20 C 341/2022

Plný text

Okresní soud v Teplicích rozhodl samosoudcem Janem Sýkorou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 10 023,80 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 8 636,30 Kč s úrokem z prodlení v sazbě 8,5 % ročně z částek: 3 914,53 Kč od datum do zaplacení, 1 128,85 Kč od datum do zaplacení, 3 250,47 Kč od datum do zaplacení, 342,45 Kč od datum do zaplacení, a to vše ve splátkách po nejméně 1 570 Kč měsíčně, splatných vždy do každého 26. dne v měsíci, za který splátka přísluší, počínaje měsícem, následujícím po měsíci, ve kterém tento rozsudek nabyde právní moci, pod sankcí ztráty výhody splátek.

II. Co do částky 1 387,50 Kč s úrokem z prodlení v sazbě 8,5 % ročně z částky 907,50 Kč od datum do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám právního zástupce žalobkyně na poměrné náhradě nákladů řízení 1 654 Kč, a to do 21 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se v řízení domáhala žalobním návrhem, podaným u zdejšího soudu dne datum zaplacení vyúčtování dodávky elektřiny do odběrného místa na adrese adresa (vyúčtování plynu číslo se splatností datum) v částce 1 128,85 Kč, za období datum do datum (vyúčtování elektřiny číslo se splatností datum) v částce 3 250,47 Kč, za období31. 8 2021 do datum (vyúčtování plynu číslo se splatností datum) v částce 342,45 Kč, poplatku 907,50 Kč za odpojení odběrného místa od distribuční sítě elektřiny dle vyúčtování číslo se splatností datum a 2x 240 Kč na poplatku za upomínku. Dále se domáhala úroku z prodlení jak ve výrocích I. a II. shora.

2. Soud věc rozhodl postupem dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) bez nařízení jednání, neboť žalobkyně s takovým postupem souhlasila předem a žalovanému soud zaslal výzvu k vyjádření se k případnému souhlasu s tímto postupem a připojil doložku ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. pro případ, že zůstane pasivní. Jelikož žalovaný na výzvu ve stanovené lhůtě nereagoval, důsledkem je předpoklad jeho souhlasu s tímto postupem. Žalovaný v řízení zůstal pasivní, adresu pro doručování vedle své adresy trvalého pobytu ohlašovně nenahlásil. Soud po něm přesto pátral, od zaměstnavatele (IČO) zjistil jeho možné faktické bydliště (ulice a číslo v obec), kde měl mít označenou schránku, což se dle závady nepotvrdilo. Zaměstnavatel uvedl, že žalovanému nějakou výzvu osobně předával, více pro žalovaného soud činit nebude.

3. Od novely občanského soudního řádu, provedené zákonem č. 7/2009 Sb., je adresát odpovědný za existenci adresy pro doručování a ochranu vlastních zájmů a je též povinen zajistit přijímání písemností na této adrese bez ohledu na to, zda se zde zdržuje. Je věcí adresáta, zda se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu doručování, kde je pro něho bezpečné, že mu bude zásilka doručena. Soud na zákonem stanovenou adresu doručuje povinně, i kdyby mu bylo známo, že na ní k předání a převzetí listiny nemůže dojít, a byť by se dozvěděl ze sdělení některého z účastníků či jiných osob nebo ze své úřední činnosti, kde se adresát fakticky zdržuje. Adresátu lze doručit i na jinou adresu, to však nemá vliv na povinnost soudu doručovat na povinnou adresu pro doručování. Omluvitelným důvodem, pro nějž by bylo možno vyslovit neúčinnost náhradního doručení, nemůže být skutečnost, že se fyzická osoba na adrese pro doručování trvale nezdržuje (usnesení Nejvyššího soudu ve sp. zn. 32 Cdo 80/2012). I nadále je tedy oficiální doručovací adresou žalovaného adresa dle registru obyvatel a z doručení na adresu faktického pobytu lze procesně vycházet pouze a jen tehdy, pokud dojde k převzetí do vlastních rukou. Žalovaný by tedy měl zvážit, zda se chce i nadále před písemnostmi„ skrývat“ za formální adresou, či zda se stane dosažitelným pro úřední korespondenci. Pro účely doručování přitom každý může vedle své adresy trvalého pobytu vůči ohlašovně (typicky obecní/městský úřad v místě trvalého pobytu) nahlásit i tzv. doručovací adresu (§ 10b zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel), pokud je odlišná. Taková adresa je pak zobrazena v každém výpisu z centrálního registru obyvatel pro všechny státní instituce. Její uvedení není na rozdíl od trvalého pobytu podmíněno doložením právního vztahu k nemovitosti. Nejspolehlivějším řešením je však bezplatná datová schránka. Obecně lze konstatovat, že nedosažitelnost žalovaných ze strany státních orgánů je – při existenci celé řady i bezplatných poraden, poskytujících alespoň hrubé, avšak užitečné informace o možnostech právní ochrany před žalobou - jednou z významných příčin, proč posléze žalovaní čelí "neočekávanému" vymáhání již pravomocných exekučních titulů (nález Ústavního soudu ve sp. zn. I. ÚS 3923/2011 ze dne datum). Ignorováním svých práv žalovaný (s největší pravděpodobností) nezískává žádnou reálnou výhodu a pouze se sám připravuje o možnost účastnit se řízení, vznášet nejrůznější procesní námitky, kterými lze podstatnou část soudy projednávaných nároků ze spotřebitelských závazků odrazit (neb jsou poměrně často relativně neplatnými), či přinejmenším ve svůj prospěch ovlivnit lhůtu ke splnění povinnosti (zejm. splátkový kalendář, který si tak nemusí„ zaplatit“ v nákladech následné exekuce). Žalovaný však zřejmě volí jinou životní strategii a hromadí tak exekučně vymáhané nároky.

4. Po skutkové stránce soud dospěl po provedení a zhodnocení níže uvedených důkazů k následujícím závěrům. Smlouvou č. l. 15 bylo prokázáno ujednání dodávek elektřiny do odběrného místa jak výše v sazbě D25d s první stanovenou zálohou 500 Kč měsíčně. Jako korespondenční adresa je uvedeno odběrné místo, ve smlouvě není upraven poplatek za upomínku ani za odpojení z distribuční sítě, pouze předtištěná deklarace, že se zákazník seznámil s ceníkem. Všeobecné obchodní podmínky ani ceník nenesou podpis spotřebitele, v nich je poplatek 240 Kč za upomínku a 907,50 Kč za odpojení upraven. Vyúčtováním č. l. 20 je prokázáno řádné vyúčtování spotřeby elektřiny ve shora uvedeném období v celkové výši 3 914,53 Kč, po zohlednění uhrazených záloh 500 Kč. Vyúčtováním č. l. 26 (konečným) je prokázáno řádné vyúčtování spotřeby elektřiny ve shora uvedeném období v celkové výši 3 250,47 Kč, po zohlednění uhrazených záloh 500 Kč. Byla doložena upomínka ze dne datum a datum, druhá však zasílaná na adresu trvalého pobytu. Bylo doloženo vyúčtování poplatku 907,50 Kč (č. l. 25).

5. Smlouvou č. l. 28 bylo prokázáno sjednání dodávek plynu do odběrného místa jak výše s první stanovenou zálohou 1 000 Kč měsíčně. Jako korespondenční adresa je uvedeno odběrné místo. Ve smlouvě není upraven poplatek za upomínku, pouze předtištěná deklarace, že se zákazník seznámil s ceníkem. Všeobecné obchodní podmínky ani ceník nenesou podpis spotřebitele, v nich je poplatek 240 Kč za upomínku upraven. Vyúčtováním č. l. 32 je prokázáno řádné vyúčtování spotřeby plynu ve shora uvedeném období v celkové výši 1 128,85 Kč, po zohlednění uhrazených záloh 200 Kč. Vyúčtováním č. l. 35 (konečným) je prokázáno řádné vyúčtování spotřeby plynu ve shora uvedeném období v celkové výši 342,45 Kč, žádná záloha nebyla uhrazena. Právní zástupce žalobkyně doložil dopisem (č. l. 37) vypracování i zaslání (č. l. 39) předžalobní výzvy ve smyslu § 142a o. s. ř. do dispoziční sféry žalovaného.

6. Po právní stránce soud uplatněný nárok posoudil následujícím způsobem. Účastníci platně sjednali spotřebitelský závazek z dodávek elektřiny ve smyslu § 50, resp. plynu dle § 72 energetického zákona č. 458/2000 Sb., na které se podpůrně použijí ustanovení o koupi dle občanského zákoníku. Z obou závazků žalobkyně řádně plnila, žalovaný však nehrazením záloh a neuhrazením řádně vyúčtovaného plnění nikoliv. Proto soud přiznal nárok na vyúčtované plnění a na úrok z prodlení ve smyslu § 1970 občanského zákoníku od dat splatnosti dle fakturací, sazba úroku byla v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

7. Pokud se týká částky 2x 240 Kč a odpojovacího poplatku 907,50 Kč s příslušnou částí úroku z prodlení, soud žalobu II. výrokem shora zamítnul, neboť takové poplatky nebyly sjednány v textu samotné smlouvy, ačkoliv tomu nic nebránilo a žalobkyně může situaci neuhrazení zálohy či vyúčtování (což je ve většině odběrních vztahů prakticky jediná podstatná povinnost odběratele, pokud nenastane mimořádná událost) pravidelně předvídat a tomu uzpůsobit obsahovou stránku smlouvy. V této souvislosti i nadále platí závěry, vyjádřené v nálezu Ústavního soudu ve sp. zn. I. ÚS 3512/11, dle jehož odůvodnění je absolutně neplatné ujednání ohledně povinnosti, která je sjednána toliko v rámci obecných obchodních podmínek, k nimž žalovaný nepřipojuje svůj podpis, a jako běžný spotřebitel očekává, že ujednání obsahují toliko technické smluvní klauzule, nikoliv podstatnou platební povinnost, resp. v případě sazebníku není zajištěno ani to, že s ním byl žalovaný při kontraktaci seznámen. Na tom nic nemění předtištěná deklarace v samotné smlouvě, která je projevem formulářového charakteru smlouvy a nemůže prokázat skutečnost, kterou sama deklaruje (a nahradit tak zejm. podpis příslušného dokumentu). příjmení 240 Kč v žádném případě neodpovídá minimálním nákladům na vzorovou upomínku a cenu takové poštovní služby, má zjevně i charakter sankční, případně uhrazovací ve vztahu k nákladům agendy vymáhání. Nejedná se tedy o zanedbatelnou platební povinnost. Totéž platí o odpojovacím poplatku. Dále je třeba přihlédnout k odůvodnění (a právní větě) rozsudku Nejvyššího soudu ve sp. zn. 32 Cdo 3530/2016 ze dne 19. 6. 2018, dle kterého je uvádění takových smluvních povinností v navazujících dokumentech nepřípustnou překážkou pro to, aby se s povinnostmi spotřebitel mohl seznámit. Nepodepsaným obchodními podmínkami a ceníkem nebylo prokázáno, že by se spotřebitel s touto povinností při kontraktaci skutečně seznámil. Je s podivem, že tyto skutečnosti žalobkyně nereflektovala, když soud ji na tento nedostatek upozorňuje již několik let.

8. O nákladech řízení soud rozhoduje z úřední povinnosti. V daném případě byla žalobkyně v řízení z větší části úspěšná (86,72 % při kapitalizaci příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku), soud tedy dle procesního výsledku sporu v souladu s § 142 odst. 2 věta první o. s. ř. této přiznal k tíži žalovaného právo na úhradu poměrné části (73,44 %) účelně vynaložených nákladů řízení. Celková výše těchto nákladů pak sestává ze tří mimosmluvních odměn dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, po 300 Kč a tří paušálních částek náhrad hotových výdajů á 100 Kč ve smyslu § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, odpovídajících nákladům, spojeným s převzetím a přípravou věci, se zasláním předžalobní výzvy a s podáním žalobního návrhu. Jelikož je advokát plátcem DPH, přísluší mu tak dále navýšení, odpovídající aktuálně platné sazbě této daně ve výši 21 % z těchto všech částek. Dále je součástí náhrady hodnota zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč. Náhrada nákladů řízení je však dle § 149 odst. 1 o. s. ř. splatná k rukám advokáta jako celek.

9. O lhůtách k plnění soud v obou případech rozhodl dle § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř., neboť se jedná o relativně vysoké plnění, u kterého nelze očekávat jednorázové splnění, zejména s přihlédnutím k tomu, že trvá energetická, inflační a uprchlická krize, žalovaný pracuje v dělnické profesi a zdejší soud vůči žalovanému povolil v letech 2021 a 2022 již 3 exekuce a další lze očekávat (viz řízení sp. zn. 110 C 8/2022 a 25 C 386/2022). Je tedy více než zřejmé, že ani případným obratem zahájeným exekučním řízením po nesplnění platební povinnosti po uplynutí krátké lhůty k plnění by žalobkyně zřejmě dřívějšího uspokojení své pohledávky nedosáhla, když případná další exekuce by zřejmě vedla toliko k čekání na vymožení předchozích závazků a časové hledisko splnění povinností žalovaného tak zjevně nehraje hlavní roli. K ochraně zájmů žalobkyně soud stanovil sankci ztrátou výhody splátek pro případ, že žalovaný poskytnutého dobrodiní splátkovým kalendářem včas nevyužije. Proto soud z důvodu patřičné ochrany žalovaného (byť toliko před následky jeho vlastního chování) na straně druhé poskytl přibližně půlroční splátkový kalendář, resp. přiměřeně navýšil lhůtu k plnění ohledně nákladového výroku (fakticky se jedná o„ nultou“ splátku), aby měl reálnou příležitost případně pohledávku uhradit před podáním důvodného návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí nebo exekuce, která pohledávku navýší o náklady exekuce (hotové výdaje soudního exekutora a odměna soudního exekutora, zpravidla nejméně 6 555 Kč; případně dále odměna právního zástupce za zastupování v exekučním řízení). Dlužník si přitom může být téměř jist, že v případě včasného nesplnění platební povinnosti k návrhu na provedení exekuce žalobkyně přistoupí, neboť právě vymožení plnění a odměna za zastupování je důvodem vedení nalézacího řízení, zahájeného spřízněným právním zástupcem. Pro jinou, delší lhůtu k plnění, či dokonce mírnější splátkový kalendář, nebyl shledán žádný mimořádný důvod a sám žalovaný zůstal pasivní a neposkytl tedy soudu žádné argumenty. Žalovaný by měl nicméně postupovat v součinnosti s příslušnými soudními exekutory (případně hradit splátky z nezabavitelných částek svého příjmu, což však výše soudem určené splátky zřejmě umožňuje), aby se nedopouštěl trestných činů zvýhodnění věřitele či maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání (zatajením a spotřebováním disponibilního majetku).

10. Údaje ke splnění peněžité pohledávky žalovaný nalezne v již dříve doručovaném žalobním návrhu v sekci F), soud nicméně neručí za jejich případnou změnu v mezidobí a jejich ověření je tak záležitostí mezi účastníky řízení (tj. bez ingerence soudu, pro který řízení končí vydáním rozsudku). Pro usnadnění je zde soud přejímá: číslo účtu číslo, variabilní symbol pro žalované plnění a č. ú. bankovní účet, variabilní symbol pro náklady řízení. Dále je již výlučně na žalovaném, zda doručení tohoto rozsudku a z jeho strany nezasloužené navýšení zákonné třídenní lhůty k plnění pochopí jako příležitost uhradit pohledávku a předejít vzniku dalších nákladů (zejm. náhrada zastupování v exekučním řízení, odměna a náklady soudního exekutora), či nikoliv. Soudní exekutor již po povinném z úřední povinnosti a na náklady povinného pátrat musí a na rozdíl od soudu k tomu má čas mnoha let. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do patnácti dnů ode dne doručení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Teplicích. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně ve stanovených lhůtách k plnění, může oprávněný navrhnout soudní výkon rozhodnutí nebo provedení exekuce.