedy dle procesního výsledku sporu v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. této přiznal k tíži žalovaného právo na úhradu veškerých účelně vynaložených nákladů řízení. Celková částka těchto nákladů pak sestává z podané žaloby, kterou vypracovala a podala sama žalobkyně a k výzvě soudu ji před prvním jednání písemně doplnila, i jí tak přísluší paušální částka náhrady hotových výdajů á 300 Kč ve smyslu § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., odpovídající nákladům, spojeným s příslušným úkonem ve smyslu § 1 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. Od soudního poplatku je toto řízení osvobozeno (§ 11 odst. 1 písm. c) zákona č. 549/1991 Sb.). Předžalobní výzvu ve smyslu § 142a o. s. ř. žalobkyně nepředložila ani netvrdila. Ve smyslu § 142a o. s. ř. to však nemělo vliv na přiznání náhrady za ostatní úkony právní služby, neboť v důsledku pasivního přístupu žalovaného k soudem doručené žalobě je zřejmé, že řízení proběhnout muselo a ostatní náklady řízení tím z hlediska účelnosti dodatečně„ konvalidovaly“.

11. O lhůtách k plnění soud v případě nedoplatku na výživném i nákladech řízení rozhodl dle § 160 odst. 1 věta první o. s. ř., neboť pro jinou, než základní (třídenní) lhůtu k plnění, nebyl shledán žádný mimořádný důvod, lze předpokládat, že žalovaný se ani nyní nebude snažit svým platebním povinnostem dostát, resp. v případě nákladového výroku se jedná o spíše symbolickou částku. Žalovaný dlouhodobě neplatí ani dosavadní (ryze symbolickou) výši výživného, není tedy důvod k předpokladu, že by mu delší lhůta k plnění jakkoliv usnadnila dobrovolné splnění.