20 C 331/2021

Plný text

Okresní soud v Teplicích rozhodl samosoudcem Janem Sýkorou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení částka s příslušenstvím

I. Žaloba se v celém rozsahu zamítá.

II. Žalobkyně povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení [částka], a to do 14 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se v řízení domáhala žalobou, podanou u zdejšího soudu dne [datum], zaplacení plnění po dědicích zůstavitelky [jméno] [příjmení], narozené [datum], zesnulé [datum]. Nárok měl spočívat v dluhu u původní věřitelky, [právnická osoba], z úvěrové smlouvy ze dne [datum] s charakterem revolvingového úvěru s rámcem [částka], který se stal splatným [datum] a dluh činil [částka]. V důsledku úhrad v celkové výši [částka] v období od [datum] do [datum], započtených vždy na obchodní úrok, se domáhala již toliko [částka] na jistině, [částka] a 1 107,74 na kapitalizovaném úroku z prodlení, [částka] na kapitalizovaném obchodním úroku a dále obou úroků, běžících od [datum] do zaplacení. K výzvě soudu žalobu doplnila podáním č. l. 119 o tvrzení ke zkoumání úvěruschopnosti, vyjádřila se k obsahu smlouvy a k důvodnosti požadavku na účtování mimosmluvní odměny (tyto okolnosti se však s ohledem na posouzení nároku ukázaly pro výsledek řízení nerozhodné, proto se jimi soud blíže nezabývá). Podáním č. l. 144 doplnila, že pokud došlo v průběhu závazkového vztahu ke změnám poplatků, původní dlužnice o nich byla informována na výpisech z účtu a předložila sazebník s účinností od [datum] (č. l. 161).

2. Soud o právním nástupnictví žalovaného rozhodl usnesením ze dne [datum], které nabylo právní moci dne [datum] (č. l. 114) a to s odkazem na usnesení soudní komisařky JUDr. [jméno] [příjmení] ze dne [datum]. Soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně byl o osobě soudní komisařky informován přípisem zdejšího soudu ve sp. zn. 36 D 1504/2019 ze dne 31. 3. 2020. Soud poté nařídil jednání, předvolal k němu právního nástupce zesnulé dlužnice (žalovaný jak shora) a jednání proběhla ve dnech [datum] a [datum].

3. Po skutkové stránce soud dospěl po provedení a zhodnocení níže uvedených důkazů k následujícím závěrům. Postoupení předmětné pohledávky bylo prokázáno již dopisem původního věřitele č. l. 105 (duplicitně pak i smlouvou č. l. 86, seznamem č. l. 101 p. v. a potvrzením č. l. 90). Úrokovým lístkem č. l. 10, platným od [datum], žalobkyně prokázala sazbu úvěru 25,08 % ročně pro bezhotovostní čerpání a 26,28 % ročně pro hotovostní čerpání. Žádostí klienta č. l. 123 bylo prokázáno, že žalovaná deklarovala příjem starobního důchodce [částka] s tím, že domácnost sdílí s neurčenou osobou (jsa vdovou bez vyživovací povinnosti) a ta má příjem dalších [částka] měsíčně. Dle tabulky č. l. 124 p. v. a výpisu č. l. 125 byly zjištěny dosavadní splátky žalované [částka] z jiných závazků, z toho 1 724 u původní věřitelky. Sazebníkem č. l. 34, platným od [datum], žalobkyně prokázala, že pro produkt [anonymizována dvě slova] požadovala za měsíc vedení účtu poplatek [částka], za domácí výběr ze svého bankomatu [částka] (z cizího [částka]), za dotaz na zůstatek účtu [částka], za přečerpání úvěrového rámce [částka], za zaslání 1. upomínky [částka] a za zaslání druhé upomínky [částka]. V rozporu s tím je však informační leták č. l. 122, který deklaruje poplatek za 1. upomínku [částka] a za 2. upomínku [částka] Smlouvou č. l. 50 a informačním letákem č. l. 122 žalobkyně prokázala, že s [jméno] [příjmení] sjednala [datum] úvěrovou smlouvu s odkazem na sazebník, obchodní podmínky a úrokový lístek a zavázala se vystavit jí platební kartu. Dle dispozic č. l. 51 ze dne [datum] k této smlouvě pak rekapitulovala obě úrokové sazby jak výše, informovala žalovanou, že úvěrový rámec činí [částka], pro hotovostní čerpání pak pouze [částka] a minimální měsíční splátka činí 2 % čerpaného úvěru. Ze sazebníku s účinností od [datum] (č. l. 161) vyplynulo, že žalobkyně nadále u produktu [anonymizována dvě slova] žádala [částka] za přečerpání úvěrového rámce a [částka] za každou upomínku. Dopisem ze dne [datum] žalobkyně prokázala, že odstoupila od předmětné smlouvy z důvodu prodlení se splácením.

4. Obsah produktových podmínek č. l. 30 a všeobecných obchodních podmínek č. l. 12, které nenesou podpis žalované, soud neshledal pro výsledek řízení významnými. Stěžejními pro výsledek řízení soud naopak shledal výpisy úvěru č. l. 53 až 85, které postihovaly (navzdory chaotickému pořadí) souvislé období od srpna 2012 do října 2017. Z těchto vyplynulo následující:

5. Po právní stránce soud uplatněný nárok posoudil následujícím způsobem. V prvé řadě soud konstatuje, že poplatek ve výši [částka] za upomínku soud považuje dle svého obsahu za smluvní pokutu, když tato částka zjevně mnohonásobně převyšuje reálné náklady spojené s takovým (nepochybně přinejmenším z větší části automatizovaným) úkonem a vyjadřuje spíše sankci za prodlení se splátkou. Pakliže soud vycházel z výše poplatku za přečerpání úvěrového rámce [částka] (č. l. 39) a poplatku za 1. upomínku [částka] (srov. č. l. 122, kde je předpokládáno dokonce pouhých [částka]), provedl početní redukci, kdykoliv bylo z těchto důvodů žalované ve výpisech účtováno [částka], resp. [částka] na upomínce. Soud nezjistil, že by v některém měsíci byly zaslány 2 upomínky, současně vysledoval, že pokud byl účtován poplatek za upomínku a nebyl výslovně označen jako za 1. upomínku (tj. bylo by možno předpokládat, že náleží za 2. upomínku), soud neshledal v žádném jednotlivém případě důvod k účtování poplatku za 2. upomínku, když původní věřitelka vždy reagovala na stav v daném měsíčním vyúčtování a nic nenasvědčuje tomu, že by se stav upomínání přenášel do následujících měsíců – ostatně žalobkyně žádnou takovou upomínku nepředkládala. Takto soud početně zredukoval nárok o [částka]. Žalobkyně sice prokázala podpis žalované jen na listině č. l. 122, kde žalovaná výslovně stvrdila povědomí poplatku za první upomínku ve výši pouhých [částka] (soud by tak krátil o ještě vyšší částku, než-li [částka]), nicméně současně předložila sazebník ze dne [datum] (č. l. 34, zejm. č. l. 39, duplicitně č. l. 145), z něhož vyplývá poplatek za 1. upomínku [částka] a soud proto kalkulaci ve prospěch žalobkyně provedl s touto částkou - i tak však dospěl k závěru, že žaloba je zcela neoprávněná (viz dále), k dalšímu přepočtu s nižší částkou tak nebyl důvod. Žalobkyně předložila sazebník s účinností od [datum] (č. l. 161), poplatky ve výši [částka] za přečerpání úvěrového rámce a [částka] za upomínku však účtovala již od roku 2013, aniž by prokázala změnu obsahu závazku mezi tehdejšími účastníky. Pokud by žalobkyně odkazovala soud na přílohové dokumenty (což v řízení výslovně neučinila, není však vyloučeno, že rozsáhlé obchodní podmínky podobné ujednání zakotvují), pak s odkazem na § 56 odst. 3 písm. g) a h) tehdy platného občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., resp. § 1814 písm. g) občanského zákoníku (účinného od 1. 1. 2014) platilo a platí, že ve vztahu ke spotřebiteli nemůže věřitel přistupovat ke změnám k tíži dlužníka, aniž by nedošlo dvoustranné změně závazkového vztahu. Zůstavitelka není vázána navýšením sankcí, s nimiž prokazatelně nevyslovila souhlas, což žalobkyně netvrdila a neprokazovala.

6. Soud dále při přezkoumávání oprávněnosti dalších účtovaných plnění (z předchozí činnosti soudu se důsledné přezkoumávání všech tvrzení žalobkyně ohledně nároků této její právní předchůdkyně ukazuje jako naprosto nezbytné) informačně vytěžil měsíční výpisy k úvěrovému účtu od srpna 2012 do října 2017 č. l. 53 až 85 (nad rámec výše uvedených [částka]) a dospěl k následujícím závěrům: Poplatek za září 2012 byl vrácen v listopadu 2012. Na konci února 2013 (č. l. 82 p. v.) byla naúčtována upomínka, nicméně v lednu 2013 (č. l. 83) byla uhrazena splátka [částka], proto soud dále odečetl nárok na [částka], neboť je ve zřejmém rozporu s dobrými mravy, pokud bylo se žalovanou sjednáno ohledně splácení toliko výše splátky 2 % z dlužné částky měsíčně, nebyla sjednána splatnost takové splátky (přinejmenším nikoliv v samotné úvěrové smlouvě či jejích dispozicích) a žalovaná je sankcionována v dalším měsíci i přesto, že v předchozím měsíci splatila násobně vyšší splátku, než jaká činila minimální, tj. uhradila několik splátek v předstihu. Přestože v daném měsíci již i přečerpala úvěrový rámec, za toto již byla sankcionována poplatkem za přečerpání a ani to nemůže být dostatečným důvodem k souběžnému důvodnému (a zpoplatněnému) upomínání. Ze shodného důvodu soud nepřiznal nárok na poplatek za 1. upomínku v dubnu 2013 (č. l. 81), když v březnu 2013 (č. l. 81 p. v.) byly uhrazeny splátky dvě, a to [částka] na začátku měsíce a [částka] dne 25. 3., když takový poplatek by opět byl účtován ve zřejmém rozporu s dobrými mravy. Poplatek za upomínku v květnu 2013 již soud akceptoval. Ze shodného důvodu soud nepřiznal nárok na poplatek za 1. upomínku v prosinci 2013 (č. l. 76 p. v.), když [datum] (č. l. 78) byla uhrazena splátka [částka] a takový poplatek by opět byl účtován ve zřejmém rozporu s dobrými mravy, když předchozí splátka násobně převyšovala minimální sjednanou měsíční splátku. Ze shodného důvodu soud nepřiznal nárok na poplatek za 1. upomínku v únoru 2014 (č. l. 75 p. v.), když v [datum] (č. l. 76) byla uhrazena splátka [částka] a takový poplatek by opět byl účtován ve zřejmém rozporu s dobrými mravy, když předchozí splátka násobně převyšovala minimální sjednanou měsíční splátku. Ze shodného důvodu soud nepřiznal nárok na poplatek za 1. upomínku v březnu 2014 (č. l. 75), když v témže měsíci byly uhrazeny splátky [částka] hned následujícího dne a o deset dnů později dalších [částka]. Takový poplatek by opět byl účtován ve zřejmém rozporu s dobrými mravy. Nadto není zřejmé, proč je upomínka zasílána již v polovině měsíce (když v přechozích případech věřitel zjevně nereflektoval splátky z měsíce předchozího). Ze shodného důvodu soud nepřiznal nárok na poplatek za 1. upomínku v dubnu 2014 (č. l. 74 p. v.), když v předchozím měsíci byly uhrazeny splátky [částka] a [částka]. Takový poplatek by opět byl účtován ve zřejmém rozporu s dobrými mravy, když předchozí splátky násobně převyšovaly minimální sjednanou měsíční splátku. Jelikož v tomto měsíci již v důsledku všeho výše uvedeného bylo neoprávněně účtováno celkem [částka], nemohl nastat oprávněně důvod k přečerpání úvěrového limitu a neoprávněnou je tak i částka [částka]. Ze shodného důvodu soud nepřiznal nárok na poplatek za 1. upomínku v květnu 2014 (č. l. 73 p. v.), když na počátku měsíce byla uhrazena splátka [částka], násobně převyšující minimální sjednanou měsíční splátku. Jelikož v tomto měsíci již bylo neoprávněně účtováno [částka], nemohl nastat oprávněně důvod k přečerpání úvěrového limitu a neoprávněnou je tak i částka [částka]. Ze shodného důvodu soud nepřiznal nárok na poplatek za 1. upomínku v červnu 2014 (č. l. 73), když v předchozím měsíci byla uhrazena splátka [částka], násobně převyšující minimální sjednanou měsíční splátku a takový poplatek by opět byl účtován ve zřejmém rozporu s dobrými mravy. Jelikož v tomto měsíci již bylo neoprávněně účtováno [částka], nemohl nastat oprávněně důvod k přečerpání úvěrového limitu a neoprávněnou je tak i částka [částka]. Ze shodného důvodu soud nepřiznal nárok na poplatek za 1. upomínku v březnu 2015 (č. l. 70), když v předchozím měsíci 27. dne byla uhrazena splátka [částka] (č. l. 80), násobně převyšující minimální sjednanou měsíční splátku a takový poplatek by opět byl účtován ve zřejmém rozporu s dobrými mravy. Ze shodného důvodu soud nepřiznal nárok na poplatek za 1. upomínku v květnu 2015 (č. l. 68), když v předchozím měsíci 1. a následně 29. dne byly uhrazeny splátky 2x [částka] (p. v.), násobně převyšující minimální sjednanou měsíční splátku a takový poplatek by opět byl účtován ve zřejmém rozporu s dobrými mravy. Ze shodného důvodu soud nepřiznal nárok na poplatek za 1. upomínku v srpnu 2015 (č. l. 67), když v předchozím měsíci 1. a následně 31. dne byly uhrazeny splátky 2x [částka] (p. v.), násobně převyšující minimální sjednanou měsíční splátku a takový poplatek by opět byl účtován ve zřejmém rozporu s dobrými mravy. Ze shodného důvodu soud nepřiznal nárok na poplatek za 1. upomínku v březnu 2017 (č. l. 57), když v předchozím měsíci 6. a následně 28. dne (p. v.) byly uhrazeny tři splátky [částka], [částka] a [částka], násobně převyšující minimální sjednanou měsíční splátku a takový poplatek by opět byl účtován ve zřejmém rozporu s dobrými mravy, nadto v březnu 2017 pak došlo dalších [částka] a není tak vůbec zřejmé, proč vůbec byla„ 1. upomínka“ zasílána. V měsíci dubnu 2017 (č. l. 56 p. v.) již bylo neoprávněně účtováno celkem [částka], nemohl tak oprávněně nastat důvod k přečerpání úvěrového limitu a neoprávněnou je tak i částka [částka]. Ze shodného důvodu soud nepřiznal nárok na poplatek za 1. upomínku v květnu 2017 (č. l. 55 p. v.), když v předchozím měsíci 4. dne byla uhrazena splátka [částka], násobně převyšující minimální sjednanou měsíční splátku a takový poplatek by opět byl účtován ve zřejmém rozporu s dobrými mravy, a v květnu 2017 pak bylo uhrazeno [částka]. Opět tak není vůbec zřejmé, proč vůbec byla„ upomínka“ zasílána. Současně již bylo neoprávněně účtováno celkem [částka], nemohl tak oprávněně nastat důvod k přečerpání úvěrového limitu a neoprávněnou je tak i částka [částka]. Ze shodného důvodu soud nepřiznal nárok na poplatek za 1. upomínku v červnu 2017 (č. l. 55), když v předchozím měsíci 4. dne byla uhrazena splátka [částka], násobně převyšující minimální sjednanou měsíční splátku, a v červnu 2017 pak [částka] a není tak vůbec zřejmé, proč vůbec byla„ upomínka“ zasílána. V měsíci červnu 2017 již bylo neoprávněně účtováno celkem [částka], nemohl tak nastat oprávněně důvod k přečerpání úvěrového limitu a neoprávněnou je tak i částka [částka]. V měsíci červenci 2017 (č. l. 56) již bylo neoprávněně účtováno celkem [částka], nemohl tak nastat oprávněně důvod k přečerpání úvěrového limitu a neoprávněnou je tak i částka [částka]. V měsíci srpnu 2017 (č. l. 54 p. v.) již bylo neoprávněně účtováno celkem [částka], nemohl tak nastat oprávněně důvod k přečerpání úvěrového limitu a neoprávněnou je tak i částka [částka]. V měsíci září 2017 (č. l. 54) již bylo neoprávněně účtováno celkem [částka], nemohl tak nastat oprávněně důvod k přečerpání úvěrového limitu a neoprávněnou je tak i částka [částka]. V měsíci říjnu 2017 (č. l. 53 p. v.) již bylo neoprávněně účtováno celkem [částka], nemohl tak nastat oprávněně důvod k přečerpání úvěrového limitu a neoprávněnou je tak i částka [částka]. Ze shodného důvodu soud nepřiznal nárok na poplatek za 1. upomínku v listopadu 2017 (č. l. 53), když v předchozím měsíci 4. dne byla uhrazena splátka [částka], násobně převyšující minimální sjednanou měsíční splátku, a v listopadu 2017 pak [částka] a není tak vůbec zřejmé, proč vůbec byla„ upomínka“ zasílána. V tomto měsíci již bylo neoprávněně účtováno celkem [částka], nemohl tak nastat oprávněně důvod k přečerpání úvěrového limitu a neoprávněnou je tak i částka [částka].

7. Nad rámec částky [částka] tak soud shledal do listopadu 2017 neoprávněně účtovanou i částku [částka], celkem tedy [částka]. Soud proto shledal žalobu zcela nedůvodnou, neboť v době vzniku žalobou tvrzeného prodlení (které bylo nadto zůstavitelkou z větší části v rozsahu [částka] uhrazeno) již byla celá jistina požadována neoprávněně a žalobkyně tak nemá nárok ani na obchodní úrok, ani na úrok z prodlení. Plnění, které zůstavitelka na tyto (neoprávněné) požadavky žalobkyně uhradila před podáním žaloby, nejsou předmětem tohoto řízení. Z těchto důvodů soud žalobu zamítnul v celém rozsahu. Nemusel se tak již zabývat dopadem ustanovení § 142a o. s. ř. v důsledku toho, že žalobkyně nezjistila výsledek dědického řízení podstatně dříve, než podala žalobu proti neznámému dědici zůstavitelky, a ani důvodností právním zástupce žalobkyně požadované mimosmluvní odměny za zastupování navzdory podezření soudu, že právní zástupce„ zastupuje sám sebe“ - v důsledku i nadále neobjasněného a dlouhodobě zjevně záměrně zamlčovaného vztahu právního zástupce k obchodnímu jmění žalobkyně (právní zástupce k přímému dotazu soudu vždy jako na č. l. 144 p. v. uvádí, že v rozhodné době nebyl statutárním orgánem žalobkyně a odpovědi k otázce na své případné vlastnické právo se soudu dosud nedostalo ani v této věci, ani v žádném z předchozích řízení).

8. O nákladech řízení soud rozhoduje z úřední povinnosti a jejich výši stanovuje svým rozhodnutím i v případě, že není výslovně požadována částka nižší, než na jakou má účastník, kterému právo přísluší, nárok, tzn. pokud se nároku na náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti výslovně nevzdá. V daném případě byla žalobkyně v řízení zcela neúspěšná, soud tedy dle procesního výsledku sporu v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznal k její tíži právo na úhradu veškerých účelně vynaložených nákladů řízení žalovanému. Jelikož se žalovaný osobně účastnil dvou jednání, která nepřesáhla dvě hodiny trvání, i jemu přísluší paušální částka náhrady hotových výdajů á [částka] ve smyslu § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., odpovídající nákladům, spojeným s příslušným úkonem ve smyslu § 1 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. Soud mu proto přiznal nárok na [částka] O lhůtě k plnění soud rozhodl dle § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř., neboť základní třídenní lhůta je neprakticky dlouhá, plnění má spíše symbolický charakter a prodloužená lhůta umožní účastníkům dohodu na bezhotovostní úhradě a vzniku zbytečných transakčních nákladů této drobné platební povinnosti.