20 C 42/2021

Plný text

Okresní soud v Teplicích rozhodl samosoudcem Janem Sýkorou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro určení výživného a úhradu některých nákladů neprovdané matky

I. Žalovaný je povinen od [datum] hradit žalobkyni na výživném neprovdané matky do [datum] částku [částka] měsíčně, a to vždy do 10. dne příslušného měsíce předem.

II. Nedoplatek na výživném neprovdané matky ve výši [částka] za dobu od [datum] do [datum], je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni do 42 dnů od vydání tohoto rozsudku.

III. Žaloba se co do požadavku na příspěvek ve výši [částka] na úhradu nákladů žalobkyně, spojených s těhotenstvím a porodem, a co do přiznání nároku na výživné neprovdané matky v rozsahu [částka] měsíčně, splatných vždy 10. dne v měsíci předem od [datum], zamítá.

IV. Žalobkyně není povinna hradit žalovanému poměrnou náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se v řízení domáhala žalobním návrhem, podaným u zdejšího soudu dne [datum], stanovení výživného žalovanému ve výši [částka] měsíčně od [datum], vždy k 10. dni měsíce předem, a současně příspěvku na úhradu nákladů spojených s těhotenstvím a porodem ve výši [částka], neboť má se žalovaným syna, narozeného [datum]. Uvedla, že je svobodná, posledním ročníkem studuje obor [anonymizováno] na středním odborném učilišti v [ulice] ulici v [obec], se žalovaným se rozešla po tříletém vztahu v 6. měsíci těhotenství, kdy jí žalovaný přenechal naspořených [částka], které použila na pořízení kočárku, postýlky, autosedačky a výbavičky pro dítě. Později jí již na zvýšené výdaje nepřispíval, nárok na dávky v mateřství zatím nezískala, proto podává tuto žalobu. K osobě žalovaného uvedla, že je zaměstnán jako [anonymizováno] v [anonymizováno] v [obec] (bez bližší specifikace), jeho příjem nezná a probíhá řízení o úpravu výchovy a výživy k nezletilému [jméno], narozenému [datum], společnému synovi účastníků. Ničeho dalšího v řízení neuvedla, ačkoliv k tomu byla soudem vyzvána prostřednictvím zaslaného strukturovaného formuláře k vyjádření osobních a majetkových poměrů.

2. Soud k projednání věci nařídil jednání, účastníky k němu předvolal, nedostavil se však žádný z nich, ani svou neúčast neomluvili. Žalovaný se tedy v řízení nevyjádřil nijak. Jelikož žalobkyně zmínila probíhající opatrovnické řízení, soud připojil spis zdejšího soudu sp. zn. 71 Nc 1004/2021, který se týká poměrů účastníků k nezletilému [jméno].

3. Po skutkové stránce soud dospěl po provedení a zhodnocení níže uvedených důkazů k následujícím závěrům. [příjmení] listem nezletilého bylo prokázáno, že účastníci jsou jeho rodiči, narodil se [datum]. Dle registru obyvatel má žalovaný jen tohoto potomka, na stávajícím trvalém bydlišti je hlášen od roku 2011. Dle zprávy OSSZ Teplice ze dne [datum] nepodniká, není zaměstnán a není příjemcem žádného důchodu. Jelikož žalobkyně neupřesnila zaměstnavatele žalovaného, soud se pokusil zaměstnavatele žalovaného zjistit touto cestou (a případným následným dotazem na zjištěného zaměstnavatele na příjem žalovaného), nicméně bezúspěšně. Soud tak nezbylo, než čerpat z obsahu opatrovnického spisu, na který žalobkyně (byť velmi neurčitě) soud v tomto řízení odkázala. Z tam podaného návrhu ze shodného dne vyplynulo, že žalobkyně usiluje o svěření nezletilého do své výlučné péče, žalovanému má být vyměřeno výživné k nezletilému dle úvahy soudu. Dle zpráv ČSSZ [obec] (č. l. 3 a 20) žalobkyně čerpá sirotčí důchod [částka] měsíčně, její matka je příjemcem invalidního důchodu pro invaliditu I. stupně ve výši [částka] měsíčně. Oba účastníci nemají žádný nemovitý majetek (výpisy z katastru nemovitostí č. l. 9 a 10), nemají dle Magistrátu města Teplice žádná motorová vozidla. Žalobkyně čerpá od narození syna rodičovský příspěvek ve výši [částka] měsíčně, žalovaný nečerpá dávku hmotné nouze ani státní sociální podpory. Dle zprávy opatrovníka ze dne [datum] žije žalobkyně se svou matkou v bytě s dispozicí 2+1, studuje obor jak výše, náklady bydlení hradí matka žalobkyně. Nezletilý je po závažné operaci srdce v důsledku vrozené abnormity. Dle této zprávy je žalovaný od konce prosince 2020 nezaměstnán, žije se svými rodiči a strýcem v bytě s dispozicí 2+1, jehož náklady hradí jeho rodiče, kteří podporují i jeho, neboť nemá žádný příjem. Žalovaný hradí na výživném nezletilého žalobkyni měsíčně cca [anonymizováno] až [částka]. Dle zprávy sociálně aktivizační služby [anonymizována dvě slova] [jméno] [příjmení] při domu dětí a mládeže ze dne [datum] je aktuální vztah účastníků problematický, ohledně péče o nezletilého mezi nimi vznikají konflikty. Žalovaný se návrhem ze dne [datum] domáhal úpravy styku s nezletilým (tehdy ve věku necelých 5 měsíců), své návrhy však oba účastníci vzali posléze zpět a řízení o nich tak bylo usnesením ze dne [datum] zdejším opatrovnickým soudem zastaveno. Zaslání předžalobní výzvy žalovanému nebylo tvrzeno ani prokazováno.

4. Po právní stránce soud uplatněný nárok posoudil následujícím způsobem. Podle § 911 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. platí, že výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. Podle § 913 tamtéž platí, že (1) pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. (2) Při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost. Podle § 920 odst. 1 tamtéž platí, že není-li matka dítěte provdána za otce dítěte, poskytne jí otec dítěte výživu po dobu dvou let od narození dítěte a přispěje jí v přiměřeném rozsahu na úhradu nákladů spojených s těhotenstvím a porodem. Povinnost k úhradě nákladů spojených s těhotenstvím a porodem vznikne muži, jehož otcovství je pravděpodobné, i v případě, že se dítě nenarodí živé. Podle § 921 odst. 1 tamtéž platí, že výživné se plní v pravidelných dávkách a je splatné vždy na měsíc dopředu, ledaže soud rozhodl jinak nebo se osoba výživou povinná dohodla s osobou oprávněnou jinak. Podle § 922 tamtéž platí, že (1) výživné lze přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení; u výživného pro děti i za dobu nejdéle tří let zpět od tohoto dne. (2) Výživné pro neprovdanou matku a úhradu nákladů spojených s těhotenstvím a porodem lze přiznat i nazpět, nejdéle však dva roky ode dne porodu.

5. Důkazní situace v řízení byla značně limitována téměř naprostou procesní pasivitou účastníků řízení. Jelikož řízení probíhalo v režimu řízení o občanskoprávním (sporném) nároku, bylo vedeno zásadou projednací. Žalobkyně nicméně v rámci své informační nouze o poměrech žalovaného odkázala soud na opatrovnické řízení, soud proto provedl důkaz (podstatnými listinami) takového spisu k poměrům žalovaného a přitom nemohl pominout ani údaje o poměrech žalobkyně, pokud byly na téže listině (zpráva ČSSZ [obec], Úřadu práce či opatrovníka nezletilého). Své studium žalobkyně v řízení neprokázala, když zpráva opatrovníka či charitativní organizace nemají příslušnou důkazní váhu, neboť pouze konstatují údaje, poskytnuté samotnou žalobkyní či jejím rodinným příslušníkem. Z dokazování pak vyplynulo, že žalobkyni nárok na výživné neprovdané matky svědčí, byť v míře podstatně nižší. Přestože v řízení byly prokázány osobní a majetkové poměry účastníků pouze v elementárním rozsahu, bylo zjištěno, že oba účastníci jsou aktuálně odkázáni na pomoc rodiny, sociální dávky či (v případě žalobkyně) sirotčí důchod. Příjmy majetkem či vlastní výdělečnou činností nezaopatřené žalobkyně jsou tak saturovány sirotčím důchodem a rodičovským příspěvkem. Takovým příjmům má však vzájemná vyživovací povinnost osob předcházet, proto důvodem pro zamítnutí žaloby nemohla být skutečnost, že žalobkyně má aktuálně příjem 17 tis. Kč a žalovaný žádný příjem zřejmě nemá. Pro posouzení nároku je rozhodná i potencialita příjmů, přičemž žalobkyně po dobu dvou let od narození potomka objektivně nemá (či ji má ve velmi omezené míře) možnost výdělku v důsledku potřeby celodenní péče o nezletilého, zatímco žalovaný je ze zdravotního hlediska práceschopný a může tedy dosáhnout přinejmenším minimální zákonné mzdy v jakékoliv nekvalifikované profesi na trhu práce. S ohledem na současně existující (byť opatrovnickým soudem neupravenou) vyživovací povinnost žalovaného k nezletilému dítěti soud shledal, že žalovanému svědčí vyživovací povinnost i k neprovdané matce jeho potomka alespoň v rozsahu [částka] již proto, že by se měl (po dobu pouhých dvou let od narození syna) podílet na nákladech života osoby, která o jeho potomka celodenně pečuje a v důsledku toho nemá možnost vlastní výdělečné aktivity, nerušeného studia či volnočasových aktivit, což nepochybně představuje omezení života, které žalovaného netíží. Takto stanovená částka takovou nerovnost přiměřeně kompenzuje. Poměry účastníků jinak byly prakticky shodné – oba sdílejí podobně velký byt se svými předky a jsou jimi fakticky živeni. Tvrzení žalobkyně o pracovním poměru (či o jeho pracovní kvalifikaci kadeřníka) žalovaného se v řízení žádným důkazem neprokázalo. K přiznání vyšší částky nebyla ze strany žalobkyně přednesena žádná další skutková tvrzení a tím ani žádné další důkazy, z nichž by vyplynulo, že by žalovaný měl na takovém výživném hradit žalobkyni více, výrokem IV proto byla žaloba ve zbytku ([částka] měsíčně od narození syna) zamítnuta. Pokud soud žalobě výrokem I shora v rozsahu [částka] měsíčně vyhověl, omezil vyživovací povinnost dvěma roky od narození nezletilého, neboť nárok na výživné dle § 920 odst. 1 tamtéž náleží právě jen po dobu dvou let od narození dítěte. Výrokem II soud rozhodl o nedoplatku na výživném, neboť toto náleží již od [datum], tedy ke dni vyhlášení rozsudku za pět celých měsíců roku 2021 a poměrnou část prosince 2020, když výživné za měsíc červen 2021 ke dni vyhlášení (devátého dne) rozsudku ještě nebylo splatné. O lhůtě k plnění soud rozhodl dle § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř., neboť jde o nezanedbatelně vysoké plnění a je namístě poskytnout žalovanému čas, aby si prostředky v takovém rozsahu mohl opatřit, např. brigádou. K přiznání práva plnění ve splátkách však soud žádné důvody neshledal, sám žalovaný zůstal zcela pasivní a odklad vyživovací povinnosti v neprospěch osoby, které je výživy třeba, je sám o sobě přípustný jen výjimečně. Podle § 162 odst. 1 o. s. ř. platí, že předběžně vykonatelné jsou rozsudky odsuzující k plnění výživného nebo pracovní odměny za poslední 3 měsíce před vyhlášením rozsudku.

6. Pokud se týká nároku na úhradu nákladů spojených s těhotenstvím a porodem v přiměřeném rozsahu, soud žalobu ve výroku III zamítnul. Žalobkyně výši takových nákladů netvrdila ani neprokázala, současně však uvedla, že jí bylo jednorázově v souvislosti s těhotenstvím poskytnuto [částka]. Nebylo tvrzeno, jaký byl poměr vlastnictví účastníků k těmto prostředkům (žalobkyně uvedla, že jí tyto prostředky žalovaný„ přenechal“), ani jak žalovaný takové plnění případně označil z hlediska účelu takové platby, nelze tak bez dalšího dospět k tomu, že prostředky byly zcela vyčerpány nárokem na pořízení výbavičky nezletilému (což představuje součást nároku nezletilého dítěte na výživné od otce – žalovaného), na které se podílejí oba účastníci – rodičové rovným dílem. Nebylo tedy možno vyloučit, že takové prostředky zcela nebo přinejmenším z poloviny uspokojily i nárok žalobkyně na nákladech spojených s těhotenstvím a porodem, které ostatně žalobkyně nijak nekvantifikovala, natož aby taková chybějící skutková tvrzení soudu prokázala. Žalobkyně se svou procesní pasivitou připravila o možnost svá tvrzení doplnit a soudu prokázat, že na pořízení výbavičky (nárok nezletilého syna) a na nákladech spojených s těhotenstvím a porodem (nárok žalobkyně) spotřebovala více než [částka], a případně kolik z takové částky bylo vynaloženo z jejích výlučných prostředků (pokud částka [částka] nepředstavovala výlučný majetek žalovaného).

7. O nákladech řízení soud rozhoduje z úřední povinnosti. Podle § 142a odst. 1 o. s. ř. platí, že žalobce, který měl úspěch v řízení o splnění povinnosti, má právo na náhradu nákladů řízení proti žalovanému, jen jestliže žalovanému ve lhůtě nejméně 7 dnů před podáním návrhu na zahájení řízení zaslal na adresu pro doručování, případně na poslední známou adresu výzvu k plnění. Žalobkyně by nárok na náhradu nákladů řízení neměla v žádném případě, neboť nebyl znám ani postoj žalovaného, tedy zda by nároku vůbec odporoval, pokud by s ním byl seznámen, a tedy zda by řízení před soudem muselo proběhnout i bez zaslání předžalobní výzvy. V daném případě však navíc byla žalobkyně v řízení z větší části neúspěšná, soud tedy dle procesního výsledku sporu v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř. přiznal k její tíži právo na úhradu poměrné části účelně vynaložených nákladů řízení žalovanému. Tomu však dle obsahu spisu s tímto řízením žádné takové náklady nevznikly, tomu odpovídá nákladový výrok IV shora.

8. Směrem k Úřadu práce lze toliko s politováním konstatovat, že vynucováním podání žaloby na výživné zletilé zaopatřené osoby (tedy v občanském soudním řízení sporném) zřejmě vznikají zcela zbytečné celospolečenské náklady. Pakliže motivace Úřadu práce vychází ze snahy zjistit některé ze skutečností, rozhodných pro vyměření a přiznání dávky, je zřejmé, že nahrazování vlastní důkazní činnosti správního orgánu rozhodnutím soudu v občanském soudním řízení sporném naráží v těchto případech na své logické právní limity. Pakliže účastníci řízení netvrdí žádné sporné skutečnosti, soud v těchto případech zpravidla žádné dokazování neprovádí (natož pak zajišťováním jiných důkazů, nežli navrhnou a předloží sami účastníci řízení) a rozhodne na základě nesporných skutečností, tvrzených oběma účastníky. Pakliže se účastníci shodnou i na podobě výroku rozhodnutí soudu, lze bez provedení dokazování usnesením schválit smír účastníků, jako tomu bylo i v projednávané věci. Pakliže Úřadu práce jako důkaz nepostačuje souhlasné tvrzení osob, má rozsudek, vydaný na základě nesporných tvrzení, či usnesení o schválení smíru, přidanou hodnotu toliko ve skutečnosti, že se jedná o vykonatelný exekuční titul. Soudu tak není zřejmé, v čem je postavení žadatelů (a společně posuzovaných osob) o sociální dávky odlišné v případě, že absolvují Úřadem práce vynucený soudní spor, kde dosáhnou rozhodnutí na základě týchž tvrzení a listin, které Úřadu práce pro samostatné rozhodnutí nepostačují. Úřadu práce přitom nic nebrání v provedení vlastního dokazování v rámci vedeného správního řízení o přiznání dávky i v případě, že se osoby se vzájemnou vyživovací povinností na rozsahu vyživovací povinnosti neshodnou.