20 C 291/2020

Plný text

Okresní soud v Teplicích rozhodl samosoudcem Janem Sýkorou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení částka s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni [částka] s úrokem z prodlení v sazbě 10 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, a to v měsíčních splátkách po nejméně [částka] měsíčně, splatných vždy do každého 26. dne v měsíci, za který splátka přísluší, počínaje měsícem, následujícím po měsíci, ve kterém tento rozsudek nabyde právní moci, pod sankcí ztráty výhody splátek.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni k rukám právního zástupce žalobkyně na náhradě nákladů řízení [částka], a to do 14 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. V souladu s § 157 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) obsahuje tento rozsudek pouze zjednodušené odůvodnění.

2. Žalobkyně se v řízení domáhala žalobním návrhem, podaným u zdejšího soudu dne [datum], domáhala zaplacení náhrady vyplaceného pojistného plnění z dopravní nehody ze dne [datum] ve [údaj o čase] hodin, při které žalovaná jako řidička vozidla [anonymizována tři slova] [číslo]) poškodila vozidlo [anonymizováno] (RZV [anonymizováno] [číslo]), pojištěné ve smyslu zákona č. 168/1999 Sb. u žalobkyně, ačkoliv žalovaná nebyla držitelem řidičského oprávnění pro (žádnou) příslušnou skupinu motorových vozidel, a je tak povinna nahradit vyplacené pojistné plnění ([částka]) pojistiteli dle § 10 odst. 1 písm. g) zákona č. 168/1999 Sb.

3. Soud věc rozhodl postupem dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) bez nařízení jednání, neboť žalobkyni mohl soud ve věci samé vyhovět v plném rozsahu již na základě listinných důkazů a žalované soud zaslal výzvu k vyjádření se k případnému souhlasu s tímto postupem a připojil doložku ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. pro případ, že zůstane pasivní a tato pasivní zůstala - jelikož na výzvu ve stanovené lhůtě nereagoval a důsledkem je předpoklad jejího souhlasu s tímto postupem.

4. Po skutkové stránce soud dospěl po provedení a zhodnocení níže uvedených důkazů k následujícím závěrům. Žalobkyně doložila výpisem z obchodního rejstříku předmět své činnosti (pojišťovací činnost), oznámením, policejním potvrzením, fotodokumentací a relací prokázala průběh předmětné dopravní nehody i skutečnost, že žalovaná neměla žádné řidičské oprávnění a přesto řídila a nehodu způsobila. Výpisem ČKP bylo prokázáno, že vozidlo, řízené žalovanou, mělo u žalobkyně sjednáno pojištění ve smyslu zákona č. 168/1999 Sb. Kalkulací, zápisem poškození, fakturami za opravu a zapůjčení náhradního vozidla a technickým průkazem bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla pojistné plnění v hodnotě [částka] poškozenému dopravní nehodou ([jméno] [anonymizováno]) na opravu ([částka]) a na zapůjčení náhradního automobilu ([částka]). Právní zástupce žalobkyně doložil dopisem (č. l. 55) vypracování i zaslání (č. l. 56) kvalifikované předžalobní výzvy ve smyslu § 142a o. s. ř. do dispoziční sféry žalované (na její tehdejší evidenční adresu).

5. Po právní stránce soud uplatněný nárok posoudil následujícím způsobem. Žalobkyně prokázala výši vzniklé škody, za kterou žalovaná ve smyslu § 10 odst. 1 písm. g) zákona č. 168/1999 Sb. odpovídá („ Pojistitel má proti pojištěnému právo na náhradu toho, co za něho plnil, jestliže prokáže, že pojištěný (…) řídil vozidlo a nebyl držitelem příslušného řidičského oprávnění, s výjimkou řízení vozidla osobou, která se učí vozidlo řídit nebo skládá zkoušku z řízení vozidla, a to vždy pouze pod dohledem oprávněného učitele nebo řidiče cvičitele individuálního výcviku.„) Soud vychází ohledně údajů o výši nesplněného závazku ze skutkových tvrzení žalobního návrhu, neboť břemeno tvrzení a dokazování k případnému opaku (dřívější úhradě předmětné pohledávky) v řízení tížilo procesně pasivní žalovanou. Soud tak mohl žalobě vyhovět a to s odkazem na § 1970 občanského zákoníku včetně požadovaného úroku z prodlení, když počátek prodlení stanovila žalobkyně korektně a sazba odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

6. O nákladech řízení soud rozhoduje z úřední povinnosti. V daném případě byla žalobkyně v řízení zcela úspěšná, soud tedy dle procesního výsledku sporu v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. této přiznal k tíži žalované právo na úhradu veškerých účelně vynaložených nákladů řízení. Celková výše těchto nákladů pak sestává ze tří mimosmluvních odměn dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, po [částka] a tří paušálních částek náhrad hotových výdajů á [částka] ve smyslu § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, odpovídajících nákladům, spojeným s převzetím a přípravou věci, se zasláním kvalifikované předžalobní výzvy a s podáním žalobního návrhu. Jelikož je advokát plátcem DPH, přísluší mu tak dále navýšení, odpovídající aktuálně platné sazbě této daně ve výši 21 % z těchto všech částek. Dále je součástí náhrady hodnota zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka]. Náhrada nákladů řízení je však dle § 149 odst. 1 o. s. ř. splatná k rukám advokáta jako celek. Pokud se týká podřazení úkonů právních služeb v řízení pod § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., lze uvést toliko, že takováto podání naplňují beze zbytku všechna kritéria dle § 14b odst. 1 tamtéž, když žaloba je podávána na ustáleném vzoru, který se od své předlohy odlišuje jen v minimální míře, a to právě takové, aby mohla být žaloba co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizována. I přesto návrh obsahuje zjevné nedostatky, svědčící o mechanickém přístupu pisatele návrhu, když např. nesprávně uvádí skutečnosti o pojištění poškozeného vozidla [anonymizováno], ačkoliv bylo plněno z pojištění vozidla škůdce – žalované. Ostatně vzor je používán prakticky doslovně v dalších žalobách stejného žalobce a právního zástupce jen u zdejšího soudu (např. sp. zn. 24 C 223/2020), když neměnný text s vyplněnými individualizovanými údaji (které jsou charakteru skutkového – okolnosti škodního děje a jsou toliko opisované z úředních protokolů) lze vyplnit i proškolenou osobou bez právnického vzdělání, která formulářovou žalobou dále doplní o standardizované důkazní návrhy. Žalobkyně toliko uplatňuje nárok, daný konkrétním ustanovením svého složkového zákona, což pro ni představuje rutinní činnost, která vyplývá z předmětu jejího podnikání. Právní zástupce již přistupuje k nároku v situaci, kdy sama žalobkyně posoudila nárok dle příslušného ustanovení zákona č. 168/1999 Sb. (jinak by vyplacené pojistné plnění nepředávala právnímu zástupci k vymáhání po škůdci) a její činnost tak v podstatě pouze duplikuje. Obdobně jsou posuzovány např. nároky dodavatelů energií z žalob o náhradu škody z neoprávněného odběru – kde rovněž žaloba obsahuje individualizované údaje, avšak toliko skutkového charakteru, když samotné právní posouzení je triviální aplikací jediného ustanovení složkového zákona.

7. O lhůtách k plnění soud v obou případech rozhodl dle § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř., neboť rozsudek bude zřejmě třeba pro doručení vyvěsit na úřední desce soudu a jedná se o relativně vysoké plnění, u kterého nelze očekávat jednorázové splnění, zejména s přihlédnutím k tomu, že zdejší soud vůči žalované povolil v nedávné době již několik exekucí a trvá nouzový stav. Je tedy více než zřejmé, že ani případným obratem zahájeným exekučním řízením po nesplnění platební povinnosti po uplynutí krátké lhůty k plnění by žalobkyně zřejmě dřívějšího uspokojení své pohledávky nedosáhla. Proto soud z důvodu patřičné ochrany žalované poskytl přibližně půlroční splátkový kalendář, resp. přiměřeně navýšil lhůtu k plnění ohledně nákladového výroku (fakticky se jedná o„ nultou“ splátku), aby měla reálnou příležitost případně pohledávku uhradit před podáním důvodného návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí nebo exekuce. Pro jinou, delší lhůtu k plnění, či dokonce mírnější splátkový kalendář, nebyl shledán žádný zvláštní důvod a sama žalovaná zůstala pasivní a neposkytla tedy soudu žádné argumenty, proč by měl být zájem žalované upřednostněn na úkor žalobkyně a jejího právního zástupce tím, že by soud poskytl lhůtu k plnění delší. Pokud má někdo nést tíži případného mírnějšího splátkového kalendáře, nechť je to třetí osoba, se kterou si případně žalovaná sjedná (konsolidační) úvěr a třetí osoba s tím bude souhlasit, po žalobkyni to již vzhledem k okolnostem nelze spravedlivě požadovat. K ochraně zájmů žalobkyně soud stanovil sankci ztrátou výhody splátek pro případ, že žalovaná poskytnutého dobrodiní splátkovým kalendářem včas nevyužije. Žalovaná by měla nicméně postupovat v součinnosti s příslušnými soudními exekutory (případně hradit splátky z nezabavitelných částek svého příjmu – což soudem stanovená výše splátky zřejmě umožňuje), aby se nedopouštěla trestných činů zvýhodnění věřitele či maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání (zatajením a spotřebováním disponibilního majetku).