20 C 308/2023

Plný text

Okresní soud v Teplicích rozhodl samosoudcem Janem Sýkorou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného fakticky stát. instituce , část obce a číslo , PSČ obec anonymizována dvě slova pro zaplacení 34 758 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 8 243 Kč s úrokem z prodlení v sazbě 15 % ročně z částky 7 943 Kč od [datum] do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do částek 16 290 Kč s úrokem z prodlení z 15 990 Kč od [datum] do zaplacení, 8 035 Kč s úrokem z prodlení z 7 735 Kč od [datum] do zaplacení a 2 190 Kč s úrokem z prodlení z 1 890 Kč od [datum] do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalobkyně není povinna platit žalovanému poměrnou náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se návrhem, došlým soudu dne [datum], domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni shora v I. a II. výroku uvedené plnění z titulu úhrady zákonného příspěvku nepojištěných za nepojištěné období od [datum] do [datum] (246 dní) a od [datum] do [datum] (119 dní), když žalovaný jako vlastník či provozovatel (dle sdělení původního vlastníka) osobního automobilu se zdvihovým objemem motoru mezi 1 850 do 2 500 cm3 s [registrační značka] ([anonymizováno]) neuzavřel v rozhodném období pojištění odpovědnosti z provozu uvedeného vozidla (15 990 Kč a 7 735 Kč) s úrokem z prodlení, a poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek (2x 300 Kč). Dále z titulu úhrady zákonného příspěvku nepojištěných za nepojištěné období od [datum] do [datum] (169 dní), když žalovaný jako vlastník či provozovatel (dle sdělení původního vlastníka) osobního automobilu se zdvihovým objemem motoru mezi 1 350 do 1 850 cm3 s [registrační značka] ([anonymizována dvě slova]) neuzavřel v rozhodném období pojištění odpovědnosti z provozu uvedeného vozidla (7 943 Kč) s úrokem z prodlení, a poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek (300 Kč). Konečně pak z titulu úhrady zákonného příspěvku nepojištěných za nepojištěné období od [datum] do [datum] (63 dní), když žalovaný jako vlastník či provozovatel (dle sdělení původního vlastníka) osobního automobilu se zdvihovým objemem motoru do 1 000 cm3 s [registrační značka] ([příjmení]) neuzavřel v rozhodném období pojištění odpovědnosti z provozu uvedeného vozidla (1 890 Kč) s úrokem z prodlení, a poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek (300 Kč).

2. Tak jako v každém případě, kdy z důkazů vyplývá, že vlastnické právo bylo stanoveno šetřením, musel soud žalobkyni vyzvat k doplnění tvrzení. Tak jako ve většině případů právní zástupkyně výzvě soudu neporozuměla (č. l. 69) a teprve po důrazné výzvě, aby na přípis odpověděla osoba, oprávněná poskytovat advokátní služby, podáním ze dne [datum] sdělila, že u prvního vozidla se o vlastnickém právu žalovaného dozvěděla dne [datum], u druhého dne [datum] a u třetího dne [datum] (více soud nežádal, nedovede však přimět tuto advokátní kancelář, aby toho byla schopna již v první odpovědi, natož již v rámci podávaného návrhu, za něž musí v desítkách případů (jen u zdejšího soudu) doplácet soudní poplatky, neboť věc pro tento nedostatek nelze vyřídit v rozkazním řízení.

3. Soud věc poté rozhodl postupem dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) bez nařízení jednání, neboť žalobkyně s takovým postupem souhlasila předem a žalovanému soud zaslal výzvu k vyjádření se k případnému souhlasu s tímto postupem a připojil doložku ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. pro případ, že zůstane pasivní. Jelikož žalovaný na výzvu ve stanovené lhůtě nereagoval, důsledkem je předpoklad jeho souhlasu s tímto postupem. Žalovaný v řízení zůstal pasivní, adresu pro doručování vedle své adresy trvalého pobytu ohlašovně nenahlásil. Soud však bylo již z předchozího řízení sp. zn. 20 C 184/2023 známo, že žalovaný má nastoupit trest odnětí svobody, k čemuž v době tohoto řízení již došlo a písemnost převzal dne [datum] ve věznici. K návrhu se nevyjádřil.

4. Soud posoudil předložené listinné důkazy a tvrzení žalobkyně a dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Dle registru obyvatel měl žalovaný adresu trvalého pobytu [ulice a číslo] v [obec] do [datum], poté pak adresu stávající jak v záhlaví shora.

5. Žalovaný jako vlastník a provozovatel osobního automobilu Mercedes se zdvihovým objemem motoru 1 998 cm3, maximálním výkonem 120 kW a maximální hmotností 1 625 kg s [registrační značka] neuzavřel v tvrzené době povinné smluvní pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem tohoto vozidla. Vlastnické právo žalovaného bylo prokázáno kupní smlouvou č. l. 71 ze dne [datum], dle které žalovaný vozidlo zakoupil od [jméno] [příjmení]. Ten zaslal dne [datum] sdělení č. l.

78. Výzvou ze dne [datum] a [datum] žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky 15 990 Kč a 8 035 Kč. Žalovaný na výzvy žalobkyně nereagoval, a proto jej žalobkyně o zaplacení upomněla upomínkou ze dne [datum] (pro obě období – č. l. 22 a 23) a druhou upomínkou č. l. 26 ze dne [datum], doručovanými rovněž na již neplatnou adresu trvalého pobytu žalovaného ([ulice a číslo] v [obec]). Dále byly dne [datum] (dvě) a [datum] (rovněž dvě) zasílány upomínky od inkasní agentury [právnická osoba], kterou žalobkyně ze soudu neznámého důvodu považuje za účelnou, přestože jde pouze o třetí či čtvrtou výzvu v řadě, zasílanou (dle obsahu všech dosavadních řízení senátu 20C) na shodnou adresu, kam následně míří i předžalobní výzva od advokáta. Je však věcí žalobkyně, jak případně marní částku 300 Kč, na kterou má nárok i bez zasílání této upomínky. I tyto směřovaly na již neaktuální adresu. Dne [datum] zástupce žalobkyně odeslal žalovanému předžalobní upomínku ve smyslu § 142a o. s. ř. z téhož dne na shodnou (neaktuální) adresu.

6. Soudu je z desítek předchozích řízení již známo, že žalobkyně (a agentura [právnická osoba], i její právní zástupkyně) zjišťuje adresu u každého nároku zpravidla pouze jednou a to z registru vozidel. To platí i v případě souběžně řešených nároků, kdy je nezřídka tatáž osoba souběžně obesílána na adresy, pokud tímto postupem žalobkyně zjistí adresy odlišné. Nedochází tedy k opakovanému zjišťování adresy, nedochází pravidelně ke sjednocování údaje o adrese a především nedochází ke zjišťování údaje o trvalém bydlišti (či doručovací adrese) z registru obyvatel. A to dokonce ani v případech, kdy je adresa zjištěna z historické kupní smlouvy (jak tomu zřejmě bylo u všech zde projednávaných nároků).

7. Žalovaný jako vlastník a provozovatel [značka automobilu] se zdvihovým objemem motoru 1 598 cm3, maximálním výkonem 85 kW a maximální hmotností 1 810 kg s [registrační značka] neuzavřel v tvrzené době povinné smluvní pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem tohoto vozidla. Vlastnické právo žalovaného bylo prokázáno kupní smlouvou ze dne [datum] č. l.

89. Pravděpodobně se však jedná o rok 2022, když předtištěno je„ 201…“ a smlouvě předchází kupní smlouva č. l. 85 ze dne [datum], dle které vozidlo předchozí majitel zakoupil od [právnická osoba] („ [anonymizována dvě slova]“). Žalobkyně se o novém vlastníkovi dozvěděla sdělením z formuláře č. l. 79 až 81 dne [datum] a [datum]. Přepisu vozidla se původní vlastník marně domáhal i ve správním řízení (rozhodnutí č. l. 90 ze dne [datum]). Výzvou ze dne [datum] žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky 7 943 Kč. Výzvu zaslala na správnou adresu ([ulice a číslo] v [obec]). Žalovaný na výzvu žalobkyně nereagoval, a proto jej žalobkyně o zaplacení upomněla upomínkou ze dne [datum], doručovanou rovněž na platnou adresu trvalého pobytu žalovaného (kterou tedy znala, u ostatních nároků ji však ignorovala). Dále byla dne [datum] zasílána upomínka od inkasní agentury [právnická osoba], kterou žalobkyně ze soudu neznámého důvodu považuje za účelnou, přestože jde pouze o třetí výzvu v řadě, zasílanou (dle obsahu všech dosavadních řízení senátu 20C) na shodnou adresu, kam následně míří i předžalobní výzva od advokáta. Je však věcí žalobkyně, jak případně marní částku 300 Kč, na kterou má nárok i bez zasílání této upomínky. I tato výzva byla adresována správně, je tedy zjevné, že i tato společnost operuje stejně nedbale a přejímá údaje od žalobkyně bez hlubšího zpracování souvisejících nároků. Dne [datum] zástupce žalobkyně odeslal žalovanému předžalobní upomínku ve smyslu § 142a o. s. ř. z téhož dne na shodnou adresu.

8. Žalovaný jako vlastník a provozovatel [značka automobilu] [anonymizováno] se zdvihovým objemem motoru 599 cm3, maximálním výkonem 40 kW a maximální hmotností 980 kg s [registrační značka] neuzavřel v tvrzené době povinné smluvní pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem tohoto vozidla. Vlastnické právo žalovaného bylo prokázáno kupní smlouvou ze dne [datum] č. l.

87. Žalobkyně se o novém vlastníkovi dozvěděla sdělením z formuláře č. l. 82 dne [datum].

9. Výzvou ze dne [datum] žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky 2 190 Kč. Výzvu zaslala na nesprávnou a již neaktuální adresu ([ulice a číslo] v [obec]). Žalovaný na výzvu žalobkyně nereagoval, a proto jej žalobkyně o zaplacení upomněla upomínkami ze dne [datum] a [datum], doručovanými rovněž na již neplatnou adresu trvalého pobytu žalovaného. Dále byla dne [datum], [datum] a [datum] zasílána upomínka od inkasní agentury [právnická osoba], kterou žalobkyně ze soudu neznámého důvodu považuje za účelnou, přestože jde pouze o třetí (a zde i čtvrtou a pátou) výzvu v řadě, zasílanou (dle obsahu všech dosavadních řízení senátu 20C) na shodnou adresu, kam následně míří i předžalobní výzva od advokáta. Je však věcí žalobkyně, jak případně marní částku 300 Kč, na kterou má nárok i bez zasílání této upomínky. I tato výzva byla adresována správně, je tedy zjevné, že i tato společnost operuje stejně nedbale a přejímá údaje od žalobkyně bez hlubšího zpracování souvisejících nároků. Dne [datum] zástupce žalobkyně odeslal žalovanému předžalobní upomínku ve smyslu § 142a o. s. ř. z téhož dne na shodnou, neaktuální adresu.

10. Pokud se týká vozidla s [registrační značka] ([anonymizována dvě slova]), zjištěný skutkový stav soud posoudil po právní stránce podle ustanovení (zejména § 1 odst. 2, § 4 a § 15) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, a vyhlášky č. 205/1999 Sb., a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, a proto jí vyhověl a žalovanému uložil, aby zaplatil žalobkyni plnění dle I. výroku shora. Příležitost prokázat, že žalovaný vozidlo již nevlastnil, či v rozhodné době již bylo fakticky zničeno, žalovaný promeškal. Protože je žalovaný v prodlení s plněním peněžitého dluhu, má žalobkyně vedle práva na zaplacení pohledávky podle § 1970 občanského zákoníku nárok na zaplacení úroku z prodlení a použitá sazba odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Dále má nárok na úhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 300 Kč. Důvod ke krácení příslušné sazby dle zdvihové kubatury motoru soud v případě tohoto vozidla neshledal, neboť rozpor v parametru zdvihového objemu a rizika zvýšených škod vůči ostatním účastníkům silničního provozu zde nedosahuje takové zjevné intenzity, aby se soud odchyloval od platné vyhlášky.

11. O lhůtě k plnění soud rozhodl dle § 160 odst. 1 věta první o. s. ř., neboť pro jinou, než základní (třídenní) lhůtu k plnění, nebyl shledán žádný mimořádný důvod a sám žalovaný zůstal pasivní a neposkytl tedy soudu žádné argumenty, proč by měl být zájem žalovaného upřednostněn na úkor žalobce tím, že by soud poskytl lhůtu k plnění delší. Ostatně žalovaný je zjevně masivně předlužen, je zjevně nemajetný, vykonává trest odnětí svobody a oddalování splatnosti by tak pouze poškozovalo zájmy žalobkyně a jejího právního zástupce ve vztahu k pořadí pohledávek ostatních věřitelů žalovaného. Soud očekává zpětvzetí žaloby a požadavek na zrušení tohoto rozsudku, to však na důvody určení této lhůty nemá a nemůže mít vliv.

12. Pokud se ovšem týká zbývajících tří nároků (dvou vozidel), soud nemůže na tomto místě než zopakovat, co žalobkyni soustavně opakuje již několik let. Žalobkyně dlouhodobě nepracuje se svým zákonným oprávněním dle § 18 odst. 12 zákona č. 168/1999 Sb. nahlížet do registru obyvatel a (implicitně) spoléhá na průpis údajů ze základních registrů do agendy registru vozidel. Totéž lze konstatovat i k údajům v živnostenském rejstříku a totéž soud v řízení sp. zn. 20 C 148/2023 zjistil i ve vztahu k sídlu právnické osoby, u kterých lze shodně dovozovat jejich průpis do registru vozidel. To ostatně odpovídá zjevně mechanickému provádění agendy vymáhání těchto nároků jak u žalobkyně, tak u advokátní kanceláře Mgr. [jméno] [příjmení], které je třeba někdy výzvy zasílat opakovaně (jako i v této věci) a apelovat, aby byly svěřeny k vyřízení osobě, schopné pochopit smysl procesní výzvy a nezaslat pouze vzorovou odpověď, opakující tvrzení formulářového návrhu. Přitom se již dříve v jiném řízení (sp. zn. 20 C 178/2022) opět potvrdilo výslovným sdělením Magistrátu města Teplice, že průpis těchto údajů mezi jednotlivými registry je nespolehlivý i pro samotný registr vozidel, ačkoliv s ním státní správa počítá. Žalobkyně i tato právní zástupkyně si toho z desítek (či spíše stovek) tisíc dosavadních řízení již musí být mnoho let dobře vědomy, zjevně to však ignorují, spoléhaje na úspěch v převážné většině řízení. Soudu není známo, zda registr vozidel rozlišuje podnikatele a nepodnikatele. Právě proto však je živnostenský rejstřík, obchodní rejstřík i seznam držitelů datových schránek všem veřejně přístupný, resp. žalobkyni je dokonce zákonem výslovně poskytnut přístup do registru obyvatel, čímž oproti veškerým ryze soukromoprávním subjektům získává nesporné privilegium - jaké se jinak těší jen orgány veřejné správy a samosprávy. Tato řízení v důsledku toho nepostrádají významný veřejnoprávní moment, daný i dalšími aspekty (zřízení žalobkyně dle zákona, uložení povinností zákonem, sankční složka nároku na příspěvek do Garančního fondu aj.). Žalobkyně však ani jeden přístup zjevně nevyužívá (soudu není známo, zda o faktické/technické zřízení přístupu do registru obyvatel dle zákonného oprávnění vůbec kdy usilovala) a ignoruje tak již několik let poučení (přinejmenším) od senátu 20C zdejšího soudu (resp. 28C Okresního soudu v Děčíně) v tom smyslu, že ohledně adresy trvalého pobytu občana se na jinou databázi, než na základní registr obyvatel (natož pak jiné zdroje neoficiálních údajů), nelze zcela spoléhat, neboť je zatížena nenulovou chybovostí, resp. v případě historické kupní smlouvy má toliko historickou relevanci. Totéž lze nyní analogicky dovodit i pro živnostenský rejstřík (či sídlo právnické osoby). V četných případech tak doručuje všechny písemnosti na neaktuální adresy trvalého pobytu.

13. Případně se žalobkyně odvolává (v jiných řízeních) na zjevně obsoletní ustanovení § 11 zákona č. 56/2001 Sb. To však nereflektuje uplynulou elektronizaci státní správy a není již ani v úřední v praxi využíváno (jak soud v řízení sp. zn. 20 C 178/2022 ověřil dotazem na registr vozidel při Magistrátu města Teplice). V běžné úřední praxi občan oznámí změnu adresy trvalého pobytu vůči agendě evidence obyvatel a logicky spoléhá na sdílení tohoto údaje nejen v rámci téhož obecního/městského/magistrátního úřadu, ale rovněž napříč ostatními (elektronicky vedenými) veřejnými registry – což je ostatně v souladu s § 51 odst. 3 písm. g) zákona č. 111/2009 Sb., o základních registrech, a stejně tak je to v souladu se základními zásadami dobré veřejné správy (zejm. § 6 odst. 2 správního řádu č. 500/2004 Sb.). Občan nemůže být nucen, aby při změně adresy trvalého bydliště obcházel veškeré agendy státní zprávy a činil totéž. Na tom nic nemění, pokud občan zanedbá výměnu osvědčení o registraci vozidla, kde má do doby výměny dokladu nadále vedenu původní adresu, neboť elektronicky je dle vyjádření úřadu vyznačován údaj aktuální. Občan má právo ohledně nároku na příspěvek do Garančního fondu spoléhat na vedení údaje o trvalém pobytu v registru obyvatel, což však žalobkyně (a její právní zástupkyně) dlouhodobě ignoruje, nyní již zřejmě i proto, že tímto nedostatkem mohou trpět desítky tisíc dobrovolně splněných či soudem pravomocně přiznaných nároků a žalobkyně se zřejmě bojí tuto praxi jakkoliv tematizovat (ostatně kdykoliv je její nárok rozsudkem zcela zamítnut, bere žaloby zpět, aby dosáhla zrušení takového rozsudku – pravděpodobně právě proto, aby nebyl veřejně publikován).

14. Žalobkyně přinejmenším zdejším soudem byla již v minulosti informována, že se jedná o nespolehlivé zdroje údajů o osobách, zatížené nezanedbatelnou chybovostí, jejichž příčinu soud nezná (může se jednat o chybu úředníka, technický problém při přenosu/zápisu dat mezi dvěma registry aj.). Analogicky pak lze totéž dovodit i na poměry podnikatele, kde má rovněž nepochybně docházet k průpisu sídla do dalších registrů. Výpisy žalobkyně k vozidlům však nejsou skutečným výpisem z veřejného registru (vozidel), ale toliko stavem vlastní databáze žalobkyně, která do ní zapisuje údaje z jiných zdrojů dat, dle míry chybovosti zřejmě ručně, případně je nijak neaktualizuje a dotazuje u každého nároku pouze jednou, ačkoliv uplatnění probíhá několik měsíců.

15. Při výkladu dvou vzájemně si konkurujících ustanovení je nutné (vedle zdravého rozumu a profesní opatrnosti a odpovědnosti) aplikovat systematický výklad práva a postupovat takovým způsobem, který více chrání občana, když žalobkyně zde vykonává zákonné oprávnění, které se blíží přenesenému výkonu státní správy. Obdobně to nepochybně platí i na poměry podnikající fyzické osoby i právnické osoby a jejich podnikatelská sídla. Žalobkyně přitom ignoruje oprávnění, dané jí„ jejím vlastním“ složkovým zákonem (č. 168/1999 Sb.), pokud se toliko odvolává na ustanovení jiného správního předpisu ([číslo] Sb.) a tam uvedenou povinností vlastníků vozidel, o níž však žalobkyně stejně dobře jako soud ví, že není v praxi důsledně využívána, resp. že souvisí spíše s výměnou dokladů než se stavem zápisu v elektronicky vedených registrech. Případně, jako v tomto řízení, vychází z jiného zdroje informací (historických kupních smluv), aniž výsledek konfrontovala s aktuálním stavem registru obyvatel (či v jiných případech živnostenského či obchodního rejstříku). Přitom tuto činnost vykonává za garantovanou náhradu 300 Kč a žalobkyni lze aktuálně považovat za nejčastěji zastoupeného žalobce v praxi (přinejmenším zdejšího) okresního soudu v agendě občanskoprávních sporných řízení, aktuálně násobně převyšující i počet řízení České televize při vymáhání koncesionářských poplatků. Za rok 2022 se jen v senátu 20C zdejšího soudu jednalo o 131 žalob, což činí téměř třetinu nápadu soudce, a 1 529 žalob za celý úsek C zdejšího soudu (do čehož vůbec nespadají rozkazní řízení v agendě„ [příjmení]“, kterých je zpravidla početně více). Její odpovědnost za správnost jednání má tedy nesporně i etické aspekty s dopadem na velkou část veřejnosti, a to nejen z řad„ neplatičů“, ale rovněž osob, vůči kterým kupující vozidla nesplnil smluvní i zákonnou povinnost oznámení změny vlastníka vozidla, což je za současné právní úpravy mnohdy skutečně nezáviděníhodná situace (srov. zejm. nález Ústavního soudu ve sp. zn. Pl. ÚS 114/2020). Žalobkyně neváhá investovat do informativních spotů do celoplošných médií (zbytné finanční prostředky tedy zjevně má), sama je však ke svým povinnostem dlouhodobě lhostejná. Soud si přitom nedokáže vysvětlit, proč by někdo vědomě a z legitimního důvodu ignoroval takovou nespornou výsadu, jakou je přístup do registru obyvatel. Je zřejmé, že činnost žalobkyně i její právní zástupkyně z řad advokátů je především agendou rutinního zpracování desítek tisíc případů ročně, přičemž u každého vozidla se dokonce může jednat o nárok, opakující se po cca 3 měsících trvání nepojištěného stavu. Sazba příspěvku nadto násobně převyšuje obvyklé komerční pojistné, má tedy i výrazný sankční rozměr, což rovněž navyšuje míru zodpovědnosti, s jakou má žalobkyně (i její právní zástupkyně) ke svěřené agendě přistupovat. Pokud tedy složkový zákon žalobkyni výslovně poskytuje oprávnění, nečiní tak z rozmaru zákonodárce a v rámci řádného výkonu takové činnosti nelze než takové oprávnění považovat současně za povinnost takové oprávnění využívat, jinak logicky dochází k poškozování práv a zájmů občanů - s následky na rozhodování soudů ohledně prekluze nároku i na rozhodování o náhradě nákladů řízení. Tím spíše to platí pro živnostenský a obchodní rejstřík, kam může nahlížet každý bezplatně. Žalobkyně i její právní zástupkyně přitom v projednávané věci příležitost k lustraci sídla žalovaného promeškaly nejméně 18x.

16. Soud tedy uzavírá, že žalobkyně použila pro zaslání ostatních tří výzev i všech navazujících upomínek k uplatnění nároku nesprávnou, resp. neaktuální adresu. Žalobkyně, stejně jako soudy v občanském soudním řízení (srov. stanovisko Ústavního soudu ve sp. zn. Plsn [číslo], nebo usnesení Nejvyššího soudu ve sp. zn. 20 Cdo 3887/2017) musí respektovat základní principy doručování, byť u žalobkyně nejsou striktně stanoveny zákonem jako pro soudy. Žalobkyně však v rámci materiální interpretace povinnosti„ odeslat“ ve smyslu § 4 odst. 6 zákona č. 168/1999 Sb. nepochybně může a také musí rozlišovat, zda jedná vůči fyzické osobě nepodnikající (tehdy má lustrovat registr obyvatel, případně registr datových schránek), fyzické osobě podnikající či právnické osobě a podle toho zvolit adekvátní zdroj informací. Ostatní tři nároky proto soud II. výrokem zamítnul, neboť nedošlo k řádnému uplatnění nároků v ročních prekluzivních lhůtách, které již ani částečně nemohlo zhojit doručení žalobního návrhu soudem, k němuž došlo až v listopadu 2023. K prekluzi nároku soud přihlíží z úřední povinnosti.

17. O nákladech řízení soud rozhoduje z úřední povinnosti. V daném případě byla žalobkyně v řízení v převážné části neúspěšná, soud tedy dle procesního výsledku sporu v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř. měl přiznat k její k tíži právo na úhradu poměrné části účelně vynaložených nákladů řízení žalovanému. Tomu však dle obsahu spisu s řízením žádné takové náklady nevznikly, tomu odpovídá znění nákladového (III.) výroku shora.