20 C 3/2022

Plný text

Okresní soud v Teplicích rozhodl samosoudcem Janem Sýkorou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení částka s příslušenstvím,

I. Žaloba se v celém rozsahu zamítá.

II. Žalobkyně není povinna hradit žalovanému náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne [datum] domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni [částka] s úrokem z prodlení od [datum] z titulu úhrady zákonného příspěvku nepojištěných za nepojištěné období od [datum] do [datum], když žalovaný jako provozovatel motocyklu [anonymizována dvě slova] s [registrační značka] neuzavřel v rozhodném období pojištění odpovědnosti z provozu uvedeného vozidla ([částka]), a poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ([částka]). Jelikož mezi týmiž účastníky napadla žaloba dále dne [datum], soud se souhlasem předsedy senátu 11C tyto věci spojil ke společnému projednání a rozhodnutí usnesením ze dne [datum]. V následné věci se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni [částka] s úrokem z prodlení od [datum] z titulu úhrady zákonného příspěvku nepojištěných za nepojištěné období od [datum] do [datum], když žalovaný jako provozovatel motorového vozidla [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] s [registrační značka] neuzavřel v rozhodném období pojištění odpovědnosti z provozu uvedeného vozidla ([částka]), a poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ([částka]).

2. Soud vyzval žalobkyni k vyjádření, zda na žalobě trvá s ohledem na skutečnost změny adresy trvalého pobytu žalovaného v květnu 2020. Žalobkyně (tak jako ve všech ostatních případech) podáním ze dne [datum] sdělila, že na nároku trvá a odvolávala se na předpoklad správnosti údajů, sdělených registrem vozidel a výslovně uvedla, že nemá právo na nahlížení do centrálního registru obyvatel a je to žalovaný, kdo má povinnost hlásit změnu bydliště i registru vozidel, jinak se dopouští přestupku dle § 83 odst. 1 písm. c) zákona č. 56/2001 Sb.

3. Soud věc rozhodl postupem dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) bez nařízení jednání, neboť žalobkyně s takovým postupem souhlasila předem a žalovanému soud zaslal výzvu k vyjádření se k případnému souhlasu s tímto postupem a připojil doložku ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. pro případ, že zůstane pasivní. Jelikož žalovaný na výzvu ve stanovené lhůtě nereagoval, důsledkem je předpoklad jeho souhlasu s tímto postupem. Žalovaný v řízení zůstal pasivní, adresu pro doručování vedle své adresy trvalého pobytu ohlašovně nenahlásil, soud mu na adrese trvalého pobytu doručil náhradním způsobem. Oba návrhy mu byly doručeny dnem [datum] fikcí a poté byla obálka na adrese trvalého bydliště vhozena do označené domovní schránky. K návrhu se žalovaný nevyjádřil.

4. Soud posoudil předložené listinné důkazy a tvrzení žalobkyně a dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalovaný jako provozovatel motocyklu s [registrační značka] a osobního automobilu s RZ [datum] neuzavřel v tvrzené době (120 dní, resp. 106 dní) povinné smluvní pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem těchto vozidel. Výzvou ze dne [datum] žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky [částka] představující předmět tohoto řízení (bez úroku z prodlení). Žalovaný na výzvu žalobkyně nereagoval, a proto ho žalobkyně o zaplacení upomněla upomínkou ze dne [datum]. Dne [datum] zástupce žalobkyně odeslal žalovanému předžalobní upomínku ve smyslu § 142a o. s. ř. z předchozího dne, dle záznamu sledovací služby České pošty, s. p., č. l. 22, vyplývá, že zásilka byla dne [datum]„ dodána“. Současně žalobkyně prokázala výzvou ze dne [datum], že vyzvala žalovaného k úhradě částky [částka] představující předmět tohoto řízení (bez úroku z prodlení a s náklady uplatnění). Žalovaný na výzvu žalobkyně nereagoval, a proto ho žalobkyně o zaplacení upomněla upomínkou ze dne [datum] a [datum]. Dne [datum] zástupce žalobkyně odeslal žalovanému předžalobní upomínku ve smyslu § 142a o. s. ř. z předchozího dne, dle záznamu sledovací služby České pošty, s. p., č. l. 22, vyplývá, že zásilka byla dne [datum] doručována, adresát nebyl zastižen a zásilka byla uložena. Všechny písemnosti byly doručovány na adresu [adresa]. Dle registru obyvatel žalovaný ke dni [datum] ohlásil změnu trvalého bydliště z této adresy na aktuální [ulice a číslo] v [obec]. Výpisem č. l. 35 žalobkyně prokázala, v jakém rozsahu a v jaké podobě získává údaje pro agendu placení předmětných příspěvků, není však zřejmé, z jakého zdroje získala neaktuální údaj o adrese žalovaného.

5. Po právní stránce soud nárok posoudil zejména dle § 4 odst. 6 zákona č. 168/1999 Sb., dle kterého platí, že povinnost zaplatit příspěvek a náklady [anonymizováno] podle odstavce 4 zaniká, pokud [anonymizováno] do 1 roku ode dne vzniku povinnosti zaplatit příspěvek neodešle osobě povinné k zaplacení příspěvku výzvu k zaplacení příspěvku podle odstavce 7, jde-li o osobu zapsanou jako vlastník či provozovatel vozidla v registru silničních vozidel. V ostatních případech lhůta 1 roku nezačne běžet dříve, než se [anonymizováno] prokazatelně dozví, kdo je vlastníkem či provozovatelem vozidla. Žalobkyně má zákonem garantovaný přístup k údajům o bydlišti osob v registru obyvatel, když dle § 18 odst. 2 tamtéž platí, že k plnění úkolů podle tohoto zákona využívá [anonymizováno] údaje ze základního registru obyvatel, údaje z informačního systému evidence obyvatel, údaje z informačního systému cizinců, údaje z informačního systému evidence občanských průkazů nebo údaje z informačního systému evidence cestovních dokladů v rozsahu a za podmínek podle zákona upravujícího pojišťovnictví obdobně jako pojišťovna. Podle § 129 odst. 3 zákona č. 277/2009 Sb., o pojišťovnictví, platí, že [anonymizováno] a pojišťovna využívají k plnění svých povinností stanovených právním předpisem údaje: a) ze základního registru obyvatel, b) z informačního systému evidence obyvatel, c) z informačního systému cizinců, d) z informačního systému evidence občanských průkazů a e) z informačního systému evidence cestovních dokladů. Podle odst. 4 tamtéž pak platí, že využívanými údaji podle odstavce 3 písm. a) jsou a) jméno, popřípadě jména, příjmení, b) adresa místa pobytu, (…).

6. Zda tyto přístupy žalobkyně využívá či zkusila využívat, soudu není známo, o existenci tohoto zákonného oprávnění však již soud žalobkyně v odůvodnění rozsudku opakovaně poučuje nejméně od roku 2018, kdy podobnou situaci poprvé projednával (u Okresního soudu v Děčíně v senátu 28C). Přesto právní zástupkyně i v roce 2022 soud informuje, že žalobkyně„ nemá zákonem danou pravomoc nahlížet do centrálního registru obyvatel“. Právní zástupkyně žalobkyně tak prokazuje buď (setrvalou) neznalost právních předpisů, či se vůči soudu účelově dopouští výkladové„ ekvilibristiky“ v tom smyslu, že nemá plný, přímý přístup do centrálního registru obyvatel. Takový plný a přímý přístup však zpravidla nemají ani ostatní orgány veřejné správy, neboť i ty čerpají pouze přesně vymezené údaje, potřebné pro výkon příslušné agendy, a činí tak odvozenými softwarovými přístupy, případně individuálními dotazy na správcovský úřad tehdy, kdy jim přímý přístup nebyl zřízen či je v poruše.

7. Žalobkyně se nemýlí v konstatování obsahu povinnosti dle § 11 odst. 1 zákona č. 56/2001 Sb., který stanoví, že o zápis změny údaje v registru silničních vozidel jiného, než je změna vlastníka nebo provozovatele silničního vozidla, je povinen požádat obecní úřad obce s rozšířenou působností do 10 pracovních dnů ode dne, kdy změna nastala, a) vlastník silničního vozidla, jedná-li se o změnu údaje uvedeného v § 4 odst. 2 písm. a), nebo b) provozovatel silničního vozidla. Ustanovení je však třeba vykládat nejen doslovně, ale především systémovým výkladem práva. Pomine-li soud oprávnění žalobkyně dle výše citovaného ustanovení § 18 jejího vlastního složkového zákona, je třeba se zamyslet nad obsahem povinnosti dle § 11 odst. 1 zákona č. 56/2001 Sb. i v kontextu dalších právních předpisů. Citované ustanovení ostatně výslovně nestanovuje povinnost požádat o zápis změny samotný registr vozidel, ale toliko„ obecní úřad s rozšířenou působností“ což je logické, neboť změnu adresy trvalého pobytu lze učinit jedině v agendě (zpravidla téhož obecního úřadu) evidence obyvatel dle zákona č. 133/2000 Sb., bez čehož nelze změnu trvalého pobytu oznámit jinde, neboť by jednoduše nešlo o změnu trvalého pobytu ve smyslu zákona č. 133/2000 Sb., ale toliko o změnu toliko zamýšlenou, resp. neformální ohlášení změny skutečného pobytu/doručovací adresy. Obecní úřad s rozšířenou působností je vůči občanovi jediným subjektem, rozlišování agend a pověřených úředních osob je vnitřní záležitostí takového úřadu, která nemůže suspendovat povinnosti ve vztahu k zápisu údaji do registrů obyvatel, resp. jejich využívání. Žalobkyně se však domnívá, že i navzdory tomu je dále vlastník/provozovatel vozidla povinen ohlásit tuto změnu i ve vztahu k jiné agendě (registru vozidel), vedené (zpravidla) týmž obecním (městským) úřadem či magistrátem. Takový závěr považuje soud za zcela zjevně absurdní (k tomu srov. základní zásadu ve veřejné správě dle § 6 odst. 2 správního řádu). Při akceptaci takového výkladu § 11 odst. 1 zákona č. 56/2001 Sb. by bylo nutné se zamyslet nad tím, jakým dalším úřadům, resp. agendám, vedeným státní správou (v přenesené působnosti či přímo orgánem státní správy) by bylo nutno jmenovitě oznamovat změnu adresy trvalého pobytu poté, co by tak občan učinil u úředníka, který vyřizuje agendu dle zákona č. 133/2000 Sb. Skutečností však je, že tak jako žalobkyně, mají i ostatní úřady vymezen rozsah přístupu do agend centrálního registru obyvatel a (mimo jiné) údaj o trvalém pobytu tak čerpají v aktuální podobě z„ primárního“ registru a nespoléhají na (nespolehlivý, pomalejší či dokonce nefunkční) propis těchto údajů do ostatních agend. Žalobkyně není ústředním orgánem veřejné správy, lze ji však považovat za (quasi-) veřejnoprávní korporaci, vykonávající v přenesené působnosti agendu veřejné správy (správu Garančního fondu). S tím pro žalobkyni vyplývají i povinnosti, zde pak zejména povinnost čerpat informace z registrů, které jsou pro její činnost nezbytné a je k tomu oprávněna. Je to žalobkyně, kdo si musí uvědomit, jaké zdroje informací musí nezbytně využívat a o jaké přístupy musí usilovat. Žalobkyně ví, že údaj o pobytu obyvatel nemusí být v registru vozidel aktuální, setrvale však z této informace nevyvozuje žádný následek pro úpravu své praxe. Pokud pak vyzývá občany na neaktuální adresy trvalého pobytu a takové nároky si pak např. nechá přiznat nalézacím rozkazním řízení u soudu, nevykonává svou činnost řádně a zbytečně přispívá k excesivnímu počtu exekučně vymáhaných nároků (jakkoliv neexistence pojištění či neaktuálnost údaje o osobě vlastníka/provozovatele motorového vozidla, resp. přebírání písemností soudu v následném nalézacím řízení, je i nadále primární odpovědností občana).

8. Soud neví, zda je k tomu žalobkyně motivována absencí faktického zřízení přístupu do registru obyvatel či jde o pouhé omezení softwarového vybavení, s nímž pracuje a necítí potřebu investovat do své infrastruktury. To však netíží občany, tedy ani ty, kteří neplní povinnosti ve vztahu k nutnosti průběžného pojištění odpovědnosti z provozu motorového vozidla. Nejinak je tomu i v praxi soudu, který musí rovněž činit cílené dotazy do registru obyvatel, neboť údaje o adresách, vedených v soudních rejstřících, jsou toliko orientační a v každém okamžiku mohou být neaktuální. V praxi soudu není ani výjimečné mít zákonem garantovaný nárok na přímý elektronický přístup k údajům, který přitom nebyl zřízen (např. do Centrální evidence exekucí, kde Exekutorská komora ČR soudům takový přístup neposkytla a v praxi jsou požadavky soudu vyřizovány cestou individuálních datových zpráv).

9. Soud tedy právní posouzení nároků uzavírá tím, že žalovaný provedl u obecního úřadu s rozšířenou působností ohlášení změny trvalého pobytu ke dni [datum] a tím vyhověl i ustanovení § 11 odst. 1 zákona č. 56/2001 Sb. Povinností žalobkyně, vědomé si nedostatečného propojení agend pobytu obyvatel a registru vozidel, je čerpat údaje o pobytu obyvatel přímo z některého z registrů, k nimž má dle § 18 odst. 2 svého složkového zákona garantován přístup. Výzvy k úhradě příspěvku ve smyslu § 4 zákona č. 168/1999 Sb., odeslané na neaktuální adresu občana, tak nemají účinek vzniku nároku. Soud dospěl k závěru, že žaloba je nedůvodná, neboť povinnost žalovaného zanikla v obou případech uplynutím roku ode dne povinnosti zaplatit příspěvek (tj. plynoucí nejpozději od [datum], resp. [datum]), když žalobkyně obě výzvy ve smyslu citovaného usnesení z materiálního hlediska sice vyhotovila a (pravděpodobně, doklad o odeslání však v těchto řízeních zpravidla nepředkládá) podala k poštovní přepravě, nikoliv však na aktuální adresu žalovaného. Doručení těchto výzev do vlastních rukou (které by nedostatek adresy zhojilo), nebyl v řízení prokazován. Tento nedostatek prekluze obou lhůt již nelze zhojit a to ani v případě předžalobní výzvy ze dne [datum], kterou se podařilo (dle sdělení České pošty, s. p.) zřejmě skutečně žalovanému dodat do vlastních rukou, neboť tehdy již prekluzivní lhůta k uplatnění nároku marně uplynula (a výzva by ani neobsahovala všechny zákonem požadované údaje ve smyslu § 4 odst. 7 zákona č. 168/1999 Sb., aby mohla mít účinek vzniku nároku).

10. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť žalobkyně byla ve sporu v převážné míře, žalovanému však dle obsahu spisu žádné náklady s řízením nevznikly a není mu tak povinna hradit ani jejich poměrnou náhradu.

11. Žalovaný by si však měl i přes tento procesní úspěch uvědomit, že tím není vyloučen případný vznik analogického nároku v navazujícím období u obou vozidel a měl by své záležitosti ve vztahu k motocyklu i automobilu (a případně registru vozidel) uspořádat, aby záhy nečelil další analogické žalobě, které žalobkyně produkuje zpravidla po každých uplynulých 3 měsících trvání závadného stavu.