20 C 356/2022

Plný text

Okresní soud v Teplicích rozhodl samosoudcem Janem Sýkorou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované naposledy bytem adresa žalované pro zaplacení 4 718 Kč s příslušenstvím a 7 632 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 7 632 Kč s úrokem z prodlení v sazbě 11,75 % ročně z částky 7 332 Kč od [datum] do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do částky 4 718 Kč s úrokem z prodlení z částky 4 418 Kč od [datum] do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalovaná není povinna platit žalobkyni náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne [datum] domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni shora ve II. výroku uvedené plnění z titulu úhrady zákonného příspěvku nepojištěných za nepojištěné období od [datum] do [datum] (94 dní), když žalovaná jako vlastník či provozovatel (dle šetření žalobkyně) osobního automobilu se zdvihovým objemem motoru mezi 1 350 do 1 850 cm3 s [registrační značka] (Škoda Octavia 1.6i) neuzavřela v rozhodném období pojištění odpovědnosti z provozu uvedeného vozidla (4 418 Kč) s úrokem z prodlení, a poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek (300 Kč). Soud s touto věcí spojil ke společnému projednání a rozhodnutí usnesením č. l. 32 další řízení, sp. zn. 20 C 433/2022, napadlé u zdejšího soudu [datum], které se týká osobního automobilu s [registrační značka] za období od [datum] do [datum] (156 dní - I. výrok shora) se zdvihovým objemem motoru mezi 1 350 do 1 850 cm3 ([anonymizována tři slova]). Řízení sp. zn. 41 C 403/2022 nebylo možné takto spojit, neboť věc napadla dříve – [datum] (viz nákladový výrok).

2. Soud věc rozhodl postupem dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) bez nařízení jednání, neboť žalobkyně s takovým postupem souhlasila předem a žalované soud zaslal výzvu k vyjádření se k případnému souhlasu s tímto postupem a připojil doložku ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. pro případ, že zůstane pasivní. Jelikož žalovaná na výzvu ve stanovené lhůtě nereagovala, důsledkem je předpoklad jejího souhlasu s tímto postupem. Žalovaná v řízení zůstala pasivní, adresu pro doručování vedle své adresy trvalého pobytu ohlašovně nenahlásila. Na adrese trvalého pobytu však převzala do vlastních rukou dne [datum] (přestože soud od Úřadu práce zjistil jako poslední adresu [ulice a číslo] v [obec], (nedostupný) tel. [tel. číslo] a email [email] (kam žalovanou informativně rovněž obesílal). Žalovaná se přesto nijak nevyjádřila.

3. Soud posoudil předložené listinné důkazy a tvrzení žalobkyně a dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu.

4. Ve vedoucí spisové značce platí následující: Žalovaná jako vlastník a provozovatel automobilu s [registrační značka] neuzavřela v tvrzené době povinné smluvní pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem tohoto vozidla. Vlastnictví žalované žalobkyně zjistila dle kopie kupní smlouvy č. l. 13, dle níž vozidlo stejné značky, typu a motoru (ale s [registrační značka]) dne [datum] zakoupila od [jméno] [příjmení] z [obec]. Dle pojistné smlouvy z [datum] sice toto vozidlo pojistil [jméno] [příjmení] a jako vlastníka i provozovatele deklaroval [jméno] [příjmení], vlastnické právo však pro výsledek řízení nebylo rozhodné a soud se touto okolností neměl důvod více zabývat. Stejně tak se soud nezabýval věrohodností kupní smlouvy, ostatně je to naopak sama žalobkyně, kdo zpochybňuje takto vyfocené listiny jako věrohodné v situaci, kdy je nepředkládá ona sama, ale žalovaná strana v rámci své procesní obrany. Výzvou ze dne [datum] totiž žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě částky 4 718 Kč. Žalovaná na výzvu žalobkyně nereagovala, a proto ji žalobkyně o zaplacení upomněla upomínkou ze dne [datum] a [datum], doručovanými rovněž na adresu [ulice a číslo] v [obec] (která byla uvedena v kupní smlouvě a je historickou adresou trvalého pobytu žalované). Dále byla dne [datum] zasílána upomínka od inkasní agentury [právnická osoba], kterou žalobkyně ze soudu neznámého důvodu považuje za účelnou, přestože jde pouze o (zpravidla) čtvrtou výzvu v řadě, zasílanou (dle obsahu všech dosavadních řízení senátu 20C) na shodnou adresu, kam následně míří i předžalobní výzva od advokáta. Dne [datum] zástupce žalobkyně odeslal žalované předžalobní upomínku ve smyslu § 142a o. s. ř. z téhož dne na shodnou adresu. Z výpisu z registru obyvatel k žalované (č. l. 7) však vyplynulo, že žalovaná dne [datum] změnila adresu trvalého pobytu na [ulice a číslo] v [obec].

5. Ve spojené věci soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalovaná jako vlastník a provozovatel automobilu s [registrační značka] neuzavřela v tvrzené době povinné smluvní pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem tohoto vozidla. Vlastnictví žalované žalobkyně zjistila z registru vozidel (soud nemá důvod žalobkyni v tomto při procesní pasivitě žalované nedůvěřovat, byť výpis č. l. 12 nepochází přímo od příslušného úřadu, ale je zpracováván ručně žalobkyní). Výzvou ze dne [datum] žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě částky 7 632 Kč. Žalovaná na výzvu žalobkyně nereagovala, a proto ji žalobkyně o zaplacení upomněla upomínkou ze dne [datum] a [datum], doručovanými rovněž na adresu [ulice a číslo] v [obec] (jednalo se o aktuální trvalý pobyt žalované). Dne [datum] zástupce žalobkyně odeslal žalované předžalobní upomínku ve smyslu § 142a o. s. ř. z téhož dne na shodnou adresu.

6. Zjištěný skutkový stav soud posoudil v případě spojené věci po právní stránce podle ustanovení (zejména § 1 odst. 2, § 4 a § 15) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, a vyhlášky č. 205/1999 Sb., a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, a proto jí vyhověl a žalované uložil, aby zaplatil žalobkyni plnění dle I. výroku shora. Příležitost prokázat, že žalovaná vozidlo již nevlastnila, či v rozhodné době dokonce již bylo fakticky zničeno, žalovaná bez zjevného důvodu promeškala. Protože je žalovaná v prodlení s plněním peněžitého dluhu, má žalobkyně vedle práva na zaplacení pohledávky podle § 1970 občanského zákoníku nárok na zaplacení úroku z prodlení a použitá sazba odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Dále má nárok na úhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 300 Kč. Důvod ke krácení příslušné sazby dle zdvihové kubatury motoru soud v případě tohoto vozidla neshledal, neboť rozpor v parametru zdvihového objemu a rizika zvýšených škod vůči ostatním účastníkům silničního provozu zde nedosahuje takové zjevné intenzity, aby se soud odchyloval od platné vyhlášky.

7. O lhůtě k plnění soud rozhodl dle § 160 odst. 1 věta první o. s. ř., neboť pro jinou, než základní (třídenní) lhůtu k plnění, nebyl shledán žádný mimořádný důvod a sama žalovaná zůstala pasivní a neposkytla tedy soudu žádné argumenty, proč by měl být zájem žalované upřednostněn na úkor žalobkyně tím, že by soud poskytl lhůtu k plnění delší. Ostatně žalovaná je zjevně předlužena, neřeší ani drobnější pohledávky (které tak přecházejí do fáze exekučního vymáhání) a oddalování splatnosti by tak pouze poškozovalo zájmy žalobkyně ve vztahu k pořadí pohledávek ostatních věřitelů žalované, jejíž osoba nedává žádný předpoklad naděje, že právě tuto pohledávku by hradila dobrovolně (aniž by přitom nepoškozovala další věřitele či neporušovala dlužnické inhibitorium).

8. Pokud se však týká nároku dle vedoucí spisové značky, výsledek řízení byl opačný. Použitá adresa vyplývá z historie adres trvalého pobytu žalované dle registru obyvatel (č. l. 7), ale již v době odeslání výzvy s prvotním uplatněním nároku se jednalo o adresu neaktuální. Soud již v předchozím řízení (20 C 178/2022, kde rozsudek nebude zveřejněn, neboť žalobkyně vzala žalobu před právní mocí zamítavého rozsudku žalobu zpět), oslovil ohledně původu adresy v registru vozidel Magistrát města Teplice (v tamním řízení soud předpokládal provedení přihlášení vozidla s uvedením adresy, s níž do řízení přišla žalobkyně), úřad nejprve podáním ze dne [datum] sdělil, že v registru vozidel se údaj o změně trvalého pobytu zobrazí poté, co občan o změnu takové adresy požádá v agendě Evidence obyvatel. Pokud se občan dostaví vzápětí i na registr vozidel, je změna provedena ihned; pokud se nedostaví, změna se zpravidla propíše automaticky během následujícího dne, někdy to však neproběhne automatizovaně a úřad adresu zapíše manuálně. Dále úřad v doplňujícím podání doplnil výslovně, že údaje o pobytech jsou do Centrálního registru vozidel automaticky generovány z Informačního systému základních registrů.

9. Dle § 4 odst. 6 zákona č. 168/1999 Sb., dle kterého platí, že povinnost zaplatit příspěvek a náklady [anonymizováno] podle odstavce 4 zaniká, pokud [anonymizováno] do 1 roku ode dne vzniku povinnosti zaplatit příspěvek neodešle osobě povinné k zaplacení příspěvku výzvu k zaplacení příspěvku podle odstavce 7, jde-li o osobu zapsanou jako vlastník či provozovatel vozidla v registru silničních vozidel. V ostatních případech lhůta 1 roku nezačne běžet dříve, než se [anonymizováno] prokazatelně dozví, kdo je vlastníkem či provozovatelem vozidla. Žalobkyně má (kromě ustanovení § 15, na který odkazovala v předchozích řízeních) zákonem garantovaný přístup k údajům o bydlišti osob v registru obyvatel, když dle § 18 odst. 2 tamtéž platí, že k plnění úkolů podle tohoto zákona využívá [anonymizováno] údaje ze základního registru obyvatel, údaje z informačního systému evidence obyvatel, údaje z informačního systému cizinců, údaje z informačního systému evidence občanských průkazů nebo údaje z informačního systému evidence cestovních dokladů v rozsahu a za podmínek podle zákona upravujícího pojišťovnictví obdobně jako pojišťovna. Soudu je však z předchozích řízení stejné žalobkyně známo, že žalobkyně (a ani její právní zástupkyně) těchto přístupů dlouhodobě nevyužívá – což ostatně z jejího vyjádření i v předchozím řízení sp. zn. 20 C 178/2022 vyplývá konkludentně.

10. V případě žalované platí, že adresu v [obec] jako adresu trvalého pobytu ani jako doručovací adresu ve smyslu § 10b zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel, v registru obyvatel zapsánu neměla, ostatně vozidlo nebylo vedeno na ni. Žalobkyně tedy zcela zjevně obesílala žalovanou na základě svého pouhého předpokladu, že žalovaná takovou adresu od podpisu smlouvy ([datum]) nezměnila. Žalobkyně a posléze i její právní zástupkyně veškeré písemnosti, generované v období od [datum] (výzva k úhradě příspěvku) do [datum] (kvalifikovaná předžalobní výzva od právní zástupkyně), adresovala na adresu dle kupní smlouvy. V řízení však nevyplynulo, že by se žalované na takové adrese byť jen jedenkrát podařilo písemnost doručit, nic tedy nenasvědčuje tomu, že by se písemnost dostala žalované do rukou před uplynutím roční prekluzivní lhůty posledního dne trvání nároku (tj. do [datum]). Žalobní návrh soud žalované nedoručil před prosincem 2022 (č. l. 30 p. v.).

11. Soud nemůže na tomto místě než zopakovat, co žalobkyni soustavně opakuje již několik let. Žalobkyně dlouhodobě nepracuje se svým zákonným oprávněním dle § 18 odst. 12 zákona č. 168/1999 Sb. nahlížet do registru obyvatel a (implicitně) spoléhá na průpis údajů ze základních registrů do agendy registru vozidel, resp. v tomto případě na údaj z kupní smlouvy, kdy skutečný vlastník/provozovatel v registru vozidel zapsán vůbec není. Přitom se již dříve v jiném řízení (sp. zn. 20 C 178/2022) opět potvrdilo výslovným sdělením Magistrátu města Teplice, že průpis těchto údajů mezi jednotlivými registry je nespolehlivý i pro samotný registr vozidel, ačkoliv s ním státní správa počítá. Zde však žalobkyně nevycházela ani z takového zdroje údajů a vycházela z obsahu (historické) soukromé listiny. Právě proto však je žalobkyni zákonem výslovně poskytnut přístup do registru obyvatel, čímž oproti veškerým ryze soukromoprávním subjektům získává nesporné privilegium - jaké se jinak těší jen orgány veřejné správy a samosprávy. Žalobkyně však tento přístup zjevně nevyužívá (soudu není známo, zda o jeho faktické/technické zřízení dle zákonného oprávnění vůbec kdy usilovala) a ignoruje tak již několik let poučení (přinejmenším) od senátu 20C zdejšího soudu (resp. 28C Okresního soudu v Děčíně) v tom smyslu, že ohledně adresy trvalého pobytu občana se na jinou databázi, než na základní registr obyvatel (natož pak jiné zdroje neoficiálních údajů), nelze zcela spoléhat, neboť je zatížena nenulovou chybovostí, resp. v případě historické kupní smlouvy má toliko historickou relevanci. V četných případech tak doručuje všechny písemnosti na neaktuální adresy trvalého pobytu, v tomto případě na historickou adresu možného bydliště (spíše však na pouhou adresu vypořádání jiného závazku - z kupní smlouvy).

12. Případně se žalobkyně odvolává (v jiných řízeních) na zjevně obsoletní ustanovení § 11 zákona č. 56/2001 Sb. To však nereflektuje uplynulou elektronizaci státní správy a není již ani v úřední v praxi využíváno (jak soud v tomto řízení ověřil dotazem na registr vozidel při Magistrátu města Teplice). V běžné úřední praxi občan oznámí změnu adresy trvalého pobytu vůči agendě evidence obyvatel a logicky spoléhá na sdílení tohoto údaje nejen v rámci téhož obecního/městského/magistrátního úřadu, ale rovněž napříč ostatními (elektronicky vedenými) veřejnými registry – což je ostatně v souladu s § 51 odst. 3 písm. g) zákona č. 111/2009 Sb., o základních registrech, a stejně tak je to v souladu se základními zásadami dobré veřejné správy (zejm. § 6 odst. 2 správního řádu č. 500/2004 Sb.). Na tom nic nemění, pokud občan zanedbá výměnu osvědčení o registraci vozidla, kde má do doby výměny dokladu nadále vedenu původní adresu, neboť elektronicky je dle vyjádření úřadu vyznačován údaj aktuální. Občan má právo ohledně nároku na příspěvek do Garančního fondu spoléhat na vedení údaje o trvalém pobytu v registru obyvatel, což však žalobkyně (a její právní zástupkyně) dlouhodobě ignoruje, nyní již zřejmě i proto, že tímto nedostatkem mohou trpět (odhadem soudu) desítky tisíc dobrovolně splněných či soudem pravomocně přiznaných nároků.

13. Žalobkyně však přinejmenším zdejším soudem byla již v minulosti informována, že se jedná o nespolehlivé zdroje údajů o osobách, zatížené nezanedbatelnou chybovostí, jejichž příčinu soud nezná (může se jednat o chybu úředníka, technický problém při přenosu/zápisu dat mezi dvěma registry aj.). Při výkladu dvou vzájemně si konkurujících ustanovení je nutné (vedle zdravého rozumu a profesní opatrnosti a odpovědnosti) aplikovat systematický výklad práva a postupovat takovým způsobem, který více chrání občana, když žalobkyně zde vykonává zákonné oprávnění, které se blíží přenesenému výkonu státní správy. Žalobkyně přitom ignoruje oprávnění, dané jí„ jejím vlastním“ složkovým zákonem (č. 168/1999 Sb.), pokud se toliko odvolává na ustanovení jiného správního předpisu ([číslo] Sb.) a tam uvedenou povinností vlastníků vozidel, o níž však žalobkyně stejně dobře jako soud ví, že není v praxi důsledně využívána, resp. že souvisí spíše s výměnou dokladů než se stavem zápisu v elektronicky vedených registrech. Případně, jako v tomto řízení, vychází z jiného zdroje informací, aniž výsledek konfrontovala s aktuálním stavem registru obyvatel. Což je o to smutnější (a tím zde ze situace žalobkyně již zcela nepochybně neobhajitelné), že ohledně souběžného nároku, kde zasílala výzvu již [datum], obesílala tutéž žalovanou na jinou, správnou adresu, která registru obyvatel odpovídala. Jelikož žalobkyně o žádnou racionalizaci svého počínání při vymáhání zjevně dlouhodobě neusiluje, tato skutečnost její jednání nijak neovlivnila a dále doručovala téže osobě na dvě odlišné adresy.

14. Přitom tuto činnost vykonává za garantovanou náhradu 300 Kč a žalobkyni lze aktuálně považovat za nejčastěji zastoupeného žalobce v praxi (přinejmenším zdejšího) okresního soudu v agendě občanskoprávních sporných řízení, aktuálně násobně převyšující i počet řízení České televize při vymáhání koncesionářských poplatků. Za rok 2022 se jen v senátu 20C zdejšího soudu jednalo o 131 žalob, což činilo téměř třetinu nápadu soudce, a 1 529 žalob za celý úsek C zdejšího soudu (do čehož vůbec nespadají rozkazní řízení v agendě„ [příjmení]“, kterých je zpravidla početně více). Její odpovědnost za správnost jednání má tedy nesporně i etické aspekty s dopadem na velkou část veřejnosti, a to nejen z řad„ neplatičů“, ale rovněž osob, vůči kterým kupující vozidla nesplnil smluvní i zákonnou povinnost oznámení změny vlastníka vozidla, což je za současné právní úpravy mnohdy skutečně nezáviděníhodná situace (srov. zejm. nález Ústavního soudu ve sp. zn. Pl. ÚS 114/2020), případně se vůči nim někdo dopustil podvodného jednání. Je zřejmé, že činnost žalobkyně i její právní zástupkyně z řad advokátů je především agendou rutinního zpracování (nejméně) desítek tisíc případů ročně, přičemž u každého vozidla se dokonce může jednat o nárok, opakující se po cca 3 měsících trvání nepojištěného stavu. Sazba příspěvku nadto násobně převyšuje obvyklé komerční pojistné, má tedy i výrazný sankční rozměr, což rovněž navyšuje míru zodpovědnosti, s jakou má žalobkyně (i její právní zástupkyně) ke svěřené agendě přistupovat.

15. Pokud tedy složkový zákon žalobkyni výslovně poskytuje oprávnění, nečiní tak z rozmaru zákonodárce a v rámci řádného výkonu takové činnosti nelze než takové oprávnění považovat současně za povinnost takové oprávnění využívat, jinak logicky dochází k poškozování práv a zájmů občanů - s následky na rozhodování soudů ohledně prekluze nároku i na rozhodování o náhradě nákladů řízení. Žalobkyně i její právní zástupkyně přitom v projednávané věci příležitost k lustraci žalované promeškaly hned pětkrát.

16. Soud tedy uzavírá, že žalobkyně, stejně jako právní zástupkyně žalobkyně (byť soudu v případě stížností na zjevně nepřípadné odpovědi s podpisem právní zástupkyně tato tvrdí, že se případům věnuje s náležitou odbornou péčí), použila pro zaslání výzvy k uplatnění nároku i k zaslání předžalobní výzvy neaktuální adresu. Ve smyslu § 4 odst. 6 zákona č. 168/1999 Sb., tak nárok žalobkyně prekluzí zanikl, žalovaná se o nároku se všemi obsahovými náležitostmi poprvé dozvěděla (resp. mohla a měla dozvědět) až z písemnosti od soudu, tj. po uplynutí prekluzivní lhůty – dne [datum] (a dle § 142a o. s. ř. by z téhož důvodu nesplnila ani preventivní povinnost k zaslání předžalobní výzvy). Žalobkyně měla povinnost výzvu zaslat na aktuální adresu žalované (případně ji doručit žalované fakticky do vlastních rukou) – jedině v těchto dvou případech by soud nárok žalobkyni přiznal (bez ohledu na to, zda by se žalovaná o nároku z adresy svého trvalého pobytu dozvěděla). Soud proto žalobu v rozsahu vedoucí sp. zn. zamítnul (II. výrok).

17. O nákladech řízení by soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť žalobkyně byla ve sporu v převážné míře úspěšná, proto by jí soud přiznal poměrnou část účelně vynaložených nákladů řízení (byť by se jednalo o pouze cca 23,6 % celkových účelně vynaložených nákladů). Soud se v tomto případě však nejprve zajímal o skutečnost, zda žalobkyně tyto náklady vynaložila v souběžných řízeních účelně, když nyní projednávané návrhy (rovněž uplatněné samostatně v rozpětí necelého měsíce) byly podány ([datum]) jen několik dní ([datum]) po uplatnění nároku ve sp. zn. 41 C 403/2022 zdejšího soudu (kde se projednává vozidlo s [registrační značka] a období [datum] do [datum]). Předžalobní výzvu v takovém řízení shodná právní zástupkyně (shodné) žalobkyně vyhotovila dle textu návrhu dne [datum]. Pokud tedy předmětný nárok uplatnila až [datum], je zřejmé, že postupovala bez ohledu na existenci kumulace nároků a nedošlo ke spojení do jediného návrhu. V tomto případě nelze toto pochybení přímo vytýkat právní zástupkyni, ale žalobkyni nepochybně ano. Žalobkyně je rovněž osobou, která vede agendu vymáhání, je jí za to přiznána zákonná odměna a určité míře racionalizace svého počínání se tedy nemůže zříci jen tím, že řízení jsou vedena pro pochybení dlužníků (ostatně z praxe zdejšího soudu vyplývá, že ani takový argument neplatí bez četných výjimek). Absenci racionalizace počínání žalobkyně, pokud ve vztahu ke stejným osobám vymáhá obdobné nároky opakovaně, nelze z dlouhodobého hlediska omluvit. Soud proto podání tří návrhů nepovažuje za účelný postup, žalobkyně si jejich koexistence po určitou dobu vymáhacího procesu měla být vědoma, a náklady přiznává tak, jako by žalobkyně podala jediný návrh. V tomto kontextu pak lze konstatovat, že podání všech tří návrhů společně by nevedlo k přiznání vyšších nákladů řízení a jelikož v řízení sp. zn. 41 C 403/2022 již bylo uplatněno 1 489 Kč, soud již další náhradu žalobkyni nepřiznal, soudní poplatek nevyjímaje. Nezbytná racionalizace by se týkala i přípravy a převzetí věci (žalobkyně měla nároky předat společně) a stejně tak mělo dojít k vypracování jediné předžalobní výzvy. Plnění (punktum) by sice v součtech překonalo 10 000 Kč a v předmětné věci by soud náhradu nákladů řízení dále stanovil odlišně i po právní (coby náhrady nezastoupeného účastníka dle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., současně je však třeba především zohlednit i okolnost poměrného neúspěchu ve věci a to i v kontextu řízení sp. zn. 41 C 403/2022, kde je požadována náhrada plná a bude o ní rozhodováno bez ohledu na výsledek (spojeného) řízení sp. zn. 20 C 356/2022.

18. Byť je krácení odměny v těchto dvou věcech příslovečnou kapkou v moři celkového počínání žalobkyně, která nároky spojuje do jediného návrhu jen zřídka (chaoticky?), soud nemůže takové skutečnosti ignorovat. Jelikož by soud za uplatnění všech tří období jediným žalobním návrhem přiznával žalobkyni nejvýše 2 252 Kč (resp. jako nezastoupenému účastníkovi ještě méně) a přihlédl k poměrnému neúspěchu, nepřiznal III. výrokem shora na náhradě nákladů řízení k tíži žalované již žádnou platební povinnost.