20 C 55/2021

Plný text

Okresní soud v Teplicích rozhodl samosoudcem Janem Sýkorou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení částka s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni [částka] s úrokem z prodlení v sazbě 8,5 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, a to v měsíčních splátkách po nejméně [částka] měsíčně, splatných vždy do každého 26. dne v měsíci, za který splátka přísluší, počínaje měsícem, následujícím po měsíci, ve kterém tento rozsudek nabyde právní moci, pod sankcí ztráty výhody splátek.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám právního zástupce žalobkyně na náhradě nákladů řízení [částka], a to do 21 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se v řízení domáhala žalobním návrhem, podaným původně dne [datum] u Okresního soudu v Chomutově (zřejmě omylem, či v souvislosti s bydlištěm zapsaného vlastníka pojištěného vozidla [anonymizováno]) a postoupeným zdejšímu soudu pro místní nepříslušnost, zaplacení vyplaceného pojistného plnění pro [jméno] [příjmení], kterému plnila z titulu nároku na pojistné plnění ze smlouvy o zákonném pojištění odpovědnosti z provozu motorového vozidla ve smyslu zákona č. 168/1999 Sb., z dopravní nehody, kterou žalovaný jako pojistník a pojištěný způsobil dne [datum] ve 21:27 hodin v [obec] jako řidič pojištěného vozidla, za což byl trestním příkazem zdejšího soudu pravomocně uznán vinným přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky dle § 274 odst. 1, odst. 2 písm. a) trestního zákoníku.

2. Soud věc rozhodl postupem dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) bez nařízení jednání, neboť žalobkyně s takovým postupem souhlasila předem a žalovanému soud zaslal výzvu k vyjádření se k případnému souhlasu s tímto postupem a připojil doložku ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. pro případ, že zůstane pasivní. Jelikož žalovaný na výzvu ve stanovené lhůtě nereagoval, důsledkem je předpoklad jeho souhlasu s tímto postupem. Žalovaný v řízení zůstal pasivní (v důsledku jeho nezájmu o dosažitelnost na adrese trvalého bydliště se nejspíše o probíhajícím soudním řízení ani nedozvěděl), adresu pro doručování vedle své adresy trvalého pobytu ohlašovně nenahlásil a soudu se jeho skutečné bydliště nepodařilo zjistit ani jinak. Od novely občanského soudního řádu, provedené zákonem č. 7/2009 Sb., je adresát odpovědný za existenci adresy pro doručování a ochranu vlastních zájmů a je též povinen zajistit přijímání písemností na této adrese bez ohledu na to, zda se zde zdržuje. Je věcí adresáta, zda se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu doručování, kde je pro něho bezpečné, že mu bude zásilka doručena. Soud na zákonem stanovenou adresu doručuje povinně, i kdyby mu bylo známo, že na ní k předání a převzetí listiny nemůže dojít, a byť by se dozvěděl ze sdělení některého z účastníků či jiných osob nebo ze své úřední činnosti, kde se adresát fakticky zdržuje. Adresátu lze doručit i na jinou adresu, to však nemá vliv na povinnost soudu doručovat na povinnou adresu pro doručování. Omluvitelným důvodem, pro nějž by bylo možno vyslovit neúčinnost náhradního doručení, nemůže být skutečnost, že se fyzická osoba na adrese pro doručování trvale nezdržuje (usnesení Nejvyššího soudu ve sp. zn. 32 Cdo 80/2012).

3. Po skutkové stránce soud dospěl po provedení a zhodnocení níže uvedených důkazů k následujícím závěrům. Pojistnou smlouvou č. l. 17 ze dne [datum] bylo prokázáno, že žalovaný k vozidlu [anonymizována dvě slova] s [registrační značka] sjednal ve smyslu zákona č. 168/1999 Sb. od [datum] pojištění odpovědnosti z provozu motorového vozidla, deklaroval se jako vlastník i provozovatel vozidla. Zápisem z dopravní nehody č. l. 39 bylo zjištěno, že žalovaný s pojištěným vozidlem způsobil pod vlivem alkoholu dopravní nehodu, při které poškodil vozidlo [příjmení] [příjmení] [jméno] [příjmení], žalovaný nikdy nebyl držitelem řidičského oprávnění a pojištěné vozidlo evidenčně vlastní [jméno] [příjmení] z [obec]. Zápisem o poškození vozidla č. l. 20, hlášením této škodné události č. l. 38 a fotografiemi č. l. 22 až 37 bylo prokázáno, že na vozidle [příjmení] [příjmení] poškozeného [příjmení] byly poškozené veškeré lakované díly levé strany a byla konstatována totální škoda na vozidle. Výpisy transakcí č. l. 41 a 42 bylo prokázáno, že žalobkyně zaslala poškozenému [příjmení] [částka] a [částka]. Oznámením o likvidaci pojistné události č. l. 43 bylo prokázáno, že o tom žalovaného informovala. Trestním příkazem zdejšího soudu ze dne [datum], který nabyl právní moci dne 1. 8. 2018, číslo jednací 2 T 93/2018-23, bylo prokázáno, že žalovaný se dopustil při skutku, který je totožný s výše uvedenou dopravní nehodou/pojistnou událostí, přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky dle § 274 odst. 1, odst. 2 písm. a) trestního zákoníku a byl za to potrestán. Dopisem č. l. 45 bylo prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovaného dne [datum] k zaplacení [částka]. Právní zástupce žalobkyně doložil dopisem (č. l. 46) vypracování i zaslání (č. l. 47) kvalifikované předžalobní výzvy ve smyslu § 142a o. s. ř. do dispoziční sféry žalovaného.

4. Po právní stránce soud uplatněný nárok posoudil následujícím způsobem. Žalobkyně prokázala, že na základě platně sjednané pojistné smlouvy ve smyslu zákona č. 168/1999 Sb. vypořádala nárok poškozeného dopravní nehodou ze dne [datum], kterou způsobil žalovaný porušením povinností řidiče a který nebyl držitelem řidičského oprávnění a byl pod vlivem alkoholu v míře, zakládající odpovědnost za úmyslný přečin. Tím byla založena odpovědnost žalovaného (případně i provozovatele, jde-li o odlišnou osobu, s nímž však žalovaný odpovídá společně a nerozdílně dle odst. 3 tamtéž) uhradit žalobkyni to, co plnila z dané pojistné události, a to jak z důvodu řízení pod vlivem alkoholu dle § 10 odst. 1 písm. i) zákona č. 168/1999 Sb., tak i z důvodu řízení bez držitelství příslušného řidičského oprávnění dle písm. g) tamtéž (což žalobkyně v řízení ani neuplatňovala). Soud tak mohl žalobě v rozsahu [částka] vyhovět, neboť taková částka zjevně koresponduje s mírou poškození vozidla poškozeného. Stejně tak mohl soud přiznat i nárok na úrok z prodlení a to s odkazem na § 1970 občanského zákoníku, když počátek prodlení byl stanoven korektně (dle splatnosti výzvy z [datum]) a sazba odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

5. O nákladech řízení soud rozhoduje z úřední povinnosti. V daném případě byla žalobkyně v řízení zcela úspěšná, soud tedy dle procesního výsledku sporu v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. této přiznal k tíži žalovaného právo na úhradu veškerých účelně vynaložených nákladů řízení. Celková výše těchto nákladů pak sestává ze tří mimosmluvních odměn dle § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, po [částka] a tří paušálních částek náhrad hotových výdajů á [částka] ve smyslu § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, odpovídajících nákladům, spojeným s převzetím a přípravou věci a podáním žalobního návrhu. Jelikož je advokát plátcem DPH, přísluší mu tak dále navýšení, odpovídající aktuálně platné sazbě této daně ve výši 21 % z těchto všech částek. Dále je součástí náhrady hodnota zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka]. Náhrada nákladů řízení je však dle § 149 odst. 1 o. s. ř. splatná k rukám advokáta jako celek. Důvod pro aplikaci § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, soud neshledal, neboť u zdejšího soudu nenalezl shodnou žalobu, jakkoliv je nápadné, jak obecně je nárok formulován, že byl pominut další samostatný právní titul nároku a v neposlední řadě, že věc byla podána u místně nepříslušného soudu navzdory znalosti bydliště žalovaného.

6. O lhůtách k plnění soud v obou případech rozhodl dle § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř., neboť teprve nedávno skončil dlouhodobý nouzový stav a jedná se o relativně vysoké plnění, u kterého nelze očekávat jednorázové splnění, zejména. Je tedy více než zřejmé, že ani případným obratem zahájeným exekučním řízením po nesplnění platební povinnosti po uplynutí krátké lhůty k plnění by žalobkyně zřejmě dřívějšího uspokojení své pohledávky nedosáhla. Ostatně k ochraně zájmů žalobkyně soud stanovil sankci ztrátou výhody splátek pro případ, že žalovaný poskytnutého dobrodiní splátkovým kalendářem včas nevyužije. Proto soud z důvodu patřičné ochrany žalovaného (byť před následky svého vlastního jednání) poskytl přibližně roční splátkový kalendář, resp. přiměřeně navýšil lhůtu k plnění ohledně nákladového výroku (fakticky se jedná o„ nultou“ splátku), aby měl reálnou příležitost případně pohledávku uhradit před podáním důvodného návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí nebo exekuce. Pro jinou, delší lhůtu k plnění, či dokonce mírnější splátkový kalendář, nebyl shledán žádný mimořádný důvod a sám žalovaný zůstal pasivní a neposkytl tedy soudu žádné argumenty, proč by měl být zájem žalovaného upřednostněn na úkor žalobkyně a jejího právního zástupce ještě více.