20 C 50/2021

Plný text

Okresní soud v Teplicích rozhodl samosoudcem Janem Sýkorou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení částka s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni [částka] s úrokem z prodlení v kapitalizované výši [částka] a dále v sazbě 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do částek [částka], [částka], [částka] a obchodního úroku v sazbě 20,98 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám právního zástupce žalobkyně na poměrné náhradě nákladů řízení [částka], a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se v řízení domáhala žalobním návrhem, podaným u zdejšího soudu dne [datum], zaplacení dlužného plnění ze smlouvy o půjčce [číslo] ze dne [datum], sjednaného s právním předchůdcem žalobkyně, [právnická osoba] [anonymizována tři slova], [IČO], s jistinou [částka]. Konkrétně se domáhala [částka] na jistině, [částka] na poplatku ([částka] na něj již žalovaný uhradil, z toho [částka] na administrativní poplatek), [částka] a na kapitalizovaném obchodním úroku v sazbě 20,98 % ročně do [datum] a dále do zaplacení a na úroku z prodlení [částka] do [datum] a dále do zaplacení.

2. Soud věc rozhodl postupem dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) bez nařízení jednání, neboť žalobkyně s takovým postupem souhlasila předem a žalovanému soud zaslal výzvu k vyjádření se k případnému souhlasu s tímto postupem a připojil doložku ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. pro případ, že zůstane pasivní. Jelikož žalovaný na výzvu ve stanovené lhůtě nereagoval, důsledkem je předpoklad jeho souhlasu s tímto postupem. Žalovaný v řízení zůstal pasivní, adresu pro doručování vedle své evidenční adresy nenahlásil a na té je dlouhodobě nedosažitelný. Soud nicméně zjistil z rozsudku opatrovnického soudu, že dlouhodobě žije a pracuje v SRN ([anonymizována dvě slova], 09 [anonymizováno] [příjmení]; svářeč u„ [anonymizována dvě slova]“) a do ČR jezdí co 14 dnů navštívit své dítě bratra nebo svého otce. Soud proto dále doručoval k otci žalovaného (stejně tak ve věci sp. zn. 20 C 10/2021). Obecně lze konstatovat, že nedosažitelnost žalovaných ze strany státních orgánů je - při existenci celé řady i bezplatných poraden, poskytujících alespoň hrubé, avšak užitečné informace o možnostech právní ochrany před žalobou - jednou z významných příčin, proč posléze žalovaní čelí "neočekávanému" vymáhání již pravomocných exekučních titulů (nález Ústavního soudu ve sp. zn. I. ÚS 3923/2011 ze dne [datum]).

3. Po skutkové stránce soud dospěl po provedení a zhodnocení níže uvedených důkazů k následujícím závěrům. Smlouvou o úvěru žalobkyně prokázala, že se žalovaný zavázal uhradit celkem [částka] ve 43 týdenních splátkách po [částka]. Ujednání o výši úrokové sazby z úvěru je obsaženo až ve smluvních podmínkách bez podpisu žalovaného, když na titulní straně samotné smlouvy je ujednáno, že vedle jistiny žalovaný uhradí [částka] na úroku, [částka] na poplatku za administrativní činnost a [částka] za hotovostní inkaso splátek. Zákaznickou kartou č. l. 30 žalobkyně prokázala, že se dostatečně zabývala schopností žalovaného úvěr splácet, žalovaný má bankovní účet a soud nezjistil žádnou podstatnou nesrovnalost v tvrzeních žalovaného, když zaměstnán u tohoto subjektu v té době skutečně byl. Žalobkyni nemůže tížit skutečnost, že krátce poté o zaměstnání přišel (č. l. 48), v měsíci sjednání závazku čerpal i několik dalších„ rychloúvěrů“ (č. l. 43) a v současnosti je masivně předlužen (exekučních řízení proti majetku žalovaného zdejší soud eviduje od roku 2016 již celkem 15 – č. l. 35). Dopisem ze dne [datum] (č. l. 26), adresovaným na adresu výběru žalobkyně prokázala, že její právní předchůdkyně vypracovala oznámení o postoupení předmětné pohledávky a již tím bylo prokázáno postoupení pohledávky na žalobkyni. Právní zástupce žalobkyně pak dopisem ze dne [datum] a podacím lístkem (č. l. 32) prokázal vypracování a zaslání předžalobní výzvy ve smyslu § 142a o. s. ř. na adresu [adresa žalovaného], uvedeného výslovně v zákaznické kartě č. l. 30.

4. Po právní stránce soud uplatněný nárok posoudil následujícím způsobem. Žalovaný a právní předchůdce žalobkyně spolu platně sjednali závazek ze smlouvy o zápůjčce ve smyslu § 2390 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., s charakterem spotřebitelského závazku, z něhož právní předchůdce poskytnutím jistiny zápůjčky plnil, žalovaný však nesplácel řádně a včas (žalobkyně uvedla úhrady v celkové výši [částka] celkem, [částka] bylo použito na úrok), v důsledku čehož marně uplynul sjednaný splátkový kalendář a závazek se nejpozději k tomuto dni ([datum]) stal splatný celý. Důvod k poměrnému krácení inkasního poplatku soud neshledal, když závazek (dle skutkových tvrzení) nebyl zesplatněn předčasně. Dle formulace smlouvy jde o volitelnou službu a je na žalovaném, zda takové služby využívá či nikoliv (jakkoliv je s podivem, že tolik klientů této úvěrové společnosti s ověřeným bankovním účtem má zájem o značně nákladné týdenní splácení namísto obvyklého měsíčního, když většina legitimních zdrojů příjmů je vyplácena právě měsíčně, nikoliv týdně). Soud vychází ohledně údajů o výši nesplněného závazku ze skutkových tvrzení žalobního návrhu, neboť břemeno tvrzení a dokazování k případnému opaku v řízení tížilo procesně pasivního žalovaného. V rozsahu neuhrazené jistiny, přehledně a srozumitelně sjednaného jednorázového úroku, inkasního poplatku a úroku z prodlení, částečně kapitalizovaného za adekvátně stanovené období a částečně běžícího do zaplacení, v sazbě, která je v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., tak mohl soud žalobě výrokem I vyhovět a žalovaného zavázat plněním s tím, že částku [částka] z kapitalizovaného úroku z prodlení nepřiznal, neboť ji žalobkyně použila na úhradu absolutně neplatného administrativního poplatku (viz dále).

5. Pokud se týká požadavku na zbylou část poplatku [částka], na kapitalizovaný úrok z prodlení v rozsahu [částka] a obchodního úroku kapitalizovaného ve výši [částka] a v sazbě 20,98 % ročně z částky [částka] běžícího dále od [datum] do zaplacení, soud shledal, že ujednání o poplatku je absolutně neplatné samo o sobě a smlouva je koncipována způsobem, který navozuje dojem, že úrok je omezen absolutní částkou, a tedy v případě prodlení již dále pohledávka o úrok nenarůstá. Poplatek [částka] představuje další skrytou složku úroku, tj. odměnu věřitele za poskytnutí peněz dlužníkovi, nikoliv poplatek za konkrétní službu, která by představovala volitelné, nadstandardní plnění a nikoliv tedy samozřejmé činnosti, které musí úvěrující poskytnout/vykonat vždy a dlužník se jich nemůže„ zříci“. S tímto poplatkem by skutečný roční úrok převyšoval 35 % (soud by tak nutně zkoumal i to, zda se již nejedná o soudy neakceptované trojnásobné překročení úrokové sazby, poskytované v místě a čase bankami, porovnávaje sazbu s údaji v databázi [příjmení] [příjmení]), jelikož však poplatek, uměle navyšující skutečné náklady spotřebitelského úvěru a neobsahující žádné protiplnění věřitele vůči spotřebiteli, zjevně koliduje s dobrými mravy a současně jej soud považuje za nevyjmenované zakázané ujednání spotřebitelských smluv ve smyslu § 1814 a 1815 o. z., soud jej považuje za absolutně neplatný již proto. Administrativní poplatek zcela zjevně nelze vybírat za činnost, která je podstatou samotné finanční služby, provozované za zisk z úroku – provozní náklady podnikatele, kontraktace a poskytnutí jistiny, a nepředstavuje tedy dodatkovou službu pro dlužníka (jako je v projednávané věci např. soudem akceptovaný poplatek za hotovostní inkaso, jakkoliv je pro soud oblíbenost této služby i u dlužníků s bankovním účtem nepochopitelná). Podle § 1814 písm. k) o. z. dále platí, že zvláště se zakazují ujednání, která (…) přenášejí na spotřebitele povinnost prokázat splnění povinnosti podnikatele, kterou mu ukládají ustanovení o smlouvě o finanční službě, (…). Má-li spočívat administrativní činnost i v plnění dalších povinností věřitele (např. v povinném zkoumání schopnosti dlužníka úvěr splácet dle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru), jde s odkazem na citované ustanovení rovněž o zakázané ujednání ve spotřebitelských smlouvách, neboť přenos povinnosti je více než souměřitelný s přenosem nákladů na splnění takové povinnosti věřitele na dlužníka. Věřitel je oprávněn požadovat vyšší úrokovou sazbu, než bankovní domy či jiné úvěrové společnosti, avšak i tato sazba má své hranice a dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu pak sazba okolo 60 % ročně již může představovat i trestný čin lichvy. Přestože žalovaný v řízení nevystupoval aktivně, soud přihlédl k již uhrazenému plnění, započítanému na tento poplatek, neboť shledal absolutní neplatnost.

6. Pokud se týká obchodního úroku 20,98 % nad rámec pevně sjednané částky [částka], dlužník může na základě textu tohoto ujednání základních parametrech zápůjčky oprávněně očekávat, že pohledávka již nebude v případě prodlení navyšována jinak, než v rozsahu zákonem stanoveného úroku z prodlení. V navazujících smluvních podmínkách uvedená pasáž, vysvětlující míru úroku při tom či onom zvoleném režimu splácení, již nemůže spotřebitele tížit, neboť ani z ní nevyplývá, zda jde o ujednání i následného úročení, či pouze o vysvětlující ustanovení vzhledem k povinnosti uvádět sazbu RPSN či z jiného důvodu. [příjmení] [částka] sice neodpovídá takovému úroku, tím spíše, pokud má být plněno ve 43 týdenních splátkách, je však součástí„ souhrnného poplatku“ coby absolutní sumy. Ujednání o úroku pevnou částkou a zároveň sazbou 20,98 % ročně je tak ve zjevném vzájemném rozporu a pouze původní věřitel ví, proč se historicky rozhodl maskovat ve smluvních dokumentech skutečnou úrokovou sazbou konstrukcí pevné částky„ úroku“ a„ poplatku“. Ustanovení § 1811 odst. 1 o. z., však stanoví, že veškerá sdělení vůči spotřebiteli musí podnikatel učinit jasně a srozumitelně v jazyce, ve kterém se uzavírá smlouva. Ustanovení § 1812 odst. 1 o. z., stanoví, že lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější. Formulace ujednání„ formulářové“ smlouvy je ryze záležitostí žalobkyně, pokud tedy sama zvolila formulaci jednorázově stanoveného úroku, vedle něhož nadto požaduje jiné jednorázově stanovené poplatky, nelze takové smluvní ujednání současně považovat za srozumitelné a jasné ujednání o úročení v sazbě 20,98 % ročně. V rámci smlouvy samotné je obchodní úrok koncipován jako pevně stanovený a spotřebitel tak nemůže být vázán konkurujícím ujednáním v toliko obchodních podmínkách o pokračujícím úročení. V této souvislosti i nadále platí závěry, vyjádřené v nálezu Ústavního soudu ve sp. zn. I. ÚS 3512/11, dle jehož odůvodnění je absolutně neplatné ujednání ohledně povinnosti, která je sjednána toliko v rámci obecných obchodních podmínek, k nimž žalovaný nepřipojuje svůj podpis, a jako běžný spotřebitel očekává, že ujednání obsahují toliko technické smluvní klauzule, nikoliv podstatnou platební povinnost, resp. v případě sazebníku není zajištěno ani to, že s ním byl žalovaný při kontraktaci seznámen. Žalovaný se platnosti těchto ustanovení v řízení nedovolal. Dále je třeba přihlédnout k odůvodnění (a právní větě) rozsudku Nejvyššího soudu ve sp. zn. 32 Cdo 3530/2016 ze dne 19. 6. 2018, dle kterého je uvádění takových smluvních povinností v navazujících dokumentech nepřípustnou překážkou pro to, aby se s povinnostmi spotřebitel mohl seznámit. Proto soud žalobu ve zbývajícím rozsahu výrokem II shora jako nedůvodnou zamítnul.

7. O nákladech řízení soud rozhoduje z úřední povinnosti. V daném případě byla žalobkyně v řízení z větší části úspěšná (55,28 % - při zohlednění příslušenství, kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku), soud tedy dle procesního výsledku sporu v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř. této přiznal k tíži žalované právo na úhradu poměrné části účelně vynaložených nákladů řízení, tj. v rozdílu úspěchu žalobkyně a úspěchu žalovaného (44,72 %), tedy 10,56 %. Celková výše těchto nákladů pak sestává ze dvou mimosmluvních odměn dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, po [částka] a dvou paušálních částek náhrad hotových výdajů á [částka] ve smyslu § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, odpovídajících nákladům, spojeným s převzetím a přípravou věci a s podáním žalobního návrhu. Jelikož je advokát plátcem DPH, přísluší mu tak dále navýšení, odpovídající aktuálně platné sazbě této daně ve výši 21 % z těchto všech částek. Dále je součástí náhrady hodnota zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka]. Náhrada nákladů řízení je však dle § 149 odst. 1 o. s. ř. splatná k rukám advokáta jako celek. Za vypracování předžalobní výzvy k plnění náhrada nepřísluší, neboť bylo zasláno na chybnou adresu (nebyl použit dovětek C/O –„ bytem u“, uvedený v zákaznické kartě, bez něhož doručující orgán nemůže nalézt schránku s příslušným jménem, do které má písemnost vhodit a které znělo„ [příjmení]“). Na přiznání ostatních nákladů ve smyslu § 142a o. s. ř. to však nemělo vliv, neboť žalovaný nereagoval ani na doručení návrhu soudem, řízení tak zjevně proběhnout muselo a to účelnost ostatních nákladů konvalidovalo.

8. O lhůtách k plnění soud v obou případech rozhodl dle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., neboť žalovaný je dle počtu exekucí, povolených soudem v posledních letech, masivně předlužen, nepochybně tedy podléhá exekučnímu inhibitoriu a prakticky ani nemá možnost pohledávku v rozumné době přednostně uhradit (i kdyby snad soud přesvědčil, že tak v tomto konkrétním případě učinit chce, k čemuž však rovněž nedošlo). Proto soud výjimečně pariční lhůtu neprodlužoval. Nicméně pokud tak žalovaný skutečně učinit chce (zároveň však soud žalovanému doručuje rozsudek s další platební povinností ve věci sp. zn. 20 C 50/2021), nepochybně tak může stihnout dříve, než bude případný návrh na provedení exekuce skutečně podán. Žalovaný by měl nicméně postupovat v součinnosti s příslušnými soudními exekutory (případně hradit splátky z nezabavitelných částek svého příjmu), aby se nedopouštěl trestný činů zvýhodnění věřitele či maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání (zatajením a spotřebováním disponibilního majetku).