20 C 346/2021

Plný text

Okresní soud v Teplicích rozhodl samosoudcem Janem Sýkorou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení částka ,

I. Žaloba se v celém rozsahu zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení [částka], a to do 7 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. V souladu s § 157 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) obsahuje tento rozsudek pouze zjednodušené odůvodnění.

2. Žalobkyně se v řízení domáhala žalobním návrhem, podaným u zdejšího soudu dne [datum], zaplacení [částka] coby registračního poplatku, spjatého se smlouvou ze dne [datum] o poskytnutí služeb v rámci exekuční dražby, kterou žalovaný sjednal prostředky elektronické komunikace na dálku. V doplňujících podáních uvedla, že není pravdou, že by žalovanému telefonicky poskytla informaci o bezplatnosti služeb, její služby v oblastí exekučních dražeb a„ insolvenčních nemovitostí“ jsou zpoplatněné registračním poplatkem. Cítí se být vázána všemi soudními rozhodnutími, kterými jí již bylo v tomto nároku vyhověno, s jedinou výjimkou (kterou zmiňuje žalovaný). Odkázala soud na emailovou komunikaci se žalovaným před provedením registrace, kterou má žalovaný zamlčovat a která má obsahovat informace, podstatné pro toto řízení. Odkazovala soud na„ možnou finanční úsporu“ klientů při využití jejích služeb, kterou spatřuje v rozdílu odhadní ceny a stanoveném nejnižším podání (soud zde již nyní nemůže než odkázat na § 336e odst. 1 o. s. ř.). Odkázala soud na zásady pacta sunt servanda, autonomii vůli stran při kontraktaci, doktrínu nepřípustnosti morálního hazardu a princip rozumné míry pozornosti a opatrnosti.

3. Žalovaný proti soudem vydanému platebnímu rozkazu podal dne [datum] včasný odpor, v řízení namítal, že se zajímalo o nemovitost, inzerovanou na serveru [webová adresa], telefonicky se informoval na podrobnosti a byl odkázán na nutnost registrace na portálu [anonymizována dvě slova], přičemž se dotazoval na úplatnost služby a mělo mu být sděleno, že služba zpoplatněna není, je nutná registrace. Informaci o poplatku nenalezl ani na registračním webovém formuláři, ta je obsažena až v obchodních podmínkách, o poplatku se dozvěděl až v září 2019, kdy obdržel výzvu k zaplacení. Upozornil soud, že žalobkyně již byla za toto jednání sankcionována Českou obchodní inspekcí, vzhled registračního formuláře se v mezidobí změnil, odkázal na ustanovení § 1811 odst. 2 občanského zákoníku a navrhnul žalobu zamítnout a požadoval nahradit své náklady řízení za tři úkony. Rovněž soud odkázal na rozhodnutí jiného okresního soudu.

4. Soud k projednání věci nařídil jednání, v případě prvního žalobkyně požádala o jeho odročení, z účasti na druhém se omluvila, soud tak jednal v její nepřítomnosti. Po skutkové stránce soud dospěl po provedení a zhodnocení níže uvedených důkazů k následujícím závěrům. Žalobkyně doložila formou čestného prohlášení č. l. 56 tehdejší podobu registračního formuláře. Soud tento důkaz připustil v rozsahu druhé strany (nikoliv tedy samotné čestné prohlášení, které samo o sobě není způsobilým důkazním prostředkem), žalovaný tuto podobu formuláře nezpochybňoval (při jednání ji po nahlédnutí dokonce prohlásil za nespornou, nebylo to však nedopatřením soudu protokolováno). Z této podoby prokazatelně vyplývá, že žalovaný vyplňoval formulář, nazvaný„ [anonymizována dvě slova]“, obsahující 3 sekce k vyplnění (přihlašovací údaje, kontaktní údaje a (neuplatněnou) registrace právnické osoby) a sekci s tlačítkem„ Registrovat se“ s doprovodným textem„ Dovolujeme si Vás informovat o našich zásadách ochrany osobních údajů. Odesláním [anonymizováno] souhlasíte s [anonymizováno] podmínkami pro jednotlivé typy [anonymizováno] a inzerce exekučních dražeb.“ Pokud žalobkyně odkazovala soud na informace před provedením registrace, soud si je vědom emailové zprávy ze dne [datum] (č. l. 43, resp. [číslo]), která reaguje na emailovou zprávu od žalovaného„ měl bych zájem o podrobnější info k nemovitosti ([příjmení] zakázky [číslo]). [příjmení] nějaké prohlídky nemovitosti?“, neuvádí ničeho ohledně zpoplatnění služeb žalobkyně, výslovně vybízí k registraci odkazem v textu coby podmínky pro získání služeb, podrobně popisuje obsah svých následných služeb a nejblíže k tvrzení o informaci o zpoplatnění služeb žalobkyně je tak věta:„ Vše v rámci naší služby, kterou Vám poskytneme dle aktuálních [anonymizována dvě slova]“. Tučně a podtrženě jsou v dopise dva odstavce, zdůrazňující, že využití služeb žalobkyně je ryze dobrovolné, stejně jako volba účasti na dražbě. Tvrzení žalobkyně o poskytnutí relevantní informace (o zpoplatnění své služby již samotnou registrací) tak má soud nejen za neprokázané, ale především za troufale nepravdivé. Byla předložena smlouva o poskytnutí služeb v rámci exekuční dražby č. l. 17, která není individuálně vyplněna, datována ani podepsána, bylo předloženo vzorové odstoupení od této smlouvy (č. l. 18).

5. Pokud žalobkyně a žalovaný soud odkazovaly na předchozí rozhodnutí soudů prvního stupně, soud konstatuje, že takové listiny jako důkaz nepřipustil, neboť se nejedná o důkazy se vztahem k projednávanému nároku. Soud rozhodovací činnost jiných okresních soudů v rámci rozkazního řízení či meritorních rozhodnutí svých okresních kolegů vnímá, nijak mu to však nebrání nezávisle rozhodnout na základě konkrétní důkazní situace a v souladu se svým právním názorem. K seznamu odkazovaných pravomocných platebních rozkazů je pak nutno zdůraznit, že jsou vydávány na základě skutkových tvrzení, aniž by bylo vedeno dokazování. Ke správnosti rozsudků jiných okresních soudů nemá zdejší soud oprávnění ani důvod se vyjadřovat, neboť to přísluší vyšším soudům v rámci úsilí o sjednocování rozhodovací činnosti nižších soudních instancí. Lze však konstatovat, že významným diferenciačním prvkem v rozhodnutích soudů je i procesní (ne-) aktivita žalovaných, v důsledku které může dokazování probíhat diametrálně odlišně a s odlišnými právními závěry. Význam pro výsledek řízení pak neměla ani komunikace mezi účastníky řízení (č. l. 9-11), která nastala po [datum], neboť soud posuzoval obsah práv a povinností z právního jednání právě a jen ze dne [datum]. Bez významu pak zůstaly i písemnosti, které žalovaný obdržel po [datum] (usnesení soudního exekutora k dražbě poptávané nemovitosti v [obec] na č. l. 15, znalecký posudek č. l. 21, a to v rámci emailové zprávy ze dne [datum] (č. l. 19). Za významné pro posouzení motivace žalobkyně však lze považovat skutečnost, že ani v této zprávě není obsažena žádná informace o tvrzené platební povinnosti žalovaného okamžikem registrace. Významná je i technická část této listiny, pravděpodobně vyjadřující údaje o provedení registrace stiskem tlačítka webového formuláře žalovaným dne [datum] v 19:35 hodin.

6. Žalobkyně doložila výzvu k úhradě až ze dne [datum] (č. l. 30) se splatností [datum] a předžalobní výzvu ve smyslu § 142a o. s. ř. (č. l. 31) s dodejkou ze dne [datum] (č. l. 32).

7. Po právní stránce soud uplatněný nárok posoudil následujícím způsobem. Dle § 545 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) platí, že právní jednání vyvolává právní následky, které jsou v něm vyjádřeny, jakož i právní následky plynoucí ze zákona, dobrých mravů, zvyklostí a zavedené praxe stran. Podle § 588 tamtéž platí, že soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Podle § [číslo] odst. 1 tamtéž platí, že veškerá sdělení vůči spotřebiteli musí podnikatel učinit jasně a srozumitelně v jazyce, ve kterém se uzavírá smlouva. Podle odst. 2 tamtéž platí, že směřuje-li jednání stran k uzavření smlouvy a tyto skutečnosti nejsou zřejmé ze souvislostí, sdělí podnikatel spotřebiteli v dostatečném předstihu před uzavřením smlouvy nebo před tím, než spotřebitel učiní závaznou nabídku (…) b) označení zboží nebo služby a popis jejich hlavních vlastností, c) cenu zboží nebo služby, případně způsob jejího výpočtu včetně všech daní, poplatků a jiných obdobných peněžitých plnění, (…). Podle § [číslo] tamtéž dále platí, že má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § [číslo] tamtéž platí, že k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. Podle § [číslo] odst. 1 písm. b) tamtéž platí pro smlouvy uzavírané distančním způsobem (speciální ustanovení § [číslo] tamtéž), že směřuje-li jednání stran k uzavření smlouvy a používá-li při něm podnikatel výhradně alespoň jeden komunikační prostředek, který umožňuje uzavřít smlouvu bez současné fyzické přítomnosti stran (dále jen„ prostředek komunikace na dálku“) nebo směřuje-li takové jednání k uzavření smlouvy mimo prostor obvyklý pro podnikatelovo podnikání, sdělí podnikatel spotřebiteli v dostatečném předstihu před uzavřením smlouvy nebo před tím, než spotřebitel učiní závaznou nabídku také (…) b) údaj o případné povinnosti zaplatit zálohu nebo obdobnou platbu, je-li vyžadována, (…). Ustanovení § [číslo] tamtéž stanovuje, že (1) Sjednává-li se smlouva prostřednictvím prostředku komunikace na dálku, sdělí podnikatel spotřebiteli údaje uvedené v § [číslo] odst. 2 a § [číslo] odst. 1. (2) Pokud prostředek komunikace na dálku neumožňuje poskytnout spotřebiteli všechny údaje, obdrží spotřebitel alespoň údaje podle § [číslo] odst. 2 písm. a), b), c) a g) a údaje podle § [číslo] odst. 1 písm. b), c) a h). Ostatní údaje sdělí podnikatel spotřebiteli v textové podobě nejpozději do doby plnění.

8. Soud uzavírá, že komunikace účastníků před [datum] ani samotné vyplnění registračního formuláře a stisk tlačítka„ Registrovat se“, nezaložila povinnost žalovaného k úhradě [částka]. Z požadavku žalovaného (dozvědět se více o nemovitosti či její dražbě), ani z emailovou zprávou poskytnuté informace ze dne [datum] a konečně ani z předmětného registračního formuláře nevyplývá, že je sjednáván závazek, natož závazek spotřebitelský, natož závazek úplatný. Právní konstrukce žalobkyně, která z odsouhlasení registračního formuláře dovozuje sjednání závazkového vztahu s obsahem smlouvy č. l. 17, je sama o sobě nepřijatelná a odsouhlasení registračního formuláře nemůže představovat právní jednání ve své elementární podobě (§ 545 o. z.), pokud obsah tohoto jednání je skryt v obchodních podmínkách. Jestliže se již soudy byly schopny vypořádat s neplatností skrývání jednotlivých podstatných povinností spotřebitele v obchodních podmínkách či jiných na smlouvu navazujících dokumentech (z bezpočtu takových rozhodnutí např. Ústavní soud ve sp. zn. I. ÚS 3512/11, Nejvyšší soud ve sp. zn. 32 Cdo 3530/2016), tím spíše to platí pro veškerý obsah závazkového vztahu. V projednávaném případě by se jednalo o závazek nepojmenovaný, dílem podobný závazku příkazu dle § 2430 a násl. o. z., obsah závazku však vyplývá pouze z obchodních (aukčních) podmínek, nikoliv ze samotného dokumentu (formuláře), na kterém spotřebitel stvrzuje užitím„ tlačítka“ souhlas. Uvedené se navíc odehrávalo prostředky elektronické komunikace na dálku, žalobkyně tak byla povinna plnit informační povinnosti jak dle § 1811 odst. 2 o. z., tak i dle § 1820 odst. 1 o. z. Zakomponování informace o platební povinnosti v případě služeb spojených s exekuční dražbou nemovitosti do dokumentu, na který odkazuje hypertextový odkaz slova„ aukční podmínky“ zcela nepochybně nenaplňuje dispozici sdělí podnikatel spotřebiteli v dostatečném předstihu před uzavřením smlouvy nebo před tím, než spotřebitel učiní závaznou nabídku obou citovaných ustanovení, naopak se jej snaží obcházet tím, že odkaz na tyto služby lze hypoteticky zobrazit stisknutím hypertextového odkazu dříve, než stisknutím dedikovaného zeleného„ tlačítka“, které však sousedící nevýrazný hypertextový odkaz více než maskuje. Spojení v dostatečném předstihu je nepochybně třeba vykládat jako samostatně podanou informaci, s níž se spotřebitel prokazatelně seznámí, a teprve poté je mu prezentován obsah právního jednání, se kterým má vyslovit souhlas. S pojmem„ registrace“ se v prostředí webových služeb nadto pravidelně pojí pouze založení individuálního účtu, spojeného s poskytnutím osobních údajů. Sjednání úplatných služeb spotřebitel pravidelně předpokládá až v další fázi prohlížení webového obsahu registrovaným uživatelem (případně lze zakoupit služby bez registrace, ve více anonymní podobě - to však neodpovídá projednávané situaci – vyplňování registračního formuláře, který žalobkyně spotřebitelům vnucuje jako podmínku nutnou). Žalobkyně tehdejší podobou webového formuláře zneužívá situace, kterou sama navodila a která odporuje zavedenému chování drtivé většiny ostatních obchodníků v prostředí webových služeb (současnou odlišnou podobou jejích webových stránek se soud v tomto řízení nemá důvod zabývat, jakkoliv je zřejmé, že v současnosti již přinejmenším v detailech postupuje odlišně). Beze zbytku je tak naplněna hypotéza shora citovaného ustanovení ve smyslu směřuje-li jednání stran k uzavření smlouvy a tyto skutečnosti nejsou zřejmé ze souvislostí, neboť registrační formulář v žádném případě ve spotřebiteli nenavozuje dojem sjednávání závazku (nad rámec poskytnutí osobních údajů, s nimiž je žalobkyně povinna nakládat v souladu se speciálními zákony, zejm. nařízení„ GDPR“). Žalobkyně však povinnost sdělení označení a obsahu služby a zejména jejího zpoplatnění v předstihu před okamžikem kontraktace (a dokonce ani poté) zcela zjevně nesplnila. Pokud by žalobkyně postupovala poctivě, naplnila by toto ustanovení např. poskytnutím explicitní informace o zpoplatnění registrace částkou [částka] a neskrývala by tuto skutečnost vágním odkazem na„ aukční podmínky“, resp. propagací vyplnění inkriminovaného registračního formuláře. Jelikož žalovaný nepochybně vystupoval ve vztahu jako spotřebitel, jedná se o spotřebitelský závazek, který je v důsledku nesplnění informační povinnosti neplatný.

9. Nesplněním povinnosti jasného a srozumitelného sdělení ve smyslu § 1811 odst. 1 o. z. je stižena platnost celého nepojmenovaného závazku (smlouvy), byť citovaná ustanovení sankci nezakotvují výslovně. Podpůrně lze dále konstatovat, že sankcí za nesplnění informačních povinností ve vztahu k úplatnosti služby (pokud by byla smlouva jako celek platná) je zcela nepochybně neoprávněnost požadavku na samotné peněžité plnění (coby jednotlivé smluvní povinnosti). V obou případech se jedná jednání v přímém rozporu s právy spotřebitele a takové jednání je proto neplatné dle § 588 o. z. absolutně (nikoliv tedy pouze relativně dle § 580 tamtéž, které se v kogentně pojatém spotřebitelském právu prakticky neuplatní, srov. zejm. § [číslo] odst. 2 a § 1815 o. z.), soud k němu tedy přihlíží z úřední povinnosti. V případě opačného výkladu by byly evropské směrnice na ochranu práv spotřebitelů implementovány do právního řádu České republiky (relativně) imperfektní normou (tj. normou bez sankce) a takový interpretační výsledek zcela jistě nelze přijmout. Žalobkyní dále uplatňované argumenty obecného závazkového práva (zásada pacta sunt servanda apod.) nejsou sto převážit nad speciálními ustanoveními spotřebitelského práva, které spotřebitele chrání právě nad rámec autonomie vůle stran v závazkových právních vztazích. Doktrína rozumné míry pozornosti a opatrnosti pak není definována ve Směrnici Evropského parlamentu a Rady 2005/29/ES, jak uvádí žalobkyně (č. l. 42), a tato definuje nezbytnou míru ostražitosti spotřebitele v případě běžného právního jednání, nikoliv v situaci, kdy se jej (žalobkyně) snaží zavázat k platební povinnosti takto nekalým způsobem, jako je tomu v projednávaném případě.

10. Soud proto žalobu v plném rozsahu zamítnul jako nedůvodnou. V rámci obiter dictum lze ze strany soudu spekulovat, že žalobkyně si tehdy musela být dobře vědoma, že povědomí spotřebitele o povinnosti k úhradě [částka] ještě před tím, než se dozví více o dražené nemovitosti, by zřejmě drtivou většinu spotřebitelů vedlo ke snaze hledat jiné způsoby získání těchto (veřejně dostupných) informací či dokonce k jiným zdrojům nabídek nemovitostí. Její podnikání tak zcela zjevně bylo založeno, spíše než na vytváření přidané hodnoty (služeb), na neinformovanosti a nepozornosti zájemců o nemovitosti. Ve vztahu k žalobkyní odkazovaným platebním rozkazům, kterými bylo v jiných řízeních žalobkyni vyhověno, lze dále konstatovat, že i v předmětné věci žalobkyně závazek v rámci formulářového návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu prezentovala více než stručně („ Žalovaný uzavřel dne [datum] s žalobcem smlouvu o poskytnutí služeb v rámci exekuční dražby. Žalovaný neuhradil cenu za službu…“). Přitom podle § 172 odst. 1 věta první o. s. ř. platí, že soud může i bez výslovné žádosti žalobce a bez slyšení žalovaného vydat platební rozkaz, je-li v žalobě uplatněno právo na zaplacení peněžité částky a vyplývá-li uplatněné právo ze skutečností uvedených žalobcem. Úkolem soudu v rozkazním řízení není hodnocení důkazů a žalobkyně se v návrhu vyhýbá uvedení jakéhokoliv detailu kontraktace či obsahu závazku. Spíše než o potvrzení legitimity nároku žalobkyně tak seznam pravomocných platebních rozkazů svědčí o pasivitě žalovaných, kteří doručenému platebnímu rozkazu neodporují a řízení tak vůbec nedojde do stádia dokazování nároku. Skutečnost, že žalovaný nebyl na poplatek upozorněn ani v následující zprávě po tvrzeném vzniku závazku, ale dokonce až po uplynutí téměř tří měsíců, pak rovněž nesvědčí o poctivém záměru žalobkyně, neboť spotřebitel si tak v rámci ochranné lhůty 14 dnů (§ [číslo] odst. 1 tamtéž) není finančního požadavku vědom. Současně se v částce [částka], která není sjednána transparentně a nijak nerozlišuje rozsah následného skutečného plnění, jedná zcela zjevně o ujednání nepřiměřeně zakládající významnou nerovnováhu v právech a povinnostech účastníků ve smyslu § 1813 o. z. Žalobkyně poskytovala služby toho druhu, že na svém webu sdružovala informace o probíhajících dražbách, což ještě lze považovat za přidanou hodnotu. Poskytování detailních informací (zejm. údaj o dražebníkovi, dražební vyhláška či znalecký posudek ke stanovení vyvolávací ceny) však již představuje službu pochybnou, neboť využívá informačního deficitu, který sama vyvolává právě převzetím inzertních nabídek bez podstatných informací, které jsou však původně (zejm. na stránkách jednotlivých exekutorských úřadů) veřejně k dispozici. Informace o„ možné finanční úspoře“ pak nepokrytě vychází z předpokladu neznalosti spotřebitele ohledně způsobu stanovení nejnižšího podání v dražbě. Jakým způsobem (a zda s případným vedlejším výdělkem ze zprostředkovávání adhezních finančních služeb) případně žalobkyně dosahuje zisku z dalších služeb (vyjmenovaných v čl. 1 smlouvy č. l. 17) soudu není známo, nelze si však nepovšimnout závěrečného odstavce, který poskytnutí takových doplňkových služeb podmiňuje vzájemnou budoucí dohodou smluvních stran a bezplatnost těchto služeb tedy samotnou smlouvou v poplatku [částka] není garantována. Ostatně při úspěšném vydražení nemovitosti má žalobkyni výslovně vzniknout nárok na provizi dle čl. II (5 % z nejvyššího podání a 30 % z„ dosažené úspory“). Služby v ceně registračního poplatku jsou dále omezeny výslovným výčtem a jsou časově omezeny na dobu 90 dnů (a právě ke konci této lhůty byl žalovaný vyzván k úhradě poplatku). Ujednání završuje výluka možnosti odstoupení od smlouvy zasláním dražební vyhlášky a znaleckého posudku, posouzení (ne-) platnosti a (ne-) přiměřenosti tohoto ujednání však již není předmětem tohoto řízení. V tomto řízení je podstatné pouze to, že žalovaný se platnosti ujednání v rozporu s § [číslo] tamtéž nedovolal (ba právě naopak), proto k tomuto ujednání nelze ani z tohoto dalšího samostatného důvodu přihlížet (a žalobě vyhovět).

11. O nákladech řízení soud rozhoduje z úřední povinnosti a jejich výši stanovuje svým rozhodnutím i v případě, že není výslovně požadována částka nižší, než na jakou má účastník, kterému právo přísluší, nárok, tzn. pokud se nároku na náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti výslovně nevzdá. V daném případě byla žalobkyně v řízení zcela neúspěšná, soud tedy dle procesního výsledku sporu v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznal k její tíži právo na úhradu veškerých účelně vynaložených nákladů řízení žalovanému, jak ostatně sám požadoval. Celková částka těchto nákladů pak sestává ze tří částek á [částka] za podaný odpor, za přípravu k jednání dne [datum] a za samotnou účast při tomto jednání (které nepřesáhlo dvě hodiny trvání), neboť i nezastoupenému žalovanému přísluší paušální částka náhrady hotových výdajů á [částka] ve smyslu § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., odpovídající nákladům, spojeným s příslušným úkonem ve smyslu § 1 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.

12. O lhůtě k plnění soud rozhodl dle § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř., neboť třídenní pariční lhůta je poměrně krátká a platební povinnost spíše symbolická. K delší lhůtě však rovněž neexistuje důvod, ostatně žalobkyně má údaj o bankovním účtu žalovaného obsažen v protokole z jednání.