20 C 31/2022

Plný text

Okresní soud v Teplicích rozhodl samosoudcem Janem Sýkorou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného naposledy bytem adresa žalovaného pro zaplacení částka s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni [částka] s úrokem z prodlení v kapitalizované výši [částka] a dále v sazbě 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do částek [částka], [částka], kapitalizované úroku z prodlení [částka] a úroku z prodlení v sazbě 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám právního zástupce žalobkyně na poměrné náhradě nákladů řízení [částka], a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se v řízení domáhala žalobním návrhem, podaným u zdejšího soudu dne [datum], zaplacení plnění z úvěru [číslo] ze dne [datum], sjednaného pro jistinu [částka], kterou se žalovaný zavázal s navýšením splatit v 96 měsíčních splátkách po [částka]. Úvěr byl pro nehrazení sjednaných splátek žalobkyní předčasně zesplatněn dnem [datum] a žalobkyně se domáhala zaplacení jistiny [částka], [částka] na smluvním úroku, [částka] na poplatcích, [částka] na kapitalizovaném úroku z prodlení a v sazbě 8,25 % ročně z jistiny [částka] dále od [datum] do zaplacení. K výzvě soudu doplnila žalobu podáním ze dne [datum] (č. l. 80) tak, že úvěruschopnost žalovaného posoudila v souladu se zákonem a doslala podklady z tohoto procesu. Z vyjádření č. l. 81 vyplývá, že prověřovala údaje z externích i interních databází, nesplátkové výdaje žalovaného a poměřovala je s normativními měsíčními životními náklady.

2. Soud věc rozhodl postupem dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) bez nařízení jednání, neboť žalobkyně s takovým postupem souhlasila předem a žalovanému soud zaslal výzvu k vyjádření se k případnému souhlasu s tímto postupem a připojil doložku ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. pro případ, že zůstane pasivní. Jelikož žalovaný na výzvu ve stanovené lhůtě nereagoval, důsledkem je předpoklad jeho souhlasu s tímto postupem. Žalovaný v řízení zůstal pasivní (v důsledku jeho nezájmu o dosažitelnost na pouhé evidenční adrese se nejspíše o probíhajícím soudním řízení ani nedozvěděl), adresu pro doručování vedle své adresy trvalého pobytu ohlašovně nenahlásil. Od novely občanského soudního řádu, provedené zákonem č. 7/2009 Sb., je adresát odpovědný za existenci adresy pro doručování a ochranu vlastních zájmů a je též povinen zajistit přijímání písemností na této adrese bez ohledu na to, zda se zde zdržuje. Je věcí adresáta, zda se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu doručování, kde je pro něho bezpečné, že mu bude zásilka doručena. Soud na zákonem stanovenou adresu doručuje povinně, i kdyby mu bylo známo, že na ní k předání a převzetí listiny nemůže dojít, a byť by se dozvěděl ze sdělení některého z účastníků či jiných osob nebo ze své úřední činnosti, kde se adresát fakticky zdržuje. Adresátu lze doručit i na jinou adresu, to však nemá vliv na povinnost soudu doručovat na povinnou adresu pro doručování. Omluvitelným důvodem, pro nějž by bylo možno vyslovit neúčinnost náhradního doručení, nemůže být skutečnost, že se fyzická osoba na adrese pro doručování trvale nezdržuje (usnesení Nejvyššího soudu ve sp. zn. 32 Cdo 80/2012). Soud z rozhodnutí v jiném řízení zjistil možnou doručovací adresu žalovaného ve [obec], kam žalovaného rovněž obeslal, žalovaný se však nevyjádřil, nepožádal o doručování na tuto adresu a soud neznal ani jiné informace o této adrese, aby mohl zvážit vyslovení místní nepříslušnosti. I nadále je tedy oficiální doručovací adresou žalovaného evidenční adresa dle registru obyvatel a z doručení na adresu faktického pobytu lze procesně vycházet pouze a jen tehdy, pokud dojde k převzetí do vlastních rukou (k čemuž nedošlo, do [obec] bylo doručeno náhradním způsobem, písemnost byla poté vhozena do označené domovní schránky). Žalovaný by tedy měl zvážit, zda se chce i nadále před písemnostmi„ skrývat“ za formální adresou, či zda se stane dosažitelný pro úřední korespondenci. Obecně lze konstatovat, že nedosažitelnost žalovaných ze strany státních orgánů je – při existenci celé řady i bezplatných poraden, poskytujících alespoň hrubé, avšak užitečné informace o možnostech právní ochrany před žalobou - jednou z významných příčin, proč posléze žalovaní čelí "neočekávanému" vymáhání již pravomocných exekučních titulů (nález Ústavního soudu ve sp. zn. I. ÚS 3923/2011 ze dne [datum]). Ignorováním svých práv žalovaná (s největší pravděpodobností) nezískává žádnou reálnou výhodu a pouze se sama připravuje o možnost účastnit se řízení, vznášet nejrůznější procesní námitky, kterými lze podstatnou část soudy projednávaných nároků ze spotřebitelských závazků odrazit (neb jsou až nezdravě často relativně neplatnými), či přinejmenším ve svůj prospěch ovlivnit lhůtu ke splnění povinnosti (zejm. splátkový kalendář, který si tak nemusí„ zaplatit“ v nákladech následné exekuce). Současně žalovaný tímto jednáním vzbuzuje podezření ohledně svých úmyslů v době čerpání úvěrů z hlediska možného spáchání trestného činu (úvěrového) podvodu.

3. Po skutkové stránce soud dospěl po provedení a zhodnocení níže uvedených důkazů k následujícím závěrům. Smlouvou č. l. 17, sazebníkem č. l. 23, obchodními podmínkami č. l. 25, 29 a 34 a formulářem č. l. 20 žalobkyně prokázala, že dne [datum] usilovala se žalovaným o sjednáním úvěru s jistinou [částka], kterou se měl zavázat splácet v 96 měsíčních splátkách po [částka] (resp. poslední splátkou ve výši [částka]). Ostatní ujednání byla vzhledem k právní kvalifikaci nároku bez významu pro výsledek řízení. Dle výpisu č. l. 81 p. v. kalkulovala věřitelka s měsíčním příjmem žalovaného 35,5 tis. Kč a s dalšími [částka] v domácnosti, zohlednila dosavadní interní splátky ve výši [částka] měsíčně a externí splátky [částka] měsíčně, přičemž dle č. l. 82 žalovaný v předchozí době především čerpal úvěr [částka] a 57,5 tis. Kč na automobil.

4. Výpisem účtu č. [bankovní účet] za období od června 2017 do prosince 2017 (č. l. 83 a 35 až 94) soud zjistil následující. Žalobkyně měla dle výpisů č. l. 35 a 36 přehled o transakcích žalovaného již před [datum], kdy žalovanému na tento účet poskytla [částka], a z těchto vyplývají nanejvýš znepokojivé transakce na účtu žalovaného. V červnu 2017 vedle svého příjmu od [anonymizována dvě slova] [částka] tis. Kč převáděl částky ve prospěch [příjmení] [příjmení] [jméno] ve výši [částka], [částka], [částka], [částka], [částka] a [částka]. Příjmy tvořila příchozí platba [částka] od [právnická osoba], a platba [částka] od [jméno] [příjmení], bez označení. Zároveň z něj vyplývá platba [částka] platba [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], s. r., což evokuje splátku ([anonymizována dvě slova]. Dále jsou patrné platby nájemného ([částka] –„ nájemné [celé jméno žalovaného]“), zálohy elektřiny [částka], rozhlasový poplatek [částka], televizní poplatek [částka], [částka] za„ UPC“. Je patrná splátka úvěru [číslo] ve výši [částka] na účet vedený žalobkyní (/ [číslo]). V červenci 2017 vedle svého příjmu od [anonymizována dvě slova] ve výši [anonymizováno] tis. Kč převáděl částky ve prospěch [příjmení] [příjmení] [jméno] ve výši [částka], [částka], [částka], [částka] [částka], [částka], [částka] a [částka]. Příjmy tvořila příchozí platba [částka] od [právnická osoba], a platba [částka] od [jméno] [příjmení], bez označení. Zároveň z něj vyplývá platba [částka] platba [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], s. r., což evokuje splátku ([anonymizováno]) automobilu. Dále jsou patrné platby nájemného ([částka] –„ nájemné [celé jméno žalovaného]“), zálohy elektřiny [částka], rozhlasový poplatek [částka], televizní poplatek [částka], [částka] za„ UPC“. Je patrná splátka úvěru ve výši [částka] na účet vedený žalobkyní. V srpnu 2017 vedle svého příjmu od [anonymizována dvě slova] ve výši [anonymizováno] tis. Kč převáděl částky ve prospěch [příjmení] [příjmení] [jméno] ve výši [částka], [částka], [částka], [částka], [částka], [částka], [částka], [částka], [částka]. Příjmy tvořila příchozí platba [částka] od [právnická osoba], a platba [částka] od [jméno] [příjmení], označená (soud předpokládá, že v žertu) jako„ peníze za pašování drog“. Zároveň z něj vyplývá platba [částka] platba [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], s. r., což evokuje splátku ([anonymizováno]) automobilu. Dále jsou patrné platby nájemného ([částka] –„ nájemné [celé jméno žalovaného]“), zálohy elektřiny [částka], rozhlasový poplatek [částka], televizní poplatek [částka], [částka] za„ [anonymizováno]“. Velmi významnou je odchozí transakce [částka] dne [datum], označená jako„ předčasná splátka úvěru“, následně pak [datum] příchozí platba [částka], označená jako„ čerpání úvěru [číslo]“, a odchozí platba [částka], označená jako„ poplatek za zřízení [anonymizována dvě slova]“. V září 2017 vedle svého příjmu od [anonymizována dvě slova] ve výši [anonymizováno] tis. Kč převáděl částky ve prospěch [příjmení] [příjmení] [jméno] ve výši [částka], [částka], [částka], [částka], [částka], [částka], převedl [částka] na jako„ zálohu na [anonymizováno]“. Zároveň z něj vyplývá splácení dalších úvěrů – dne [datum] splátky [částka] a [částka], označené jako„ úvěr“, dále dne [datum] platba [částka] platba [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], s. r., což evokuje splátku ([anonymizováno]) automobilu. Dále jsou patrné platby nájemného ([částka] –„ nájemné [celé jméno žalovaného]“), zálohy elektřiny [částka], rozhlasový poplatek [částka], televizní poplatek [částka], [částka] za„ [anonymizováno]“. V říjnu 2017 vedle svého příjmu od [anonymizována dvě slova] [částka] tis. Kč převáděl částky ve prospěch [příjmení] [příjmení] [jméno] ve výši [částka], [částka], [částka], [částka], [částka], [částka], [částka], [částka], [částka], [částka], [částka], [částka], [částka], [částka], [částka], [částka], převedl [částka] na cizí účet s nezvykle označenou transakcí (která odpovídá označením ostatních transakcí pro [příjmení] [příjmení] [jméno]), získal [částka] vkladem od manželky, zápůjčku [částka] od [jméno] [příjmení] a [částka] od [jméno] [příjmení] a od [právnická osoba], mu bylo převedeno [částka], [částka], [částka], [částka] a [částka]. Zároveň z něj vyplývá splácení dalších úvěrů – dne [datum] splátky [částka] a [částka], označené jako„ úvěr“, dále dne [datum] platba [částka] platba [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], s. r., což evokuje splátku ([anonymizováno]) automobilu. Dále jsou patrné platby nájemného ([částka] –„ nájemné [celé jméno žalovaného]“), zálohy elektřiny [částka], rozhlasový poplatek [částka], televizní poplatek [částka], [částka] za„ UPC“. V listopadu 2017 převáděl částky ([částka], [částka], [částka], [částka], [částka], [částka], [částka], [částka], [částka], [částka], [částka], [částka], [částka], [částka]) [právnická osoba] [příjmení] [jméno], dále převedl [částka] na cizí účet s nezvykle označenou transakcí (která odpovídá označením ostatních transakcí pro [příjmení] [příjmení] [jméno]), přičemž tyto aktivity byly (vedle příjmu žalovaného [částka] od [anonymizována dvě slova] – srov. č. l. 80 p. v.) financovány osobou [jméno] [příjmení] (dne [datum] poskytl [částka]), odprodejem kapitálových fondů (dne [datum] částkou [částka]) a pravděpodobně prodejem vozidla u [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] (dne [datum] příchozí platba [částka]), což spolu se dvěma příchozími platbami á [částka] od [právnická osoba], navozuje dojem velmi nestandardně vedených osobních financí, s možností akutní epizody hráčské závislosti (takto by daný výpis z účtu interpretoval soud). Zároveň z něj vyplývá splácení dalších úvěrů – dne [datum] splátky [částka] a [částka], označené jako„ úvěr“, dále dne [datum] platba [částka] platba [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], s. r., což evokuje splátku ([anonymizováno]) automobilu. Dále jsou patrné platby nájemného ([částka] –„ nájemné [celé jméno žalovaného]“), zálohy elektřiny [částka], rozhlasový poplatek [částka], televizní poplatek [částka], [částka] za„ [anonymizováno]“. Transakce v obdobném duchu pokračují i po načerpání úvěru, to však již žalobkyni nelze klást k tíži z hlediska poskytnutí úvěru.

5. Z výpisu sjednaného úvěrového účtu č. [bankovní účet] za období od prosinec 2017 do června 2021 bylo zjištěno, že žalovaný na závazek uhradil v tomto období celkem [částka] (24x sjednanou splátku [částka], v devíti případech šlo o odlišné částky. Dopisem ze dne [datum] (č. l. 64) žalobkyně prokázala, že úvěr se stal splatným dnem [datum], z podacího archu č. l. 65 vyplývá, že žalovanému toho dne odesílala i další písemnost (pro soud neznámého obsahu). Právní zástupce žalobkyně doložil dopisem (č. l. 66) vypracování i zaslání (č. l. 67) jednoduché předžalobní výzvy ve smyslu § 142a o. s. ř. do dispoziční sféry žalovaného, i zde je patrné zaslání dvou samostatných písemností (pro soud neznámého obsahu), přičemž soud právního zástupce výslovně poučil, že jedná-li se o další úvěr, je třeba soudu doplnit tvrzení i k tomuto úvěru, jinak tvrzení ohledně zkoumání úvěruschopnosti nebude možno považovat za úplná.

6. K poměrům žalovaného bylo sdělením Okresní správy sociálního zabezpečení Praha č. l. 70 zjištěno, že žalovaný není veden jako zaměstnanec či živnostník, ani nečerpá žádný důchod. Z přehledu řízení žalovaného u zdejšího soudu (č. l. 71) vyplývá, že od roku 2020 čelil nebo čelí od rozvodu svého manželství četným nalézacím řízením pro peněžité pohledávky a čelil nebo čelí 17 exekučním řízením, několika výkonům rozhodnutí, včetně nároku od bývalé manželky. Z insolvenčního návrhu bývalé manželky žalovaného (zajištěného soudem z insolvenčního rejstříku v rámci pátrání po pobytu žalovaného) č. l. 73 vyplývá, že tato vyživuje dvě děti a je společně s bývalým manželem (žalovaným) dlužnicí ze dvou úvěrů s jistinami přes 1 mil. Kč, které byly sjednány bez jejího vědomí„ finanční nezdrženlivostí bývalého manžela“. Dle výpisu z Centrální evidence exekucí (dále jen„ [příjmení]“) č. l. 77 žalovaný v době poskytnutí úvěru žádné exekuci nečelil (ke dni [datum] však čelil nebo čelí 14 exekucím). Dle registru obyvatel č. l. 96 má žalovaný od března 2021 toliko evidenční bydliště.

7. Po právní stránce soud uplatněný nárok posoudil následujícím způsobem. Žalovaný a žalobkyně spolu usilovali o sjednání závazku úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, s charakterem spotřebitelského závazku. Soud vychází ohledně údajů o výši nesplněného závazku (tj. nad rámec úhrad [částka]) z provedených důkazů, břemeno tvrzení a dokazování k případnému opaku (tj. že by žalovaný případně uhradil ještě více) v řízení tížilo procesně pasivního žalovaného.

8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 tamtéž platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 tamtéž platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku k nemožnému. Z úpravy tak vyplývá, že případné nesplnění takové povinnosti věřitele má za následek neplatnost absolutní, tedy soudem zohledňovanou z úřední povinnosti. Soud dovozuje (a to i ve shodě s rozsudkem Soudního dvora EU pod zn. C [číslo]), že splnění této povinnosti je třeba zkoumat z úřední povinnosti, neboť jde o důvod absolutní neplatnosti (tedy i po zrušení zákona č. 145/2010 Sb. s účinností ke dni [datum] a nahrazení zákonem č. 257/2016 Sb.).

9. Pokud se týká zjištění řízení žalovaného u zdejšího soudu, jedná se o elementární činnost (obecného) soudu (žalovaného), spojenou i se snahou o řádné doručení návrhu a posouzování podmínek řízení (zejm. místní příslušnost), k čemuž je nezbytné zkoumat i kontaktní údaje z jiných, předchozích řízení, kterými již soud disponuje. Údaj o následných exekucích žalovaného tak vyplynul přímo ze spisu a takový postup nelze považovat za přehnanou iniciativu soudu v občanském soudním řízení sporném, nota bene při povinnosti soudu zkoumat platnost spotřebitelského závazku z úřední povinnosti a při nakládání s údaji, vzešlými z činnosti jiných orgánů veřejné moci, k nimž má soud privilegovaný (a tedy i rychlejší přístup), než účastník řízení.

10. Z ustálené judikatury vyšších soudů se přitom podává, že za náležitou obezřetnost nelze vždy považovat toliko spoléhání se na pravdivost údajů, poskytnutých samotným spotřebitelem (spolukontrahentem). Ustanovení § 9 předchozího zákona, resp. 86 aktuálně platného zákona o spotřebitelském úvěru má charakter nejen individuální, ale i generální prevence, neboť chrání spotřebitele i před nimi samými, včetně situací, kdy nejednají při žádosti o spotřebitelský úvěr v dobré víře (resp. nikoliv ve finanční tísni). Ostatně čerpání těchto krajně nevýhodných finančních produktů je zcela pravidelně činěno z důvodu dlouhodobého nedostatku peněz a finanční tísně dlužníků, kteří ani nemají přístup k výhodněji úročeným běžným bankovním půjčkám. Dostupnost splatitelných úvěrů spotřebitelům je z hlediska (nejen) měnové politiky státu klíčová a nezbytně regulovaná oblast a ponechání tohoto trhu bez náležité regulace by vedlo k rychlé pauperizaci celé sociální třídy a její vydání napospas těm, kteří se rozhodli své jmění, vzdělání a profesní zdatnost realizovat na úkor ekonomicky nejzranitelnější části populace. Sám spotřebitel přitom zpravidla nedisponuje takovými znalostmi a zkušenostmi, aby své budoucí ekonomické možnosti ohledně splácení úvěru mohl posoudit lépe, než profesionální poskytovatelé spotřebitelských úvěrů. Toto ustanovení má tak nepochybně i důležitý veřejnoprávní rozměr a podstatným způsobem omezuje smluvní volnost poskytovatele spotřebitelských úvěrů, který sice může své prostředky poskytnout dle své úvahy, nemůže však ve shodném rozsahu (nad rámec společensky a ekonomicky udržitelné míry) očekávat asistenci veřejné moci při vymáhání jejich nerealistického navýšení. Právní předchůdce žalobkyně tedy do jisté míry má i povinnost předcházet nezamýšlenému předlužení i úvěrovým podvodům, a to nikoliv jen ve vlastním ekonomickém zájmu, byť je zřejmé, že vynaložené úsilí musí být v proporcionálním poměru s bonitou dlužníka, rostoucí výší poskytované jistiny a jejího požadovaného navýšení.

11. Soud nemůže hodnotit výstup z jiných databází, které jsou pro tento účel vhodné a věřiteli přístupné (BRKI, NRKI, [příjmení], [příjmení]), neboť jejich tehdejší výpisy žalobkyně nepředkládá. Informace z registrů typu BRKI, NRKI, [příjmení] či [příjmení], s nimiž měla právní předchůdkyně žalobkyně také možnost pracovat, nepochybně pokrývají velkou oblast ekonomického počínání dlužníků, údaj z [příjmení] je však v tomto ohledu nepominutelný, neboť případná probíhající exekuce naznačuje nejen špatnou platební morálku, ale rovněž celkovou nesolventnost povinného, který nehradí závazek i za cenu značného navýšení dodatečných nákladů (což platí tím více, oč je vymáhaná jistina nižší). Nadto je údaj z [příjmení] oproti databázím soukromoprávních subjektů obdařen limitně vysokou mírou spolehlivosti tam obsažených údajů. A to evidovaných zpravidla podstatně dříve, než dlužník vůbec začne figurovat v insolvenčním rejstříku, přístup do kterého je bezplatný. Případná exekuce přitom může pocházet od jakéhokoliv věřitele - oprávněného, tedy např. i sousedské půjčky, což představuje podstatně širší pole záběru, nežli jiné zmiňované databáze. Poskytnutí úvěru osobě, podléhající exekučnímu inhibitoriu, pak zpravidla nelze považovat za zodpovědné jednání věřitele. Náklady ověření stavu [příjmení] se pohybují v řádu desítek Kč a v daném případě byl dlužníkovi účtován nemalý administrativní poplatek. Je také otázkou, zda údaje v jiných databázích bonity spotřebitelů svědčily o žalovaném lépe, když již v roce XXX proti němu byly povoleny první z mnoha následných exekucí.

12. V projednávaném případě žalobkyně tvrdí, jakým způsobem zkoumala schopnost spotřebitele úvěr splácet, předložila zákaznickou kartu s vyznačením údajů, které zjistila či jí byly předloženy. Není přitom rozhodný vlastní interní postup (metodika, vzorec či algoritmus) právní předchůdkyně žalobkyně k posouzení bonity klienta, neboť ten představuje její vlastní, interní vodítko, kterak má interpretovat typové informace ve vztahu k posuzované schopnosti klienta splácet. Pro soud však taková metodika není závazná a rozhodná, pokud v projednávaném případě generuje zcela zjevně nesprávný výstup, což nelze v individuální věci ospravedlnit statistickou spolehlivostí na velké množině úvěrových případů, neboť riziko ojedinělých selhání algoritmu zde tíží právě věřitele (coby jeho tvůrce), nikoliv spotřebitele. Povinnost zkoumat úvěruschopnost zcela jistě není konzumována existencí jakékoliv metodiky, ale až existencí a aplikaci metodiky adekvátní danému typu úvěrů a poměrům daného úvěrového případu.

13. V případě žalovaného však byla na místě opatrnost z několika samostatných důvodů, čemuž právní předchůdkyně žalobkyně v potřebné míře nedostála, když dostupné údaje vyhodnotila zjevně nesprávně (bez ohledu na to, zda postupovala dle intuice konkrétního pracovníka či dle znalostního/expertního algoritmu). Bez ohledu na svou metodiku posuzování úvěrových případů měla zohlednit nejlepší dostupný zdroj informací – výpisy z účtu, který pro svého klienta vedla. Vedle souběžně čerpaných a placených úvěrů, jejichž splátky (cca 9 tis. Kč měsíčně) již tak dosahovaly přibližně čtvrtinu průměrného měsíčního příjmu žalovaného, jsou zde i další okolnosti. Soudu nebylo ničeho sděleno ohledně předčasně splaceného úvěru ([částka] dne [datum]), ani ohledně následného úvěru s jistinou [částka], což je pro posouzení úvěrové historie zcela nepominutelné. Především se však vůbec nezajímala o čerpání dalších zápůjček od fyzických osob a stejně tak se nezajímala o odchozí platby v řádech stovek tisíc Kč měsíčně ve prospěch subjektu, o kterém se žalobkyně nepochybně mohla dozvědět více, pokud o to stála, aby mohla vyloučit, že nejedná o vklady na sázkový účet, k čemuž má soud silné podezření, dané i četnými příchozími platbami od společnosti„ [právnická osoba], které v poměru k odchozím platbám mohou představovat dílčí výhry. V době poskytnutí předmětného úvěru přitom přibyly i další varovné signály finanční tísně (prodej vozidla, prodej investic, další nespecifikovaná platba od třetí osoby ([jméno] [anonymizováno] zaslala [částka] dne [datum]) a bylo tak namístě ověřit, zda žalovaný nepřijímá další závazky, které bude třeba zohlednit na straně výdajů. Žalovaný byl ženatý a takový úvěr zjevně nebyl běžnou záležitostí ve smyslu § 714 o. z., s níž by neměl být seznámen druhý z manželů, o jehož příjmy se přitom žalobkyně prokazatelně zajímala (když konstatovala celkový příjem domácnosti [částka], aniž by však objasnila, z jakého zdroje informací čerpala). S ohledem na příjmy manžela by sice nebyla povinnost ke splacení 155 tis. Kč v průběhu 8 let sama o sobě nikoliv běžnou, v kombinaci s krajně rizikovými pohyby na účtu manžela v řádech stovek tisíc Kč měsíčně však tento úvěr (spolu s dalšími četnými transakcemi) nikoliv běžnou záležitost představoval a žalobkyně si toho měla být vědoma, neboť s každou další obdobnou transakcí nad poměry vlastních (resp. ověřitelně legitimních) příjmů žalovaného se tento dostával hlouběji do situace, z níž nebylo ekonomicky smysluplným způsobem návratu.

14. Případnou trestněprávní rovinu jednání žalovaného soud nyní pomíjí, neboť žalobkyně je nepochybně sama schopna brát se za svá práva i cestou případného trestního oznámení. Ostatně žalobkyně má o dalších závazcích a okolnostech splácení zjevně podstatně více informací, než soud a také se prostřednictvím svého pracovníka/obchodního zástupce na vyplňování zákaznické karty sama podílela, je tak otázkou, kdo fakticky rozhodoval, jaké údaje a z jakých zdrojů do ní budou zapsány.

15. V projednávaném případě žalobkyně neprokázala, jaké konkrétní listiny původní věřitelka případně kontrolovala a z jakých údajů při posuzování bonity žalovaného vycházela. Zjevné je pouze to, že si byla vědoma některých úvěrů u třetích osob, přirozeně měla přehled o úvěrech, které poskytla žalovanému ona sama. Žalovaný tehdy ještě nepodléhal exekučnímu inhibitoriu, které by jej dle § 44a exekučního řádu opravňovalo toliko k uspokojování základních životních potřeb svých a osob, ke kterým má vyživovací povinnost, a udržování a správy majetku. Bylo však již zřejmé, že se mohl dostávat do předlužení za okolností, které si vyžadovaly velmi důsledné prověření okolností (důvodů či účelu) některých transakcí. V zásadě lze uvažovat o přípustnosti konsolidačního úvěru, který má problém závazků a předlužení i v takové situaci pomoci řešit, vylučuje však poskytnutí úvěru s relativně vysokým navýšením, který nesolventnost dlužníka jen dále prohloubí. S ohledem na známé, ale i další signalizované závazky žalovaného, je zřejmé, že posouzení dlužníka mělo být pečlivé, a to již proto, že byl existenčně závislý na dalším příjmu domácnosti (o němž soudu nebylo sděleno ničeho bližšího a lze předpokládat, že šlo o rodičovský příspěvek, čerpaný manželkou). Žalobkyně se měla zabývat obsahem transakcí na účtu žalovaného, nikoliv spoléhat na model úvěruschopnosti, pracující s normativními částkami. Přehled transakcí na účtu žalovaného představuje vše možné, jen ne normální situaci, kterou by bylo možno odbýt normativním posouzením výdajové stránky. Přirozeně nelze zkoumat veškeré významné transakce klientů, kteří mají v tomto ohledu právo na soukromí, nicméně v tomto případě okolnosti v jednotlivých přímo nasvědčují nástupu [anonymizována čtyři slova]) a dramatickému odčerpávání vlastních i cizích zdrojů ve prospěch jediného subjektu.

16. V tomto rozsahu žalobkyně neunesla důkazní povinnost, že by úvěruschopnost žalovaného zkoumala řádně, nadto bylo zřejmé, že i pokud tak činila, došla zcela zjevně k nesprávnému závěru. Zprostředkovatelé těchto typů úvěrů jsou zpravidla značně finančně zainteresováni na každém zprostředkovaném úvěru, jejich motivace k akceptování či uvádění nepodložených údajů má tedy za následek pouze omezenou důvěru soudu v takové záznamy. V tomto případě se však spíše projevila jejich shovívavost k údajům, které byly klíčové, přesto však byly zcela pominuty, případně brány nekriticky. Nebylo tak možno nijak přezkoumat excesivní výdaje žalovaného ani další příjem domácnosti, na kterém byla úvěruschopnost žalovaného zcela zjevně závislá (resp. ani tento by nemohl saturovat výdajovou trajektorii hospodaření žalovaného, pokud by se žalobkyně nemohla oprávněně domnívat, že po načerpání jistiny již žalovaný nebude prostředky odesílat, ale započne se splácením). Žalovaný měl tři vyživovací povinnosti (č. l. 81 p. v.), o kterých žalobkyně věděla, pracoval pro [anonymizována dvě slova], žalobkyně tak neměla žádného důvodu se domnívat, že žalovaný v rámci služebního poměru podniká nebo má jiné zdroje příjmů (případnou kladnou bilanci ze sázkových her nezjištěné povahy v to nepočítaje). V neposlední řadě pak nebyla blíže zkoumána výše jeho dalších závazků (nad rámec splátek řádných úvěrů), když některé zjevné dluhy ani další věřitelé nebyly nijak specifikovány a již významně převyšovaly ekonomické poměry žalovaného (i jeho domácnosti). Již tyto samotné okolnosti (další) úvěruschopnost (resp. potenciál k výdělku věřitele na osobě dlužníka) prakticky vylučovaly, případně podmiňovaly poskytnutí úvěru důsledným šetřením poměrů žalovaného a byly samy o sobě dostatečným důvodem ke zvýšené pozornosti (a tedy aplikaci dispozice § 86 zákona o spotřebitelském úvěru (…) a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. (…). Zkoumání historie běžného účtu klienta je přitom naprosto samozřejmé i v případě, že je veden u jiné banky (v takovém případě je klienti předkládají na výzvu věřitele), zcela nepominutelné je pak v případě žádání o úvěru u„ své“ banky, nota bene při jistině, násobně převyšující běžný měsíční příjem. Je tedy zřejmé, že pokud by věřitel postupoval obezřetně, úvěr by na základě údajů v tomto rozsahu (tedy bez dalšího upřesnění) nemohl poskytnout. Dle názoru soudu je tedy poskytnutí úvěru ve smyslu citovaného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru [číslo] Sb. již proto nedbalé a má za následek (absolutní) neplatnost závazku bez dalšího.

17. Soud nemohl i přes procesní pasivitu žalovaného (která nenavrhl zápočet) jednak shledat absolutní neplatnost ujednání jednotlivých platebních povinností od počátku (ex tunc) a současně odhlédnout od údajů o již uhrazeném plnění a jeho zápočtu na obchodní úroky, úroky z prodlení, poplatky či průběžné úvěrové poplatky z identického závazkového vztahu. Nepřihlédnutí k plněním, které žalovaný dle tvrzení samotné žalobkyně již uhradil na absolutně neplatný závazek, by dle soudu bylo v rozporu s ustanoveními § 2 odst. 1 a 3 občanského zákoníku, které mají přednost před obecnou podobou (procesněprávní) zásady projednací, které by bylo možno dát přednost při neplatnosti toliko relativní. S odkazem na § 1932 odst. 2 občanského zákoníku platí, že je-li dlužníkem spotřebitel, který je v prodlení s plněním dluhu, započte se plnění nejprve na náklady již určené, pak na jistinu pohledávky, poté na úroky a nakonec na úroky z prodlení. V době plnění žalovaným bylo pro absolutní neplatnost závazku úvěru možno plnit toliko na jistinu a teprve po jejím případném umoření na úroky z prodlení.

18. V daném případě tak byla jistina deklarovanými úhradami uhrazena v rozsahu [částka], přiznat lze tedy s odkazem na ustanovení o nutnosti vydání jistiny dle § 87 odst. 1 věta poslední zákona č. 257/2016 Sb. nárok pouze na zbývající část [částka], a s odkazem na § 1970 tamtéž i na takto snížené jistině odpovídající část úroku z prodlení (v kapitalizované výši [částka] a dále v sazbě 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení). Ve zbylé části (úrok z prodlení ze zbytku jistiny, kapitalizovaný obchodní úrok, veškeré poplatky) byla žaloba nedůvodná (zamítavý II. výrok shora).

19. O nákladech řízení soud rozhoduje z úřední povinnosti. V daném případě byla žalobkyně v řízení z větší části úspěšná (57,95 % při kapitalizaci příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku), soud tedy dle procesního výsledku sporu v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř. této přiznal k tíži žalovaného právo na úhradu poměrné části (15,9 %) účelně vynaložených nákladů řízení. Celková výše těchto nákladů pak sestává ze dvou a půl mimosmluvních odměn dle § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, po [částka] a tří paušálních částek náhrad hotových výdajů á [částka] ve smyslu § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, odpovídajících nákladům, spojeným s převzetím a přípravou věci, s vypracováním a zasláním jednoduché (polovina tarifní hodnoty) výzvy k plnění a s podáním žalobního návrhu. Jelikož je advokát dle svého tvrzení plátcem DPH, přísluší mu tak dále navýšení, odpovídající aktuálně platné sazbě této daně ve výši 21 % z těchto všech částek. Dále je součástí náhrady hodnota zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka]. Náhrada nákladů řízení je však dle § 149 odst. 1 o. s. ř. splatná k rukám advokáta jako celek. Za doplnění návrhu o vyjádření k povinnosti zkoumat úvěruschopnost náhrada nenáleží, neboť nejde o účelně vynaložené náklady, když taková tvrzení jsou nezbytnou součástí žaloby na plnění ze spotřebitelského úvěru (a právnímu zástupci to z desítek předchozích řízení jen v senátu 20C zdejšího soudu již musí být dobře známo, spoléhá však v tomto zjevně na nejednotný postup jednotlivých senátů a soudů a žaloby koncipuje„ formulářově“).

20. O lhůtách k plnění soud v obou případech rozhodl dle § 160 odst. 1 věta první o. s. ř., neboť pro jinou, než základní (třídenní) lhůtu k plnění, nebyl shledán žádný mimořádný důvod a sám žalovaný zůstal pasivní a neposkytl tedy soudu žádné argumenty, proč by měl být zájem žalovaného upřednostněn na úkor žalobce tím, že by soud poskytl lhůtu k plnění delší. Ostatně žalovaný je zjevně masivně předlužen a nemá tak zřejmě ani možnost splácet tento závazek přednostně, aniž by se tím dopouštěl trestných činů zvýhodnění věřitele či maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání (zatajením a spotřebováním disponibilního majetku). Situace žalovaného tak zřejmě může (z hlediska uspokojení věřitelů) být řešena pouze insolvenčním řízením.