20 C 317/2021

Plný text

Okresní soud v Teplicích rozhodl samosoudcem Janem Sýkorou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované fakticky bytem anonymizováno pro osoby se anonymizována tři slova , ulice a číslo , PSČ obec zastoupené opatrovníkem Městem Teplice sídlem adresa žalované pro zaplacení částka s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni [částka] s úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to v měsíčních splátkách po nejméně [částka], splatných vždy do každého 26. dne v měsíci, za který splátka přísluší, počínaje měsícem, následujícím po měsíci, ve kterém tento rozsudek nabyde právní moci.

II. Co do úroku z prodlení z částky [částka] od [datum] do [datum], se žaloba zamítá.

III. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se v řízení domáhala žalobním návrhem, podaným u zdejšího soudu dne [datum], zaplacení jízdného [částka], přirážky [částka] k běžnému jízdnému a úroku z prodlení od [datum] za použití drážního prostředku hromadné přepravy osob právního předchůdce žalobkyně ([právnická osoba]) žalovanou bez platného dokladu o zaplacení jízdného [datum] (vlak [číslo] mezi stanicemi [obec], hl. n., a [obec] [část obce]). Pohledávka byla původním věřitelem postoupena na [právnická osoba] [anonymizována tři slova], a od této následně na žalobkyni.

2. V souladu s § 157 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) obsahuje tento rozsudek pouze zjednodušené odůvodnění.

3. Soud věc rozhodl postupem dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) bez nařízení jednání, neboť žalobkyně s takovým postupem souhlasila předem a opatrovníkovi žalované soud zaslal výzvu k vyjádření se k případnému souhlasu s tímto postupem a připojil doložku ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. pro případ, že zůstane pasivní. Jelikož opatrovník žalované na výzvu ve stanovené lhůtě (v rozsahu tohoto poučení) nereagoval, důsledkem je předpoklad jeho souhlasu s tímto postupem. Opatrovník se však vyjádřil věcně k uplatněnému nároku a to podáním ze dne [datum] (č. l. 34), ve kterém zrekapituloval dosavadní rozhodnutí soudu, kterými byla žalovaná zbavena způsobilosti k právním úkonům (2011), resp. posléze omezena ve svéprávnosti (2015 – rozsudek číslo jednací 15 P 85/2011-173; 2019), uvedla, že žalovaná v té době utíkala a dojížděla vlakem na [anonymizováno] za příbuznými. Uznala nárok na jízdné a přirážku k jízdnému, současně uvedla, že v důsledku [anonymizována dvě slova] a [anonymizována dvě slova] byla ovlivněna její schopnost posoudit důsledky jednání (jízda bez platné jízdenky), neuznává však nárok na úrok z prodlení a náklady řízení, neboť s právní zástupkyní žalobkyně již v obdobném předchozím případě v prosinci 2017 písemně komunikovala a tato si tak měla být vědoma omezení svéprávnosti žalované.

4. Po skutkové stránce soud dospěl po provedení a zhodnocení níže uvedených důkazů k následujícím závěrům. Oznámením o závadách a potvrzením o nedodržení přepravních podmínek ze dne [datum] žalobkyně prokázala, že žalovaná cestovala vlakem původního právního předchůdce žalobkyně bez platného dokladu o zaplacení jízdného a identita byla zjištěna dokladem [číslo] žalovaná byla zastižena na toaletě vlaku. K tomuto občanskému průkazu se soud dotázal Magistrátu města Teplice na případné vyznačení omezené svéprávnosti, zprávou ze dne [datum] (č. l. 54) bylo potvrzeno, že na občanském průkazu tato skutečnost vyznačena není. Výše přirážky k jízdnému ([částka]) vyplynula z příslušného tarifu [anonymizována dvě slova], platného v době uskutečnění jízdy (notorieta z dalších řízení shodné žalobkyně). Rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], navazující smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] a přílohou se seznamy postoupených pohledávek žalobkyně prokázala, že předmětná pohledávka byla postoupena společností [právnická osoba], na [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] a následně na žalobkyni. Právní zástupkyně žalobkyně prokázala dopisem ze dne [datum], že žalované zaslala na její evidenční adresu výzvu k plnění před podáním žaloby ve smyslu § 142a o. s. ř.

5. Jelikož soud rozsudkem zdejšího opatrovnického soudu číslo jednací 15 P 85/2011-254 zjistil omezení svéprávnosti žalované s právní mocí [datum] a ustanovení veřejného opatrovníka ([územní celek]), jednal s opatrovníkem žalované. Ten k důkazu předložil svůj jmenovací dekret od soudu (č. l. 36), přehled četných [anonymizováno] žalované v [anonymizována dvě slova] v letech 2011 až 2017. Dopisem ze dne [datum], adresovaným opatrovníkem právní zástupkyni žalobkyně (k číslu jednacímu EPR [číslo] 2017 zdejšího soudu) a zápisem telefonického hovoru ze dne [datum] (č. l. 51) bylo prokázáno, že advokátka Mgr. [jméno] [příjmení] [příjmení] si od prosince 2017 měla být vědoma, že žalovaná je omezena ve svéprávnosti a má veřejného opatrovníka s připomenutím této skutečnosti v březnu 2019. Rozsudkem zdejšího opatrovnického soudu číslo jednací 15 P 85/2011-173 (č. l. 43 p. v.) bylo prokázáno, že s právní mocí dnem [datum] byla žalovaná omezena na svéprávnosti mimo jiné potud, že nesměla nakládat s majetkem nad částku [částka] denně a nesměla uzavírat kupní smlouvy s předmětem plnění nad [částka] denně, dále smlouvy s opakujícím se plněním a další. Dle posudku k invaliditě č. l. 46 z roku 2014 je žalovaná postižena [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] s [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] a dalšími komplikacemi. Dle rozhodnutí č. l. 45 nebyl žalované přiznán nárok na invalidní důchod pro nedosažení potřebné doby pojištění pro vznik nároku. Dle rozhodnutí Úřadu práce č. l. 48 a 49 má žalovaná od roku 2015 nároky osoby se ZTP/P a od roku 2017 nárok na doplatek na bydlení ve výši [částka] měsíčně.

6. Po právní stránce soud uplatněný nárok posoudil podle § 2550 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, podle § 37 odst. 4 až 6 zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, podle § 3, § 7, § 15, § 49 odst. 3 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, a podle smluvních přepravních podmínek žalobkyně, to vše ve znění účinném v době, kdy žalovaná cestovala prostředkem hromadné dopravy osob, provozovaným původním právním předchůdcem žalobkyně. Žalované vznikla nástupem do dopravního prostředku povinnost uhradit jízdné a po odhalení vlakvedoucím právního předchůdce žalobkyně dále povinnost uhradit přirážku k jízdnému, která je stanovena v souladu vyhláškou č. 175/2000 Sb. příslušným tarifem. Přestože žalovaná trpěla duševní poruchou, z jejího jednání (ukrývání se na toaletě) je zřejmé, že si byla povinnosti hradit jízdné vědoma, ostatně sama bez pomoci byla schopna nasednout na správný vlakový spoj, směřující do stanice, kam se mínila (již po několikáté) dopravit. Pokud byla současně žalovaná omezena na svéprávnosti, ze zakoupení jízdenky nebyla vyloučena nad rámec [částka]. Nebylo prokázáno, jakou cenu by musela uhradit za celou cestu na [anonymizováno], zda by předkládala průkaz ZTP/P k dosažení slevy a podobně, v rozhodné době však žalovaná mohla platně uzavřít přepravní smlouvu na jízdné, pokud nepřevýšilo [částka] a přepravce současně neměl možnost poznat omezení svéprávnosti žalované. Nárok na [částka] na jízdném tak nepochybně vzniknul.

7. Současně soud shledal, že platně vzniknul i nárok na přirážku k jízdnému, která co do základu nároku vychází ze zákonného zmocnění (výši stanovuje dopravce v přepravním řádu) a má povahu blízkou smluvní sankci (smluvní pokutě). Vznik tohoto nároku povaha a rozsah omezení svéprávnosti žalované tak rovněž nevylučuje, neboť možnost sankce, která překročí [částka], je jako riziko již implicitně zahrnuta v omezení žalované na sjednávání závazků právě s hodnotou do výše [částka], když taková částka principiálně nevylučuje odpovědnost za sankce ze závazkových vztahů, které mohou dosáhnout i částek vyšších, a částka [částka] pak není ve vztahu k částkám jízdného (v řádech desítek až nižších stovek Kč) nikterak nepřiměřená či neobvyklá (pravidlem jsou spíše částky [částka]) a spíše má rozměr reparační (slouží k pokrytí nákladů odhalení a administraci černé jízdy pracovníkem přepravce), nežli ryze sankční. Žalovaná si tak případného„ prodražení“ obvyklého jízdného musela být vědoma, ostatně jednala právě jako obvyklý„ černý pasažér“ a snažila se přepravní kontrole vyhnout. Ostatně pro odpovědnost za škodu podle § 2920 odst. 1 a 2 o. z. platí, že nezletilý, který dovršil třinácti let a nenabyl plné svéprávnosti, nebo ten, kdo je stižen duševní poruchou, nahradí způsobenou škodu, pokud byl způsobilý ovládnout své jednání a posoudit jeho následky; poškozenému náleží náhrada škody i tehdy, nebránil-li se škůdci ze šetrnosti k němu. (2) Nebyl-li nezletilý, který dovršil třinácti let a nenabyl plné svéprávnosti, nebo ten, kdo je stižen duševní poruchou, způsobilý ovládnout své jednání a posoudit jeho následky, má poškozený právo na náhradu, je-li to spravedlivé se zřetelem k majetkovým poměrům škůdce a poškozeného. Ačkoliv v projednávaném případě se nejedná o (quasi-) závazkový vztah z náhrady škody, ale o smluvní sankci, je (systémovým výkladem práva) zřejmé, že odpovědnost za nárok, který může převýšit obvyklé„ denní“ majetkové poměry osoby s omezenou svéprávností nejsou zákonem vyloučeny, pouze omezeny.

8. Žalobě proto mohl soud vyhovět v rozsahu [částka], ostatně právě v tomto rozsahu byl nárok opatrovníkem uznán (rozsudkem pro uznání však soud rozhodnout bez výslovného souhlasu žalobkyně nemohl, neboť šlo o uznání částečné, výslovně vylučující odpovědnost za úrok z prodlení). Soud však současně I. výrokem shora přiznal i část požadovaného úroku z prodlení, v sazbě, která je v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., avšak pouze od doručení žalobního návrhu opatrovníkovi (dle doručenky č. l. 31 dnem [datum]), neboť teprve toho dne se opatrovník o nároku dozvěděl a dosavadnímu upomínání žalované soud účinky prodlení se splněním nároku soud nepřiznal (viz dále). Nárok na úrok z prodlení za období od [datum] do [datum] tak soud jako nedůvodný II. výrokem shora zamítnul.

9. O lhůtě k plnění soud rozhodl dle § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř., neboť rozsudek bude doručován opatrovníkovi žalované, který bude zřejmě nucen platební povinnost administrovat a to ze skromných zdrojů žalované, která je navíc umístěna v jiném okrese, což administrativní řešení rovněž komplikuje. Nadto zdroje žalované jsou značně omezené, pravděpodobně má příjem ze sociálních dávek jen v naprosto nezbytném rozsahu. Tomu soud přizpůsobil výši symbolické splátky, kterých bude zřejmě potřeba k úhradě celého nároku šest.

10. O nákladech řízení soud rozhoduje z úřední povinnosti. V daném případě byla žalobkyně v řízení zcela úspěšná, soud by tedy dle procesního výsledku sporu v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. této měl přiznat k tíži žalované právo na úhradu veškerých účelně vynaložených nákladů řízení. Podle § 142a o. s. ř. však dále platí, že (1) Žalobce, který měl úspěch v řízení o splnění povinnosti, má právo na náhradu nákladů řízení proti žalovanému, jen jestliže žalovanému ve lhůtě nejméně 7 dnů před podáním návrhu na zahájení řízení zaslal na adresu pro doručování, případně na poslední známou adresu výzvu k plnění. (2) Jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, může soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti žalobci přiznat i v případě, že žalobce žalovanému výzvu k plnění za podmínek uvedených v odstavci 1 nezaslal. V projednávané věci soud shledal, že povinnost dle odst. 1 nebyla splněna, neboť přinejmenším právní zástupkyně žalobkyně si měla být vědoma, že tato žalovaná je omezena ve svéprávnosti, je zastupována veřejným opatrovníkem, a tedy nepochybně není schopna nakládat s majetkem potud, že by ze své vůle v krátké lhůtě uhradila částku převyšující [částka]. Je věcí právní zástupkyně, jak v rámci své advokátní praxe pracuje se získanými informacemi a jak šetří práva osob s ohledem na ochranu osobních údajů, nelze však připustit, že u opakujících se nároků vůči téže osobě neuchovává informaci o omezení svéprávnosti a jejím dlouhodobém zastupování. Ostatně zastupuje klienta, který systematicky uplatňuje nároky z přirážek k jízdnému, když u mnohých osob se nároky opakují, jistá míra racionalizace je tak důvodně očekávatelná a to jak ve vztahu k fázi nalézacích řízení (spojování nároků, rozlišování procesních povinností a listin pro paralelně uplatněné nároky vůči téže osobě apod.), tak i ve fázi exekuční (kde je povědomí o více nárocích vůči téže osobě z hlediska prevence nevymahatelných nákladů exekučního řízení více než žádoucí). Pokud tedy právní zástupkyně zaslala předžalobní výzvu žalované (na evidenční adresu) a nikoliv veřejnému opatrovníkovi, se kterým již u předchozího nároku za žalovanou prokazatelně jednala, nelze to považovat splnění preventivní povinnosti dle § 142a o. s. ř. Nelze tak vyloučit, že by k řízení vůbec nemuselo dojít, pokud by se žalobkyně obrátila na veřejného opatrovníka a nárok s ním vyřešila smírně. Žádné důvody hodné zvláštního zřetele ve prospěch žalobkyně ve smyslu odst. 2 tamtéž pak soud rovněž neshledal, tyto důvody naopak svědčí spíše žalované. Vlakvedoucí mohl jisté [anonymizována dvě slova] žalované nepochybně rozpoznat a v hlášence jej zaznamenat, stejně tak měla předchozí znalosti využít i právní zástupkyně žalobkyně (která se v osobě od předchozího nároku vůči žalované nezměnila). Výše uvedené nic nemění na přiznání úroku z prodlení od doručení (do zaplacení) žalobního návrhu veřejnému opatrovníkovi soudem, neboť z čistě formálního hlediska od té doby k prodlení již dochází. I když však lze připustit, že i veřejný opatrovník by na splnění takové platební povinnosti za opatrovance mohl potřebovat více času (k administraci), než např. 7 dní, stále platí, že k soudnímu řízení pravděpodobně vůbec nemělo dojít, ostatně základ nároku byl opatrovníkem vůči soudu uznán obratem. Nárok na náhradu náklady řízení tak soud žalobkyni nepřiznal.

11. Současně by však měl jistá opatření přijmout i veřejný opatrovník, pokud žalovaná má v registru obyvatel evidenční adresu. Nemíní-li veřejný opatrovník údaj o trvalém bydlišti žalované v registru obyvatel sám aktualizovat (či provozovat za klientku datovou schránku?), aby se písemnosti dostávaly do (reálné) dispozice žalované (resp. sociálních pracovníků v daném zařízení) a nedocházelo k doručení fikcí, měl by sám činit opatření k přebírání písemností, které se u jejího úřadu vyvěšují a týkají se osob opatrovanců. V opačném případě povede situace žalované (a nepochybně i mnoha dalších opatrovanců) k nepoměrně složitějším (pro opatrovníka, klienta i další orgány veřejné moci) a nákladnějším důsledkům, neboť jednání žalované generuje více neuhrazených nároků (aktuálně např. byly zahájeny exekuce ve sp. zn. 62 EXE 5718/2021 a 69 EXE 5666/2021, kde jako oprávněná rovněž vystupuje žalobkyně).