20 C 386/2022

Plný text

Okresní soud v Teplicích rozhodl samosoudcem Janem Sýkorou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 37 665 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 17 500 Kč s úrokem z prodlení v sazbě 8,5 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, a to ve splátkách po nejméně 950 Kč měsíčně, splatných vždy do každého 26. dne v měsíci, za který splátka přísluší, počínaje měsícem, následujícím po měsíci, ve kterém tento rozsudek nabyde právní moci.

II. Co do částek 20 165 Kč s úrokem z prodlení v sazbě 8,5 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, částky 840 Kč, smluvní pokuty 0,1 % denně z částky 37 665 Kč od [datum] do [datum], se žaloba zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit k rukám žalované na poměrné náhradě nákladů řízení 47 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se v řízení domáhala žalobním návrhem, podaným u zdejšího soudu dne [datum], zaplacení plnění z úvěrové smlouvy [číslo] ze dne [datum], dle níž žalované poskytla jistinu 30 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit do [datum] s navýšením 7 500 Kč. Následně žalovaná úhradou 12 500 Kč dosáhla prodloužení splatnosti o 35 dní. Žalobkyně se vyjádřila k povinnosti zkoumat úvěruschopnost, uvedla, že lustrovala i databázi NRKI (CNCB) i BRKI (CBCB). Žalobou požadovala dále úrok z prodlení 2 991,96 Kč a účelně vynaložené náklady 840 Kč, k čemuž vypsala seznam 29 SMS, 30 emailů a 7 telefonátů. Dále se domáhala smluvní pokuty v sazbě 0,1 % denně z jistiny 37 665 Kč za prvních 90 dnů prodlení. Soud vyzval žalobkyni k doplnění tvrzení, zejména ohledně podkladů ke zkoumání úvěruschopnosti, doplnění však neobdržel, z jednání se žalobkyně omluvila (č. l. 66).

2. Soud věc rozhodl při nařízeném jednání, žalobkyně s jiným postupem nesouhlasila a soud tento nesouhlas nemohl překlenout ani tím, že by žalobě plně vyhověl. Soud jednal v nepřítomnosti obou účastníků, kteří se oba omluvili. Žalovaná podáním č. l. 67 uvedla, že by jednání psychicky nezvládla, půjčku 30 000 Kč u žalobkyně si brala, uvedla ale výdaj na bydlení 10 800 na nájmu a 8 000 Kč na ostatním. Splatila 12 500 Kč jako prodloužení splatnosti půjčky.

3. Po skutkové stránce soud dospěl po provedení a zhodnocení níže uvedených důkazů k následujícím závěrům. Žalobkyně předložila výpis posouzení úvěruschopnosti (č. l. 17), dle něhož bydlela žalovaná v domácnosti ve třech, z toho s dalším členem s vlastním příjmem, který činí 40 000 Kč dle žalované, 43 683 Kč dle věřitele, a výdaji, které činí 18 800 Kč dle žalované a 10 615 Kč dle věřitele. S takovým podkladem se přirozeně soud nemohl spokojit, není zřejmé, jak byly takové údaje získány nebo dovozeny, byť žalovaná údaj 18 800 Kč skutečně potvrdila. Z listiny č. l. 18 („ identifikované příjmy“) vyplývá, že v každém měsíci na účet č. [bankovní účet] došlo několik plateb, které jsou značně proměnlivé a není zřejmé, jaké jsou povahy. Nelze přitom bez dalšího předpokládat, že jde o výplaty mzdy, např. v březnu 2021 připsáno postupně 37 056 Kč, 30 000 Kč, 30 000 Kč, 370 Kč a 15 000 Kč, naopak takové platby evokují čerpání úvěrů, výběr provizí a podobně. Soud si vyžádal výpis NRKI (č. l. 61). Z něj vyplývá, že žalovaná čerpala další čtyři úvěry, avšak až v následujících letech po předmětném úvěru. Vedle předmětného úvěru je tak ve výpise zachycen již jen jiný úvěr od téže žalobkyně, kontokorentní s rámcem 20 000 Kč ze dne [datum], který zřejmě nebyl vůbec čerpán a zanikl [datum]. Předmětný úvěr je výpise uveden rovněž jako revolvingový, což však zjevně nevystihuje jeho podstatu krátkodobého úvěru.

4. Soud si nicméně dále vyžádal i výpis BRKI (CBCB) na č. l. 51, což by v případě nebankovní společnosti sám jinak nečinil, žalobkyně však v návrhu výslovně uvedla, že kontrolovala i bankovní registr klientských informací, tj. BRKI. Tento má 17 stran a vyplývají z něj následující úvěry: První úvěr žalovaná sjednala [datum] od [právnická osoba], s jistinou 12 000 Kč, tento byl průběžně splácen a v březnu 2019 jednorázově doplacen z 2 283 Kč. Další úvěr žalovaná sjednala [datum] od [právnická osoba], s jistinou 38 000 Kč, tento byl průběžně splácen a v prosinci 2019 jednorázově doplacen z 33 532 Kč. Další úvěr žalovaná sjednala od [právnická osoba], [datum] s jistinou 24 000 Kč, tento byl průběžně splácen a v září 2019 jednorázově doplacen z 14 127 Kč. Další úvěr žalovaná sjednala [datum] od [právnická osoba], s jistinou 35 000 Kč, tento byl průběžně splácen a v prosinci 2019 jednorázově doplacen z 25 971 Kč. Další úvěr žalovaná sjednala [datum] od [právnická osoba], s jistinou 20 000 Kč, tento byl průběžně splácen a v lednu 2020 jednorázově doplacen z 13 397 Kč. Další úvěr čerpala dne [datum] od [právnická osoba], s jistinou 60 000 Kč, který byl k září 2021 plně čerpán, splácen po 939 Kč měsíčně, a zůstatek činil 56 896 Kč. Další úvěr čerpala dne [datum] od [právnická osoba], s jistinou 37 000 Kč, který byl průběžně splácen a k únoru 2020 jednorázově doplacen z 32 579 Kč. Další úvěr čerpala dne [datum] od [právnická osoba], s jistinou 100 000 Kč, který byl k září 2021 plně čerpán, splácen po 1 400 Kč měsíčně, a zůstatek činil 112 648 Kč. Další úvěr čerpala dne [datum] od [právnická osoba], s jistinou 140 000 Kč, který byl k září 2021 plně čerpán, splácen po 2 043 Kč měsíčně, a zůstatek činil 165 368 Kč. Další úvěr čerpala dne [datum] od [právnická osoba], s jistinou 100 000 Kč, který byl k září 2021 plně čerpán, splácen po 1 563 Kč měsíčně, a zůstatek činil 128 130 Kč. Další úvěr čerpala dne [datum] od [právnická osoba], s jistinou 90 000 Kč, který byl k září 2021 plně čerpán, splácen po 1 360 Kč měsíčně, a zůstatek činil 111 699 Kč. Úvěr ze dne [datum] od [právnická osoba], s jistinou 58 000 Kč, který byl k září 2021 plně čerpán, splácen po 1 072 Kč měsíčně, resp. ke splacení zůstávalo 97 991 Kč. Další úvěr čerpala dne [datum] od [právnická osoba], s jistinou 15 000 Kč, který byl k září 2021 plně čerpán, splácen po 270 Kč měsíčně, resp. ke splacení zůstávalo 17 590 Kč. Další úvěr čerpala dne [datum] od [právnická osoba], s jistinou 30 000 Kč, který byl k září 2021 plně čerpán, splácen po 600 Kč měsíčně, a zůstatek činil 52 768 Kč. Další úvěr čerpala dne [datum] od [právnická osoba], s jistinou 30 000 Kč, který byl k září 2021 plně čerpán, splácen po 570 Kč měsíčně, a zůstatek činil 55 405 Kč. Další úvěr čerpala dne [datum] od [právnická osoba], s jistinou 15 000 Kč, který byl k září 2021 plně čerpán, splácen po 285 Kč měsíčně, a zůstatek činil 25 457 Kč. Další úvěr čerpala dne [datum] od [právnická osoba], s jistinou 43 000 Kč, který byl k září 2021 plně čerpán, splácen po 818 Kč měsíčně, a zůstatek činil 80 393 Kč. Další úvěr čerpala dne [datum] od [právnická osoba], s jistinou 50 000 Kč, který byl k září 2021 plně čerpán, splácen po 926 Kč měsíčně, a zůstatek činil 91 421 Kč. Další úvěr čerpala dne [datum] od [právnická osoba], s jistinou 30 000 Kč, který byl k září 2021 plně čerpán, splácen po 570 Kč měsíčně, a zůstatek činil 56 539 Kč. Další úvěr čerpala dne [datum] od [právnická osoba], s jistinou 23 991 Kč, který byl k září 2021 plně čerpán, splácen po 466 Kč měsíčně, a zůstatek činil 31 724 Kč. Další úvěr čerpala dne [datum] od [právnická osoba], s jistinou 7 109 Kč, který byl k září 2021 plně čerpán. Další úvěr čerpala dne [datum] od [právnická osoba], s jistinou 8 059 Kč, který byl k září 2021 plně čerpán, splácen po 170 Kč měsíčně, a zůstatek činil 12 919 Kč.

5. Úvěrovou smlouvou č. l. 12 bylo prokázáno, že žalovaná sjednávala úvěr s jistinou 30 000 Kč, splatnou za pouhý jeden měsíc s navýšením o 7 500 Kč, předložila občanský průkaz ve fotokopii (č. l. 14 a 15). Dle potvrzení č. l. 16 žalobkyně nahlížela na bankovní účet žalované (nepředložila jej však v jiné podobě, než výpisem příjmů č. l. 18, které jsou zjevně objasněny předchozím odstavcem). Potvrzením č. l. 19 bylo potvrzeno poskytnutí jistiny 30 000 Kč dne [datum]. Konstatování obsahu dalších listin je pro výsledek řízení zcela zjevně nadbytečné. Soud z úřední činnosti zjistil, že v roce 2015 byly osobní údaje žalované zneužity k trestné činnosti jiných osob (sp. zn. 4 T 46/2017), s ohledem na podání žalované však tato informace zjevně nemá pro řízení rovněž význam.

6. Po právní stránce soud uplatněný nárok posoudil následujícím způsobem. Žalovaná a žalobkyně spolu usilovaly o sjednání závazku úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, s charakterem spotřebitelského závazku. Soud vychází ohledně údajů o výši nesplněného závazku ze skutkových tvrzení žalobního návrhu, neboť břemeno tvrzení a dokazování k případnému opaku v řízení tížilo procesně pasivní žalovanou. Tvrzeny tak byly úhrady ve výši celkem 12 500 Kč, které žalobkyně zřejmě použila na poplatek za prodloužení úvěru o celkem 35 dní, tj. 2 500 Kč za 7 dní prodloužené splatnosti.

7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 tamtéž platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 tamtéž platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku k nemožnému. Z úpravy tak vyplývá, že případné nesplnění takové povinnosti věřitele má za následek neplatnost absolutní, tedy soudem zohledňovanou z úřední povinnosti. Soud dovozuje (a to i ve shodě s rozsudkem Soudního dvora EU pod zn. C [číslo]), že splnění této povinnosti bylo třeba i před [datum] zkoumat z úřední povinnosti, neboť jde o důvod absolutní neplatnosti (tedy i po zrušení zákona č. 145/2010 Sb. s účinností ke dni [datum] a nahrazení zákonem č. 257/2016 Sb.). Od [datum] je tato povinnost (v souladu se závaznými předpisy Společenství) uzákoněna výslovně jako povinná součást soudního přezkumu nároku ze spotřebitelského úvěru.

8. Z ustálené judikatury vyšších soudů se přitom podává, že za náležitou obezřetnost nelze vždy považovat toliko spoléhání se na pravdivost údajů, poskytnutých samotným spotřebitelem (spolukontrahentem). Ustanovení § 9 předchozího zákona, resp. 86 aktuálně platného zákona o spotřebitelském úvěru má charakter nejen individuální, ale i generální prevence, neboť chrání spotřebitele i před nimi samými, včetně situací, kdy nejednají při žádosti o spotřebitelský úvěr v dobré víře (resp. nikoliv ve finanční tísni). Ostatně čerpání těchto krajně nevýhodných finančních produktů je zcela pravidelně činěno z důvodu dlouhodobého nedostatku peněz a finanční tísně dlužníků, kteří ani nemají přístup k výhodněji úročeným běžným bankovním půjčkám. Dostupnost splatitelných úvěrů spotřebitelům je z hlediska (nejen) měnové politiky státu klíčová a nezbytně regulovaná oblast a ponechání tohoto trhu bez náležité regulace by vedlo k rychlé pauperizaci celé sociální třídy a její vydání napospas těm, kteří se rozhodli své jmění, vzdělání a profesní zdatnost realizovat na úkor ekonomicky nejzranitelnější části populace. Sám spotřebitel přitom zpravidla nedisponuje takovými znalostmi a zkušenostmi, aby své budoucí ekonomické možnosti ohledně splácení úvěru mohl posoudit lépe, než profesionální poskytovatelé spotřebitelských úvěrů. Posouzení úvěruschopnosti je především garantovanou službou pro zájemce o spotřebitelský úvěr, teprve druhotně se jedná o překážku pro případně nedostatečně bonitního dlužníka na cestě ke sjednání úvěru. Toto ustanovení má i důležitý veřejnoprávní rozměr a podstatným způsobem omezuje smluvní volnost poskytovatele spotřebitelských úvěrů, který má právo odmítnout žadatele o úvěr nebo sice může své prostředky poskytnout dle své úvahy navzdory nedostatečně zkoumané úvěruschopnosti, nemůže však ve shodném rozsahu (nad rámec společensky a ekonomicky udržitelné míry) očekávat asistenci veřejné moci při vymáhání jejich nerealistického navýšení. I hranice této volnosti však zjevně narážejí na nejzazší mez, představovanou skutkovou podstatou porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže (§ 248 odst. 2 alinea třetí trestního zákoníku). Věřitel tedy do jisté míry má i povinnost předcházet nezamýšlenému předlužení i úvěrovým podvodům, a to nikoliv jen ve vlastním ekonomickém zájmu, ale i v zájmu veřejném byť je zřejmé, že vynaložené úsilí musí být v proporcionálním poměru s bonitou dlužníka, s rostoucí výší poskytované jistiny a s jejím požadovaným obchodním i sankčním navýšením.

9. Soud nemůže hodnotit výstup z jiných databází, které jsou pro tento účel vhodné a věřiteli přístupné (BRKI, NRKI, [příjmení], [příjmení]), neboť jejich tehdejší výpisy žalobkyně nepředkládá. Informace z registrů typu BRKI, NRKI, [příjmení] či [příjmení], s nimiž měla právní předchůdkyně žalobkyně také možnost pracovat, nepochybně pokrývají velkou oblast ekonomického počínání dlužníků a co do šíře obsažených dat i své dostupnosti (pro institucionální věřitele) činí jakékoliv náhradní způsoby posuzování externích zdrojů financí/závazků v hospodaření dlužníka zjevně nedostatečnými. V projednávaném případě žalobkyně tvrdí, jakým jiným způsobem zkoumala schopnost spotřebitele úvěr splácet, předložila zákaznickou kartu, bez podkladových listin či jiných výpisů. Není přitom rozhodný vlastní interní postup (metodika, vzorec či algoritmus) právní předchůdkyně žalobkyně k posouzení bonity klienta, neboť ten představuje její vlastní, interní vodítko, kterak má interpretovat typové informace ve vztahu k posuzované schopnosti klienta splácet. Úvěruschopnost nelze posuzovat dle vybraných dílčích ukazatelů, které nemohou postihnout všechny hlavní aspekty hospodaření dlužníka. Nelze tedy pominout jak otázku příjmů a jejich udržitelnosti, tak ani otázku reálných (mandatorních) výdajů na bydlení, základní obživu a případné předchozí závazky. Pro soud však taková metodika není závazná a rozhodná, pokud v projednávaném případě generuje zcela zjevně nesprávný výstup, což nelze v individuální věci ospravedlnit statistickou spolehlivostí na velké množině úvěrových případů, neboť riziko ojedinělých selhání algoritmu zde tíží právě věřitele (coby jeho tvůrce), nikoliv spotřebitele. Povinnost zkoumat úvěruschopnost zcela jistě není konzumována existencí jakékoliv metodiky, ale až existencí a aplikaci metodiky adekvátní danému typu úvěrů a poměrům daného úvěrového případu.

10. Soud si opatřil aktuální výpis NRKI, což v případě daného úvěru soud považuje za nezbytný rozsah zkoumání, stejně jako lustraci dlužníka v [příjmení]. Z něj nebylo zjištěno ničeho podstatného pro řízení (další úvěry žalovaná čerpala až posléze). Současně si však soud opatřil i výpis BRKI a zde zjistil, že příjmy na účtu žalované jsou pravděpodobně důsledkem čerpání více než dvou desítek úvěrů od [právnická osoba], z nichž většina byla stále splácena i k září 2021. Z vývoje těchto úvěrů je zřejmé, že žalovaná je schopna úvěry splácet jen čerpáním dalších úvěrů, což zcela zjevně nepředstavuje chování, které lze spojovat se schopností dlužníka úvěr splácet. Pokud si žalobkyně byla těchto skutečností vědoma, je pravděpodobné, že si byla vědoma, že úvěr poskytla osobě ve zjevné finanční tísni. Na pováženou je zde ovšem i jednání žalované a stejně tak i banky, která má rovněž povinnost zkoumat úvěruschopnost dlužníka, vedle dalších povinností banky. Soud si dovede vznik dané situace vysvětlit snad jen eventualitou zaměstnání žalované přímo u [právnická osoba], díky čemuž může být schopna obejít elementární mechanismy banky, určené ke zkoumání úvěruschopnosti dlužníka. Žalovaná má u [právnická osoba], i svůj účet (dle přípony [číslo]).

11. Je tedy zřejmé, že žalobkyně v potřebné míře nedostála své povinnosti ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb., přinejmenším tím, že neověřila stav BRKI (byť tak v žalobním návrhu výslovně tvrdila), případně dostupné údaje vyhodnotila zjevně nesprávně (bez ohledu na to, zda postupovala dle intuice konkrétního pracovníka či dle expertního algoritmu). Případnou trestněprávní rovinu jednání žalované soud pomíjí, neboť žalobkyně je nepochybně sama schopna brát se za svá práva i cestou případného trestního oznámení, čemuž tak soud v tomto řízení nebude asistovat (byť v jiných, podstatně křiklavějších a zřetězených případech, tak již sám učinil). Je zjevné, že žalovaná se snaží úvěry splácet, není však zřejmé, zda si uvědomuje, že bez nenadálého příjmu z jiných zdrojů se jí to nemůže podařit. Ostatně žalobkyně má o dalších závazcích a okolnostech splácení podstatně více informací, než soud, pokud je pravdou, že nahlížela do BRKI a NRKI již v roce 2020, kdy mohly obsahovat více údajů (o starších, již splacených úvěrech). V zásadě lze uvažovat o přípustnosti konsolidačního úvěru, který má problém předchozích úvěrů pomoci řešit, vylučuje však poskytnutí úvěru s relativně vysokým navýšením a tak krátkou dobou splatnosti, který nesolventnost dlužníka jen dále prohloubí. Tím spíše není možné vylákat z dlužníka prostředky na pouhý odklad splatnosti, což zjevně podporuje žalovanou jen v dalším sjednání jiného úvěru. V daném případě jednání žalobkyně překročilo meze, které je soud ochoten u nebankovního poskytovatele spotřebitelských úvěrů tolerovat a učiní ve věci další opatření. S ohledem na výši celkem splatné částky (s ohledem na značné navýšení jistiny nelze vycházet z jistiny, ale až z částky, kterou má dlužník reálně uhradit) je zřejmé, že posouzení dlužníka mělo být pečlivější a to již proto, že žalovaná již měla jiné závazky, jejichž četnost je doslova dechberoucí, a nadto byla zřejmě existenčně závislá buď na dalším příjmu domácnosti (o němž soudu nebylo sděleno ničeho bližšího a není ani zřejmé, zda je součástí celkové bilance příjmu), případně byla závislá na čerpání dalších úvěrů.

12. V této souvislosti lze zmínit skutkovou podstatu § 248 odst. 2 třetí alinea: kdo v rozporu s jiným právním předpisem upravujícím činnost osob oprávněných k podnikání na finančním trhu, činnost bank a jiných právnických osob oprávněných k provozování finanční činnosti, obchodování s investičními nástroji, penzijního připojištění a pojišťovnictví, obhospodařování a administraci investičních fondů nebo zahraničních investičních fondů, poruší závažným způsobem závazná pravidla obezřetného podnikání, obhospodařování majetku, odborné péče nebo zákaz vykonávat zákonem nebo úředním rozhodnutím určené úkony, služby nebo jiné činnosti, a způsobí tím ve větším rozsahu újmu jiným soutěžitelům nebo spotřebitelům, zadavateli nebo jinému dodavateli nebo opatří tím sobě nebo jinému ve větším rozsahu neoprávněné výhody. Je s podivem, jak laxně může postupovat společnost, která je podnikatelsky zaměřena právě na poskytování spotřebitelských úvěrů s vědomím, že se nepohybuje v prostředí, které by nebylo svázáno právními povinnostmi a omezeními, které nejsou vyčerpány dohledem a možnostmi [obec] národní banky ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb.

13. Soud se tak již nemusel zabývat případnou neplatností jednotlivých ujednání smlouvy, zejména ve vztahu k těm poplatkům, které nepředstavují reálnou, volitelnou (oddělitelnou) službu a které pouze uměle navyšují skutečné náklady úvěru, aniž by se toto navýšení odráželo v úrokové sazbě, která již tak násobně přesáhla akceptovatelnou hranici dobrých mravů a stejně tak i trestného činu lichvy (tj. přes cca 60 % ročně).

14. Soud dále nemohl i přes procesní pasivitu žalované (která nenavrhla zápočet) jednak shledat absolutní neplatnost ujednání takových platebních povinností od počátku (ex tunc) a současně odhlédnout od údajů o již uhrazeném plnění a jeho zápočtu na poplatky z identického závazkového vztahu. Nepřihlédnutí k plnění, které žalovaná dle tvrzení samotné žalobkyně již uhradila na absolutně neplatný závazek, by dle soudu bylo v rozporu s ustanoveními § 2 odst. 1 a 3 občanského zákoníku, které mají přednost před obecnou podobou (procesněprávní) zásady projednací, které by bylo možno dát přednost při neplatnosti toliko relativní. S odkazem na § 1932 odst. 2 občanského zákoníku platí, že je-li dlužníkem spotřebitel, který je v prodlení s plněním dluhu, započte se plnění nejprve na náklady již určené, pak na jistinu pohledávky, poté na úroky a nakonec na úroky z prodlení. V době plnění žalovaným bylo pro absolutní neplatnost závazku úvěrů možno plnit toliko na jistinu a teprve po jejím případném umoření na úroky z prodlení.

15. Žalobkyni tak lze přiznat s odkazem na ustanovení o nutnosti vydání jistiny dle § 87 odst. 1 věta poslední zákona č. 257/2016 Sb. nárok pouze na jistinu 17 500 Kč, a s odkazem na § 1970 tamtéž i na takto snížené jistině odpovídající část úroku z prodlení, ve zbytku soud žalobu zamítnul.

16. O lhůtách k plnění soud v obou případech rozhodl dle § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř. ve spojení s § 87 odst. 1 věta poslední zákona č. 257/2016 Sb. („ Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.“), neboť rozsudek bude zřejmě třeba pro doručení vyvěsit na úřední desce soudu a jedná se o relativně vysoké plnění, u kterého nelze očekávat jednorázové splnění, zejména s přihlédnutím k tomu, že trvá energetická, inflační a uprchlická krize. Spotřebitel (jakkoliv v případě této žalované to vyznívá až přehnaně protekcionisticky) je v důsledku nikoliv řádného zkoumání úvěruschopnosti ze strany profesionálního věřitele poškozen (bylo mu odepřeno řádné posouzení jeho úvěruschopnosti, představující samostatnou informační hodnotu) a nadto, i když žalobkyně nezískala nárok na obchodní úrok, i samotný úrok z prodlení představuje určitý nárok, který lze považovat za výhodnou investici, neboť násobně převyšuje míru inflace a tím spíše pak většinu zajišťovacích investičních produktů, které zhodnocením míru inflace zpravidla ani nepřekračují. Je tedy více než zřejmé, že ani případným obratem zahájeným exekučním řízením po nesplnění platební povinnosti po uplynutí krátké lhůty k plnění by žalobkyně zřejmě dřívějšího uspokojení své pohledávky nedosáhla a pokud ano, tak nezaslouženě, neboť ignorovala téměř dvacet splácených závazků předchozího věřitele. Proto soud z důvodu patřičné ochrany žalované poskytl přibližně dvouletý splátkový kalendář, aby měla reálnou příležitost případně pohledávku uhradit před podáním důvodného návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí nebo exekuce, která pohledávku navýší o náklady exekuce (hotové výdaje soudního exekutora a odměna soudního exekutora, zpravidla nejméně 6 555 Kč; případně dále odměna právního zástupce za zastupování v exekučním řízení). Dlužník si přitom může být téměř jist, že v případě včasného nesplnění platební povinnosti k návrhu na provedení exekuce žalobkyně přistoupí, neboť právě vymožení plnění a odměna za zastupování je důvodem vedení nalézacího řízení, zahájeného spřízněným právním zástupcem. Pro jinou, delší lhůtu k plnění, či dokonce mírnější splátkový kalendář, nebyl shledán žádný mimořádný důvod. Žalovaná by měla nicméně postupovat v součinnosti s příslušnými soudními exekutory (případně hradit splátky z nezabavitelných částek svého příjmu, což však výše soudem určené splátky zřejmě umožňuje), aby se nedopouštěla trestných činů zvýhodnění věřitele či maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání (zatajením a spotřebováním disponibilního majetku).

17. O nákladech řízení soud rozhoduje z úřední povinnosti. V daném případě byla žalobkyně v řízení z větší části neúspěšná (42,2 % při kapitalizaci příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku), soud tedy dle procesního výsledku sporu v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř. přiznal k tíži žalobkyně právo na úhradu poměrné části účelně vynaložených nákladů řízení (15,6 %) žalované. Jelikož podání č. l. 67 sepsala a podala sama žalovaná, i jí přísluší paušální částka náhrady hotových výdajů á 300 Kč ve smyslu § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., odpovídající nákladům, spojeným s příslušným úkonem ve smyslu § 1 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. U této platební povinnosti žalobkyně soud základní pariční lhůtu ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř. neprodlužoval, neboť jde o marginální plnění a lze plnit na účet žalované.

18. Údaje ke splnění peněžité pohledávky žalovaná nalezne v již dříve doručovaném žalobním návrhu v sekci F), soud nicméně neručí za jejich případnou změnu v mezidobí a jejich ověření je tak záležitostí mezi účastníky řízení (tj. bez ingerence soudu, pro který řízení končí vydáním rozsudku). Dále je již výlučně na žalované, zda doručení tohoto rozsudku a z její strany nezasloužené navýšení zákonné třídenní lhůty k plnění pochopí jako příležitost uhradit pohledávku a předejít vzniku dalších nákladů (zejm. náhrada zastupování v exekučním řízení, odměna a náklady soudního exekutora), či nikoliv.