20 C 54/2023

Plný text

Okresní soud v Teplicích rozhodl samosoudcem Janem Sýkorou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované naposledy bytem adresa žalované pro zaplacení 6 150 Kč a 22 789 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 28 939 Kč s úrokem z prodlení v sazbách: 10 % ročně z částky 7 849 Kč od datum do zaplacení, 8,25 % ročně z částky 8 125 Kč od datum do zaplacení, 11,75 % ročně z částky 5 915 Kč od datum do zaplacení, 11,75 % ročně z částky 5 850 Kč od datum do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni k rukám právního zástupce žalobkyně na náhradě nákladů řízení 2 610 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se návrhem, došlým soudu dne datum, domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni shora v I. výroku uvedené plnění z titulu úhrady zákonného příspěvku nepojištěných za nepojištěné období od datum do datum (90 dní), když žalovaná jako vlastník či provozovatel (dle údajů v registru silničních vozidel) osobního automobilu se zdvihovým objemem motoru mezi 1 850 do 2 500 cm3 s registrační značka (příjmení anonymizováno) neuzavřela v rozhodném období pojištění odpovědnosti z provozu uvedeného vozidla (5 850 Kč) s úrokem z prodlení, a poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek (300 Kč). Návrhem pod sp. zn. 20 C 122/2023 pak dne 25. 1. 2023 žalobkyně uplatnila další tři nároky, které soud spojil ke společnému projednání a rozhodnutí. Jednak za nepojištěné období od datum do datum (167 dní), když žalovaná jako vlastník či provozovatel (dle údajů v registru silničních vozidel) osobního automobilu se zdvihovým objemem motoru mezi 1 350 do 1 850 cm3 s registrační značka (příjmení anonymizována tři slova) neuzavřela v rozhodném období pojištění odpovědnosti z provozu uvedeného vozidla (7 849 Kč) s úrokem z prodlení, a poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek (300 Kč). Dále ve vztahu k vozidlu příjmení jméno jak shora za období datum do datum (125 dní) a od datum do datum (91 dní) v částkách 8 125 Kč, resp. 5 915 Kč s úroky z prodlení, a poplatků spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek (2x 300 Kč).

2. Soud věc rozhodl postupem dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) bez nařízení jednání, neboť žalobkyně s takovým postupem souhlasila předem a žalované soud zaslal výzvu k vyjádření se k případnému souhlasu s tímto postupem a připojil doložku ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. pro případ, že zůstane pasivní. Jelikož žalovaná na výzvu ve stanovené lhůtě nereagovala, důsledkem je předpoklad jejího souhlasu s tímto postupem. Žalovaná v řízení zůstala pasivní (v důsledku jejího nezájmu o dosažitelnost na adrese trvalého pobytu se nejspíše o probíhajícím soudním řízení ani nedozvěděla), adresu pro doručování vedle své adresy trvalého pobytu ohlašovně nenahlásila. Soud po ní pátral, informativně ji obeslal i na adresu adresa žalované, kde zřejmě má označenou domovní schránku. Přesto žalovaná nereagovala.

3. Od novely občanského soudního řádu, provedené zákonem č. 7/2009 Sb., je adresát odpovědný za existenci adresy pro doručování a ochranu vlastních zájmů a je též povinen zajistit přijímání písemností na této adrese bez ohledu na to, zda se zde zdržuje. Je věcí adresáta, zda se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu doručování, kde je pro něho bezpečné, že mu bude zásilka doručena. Soud na zákonem stanovenou adresu doručuje povinně, i kdyby mu bylo známo, že na ní k předání a převzetí listiny nemůže dojít, a byť by se dozvěděl ze sdělení některého z účastníků či jiných osob nebo ze své úřední činnosti, kde se adresát fakticky zdržuje. Adresátu lze doručit i na jinou adresu, to však nemá vliv na povinnost soudu doručovat na povinnou adresu pro doručování. Omluvitelným důvodem, pro nějž by bylo možno vyslovit neúčinnost náhradního doručení, nemůže být skutečnost, že se fyzická osoba na adrese pro doručování trvale nezdržuje (usnesení Nejvyššího soudu ve sp. zn. 32 Cdo 80/2012). I nadále je tedy oficiální doručovací adresou žalované adresa dle registru obyvatel a z doručení na adresu faktického pobytu lze procesně vycházet pouze a jen tehdy, pokud dojde k převzetí do vlastních rukou (o což soud v řízení ani neusiloval). Žalovaný by tedy měl zvážit, zda se chce i nadále před písemnostmi„ skrývat“ za formální adresou, či zda se stane dosažitelným pro úřední korespondenci. Pro účely doručování přitom každý může vedle své adresy trvalého pobytu vůči ohlašovně (typicky obecní/městský úřad v místě trvalého pobytu) nahlásit i tzv. doručovací adresu (§ 10b zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel), pokud je odlišná. Taková adresa je pak zobrazena v každém výpisu z centrálního registru obyvatel pro všechny státní instituce. Její uvedení není na rozdíl od trvalého pobytu podmíněno doložením právního vztahu k nemovitosti. Nejspolehlivějším řešením je však bezplatná datová schránka. Obecně lze konstatovat, že nedosažitelnost žalovaných ze strany státních orgánů je – při existenci celé řady i bezplatných poraden, poskytujících alespoň hrubé, avšak užitečné informace o možnostech právní ochrany před žalobou - jednou z významných příčin, proč posléze žalovaní čelí "neočekávanému" vymáhání již pravomocných exekučních titulů (nález Ústavního soudu ve sp. zn. I. ÚS 3923/2011 ze dne datum). Ignorováním svých práv žalovaná (s největší pravděpodobností) nezískává žádnou reálnou výhodu a pouze se sama připravuje o možnost účastnit se řízení, vznášet nejrůznější procesní námitky, kterými lze podstatnou část soudy projednávaných nároků ze spotřebitelských závazků odrazit (neb jsou poměrně často relativně neplatnými), či přinejmenším ve svůj prospěch ovlivnit lhůtu ke splnění povinnosti (zejm. splátkový kalendář, který si tak nemusí„ zaplatit“ v nákladech následné exekuce). Tím spíše to platí u nároků této žalobkyně, které mají tendenci se opakovat za navazující období, či být překvapivá v situaci, kdy nový vlastník (nepojištěné) vozidlo řádně nepřeregistruje či likvidátor vozidla neoznámí jeho vyřazení z provozu.

4. Soud posoudil předložené listinné důkazy a tvrzení žalobkyně a dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalovaná jako vlastník a provozovatel značka automobilu se zdvihovým objemem motoru 1 896 cm3, maximálním výkonem 85 kW a maximální hmotností 2 470 kg s registrační značka neuzavřela v tvrzených třech obdobích povinné smluvní pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem tohoto vozidla. Výzvou ze dne datum, datum a datum žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě částek 5 850 Kč, 8 425 Kč a 5 915 Kč. Žalovaná na výzvy žalobkyně nereagovala, a proto ji žalobkyně o zaplacení upomněla upomínkami ze dne datum, datum, datum a datum, doručovanými rovněž na platnou adresu trvalého pobytu žalované. Dále byly dne datum, datum a datum zasílány upomínky od inkasní agentury právnická osoba, což žalobkyně ze soudu neznámého důvodu považuje za účelné, přestože jde pouze o třetí, resp. čtvrtou výzvu v řadě, zasílanou (dle obsahu všech dosavadních řízení senátu 20C) na shodnou adresu, kam následně míří i předžalobní výzva od advokáta. Je však věcí žalobkyně, jak případně marní částku 300 Kč, na kterou má nárok i bez zasílání této upomínky. Dne datum, datum a datum zástupce žalobkyně odeslal žalované předžalobní upomínky ve smyslu § 142a o. s. ř. z téhož dne na shodnou adresu. Pokud se týká vozidla příjmení jméno, žalovaná jako vlastník a provozovatel značka automobilu se zdvihovým objemem motoru 1 753 cm3, maximálním výkonem 66 kW a maximální hmotností 1 755 kg s registrační značka neuzavřela v tvrzené době povinné smluvní pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem tohoto vozidla. Výzvou ze dne datum žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě částky 8 149 Kč. Žalovaná na výzvu žalobkyně nereagovala, a proto ji žalobkyně o zaplacení upomněla upomínkami ze dne datum a datum, doručovanými rovněž na platnou adresu trvalého pobytu žalované. Dále byla dne datum zasílána upomínka od inkasní agentury právnická osoba Dne datum zástupce žalobkyně odeslal žalované předžalobní upomínku ve smyslu § 142a o. s. ř. z téhož dne na shodnou adresu.

5. Zjištěný skutkový stav soud posoudil po právní stránce podle ustanovení (zejména § 1 odst. 2, § 4 a § 15) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, a vyhlášky č. 205/1999 Sb., a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, a proto jí vyhověl a žalované uložil, aby zaplatila žalobkyni plnění dle I. výroku shora. Příležitost prokázat, že žalovaná vozidla již nevlastnila, či v rozhodné době dokonce již byla fakticky zničena, žalovaná promeškala. Protože je žalovaná v prodlení s plněním peněžitého dluhu, má žalobkyně vedle práva na zaplacení pohledávky podle § 1970 občanského zákoníku nárok na zaplacení úroku z prodlení a použitá sazba odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Dále má nárok na úhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 4x 300 Kč. Důvod ke krácení příslušné sazby dle zdvihové kubatury motoru soud v případě vozidla příjmení jméno neshledal, neboť rozpor v parametru zdvihového objemu a rizika zvýšených škod vůči ostatním účastníkům silničního provozu vzhledem k vyšší hmotnosti vozidla nedosahuje takové zjevné intenzity, aby se soud odchyloval od platné vyhlášky.

6. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně byla ve sporu plně úspěšná, proto jí soud přiznal veškeré náhrady účelně vynaložených nákladů řízení. Soud prověřoval souběh nároků i vzhledem ke sp. zn. 12 C 59/2022 a 18 C 104/2022, neboť žalobkyně pravidelně podává návrhy souběžně, aniž by usilovala o racionalizaci takového počínání. V tomto případě však nebylo zjištěno, že by bylo možno zde projednávané spisy z hlediska účelnosti vynaložených nákladů řízení vztahovat k předchozím dvěma řízením (jinou otázkou by byl vztah sp. zn. 12 C 59/2022 a 18 c 104/ 2022 navzájem, to je však věcí jiných soudních senátů a již pravomocných rozhodnutí), proto soud náhradu nákladů řízení nijak nekrátil. Přiznal ovšem náhradu tak, jako by žalobkyně podala oba návrhy společně, čemuž nepochybně nic nebránilo a všechny čtyři pohledávky byly splatné nejpozději v únoru 2022. Pokud tedy právní zástupkyně žalobkyně nároky uplatnila až v průběhu listopadu 2022, resp. ledna 2023, je zjevné, že přinejmenším žalobkyně promeškala příležitost nároky spojit (to pak tíží i sféru její právní zástupkyně).

7. Celková výše těchto nákladů pak sestává ze tří mimosmluvních odměn dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, po 300 Kč a tří paušálních částek náhrad hotových výdajů á 100 Kč ve smyslu § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, odpovídajících nákladům, spojeným s převzetím a přípravou věci, se zasláním kvalifikované předžalobní výzvy a s podáním žalobního návrhu. Jelikož je advokát plátcem DPH, přísluší mu tak dále navýšení, odpovídající aktuálně platné sazbě této daně ve výši 21 % z těchto všech částek. Dále je součástí náhrady hodnota zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 158 Kč (v této výši by byl vyměřen soudní poplatek při společném návrhu). Náhrada nákladů řízení je však dle § 149 odst. 1 o. s. ř. splatná k rukám advokáta jako celek. Pokud se týká podřazení úkonů právních služeb v řízení pod § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., soud odměnu v tomto případě nekrátil až na úroveň právně nezastoupeného účastníka, neboť navzdory částečnému krácení (dvou původně samostatných odměn) se jedná o uplatnění 4 nároků, což by již vedlo k přiznání náhrad za jednotlivé výzvy u každého dílčího nároku a výsledná suma by tak nebyla nižší, než žalobkyní požadovaná odměna za právní zastoupení dle § 14b tamtéž.

8. O lhůtách k plnění soud v obou případech rozhodl dle § 160 odst. 1 věta první o. s. ř., neboť pro jinou, než základní (třídenní) lhůtu k plnění, nebyl shledán žádný mimořádný důvod, žalovaná zůstala pasivní a neposkytla tedy soudu žádné argumenty a současně je zjevně masivně předlužena a oddalování splatnosti by tak pouze poškozovalo zájmy žalobkyně a jejího právního zástupce ve vztahu k pořadí pohledávek ostatních věřitelů žalované. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do patnácti dnů ode dne doručení a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Teplicích. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nebude-li povinnost uložená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně ve stanovených lhůtách k plnění, může oprávněný navrhnout soudní výkon rozhodnutí nebo provedení exekuce.