20 C 38/2024

Plný text

Okresní soud v Teplicích rozhodl samosoudcem Janem Sýkorou ve věci žalobkyně: Anonymizováno Anonymizováno , s. r. o., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 trvale bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 pro zaplacení 23 805 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni , částka, s úrokem z prodlení v sazbě 15 % ročně z této částky od , datum, do zaplacení, a to ve splátkách po nejméně , částka, měsíčně, splatných vždy do každého 26. dne v měsíci, za který splátka přísluší, počínaje měsícem, následujícím po měsíci, ve kterém tento rozsudek nabyde právní moci, pod sankcí ztráty výhody splátek.

II. Co do částky , částka, s úrokem z prodlení v sazbě 15 % ročně z této částky od , datum, do zaplacení a částky , částka, , se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám právního zástupce žalobkyně na náhradě nákladů řízení , částka, , a to do 28 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se v řízení domáhala žalobním návrhem, podaným u zdejšího soudu dne , datum, , zaplacení plnění z úvěrové smlouvy č. , adresa, ze dne , datum, , sjednané pro jistinu , částka, (ve smlouvě se nicméně uvádí „úvěrový limit , částka, ) a úrok 40 % měsíčně (!), přičemž žalovaný neuhradil ničeho a žalobkyně se tak domáhá jistiny, , částka, za první měsíc trvání úvěru a smluvní pokuty , částka, za období od , datum, do , datum, , kdy odeslala předžalobní výzvu. I přes zjevný rozpor nároku s dobrými mravy soud platební rozkaz bohužel vydal, žalovaný však naštěstí podal včasný odpor a uvedl, že je , podezřelý výraz, , nemůže pracovat a nemá příjmy. Žalobkyně ve svém formulářovém návrhu uvádí, že povinnost zkoumat schopnost klienta splácet takový úvěr zkoumala nahlédnutím do databází ISIR, CEE, CRKI a BRKI. Soud databázi „CRKI“ nezná. Soud ji vyzval k doplnění i s ohledem na to, že si zjevně měla být vědoma nuzných poměrů žalovaného. K doplnění tvrzení ohledně procesu kontraktace prostředky elektronické komunikace na dálku, když žalobkyně předkládá vyhotovení smlouvy, nikoliv podobu a obsah rozhraní, se kterým měl spotřebitel projevit souhlas (a které si přirozeně mohou diametrálně odlišovat), soud již v tomto řízení žalobkyni pro zjevnou neúčelnost nevyzýval, žalobkyně opakovaně odpovídá vzorovým podáním, k němuž přikládá duplicitně smluvní dokumentaci a přidává nepodepsané obchodní podmínky. Podáním č. l. 41 žalobkyně doplnila, že zkoumala i databázi SOLUS a NRKI (zřejmě tedy „CRKI“ byla pouhá chyba v psaní) a slovy popsala proces zkoumání úvěruschopnosti a kontraktace – opět aniž by k těmto tvrzením označila důkazy, kromě obchodních podmínek.

2. Soud věc rozhodl postupem dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) bez nařízení jednání, neboť žalobkyně s takovým postupem souhlasila předem a žalovanému soud zaslal výzvu k vyjádření se k případnému souhlasu s tímto postupem a připojil doložku ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. pro případ, že zůstane pasivní. Jelikož žalovaný na výzvu ve stanovené lhůtě nereagoval, důsledkem je předpoklad jeho souhlasu s tímto postupem. Žalovaný v dalším řízení již zůstal pasivní, doručeno mu bylo na adrese trvalého bydliště do vlastních rukou. Jeho vyjádření je nicméně dostatečně pregnantní, nadto se jedná o spotřebitelský úvěr a soud by měl zohlednit ustanovení na ochranu spotřebitele a dobré mravy z moci úřední, což senát 20C činí.

3. Po skutkové stránce soud dospěl po provedení a zhodnocení níže uvedených důkazů k následujícím závěrům. Listinou „žádost o spotřebitelský úvěr“ na č. l. 15 žalobkyně prokázala, že shromažďuje osobní údaje klienta ve své interní databázi, není však zřejmý zdroj či případné ověření těchto údajů. Je zde uveden kromě personálií žalovaného i jeho telefonický a emailový kontakt, manželství, absence jiné adresy pro doručování, bydlení ve vlastním domě, středoškolské vzdělání s výučním listem, zaměstnání sebe samého (?), s příjmem , částka, , měsíční výdaje , částka, , absence exekuce, insolvence. Absentuje zde dotaz na jiné úvěrové závazky, stejně jako na případné prodlení s jejich placením. Ze strany žalovaného nepodepsanou (č. l. 16 a 18) duplicitní smlouvou je prokázáno, že věřitel usiloval o poskytnutí úvěru s možností opakovaného čerpání účelově neurčené jistiny až do výše , částka, , který věřitel nazývá revolvingový, schválení dalšího čerpání však zjevně není nárokové. Úvěr je sjednán na „dobu neurčitou“. Je sjednán úrok 40 % měsíčně (což odpovídá 480 % ročně a RPSN 5 543,35 %!) a možnost odkladu splatnosti jistiny tím, že bude každý měsíc uhrazen tento excesivní úrok. Nadto je sjednána i smluvní pokuta 0,1 % denně z dlužné částky. Je předložena kopie řidičského průkazu žalovaného. Je doložena platba , částka, z účtu, tel. číslo, /0600 dne , datum, a převod jistiny , částka, na shodný účet téhož dne. Jméno vlastníka účtu není na žádném výpise uvedeno, žalobkyně se tedy zjevně ani o tento klíčový parametr nezajímá. Na tento účet v měsících srpen až říjen 2022 docházel invalidní důchod pro III. stupeň invalidity ve výši , částka, (poslední nejvyšší). Dne , datum, je patrná odchozí splátka , částka, ve prospěch , právnická osoba, ., tedy společnosti notoricky známé poskytováním úvěrů s lichevním navýšením (zejména formou přidružených závazků „Podpora“ a „Inkaso“). Dále dochází na účet příspěvek na péči , částka, a příspěvek na mobilitu , částka, . V průběhu těchto tří měsíců dále na účet přišly platby od , právnická osoba, , ve výších , částka, , , částka, , , právnická osoba, Kč, , částka, , , částka, , , částka, , , právnická osoba, Kč, , právnická osoba, Kč, , částka, , , částka, , , částka, , , částka, , , částka, , , částka, , , částka, , , částka, , jejichž povaha soudu není zřejmá, rozhodně však neevokují řádný příjem z pracovní činnosti. Dne , datum, je patrná odchozí ověřovací platba , částka, ve prospěch jiné nebankovní úvěrové společnosti , právnická osoba, , rovněž soudu notoricky známé jako poskytovatel krátkodobých úvěrů s lichevním navýšením.

4. Dopisem ze dne , datum, věřitel zesplatnil úvěr, požadoval po spotřebiteli zaplacení , částka, do 3 dnů. Právní zástupce žalobkyně doložil dopisem (č. l. 29) vypracování i zaslání (č. l. 30) kvalifikované předžalobní výzvy ve smyslu § 142a o. s. ř. do dispoziční sféry žalovaného. Požaduje v něm jednak zaplacení , částka, na nároku samotném a jednak , částka, na „nákladech právního zastoupení“, což aritmeticky odpovídá mimosmluvní odměně dle advokátního tarifu za tři úkony právní služby z částky , částka, s DPH. Takovou výzvu nelze považovat za účelnou prevenci soudního řízení, kde se již žalobkyně samozřejmě neodvažuje požadovat úrok nad rámec , částka, za první měsíc. Žalobkyně následně z neupřesněného důvodu doplnila výtisk všeobecných obchodních podmínek č. l. 43 o délce 32 stran, které na výsledek řízení nemají žádný dopad.

5. Tvrzení žalobkyně, že lustrovala CEE, SOLUS, ISIR, NRKI a BRKI nebylo ničím prokazováno. Shodně postupuje většina poskytovatelů spotřebitelských úvěrů, s vědomím, že tehdejší výpisy již nelze opatřit dodatečně, neboť přinejmenším v NRKI a BRKI se archivují pouze údaje o závazcích, nevymožených v posledních 4 letech. Již tím by bylo výsledek řízení determinován, neboť takto vysoké příslušenství nelze poskytnout bez extrémní míry opatrnosti. Senát 20C zdejšího soudu si nicméně neváhá výpisy opatřovat alespoň v aktuální podobě, což ve většině projednávaných nároků ze spotřebitelských úvěrů postačuje ke spolehlivému dovození jejich absolutní neplatnosti. Ani v tomto případě tomu nebylo jinak a žalobkyně jimi byla usvědčena z toho, že je ve skutečnosti vůbec nezískala, případně je adekvátně nevyhodnocovala. Výpis CEE byl nadbytečný, zdejší soud je obecným soudem žalovaného dlouhodobě a má tak o probíhajících exekucích přehled sám (č. l. 31). Nadto se dle insolvenčního rejstříku (č. l. 32) spolu s manželkou Marcelou oddlužil v lednu 2021. Je však nutno přihlédnout ke stavu databáze NRKI (č. l. 35), kde především figuruje úvěr od , právnická osoba, , ze dne , datum, , pro jistinu , částka, měsíční splatností a navýšením o , částka, . Bez dalšího nelze posoudit, zda z databáze vyplýval i druhý úvěr, revolvingový, neboť ten byl čerpán totožný den jako předmětný úvěr, pochází od společnosti , právnická osoba, ., a byl čerpán úvěrový rámec , částka, . Výpis z databáze BRKI soud pro nadbytečnost nevyžadoval.

6. Po právní stránce soud uplatněný nárok posoudil následujícím způsobem. Žalovaný a žalobkyně spolu usilovali o sjednání závazku úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, s charakterem spotřebitelského závazku. Soud vychází ohledně údajů o výši nesplněného závazku (tj. že žalovaný nic neuhradil) ze skutkových tvrzení žalobního návrhu, neboť břemeno tvrzení a dokazování k případnému opaku v řízení tížilo procesně pasivního žalovaného. Soud je v tomto ohledu obezřetný, neboť obdobná praktika (poplatky za odklad splatnosti) se objevuje v obchodním modelu více poskytovatelů spotřebitelských úvěrů a v řízení před soudem mají tito tendenci domáhat se „jen jistiny“, případně „jen malé části úroku“, aniž by uvedli, zda a kolik již bylo uhrazeno za první odklad splatnosti. Zde nebylo možno tuto eventualitu ze skutkových tvrzení vyloučit (splatnost žalobkyně tvrdila až v dubnu 2023), nicméně z výzvy č. l. 29 již vyplývá správný údaj o splatnosti (, datum, ). Jelikož však soud žalovanému doručil a ten v řízení ničeho nenamítal, soud vycházel dle předpokladu, že žalovaný skutečně dosud ničeho nezaplatil.

7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 tamtéž platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 tamtéž platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku k nemožnému. Z úpravy tak vyplývá, že případné nesplnění takové povinnosti věřitele má za následek neplatnost absolutní, tedy soudem zohledňovanou z úřední povinnosti. Soud dovozuje (a to i ve shodě s rozsudkem Soudního dvora EU pod zn. C-679/18), že splnění této povinnosti bylo třeba i před , datum, zkoumat z úřední povinnosti, neboť jde o důvod absolutní neplatnosti (tedy i po zrušení zákona č. 145/2010 Sb. s účinností ke dni , datum, a nahrazení zákonem č. 257/2016 Sb.). Od , datum, je tato povinnost (v souladu se závaznými předpisy Společenství) uzákoněna výslovně jako povinná součást soudního přezkumu nároku ze spotřebitelského úvěru.

8. Z ustálené judikatury vyšších soudů se přitom podává, že za náležitou obezřetnost nelze vždy považovat toliko spoléhání se na pravdivost údajů, poskytnutých samotným spotřebitelem (spolukontrahentem), jak zřejmě činila žalobkyně, která prokázala jediný objektivní podklad – výpis z účtu žalovaného za tři předchozí měsíce (ani jeho obsah však zjevně nevyhodnotila adekvátně, pokud ji upokojil). Ustanovení § 9 předchozího zákona, resp. 86 aktuálně platného zákona o spotřebitelském úvěru má charakter nejen individuální, ale i generální prevence, neboť chrání spotřebitele i před nimi samými, včetně situací, kdy nejednají při žádosti o spotřebitelský úvěr v dobré víře (resp. nikoliv ve finanční tísni). Ostatně čerpání těchto krajně nevýhodných finančních produktů je zcela pravidelně činěno z důvodu dlouhodobého nedostatku peněz a finanční tísně dlužníků, kteří ani nemají přístup k výhodněji úročeným běžným bankovním půjčkám. Dostupnost splatitelných úvěrů spotřebitelům je z hlediska (nejen) měnové politiky státu klíčová a nezbytně regulovaná oblast a ponechání tohoto trhu bez náležité regulace by vedlo k rychlé pauperizaci celé sociální třídy a její vydání napospas těm, kteří se rozhodli své jmění, vzdělání a profesní zdatnost realizovat na úkor ekonomicky nejzranitelnější části populace. Sám spotřebitel přitom zpravidla nedisponuje takovými znalostmi a zkušenostmi, aby své budoucí ekonomické možnosti ohledně splácení úvěru mohl posoudit lépe, než profesionální poskytovatelé spotřebitelských úvěrů. Posouzení úvěruschopnosti je především zákonnou povinností věřitele, současně i garantovanou službou pro zájemce o spotřebitelský úvěr, teprve druhotně se jedná o překážku pro případně nedostatečně bonitního dlužníka na cestě ke sjednání úvěru. Ostatně ani soudy na nižších stupních se dosud plošně neshodly, zda úrok např. 70 % ročně z běžného úvěru lze či nelze považovat za absolutně neplatný – tím méně informací pak mají aktéři ekonomiky, neřkuli spotřebitel. Toto ustanovení má i důležitý veřejnoprávní rozměr a podstatným způsobem omezuje smluvní volnost poskytovatele spotřebitelských úvěrů, který má právo odmítnout žadatele o úvěr nebo sice může své prostředky poskytnout dle své úvahy navzdory nedostatečně zkoumané úvěruschopnosti, nemůže však ve shodném rozsahu (nad rámec společensky a ekonomicky udržitelné míry) očekávat asistenci veřejné moci při vymáhání jejich nerealistického navýšení. I hranice této volnosti však zjevně narážejí na nejzazší mez, představovanou skutkovou podstatou porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže (§ 248 odst. 2 alinea třetí , podezřelý výraz, zákoníku). Věřitel tedy do jisté míry má i povinnost předcházet nezamýšlenému předlužení i úvěrovým podvodům, a to nikoliv jen ve vlastním ekonomickém zájmu, ale i v zájmu veřejném - byť je zřejmé, že vynaložené úsilí musí být v proporcionálním poměru s bonitou dlužníka, s rostoucí výší poskytované jistiny a s jejím požadovaným obchodním i sankčním navýšením. V projednávané věci je poskytovaná jistina tak vysoká a její navýšení tak extrémní, že by prověření poměrů mělo dosahovat maximální myslitelné míry, neboť se jedná o úvěr bez jakéhokoliv zajištění (za něž nelze považovat pojištění schopnosti splácet, které je v konečném důsledku rovněž závislé na hrazení pojistného). Věřitel, který takový úvěr poskytuje skrze prostředky elektronické komunikace na dálku doslova „naslepo“, jedná přinejmenším v úmyslu nepřímém ohledně toho, že takový úvěr může být čerpán i osobami, jednajícími v ekonomické tísni či z neznalosti toho, jaké parametry úvěru jsou souladné s právem – čímž ve spojení s lichevním navýšením může naplnit zbývající skutkový znak , podezřelý výraz, činu lichvy dle § 218 , podezřelý výraz, zákoníku.

9. Soud nemůže hodnotit výstup z jiných databází, které jsou pro tento účel vhodné a věřiteli přístupné (BRKI, NRKI, Solus, CEE), neboť jejich tehdejší výpisy žalobkyně nepředkládá, pouze je tvrdí. Informace z registrů typu BRKI, NRKI, SOLUS či CEE, s nimiž měla žalobkyně možnost pracovat, nepochybně pokrývají velkou oblast ekonomického počínání dlužníků a co do šíře obsažených dat i své dostupnosti (pro institucionální věřitele) činí jakékoliv náhradní způsoby posuzování externích zdrojů financí/závazků v hospodaření dlužníka zjevně nedostatečnými. Tehdejší zprávy NRKI (CNCB) a BRKI (CBCB), případně jejich různé kompilace, věřitel pravidelně nepředkládá, soud tak může čerpat pouze z aktuálních výpisů, když výpisy v tehdejší podobě nelze získat, neboť správci těchto registrů uchovávají údaje o skončených úvěrech jen po dobu 4 let. V projednávané věci je zřejmé, že žalobkyně lže ohledně toho, že databázi NRKI lustrovala, případně ohledně toho, že ji obsahově vyhodnocovala. Argumentaci k tomu, jak údaj o dalším úvěru a o snaze získat další úvěr (dle výpisu z účtu) žalovaného případně zapadá do jejího popisu zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele, soudu neposkytla.

10. V projednávaném případě žalobkyně tvrdí, jakým jiným způsobem původní věřitelka zkoumala schopnost spotřebitele úvěr splácet, předložila však pouze zákaznickou kartu a výpis z účtu, jako kdyby snad právní zástupce z řad advokátů nevěděl, že soud k neprokázaným tvrzením nepřihlíží (a jako kdyby o tom nebyl i v tomto řízení výslovně poučen – č. l. 33). Není přitom rozhodný vlastní interní postup (metodika, vzorec či algoritmus) žalobkyně k posouzení bonity klienta, neboť ten představuje její vlastní, interní vodítko (schválené v případě nebankovních poskytovatelů Českou národní bankou), kterak má interpretovat typové informace ve vztahu k posuzované schopnosti klienta splácet. Úvěruschopnost nelze posuzovat dle vybraných dílčích ukazatelů, které nemohou postihnout všechny hlavní aspekty hospodaření dlužníka. Nelze tedy pominout jak otázku příjmů a jejich udržitelnosti, tak ani otázku reálných (mandatorních) výdajů na bydlení, základní obživu a případné předchozí závazky. Pro soud však taková metodika není závazná a rozhodná, pokud v projednávaném případě generuje zcela zjevně nesprávný výstup, což nelze v individuální věci ospravedlnit statistickou spolehlivostí na velké množině úvěrových případů, neboť riziko ojedinělých selhání algoritmu zde tíží právě věřitele (coby jeho tvůrce), nikoliv spotřebitele. Povinnost zkoumat úvěruschopnost zcela jistě není konzumována existencí jakékoliv metodiky, ale až existencí a aplikaci metodiky adekvátní danému typu úvěrů a poměrům daného úvěrového případu. Stejně tak není rozhodné, zda jde o metodiku, kterou věřiteli schválila Česká národní banka. Pokud by však věřitel dle takové metodiky skutečně postupoval, případně by se nedomáhal lichevního příslušenství, pravděpodobně by obstála jakákoliv metodika, když nejčastějším problémem je právě jejich nedodržování. O tom však žalobkyni není třeba poučovat, neboť dle veřejně dostupného rozhodnutí České národní banky ze dne , datum, , číslo jednací 2021/, adresa, /570 (sp. zn. Sp/2019/329/573), jí byla právě za porušování této povinnostmi v roce 2018 až 2019 pravomocně udělena sankce , částka, . Nadto je soud toho názoru, že hradit úvěr s tak vysokým navýšením prakticky není ve schopnostech žádného spotřebitele s příjmem z pracovní činnosti, neboť úrok nad 40 % měsíčně je jednoduše absurdní a nelze jej saturovat z nekvalifikovaného zaměstnání (které žalobkyně nemohla u žalovaného vůbec předpokládat, viz dále). A ani by k tomu neměl být nucen kdokoliv jiný.

11. V případě žalovaného však byla na místě opatrnost z několika samostatných důvodů, čemuž žalobkyně v potřebné míře nedostála, přinejmenším tím, že reálně nezkoumala stav jiných úvěrových závazků žalovaného (které žalovaní v zákaznických kartách samozřejmě neuvádí a nejsou na ně překvapivě ani samostatnou kolonkou k vyplnění tázáni, jak vyplývá z listiny č. l. 15/59), případně když dostupné údaje vyhodnotila zjevně nesprávně (bez ohledu na to, zda postupovala dle intuice konkrétního pracovníka či dle expertního algoritmu). Případnou trestněprávní rovinu jednání žalovaného soud pomíjí, neboť žalobkyně je nepochybně sama schopna brát se za svá práva i cestou případného , podezřelý výraz, oznámení, čemuž tak soud v tomto řízení nebude asistovat (byť v jiných, podstatně křiklavějších a zřetězených případech, tak již sám učinil). Ostatně žalobkyně má o dalších závazcích a okolnostech splácení podstatně více informací, než soud (sama tvrdí, že tehdy prováděla lustrace SOLUS, NRKI a BRKI). Jednání věřitelky, která prostřednictvím advokáta vyzývala žalovaného k zaplacení , částka, , však pominout nelze.

12. V projednávaném případě žalobkyně neprokázala, jaké konkrétní listiny původní věřitelka případně kontrolovala a z jakých údajů při posuzování bonity žalovaného vycházela. Soud s určitostí nezjistil, zda žalovaný uváděl nepravdivé skutečnosti ohledně svých příjmů a zaměstnání. Ostatně žalovaný je právní laik a vyplňoval webový formulář žalobkyně, nemohl tedy zodpovědět otázky, na které nebyl tázán. Žalobkyni však muselo být z výpisu účtu zřejmé, že žalovaný má příjem i z příspěvku na mobilitu a na ošetřování a je invalidní ve III. stupni. Předpokládat u takové osoby zaměstnání či podnikání (viz údaj o zaměstnavateli shodného jména se žalovaným) jen na základě nezvykle četných příchozích plateb je přinejmenším lehkomyslné. Stejně jako nezohlednění teprve nedávno podstoupeného oddlužení. Není zřejmé, zda si žalobkyně vůbec povšimla obsahu výpisu z tohoto účtu. Není zřejmé ani prokázané, zda skutečně lustrovala ISIR a mohla tedy zjistit, že žalovaný se s manželkou oddlužila teprve v předchozím roce a je tedy již proto rizikovým klientem (pokud se opět obrací na poskytovatele takto obscénně nevýhodného úvěru). Soudě dle poměrně vysoké částky , částka, k limitu , částka, jej však vyhodnotila jako bonitního, neboť z předchozích projednaných řízení této žalobkyně vyplynulo, že přiznávala i částky podstatně nižší, např. , částka, osobě, o které si byla výslovně vědoma, že je invalidním důchodcem. Není zřejmé ani prokázané, zda z NRKI zjistila, že žalovaný se již opět předlužuje. V zásadě lze uvažovat o přípustnosti konsolidačního úvěru, který má problém kumulace predátorských úvěrů pomoci řešit, vylučuje však poskytnutí dalšího úvěru s vysokým navýšením, který nesolventnost dlužníka jen dále prohloubí, i kdyby jej žalovaný čerpal na úhradu úvěru, který v rejstříku již nefiguruje (ostatně ani sama žalobkyně se neobtěžuje spolupracovat s NRKI a ten její úvěry proto vůbec neuvádí). S ohledem na invaliditu, nepravděpodobnost příjmu ze zaměstnání, natož tak vysokého příjmu (který by ostře kontrastoval s vůlí osoby čerpat úvěr pouhých , částka, ), výši celkem splatných částek (s ohledem na značné navýšení jistin nelze vycházet z jistin, ale až z částek, které má dlužník reálně uhradit) je zřejmé, že posouzení dlužníka mělo být extrémně pečlivé – a to již z opatrnosti z případné , podezřelý výraz, odpovědnosti věřitele. Nadto zde vyvstala otázka společného hospodaření žalovaného s další osobou, které by mohly být platby od „, právnická osoba, “ připisovány spíše, než žalovanému. Náklady domácnosti nebyly nijak specifikovány, natož ověřovány.

13. V tomto rozsahu žalobkyně neunesla důkazní povinnost, že by úvěruschopnost žalovaného zkoumala vůbec, natož řádně, neboť bylo zřejmé, že i pokud by si skutečně opatřila podklady, které soudu tvrdila, došla zcela zjevně k nesprávnému závěru. Soud tak již ex post nemůže přezkoumat pravost, resp. věrohodnost neurčitých tvrzení, ani zhodnotit jejich obsahový význam. Nebylo tak možno nijak přezkoumat deklarované příjmy či životní náklady žalovaného, natož vlastnictví bytu. Žalovaný s historií oddlužení je nadto invalidní ve III. stupni a čerpá i příspěvek na péči a mobilitu, údaj o jeho jiném příjmu je proto krajně nepravděpodobný a zřejmě dlouhodobě dosahoval skutečně minimálního příjmu, aby mohl splácet jakýkoliv, natož lichevní úvěr. Žalobkyně se přesto chystala po žalovaném jen na úroku chtít každý měsíc , částka, – tedy téměř celý jeho důchod. I jen malá část těchto okolností (další) úvěruschopnost (resp. potenciál k výdělku věřitele na osobě dlužníka) vylučovala. K tomu všemu pak přistupuje samotný obchodní model tohoto úvěru, kdy je dlužník pohrůžkou jednorázové splatnosti nucen měsíčně hradit obscénní úrok, aniž by umořoval jistinu (na což zjevně nemá prostředky). Vůle hradit takový závazek je jen stěží svobodná a je sama o sobě dostatečným důvodem ke zvýšené pozornosti (a tedy k aplikaci dispozice § 86 zákona o spotřebitelském úvěru (…) a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. (…). Je tedy zřejmé, že pokud by věřitel postupoval obezřetně, svůj úvěr by na základě údajů v tomto rozsahu (tedy bez dalšího upřesnění) nemohl žalovanému poskytnout. Dle závěru soudu je tedy poskytnutí úvěru ve smyslu citovaného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. již proto nedbalé a má za následek (absolutní) neplatnost celého závazku bez dalšího.

14. V této souvislosti lze zmínit skutkovou podstatu § 248 odst. 2 třetí alinea , podezřelý výraz, zákoníku: kdo v rozporu s jiným právním předpisem upravujícím činnost osob oprávněných k podnikání na finančním trhu, činnost bank a jiných právnických osob oprávněných k provozování finanční činnosti, obchodování s investičními nástroji, penzijního připojištění a pojišťovnictví, obhospodařování a administraci investičních fondů nebo zahraničních investičních fondů, poruší závažným způsobem závazná pravidla obezřetného podnikání, obhospodařování majetku, odborné péče nebo zákaz vykonávat zákonem nebo úředním rozhodnutím určené úkony, služby nebo jiné činnosti, a způsobí tím ve větším rozsahu újmu jiným soutěžitelům nebo spotřebitelům, zadavateli nebo jinému dodavateli nebo opatří tím sobě nebo jinému ve větším rozsahu neoprávněné výhody. Je s podivem, jak laxně může postupovat společnost, která je podnikatelsky zaměřena právě na poskytování spotřebitelských úvěrů s vědomím, že se nepohybuje v prostředí, které by nebylo svázáno právními povinnostmi a omezeními, které nejsou vyčerpány dohledem a možnostmi České národní banky ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb. Je zřejmé, že trh s nebankovními spotřebitelskými úvěry se nachází uprostřed hluboké, leč adekvátně nereflektované krize, pokud je věřitel ochoten u soudu uplatnit takový nárok a jeho jedinou obranou je skutečnost, že požaduje méně, než kolik v rozporu s několika zákazy (nejedná se pouze o omezení dle § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb.) požadoval doposud. Situace je o to tristnější, že tak činí prostřednictvím advokáta.

15. Soud se tak již nemusel zabývat případnou neplatností jednotlivých ujednání smlouvy, zejména ve vztahu k obscénně vysoké úrokové sazbě 480 % ročně, která mnohonásobně přesáhla akceptovatelnou hranici dobrých mravů a současně i skutkového znaku , podezřelý výraz, činu lichvy (cca 60 % ročně), a to přinejmenším ve smyslu občanskoprávním (§ 1796 o. z.). Věřitel po spotřebiteli prostřednictvím advokáta požadoval plnění v přímém rozporu s § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb. (již , datum, požadoval zaplatit , částka, ), advokát požadoval zaplacení odmění mimosmluvní odměny na nákladech zastoupení za tři úkony právní služby, s čímž se soud dosud nesetkal - než u tohoto advokáta.

16. V daném případě lze tedy s odkazem na ustanovení o nutnosti vydání jistiny dle § 87 odst. 1 věta poslední zákona č. 257/2016 Sb. nárok pouze na , částka, , a s odkazem na § 1970 tamtéž i na takto snížené jistině odpovídající část úroku z prodlení do zaplacení. Žalovaný si rovněž byl vědoma důvodů, pro které byl úvěr od počátku neplatný a pro které byl v prodlení s vrácením neoprávněně přijaté jistiny již následujícího dne, neboť znal své předchozí závazky a pravděpodobně i odlišné poměry domácnosti. Ve zbylé části (kapitalizovaný obchodní úrok s příslušným úrokem z prodlení a smluvní pokuta) byla žaloba nedůvodná (zamítavý II. výrok shora).

17. O nákladech řízení soud rozhoduje z úřední povinnosti. V daném případě byla žalobkyně v řízení z větší části úspěšná (63,01 %), soud tedy dle procesního výsledku sporu v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř. této přiznal k tíži žalovaného právo na úhradu poměrné části (26,02 %) účelně vynaložených nákladů řízení. Celková výše těchto nákladů pak sestává ze dvou mimosmluvních odměn dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, po , částka, a dvou paušálních částek náhrad hotových výdajů á , částka, ve smyslu § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, odpovídajících nákladům, spojeným s převzetím a přípravou věci a s podáním žalobního návrhu. Jelikož je advokát plátcem DPH, přísluší mu tak dále navýšení, odpovídající aktuálně platné sazbě této daně ve výši 21 % z těchto všech částek. Dále je součástí náhrady hodnota zaplaceného soudního poplatku ve výši , částka, . Náhrada nákladů řízení je však dle § 149 odst. 1 o. s. ř. splatná k rukám advokáta jako celek. Za zaslání kvalifikované předžalobní výzvy náhrada nepřísluší, neboť bylo požadováno nepřiměřeně mnoho a taková výzva není účelnou prevencí soudního řízení, kde je požadována méně než polovina celkové částky. Nadto advokát požadoval plnění, které bylo v daný okamžik zjevně nedůvodné (odměnu za třetí úkon právní služby), byť absurdně vysoká požadovaná částka jej jistě mohla vést téměř k jistotě, že výzva nebude mít účinek a žalobu podávat bude a může ji tedy rovnou připravovat.

18. Pokud se týká podřazení úkonů právních služeb v řízení pod § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., lze uvést toliko, že takováto podání naplňují beze zbytku všechna kritéria dle § 14b odst. 1 tamtéž, když žaloba je podávána na ustáleném vzoru, který se od své předlohy odlišuje jen v minimální míře, a to právě takové, aby mohla být žaloba co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizována. Ostatně vzor je používán prakticky doslovně v dalších žalobách stejného žalobce a právního zástupce jen u zdejšího soudu a dokonce i v senátu 20C, když neměnný text s vyplněnými individualizovanými údaji lze vyplnit i proškolenou osobou bez právnického vzdělání, která formulářovou žalobou dále doplní o standardizované důkazní návrhy. Na tom nic nemění, že vzor je zjevně nedostatečně zpracovaný a není sto vyjádřit všechny potřebné skutečnosti k řádnému uplatnění takového úvěru před soudem. Ostatně i samotné doplnění je vzorové a míjí se s poučeními soudu.

19. O lhůtách k plnění soud v obou případech rozhodl dle § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř. ve spojení s § 87 odst. 1 věta poslední zákona č. 257/2016 Sb. („Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.“), neboť se jedná o relativně vysoké plnění, u kterého nelze očekávat jednorázové splnění, zejména s přihlédnutím k tomu, že trvá inflační a uprchlická krize, žalované již opět čelí exekuci a je invalidní. Spotřebitel je v důsledku nikoliv řádného zkoumání úvěruschopnosti ze strany profesionálního věřitele poškozen (bylo mu odepřeno řádné posouzení jeho úvěruschopnosti, představující samostatnou informační hodnotu) a nadto, i když žalobkyně nezískala nárok na obchodní úrok, i samotný úrok z prodlení, nota bene v aktuálně vysoké a do budoucna zafixované sazbě 15 % ročně, představuje určitý nárok, který lze považovat za výhodnou investici, neboť násobně převyšuje míru inflace a tím spíše pak většinu zajišťovacích investičních produktů, které zhodnocením míru inflace zpravidla ani nepřekračují. Je tedy více než zřejmé, že ani případným obratem zahájeným exekučním řízením po nesplnění platební povinnosti po uplynutí krátké lhůty k plnění by žalobkyně zřejmě dřívějšího uspokojení své pohledávky nedosáhla, když případná další exekuce by zřejmě vedla toliko k čekání na vymožení předchozích závazků a časové hledisko splnění povinností žalované tak zjevně nehraje hlavní roli. K ochraně zájmů žalobkyně soud stanovil sankci ztrátou výhody splátek pro případ, že žalovaný poskytnutého dobrodiní splátkovým kalendářem včas nevyužije. Proto soud z důvodu patřičné ochrany žalovaného na straně druhé poskytl přibližně roční splátkový kalendář, resp. přiměřeně navýšil lhůtu k plnění ohledně nákladového výroku (fakticky se jedná o „nultou“ splátku), aby měl reálnou příležitost případně pohledávku uhradit před podáním důvodného návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí nebo exekuce, která pohledávku navýší o náklady exekuce (hotové výdaje soudního exekutora a odměna soudního exekutora, zpravidla nejméně , částka, ; případně dále odměna právního zástupce za zastupování v exekučním řízení). Dlužník si přitom může být téměř jist, že v případě včasného nesplnění platební povinnosti k návrhu na provedení exekuce žalobkyně přistoupí, neboť právě vymožení plnění a odměna za zastupování je důvodem vedení nalézacího řízení, zahájeného spřízněným právním zástupcem. Pro jinou, delší lhůtu k plnění, či dokonce mírnější splátkový kalendář, nebyl shledán žádný mimořádný důvod. Žalovaný v odporu uvedl velmi obecná tvrzení, žádné neprokazoval. O jeho invaliditě nicméně soud nemá pochybnost, ty přetrvávají pouze ohledně povahy plateb od , právnická osoba, Zjevně však své jiné závazky hradit zkoušel, nelze se však divit, že pokud stát svou nečinností či nepochopením historické nevyhnutelnosti lichvy v prostředí nedostatečné regulace či nedostatečného dohledu nad existující regulací dopouští podnikání s lichevními parametry, že toho nebyl schopen. Splátka je i tak poměrně vysoká, nicméně žalovaný zjevně jedná ve shodě s manželkou, na splácení by se tak měli podílet oba dva, což ostatně prokázali již v oddlužení. Žalovaný by měl nicméně postupovat v součinnosti s příslušnými soudními exekutory (případně hradit splátky z nezabavitelných částek svého příjmu, což však výše soudem určené splátky zřejmě umožňuje), aby se nedopouštěl trestných činů zvýhodnění věřitele či maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání (zatajením a spotřebováním disponibilního majetku). Ostatně již z oddlužení ví, že závazky jsou uhrazovány v adekvátním pořadí či poměrně.

20. Údaje ke splnění peněžité pohledávky žalovaný nalezne v již dříve doručovaném žalobním návrhu v sekci F), soud nicméně neručí za jejich případnou změnu v mezidobí a jejich ověření je tak záležitostí mezi účastníky řízení (tj. bez ingerence soudu, pro který řízení končí vydáním rozsudku).