20 C 344/2023

Plný text

Okresní soud v Teplicích rozhodl samosoudcem Janem Sýkorou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 29 505 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 29 505 Kč s úrokem z prodlení v kapitalizované výši 385,53 Kč a dále v sazbách: 11,75 % ročně z částky 3 807 Kč od [datum] do zaplacení, 15 % ročně z částky 23 898 Kč od [datum] do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám právní zástupkyně žalobkyně na plné náhradě nákladů řízení 2 107 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se návrhem, došlým soudu dne [datum], domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni shora v I. výroku uvedené plnění z titulu úhrady zákonného příspěvku nepojištěných za nepojištěné období od [datum] do [datum] (81 dní) a [datum] do [datum] (49 dní), když žalovaný jako vlastník či provozovatel (dle šetření žalobkyně u předchozího vlastníka) osobního automobilu se zdvihovým objemem motoru mezi 1 350 do 1 850 cm3 s [registrační značka] ([anonymizováno]) neuzavřel v rozhodném období pojištění odpovědnosti z provozu uvedeného vozidla (3 807 Kč a 2 303 Kč) s úrokem z prodlení, a poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek (2x 300 Kč). Dále příspěvku nepojištěných za nepojištěné období od [datum] do [datum] (113 dní), od [datum] do [datum] (188 dní), od [datum] do [datum] (64 dní) a od [datum] do [datum] (252 dní),, když žalovaný jako vlastník či provozovatel (dle šetření žalobkyně u předchozího vlastníka) osobního automobilu se zdvihovým objemem motoru mezi 1 000 do 1 350 cm3 s [registrační značka] ([příjmení] [příjmení]) neuzavřel v rozhodném období pojištění odpovědnosti z provozu uvedeného vozidla (3 955 Kč, 6 580Kč, 2 240 Kč a 8 820 Kč) s úrokem z prodlení, a poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek (4x 300 Kč).

2. Soud věc rozhodl postupem dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) bez nařízení jednání, neboť žalobkyně s takovým postupem souhlasila předem a žalovanému soud zaslal výzvu k vyjádření se k případnému souhlasu s tímto postupem a připojil doložku ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. pro případ, že zůstane pasivní. Jelikož žalovaný na výzvu ve stanovené lhůtě nereagoval, důsledkem je předpoklad jeho souhlasu s tímto postupem. Žalovaný v řízení zůstal pasivní (v důsledku jeho nezájmu o dosažitelnost na pouhé evidenční adrese trvalého pobytu se nejspíše o probíhajícím soudním řízení ani nedozvěděl), adresu pro doručování vedle své adresy trvalého pobytu ohlašovně nenahlásil. Soud po něm pátral, zjistil, že žalovaný žije doslova kočovný život, neboť na ubytovně v [obec] jej již nezastihl, zato dle sdělení Policie ČR se v posledních letech pohyboval v [obec], v [obec] či v [obec]. Na adrese trvalého pobytu mu tak bylo doručeno náhradním způsobem a obálka se poté vrátila soudu, neboť doručující orgán (Česká pošta, s. p.) nenalezl označenou domovní schránku.

3. Od novely občanského soudního řádu, provedené zákonem č. 7/2009 Sb., je adresát odpovědný za existenci adresy pro doručování a ochranu vlastních zájmů a je též povinen zajistit přijímání písemností na této adrese bez ohledu na to, zda se zde zdržuje. Je věcí adresáta, zda se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu doručování, kde je pro něho bezpečné, že mu bude zásilka doručena. Soud na zákonem stanovenou adresu doručuje povinně, i kdyby mu bylo známo, že na ní k předání a převzetí listiny nemůže dojít, a byť by se dozvěděl ze sdělení některého z účastníků či jiných osob nebo ze své úřední činnosti, kde se adresát fakticky zdržuje. Adresátu lze doručit i na jinou adresu, to však nemá vliv na povinnost soudu doručovat na povinnou adresu pro doručování. Omluvitelným důvodem, pro nějž by bylo možno vyslovit neúčinnost náhradního doručení, nemůže být skutečnost, že se fyzická osoba na adrese pro doručování trvale nezdržuje (usnesení Nejvyššího soudu ve sp. zn. 32 Cdo 80/2012). I nadále je tedy oficiální doručovací adresou žalovaného evidenční adresa dle registru obyvatel a z doručení na adresu faktického pobytu lze procesně vycházet pouze a jen tehdy, pokud dojde k převzetí do vlastních rukou (k čemuž v řízení nedošlo). Žalovaný by tedy měl zvážit, zda se chce i nadále před písemnostmi„ skrývat“ za formální adresou, či zda se stane dosažitelným pro úřední korespondenci. Pro účely doručování přitom každý může vedle své adresy trvalého pobytu vůči ohlašovně (typicky obecní/městský úřad v místě trvalého pobytu) nahlásit i tzv. doručovací adresu (§ 10b zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel), pokud je odlišná. Taková adresa je pak zobrazena v každém výpisu z centrálního registru obyvatel pro všechny státní instituce. Její uvedení není na rozdíl od trvalého pobytu podmíněno doložením právního vztahu k nemovitosti. Nejspolehlivějším řešením je však bezplatná datová schránka. Obecně lze konstatovat, že nedosažitelnost žalovaných ze strany státních orgánů je – při existenci celé řady i bezplatných poraden, poskytujících alespoň hrubé, avšak užitečné informace o možnostech právní ochrany před žalobou – jednou z významných příčin, proč posléze žalovaní čelí "neočekávanému" vymáhání již pravomocných exekučních titulů (nález Ústavního soudu ve sp. zn. I. ÚS 3923/2011 ze dne [datum]). Ignorováním svých práv žalovaný (s největší pravděpodobností) nezískává žádnou reálnou výhodu a pouze se sám připravuje o možnost účastnit se řízení, vznášet nejrůznější procesní námitky, kterými lze podstatnou část soudy projednávaných nároků ze spotřebitelských závazků odrazit (neb jsou poměrně často relativně neplatnými), či přinejmenším ve svůj prospěch ovlivnit lhůtu ke splnění povinnosti (zejm. splátkový kalendář, který si tak nemusí„ zaplatit“ v nákladech následné exekuce). Tím spíše to platí u nároků této žalobkyně, které mají tendenci se opakovat za navazující období, či být překvapivá v situaci, kdy nový vlastník (nepojištěné) vozidlo řádně nepřeregistruje či likvidátor vozidla neoznámí jeho vyřazení z provozu.

4. Soud posoudil předložené listinné důkazy a tvrzení žalobkyně a dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalovaný jako vlastník a provozovatel osobního automobilu Škoda Fabia se zdvihovým objemem motoru 1 397 cm3, maximálním výkonem 44 kW a maximální hmotností 1 580 kg s [registrační značka] neuzavřel v tvrzené době povinné smluvní pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem tohoto vozidla. Vlastnické právo žalovaného prokázala žalobkyně kopií kupní smlouvy ze dne [datum], dle které vozidlo zakoupil od [jméno] [příjmení] (?) z [anonymizováno]. Výzvou ze dne [datum] a [datum] žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky 4 107 Kč a 2 303 Kč. Žalovaný na výzvy žalobkyně nereagoval, a proto jej žalobkyně o zaplacení upomněla upomínkami ze dne [datum], [datum], [datum], doručovanými rovněž na platnou adresu trvalého pobytu žalovaného. Dále byla dne [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum] zasílána upomínka od inkasní agentury [právnická osoba], kterou žalobkyně ze soudu neznámého důvodu považuje za účelnou, přestože jde pouze o třetí či čtvrtou výzvu v řadě, zasílanou (dle obsahu všech dosavadních řízení senátu 20 C) na shodnou adresu, kam následně míří i předžalobní výzva od advokáta. Je však věcí žalobkyně, jak případně marní částku 300 Kč, na kterou má nárok i bez zasílání této upomínky. Dne [datum] a 24 1. 2023 zástupce žalobkyně odeslal žalovanému předžalobní upomínky ve smyslu § 142a o. s. ř. z téhož dne na shodnou adresu.

5. Pokud se týká vozidla [příjmení], žalovaný jako vlastník a provozovatel [značka automobilu] se zdvihovým objemem motoru 1 108 cm3, maximálním výkonem 40 kW a maximální hmotností 1 300 kg s [registrační značka] neuzavřel v tvrzené době povinné smluvní pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem tohoto vozidla. Výzvou ze dne [datum] (3x) a [datum] (č. l. 85) žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky 2 540 Kč, 4 255 Kč, 8 820 Kč a 6 580 Kč. Vlastnické právo žalovaného prokázala žalobkyně kopií kupní smlouvy ze dne [datum], dle které vozidlo zakoupil v [obec] od [jméno] [příjmení] z [obec]. Žalobkyně doplnila, že se o této skutečnosti dozvěděla až dne [datum], proto soud neshledal žádný z nároků zaniklých prekluzí. Žalovaný na výzvy žalobkyně nereagoval, a proto jej žalobkyně o zaplacení upomněla upomínkami ze dne [datum] (3x), [datum] (2x), [datum], doručovanými rovněž na platnou adresu trvalého pobytu žalovaného. Dále byla dne [datum] (3x), zasílána upomínka od inkasní agentury [právnická osoba], kterou žalobkyně ze soudu neznámého důvodu považuje za účelnou, přestože jde pouze o třetí či čtvrtou výzvu v řadě, zasílanou (dle obsahu všech dosavadních řízení senátu 20 C) na shodnou adresu, kam následně míří i předžalobní výzva od advokáta. Je však věcí žalobkyně, jak případně marní částku 300 Kč, na kterou má nárok i bez zasílání této upomínky. Dne [datum] (2x) a [datum] zástupce žalobkyně odeslal žalovanému předžalobní upomínky ve smyslu § 142a o. s. ř. z téhož dne na shodnou adresu. K poslednímu nároku upomínka doložena nebyla, soud ji ani nežádal, neboť se dosud nesetkal s tím, že by nebyla vyhotovena či odeslána.

6. Zjištěný skutkový stav soud posoudil po právní stránce podle ustanovení (zejména § 1 odst. 2, § 4 a § 15) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, a vyhlášky č. 205/1999 Sb., a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, a proto jí vyhověl a žalovanému uložil, aby zaplatil žalobkyni plnění dle I. výroku shora. Příležitost prokázat, že žalovaný vozidla již nevlastnil, či v rozhodné době dokonce již byla fakticky zničena, žalovaný promeškal. Protože je žalovaný v prodlení s plněním peněžitého dluhu, má žalobkyně vedle práva na zaplacení pohledávky podle § 1970 občanského zákoníku nárok na zaplacení úroku z prodlení a použitá sazba odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Dále má nárok na úhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 300 Kč. Důvod ke krácení příslušné sazby dle zdvihové kubatury motoru soud v případě těchto vozidel neshledal.

7. Výrok soud zjednodušil, když část příslušenství, úročeného shodnou sazbou 15 % p. a. kapitalizoval částkou 385,53 Kč, aby od [datum] již úrok běžel z celého společného základu.

8. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně byla ve sporu plně úspěšná, proto jí soud přiznal náhradu veškerých účelně vynaložených nákladů řízení. Výše těchto nákladů by sestávala ze zaplaceného soudního poplatku 1 181 Kč a 295 Kč a dále ze tří mimosmluvních odměn dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, po 300 Kč a tří paušálních částek náhrad hotových výdajů á 100 Kč ve smyslu § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, odpovídajících nákladům, spojeným s převzetím a přípravou věci, se zasláním kvalifikované předžalobní výzvy a s podáním žalobního návrhu. Jelikož je advokát plátcem DPH, přísluší mu tak dále navýšení, odpovídající aktuálně platné sazbě této daně ve výši 21 % z těchto všech částek. Důvod ke krácení odměny soud v tomto případě neshledal, neboť je vymáháno 6 nárokům jediným návrhem a výslednou částku by to nesnížilo.

9. Soud se v tomto případě však nejprve zajímal o skutečnost, zda žalobkyně tyto náklady vynaložila ve více souběžných řízeních účelně. Souběžné řízení sp. zn. 18 C 276/2023 bylo vedeno pro jistinu 6 280 Kč, bylo zahájeno dne [datum], splatnost plnění nastala [datum], předžalobní upomínka byla zaslána [datum] a na náhradě nákladů řízení již bylo rozsudkem přiznáno 1 489 Kč. Další souběžné řízení sp. zn. 18 C 399/2023 bylo vedeno pro jistinu 6 150 Kč, bylo zahájeno dne [datum], splatnost plnění nastala [datum], předžalobní upomínka byla zaslána [datum] a na náhradě nákladů řízení již bylo rozsudkem přiznáno 1 489 Kč. Soud proto podání tří návrhů nepovažuje za účelný postup a náklady přiznává tak, jako by žalobkyně podala jediný návrh, když v řízeních senátu 18C jí již bylo na náhradě nákladů řízení přiznáno 2 978 Kč.

10. Při společném uplatnění by tyto činily 5 085 Kč, neboť by se uplatnil § 14b odst. 1 písm. c) bod 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, po 500 Kč, a soudní poplatek by činil 2 907 Kč (5 %, neboť žalobkyně systematicky netvrdí u šetřených nároků potřebné skutečnosti a nepředkládá k výsledku šetření důkazy, nelze vydávat platební rozkazy a je třeba doměřovat soudní poplatky, jak tomu bylo přinejmenším v projednávané věci). Soud proto přiznal již toliko rozdíl mezi 5 085 Kč a 2 978 Kč, tj. 2 107 Kč.

11. Pro úplnost„ rešerže“ lze konstatovat, že řízení sp. zn. 41 C 35/2024 by těmto kritériím rovněž vyhovělo, nebylo však v něm dosud věcně rozhodnuto, neboť navzdory relativnímu stáří nároku bylo zahájeno teprve návrhem ze dne [datum]. V řízení sp. zn. 12 C 180/2023 pak došlo k zamítnutí žalobního návrhu.

12. O lhůtách k plnění soud v obou případech rozhodl dle § 160 odst. 1 věta první o. s. ř., neboť pro jinou, než základní (třídenní) lhůtu k plnění, nebyl shledán žádný, natož mimořádný důvod a sám žalovaný zůstal pasivní a neposkytl tedy soudu žádné argumenty, proč by měl být zájem žalovaného upřednostněn na úkor žalobce tím, že by soud poskytl lhůtu k plnění delší. Ostatně žalovaný je zjevně masivně předlužen, tyto nároky se budou opakovat a oddalování splatnosti by tak pouze poškozovalo zájmy žalobkyně a jejího právního zástupce ve vztahu k pořadí pohledávek ostatních věřitelů žalovaného, který zjevně na tyto povinnosti zcela rezignoval a o celospolečenské náklady, které tím způsobuje, se nestará, ačkoliv pravděpodobně všechna vozidla neprovozuje a řešení těchto nároků (přinejmenším do budoucna) je relativně snadné.