20 C 32/2022

Plný text

Okresní soud v Teplicích rozhodl samosoudcem Janem Sýkorou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení částka s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částka s úroky z prodlení v sazbě 9 % ročně z částek částka: od datum do zaplacení, od datum do zaplacení, od datum do zaplacení, a na náhradě nákladů řízení dále částku částka, a to vše ve splátkách po nejméně částka měsíčně, splatných vždy do každého 26. dne v měsíci, za který splátka přísluší, počínaje měsícem, následujícím po měsíci, ve kterém tento rozsudek nabyde právní moci, pod sankcí ztráty výhody splátek.

II. Co do částky částka s úrokem z prodlení v sazbě 9 % ročně z této částky od datum do zaplacení, se žaloba zamítá.

1. Žalobkyně se v řízení domáhala žalobním návrhem, podaným u zdejšího soudu dne datum, zaplacení jízdného 4x částka a přirážky k jízdnému ve výši 4x částka za jízdu žalovaného prostředkem hromadné přepravy osob žalobkyně bez předložení platného dokladu o zaplacení jízdného ve dnech datum (2x), datum a datum při přepravní kontrole cestujících.

2. V souladu s § 157 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) obsahuje tento rozsudek pouze zjednodušené odůvodnění.

3. Soud věc rozhodl postupem dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) bez nařízení jednání, neboť žalobkyně s takovým postupem souhlasila předem a žalovanému soud zaslal výzvu k vyjádření se k případnému souhlasu s tímto postupem a připojil doložku ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. pro případ, že zůstane pasivní. Jelikož žalovaný na výzvu ve stanovené lhůtě nereagoval, důsledkem je předpoklad jeho souhlasu s tímto postupem. Žalovaný v řízení zůstal pasivní, přestože návrh převzal na adrese trvalého bydliště do vlastních rukou dne datum. Důvod k vyslovení místní nepříslušnosti soud neshledal, když dle zprávy Úřadu práce ze dne datum (č. l. 25) a datum (č. l. 22) žalovaný na této adrese čerpá příspěvek na bydlení teprve od ledna 2022 a o místě předchozího pobytu, resp. okamžiku stěhování žalovaného, soud informace nemá.

4. Po skutkové stránce soud dospěl po provedení a zhodnocení níže uvedených důkazů k následujícím závěrům. Žalovaný se dle zápisů o přepravních kontrolách č. l. 12 až 17 neprokázal ve třech případech v dopravním prostředku městské hromadné dopravy (linek 27, 57 a 60), provozované žalobkyní na území Statutárního města Ústí nad Labem, platným jízdním dokladem kontrolorovi žalobkyně, přičemž výše jízdného v době této jízdy činila ve všech případech částka a výše přirážky v případě, že se cestující nemůže prokázat platným jízdním dokladem, činila částka (notorieta). Adresu pro doručování žalovaný nikdy neuvedl, jen tehdejší trvalé bydliště. Totožnost žalovaného byla ověřena občanským průkazem číslo resp. číslo v případě dvou pozdějších kontrol. Žalobkyně prokázala vypracování a zaslání předžalobní výzvy č. l. 18 ve smyslu § 142a o. s. ř. ze dne datum do dispoziční sféry žalovaného (č. l. 19), když tato adresa, byť odlišná, se shoduje s novou (tehdejší) adresou trvalého pobytu.

5. Pokud se týká druhé jízdy dne datum ze 16:15 hodin, soud konstatuje, že měla být realizována na shodné lince 57, zpracovaná shodným revizorem číslo v odlišném vozidle (607 vs. 64), o 26 minut po předchozím záchytu, na zastávce anonymizována dvě slova, směr anonymizováno (v předchozím případě ulice, směr anonymizováno), s uvedeném shodného vícekrát značeného dokladu č. anonymizováno.

6. Zjištěný skutkový stav posoudil soud po právní stránce podle ustanovení § 18a odst. 2 písm. c) a odst. 3 a § 18b odst. 2 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, podle ustanovení § 7 odst. 3, 5 a 6 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu a podle ustanovení Smluvních přepravních podmínek dopravního podniku města Ústí nad Labem, a. s. (soudci známo z osobní znalosti), a dospěl k závěru, že žalobkyní uplatněný nárok je ve třech případech po právu, a uložil proto žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni požadované plnění v rozsahu tří jízd, včetně důvodně požadovaného úroku z prodlení, když počátek prodlení žalobkyně stanovila korektně, stejně jako i sazbu, odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

7. Pokud se týká poslední jízdy, soud shledal, že okolnosti této shodné jízdy o 26 minut po prvním záchytu jsou poměrně neobvyklé (žalovaný i shodný revizor nastoupili na shodné lince na opačný směr), důvodem pro nepřiznání nároku je však skutečnost, že se tak stalo v době, kdy lze považovat jízdné ve výši částka za stále zaplacené, když neuplynulo 60 minut. Jakkoliv se i nadále jedná o jízdu bez platného jízdního dokladu, soud shledal, že přiznání opětovného nároku na jízdné i přirážku během méně než 60 minut, za které již byl přiznán nárok na částka i přirážku, by bylo v rozporu s dobrými mravy. V rozsahu jedné jízdy a tomu odpovídajícího úroku z prodlení proto soud II. výrokem shora žalobu zamítnul.

8. O nákladech řízení soud rozhoduje z úřední povinnosti a jejich výši stanovuje svým rozhodnutím i v případě, že není výslovně požadována částka nižší, než na jakou má účastník, kterému právo přísluší, nárok, tzn. pokud se nároku na náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti výslovně nevzdá. V daném případě byla žalobkyně v řízení v rozsahu 75 % úspěšná, soud tedy dle procesního výsledku sporu v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř. této přiznal k tíži žalovaného právo na úhradu poměrné části účelně vynaložených nákladů řízení, tj. 75 – 25 = 50 %. Celková částka těchto nákladů pak sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši částka, a jelikož předžalobní výzvu a žalobu vypracovala a podala sama žalobkyně, i jí přísluší paušální částka náhrady hotových výdajů á částka ve smyslu § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., odpovídající nákladům, spojeným s příslušným úkonem ve smyslu § 1 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. Jelikož je i sama žalobkyně plátcem DPH, přísluší jí tak částka 2x částka, odpovídající navýšení paušální částky dle aktuálně platné sazby této daně.

9. O lhůtě k plnění soud rozhodl dle § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř., neboť žalovaný je zjevně předlužen (v roce 2021 čelil pěti jiným nalézacím řízením pro platební povinnosti v řádek jednotek tisíc Kč) a proto soud z důvodu patřičné ochrany žalovaného (před následky jeho vlastní nerozvážnosti, která, jak soud doufá, je pomíjivá) poskytl přiměřený splátkový kalendář na cca 4 měsíce, aby měl žalovaný reálnou příležitost případně pohledávku uhradit před podáním důvodného návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí nebo exekuce, která pohledávku navýší o náklady exekuce (hotové výdaje soudního exekutora a odměna soudního exekutora, zpravidla nejméně částka; případně dále odměna právního zástupce za zastupování v exekučním řízení). Pro jinou, delší lhůtu k plnění, či dokonce splátkový kalendář, nebyl shledán žádný mimořádný důvod a sám žalovaný zůstal pasivní a neposkytl tedy soudu žádné argumenty, proč by měl být zájem žalovaného upřednostněn na úkor žalobkyně, že by soud poskytl lhůtu k plnění delší. Je současně více než zřejmé, že ani případným obratem zahájeným exekučním řízením po nesplnění platební povinnosti po uplynutí krátké lhůty k plnění by žalobkyně zřejmě dřívějšího uspokojení své pohledávky nedosáhla, když případná další exekuce by zřejmě vedla toliko k čekání na vymožení předchozích závazků a časové hledisko splnění povinností žalovaného tak zjevně nehraje hlavní roli. K ochraně zájmů žalobkyně soud stanovil sankci ztrátou výhody splátek pro případ, že žalovaný poskytnutého dobrodiní splátkovým kalendářem včas nevyužije. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.). Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně ve stanovených lhůtách k plnění, může oprávněný navrhnout soudní výkon rozhodnutí nebo provedení exekuce.