20 C 299/2023

Plný text

Okresní soud v Teplicích rozhodl samosoudcem Janem Sýkorou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného pro zaplacení 11 133,85 Kč s příslušenstvím, 26 684,26 Kč s příslušenstvím, 105 690,96 Kč s příslušenstvím, 14 094,26 Kč s příslušenstvím, 328 033,90 Kč s příslušenstvím, 26 004 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni , částka, s úrokem z prodlení v sazbách8,5 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení,11,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení,a to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do částek , částka, s úrokem z prodlení v sazbě 15 % ročně z částky , částka, , úroku 6,5 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a 3,25 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám právního zástupce žalobkyně na poměrné náhradě nákladů řízení , částka, , a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se v řízení domáhala žalobním návrhem, podaným u zdejšího soudu dne , datum, , plnění z úvěrové smlouvy. Soud však zjistil, že žalobkyně jako obvykle uplatnila všechny úvěry spotřebitele samostatnými návrhy, aby zakryla mnohočetnost úvěrových závazků. Soud všechna tato řízení spojil usneseními č. l. 91 a 92 ke společnému řízení. V dalším jsou uváděny chronologicky dle data sjednání.

2. Po vyhlášení rozsudku , datum, žalobkyně navrhla , datum, (do všech 6 původně samostatných řízení) rozhodnutí o změně v osobě věřitele dle § 107a o. s. ř. na , právnická osoba, Takové návrhy jsou dle dikce § 107a odst. 1 o. s. ř. zpozdilé, neboť soud již ve věci rozhodl.

3. Z úvěru ze dne , datum, (původní sp. zn. , spisová značka, ) s jistinou , částka, č. , hodnota, , který se stal předčasně splatným dne , datum, , se domáhala , částka, na jistině s úrokem z prodlení v sazbě 15 % ročně od , datum, do zaplacení, , částka, na obchodním úroku s úrokem z prodlení v sazbě 15 % ročně od , datum, do zaplacení, , částka, na úroku z prodlení, , částka, na úroku z prodlení, , částka, na poplatcích, , částka, na poplatcích.

4. Z úvěru ze dne , datum, (původní sp. zn. , spisová značka, ) s jistinou , částka, č. , hodnota, , který se stal předčasně splatným dne , datum, , se domáhala , částka, na jistině s úrokem z prodlení v sazbě 15 % ročně od , datum, do zaplacení, , částka, na obchodním úroku s úrokem z prodlení v sazbě 15 % ročně od , datum, do zaplacení, , částka, na úroku z prodlení, , částka, na úroku z prodlení, , částka, na poplatcích, , částka, na poplatcích.

5. Z úvěru ze dne , datum, (původní sp. zn. , spisová značka, ) s jistinou , částka, č. , hodnota, , který se stal předčasně splatným dne , datum, , se domáhala , částka, na jistině s úrokem z prodlení v sazbě 15 % ročně od , datum, do zaplacení, , částka, na obchodním úroku s úrokem z prodlení v sazbě 15 % ročně od , datum, do zaplacení, , částka, na úroku z prodlení, , částka, na úroku z prodlení, , částka, na poplatcích, , částka, na poplatcích.

6. Z úvěru ze dne , datum, (původní sp. zn. , spisová značka, ) s jistinou , částka, č. , hodnota, , který se stal předčasně splatným dne , datum, , se domáhala , částka, na jistině s úrokem z prodlení v sazbě 15 % ročně od , datum, do zaplacení, , částka, na obchodním úroku s úrokem z prodlení v sazbě 15 % ročně od , datum, do zaplacení, , částka, na úroku z prodlení, , částka, na úroku z prodlení, , částka, na poplatcích, , částka, na poplatcích.

7. Z úvěru ze dne , datum, (původní sp. zn. , spisová značka, ) s jistinou , částka, č. , hodnota, , který se stal předčasně splatným dne , datum, , se domáhala , částka, na jistině s úrokem z prodlení v sazbě 15 % ročně od , datum, do zaplacení, , částka, na obchodním úroku s úrokem z prodlení v sazbě 15 % ročně od , datum, do zaplacení, , částka, na úroku z prodlení, , částka, na úroku z prodlení, , částka, na poplatcích, , částka, na poplatcích.

8. Z úvěru ze dne , datum, (vedoucí sp. zn.) s jistinou , částka, č. , hodnota, , který se stal předčasně splatným dne , datum, , se domáhala , částka, na jistině s úrokem z prodlení v sazbě 15 % ročně od , datum, do zaplacení, , částka, na obchodním úroku s úrokem z prodlení v sazbě 15 % ročně od , datum, do zaplacení, , částka, na úroku z prodlení, , částka, na úroku z prodlení, , částka, na poplatcích, , částka, na poplatcích.

9. Ve všech věcech ohledně povinnosti věřitele zkoumat schopnost spotřebitele splácet peněžitý závazek obsáhle uvedla vedle údajů od žalovaného byly zkoumány záznamy v BRKI, NRKI, ISIR. Uvedla, že je nezbytné pracovat se statistickými modely výdajů a hodnocení úvěruschopnosti, které mají mít lepší úspěšnost, než individuální úvaha individuálního pracovníka úvěrujícího. Jedná se však o formulářový text, žádné konkrétní údaje k žalovanému neuvedla.

10. Soud věc rozhodl postupem dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) bez nařízení jednání, neboť žalobkyně s takovým postupem souhlasila předem a žalovanému soud zaslal výzvu k vyjádření se k případnému souhlasu s tímto postupem a připojil doložku ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. pro případ, že zůstane pasivní. Jelikož žalovaný na výzvu ve stanovené lhůtě nereagoval, důsledkem je předpoklad jeho souhlasu s tímto postupem. Žalovaný v řízení zůstal pasivní, adresu pro doručování vedle své adresy trvalého pobytu ohlašovně nenahlásil. Soud jeho skutečný pobyt ověřoval, ukázalo se to však výjimečně zbytečným, neboť žalovaný na adrese trvalého bydliště žaloby převzal do vlastních rukou dne , datum, . Soud jej obeslal i na jím potvrzenou emailovou adresu. Nijak se nevyjádřil.

11. Po skutkové stránce soud dospěl po provedení a zhodnocení níže uvedených důkazů k následujícím závěrům:

12. Tvrzení žalobkyně, že lustrovala, ISIR, SOLUS NRKI a BRKI nebylo ničím prokazováno. Snad s výjimkou přehledu č. l. 34, kde jeden z úvěrů (poslední) je zřejmě od jiného věřitele, což indikuje přístup k externí databázi úvěrů. Shodně postupuje většina poskytovatelů spotřebitelských úvěrů, s vědomím, že tehdejší výpisy již nelze opatřit dodatečně, neboť přinejmenším v NRKI a BRKI se archivují pouze údaje o závazcích, nevymožených v posledních 4 letech. Již tím by byl výsledek řízení determinován, neboť takto vysoké jistiny a v tak hojném počtu (soud navíc zjistil i další úvěry jak dále) nelze poskytnout bez extrémní míry opatrnosti. Senát 20C zdejšího soudu si nicméně neváhá výpisy opatřovat alespoň v aktuální podobě, což ve většině projednávaných nároků ze spotřebitelských úvěrů postačuje ke spolehlivému dovození jejich absolutní neplatnosti. Soud zajistil výpis z Centrální evidence exekucí (dále jen „CEE“), který považuje za naprosté minimum úsilí věřitele. Tam dle č. l. 78 v současnosti žádná exekuce nefiguruje. Ostatně i dle rejstříku soudu měl žalovaný první exekuci až z roku 2023, ta však byla zřejmě vymožena a následují až aktuální exekuce (z doby po této lustraci) – , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, a , spisová značka, .

13. Takto soud opatřil aktuální výpis registru CRIF (CBCB/BRKI) na č. l.

81. Z něj vyplývají další předchozí úvěry od žalobkyně:Ze dne , datum, s jistinou , částka, , který doplacen asi o měsíc později.Ze dne , datum, s úvěrovým rámcem , částka, , který doplacen asi v září 2022.Ze dne , datum, s jistinou , částka, , který byl doplacen okolo dubna 2021.Ze dne , datum, s jistinou , částka, , který byl doplacen asi o měsíc později.Ze dne , datum, s jistinou , částka, , který byl doplacen asi o měsíc později.Ze dne , datum, s jistinou , částka, , který byl doplacen asi o měsíc později.Ze dne , datum, s jistinou , částka, , který byl doplacen asi o měsíc později.Ze dne , datum, s jistinou , částka, , který byl doplacen asi o měsíc později.Ze dne , datum, s jistinou , částka, a , částka, , který byl projednán zdejším soudem ve sp. zn. , spisová značka, , resp. , spisová značka, (a které již senát 20C nestihl rovněž spojit).Dále byl zjištěn úvěr od Air bank, a. s., ze dne , datum, (den narození syna žalovaného) s jistinou , částka, , který v době výpisu nebyl splacen a byl zesplatněn.Pozdější nejméně tři další úvěry od žalobkyně soud neuvádí, dokládají však naprosto nepochopitelné jednání této banky, jejíž počínání soud oznamuje České národní banky v „tranších“, kam tuto věc žalovaného nepochybně rovněž zařadí, neboť takto vysoká míra nekritičnosti a nezodpovědnosti je pochopitelná snad pouze v případě, že by žalovaný v bance sám pracoval a úvěry si přiděloval sám, případně tak činila osoba jemu blízká.

14. Již z tohoto výpisu je zřejmé, že žalobkyně byla pro žalovaného spíše bankomatem, než bankou. Je zřetelně patrný vzorec postupného navyšování úvěrové jistiny a splácení předchozího úvěru z úvěru následného.

15. Naopak z registru CNCB/NRKI na č. l. 90 žádné závazky nevyplývaly a v tomto ohledu se žalovaný vyhnul předlužení u predátorsky jednajících nebankovních poskytovatelů úvěrů (jiné zdejší soud na základě stovek projednaných řízení v současnosti nezná).

16. Je doložen interní výpis úvěrů (č. l. 45 ve sp. zn. , spisová značka, ), dle něhož předmětnému úvěru předcházely tři úvěry od žalobkyně (jistiny , částka, , , částka, a , částka, ) a úvěr od jiného subjektu s jistinou , částka, , celkové splátkové zatížení , částka, . Smlouvou ze dne , datum, (č. l. 21) a letákem je prokázáno, že strany mínily sjednat neúčelový úvěr s jistinou , částka, , úrokem 11,70 % ročně, měsíční splátkou , částka, včetně pojištění schopnosti splácet. Je doloženo potvrzení o příjmu na formuláři žalobkyně ze dne , datum, od , právnická osoba, , dle kterého žalovaný pracuje na dobu neurčitou jako pracovník skladu a je mu zasílána mzda , částka, na účet. Dle výpisu interní databáze bydlí ve vlastním domě od roku 2014, je ženatý, má jednu vyživovací povinnost, má základní vzdělání, vykonává dělnickou profesi od , datum, . Žádal o úvěr , částka, s úrokem 3,5 % ročně a 120 splátek. Je doložen výpis z běžného účtu žalovaného č. , č. účtu, za období od září 2021 (č. l. 29 a násl.), kde je však patrných pouze několik dnů před čerpáním úvěru. Je patrná následně došlá mzda za září 2021 ve výši , částka, a excesivní sázení u sazka.cz. Je doložen interní výpis z Centrální evidence exekucí s prázdným výsledkem (č. l. 49). Dle úvěrové historie č. l. 33 a násl. a 46 a násl. žalovaný na úvěr celkem uhradil , částka, . Je doložen zesplatňující dopis ze dne , datum, (č. l. 31). Právní zástupce žalobkyně doložil dopisem (č. l. 50) vypracování i zaslání (č. l. 51) kvalifikované předžalobní výzvy ve smyslu § 142a o. s. ř. do dispoziční sféry žalovaného.

17. Je doložen interní výpis úvěrů (č. l. 31 ve sp. zn. , spisová značka, ), dle něhož předmětnému úvěru předcházely čtyři úvěry od žalobkyně (jistiny , částka, , , částka, , , částka, a , částka, ) a úvěr od jiného subjektu s jistinou , částka, , celkové splátkové zatížení , částka, . Smlouvou ze dne , datum, (č. l. 23) a letákem č. l. 21 je prokázáno, že strany mínily sjednat neúčelový úvěr s jistinou , částka, , úrokem 11,70 % ročně, měsíční splátkou , částka, včetně pojištění schopnosti splácet. Dle výpisu interní databáze bydlí ve vlastním domě od roku 2014, je ženatý, má jednu vyživovací povinnost, má základní vzdělání, vykonává dělnickou profesi od , datum, a má průměrný příjem , částka, a celkový příjem domácnosti má být , částka, . Žádal o úvěr , částka, s úrokem 3,5 % ročně a 72 splátek. Dle úvěrové historie č. l. 27 násl. žalovaný na úvěr celkem uhradil , částka, . Je doložen zesplatňující dopis ze dne , datum, (č. l. 31). Právní zástupce žalobkyně doložil dopisem (č. l. 33) vypracování i zaslání (č. l. 34) kvalifikované předžalobní výzvy ve smyslu § 142a o. s. ř. do dispoziční sféry žalovaného.

18. Je doložen interní výpis úvěrů (č. l. 39 ve sp. zn. , spisová značka, ), dle něhož předmětnému úvěru předcházelo pět úvěrů od žalobkyně (jistiny , částka, , , částka, , , částka, , , částka, a , částka, ) a úvěr od jiného subjektu s jistinou , částka, , celkové splátkové zatížení cca , částka, . Smlouvou ze dne , datum, (č. l. 18) a letákem je prokázáno, že strany mínily sjednat neúčelový úvěr s jistinou , částka, , úrokem 9,70 % ročně, měsíční splátkou , částka, včetně pojištění schopnosti splácet. Dle výpisu interní databáze bydlí ve vlastním domě od roku 2014, je ženatý, má jednu vyživovací povinnost, má základní vzdělání, vykonává dělnickou profesi od , datum, s průměrnou mzdou , částka, . Žádal o úvěr , částka, s úrokem 4,8 % ročně a 120 splátek. Dle úvěrové historie č. l. 26 a násl. a 40 a násl. žalovaný na úvěr celkem uhradil , částka, . Je doložen zesplatňující dopis ze dne , datum, (č. l. 35). Právní zástupce žalobkyně doložil dopisem (č. l. 43) vypracování i zaslání (č. l. 44) kvalifikované předžalobní výzvy ve smyslu § 142a o. s. ř. do dispoziční sféry žalovaného.

19. Je doložen interní výpis úvěrů (č. l. 33 ve sp. zn. , spisová značka, ), dle něhož předmětnému úvěru předcházelo šest úvěrů od žalobkyně (jistiny , částka, , , částka, , , částka, , , částka, , , částka, a , částka, ) a úvěr od jiného subjektu s jistinou , částka, , celkové splátkové zatížení cca , částka, . Smlouvou ze dne , datum, (č. l. 23) a letákem je prokázáno, že strany mínily sjednat neúčelový úvěr s jistinou , částka, , úrokem 11,70 % ročně, měsíční splátkou , částka, včetně pojištění schopnosti splácet. Dle výpisu interní databáze bydlí ve vlastním domě od roku 2014, je ženatý, má jednu vyživovací povinnost, má základní vzdělání, vykonává dělnickou profesi od , datum, . Žádal o úvěr , částka, s úrokem 4,8 % ročně a 84 splátek. Je doložen výpis z běžného účtu žalovaného č. , č. účtu, za období od července 2021 (č. l. 35 a násl.). Je dále patrná došlá mzda za říjen 2021 ve výši , částka, a za listopad 2021 ve výši , částka, a dlouhodobé excesivní sázení u sazka.cz, v menší míře u tipsport.cz (č. l. 50). Dle úvěrové historie č. l. 34 a násl. a 61 a násl. žalovaný na úvěr celkem uhradil , částka, . Je doložen zesplatňující dopis ze dne , datum, (č. l. 72). Právní zástupce žalobkyně doložil dopisem (č. l. 75) vypracování i zaslání (č. l. 76) kvalifikované předžalobní výzvy ve smyslu § 142a o. s. ř. do dispoziční sféry žalovaného.

20. Je doložen interní výpis úvěrů (č. l. 37 ve sp. zn. , spisová značka, ), dle něhož předmětnému úvěru předcházelo sedm úvěrů od žalobkyně (jistiny , částka, , , částka, , , částka, , , částka, , , částka, , , částka, a , částka, ) a úvěr od jiného subjektu s jistinou , částka, , celkové splátkové zatížení cca , částka, . Smlouvou ze dne , datum, (č. l. 18) a letákem je prokázáno, že strany mínily sjednat neúčelový úvěr s jistinou , částka, , úrokem 16,90 % ročně, měsíční splátkou , částka, včetně pojištění schopnosti splácet. Dle výpisu interní databáze bydlí v pronajatém domě od roku 2014, je ženatý, má jednu vyživovací povinnost, má základní vzdělání, vykonává dělnickou profesi od , datum, s průměrnou mzdou , částka, . Žádal o úvěr , částka, s úrokem 14,9 % ročně a 24 splátek. Dle úvěrové historie č. l. 26 a násl. a 38 a násl. žalovaný na úvěr celkem uhradil , částka, . Je doložen zesplatňující dopis ze dne , datum, (č. l. 34). Právní zástupce žalobkyně doložil dopisem (č. l. 42) vypracování i zaslání (č. l. 43) kvalifikované předžalobní výzvy ve smyslu § 142a o. s. ř. do dispoziční sféry žalovaného.

21. Je doložen interní výpis úvěrů (č. l. 34 ve sp. zn. , spisová značka, ), dle něhož předmětnému úvěru předcházelo sedm úvěrů od žalobkyně (jistiny , částka, , , částka, , , částka, , , částka, , , částka, , , částka, , , částka, a , částka, ) a úvěr od jiného subjektu s jistinou , částka, , celkové splátkové zatížení cca , částka, . Smlouvou ze dne , datum, (č. l. 18) a letákem je prokázáno, že strany mínily sjednat neúčelový úvěr s jistinou , částka, , úrokem 16,5 % ročně, měsíční splátkou , částka, včetně pojištění schopnosti splácet. Dle výpisu interní databáze bydlí v pronajatém domě od roku 2014, je ženatý, má jednu vyživovací povinnost, má základní vzdělání, vykonává dělnickou profesi od , datum, s průměrnou mzdou , částka, . Dle výpisu z běžného účtu č. l. 36 a násl. od září 2021 kromě výše uvedeného vyplývá i kontrolní platba , částka, dne , datum, k otevření účtu u , právnická osoba, ., z čehož soud dovozuje pravděpodobnost snahy žalovaného sjednat si další úvěr. Pokračuje excesivní sázení u sazka.cz. Žádal o úvěr , částka, s úrokem 16,2 % ročně a 24 splátek. Dle úvěrové historie č. l. 55 a násl. a 60 a násl. žalovaný na úvěr celkem uhradil , částka, . Je doložen zesplatňující dopis ze dne , datum, (č. l. 64). Právní zástupce žalobkyně doložil dopisem (č. l. 65) vypracování i zaslání (č. l. 66) kvalifikované předžalobní výzvy ve smyslu § 142a o. s. ř. do dispoziční sféry žalovaného.

22. K poměrům žalovaného je zjištěno (ve vedoucí sp. zn. a č. l. 47 ze sp. zn. , spisová značka, ), že žalovaný stále pracuje u , právnická osoba, , od roku 2018, naposledy však již na pozici „trainer“ v Jirkově. Dle č. l. 75 je ženatý od roku 2017, má syna, narozeného v listopadu 2019.

23. Po právní stránce soud uplatněný nárok posoudil následujícím způsobem. Žalovaný a žalobkyně spolu usilovali o sjednání šesti závazků úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, s charakterem spotřebitelského závazku. Ani v případě prvního však soud nemohl považovat jejich úsilí za platné a výsledek dokazování je spíše než sjednáváním bankovních úvěrů obrazem exploatace banky spotřebitelem, přičemž důvody takových možností žalovaného a bezbrannosti banky znají jen účastníci - soud je nezjistil.

24. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“), platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 tamtéž platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 tamtéž platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku k nemožnému. Z úpravy tak vyplývá, že případné nesplnění takové povinnosti věřitele má za následek neplatnost absolutní, tedy soudem zohledňovanou z úřední povinnosti. Soud dovozuje (a to i ve shodě s rozsudkem Soudního dvora EU pod zn. C-679/18), že splnění této povinnosti bylo třeba i před , datum, zkoumat z úřední povinnosti, neboť jde o důvod absolutní neplatnosti (tedy i po zrušení zákona č. 145/2010 Sb. s účinností ke dni , datum, a nahrazení zákonem č. 257/2016 Sb.). Od , datum, je tato povinnost (v souladu se závaznými předpisy Společenství) uzákoněna výslovně jako povinná součást soudního přezkumu nároku ze spotřebitelského úvěru.

25. Z ustálené judikatury vyšších soudů se především podává, že za náležitou obezřetnost nelze vždy považovat toliko spoléhání se na pravdivost údajů, poskytnutých samotným spotřebitelem (spolukontrahentem). Ustanovení § 9 předchozího zákona, resp. 86 aktuálně platného zákona o spotřebitelském úvěru má charakter nejen individuální, ale i generální prevence, neboť chrání spotřebitele i před nimi samými, včetně situací, kdy nejednají při žádosti o spotřebitelský úvěr v dobré víře (resp. nikoliv ve finanční tísni). Ostatně čerpání mnohdy krajně nevýhodných finančních produktů (zejména nebankovních úvěrů a aktuálně prověřované zahraniční Ferratum bank Plc) je zcela pravidelně činěno z důvodu dlouhodobého nedostatku peněz a finanční tísně dlužníků, kteří ani nemají přístup k výhodněji úročeným běžným bankovním půjčkám. Dostupnost splatitelných úvěrů spotřebitelům je z hlediska (nejen) měnové politiky státu klíčová a nezbytně regulovaná oblast a ponechání tohoto trhu bez náležité regulace by vedlo k rychlé pauperizaci celé sociální třídy a její vydání napospas těm, kteří se rozhodli své jmění, vzdělání a profesní zdatnost realizovat na úkor ekonomicky nejzranitelnější části populace. To se týká i žalobkyně, pokud míní poskytováním úvěrů na spotřebitelích vydělávat. Sám spotřebitel přitom zpravidla nedisponuje takovými znalostmi a zkušenostmi, aby své budoucí ekonomické možnosti ohledně splácení úvěru mohl posoudit lépe, než profesionální poskytovatelé spotřebitelských úvěrů. U žalovaného není vyloučeno, že své sklony k sázkovým hrám považoval za perspektivní jednání. U žalobkyně to vyloučeno býti má. Posouzení úvěruschopnosti je především zákonnou povinností věřitele, současně i garantovanou službou pro zájemce o spotřebitelský úvěr, teprve druhotně se jedná o překážku pro případně nedostatečně bonitního dlužníka na cestě ke sjednání úvěru. Ostatně pokud spotřebitelé pravidelně podepisují predátorské úvěrové smlouvy, tím snáze podepíší i formulář s vyplněnými zavádějícími či nepravdivými osobními a majetkovými poměry (zejména, pokud je vyplňuje zprostředkovatel úvěru), nemaje ponětí o významu a závažnosti takového dokumentu (který je často klíčovým důkazem při odsouzení spotřebitele za úvěrový podvod). Zodpovědnost za splnění povinnosti dle § 86 tedy musí být na věřiteli.

26. V praxi je však zřejmé, že trh nebankovních spotřebitelských úvěrů je založen na navyšování úvěrové sazby s klesající bonitou a rostoucí rizikovostí klienta, což soud v rámci ochrany spotřebitele nemůže a nebude tolerovat, když je současně zřejmé, že pokuty, udělované Českou národní bankou nebankovním úvěrovým společnostem dosahují řádu procent jejich ročního obratu a nadto přicházejí s mnohaletým zpožděním. V případě žalobkyně, jejíž jednání se mezi bankami skutečně vymyká, soud důvody mnohdy absurdní nekritičnosti k některým spotřebitelům nezná a plausibilní hypotéza jej nenapadá, než osoba blízká, která coby její zaměstnanec jedná v rozporu se zájmem banky a bez ohledu na nevyhnutelné následky.

27. Tyto povinnosti, zavedené především směrnicí Rady a Evropského parlamentu 2008/48/ES (zejm. články 8 a 26 preambule), mají být důsledně aplikovány tak, aby bylo prostředí spotřebitelských závazků kultivováno. Tomu pak odpovídá úprava práv na ochranu spotřebitele, založená na absolutní neplatnosti ujednání, vzniklých z porušení povinností věřitelem (§ 1812 odst. 2 o. z.), případně k nimž lze přihlížet nanejvýše tehdy, pokud se jejich platnosti spotřebitel výslovně dovolává (§ 1815 o. z.). Taktéž tomu odpovídají ochranná ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., způsobující absolutní neplatnost závazku. Taková ochrana spotřebiteli přísluší bez ohledu na jeho procesní aktivitu, neboť soud zde vystupuje nejen z pozice nestranného arbitra v mezích projednací zásady, ale současně jako garant realizace spotřebitelské ochrany, k níž musí nutně přistupovat z úřední povinnosti. Ostatně ani soudy na nižších stupních se dosud bohužel plošně neshodly, zda úrok např. 70 % ročně z běžného úvěru lze či nelze považovat za absolutně neplatný – tím méně informací pak mají aktéři ekonomiky, neřkuli spotřebitel. Lhostejnost soudu ke zjevným porušením veřejnoprávních povinností věřitelem či podmiňování dopadu sankce procesní aktivitou spotřebitelů, je zcela zjevně alibistickým a nesprávným procesním postupem, který by spotřebiteli odepřel soudní ochranu, k níž je Česká republika zavázána. Toto ustanovení má tedy i důležitý veřejnoprávní rozměr a podstatným způsobem omezuje smluvní volnost poskytovatele spotřebitelských úvěrů, který má právo odmítnout žadatele o úvěr nebo sice může své prostředky poskytnout dle své úvahy navzdory nedostatečně zkoumané úvěruschopnosti, nemůže však ve shodném rozsahu (nad rámec společensky a ekonomicky udržitelné míry) očekávat asistenci veřejné moci při vymáhání jejich nerealistického navýšení (k tomu srov nález Ústavního soudu ve sp. zn. III. ÚS 4129/18). Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (rozsudek Nejvyššího soudu ve sp. zn. , spisová značka, ). , adresa, smluvní volnosti pak současně narážejí na nejzazší mez, představovanou skutkovou podstatou lichvy (§ 1796 občanského zákoníku a § 218 trestního zákoníku) a porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže (§ 248 odst. 2 alinea třetí tamtéž). Věřitel tedy do jisté míry má i povinnost předcházet nezamýšlenému předlužení i úvěrovým podvodům, a to nikoliv jen ve vlastním ekonomickém zájmu, ale i v zájmu veřejném - byť je zřejmé, že vynaložené úsilí musí být v proporcionálním poměru s bonitou dlužníka, s rostoucí výší poskytované jistiny a s jejím požadovaným obchodním i sankčním navýšením. Žalobkyně v tomto všem (opět) nepochopitelně selhala.

28. Soud je však ve stále zvyšující se intenzitě (vedle excesivního příslušenství u nebankovních věřitelů) svědkem zneužívání povinnosti dle § 86 ZSÚ, existující k ochraně spotřebitele (a tržního prostředí), v neprospěch samotných spotřebitelů, neboť takové úsilí je často věřitelem pouze předstíráno a případně zjištěná absence schopnosti splácet nabízený spotřebitelský úvěr nevede k neposkytnutí úvěru, ale toliko ke zpřísňování parametrů jeho placení či vymáhání (nižší nabízená jistina, vyšší úroková sazba, hotovostní inkaso, týdenní splátky, vystavování nových smluv po každé úhradě apod.). Takto zjevně jednala i žalobkyně, která měla všechny důvody již první předmětný úvěr neposkytnout, přesto jich poskytla přes deset dalších. Věřitel informace o poměrech spotřebitele sbírá, nevyužívá je však ke stanovenému účelu, ale toliko ve svůj prospěch. Za ten je bohužel třeba považovat i krajní formu zneužití těchto údajů pro účel vymáhání nesplácených pohledávek, kdy spotřebitel věřiteli poskytl nejrůznější citlivé údaje, které lze v tomto ohledu zneužít a to nejen k návštěvám „terénních pracovníků“ doma, u rodinných příslušníků či v zaměstnání. Formuláře typu „karta spotřebitele“ jsou doslova dvousečnou zbraní, neboť věřitel (který nezřídka takový dokument svým zprostředkovatelem či obchodním zástupcem pomáhá vytvářet) má k dispozici spotřebitelem podepsaný dokument, který pravidelně obsahuje naprosto nerealistické a nepravdivé údaje, o jejichž pravost se věřitel v době sepisu upřímně nezajímá, ačkoliv odporují stavu registrů typu NRKI/BRKI a mnohdy i průměrnému rozumu, může však spotřebitele později zastrašovat použitím takové listiny pro účel trestního oznámení, když právě tato listina bývá stěžejním důkazem v trestním stíhání pro podvod/úvěrový podvod, spáchaný dlužníkem. Takové aktivity mnohdy za věřitele vykonávají najaté inkasní agentury či postupnické společnosti a jejich advokáti, umožňující věřitelům distancovat se od takových praktik a nedopouštět se současně správních deliktů nadměrnými požadavky ve smyslu § 122 odst. 3 a 4 ZSÚ. Převážná většina těchto aktivit se odehrává zcela mimo povědomí soudů, kterým je nárok předkládán jen u zlomku dotčených spotřebitelů a nadto ve značně zjednodušené a zkreslené podobě (zejména neuváděním předchozích úvěrů mezi týmiž účastníky nebo jejich „rozžalováním“ do více řízení, k jejichž spojováním z iniciativy soudců dochází u zdejšího soudu jen výjimečně). V této věci však spíše věřitel jednal ku vlastní škodě, neboť zamýšlený zdroj příjmu věřitele ze zásobování žalovaného úvěry soud identifikovat nedokázal.

29. V projednávané věci je poskytovaná jistina a jejich četnost tak vysoká, že by prověření poměrů mělo dosahovat maximální myslitelné míry, neboť se jedná o úvěr bez jakéhokoliv zajištění (za něž nelze považovat pojištění schopnosti splácet, které je v konečném důsledku rovněž závislé na hrazení pojistného). Žalovaný vykazoval známky neudržitelně nákladného životního stylu, nadto i hráčské závislosti a věřitel neudělal nic, aby takové údaje vyčetl z běžného účtu, který žalovanému vedl, natož aby se ujistil, že žalovaný má již v úmyslu tuto neudržitelnou strategii opustit a věnovat se i splácení. Věřitel, který takový úvěr poskytuje skrze prostředky elektronické komunikace na dálku doslova „naslepo“, případně k „nabírání“ žádostí využívá zprostředkovatele úvěru, kteří nejsou jeho zaměstnanci a kteří mají sami enormní finanční zájem na poskytnutí každého úvěru, totiž jedná přinejmenším v úmyslu nepřímém ohledně toho, že takový úvěr může být čerpán i osobami, jednajícími v ekonomické tísni či z neznalosti toho, jaké parametry úvěru jsou souladné s právem – čímž ve spojení s lichevním navýšením může naplnit zbývající skutkový znak lichvy dle § 1796 občanského zákoníku, resp. identicky definovaného trestného činu lichvy dle § 218 trestního zákoníku. Tento věřitel excesivní příslušenství neužívá, nicméně vzhledem k zamýšlené době splácení (ostře kontrastující s životním stylem žalovaného, který doslova nehleděl na to, co bude za měsíc jiného, než čerpání dalšího úvěru) jsou i úroky 12-16 % ročně poměrně vysoké. Zřejmě však nejsou důvodem takto nezodpovědného jednání banky, jejíž výdělek je závislý především na řádném splácení.

30. Soud nemůže hodnotit výstup z jiných databází, které jsou pro tento účel vhodné a věřiteli přístupné (BRKI, NRKI, Solus, CEE), neboť jejich tehdejší výpisy žalobkyně nepředkládá. Informace z registrů typu BRKI, NRKI, SOLUS či CEE, s nimiž měla žalobkyně možnost pracovat, nepochybně pokrývají velkou oblast ekonomického počínání dlužníků a co do šíře obsažených dat i své dostupnosti (pro institucionální věřitele) činí jakékoliv náhradní způsoby posuzování externích zdrojů financí/závazků v hospodaření dlužníka zjevně nedostatečnými. Tehdejší zprávy NRKI (CNCB) a BRKI (CBCB), případně jejich různé kompilace, věřitel pravidelně nepředkládá, soud tak může čerpat pouze z aktuálních výpisů, když výpisy v tehdejší podobě nelze získat, neboť správci těchto registrů uchovávají údaje o skončených úvěrech jen po dobu 4 let – mnohdy se tak ztrácí údaje o předchozích predátorských úvěrech, které spotřebitel doplatil až čerpáním úvěrů následných, a obraz chronologie jednání spotřebitele je tak významně pokřiven. Průměrný spotřebitel současně netuší, že by takové údaje měl soudu ku svému prospěchu sdělovat, předchozí úvěry považuje za definitivně uzavřené. V této věci se však spíše ukázalo problematickým nedovozování závěrů z údajů, které žalobkyně k dispozici měla. Ostatně byla to ona sama, kdo spoluvytvářel pohnutou historii úvěrů žalovaného a nemusela tak ani čerpat z externích zdrojů dat. I aktuální výpisy tak stačily k usvědčení žalobkyně, že poměry žalovaného znemožňovaly zodpovědně poskytnout jakýkoliv další účelově nevázaný úvěr, případně který by nebyl konsolidačním.

31. V projednávaném případě žalobkyně tvrdí, jakým jiným způsobem zkoumala schopnost spotřebitele úvěr splácet, předložila zákaznické, potvrzení zaměstnavatele, výpis z běžného účtu žalovaného a rešerži aktuálních úvěrových závazků. Soud nicméně zjistil, že úvěrová historie žalovaného byla již v době poskytování nejstaršího z předmětných úvěrů mnohem pestřejší a především mnohem znepokojivější, než aby ji vystihlo jen konstatování dosavadních závazků nedoplacených. Je naprosto běžné, že v případě výpisů z účtu dlužníka jsou pravidelně ignorovány další úvěry, známky herní závislosti, pofidérní charakter příchozích plateb, hospodaření dalších osob skrze takový účet a podobně. Ignorování stovek plateb vůči sázkové společnosti je však u banky naprosto neomluvitelným selháním metodiky, screeningových algoritmů či individuálního posouzení. Není přitom rozhodný vlastní interní postup (metodika, vzorec či algoritmus) právní předchůdkyně žalobkyně k posouzení bonity klienta, neboť ten představuje její vlastní, interní vodítko (schválené v případě nebankovních poskytovatelů Českou národní bankou), kterak má interpretovat typové informace ve vztahu k posuzované schopnosti klienta splácet. Úvěruschopnost nelze posuzovat dle vybraných dílčích ukazatelů, které nemohou postihnout všechny hlavní aspekty hospodaření dlužníka. Nelze tedy pominout jak otázku příjmů a jejich udržitelnosti, tak ani otázku reálných (mandatorních) výdajů na bydlení, základní obživu a případné předchozí závazky. Pro soud však taková metodika není závazná a rozhodná, pokud v projednávaném případě generuje zcela zjevně nesprávný výstup, což nelze v individuální věci ospravedlnit statistickou spolehlivostí na velké množině úvěrových případů, neboť riziko ojedinělých selhání algoritmu zde tíží právě věřitele (coby jeho tvůrce), nikoliv spotřebitele. Pokud žalobkyně poučuje soud o vhodnosti statistického modelu, již nedodává, že případný nedostatek modelu ji nevyvinuje z jeho selhání a výhody modelu jsou toliko statistického charakteru. Povinnost zkoumat úvěruschopnost zcela jistě není konzumována existencí jakékoliv metodiky, ale až existencí a aplikaci metodiky adekvátní danému typu úvěrů a poměrům daného úvěrového případu. Stejně tak není rozhodné, zda jde o metodiku, kterou věřiteli schválila Česká národní banka. Pokud by však věřitel dle takové metodiky skutečně postupoval, případně by neposkytoval bezhlavě jeden úvěr za druhým, pravděpodobně by obstála jakákoliv metodika, když nejčastějším problémem je právě jejich nedodržování. Přitom již v případě nejstaršího úvěru žalovaný poptával úvěr , částka, s úrokem 3,5 % ročně a 120 splátek a obdržel jistinu , částka, , což samo o sobě působí zvláštně, neboť to jednak vyjadřuje značnou obavu věřitele a na straně druhé nekoncepčnost na straně spotřebitele, který přichází pro obrovský úvěr, aby se spokojil s diametrálně odlišným produktem. V případě dalších úvěrů se bizarní momenty již doslova kupí, aby je korunovalo přiznání, že žalovaný nebydlel ve vlastní nemovitosti, ale v nemovitosti pronajaté. Zda vůbec někdy žalovaný byl vlastníkem bytové jednotky (z úřední činnosti je soudu známo, že jde o panelový dům), není ničím doloženo.

32. V případě žalovaného přitom byla na místě opatrnost i z několika dalších samostatných důvodů, neboť vykonával (přinejmenším původně, než byl povýšen na pozici „trainer“ – pro soud neznámého významu) dělnickou profesi, měl vyživovací povinnost a uváděný příjem domácnosti „, částka, “ vzhledem k jeho příjmu evokoval ze všeho nejvíce čerpání rodičovského příspěvku druhým rodičem. Povinností banky tak bylo ověřit i další okolnosti hospodaření domácnosti žalovaného, nikoliv pouze získat potvrzení o příjmu a vést žalovanému běžný účet. Měla se zajímat o mandatorní výdaje domácnosti, ověřit údajný další příjem domácnosti a především účelově vázat čerpání dalších jistin. Ani samotné splácení předchozích úvěrů nesvědčí pro úvěruschopnost žalovaného, je-li mu neustále půjčováno více a více a splácení se tak může realizovat z nových jistin. Současně však měla banka k dispozici údaje, které vyhodnotila zjevně nesprávně (bez ohledu na to, zda postupovala dle intuice konkrétního pracovníka či dle expertního algoritmu), pokud ignorovala znepokojivé způsoby vynakládání prostředků z účtu žalovaného.

33. Případnou trestněprávní rovinu jednání žalovaného soud pomíjí, neboť žalobkyně je nepochybně sama schopna brát se za svá práva i cestou případného trestního oznámení, čemuž tak soud v tomto řízení nebude asistovat (byť v jiných, podstatně křiklavějších a zřetězených případech, tak již sám učinil). Ostatně žalobkyně má o dalších závazcích a okolnostech splácení podstatně více informací, než soud, stejně tak si může dotaz na stav v Centrální evidence exekucí (dále jen „CEE“) učinit i v současnosti. Původní věřitelka se také prostřednictvím svého obchodního zástupce na vyplňování zákaznické karty sama podílela, je tak otázkou, kdo fakticky rozhodoval, jaké údaje/formulace do ní budou zapsány. Soud je však více zaujat jednáním žalobkyně, neboť zatímco u žalovaného nezná jeho motivaci k přibírání dalších závazků (starší přitom zjevně splácet zkoušel), u věřitelky a žalobkyně je motivace jasná, dlouhodobá, informovaná a ryze zištná.

34. V tomto rozsahu žalobkyně neunesla důkazní povinnost, že by úvěruschopnost žalovaného zkoumala řádně, nadto bylo zřejmé, že i pokud tak činila, došla zcela zjevně k nesprávnému závěru. Zprostředkovatelé těchto typů úvěrů nemají být (viz např. § 82 zákona č. 257/2016 Sb.) finančně zainteresováni na každém zprostředkovaném úvěru, zcela zjevně však jejich odměna musí být závislá na tom, kolik úvěrů vyřídí (ostatně soud v minulosti několik zprostředkovatelů vyslýchal). Jejich motivace k akceptování či uvádění nepodložených údajů má tedy za následek pouze omezenou důvěru soudu v takové záznamy. V případě banky lze hovořit o jejich zaměstnancích a konkrétně v tomto případě má soud opět obavu, že se projevila osobní provázanost banky a spotřebitele, neboť jinak si tak bizarní úvěrovou „šňůru“ nedovede vysvětlit. Nebylo tak už možno nijak přezkoumat skutečné životní náklady žalovaného, natož další příjem domácnosti, na kterém byla úvěruschopnost žalovaného rovněž zjevně závislá. U takového příjmu je třeba zkoumat vše v obdobném rozsahu, jako u příjmu samotného dlužníka, aby bylo zřejmé, zda je setrvalý a zda může a bude sloužit k hrazení závazku/životních nákladů dlužníka, což některé druhy příjmů vylučují již svou povahou, nemluvě o poměrech a ochotě takové další osoby podílet se na závazcích dlužníka teď nebo v budoucnu. Taková osoba nemůže zůstat v pozadí a je-li s ní počítáno, má se stát společným dlužníkem či ručitelem. Žalovaný nadto má pouze základní vzdělání, pracoval v nekvalifikované profesi a dlouhodobě dosahoval podprůměrného příjmu, z něhož na dlouhodobé splácení stěží mohl postupně alokovat až třetinu. V neposlední řadě pak výše jeho dosavadního úvěrových závazků a jejich historie navyšování byly samy o sobě alarmujícím signálem, že se žalovaný nezodpovědně řítí do dluhové propasti. Již tyto okolnosti (další) úvěruschopnost (resp. potenciál k výdělku věřitele na osobě dlužníka) prakticky vylučovaly, nebo přinejmenším byly sama o sobě dostatečným důvodem ke zvýšené pozornosti (a tedy k aplikaci dispozice § 86 zákona o spotřebitelském úvěru (…) a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. (…) – což mělo vést ke zjištění dalších parametrů hospodaření domácnosti žalovaného a k úvahám o účelovém vázání prostředků a o konsolidaci. Je tedy zřejmé, že pokud by věřitel postupoval obezřetně, žádný ze šesti předmětných úvěrů by na základě údajů v tomto rozsahu nemohl poskytnout. Dle závěru soudu je tedy poskytnutí zápůjčky/úvěru ve smyslu citovaného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. již proto nedbalé a má za následek (absolutní) neplatnost všech šesti jednotlivých závazku bez dalšího. Tím je dána i neplatnost adhezního závazku ze smlouvy o pojištění, která představuje tzv. závislou smlouvu (§ 1727 o. z.) a stíhá ji stejný právní osud.Soud pak nemohl i přes procesní pasivitu žalovaného (který nenavrhl zápočet) jednak shledat absolutní neplatnost ujednání takových platebních povinností od počátku (ex tunc) a současně odhlédnout od údajů o již uhrazeném plnění a jeho zápočtu na obchodní úroky, úroky z prodlení, poplatky a smluvní pokuty z identického závazkového vztahu. Nepřihlédnutí k plnění, které žalovaný dle tvrzení samotné žalobkyně již uhradil na absolutně neplatný závazek, by dle soudu bylo v rozporu s ustanoveními § 2 odst. 1 a 3 občanského zákoníku, které mají přednost před obecnou podobou (procesněprávní) zásady projednací, které by bylo možno dát přednost při neplatnosti toliko relativní. Takový závěr je plně v souladu se smyslem směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES. Např. z rozsudku Soudního dvora pod zn. C-755/22 ze dne , datum, lze citovat následující (odst. 52): S ohledem na výše uvedené důvody je třeba na předběžnou otázku odpovědět tak, že články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že nebrání tomu, aby byl věřitel v případě, že nesplnil povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele, sankcionován v souladu s vnitrostátním právem neplatností smlouvy o spotřebitelském úvěru a zánikem jeho nároku na zaplacení sjednaných úroků, i když tato smlouva byla stranami v plném rozsahu splněna a spotřebitel v důsledku nesplnění výše uvedené povinnosti neutrpěl škodlivé následky. Tím spíše pak takový závěr musí dopadat i na úvěr, umožňující spotřebitelům obracet se s nároky na vydání plnění v rozporu s kogentními ustanoveními zákona, který i v důsledku zanedbání povinnosti věřitele dosud ještě ani celý uhrazen není. S odkazem na § 1932 odst. 2 občanského zákoníku platí, že je-li dlužníkem spotřebitel, který je v prodlení s plněním dluhu, započte se plnění nejprve na náklady již určené, pak na jistinu pohledávky, poté na úroky a nakonec na úroky z prodlení. V době plnění žalovaným bylo pro absolutní neplatnost závazku úvěrů možno plnit toliko na jistinu a teprve po jejím případném umoření na úroky z prodlení.

35. V daném případě tak byly čerpané jistiny šesti úvěrů poníženy deklarovanými úhradami dle odstavců 16 až 21 shora, přiznat lze tedy s odkazem na ustanovení o nutnosti vydání jistiny dle § 87 odst. 1 věta poslední zákona č. 257/2016 Sb. nárok pouze na zbývající část , částka, , a s odkazem na § 1970 tamtéž i na takto snížené jistině odpovídající část úroku z prodlení. Krátit bylo nutno i samotnou sazbu úroku z prodlení, neboť oběma stranám (či přinejmenším věřiteli) mělo být v okamžiku kontraktace zřejmé, že úvěr je neplatný a je tedy splatný. Nelze tak připustit, aby věřitel dosáhl lepšího postavení (následně vyšší sazby) předstíráním platnosti závazku a jeho prohlášením za splatný až mnohem později. Uplatní se tak sazba úroku z prodlení, která byla s odkazem na nařízení vlády č. 351/2013 Sb. platná v době kontraktace, tedy 8,5 % ročně, resp. 11,75 % ročně, nikoliv 15 % ročně. Ve zbylé části (úrok z prodlení ze zbytku jistiny, kapitalizovaný i běžící obchodní úrok, veškeré poplatky) byla žaloba nedůvodná (zamítavý II. výrok shora).

36. O nákladech řízení soud rozhoduje z úřední povinnosti. V daném případě byla žalobkyně v řízení z větší části (81,76 %) úspěšná, soud tedy dle procesního výsledku sporu v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř. této přiznal k tíži žalovaného právo na úhradu poměrné části (63,52 %) účelně vynaložených nákladů řízení. Pro další výpočet pak zohlednil skutečnost, že žalobkyně se rozhodla nároky rozžalovat (do nejméně 8 návrhů, devátý byl zřejmě postoupen na I-Xon, a. s.). Soud za účelně vynaložené náklady považuje toliko částku, která by vznikla, pokud by podala návrh jediný.

37. Celková výše těchto nákladů tak sestává ze tří mimosmluvních odměn dle § 7 bod 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, po , částka, a tří paušálních částek náhrad hotových výdajů á , částka, ve smyslu § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, odpovídajících nákladům, spojeným s převzetím a přípravou věci, s předžalobní výzvou a s podáním žalobního návrhu. Jelikož je advokát plátcem DPH, přísluší mu tak dále navýšení, odpovídající aktuálně platné sazbě této daně ve výši 21 % z těchto všech částek. Shodně soud dopočetl jednotný soudní poplatek částkou , částka, . Proto přiznal žalobkyni nárok na toliko , částka, (výrok III. shora).

38. O lhůtách k plnění soud v obou případech rozhodl dle § 160 odst. 1 věta první o. s. ř., neboť pro jinou, než základní (třídenní) lhůtu k plnění, nebyl shledán žádný mimořádný důvod a sám žalovaný zůstal pasivní a neposkytl tedy soudu žádné argumenty, proč by měl být zájem žalovaného upřednostněn na úkor žalobce tím, že by soud poskytl lhůtu k plnění delší. Ostatně žalovaný je zjevně masivně předlužen, je zřejmě nemajetný, má vyživovací povinnost a oddalování splatnosti by tak pouze poškozovalo zájmy žalobkyně a jejího právního zástupce ve vztahu k pořadí pohledávek ostatních věřitelů žalovaného. Nadto se jedná o částku, kterou prakticky nelze rozložit do splátkového kalendáře, který by nebyl výrazně delší, než obvyklý rozsah, vnucovaný účastníkům soudním rozhodnutím. Žalovaného čeká rozhodnutí, jak své závazky začít splácet, teprve v budoucnu.