20 C 315/2025

Plný text

Okresní soud v Teplicích rozhodl soudcem Janem Sýkorou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného trvale bytem Adresa žalovaného doručovací adresou Anonymizováno o 11 480 Kč s příslušenstvím a 15 306 Kč s příslušenstvím,

I. Žaloba na zaplacení 26 786 Kč s veškerými úroky z prodlení se zamítá.

II. Žalobkyně není povinna platit žalovanému náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se návrhem, došlým soudu dne 31. 7. 2025, domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni shora v I. výroku uvedené plnění z titulu úhrady zákonného příspěvku nepojištěných (11 180 Kč) za nepojištěné období od 24. 6. 2022 do 31. 10. 2022 (130 dní), když žalovaný jako vlastník či provozovatel nákladního automobilu do 3,5 tuny s registrační značkou , SPZ, , Anonymizováno, neuzavřel v rozhodném období pojištění odpovědnosti z provozu uvedeného vozidla s úrokem z prodlení, a poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek (300 Kč).

2. Žalobkyni bylo nutno i v tomto řízení vyzvat k prokázání vlastnického práva žalovaného, neboť k tomu žádný důkaz (ve vedoucí sp. zn.) nepředložila. Dodatečným vyjádřením č. l. 33 ze dne 14. 4. 2026 doslala kupní smlouvu, a uvedla, že o vlastnickém právu žalovaného se dozvěděla 17. 8. 2022.

3. Soud výslovně vyzval žalobkyni k vyjádření ohledně použité adresy pro doručování všech písemností. Lakonicky uvedla, že „výzva byla zaslána na adresu bydliště“ – bez jakéhokoliv objasnění původu adresy, která nebyla trvalým bydlištěm žalovaného.

4. Senátu 20C neušlo, že žalobkyně se dalším návrhem, došlým soudu dne 1. 10. 2025 a projednávaným původně pod sp. zn. , spisová značka, , dále domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni shora v I. výroku uvedené plnění z titulu úhrady zákonného příspěvku nepojištěných (9 976 Kč a 4 730 Kč) za nepojištěné období od 1. 11. 2022 do 20. 4. 2023 (116 a 55 dní), když žalovaný jako vlastník či provozovatel shodného nákladního automobilu neuzavřel v rozhodném období pojištění odpovědnosti z provozu uvedeného vozidla s úrokem z prodlení, a poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek (2x 300 Kč).

5. Senát 20C tato řízení spojil ke společnému projednání a rozhodnutí.

6. Soud věc rozhodl postupem dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) bez nařízení jednání, neboť žalobkyně s takovým postupem souhlasila předem (a k podstatným otázkám byla poučena a měla možnost návrh doplnit) a žalovanému soud zaslal výzvu k vyjádření se k případnému souhlasu s tímto postupem a připojil doložku ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. pro případ, že zůstane pasivní. Jelikož žalovaný na výzvu ve stanovené lhůtě nereagoval, důsledkem je předpoklad jeho souhlasu s tímto postupem. Žalovaný v řízení zůstal pasivní (v důsledku jeho nezájmu o dosažitelnost na adrese trvalého pobytu by se nejspíše o probíhajícím soudním řízení ani nedozvěděl), adresu pro doručování vedle své adresy trvalého pobytu ohlašovně nenahlásil. Soud však po žalovaném přesto pátral, zjistil jeho účastnické číslo , tel. číslo, a emailovou adresu , e-mail, , a žalovaný sdělil adresu pro doručování jak v záhlaví shora, na které mu bylo následně doručeno do vlastních rukou.

7. Od novely občanského soudního řádu, provedené zákonem č. 7/2009 Sb., je adresát odpovědný za existenci adresy pro doručování a ochranu vlastních zájmů a je též povinen zajistit přijímání písemností na této adrese bez ohledu na to, zda se zde zdržuje. Je věcí adresáta, zda se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu doručování, kde je pro něho bezpečné, že mu bude zásilka doručena. Soud na zákonem stanovenou adresu doručuje povinně, i kdyby mu bylo známo, že na ní k předání a převzetí listiny nemůže dojít, a byť by se dozvěděl ze sdělení některého z účastníků či jiných osob nebo ze své úřední činnosti, kde se adresát fakticky zdržuje. Adresátu lze doručit i na jinou adresu, to však nemá vliv na povinnost soudu doručovat na povinnou adresu pro doručování. Omluvitelným důvodem, pro nějž by bylo možno vyslovit neúčinnost náhradního doručení, nemůže být skutečnost, že se fyzická osoba na adrese pro doručování trvale nezdržuje (usnesení Nejvyššího soudu ve sp. zn. 32 Cdo 80/2012). V tomto řízení žalovaný jinou adresu pro doručování sdělil a v tomto řízení je jí soud vázán. Pro každé případné další (budoucí) řízení však nadále oficiální doručovací adresou žalovaného bude opět adresa dle registru obyvatel a z doručení na adresu faktického pobytu lze procesně vycházet pouze a jen tehdy, pokud takovou adresu vůbec soud sám zjistí, zkusí obesílat (což při ceně přes 100 Kč za každou takovou písemnost nelze považovat za samozřejmé) a dojde na ní k převzetí do vlastních rukou. Žalovaný by tedy měl zvážit, zda se chce i nadále před písemnostmi „skrývat“ za formální adresou, či zda se stane dosažitelným pro úřední korespondenci. Pro účely doručování přitom každý může vedle své adresy trvalého pobytu vůči ohlašovně (typicky obecní/městský úřad v místě trvalého pobytu) nahlásit i tzv. doručovací adresu (§ 10b zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel), pokud je odlišná. Taková adresa je pak zobrazena v každém výpisu z centrálního registru obyvatel pro všechny státní instituce. Její uvedení není na rozdíl od trvalého pobytu podmíněno doložením právního vztahu k nemovitosti. Nejspolehlivějším řešením je však bezplatná datová schránka. Ignorováním svých práv žalovaný (s největší pravděpodobností) nezískává žádnou reálnou výhodu a pouze se sám připravuje o možnost účastnit se řízení, vznášet nejrůznější procesní námitky, kterými lze podstatnou část soudy projednávaných nároků ze spotřebitelských závazků odrazit (neb jsou poměrně často relativně neplatnými), či přinejmenším ve svůj prospěch ovlivnit lhůtu ke splnění povinnosti (zejm. splátkový kalendář, který si tak nemusí „zaplatit“ v nákladech následné exekuce). Tím spíše to platí u nároků této žalobkyně, které mají tendenci se opakovat za navazující období, či být překvapivá v situaci, kdy nový vlastník (nepojištěné) vozidlo řádně nepřeregistruje či likvidátor vozidla neoznámí jeho vyřazení z provozu. V této věci výsledek řízení determinoval jiný pravidelný problém, vyskytující se v agendě žalobkyně (bez ohledu na počet upozornění na protiprávní stav senátem 20C v uplynulých letech, které žalobkyně a její právní zástupci ostentativně ignorují tak jako četné podněty od dalších osob).

8. Soud posoudil předložené listinné důkazy a tvrzení žalobkyně a dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Vlastnické právo žalovaného k vozidlu , Anonymizováno, bylo prokázáno kopií kupní smlouvy č. l. 35 ze dne 14. 3. 2022, dle které vozidlo zakoupil od , jméno FO, . K zápisu změny do registru vozidel nedošlo (č. l. 12 ve spojené věci). Žalovaný jako vlastník a provozovatel takového automobilu neuzavřel v tvrzené době povinné smluvní pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem tohoto vozidla. Ve smlouvě je uvedena adresa trvalého bydliště žalovaného, která je shodná jako dle registru obyvatel (č. l. 8). Veškeré písemnosti (tři výzvy, upomínky, tři předžalobní upomínky od advokáta) však žalobkyně i její právní zástupce (tehdy , tituly před jménem, , jméno FO, ) však odeslala na adresu , adresa, , jejíž původ soud nezná a žalobkyně se k ní vůbec nevyjádřila. Tím byl výsledek řízení opět determinován.

9. Soud posoudil předložené listinné důkazy a tvrzení žalobkyně a dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalovaný jako vlastník a provozovatel jiného nákladního automobilu jak výše neuzavřel v tvrzené době povinné smluvní pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem tohoto vozidla. Vlastnické právo žalovaného prokazovala kupní smlouvou, zatímco v registru vozidel , jméno FO, , předchozí vlastník, když ani žalovaný zjevně neprovedl přepis vlastnického práva vozidla vůči registru vozidel, nicméně dle kupní smlouvy se k přepisu výslovně zavázal prodávající. Žalobkyně lustraci žalovaného v registru obyvatel zjevně opět neprovedla a opět se tak usvědčila z toho, že tak dlouhodobě nečiní, pravděpodobně si nikdy nezřídila dálkový přístup a situaci neřeší ani dotazy ad hoc (jak např. činí soud při požadavku na výpis z CEE vůči Exekutorské komoře nebo výpis z registru vozidel vůči zdejšímu Magistrátu města , adresa, ). Obdobné chyby činí i u zapsaných vlastníků, pokud neučiní aktuální dotaz do registru vozidel. Z předchozích řízení je soudu již notoricky známo (§ 121 o. s. ř.), že adresy do své evidence zapisuje ručně, neboť se často dopouští chyb v psaní při přepisu, které se následně propisují do doručování v následujících letech. Soud v tomto řízení ani nemusel vyzývat žalobkyni ke sdělení původu adresy, nicméně tak učinil. Právní zástupce příležitosti objasnit původ použité adresy nevyužil. Tamtéž zaslala i upomínky a dokonce pak právní zástupkyně i předžalobní výzvy. Absolutní nezájem žalobkyně a obou advokátů (, tituly před jménem, , jméno FO, a donedávna , tituly před jménem, , jméno FO, ) o nápravu těchto absurdních procesů však již senát 20C nesčetněkrát popisoval v minulých letech (v režimu zákona č. 168/1999 Sb.) a praxe bude zjevně pokračovat i za účinnosti zákona č. 30/2024 Sb. Nicméně následné upomínky a předžalobní upomínky ani nemají všechny náležitosti pro uplatnění nároku (§ 4 odst. 7 tehdy platného zákona č. 168/1999 Sb., resp. 46 odst. 2 zákona č. 30/2004 Sb.) a nemají tak účinky včasného uplatnění – a to přesto, že na tento základní nedostatek senát 20C advokáty rovněž nesčetněkrát v uplynulých několika letech v rozsudcích upozorňoval a proti některým sama advokátka , tituly před jménem, , jméno FO, podávala obsáhlé odvolání. Je zjevné, že činnost přinejmenším takové advokátní kanceláře ve skutečnosti není vykonávána advokáty (u , tituly před jménem, , jméno FO, soud tolik nároků neřešil).

10. Podobné chyby jsou bohužel velmi časté a soud z těchto důvodů značnou část nároků zamítá. Nepochybně tedy značná část nároků u soudů končí spoluzaviněním žalobkyně a tedy zbytečně. Jelikož se však žalobkyně nechává zastupovat advokáty a na bezpočet předchozích upozornění na tento tristní stav nereaguje (pokud je vůbec svými advokáty s obsahy rozsudků seznamována), zjevně nemá motivaci způsob vykonávání své agendy měnit.

11. I z jiných řízení této žalobkyně vyplynulo, že žalobkyně adresy čerpá z neaktualizovaných lustrací, mnohdy je získá např. přepisem z historické kupní smlouvy či historické pojistné smlouvy, současně však u dalšího vozidla žalovaného může i nadále evidovat odlišnou adresu. V jiné věci se zdá, že naopak přiřadila jinou adresu od jiného vozidla (případně může jít chybu, která se žalovaným ani nemusí souviset, neboť jde o ručně zadávané údaje). Ve věci sp. zn. , spisová značka, , , spisová značka, a , spisová značka, soud dokonce zjistil, že dvě odlišné adresy je žalobkyně schopna vést u shodného vozidla shodného vlastníka, přestože jde o nároky z bezprostředně následujících krátkých časových úseků a vymáhané částečně souběžně. Ve sp. zn. , spisová značka, zdejšího soudu totiž výzvu ke shodnému vozidlu a za období 20. 11. 2020 až 31. 3. 2021 zasílala dne 3. 3. 2022 na správnou adresu a upomínku pak zasílala dne 8. 6. 2022, tedy až poté, co již v souběžné věci používala adresu zkomolenou. Je zřejmé, že informační systém žalobkyně vykazuje zcela fatální nedostatek a adresní data jednotlivých nároků neporovnává/neaktualizuje. Fatální je většinou bohužel pro občany, pro žalobkyni jen v případě obezřetnosti soudu. V této věci jednoduše použila poslední adresu, která vyplynula z kupní smlouvy a tu použila u daného nároku, aniž takový údaj podrobila kritice a uvážila, že jde o historický, případně (v případě smluv) o nezávazný (a současně historický) údaj, který může ztratit relevanci již následujícího dne.

12. Soudu je z desítek předchozích řízení již známo, že žalobkyně (a agentura , právnická osoba, ., i její právní zástupkyně) zjišťuje adresu u každého nároku zpravidla pouze jednou a to z registru vozidel, případně z kupní smlouvy, pojistné smlouvy či jiného zdroje, který uzná za vhodný. Překvapivě takové adresy nesjednocuje pro osobu, ale někdy ani pro shodné vozidlo, což se soudu nezdá praktické ani logické. Různé adresy pro různá vozidla mohou mít v některých situacích opodstatnění (vozidlo může mít shodného vlastníka, ale různého provozovatele apod.). Různé adresy u shodného vozidla při paralelním vymáhání pak žalobkyně nemůže obhájit žádným logickým argumentem. V předmětné věci se zdá, že adresu jednoduše převzala ze svého informačního systému či z dokumentu, který se jí zdál nejaktuálnější, aniž by využila svého oprávnění přístupu do registru obyvatel, který měla již dle zákona č. 168/1999 Sb., ale nikdy jej nevyužívala. Stejně tak jej má i dle oprávnění v § 50 zákona č. 30/2024 Sb. ve spojení s § 129 zákona č. 277/2009 Sb., o pojišťovnictví, kde je výslovně zakotven přístup do základního registru obyvatel i informačního systému evidence obyvatel (a mnoha dalších registrů).

13. Různé adresy k téže osobě žalobkyně pravidelně neporovnává. Dle vyjádření registru obyvatel je soudu známo, že v registru vozidel (zda bylo žalobkyni známo nějaké vozidlo žalovaného, díky čemuž by mohla dotazovat alespoň tento registr, soudu není známo) zapisována výhradně adresa trvalého pobytu (a nikoliv tedy již případná adresa doručovací), přebíraná z registru obyvatel. Zjišťování povahy či okolností pochybení žalobkyně však není smyslem nalézacího řízení, kterým je pouze povinnost posoudit splnění zákonných náležitostí uplatnění výzvy a z moci úřední (§ 654 odst. 1 věta druhá o. z.) zohlednit případnou prekluzi nároku v roční lhůtě. Žalobkyně v lepším případě lustruje pouze registr vozidel, nikoliv podkladový registr obyvatel – do něhož má zákonem umožněn přístup, tedy v době, kdy se o vlastnickém právu žalovaného dozvěděla. Nedochází tedy k opakovanému zjišťování adresy, nedochází pravidelně ke sjednocování údaje o adrese a především nedochází ke zjišťování údaje o trvalém bydlišti (či doručovací adrese) z registru obyvatel. A to dokonce ani v případech, kdy je adresa zjištěna z historické kupní smlouvy či historické pojistné smlouvy (či dle sdělení osoby?) a není tedy žádným způsobem závazná, pokud nedojde k prokazatelnému doručení do vlastních rukou (čímž není ani záznam „dodáno adresátovi“ ve službě Sledování zásilky , právnická osoba, .). Překvapivě nedochází ani k účelnému pokusu o kontaktování poplatníků, přestože prakticky v každé pojistné smlouvě je uváděno faktické bydliště, telefonický a emailový kontakt a soudu se tak poměrně jednoduše daří účastníky těchto řízení kontaktovat (a to soud pravidelně vychází ze smluv, které jsou již podstatně starší, než v době vzniku nároku žalobkyně). Soudu se zdá nepravděpodobné, že by žalobkyně nedokázala kontaktovat žalovaného, k němuž má nároky z několika vozidel.

14. Soud nemůže na tomto místě než zopakovat, co žalobkyni soustavně opakuje již několik let. Žalobkyně dlouhodobě nepracovala se svým zákonným oprávněním dle § 18 odst. 12 zákona č. 168/1999 Sb. nahlížet do registru obyvatel a zjevně nemíní pracovat ani se stávajícím oprávněním § 50 zákona č. 30/2024 Sb. ve spojení s § 129 zákona č. 277/2009 Sb., o pojišťovnictví a (implicitně) spoléhá na průpis údajů ze základních registrů do agendy registru vozidel, resp. vychází zřejmě již jen ze své vlastní databáze, kterou několik měsíců či let (jak je obvyklé) ani neaktualizuje, případně jak se ukazuje v projednávané věci, bude vycházet z historických údajů ze smluv – ačkoliv již § 15 odst. 7 zákona č. 168/1999 Sb. počítal s měsíční aktualizací údajů. Totéž lze konstatovat i k údajům v živnostenském rejstříku a totéž soud v řízení sp. zn. , spisová značka, zjistil i ve vztahu k sídlu právnické osoby, u kterých lze shodně dovozovat jejich průpis do registru vozidel. To ostatně odpovídá zjevně mechanickému provádění agendy vymáhání těchto nároků jak u žalobkyně, tak u advokátní kanceláře , tituly před jménem, , jméno FO, , které je třeba někdy výzvy zasílat opakovaně a apelovat, aby byly svěřeny k vyřízení osobě, schopné pochopit smysl procesní výzvy a nezaslat pouze vzorovou odpověď, opakující tvrzení formulářového návrhu. Nyní se soud setkává se shodně neúplným návrhem i od , tituly před jménem, , jméno FO, . Přitom se již dříve v jiném řízení (sp. zn. , spisová značka, ) opět potvrdilo výslovným sdělením Magistrátu města , adresa, , že průpis těchto údajů mezi jednotlivými registry je nespolehlivý i pro samotný registr vozidel, ačkoliv s ním státní správa počítá. Žalobkyně i její advokáti si toho z desítek (či spíše stovek) tisíc dosavadních řízení již musí být mnoho let dobře vědomi, zjevně to však ignorují, spoléhaje na úspěch v převážné většině řízení. Žalobkyně přinejmenším zdejším soudem byla již v minulosti informována, že se jedná o nespolehlivé zdroje údajů o osobách, zatížené nezanedbatelnou chybovostí, jejichž příčinu soud nezná (může se jednat o chybu úředníka, technický problém při přenosu/zápisu dat mezi dvěma registry aj.). , adresa, se takový přístup slučuje s povinností řádného hospodáře však není otázkou pro toto řízení - orgánem dozoru nad činností žalobkyně však není veřejné mínění ani soudy, ale Česká národní banka. Ani ta však žalobkyni v uplynulých letech k nápravě nepřiměla. Dřívější výpisy žalobkyně k vozidlům nadto nebyly skutečným výpisem z veřejného registru (vozidel), ačkoliv to žalobkyně před soudy jejich zpracováním předstírala („zjištěné údaje“, „přijato dne“), ale toliko stavem vlastní databáze žalobkyně, která do ní zapisuje údaje z jiných zdrojů dat – dle míry chybovosti zřejmě ručně. V nejčerstvějších návrzích (a i v tomto) již doplňuje další typ výpisů, které zřejmě již jsou skutečnými výpisy z registru vozidel (v loňském roce je však advokátka , tituly před jménem, , jméno FO, nepřiložila ve 26 z 66 řízení v senátu 20C zdejšího soudu). Případně je nijak neaktualizuje a v lepším případě se dotazuje u každého nároku pouze jednou, ačkoliv uplatnění a upomínání probíhá několik měsíců. Soudu není dosud ani známo, zda registr vozidel rozlišuje podnikatele a nepodnikatele. Právě proto však je živnostenský rejstřík, obchodní rejstřík i (donedávna) seznam držitelů datových schránek všem veřejně přístupný, resp. žalobkyni je dokonce zákonem výslovně poskytnut přístup do základních registrů, čímž oproti veškerým ryze soukromoprávním subjektům disponuje nesporným privilegiem - jakým se jinak těší jen orgány veřejné správy a samosprávy. Tato řízení v důsledku toho nepostrádají významný veřejnoprávní moment, daný i dalšími aspekty (zřízení žalobkyně dle zákona, uložení povinností zákonem, zákonem definovaný postup zjištění i uplatnění nároku, sankční složka nároku na příspěvek do Garančního fondu aj.) - k tomu srovnej právní větu nálezu Ústavního soudu ve sp. zn. I. ÚS 3344/12. Pokud tedy spravuje nárok, který má veřejnoprávní prvky, má se to nutně odrážet i v péči, kterou mu má věnovat.

15. Žalobkyně však ani jeden přístup zjevně ani v režimu nové právní úpravy nevyužívá (soudu není známo, zda o faktické/technické zřízení přístupu do registru obyvatel dle zákonného oprávnění vůbec kdy usilovala) a ignoruje tak již několik let poučení (přinejmenším) od senátu 20C zdejšího soudu (resp. 28C Okresního soudu v , adresa, ) v tom smyslu, že ohledně adresy trvalého pobytu občana se na jinou databázi, než na základní registry obyvatel (natož pak jiné zdroje neoficiálních údajů), nelze zcela spoléhat, neboť je zatížena nenulovou chybovostí, resp. v případě historické kupní či pojistné smlouvy má toliko historickou relevanci. Totéž lze nyní analogicky dovodit i pro živnostenský rejstřík (či sídlo právnické osoby). V četných případech tak žalobkyně doručuje všechny písemnosti i na již neaktuální adresy trvalého pobytu či podnikatelského sídla, což má pro občany prakticky shodné následky, jako použití adresy chybné, cizí či zkomolené.

16. Případně se žalobkyně odvolává (v jiných řízeních) na zjevně obsoletní ustanovení § 11 zákona č. 56/2001 Sb. Pomine-li soud, že žalobkyně v přiměřených intervalech nelustruje ani registr vozidel a důvod její neznalosti správné adresy spočívá především v tom, odkazované ustanovení nereflektuje uplynulou elektronizaci státní správy a není již ani v úřední v praxi využíváno (jak soud v řízení sp. zn. , spisová značka, ověřil dotazem na registr vozidel při Magistrátu města , adresa, ). Dle sdělení Magistrátu města , adresa, ze dne 21. 5. 2024 (ve věci zdejšího soudu sp. zn. , spisová značka, ) k přímému dotazu soudce není v registru vozidel v úřední praxi evidován dokonce údaj o případné doručovací adrese vlastníka/provozovatele vozidla. To je ostatně v souladu s § 4 odst. 2 písm. a) bod 1 zákona č. 56/2001 Sb., který počítá s vedením údajů v následujícím rozsahu: údaje o vlastníkovi a provozovateli, není-li totožný s vlastníkem, kterými jsou jméno, popřípadě jména a příjmení, adresa místa trvalého pobytu, dlouhodobého pobytu, přechodného pobytu v délce alespoň 6 měsíců nebo jiného povoleného pobytu a rodné číslo, pokud bylo přiděleno, popřípadě datum narození. Údaje jsou tedy zjevně vedeny v rozsahu pro identifikaci subjektu, s údajem o (sekundární) doručovací adrese výslovně počítáno není. Je zřejmé, že čerpání údaje o doručovací adrese občana ze sekundárního registru je problematické řešení a žalobkyně musí své zákonné oprávnění dle složkového zákona využívat, jinak nepostupuje s péčí řádného hospodáře.

17. V běžné úřední praxi občan oznámí změnu adresy trvalého pobytu vůči agendě evidence obyvatel a logicky spoléhá na sdílení tohoto údaje nejen v rámci téhož obecního/městského/magistrátního úřadu, ale rovněž napříč ostatními (elektronicky vedenými) veřejnými registry – což je ostatně v souladu s § 51 odst. 3 písm. g) zákona č. 111/2009 Sb., o základních registrech, a stejně tak je to v souladu se základními zásadami dobré veřejné správy (zejm. § 6 odst. 2 správního řádu č. 500/2004 Sb.). Občan nemůže být nucen, aby při změně adresy trvalého bydliště obcházel veškeré agendy státní správy a činil totéž. Na tom nic nemění, pokud občan zanedbá výměnu osvědčení o registraci vozidla, kde má do doby výměny dokladu nadále vedenu původní adresu, neboť elektronicky je dle vyjádření úřadu vyznačován údaj aktuální a , Jméno žalobkyně, se vůbec nemusí zajímat o skutečnost, zda na osvědčení o registraci vozidla má či nemá občan adresu aktuální a samotným fyzickým osvědčením o registraci vozidla občan svou totožnost nikomu neprokazuje. Občan oproti tomu má právo ohledně nároku z příspěvek do Garančního fondu spoléhat na vedení (aktuálního) údaje (alespoň) o trvalém pobytu v registru obyvatel, což však žalobkyně (a její právní zástupkyně) dlouhodobě ignoruje (těžko se tak může legitimně dovolávat nedostatků na straně občanů). Zprvu snad z pohodlnosti, v pozdějších letech již zřejmě i proto, že tímto nedostatkem již mohou nezhojitelně trpět desítky tisíc dobrovolně splněných či soudem pravomocně přiznaných nároků a žalobkyně se zřejmě bojí tuto praxi jakkoliv veřejně tematizovat. Ostatně kdykoliv je její nárok rozsudkem zcela zamítnut, bere žaloby zpět, aby dosáhla zrušení takového rozsudku – pravděpodobně právě proto, aby nebyl veřejně publikován.

18. Při výkladu dvou vzájemně si konkurujících ustanovení je nutné (vedle zdravého rozumu a profesní opatrnosti a odpovědnosti) aplikovat systematický výklad práva a postupovat takovým způsobem, který více chrání občana, když žalobkyně zde vykonává zákonné oprávnění, které se blíží přenesenému výkonu státní správy. Obdobně to nepochybně platí i na poměry podnikající fyzické osoby i právnické osoby a jejich podnikatelská sídla. Žalobkyně přitom ignorovala oprávnění, dané jí „jejím vlastním“ složkovým zákonem (č. 168/1999 Sb.), pokud se toliko odvolává na ustanovení jiného správního předpisu (č. 56/2001 Sb.) a tam uvedenou povinností vlastníků vozidel, o níž však žalobkyně stejně dobře jako soud ví, že není v praxi důsledně využívána, resp. že souvisí s výměnou dokladů a nikoliv s aktuálním stavem zápisu v elektronicky vedených registrech. Případně vychází z jiného zdroje informací (historických kupních či pojistných smluv), aniž výsledek konfrontovala s aktuálním stavem registru obyvatel (či v jiných případech živnostenského či obchodního rejstříku). Přitom tuto činnost vykonává za garantovanou náhradu 300 Kč, což na ni nepochybně klade i břemeno odpovědnosti. Zjevně v tom bohužel míní pokračovat i v režimu nového složkového zákona č. 30/2024 Sb. Zda tuto náhradu přenechává společnosti , právnická osoba, ., je věcí žalobkyně, nicméně je jistě případnou otázkou, zda tyto prostředky neodčerpává právě upomínání externí agenturou , právnická osoba, ., když dle znalosti z předchozích řízení využívají i komerční pojišťovny, které za upomínání rovněž požadují částku okolo 300 Kč. Současně pak lze žalobkyni aktuálně považovat za nejčastěji zastoupeného žalobce v praxi (přinejmenším zdejšího) okresního soudu v agendě občanskoprávních sporných řízení, aktuálně násobně převyšující i počet řízení České televize při vymáhání koncesionářských poplatků. Za rok 2022 se jen v senátu 20C zdejšího soudu jednalo o 131 žalob, což činí téměř třetinu nápadu soudce, a 1 529 žalob za celý úsek C zdejšího soudu (do čehož vůbec nespadají rozkazní řízení v agendě „CEPR“, kterých je zpravidla početně více), v roce 2023 pak šlo již o 158 řízení a 1 567 celkem. I v dalších letech byla situace analogická. Odpovědnost žalobkyně za správnost svých postupů má tedy nesporně i etické aspekty s dopadem na velkou část veřejnosti. A to nejen z řad „neplatičů“, ale rovněž osob, vůči kterým kupující vozidla nesplnil smluvní i zákonnou povinnost oznámení změny vlastníka vozidla, což je za současné právní úpravy mnohdy skutečně nezáviděníhodná situace (srov. zejm. nález Ústavního soudu ve sp. zn. Pl. ÚS 114/2020). Rovněž vůči spolehlivosti doručování písemností , právnická osoba, ., lze mít četné výhrady (jen v roce 2024 již senát 20C zdokumentoval a reklamoval 8 nepravdivě vyplněných údajů na vrácených obálkách). Soud si přitom nedokáže vysvětlit, proč žalobkyně vědomě ignoruje tak nespornou výsadu, jakou je přístup do registru obyvatel. Žalobkyně přitom neváhá investovat do informativních spotů do celoplošných médií (zbytné finanční prostředky tedy zjevně má), sama je však ke svým povinnostem dlouhodobě lhostejná. Správný postup by přitom žalobkyni zvýšené náklady zřejmě ani nepřinášel. Spíše naopak, neboť opakované zasílání upomínek na chybné adresy je nepochybně méně efektivní řešení, než zaslání jediné upomínky na adresu aktuální/správnou. Nic ostatně žalobkyni neomezuje ani v odeslání následných upomínek na jakoukoliv další adresu, kterou uzná za vhodné, pokud svou povinnost alespoň jednou splnila zasláním výzvy a předžalobní výzvy ve smyslu § 142a o. s. ř. Je zřejmé, že činnost žalobkyně i její právní zástupkyně z řad advokátů je především agendou rutinního zpracování desítek tisíc případů ročně, přičemž u každého vozidla se dokonce může jednat o nárok, opakující se po cca 2 až 3 měsících trvání nepojištěného stavu. Sazba příspěvku nadto násobně převyšuje obvyklé komerční pojistné (v rozsahu několika desítek tisíc Kč ročně!), má tedy i výrazný sankční rozměr, což rovněž navyšuje míru zodpovědnosti, s jakou má žalobkyně (i její právní zástupkyně) ke svěřené agendě přistupovat.

19. Pokud tedy složkový zákon žalobkyni výslovně poskytoval a i nadále poskytuje oprávnění, nečiní tak z rozmaru zákonodárce a v rámci řádného výkonu takové činnosti nelze než takové oprávnění považovat současně za povinnost takové oprávnění využívat. Svévolným postupem žalobkyně dochází k poškozování práv a zájmů občanů - s následky na rozhodování soudů ohledně prekluze nároku samotného a tím i na rozhodování o náhradě nákladů řízení. Ty původní pohledávku dále výrazně navyšují, nemluvě o transakčních nákladech státu a prohlubování krize exekučního vymáhání, které se dlouhodobě týká téměř 6 % obyvatel státu. Tím spíše to platí pro živnostenský a obchodní rejstřík, kam může nahlížet každý, a to bezplatně. Žalobkyně i její právní zástupkyně přitom v projednávané věci příležitost k lustraci bydliště žalovaného promeškaly hned několikrát.

20. Soud tedy uzavírá, že žalobkyně použila pro zaslání výzvy a navazujících upomínek k uplatnění všech tří nároků nesprávnou adresu (případně adresu, jejíž původ soudu neobjasnila) a nelze tak dovodit řádné uplatnění nároku v prekluzivní době jednoho roku, která začala plynout od 17. 8. 2022, kdy se dle vlastního vyjádření (č. l. 33) o vlastnickém právu žalovaného žalobkyně poprvé dozvěděla. Že pozdější dva nároky (ze spojené věci), splatné již nejpozději v lednu 2024, uplatnila návrhem až v říjnu 2025, odhaluje další záludnost postupů, které žalobkyně používá, aby maximalizovala své nároky, včetně navyšování nákladů řízení z vícero samostatně uplatněných návrhů namísto jediného návrhu společného.

21. Žalobkyně, stejně jako soudy v občanském soudním řízení (srov. stanovisko Ústavního soudu ve sp. zn. Plsn 1/2015, nebo usnesení Nejvyššího soudu ve sp. zn. 20 Cdo 3887/2017) musí respektovat základní principy doručování, byť u žalobkyně nejsou striktně stanoveny zákonem tak, jako pro soudy. Implicitně však vyplývají již z existence zákonného oprávnění přístupu k vybraným údajům v základních registrech. Žalobkyně však v rámci materiální interpretace povinnosti „odeslat“ ve smyslu § 4 odst. 6 zákona č. 168/1999 Sb., resp. „písemně vyzve“ dle § 46 odst. 1 zákona č. 30/2024 Sb. nepochybně může a také musí rozlišovat, zda jedná vůči fyzické osobě nepodnikající (tehdy má lustrovat registr obyvatel, případně registr datových schránek), fyzické osobě podnikající či právnické osobě a podle toho zvolit adekvátní zdroj informací.

22. Všechny tři nároky proto soud (opět) zamítnul, neboť opět nedošlo k řádnému uplatnění nároku v roční prekluzivní lhůtě, kterou by již ani částečně nemohlo zhojit doručení upomínky od inkasní agentury, které neobsahují všechny zákonem stanovené náležitosti, stejně jako předžalobní upomínky od advokáta, ani žalobního návrhu soudem, k němuž došlo až v roce 2026, kdy již roční prekluzivní lhůta dávno marně uplynula. K prekluzi nároku soud přihlíží z úřední povinnosti - § 654 odst. 1 věta druhá o. z. Žalobkyně nemá oprávnění stanovovat adresu na základě vlastního odhadu pravděpodobnosti či vhodnosti, pokud se na takové adrese prokazatelně nezdaří doručení do vlastních rukou. Údaj v kupní či pojistné smlouvě není pro třetí strany jakkoliv závazný, může být ostatně i nesprávný záměrně (např. při koupi vozidla lze mít obavu, zda prodávající nemá v úmyslu vozidlo odcizit s použitím duplikátu klíče a znalosti adresy bydliště kupujícího; v pojistné smlouvě může být nechtěně zkomolena zprostředkovatelem atd.), či může být jednoduše výsledkem mylného zápisu prodávajícím či kupujícím či pojišťovacím zprostředkovatelem. V situaci, kdy na takové adrese nedojde k prokazatelnému doručení, nemůže žalobkyně považovat písemnost za doručenou do dispoziční sféry adresáta, pokud se současně nejedná o aktuální adresu trvalého pobytu či o aktuální doručovací adresu (dle registru obyvatel). Adresa poplatníka, uvedená kdekoliv jinde, má ryze indikativní charakter a může se stát obsoletní již večer téhož dne. Prokazatelným doručením není ani údaj u doporučeného psaní, neboť ten zahrnuje i vhoz do schránky (a samozřejmě nejde o údaj na veřejné listině jako v případě doručování dle procesních předpisů). Ostatně nejen u žalobkyně, ale i u velké části veřejnosti chybí základní povědomí o tom, že služby, sjednané ohledně komerčního doručování zásilek, nemají vliv na způsob doručování úředních písemností. Mnozí tak mylně spoléhají na poštovní plnou moc k přebírání zásilek, na službu dosílka či změna ukládací pošty. Ostatně důvěra soudu je neustále zkoušena i samotných veřejných listin – doručenek soudních písemností, kterých jen v roce 2024 a 2025 již senát 20C reklamoval třináct.

23. O nákladech řízení soud rozhoduje z úřední povinnosti. V daném případě byla žalobkyně v řízení zcela neúspěšná, žalovanému však dle obsahu spisu s řízením žádném náklady nevznikly, které by mu soud mohl přiznat k tíži žalobkyně, proto mu soud dle § 142 odst. 1 o. s. ř. nepřiznává právo na úhradu žádných nákladů. Krom toho by soud případnou náhradu nákladů řízení žalobkyni krátil i z dalších důvodů, souvisejících s tím, že v převážné míře zjevně nevykonává činnost prostřednictvím advokátů, ale spíše najatých administrativních pracovníků, kteří nejsou schopni pochopit smysl ani jednoduchých procesních výzev (ostatně i v této věci se odpověď míjí s výzvou, nicméně není zřejmé, zda jde o nepochopení, či procesní taktiku mlčením).