20 C 286/2023

Plný text

Okresní soud v Teplicích rozhodl samosoudcem Janem Sýkorou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 1 535 Kč s příslušenstvím,

I. Žaloba se v celém rozsahu zamítá.

II. Žalobkyně není povinna platit žalovanému náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se návrhem, došlým soudu dne [datum] vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni plnění z titulu úhrady zákonného příspěvku nepojištěných za nepojištěné období od [datum] do [datum] (19 dní), když žalovaná jako vlastník či provozovatel (dle kupní smlouvy) osobního automobilu se zdvihovým objemem motoru mezi 1 850 do 2 500 cm3 s [registrační značka] ([anonymizována tři slova]) neuzavřela v rozhodném období pojištění odpovědnosti z provozu uvedeného vozidla (1 235 Kč) s úrokem z prodlení, a poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek (300 Kč).

2. Soud věc poté rozhodl postupem dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) bez nařízení jednání, neboť žalobkyně s takovým postupem souhlasila předem a žalované soud zaslal výzvu k vyjádření se k případnému souhlasu s tímto postupem a připojil doložku ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. pro případ, že zůstane pasivní. Jelikož žalovaná na výzvu ve stanovené lhůtě nereagovala, důsledkem je předpoklad jejího souhlasu s tímto postupem. Žalovaná v řízení zůstala pasivní, adresu pro doručování vedle své adresy trvalého pobytu ohlašovně nenahlásila. Soud jí doručoval na adresu trvalého pobytu, jinou adresu ani šetřením nezjistil, bylo jí však doručeno pouze náhradním způsobem a obálka se poté vrátila soudu, neboť doručující orgán (Česká pošta, s. p.) nenalezl označenou domovní schránku. K návrhu se nevyjádřila.

3. Soud posoudil předložené listinné důkazy a tvrzení žalobkyně a dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu.

4. Dle registru obyvatel (č. l. 11) měla žalovaná adresu trvalého pobytu do [datum] na adrese [ulice a číslo] v [obec], poté na stávající adrese jak v záhlaví shora.

5. Žalovaná jako vlastník a provozovatel osobního automobilu Passat se zdvihovým objemem motoru 1 896 cm3 (dle kupní smlouvy) s [registrační značka] neuzavřela v tvrzené době povinné smluvní pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem tohoto vozidla. Vlastnické právo žalované prokazuje kopie pojistné smlouvy č. l. 6 ze dne [datum], kde je u žalované uvedena adresa ([anonymizováno]) [příjmení] [příjmení] [anonymizováno] v [obec]. Výzvou ze dne [datum] žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě částky 1 535 Kč, adresovala ji na adresu dle kupní smlouvy. Upomínky č. l. 18, 19 a 21 byly adresovány na shodnou adresu. Listina č. l. 20 implikuje komunikaci se žalovanou, avšak ta nebyla doložena.

6. Soudu je z desítek předchozích řízení již známo, že žalobkyně (a agentura [právnická osoba], i její právní zástupkyně) zjišťuje adresu u každého nároku zpravidla pouze jednou a to z registru vozidel. To platí i v případě souběžně řešených nároků, kdy je nezřídka tatáž osoba souběžně obesílána na adresy, pokud tímto postupem žalobkyně zjistí adresy odlišné (jak je tomu v některých jiných řízeních této žalobkyně). Případně vychází z historické lustrace, aniž by ji pro další období aktualizovala. Nedochází tedy k opakovanému zjišťování adresy, nedochází pravidelně ke sjednocování údaje o adrese a především nedochází ke zjišťování údaje o trvalém bydlišti (či doručovací adrese) z registru obyvatel. A to dokonce ani v případech, kdy je adresa (jako v tomto případě) zjištěna z historické kupní smlouvy.

7. Soud nemůže na tomto místě než zopakovat, co žalobkyni soustavně opakuje již několik let. Žalobkyně dlouhodobě nepracuje se svým zákonným oprávněním dle § 18 odst. 12 zákona č. 168/1999 Sb. nahlížet do registru obyvatel a (implicitně) spoléhá na průpis údajů ze základních registrů do agendy registru vozidel, resp. jak se ukazuje v projednávané věci, vychází zřejmě již jen ze své vlastní databáze, kterou v tomto případě od roku 2017 neaktualizovala. Totéž lze konstatovat i k údajům v živnostenském rejstříku a totéž soud v řízení sp. zn. 20 C 148/2023 zjistil i ve vztahu k sídlu právnické osoby, u kterých lze shodně dovozovat jejich průpis do registru vozidel. To ostatně odpovídá zjevně mechanickému provádění agendy vymáhání těchto nároků jak u žalobkyně, tak u advokátní kanceláře Mgr. [jméno] [příjmení], které je třeba někdy výzvy zasílat opakovaně a apelovat, aby byly svěřeny k vyřízení osobě, schopné pochopit smysl procesní výzvy a nezaslat pouze vzorovou odpověď, opakující tvrzení formulářového návrhu. Přitom se již dříve v jiném řízení (sp. zn. 20 C 178/2022) opět potvrdilo výslovným sdělením Magistrátu města Teplice, že průpis těchto údajů mezi jednotlivými registry je nespolehlivý i pro samotný registr vozidel, ačkoliv s ním státní správa počítá. Žalobkyně i tato právní zástupkyně si toho z desítek (či spíše stovek) tisíc dosavadních řízení již musí být mnoho let dobře vědomy, zjevně to však ignorují, spoléhaje na úspěch v převážné většině řízení. Soudu není známo, zda registr vozidel rozlišuje podnikatele a nepodnikatele. Právě proto však je živnostenský rejstřík, obchodní rejstřík i seznam držitelů datových schránek všem veřejně přístupný, resp. žalobkyni je dokonce zákonem výslovně poskytnut přístup do registru obyvatel, čímž oproti veškerým ryze soukromoprávním subjektům získává nesporné privilegium - jaké se jinak těší jen orgány veřejné správy a samosprávy. Tato řízení v důsledku toho nepostrádají významný veřejnoprávní moment, daný i dalšími aspekty (zřízení žalobkyně dle zákona, uložení povinností zákonem, sankční složka nároku na příspěvek do Garančního fondu aj.). Žalobkyně však ani jeden přístup zjevně nevyužívá (soudu není známo, zda o faktické/technické zřízení přístupu do registru obyvatel dle zákonného oprávnění vůbec kdy usilovala) a ignoruje tak již několik let poučení (přinejmenším) od senátu 20C zdejšího soudu (resp. 28C Okresního soudu v Děčíně) v tom smyslu, že ohledně adresy trvalého pobytu občana se na jinou databázi, než na základní registr obyvatel (natož pak jiné zdroje neoficiálních údajů), nelze zcela spoléhat, neboť je zatížena nenulovou chybovostí, resp. v případě historické kupní smlouvy má toliko historickou relevanci. Totéž lze nyní analogicky dovodit i pro živnostenský rejstřík (či sídlo právnické osoby). I v četných dalších případech tak doručuje všechny písemnosti na neaktuální adresy trvalého pobytu, jak je tomu i v tomto řízení.

8. Případně se žalobkyně odvolává (v jiných řízeních) na zjevně obsoletní ustanovení § 11 zákona č. 56/2001 Sb. To však nereflektuje uplynulou elektronizaci státní správy a není již ani v úřední v praxi využíváno (jak soud v řízení sp. zn. 20 C 178/2022 ověřil dotazem na registr vozidel při Magistrátu města Teplice). V běžné úřední praxi občan oznámí změnu adresy trvalého pobytu vůči agendě evidence obyvatel a logicky spoléhá na sdílení tohoto údaje nejen v rámci téhož obecního/městského/magistrátního úřadu, ale rovněž napříč ostatními (elektronicky vedenými) veřejnými registry – což je ostatně v souladu s § 51 odst. 3 písm. g) zákona č. 111/2009 Sb., o základních registrech, a stejně tak je to v souladu se základními zásadami dobré veřejné správy (zejm. § 6 odst. 2 správního řádu č. 500/2004 Sb.). Občan nemůže být nucen, aby při změně adresy trvalého bydliště obcházel veškeré agendy státní správy a činil totéž. Na tom nic nemění, pokud občan zanedbá výměnu osvědčení o registraci vozidla, kde má do doby výměny dokladu nadále vedenu původní adresu, neboť elektronicky je dle vyjádření úřadu vyznačován údaj aktuální. Občan má právo ohledně nároku na příspěvek do Garančního fondu spoléhat na vedení údaje o trvalém pobytu v registru obyvatel, což však žalobkyně (a její právní zástupkyně) dlouhodobě ignoruje, nyní již zřejmě i proto, že tímto nedostatkem mohou trpět desítky tisíc dobrovolně splněných či soudem pravomocně přiznaných nároků a žalobkyně se zřejmě bojí tuto praxi jakkoliv tematizovat (ostatně kdykoliv je její nárok rozsudkem zcela zamítnut, bere žaloby zpět, aby dosáhla zrušení takového rozsudku – pravděpodobně právě proto, aby nebyl veřejně publikován).

9. Žalobkyně přinejmenším zdejším soudem byla již v minulosti informována, že se jedná o nespolehlivé zdroje údajů o osobách, zatížené nezanedbatelnou chybovostí, jejichž příčinu soud nezná (může se jednat o chybu úředníka, technický problém při přenosu/zápisu dat mezi dvěma registry aj.). Analogicky pak lze totéž dovodit i na poměry podnikatele, kde má rovněž nepochybně docházet k průpisu sídla do dalších registrů. Výpisy žalobkyně k vozidlům však nejsou skutečným výpisem z veřejného registru (vozidel), ale toliko stavem vlastní databáze žalobkyně, která do ní zapisuje údaje z jiných zdrojů dat, dle míry chybovosti zřejmě ručně, případně je nijak neaktualizuje a v lepším případě se dotazuje u každého nároku pouze jednou, ačkoliv uplatnění a upomínání probíhá několik měsíců. V projednávané věci však nebyl předložen výpis, ale toliko kupní smlouva, kde je údaj o adrese uveden, avšak je více než půl roku starší, než výzva od žalobkyně.

10. Při výkladu dvou vzájemně si konkurujících ustanovení je nutné (vedle zdravého rozumu a profesní opatrnosti a odpovědnosti) aplikovat systematický výklad práva a postupovat takovým způsobem, který více chrání občana, když žalobkyně zde vykonává zákonné oprávnění, které se blíží přenesenému výkonu státní správy. Obdobně to nepochybně platí i na poměry podnikající fyzické osoby i právnické osoby a jejich podnikatelská sídla. Žalobkyně přitom ignoruje oprávnění, dané jí„ jejím vlastním“ složkovým zákonem (č. 168/1999 Sb.), pokud se toliko odvolává na ustanovení jiného správního předpisu ([číslo] Sb.) a tam uvedenou povinností vlastníků vozidel, o níž však žalobkyně stejně dobře jako soud ví, že není v praxi důsledně využívána, resp. že souvisí spíše s výměnou dokladů než se stavem zápisu v elektronicky vedených registrech. Případně vychází z jiného zdroje informací (historických kupních smluv), aniž by výsledek konfrontovala s aktuálním stavem registru obyvatel (či v jiných případech živnostenského či obchodního rejstříku). Tak je tomu právě v projednávané věci. Přitom tuto činnost vykonává za garantovanou náhradu 300 Kč a žalobkyni lze aktuálně považovat za nejčastěji zastoupeného žalobce v praxi (přinejmenším zdejšího) okresního soudu v agendě občanskoprávních sporných řízení, aktuálně násobně převyšující i počet řízení České televize při vymáhání koncesionářských poplatků. Za rok 2022 se jen v senátu 20C zdejšího soudu jednalo o 131 žalob, což činí téměř třetinu nápadu soudce, a 1 529 žalob za celý úsek C zdejšího soudu (do čehož vůbec nespadají rozkazní řízení v agendě„ [příjmení]“, kterých je zpravidla početně více). Její odpovědnost za správnost jednání má tedy nesporně i etické aspekty s dopadem na velkou část veřejnosti, a to nejen z řad„ neplatičů“, ale rovněž osob, vůči kterým kupující vozidla nesplnil smluvní i zákonnou povinnost oznámení změny vlastníka vozidla, což je za současné právní úpravy mnohdy skutečně nezáviděníhodná situace (srov. zejm. nález Ústavního soudu ve sp. zn. Pl. ÚS 114/2020). Žalobkyně neváhá investovat do informativních spotů do celoplošných médií (zbytné finanční prostředky tedy zjevně má), sama je však ke svým povinnostem dlouhodobě lhostejná. Soud si přitom nedokáže vysvětlit, proč by někdo vědomě a z legitimního důvodu ignoroval tak nespornou výsadu, jakou je přístup do registru obyvatel. Je zřejmé, že činnost žalobkyně i její právní zástupkyně z řad advokátů je především agendou rutinního zpracování desítek tisíc případů ročně, přičemž u každého vozidla se dokonce může jednat o nárok, opakující se po cca 3 měsících trvání nepojištěného stavu. Sazba příspěvku nadto násobně převyšuje obvyklé komerční pojistné, má tedy i výrazný sankční rozměr, což rovněž navyšuje míru zodpovědnosti, s jakou má žalobkyně (i její právní zástupkyně) ke svěřené agendě přistupovat.

11. Pokud tedy složkový zákon žalobkyni výslovně poskytuje oprávnění, uvozené výrazem„ využívá“ (nikoliv např.„ může využít“), nečiní tak z rozmaru zákonodárce a v rámci řádného výkonu takové činnosti nelze než takové oprávnění považovat současně za povinnost takové oprávnění využívat, jinak logicky dochází k poškozování práv a zájmů občanů - s následky na rozhodování soudů ohledně prekluze nároku i na rozhodování o náhradě nákladů řízení. Tím spíše to platí pro živnostenský a obchodní rejstřík, kam může nahlížet každý bezplatně. Žalobkyně i její právní zástupkyně přitom v projednávané věci příležitost k lustraci bydliště žalované promeškaly hned několikrát.

12. Soud tedy uzavírá, že žalobkyně použila pro zaslání výzvy nesprávnou, resp. neaktuální adresu. Jí zvolený postup nikterak neodráží možnost, že žalovaná v průběhu následných měsíců adresu mohla změnit, což se také stalo a to hned 2x (srov. č. l. 11 p. v.). Žalobkyně, stejně jako soudy v občanském soudním řízení (srov. stanovisko Ústavního soudu ve sp. zn. Plsn [číslo], nebo usnesení Nejvyššího soudu ve sp. zn. 20 Cdo 3887/2017) musí respektovat základní principy doručování, byť u žalobkyně nejsou striktně stanoveny zákonem jako pro soudy. Žalobkyně však v rámci materiální interpretace povinnosti„ odeslat“ ve smyslu § 4 odst. 6 zákona č. 168/1999 Sb. nepochybně může a také musí rozlišovat, zda jedná vůči fyzické osobě nepodnikající (tehdy má lustrovat registr obyvatel, případně registr datových schránek), fyzické osobě podnikající či právnické osobě a podle toho zvolit adekvátní zdroj informací. Nárok proto soud zamítnul, neboť nedošlo k řádnému uplatnění nároku v roční prekluzivní lhůtě, kterou by již ani částečně nemohlo zhojit doručení upomínky, předžalobní výzvy, které neobsahují všechny zákonem stanovené náležitosti, ani žalobního návrhu soudem, k němuž došlo až v říjnu 2023. K prekluzi nároku soud přihlíží z úřední povinnosti (§ 654 odst. 1 věta druhá o. z. ve spojení s § 4 odst. 6 zákona č. 168/1999 Sb.).

13. O nákladech řízení soud rozhoduje z úřední povinnosti. V daném případě byla žalobkyně v řízení zcela neúspěšná, soud by tedy dle procesního výsledku sporu v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. měl přiznat k její k tíži právo na úhradu účelně vynaložených nákladů řízení žalované. Té však dle obsahu spisu s řízením žádné takové náklady nevznikly, tomu odpovídá znění nákladového (II.) výroku shora.